USNESENÍ TRIBUNÁLU (druhého senátu)

21. ledna 2014 ( *1 )

„Žaloba na neplatnost — Právnická osoba soukromého práva — Nepředložení důkazu o právní existenci — Článek 44 odst. 5 písm. a) jednacího řádu Tribunálu — Zjevná nepřípustnost“

Ve věci T‑168/13,

European Platform Against Windfarms (EPAW), zastoupená C. Kissem, advokátem,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené původně K. Herrmann a P. Oliverem, poté L. Pignataro Nolin, K. Herrmann a J. Tomkinem, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na zrušení sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, nazvané „Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií“ ze dne 6. června 2012, jakož i rozhodnutí Komise, kterým se jako nepřípustný odmítá návrh žalobkyně směřující k tomu, aby Komise uvedené sdělení přezkoumala,

TRIBUNÁL (druhý senát),

ve složení M. E. Martins Ribeiro, předsedkyně, S. Gervasoni (zpravodaj) a L. Madise, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

vydává toto

Usnesení

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

1

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 18. března 2013 podala žalobkyně, European Platform Against Windfarms (EPAW), projednávanou žalobu.

2

Dopisy ze dne 4. a 25 dubna, jakož i ze dne 14. května 2013 Tribunál na základě čl. 44 odst. 6 svého jednacího řádu vyzval žalobkyni, aby za účelem odstranění vad žaloby předložila dokumenty umožňující v souladu s čl. 44 odst. 5 písm. a) jednacího řádu ověřit právní existenci žalobkyně jakožto právnické osoby usazené na adrese uvedené v žalobě, a dále důkaz o tom, že procesní plná moc byla jejímu advokátovi řádně udělena orgánem k tomu oprávněným v souladu s čl. 44 odst. 5 písm. b) jednacího řádu.

3

Žalobkyně na dopisy ze 4. dubna a 14. května 2013 odpověděla ve stanovených lhůtách dopisy došlými kanceláři Tribunálu dne 19. dubna a 30. května 2013.

4

Komise dne 26. června 2013 požádala Tribunál, aby toto řízení v souladu s čl. 77 písm. d) jednacího řádu přerušil až do vynesení rozhodnutí Soudního dvora, kterými budou ukončena řízení ve věcech C‑401/12 P, Rada v. Vereniging Milieudefensie a Stichting Stop Luchtverontreiniging Utrecht; C‑402/12 P, Parlament v. Vereniging Milieudefensie a Stichting Stop Luchtverontreiniging Utrecht; C‑403/12 P, Komise v. Vereniging Milieudefensie a Stichting Stop Luchtverontreiniging Utrecht; C‑404/12 P, Rada v. Stichting Natuur en Milieu a Pesticide Action Network Europe, a C‑405/12 P, Komise v. Stichting Natuur en Milieu a Pesticide Action Network Europe. Žalobkyně nepředložila své vyjádření k této žádosti ve stanovené lhůtě. Usnesením předsedy druhého senátu Tribunálu ze dne 30. září 2013 byl tento návrh zamítnut.

5

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, nazvané „Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií“ ze dne 6. června 2012;

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 21. ledna 2013, kterým se jako nepřípustný odmítá návrh žalobkyně směřující k tomu, aby Komise uvedené sdělení přezkoumala.

6

Komise navrhuje, aby Tribunál:

zamítl žalobu;

uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

Právní otázky

7

Podle článku 111 jednacího řádu platí, že je-li návrh zjevně nepřípustný nebo zjevně postrádá jakýkoli právní základ, může Tribunál, aniž by pokračoval v řízení, rozhodnout usnesením obsahujícím odůvodnění.

8

V projednávané věci Tribunál pokládá věc za dostatečně objasněnou písemnostmi ve spise a rozhoduje, že není namístě pokračovat v řízení.

9

Přípustnost žaloby na neplatnost podané entitou na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU závisí především na statusu právnické osoby této entity.

10

Článek 44 odst. 5 jednacího řádu stanoví, že je-li žalobce právnickou osobou soukromého práva, přiloží k žalobě své stanovy nebo výpis z poslední doby z obchodního rejstříku nebo z rejstříku sdružení nebo jakýkoliv jiný důkaz o své právní existenci, jakož i důkaz o tom, že procesní plná moc byla jeho advokátovi řádně udělena orgánem k tomu oprávněným.

11

V projednávané věci, aniž by bylo nutné rozhodnout o bezvadnosti procesní plné moci udělené advokátu žalobkyně, je třeba konstatovat, že taková žaloba, jako je žaloba došlá kanceláři Tribunálu dne 18. března 2013, není v souladu s čl. 44 odst. 5 písm. a) jednacího řádu, jelikož žalobkyně ke své žalobě nepřiložila své stanovy nebo výpis z poslední doby z obchodního rejstříku nebo z rejstříku sdružení nebo jakýkoliv jiný důkaz o své právní existenci.

12

Kromě toho, navzdory výzvám k odstranění vad, které jí zaslal Tribunál (viz bod 2 výše) žalobkyně nepředložila žádnou písemnost, která by prokazovala její právní existenci. Omezila se na formulování dvou okruhů argumentů, které podle ní mohou prokazovat, že je nadána právní subjektivitou. Tyto argumenty však nelze přijmout.

13

Zaprvé, žalobkyně sice připouští, že není registrována v žádném členském státu Evropské unie, ale má za to, že tím, že byla v zásadě usazena v Irsku, musí být považována za entitu mající právní subjektivitu podle irského práva, jelikož toto právo nestanoví žádnou povinnost registrace u vnitrostátních orgánů. V tomto ohledu odkazuje na ustanovení čl. 37 odst. 4 písm. c) až e) Planning and Development Act 2000 (zákon o územním plánování a rozvoji z roku 2000), ve znění Planning and Development (Strategic Infrastructure) Act [zákon o územním plánování a rozvoji (strategická infrastruktura) z roku 2006] (dále jen „zákon o územním plánování a rozvoji z roku 2000 v platném znění“). Žalobkyně mimo jiné uvádí, že na rozdíl od adresy uvedené v žalobě se její sídlo ve skutečnosti nachází v Irsku. Uvedení adresy ve Francii v žalobě bylo chybné, jelikož tato adresa odpovídá adrese jejího prezidenta a sídla nevládní organizace registrované ve Francii, která patří mezi její členy.

14

V tomto ohledu je třeba uvést, že podle čl. 37 odst. 4 písm. c) zákona o územním plánování a rozvoji z roku 2000 v platném znění se soukromá entita nebo organizace splňující podmínky stanovené týmž ustanovením v písmeni d) může obrátit na Bord Pleanála, kvazisoudní orgán, a napadnout rozhodnutí přijatá v návaznosti na podání žádosti o územní rozhodnutí (application for development). V tomto ohledu z čl. 37 odst. 4 písm. d) téhož zákona vyplývá, že dotčená entita nebo organizace musí splňovat podmínky, které se konkrétně týkají sledování cílů podpory a ochrany životního prostředí po dobu dvanácti měsíců předtím, než se obrátí na Bord Pleanála, jakož i případně dodatečné podmínky stanovené zejména ohledně zvláštní právní subjektivity a toho, že se na ní vztahuje statut nebo pravidla stanovená irským ministrem životního prostředí, kulturního dědictví a místní správy v souladu s čl. 37 odst. 4 písm. e) zákona o územním plánování a rozvoji z roku 2000 v platném znění.

15

Dále je třeba uvést, že – jak vyplývá ze skutečností uvedených ve spisu – k 26. říjnu 2010 nebyla ministrem životního prostředí, kulturního dědictví a místní správy podle čl. 37 odst. 4 písm. e) zákona o územním plánování a rozvoji z roku 2000 v platném znění stanovena žádná dodatečná podmínka. K tomuto datu kromě toho neexistoval žádný návrh směřující ke stanovení takových dodatečných podmínek.

16

Tato ustanovení, vzhledem k tomu, že spadají do odvětvové právní úpravy týkající se územního plánovaní a rozvoje, se tak v oblasti, na kterou se vztahují, omezují na to, že dotčeným entitám udělují omezené a specifické právo jednat před jediným orgánem, v projednávané věci před Bord Pleanála.

17

Takové omezené právo jednat, jako je právo, kterého se dovolává žalobkyně, navíc před entitou, jejíž soudní povaha není v plném rozsahu prokázána, je přitom nedostatečné pro to, aby bylo prokázáno, že žalobkyně je podle irského práva nadána obecnou právní subjektivitou, která ji, při neexistenci jakéhokoliv písemného dokladu její právní existence, opravňuje k tomu, aby k unijním soudům podala žalobu na základě čl. 263 čtvrtého odstavce SFEU.

18

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že i za předpokladu, že se sídlo žalobkyně nachází v Irsku a že uvedení adresy ve Francii v žalobě je prostou chybou, pouhý odkaz na ustanovení irského zákona uvedená v bodech 13 až 15 výše, při neexistenci jiných skutečností, které by potvrzovaly právní subjektivitu žalobkyně, je nedostatečný pro prokázání její právní existence v souladu s čl. 44 odst. 5 písm. a) jednacího řádu.

19

Tato skutečnost není prokázána ani zápisem žalobkyně do unijního Rejstříku transparentnosti. I kdyby tento zápis prokazoval, že žalobkyně je – jak sama tvrdí – existující organizací se sídlem v Irsku, nic to nemění na tom, že zápis do uvedeného rejstříku není podmíněn existencí právní subjektivity, jak vyplývá zejména z bodu 14 Dohody mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí o zřízení Rejstříku transparentnosti pro organizace a osoby samostatně výdělečně činné, jež se podílejí na tvorbě a provádění politiky EU ze dne 23. června 2011 (Úř. věst. L 191, s. 29). Podle uvedeného bodu 14 totiž „[s]ítě, platformy nebo jiné druhy kolektivní činnosti bez právního statusu či právní subjektivity, které však jsou de facto zdrojem organizovaného vlivu a zapojují se do činností spadajících do působnosti rejstříku, by se měly zapsat do rejstříku.“

20

Zadruhé, žalobkyně tvrdí, že, jak bylo uznáno Komisí v jejím rozhodnutí ze dne 21. ledna 2013, které je uvedeno v bodě 5 výše, splňuje podmínky stanovené v článku 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. L 264, s. 13). Z toho dovozuje, že je oprávněna podat návrh na vnitřní přezkum podle článku 10 uvedeného nařízení a v důsledku toho podat k Tribunálu žalobu na neplatnost rozhodnutí přijatého na tomto základě Komisí.

21

Tuto argumentaci nelze přijmout.

22

Podle čl. 10 odst. 1 nařízení č. nařízení č. 1367/2006 je totiž každá nevládní organizace splňující kritéria podle článku 11 tohoto nařízení oprávněna požádat o vnitřní přezkum unijní orgán, který přijal správní akt podle práva životního prostředí. Článek 11 odst. 1 téhož nařízení v tomto ohledu stanoví čtyři podmínky. Podle první podmínky stanovené v čl. 11 odst. 1 písm. a) musí být dotčená organizace nezávislou neziskovou právnickou osobu podle vnitrostátního práva nebo zvyklostí členského státu. Přitom, jak již bylo řečeno, žalobkyně neprokázala, že její právní subjektivita byla uznána na základě vnitrostátního práva nebo zvyklostí členského státu.

23

Z judikatury sice vyplývá, že v unijním soudním systému má žalobkyně postavení právnické osoby, pokud nejpozději uplynutím lhůty pro podání žaloby získala právní subjektivitu na základě práva použitelného na její založení (viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 27. listopadu 1984, Bensider a další v. Komise, 50/84, Recueil, s. 3991, body 7 a 8), nebo pokud je s ní ze strany unijních orgánů zacházeno jako s nezávislým právním subjektem (rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 1996, Sinochem Heilongjiang v. Rada, T-161/94, Recueil, s. II-695, bod 31, a ze dne 25 září 1997, Shanghai Bicycle v. Rada, T-170/94, Recueil, s. II-1383, bod 26; viz, pokud jde o profesní sdružení úředníků, rozsudky Soudního dvora ze dne 8. října 1974, Union syndicale – Service public européen a další v. Rada, 175/73, Recueil, s. 917, body 11 až 13, a Syndicat général du personnel des organismes européens v. Komise, 18/74, Recueil, s. 933, body 7 až 9).

24

Nicméně v rozsahu, v němž se žalobkyně prostřednictvím argumentace uvedené v bodě 20 výše snaží opírat o judikaturu citovanou v bodě 23 výše, je třeba uvést, že pro posouzení otázky, zda s žalobkyní bylo unijním orgánem zacházeno jako s nezávislým právním subjektem, Soudní dvůr vzal v rozsudcích Service public européen a další v. Rada a Syndicat général du personnel des organismes européens v Komise, bod 23 výše, v úvahu tři skutečnosti: zaprvé reprezentativnost dotčené entity, zadruhé její autonomii, která je nezbytná pro jednání v postavení zodpovědné entity v právních vztazích, která je zajištěna její vnitřní strukturou v souladu s jejími stanovami, a zatřetí skutečnost, že unijní orgán uznal dotčenou entitu za partnera pro jednání (rozsudky Union syndicale – Service public européen a další v. Rada, bod 23 výše, body 10 až 13, a Syndicat général du personnel des organismes européens v. Komise, bod 23 výše, body 6 až 9).

25

V projednávané věci, aniž by bylo nutné rozhodovat o reprezentativnosti žalobkyně, je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila své stanovy nebo jiné dokumenty týkající se jejího založení a jejího interního fungování, navzdory třem výzvám Tribunálu k odstranění vad žaloby, spis neobsahuje žádnou skutečnost, která by dokládala, že požívá autonomii nezbytnou pro to, aby jednala jako zodpovědná entita v právních vztazích.

26

Komise sice v napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobkyně splňovala podmínky stanovené v článku 11 nařízení č. 1367/2006. Konkrétně, pokud jde o první podmínku připomenutou v bodě 22 výše, Komise se na základě informací poskytnutých žalobkyní v její žádosti o interní přezkum podané na základě článku 10 uvedeného nařízení, jakož i dopisu, který žalobkyně zaslala později, domnívala, že žalobkyně je neziskovou právnickou osobou registrovanou ve Francii. Nicméně toto zacházení bylo způsobeno tím, že žalobkyně sama sdělila chybné informace týkající se její adresy (viz bod 13 výše). V důsledku toho skutečnost, že Komise na základě uvedených informací v napadeném rozhodnutí zacházela se žalobkyní jako s nezávislým právním subjektem, nemůže prokazovat její právní subjektivitu.

27

Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že žaloba musí být odmítnuta jako zjevně nepřípustná s ohledem na čl. 44 odst. 5 jednacího řádu.

K nákladům řízení

28

Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

 

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (druhý senát)

rozhodl takto:

 

1)

Žaloba se odmítá.

 

2)

European Platform Against Windfarms (EPAW) ponese vedle vlastních nákladů řízení náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

 

V Lucemburku dne 21. ledna 2014.

 

Vedoucí soudní kanceláře

E. Coulon

Předseda

M. E. Martins Ribeiro


( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.