16.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 14/14


Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 10. listopadu 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Nejvyššího správního soudu – Česká republika) – Odvolací finanční ředitelství v. Pavlína Baštová

(Věc C-432/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daně - Daň z přidané hodnoty - Směrnice 2006/112/ES - Článek 2 odst. 1 písm. c) - Pojem ‚poskytnutí služby za úplatu‘ - Poskytnutí koně osobou povinnou k dani pořadateli dostihu - Posouzení protiplnění - Nárok na odpočet nákladů na přípravu koní osoby povinné k dani na dostihy - Obecné výdaje související s celkovou ekonomickou činností - Příloha III bod 14 - Snížená sazba DPH uplatnitelná v případě oprávnění k využívání sportovních zařízení - Použitelnost na zajištění provozu dostihové stáje - Jediné plnění, nebo několik samostatných plnění“)

(2017/C 014/18)

Jednací jazyk: čeština

Předkládající soud

Nejvyšší správní soud

Účastníci původního řízení

Stěžovatel (žalovaný v prvním stupni řízení): Odvolací finanční ředitelství

Další účastnice řízení (žalobkyně v prvním stupni řízení): Pavlína Baštová

Výrok

1)

Článek 2 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že poskytnutí koně jeho majitelem, který je osobou povinnou k dani z přidané hodnoty, pořadateli dostihu za účelem účasti tohoto koně v dostihu není poskytnutím služby za úplatu ve smyslu tohoto ustanovení v případě, kdy se za toto jeho poskytnutí nevyplácí odměna za účast nebo jiná přímá odměna a kdy cenu za umístění obdrží pouze majitelé těch koní, kteří se v dostihu umístili na ocenitelném místě, i kdyby tato cena za umístění byla stanovena dopředu. Takové poskytnutí koně je naproti tomu poskytnutím služby za úplatu v případě, že za ně pořadatel poskytne odměnu nezávislou na umístění daného koně v dostihu.

2)

Směrnice 2006/112 musí být vykládána v tom smyslu, že nárok osoby povinné k dani, která podniká v oboru chov a trénink vlastních i cizích dostihových koní, na odpočet daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu v rámci plnění souvisejících s přípravou jejích vlastních koní na dostihy a jejich účastí v nich je dán z důvodu, že náklady na tato plnění jsou součástí obecných výdajů souvisejících s její ekonomickou činností, za podmínky, že náklady vynaložené na každé z předmětných plnění vykazují přímou a bezprostřední souvislost s touto celkovou činností. Tak tomu může být, souvisejí-li takto vynaložené náklady s dostihovými koňmi, kteří jsou skutečně určeni k prodeji, nebo je-li účast těchto koní v dostizích z objektivního hlediska prostředkem na podporu ekonomické činnosti, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

V případě, že je takový nárok na odpočet dán, nelze do základu daně z přidané hodnoty zahrnout případnou cenu, kterou osoba povinná k dani získala díky umístění některého z jejích koní v dostihu.

3)

Článek 98 směrnice 2006/112 ve spojení s bodem 14 její přílohy III musí být vykládán v tom smyslu, že jediné komplexní poskytnutí služeb tvořené několika dílčími plněními spočívajícími zejména v tréninku koní, využívání sportovních zařízení, ustájení koní, krmení a další péči o koně nemůže být předmětem snížené sazby daně z přidané hodnoty, pokud využívání sportovních zařízení ve smyslu bodu 14 přílohy III této směrnice a trénink koní tvoří dvě rovnocenná dílčí plnění v rámci tohoto komplexního plnění nebo pokud trénink koní tvoří hlavní dílčí plnění v rámci uvedeného komplexního plnění, což přísluší posoudit předkládajícímu soudu.


(1)   Úř. věst. C 371, 9.11.2015.