—

za A. Bero P. Fahlbuschem, Rechtsanwalt,

—

za E. Bouzalmate G. Meyerem a H. Habbem, Rechtsanwälte,

—

za německou vládu T. Henzem, jako zmocněncem,

—

za nizozemskou vládu M. de Ree, M. Bulterman a H. Stergiou, jako zmocněnkyněmi,

—

za švédskou vládu L. Swedenborgem a A. Falk, jako zmocněnci,

—

za švýcarskou vládu D. Klingelem, jako zmocněncem,

—

za Evropskou komisi G. Wilsem a M. Condou-Durande, jako zmocněnci,

1

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 16 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. L 348, s. 98).

2

Tyto žádosti byly předloženy v rámci sporů mezi zaprvé A. Bero a Regierungspräsidium Kassel (regionální rada města Kassel) a zadruhé E. Bouzalmate a Kreisverwaltung Kleve (okresní správa v Kleve) ve věci legality rozhodnutí o jejich zajištění za účelem vyhoštění.

3

Body 2, 6, 16 a 17 odůvodnění směrnice 2008/115 uvádí:

[...]

[...]

4

Článek 1 uvedené směrnice, nadepsaný „Předmět“, stanoví:

„Tato směrnice stanoví společné normy a postupy, které jsou v členských státech používány při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí v souladu se základními právy jakožto obecnými zásadami práva Společenství i s mezinárodním právem, včetně závazků v oblasti ochrany uprchlíků a dodržování lidských práv.“

5

Článek 4 odst. 3 směrnice 2008/115 uvádí, že touto směrnicí není dotčeno právo členských států přijmout nebo zachovat ustanovení příznivější pro osoby, na něž se vztahují, za předpokladu, že jsou slučitelná s touto směrnicí.

6

Článek 15 téže směrnice, nadepsaný „Zajištění“, uvádí:

„1.   Nemohou-li být v konkrétním případě účinně uplatněna jiná dostatečně účinná, avšak mírnější donucovací opatření, mohou členské státy zajistit pouze státního příslušníka třetí země, o jehož navrácení probíhá řízení, za účelem přípravy návratu nebo výkonu vyhoštění, zejména v případě, že

Jakékoli zajištění musí trvat co nejkratší dobu, a pouze dokud jsou s náležitou pečlivostí činěny úkony směřující k vyhoštění.

[...]

5.   Zajištění trvá, dokud trvají podmínky uvedené v odstavci 1 a dokud to je nezbytné pro zajištění úspěšného vyhoštění. Každý členský stát stanoví omezenou dobu trvání zajištění, jež nesmí přesáhnout dobu šesti měsíců.

6.   Členské státy nesmějí prodloužit dobu uvedenou v odstavci 5, s výjimkou prodloužení o omezenou dobu nepřesahující dalších dvanáct měsíců v souladu s vnitrostátním právem v případech, kdy je pravděpodobné, že doba potřebná pro úkony směřující k vyhoštění budou [bude] přes jejich řádné úsilí delší z důvodu

7

Článek 16 směrnice 2008/115, nadepsaný „Podmínky zajištění“, v odstavci 1 uvádí:

„Zajištění se zpravidla vykonává ve zvláštních zajišťovacích zařízeních. Nemůže-li členský stát poskytnout ubytovací prostor ve zvláštním zajišťovacím zařízení a musí-li se uchýlit k umístění ve věznici, musí být zajištění státní příslušníci třetí země odděleni od běžných vězňů.“

8

Ustanovení § 62a odst. 1 zákona o pobytu, práci a začlenění cizinců na spolkovém území (Gesetz über den Aufenthalt, die Erwerbstätigkeit und die Integration von Ausländern im Bundesgebiet) ze dne 30. července 2004 (BGBl. 2004 I, s. 1950), ve znění pozdějších změn (BGBl. 2011 I, s. 2258), které provádí čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/115, uvádí:

„Zajištění za účelem vyhoštění se zpravidla vykonává ve zvláštních zajišťovacích zařízeních. Nemá-li spolková země zvláštní zajišťovací zařízení, může být zajištění vykonáno v jiných věznicích této spolkové země; v takovém případě musí být zajištěné osoby čekající na své vyhoštění odděleny od ostatních vězňů. […]“

9

Adala Bero, která je podle předkládajícího soudu pravděpodobně syrskou státní příslušnicí, požádala o azyl v Německu. Vzhledem k tomu, že tato žádost byla zamítnuta, požádal cizinecký úřad Amtsgericht Frankfurt am Main o její vyhoštění z německého území. Uvedený soud dne 6. ledna 2011 nařídil, aby byla A. Bero zajištěna za účelem tohoto vyhoštění do 17. února 2011. Opravný prostředek, který A. Bero podala proti tomuto rozhodnutí, Landgericht Frankfurt am Main zamítl.

10

Vzhledem k tomu, že v Německu mají zajištění za účelem vyhoštění vykonávat spolkové země, spolková země Hesensko umístila A. Bero do věznice ve Frankfurtu, která je běžnou věznicí. Předkládající soud v tomto ohledu uvádí, že na rozdíl od situace existující v ostatních spolkových zemích tohoto členského státu neexistuje ve spolkové zemi Hesensko zvláštní zajišťovací zařízení ve smyslu směrnice 2008/115.

11

Dne 2. února 2011 byla A. Bero na základě žádosti předložené Komisi spolkové země Hesensko pro případy nepřiměřené přísnosti propuštěna na svobodu. Svým opravným prostředkem podaným k předkládajícímu soudu se A. Bero domáhá, aby určil, že rozhodnutím Amtsgericht Frankfurt am Main o jejím zajištění a následným zamítnutím opravného prostředku ze strany Landgericht Frankfurt am Main byla porušena její práva.

12

Bundesgerichtshof je toho názoru, že výsledek sporu, který mu byl předložen, závisí na výkladu čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/115.

13

Za těchto podmínek se proto Bundesgerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Vyplývá z čl. 16 odst. 1 směrnice [2008/115], že členský stát je povinen zajištění osoby za účelem vyhoštění zpravidla vykonat ve zvláštním zajišťovacím zařízení, a to i v případě, že taková zařízení existují jen v některých spolkových zemích uvedeného členského státu, avšak v jiných nikoli?“

14

Ettayebi Bouzalmate, který je marockým státním příslušníkem, vstoupil dne 24. září 2010 protiprávně na území Německa a dne 8. října téhož roku požádal o přiznání postavení uprchlíka.

15

Rozhodnutím ze dne 12. ledna 2012, které nabylo právní moci a stalo se vykonatelným dne 25. ledna 2012, Bundesamt für Migration und Flüchtlinge (Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky) tuto žádost zamítl a dotyčnému nařídil, aby do týdne od oznámení tohoto rozhodnutí opustil německé území, jinak bude deportován do země svého původu. Dne 2. března 2012 město Geldern (okresní správa v Kleve), kterému byl E. Bouzalmate svěřen, konstatovalo, že E. Bouzalmate opustil město a jeho nová adresa není známa.

16

Ettayebi Bouzalmate byl dne 25. března 2013 zatčen a dne 9. dubna 2013 jej Amtsgericht München odsoudil za neoprávněný pobyt k podmíněnému trestu odnětí svobody na pět let. Ettayebi Bouzalmate se po propuštění z vazby nedostavil na cizinecký úřad Landratsamt Kleve (správní orgán okresní správy v Kleve) ani na jakýkoli jiný úřad.

17

Dne 13. července 2013 byl E. Bouzalmate znovu zatčen v Mnichově a rozhodnutím ze dne 26. července 2013 Amtsgericht München nařídil, aby byl před svým vyhoštěním zajištěn na dobu maximálně deseti týdnů od 14. července 2013, to znamená nejpozději do 21. září 2013.

18

V důsledku pokusu o sebevraždu byl E. Bouzalmate dne 12. září 2013 umístěn na psychiatrickou kliniku. S ohledem na tuto situaci zrušil cizinecký úřad Landratsamt Kleve datum vyhoštění E. Bouzalmata, které bylo stanoveno na 16. září 2013.

19

Vzhledem k tomu, že psychiatrická léčba E. Bouzalmata byla ukončena dne 20. září 2013, Amtsgericht München, kterému Landratsamt Kleve předložil novou žádost, rozhodnutím z téhož dne nařídil, aby E. Bouzalmate zůstal na zvláštním oddělení věznice v Mnichově, které je určeno osobám nacházejícím se ve stejné situaci, zajištěn až do doby, kdy bude moci dojít k jeho vyhoštění, a to nejpozději do 19. října 2013.

20

Ettayebi Bouzalmate podal k Landgericht München I opravný prostředek proti uvedenému rozhodnutí Amtsgericht München.

21

Landgericht München I, který se zabýval otázkou umístění osob, na které se vztahuje směrnice 2008/115, do zvláštních zajišťovacích zařízení podle čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/115, se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Vyplývá z čl. 16 odst. 1 směrnice [2008/115], že členský stát je povinen zajištění osoby za účelem vyhoštění zpravidla vykonat ve zvláštním zajišťovacím zařízení, a to i v případě, že taková zařízení existují jen v části federální struktury daného státu, avšak nikoli v části, v níž se musí podle ustanovení, jimiž se řídí federální struktura tohoto státu, zajištění vykonat?“

22

Na žádost předkládajícího soudu určený senát přezkoumal nutnost projednání této věci v naléhavém řízení podle článku 107 jednacího řádu Soudního dvora. Uvedený senát po vyslechnutí generálního advokáta rozhodl, že se této žádosti nevyhovuje.

23

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 22. října 2013 byly věci C‑473/13 a C‑514/13 spojeny pro účely písemné i ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.

24

Podstatou otázek předkládajících soudů je, zda čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/115 musí být vykládán v tom smyslu, že členský stát je povinen zajistit neoprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí za účelem vyhoštění zpravidla ve zvláštním zajišťovacím zařízení tohoto státu, i když uvedený členský stát má federální strukturu a spolková země, která je pro rozhodnutí o takovém umístění a jeho vykonání příslušná podle vnitrostátního práva, takové zajišťovací zařízení nemá.

25

Úvodem je třeba uvést, že čl. 16 odst. 1 první věta směrnice 2008/115 stanoví zásadu, že zajištění neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí za účelem vyhoštění se vykonává ve zvláštních zajišťovacích zařízeních. Druhá věta tohoto ustanovení stanoví výjimku z této zásady, která musí být jako taková vykládána striktně (v tomto smyslu viz rozsudek Kamberaj, C‑571/10, EU:C:2012:233, bod 86).

26

Jak uvedla německá vláda, tato druhá věta čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/115 nemá totožné znění ve všech jazykových verzích. Toto ustanovení totiž v německé jazykové verzi stanoví, že „nemá-li členský stát zvláštní zajišťovací zařízení a mají-li být zajištění státní příslušníci třetích zemí umístěni do věznice, jsou umístěni odděleně od běžných vězňů“. V ostatních jazykových verzích uvedené ustanovení neodkazuje na neexistenci zvláštních zajišťovacích zařízení, ale na okolnost, že členský stát „nemůže“ umístit uvedené státní příslušníky do takových zařízení.

27

Posledně uvedené jazykové verze čl. 16 odst. 1 druhé věty směrnice 2008/115 ponechávají podle téže vlády vnitrostátním orgánům větší prostor pro uvážení než německá jazyková verze, takže nemožnost umístit dotyčné státní příslušníky třetích zemí do zvláštních zajišťovacích zařízení může rovněž souviset s okolností, že ve spolkové zemi členského státu, která je podle vnitrostátního práva odpovědná za výkon zajištění, neexistuje zvláštní zajišťovací zařízení.

28

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že povinnost vykonat zpravidla zajištění ve zvláštních zajišťovacích zařízeních, která je stanovena v čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/115, mají členské státy jako takové, a nikoliv členské státy podle jejich příslušné správní nebo ústavní struktury.

29

Vnitrostátní orgány pověřené uplatněním vnitrostátních právních předpisů, které provádí směrnici 2008/115, musí být proto schopny vykonat zajištění ve zvláštních zajišťovacích zařízeních.

30

Pokud je uplatnění vnitrostátních právních předpisů, které provádí směrnici 2008/115, svěřeno v členském státě orgánům spolkové země, okolnost, že v některých spolkových zemích mají příslušné orgány možnost provést taková umístění, nemůže představovat dostatečné provedení směrnice 2008/115 dotyčným členským státem, pokud příslušné orgány ostatních spolkových zemí tohoto členského státu tuto možnost nemají.

31

Tento výklad čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/115 však neznamená, že členský stát, který má stejně jako Spolková republika Německo federální strukturu, je povinen zřídit zvláštní zajišťovací zařízení v každé spolkové zemi. Zejména na základě dohod o administrativní spolupráci však musí být zaručeno, aby příslušné orgány spolkové země, která taková zařízení nemá k dispozici, mohly státní příslušníky třetích zemí čekající na vyhoštění umístit do zvláštních zajišťovacích zařízení nacházejících se v jiných spolkových zemích.

32

Za těchto podmínek je třeba na položené předběžné otázky odpovědět, že čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/115 musí být vykládán v tom smyslu, že členský stát je povinen zajistit neoprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí za účelem vyhoštění zpravidla ve zvláštním zajišťovacím zařízení tohoto státu, i když uvedený členský stát má federální strukturu a spolková země, která je pro rozhodnutí o takovém umístění a jeho vykonání příslušná podle vnitrostátního práva, takové zajišťovací zařízení nemá.

33

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:

Článek 16 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí musí být vykládán v tom smyslu, že členský stát je povinen zajistit neoprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí za účelem vyhoštění zpravidla ve zvláštním zajišťovacím zařízení tohoto státu, i když uvedený členský stát má federální strukturu a spolková země, která je pro rozhodnutí o takovém umístění a jeho vykonání příslušná podle vnitrostátního práva, takové zajišťovací zařízení nemá.