—

za S. Mennense jím osobně,

—

za Emirates Direktion für Deutschland U. Stepplerem, Rechtsanwalt,

—

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s C. Colelli a F. Di Matteem, avvocati dello Stato,

—

za Evropskou komisi W. Möllsem a K.‑P. Wojcikem, jakož i N. Yerrell, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 písm. f) a čl. 10 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 10).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Steefem Mennensem a Emirates Direktion für Deutschland (dále jen „Emirates“) ohledně žádosti o částečnou náhradu ceny letenky v důsledku změny třídy na nižší.

3

Body 1, 2 a 4 odůvodnění nařízení č. 261/2004 znějí:

[…]

4

Článek 2 tohoto nařízení, nadepsaný „Definice“, stanoví, že pro účely tohoto nařízení se:

5

Článek 8 uvedeného nařízení, nadepsaný „Právo na proplacení výdajů nebo na přesměrování“, v odstavci 1 stanoví:

„Odkazuje-li se na tento článek, je cestujícím nabídnuta možnost volby mezi:

[…]“

6

Článek 10 téhož nařízení, nadepsaný „Změna třídy na vyšší nebo nižší“, v odstavci 2 stanoví:

„Jestliže provozující dopravce umístí cestující do třídy nižší, než pro kterou byla zakoupena letenka, musí do sedmi dnů pomocí prostředků uvedených v čl. 7 odst. 3 nahradit:

7

Steef Mennens si rezervoval a zakoupil jednu celkovou letenku umožňující mu uskutečnit sérii letů provozovaných společností Emirates. Jednalo se o lety z Düsseldorfu (Německo) do Dubaje (Spojené arabské emiráty) v noci z 26. na 27. července 2013, z Dubaje do Tokia (Japonsko) dne 29. července 2013, ze Singapuru (Singapur) do Dubaje v noci z 23. na 24. srpna 2013 a z Dubaje do Frankfurtu (Německo) dne 24. srpna 2013. Lety spojující Düsseldorf, Dubaj a Tokio měl absolvovat v první třídě, kdežto lety spojující Singapur, Dubaj a Frankfurt v business třídě. Letenka uváděla odděleně „tarif“ všech letů zakoupených S. Mennensem, tj. 2371 eur, příslušné jednotlivé „daně a poplatky“ a „součet“ těchto údajů, tj. 2471,92 eur, avšak neuváděla jednotlivě cenu každého z předmětných letů.

8

Vzhledem k tomu, že společnost Emirates přeřadila S. Mennense na letu mezi Düsseldorfem a Dubají z první třídy do business třídy, požádal ji dotyčný o nahrazení částky 1853,94 eur, odpovídající 75 % ceny jeho letenky včetně daní a poplatků na základě čl. 10 odst. 2 písm. c) nařízení č. 261/2004. V odpověď na tuto žádost společnost Emirates zaplatila S. Mennensovi částku 376 eur.

9

Společnost Emirates v rámci sporu proti S. Mennensovi, který projednává Amtsgericht Düsseldorf (okresní soud v Düsseldorfu, Německo), v podstatě uvádí, že v případě, že letenka umožňuje uskutečnit sérii letů a pouze na jednom z těchto letů nebo segmentů letu je třída změněna na nižší, musí být procentní podíl náhrady stanovený v čl. 10 odst. 2 písm. c) nařízení č. 261/2004 uplatněn nikoliv na celkovou cenu této letenky, ale pouze na cenu dotčeného letu nebo segmentu letu. A dále tvrdí, že tento procentní podíl je třeba uplatnit nikoliv na cenu uvedeného letu nebo segmentu letu včetně daní a poplatků, nýbrž pouze na cenu bez daně.

10

Předkládající soud má za to, že řešení tohoto aspektu sporu závisí na tom, jak je třeba vykládat ustanovení čl. 2 písm. f) ve spojení s čl. 10 odst. 2 písm. c) nařízení č. 261/2004.

11

Za těchto podmínek se Amtsgericht Düsseldorf (okresní soud v Düsseldorfu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

12

Emirates zpochybňuje pravomoc Soudního dvora k zodpovězení žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, přičemž poukazuje na to, že sám předkládající soud není příslušný k rozhodnutí ve věci v původním řízení.

13

V tomto ohledu je třeba uvést, že případný nedostatek příslušnosti předkládajícího soudu nemá vliv na pravomoc Soudního dvora.

14

Předkládající soud totiž svou žádostí vyzývá Soudní dvůr, aby se prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce vyjádřil k výkladu nařízení č. 261/2004. Vzhledem k tomu, že toto nařízení představuje akt přijatý orgány Evropské unie, má Soudní dvůr zjevně pravomoc k rozhodnutí o uvedené žádosti podle čl. 267 prvního pododstavce SFEU.

15

Kromě toho ze spisu vyplývá, že výklad požadovaný od Soudního dvora je nezbytný k tomu, aby předkládající soud mohl vydat rozhodnutí ve věci v původním řízení. Za těchto podmínek nepřísluší Soudnímu dvoru, s ohledem na rozdělení úkolů mezi ním a vnitrostátními soudy, ověřovat, zda rozhodnutí, kterým mu byla věc předložena, bylo přijato v souladu s vnitrostátními předpisy upravujícími organizaci soudnictví a soudní řízení (rozsudek ze dne 23. listopadu 2006, Asnef-Equifax a Administración del Estado, C‑238/05, EU:C:2006:734, bod 14 a citovaná judikatura), a tedy ani žádost o rozhodnutí o předběžné otázce odmítnout.

16

Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda ustanovení čl. 10 odst. 2 ve spojení s ustanoveními čl. 2 písm. f) nařízení č. 261/2004 musí být vykládána v tom smyslu, že v případě, že je u letu změněna třída cestujícího na nižší:

17

Článek 10 odst. 2 písm. a) až c) nařízení č. 261/2004 v tomto ohledu stanoví, že jestliže provozující letecký dopravce umístí cestující do třídy nižší, než pro kterou byla zakoupena letenka, musí mu nahradit část ceny této letenky, která je určena především podle délky předmětných letů.

18

Toto ustanovení tedy spojuje pojmy „letenka“ a „let“.

19

Pojem „letenka“ je podle čl. 2 písm. f) nařízení č. 261/2004 definován jako platný doklad opravňující cestujícího k přepravě nebo jiné rovnocenné oprávnění v nehmotné formě, vydané nebo schválené leteckým dopravcem nebo jeho pověřeným zástupcem.

20

Pojem „let“ naproti tomu není v nařízení č. 261/2004 definován. Z ustálené judikatury však vyplývá, že let spočívá v operaci letecké dopravy, a tak určitým způsobem představuje „jednotku“ této dopravy provedenou leteckým dopravcem, který určuje její trasu (rozsudky ze dne 10. července 2008, Emirates Airlines, C‑173/07, EU:C:2008:400, bod 40, a ze dne 13. října 2011, Sousa Rodríguez a další, C‑83/10, EU:C:2011:652, bod 27).

21

Letenka je tedy doklad opravňující cestujícího k přepravě, přičemž toto právo se může případně vztahovat na jeden nebo více letů.

22

Každý z těchto letů, představující jednotku dopravy, se má v zásadě uskutečnit v souladu s podmínkami sjednanými mezi cestujícím a leteckým dopravcem. Mezi tyto podmínky patří mimo jiné zařazení uvedeného cestujícího do určité třídy, pro kterou byla jeho letenka, podle znění čl. 10 odst. 2 nařízení č. 261/2004, zakoupena.

23

Letenka, kterou má cestující, jej tedy opravňuje mimo jiné k tomu, aby byl přepraven na jednom či více konkrétních letech, a to ve třídě sjednané pro každý z těchto letů.

24

Pokud letecký dopravce umístí tohoto cestujícího na určitém letu do třídy nižší, než pro kterou byla zakoupena letenka, uvedený cestující neobdrží na dotčeném letu službu sjednanou jako protiplnění za zaplacenou cenu. Tato změna třídy na nižší naproti tomu nemá vliv na služby sjednané u ostatních letů, k nimž letenka uvedeného cestujícího případně opravňuje.

25

Článek 10 odst. 2 nařízení č. 261/2004 se tedy na tyto ostatní lety nepoužije.

26

Tento závěr podporuje i cíl sledovaný nařízením č. 261/2004, který spočívá, jak vyplývá z bodů 1, 2 a 4 odůvodnění, v zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících a spotřebitelů posílením jejich práv v určitých situacích, které jim způsobují závažné potíže a nepohodlí, jakož i tím, že jim bude poskytnuto standardizované a okamžité odškodnění (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. ledna 2006, IATA a ELFAA, C‑344/04, EU:C:2006:10, bod 82).

27

Pokud totiž, jako v situaci, o kterou se jedná v původním řízení, letecký dopravce umístí cestujícího na určitý let do třídy nižší, než pro kterou si zakoupil letenku, nepohodlí způsobené tomuto cestujícímu souvisí s tím, že mu není během tohoto letu poskytnut komfort odpovídající třídě uvedené na letence.

28

Je tedy třeba mít za to, že čl. 10 odst. 2 nařízení č. 261/2004 směřuje ke kompenzaci konkrétního nepohodlí, které souvisí s určitým letem, a nikoliv s přepravou cestujícího jako celkem.

29

Proto musí za základ náhrady stanovené tímto ustanovením sloužit pouze cena letu, u kterého byla třída cestujícího změněna na nižší, a nikoliv cena celé přepravy, k jejímuž uskutečnění letenka opravňuje.

30

V případě, že letenka uvádí pouze celkovou cenu za přepravu cestujícího, a neupřesňuje tedy cenu letu, u kterého byla třída změněna na nižší, je třeba vycházet z části ceny této letenky odpovídající podílu délky předmětného letu a celkové délky přepravy, k níž je cestující oprávněn.

31

Pokud se totiž přeřazení cestujícího do nižší třídy týká pouze segmentu jeho přepravy, kterému odpovídá určitá délka, umožňuje použití této metody stanovit náhradu, kterou tento cestující obdrží, poměrně k části přepravy, na které mu tato změna třídy na nižší způsobila nepohodlí.

32

Vzhledem k výše uvedeným úvahám je třeba na první a druhou otázku odpovědět tak, že ustanovení čl. 10 odst. 2 ve spojení s ustanoveními čl. 2 písm. f) nařízení č. 261/2004 musí být vykládána v tom smyslu, že v případě, že je u letu změněna třída cestujícího na nižší, je cenou, kterou je třeba zohlednit při určení náhrady, jež má být cestujícímu vyplacena, cena letu, na kterém byl přeřazen do nižší třídy, ledaže tato cena není uvedena na letence opravňující jej k přepravě v rámci tohoto letu, přičemž v takovém případě je třeba vycházet z části ceny letenky odpovídající podílu délky uvedeného letu a celkové délky přepravy, k níž je cestující oprávněn.

33

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 10 odst. 2 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, že je u letu změněna třída cestujícího na nižší, je cenou, kterou je třeba zohlednit při určení náhrady, jež má být tomuto cestujícímu vyplacena, pouze cena samotného tohoto letu bez daní a poplatků.

34

Článek 10 odst. 2 písm. a) až c) nařízení č. 261/2004 v tomto ohledu odkazuje bez dalšího upřesnění na „cenu letenky“ chápanou, jak plyne z odpovědi na druhou položenou otázku, jako cena letu, na kterém byl dotyčný cestující přeřazen do nižší třídy.

35

Je nesporné, že tato cena zahrnuje zejména dvě odlišné složky, a sice „tarif“ uplatňovaný leteckým dopravcem za přepravu cestujícího, který si zakoupil letenku, a daně a poplatky, které letecký dopravce při této příležitosti vybírá.

36

Tyto daně a poplatky přitom představují nevyhnutelné složky konečné ceny, kterou musí cestující zaplatit, aby měl nárok na službu poskytovanou leteckým dopravcem (obdobně viz rozsudky ze dne 19. července 2012, ebookers.com Deutschland, C‑112/11, EU:C:2012:487, bod 14, a ze dne 18. září 2014, Vueling Airlines, C‑487/12, EU:C:2014:2232, bod 36).

37

Z části věty, která představuje společný úvod bodů a) až c) článku 10 odst. 2 nařízení č. 261/2004, vyplývá, že jestliže provozující dopravce umístí cestujícího do třídy nižší, než pro kterou byla zakoupena letenka, musí mu nahradit část ceny této letenky podle pravidel stanovených v těchto bodech a) až c).

38

Tato část věty implicitně vyzdvihuje odpovědnost provozujícího dopravce v případě změny třídy na nižší v tom smyslu, že rozhodnutí umístit cestujícího, v rozporu s tím, co bylo s dotčeným sjednáno a co si zakoupil, do třídy nižší, než stanoví jeho letenka, je přičitatelné pouze a jedině tomuto dopravci, jakožto osobě uskutečňující daný let ve smyslu judikatury citované v bodě 20 tohoto rozsudku.

39

Článek 10 odst. 2 nařízení č. 261/2004 musí být tedy jako celek vykládán v tom smyslu, že při určení náhrady, která má být vyplacena cestujícímu, nelze zohlednit takové složky ceny letu, jako jsou daně a poplatky, pokud, třebaže s uvedeným letem souvisí, mu nejsou inherentní.

40

Tento závěr potvrzuje i cíl sledovaný článkem 10 odst. 2 nařízení č. 261/2004, který spočívá, jak bylo uvedeno v bodech 26 až 28 tohoto rozsudku, v paušální kompenzaci nepohodlí způsobeného snížením komfortu v souvislosti se změnou třídy na nižší provedenou leteckým dopravcem na celé délce a po celu dobu trvání předmětného letu.

41

Vzhledem k takovému cíli totiž nelze mít za to, že toto nařízení představuje právní základ umožňující uložit náhradu, byť jen částečnou a paušální, složek ceny, jejichž splatnost ani výše nesouvisí s tímto nepohodlím, a tedy s uskutečněním předmětného letu.

42

Předkládajícímu soudu přísluší určit, zda daně a poplatky dotčené ve věci v původním řízení těmto požadavkům odpovídají či nikoliv.

43

Za těchto podmínek je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 10 odst. 2 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že cenou letenky, kterou je třeba zohlednit při určení náhrady, jež má být cestujícímu vyplacena v případě, že je u letu změněna třída na nižší, je pouze cena samotného tohoto letu, bez daní a poplatků uvedených na této letence, za předpokladu, že jejich splatnost ani výše nezávisí na třídě, pro kterou byla uvedená letenka zakoupena.

44

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: