—

za Ascendi Beiras Litoral e Alta Auto Estradas das Beiras Litoral e Alta SA, F. Fernandes Lourençem, advogado,

—

za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem, J. Menezes Leitãoem a A. Cunha, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi P. Guerra e Andradem a L. Lozano Palacios, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 4 a 7, jakož i čl. 10 písm. a) směrnice Rady 69/335/EHS ze dne 17. července 1969 o nepřímých daních z kapitálových vkladů (Úř. věst. L 249, s. 25; Zvl. vyd. 09/01, s. 11), ve znění směrnice Rady 85/303/EHS ze dne 10. června 1985 (Úř. věst. L 156, s. 23; Zvl. vyd. 09/01 s. 122).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Ascendi Beiras Litoral e Alta, Auto Estradas das Beiras Litoral e Alta SA (dále jen „Ascendi“) a Autoridade Tributaria e Aduaneira (daňová a celní správa), ohledně rozhodnutí tohoto orgánu ze dne 6. srpna 2012, jímž bylo společnosti Ascendi odmítnuto vrácení kolkovného zaplaceného ze čtyř operací zvyšování základního kapitálu, které provedla v době mezi prosincem 2004 a listopadem 2006 (dále jen „sporné rozhodnutí“).

3

V souladu s prvním bodem odůvodnění směrnice 69/335 byla jejím cílem podpora volného pohybu kapitálu, čili základní svobody považované za nezbytnou pro vytvoření vnitřního trhu. Za tímto účelem měla tato směrnice, jak vyplývá z šestého až osmého bodu jejího odůvodnění, zajistit harmonizaci daně, jíž podléhají vklady do společností v Unii, zavedením jediné daně z vkladů, která má být v rámci společného trhu uložena pouze jednou, a ke zrušení všech ostatních nepřímých daní s vlastnostmi stejnými, jako tato jediná daň.

4

Proto článek 1 směrnice 69/335 stanovil, že „[č]lenské státy ukládají na kapitálové vklady do kapitálových společností daň harmonizovanou v souladu s články 2 až 9 (dále jen ‚daň z kapitálu‘)“.

5

Směrnice 85/303 přinesla určité podstatné změny směrnice 69/335, zejména jejího čl. 4 odst. 2 a článku 7. V druhém až čtvrtém bodě odůvodnění směrnice 85/303 se uvádí:

„vzhledem k tomu, že hospodářské účinky daně z kapitálu jsou škodlivé pro přeskupování a vývoj podniků; že takové účinky jsou zvlášť škodlivé za stávající konjunktury, kdy má být nezbytně nutnou prioritou podpora investic;

vzhledem k tomu, že nejlepším řešením pro dosažení těchto cílů by bylo zrušení daně z kapitálu; že by však ztráty z příjmu, které by vyplynuly z takových opatření, byly pro některé členské státy nepřijatelné; že proto musí být členským státům umožněno osvobodit od daně nebo podrobit dani z kapitálu všechny nebo některé operace spadající do oblasti působnosti této daně [...];

vzhledem k tomu, že by měly být povinně osvobozeny od daně operace, které jsou nyní předmětem snížené sazby daně z kapitálu.“

6

Článek 4 směrnice 69/335, ve znění vyplývajícím ze směrnice 85/303 (dále jen „směrnice 69/335“), stanovil

„1.   Předmětem daně z kapitálu jsou tyto operace:

[...]

[...]

2.   Pokud podléhaly k 1. červenci 1984 dani o sazbě 1 %, mohou být i nadále předmětem daně z kapitálu tyto operace:

[...]“

7

Podle článku 7 směrnice 69/335:

„1.   Členské státy osvobodí od daně z kapitálu operace, které nejsou uvedeny v článku 9 a které byly k 1. červenci 1984 od daně osvobozeny nebo zdaňovány sazbou nejvýše 0,50 %.

Na osvobození se vztahují podmínky, které k tomuto dni platily pro osvobození od daně nebo pro zdanění sazbou nejvýše 0,50 %.

[...]

2.   Členské státy mohou všechny operace neuvedené v odstavci 1 buď osvobodit od daně z kapitálu, nebo je zdanit jednotnou sazbou nejvýše 1 %.

[...]“

8

Článek 10 písm. a) směrnice 69/335 stanovil:

„Vedle daně z kapitálu neukládají členské státy společnostem, sdružením nebo právnickým osobám žádné jiné daně nebo poplatky

[...]“

9

Konečným datem pro provedení směrnice 85/303 byl 1. leden 1986.

10

Směrnice 69/335 byla zrušena směrnicí Rady 2008/7/ES ze dne 12. února 2008 o nepřímých daních z kapitálových vkladů (Úř. věst. L 46, s. 11). K tomuto zrušení nicméně došlo až poté, co nastaly skutkové okolnosti původního řízení.

11

Článek 145 všeobecného tarifu kolkovného (Tabela Geral do Imposto Selo, dále jen „TGIS“), který byl schválen legislativním nařízením č. 21196 ze dne 28. listopadu 1932, ve znění platném ke dni 1. července 1984, stanovil:

„Posílení nebo zvýšení základního kapitálu společností, z částky zvýšení:

1.   V případě společností dle písmen a) a c) se přičte kolkovné stanovené článkem 93.

2.   Od kolkovného je osvobozeno posílení nebo zvýšení základního kapitálu provedené formou vkladu peněžních prostředků.“

12

Legislativní nařízení č. 223/91 ze dne 18. června 1991, které mění znění článku 145 odst. 2 TGIS, následně osvobodilo od kolkovného „posílení či zvýšení základního kapitálu kapitálových společností“, čímž osvobodilo od kolkovného zvýšení základního kapitálu kapitálových společností bez ohledu na způsob, jímž se toto zvýšení uskutečnilo.

13

Na základě legislativního nařízení č. 322-B/2001 ze dne 14. prosince 2001 byla doplněním článku 26.3 do TGIS podrobena veškerá zvýšení kapitálu kapitálových společností bez ohledu na to, jak jich bylo dosaženo, kolkovnému ve výši 0,40 % z částky zvýšení.

14

V období od 15. prosince 2004 do 29. listopadu 2006 uskutečnila kapitálová společnost Ascendi čtyři operace zvýšení kapitálu přeměnou pohledávek akcionářů společnosti na základní kapitál z důvodu jejich dříve poskytnutých vedlejších plnění ve prospěch této společnosti. Z těchto různých zvýšení kapitálu zaplatila společnost Ascendi kolkovné, jakož i notářské i registrační poplatky v celkové výši 205381,95 eura.

15

Dne 28. března 2008 požádala společnost Ascendi Autoridade Tributária e Aduaneira o vrácení částek uhrazených za kolkovné vybrané v souvislosti se zmíněnými operacemi zvýšení kapitálu. Tato žádost byla sporným rozhodnutím zamítnuta.

16

K vyřešení tohoto sporu se společnost Ascendi obrátila na Tribunal Arbitral Tributário (rozhodčí soud v daňových záležitostech).

17

V předkládacím rozhodnutí Tribunal Arbitral Tributário především uvádí, že splňuje veškeré podmínky stanovené v článku 267 Smlouvy o fungování EU k tomu, aby mohl být považován za soud členského státu ve smyslu tohoto článku.

18

Následně Tribunal Arbitral Tributário klade otázku, zda je legislativní nařízení č. 322-B/2001, na němž je sporné rozhodnutí založeno, v souladu s články 4 a 7 a čl. 10 písm. a) směrnice 69/335. V této souvislosti odkazuje především na argumentaci společnosti Ascendi, jež připomíná, že v Portugalsku jsou operace zvýšení základního kapitálu osvobozeny od kolkovného podle legislativního nařízení č. 223/91 již od roku 1991 a že ve zvláštním případě navýšení kapitálu provedeného v hotovosti je dáno osvobození dokonce již od května 1984. Znovuzavedení kolkovného v roce 2001 legislativním nařízením č. 322-B/2001 představuje podle společnosti Ascendi porušení ustanovení této směrnice.

19

Tribunal Arbitral Tributário zdůrazňuje, že Autoridade Tributaria e Aduaneira tento argument zpochybňuje. Podle Autoridade Tributaria e Aduaneira čl. 7 odst. 1 směrnice 69/335 v případě operací zvýšení kapitálu členským státům pouze ukládá osvobodit od daně z kapitálu operace, které byly ke dni 1. července 1984 od této daně osvobozeny nebo byly zdaňovány sazbou nepřevyšující 0,50 %. Toto ustanovení se nevztahuje na operace zvýšení kapitálu, o které se jedná v původním řízení, jež byly provedeny jiným způsobem než vkladem v hotovosti. Dne 1. července 1984 stanovily totiž vnitrostátní právní předpisy ohledně těchto operací uplatnění kolkovného v sazbě převyšující 0,50 %.

20

Konečně Tribunal Arbitral Tributário zastává názor, že z judikatury Soudního dvora nelze jasně vyvodit odpověď. Ve věci, v níž byl vydán rozsudek Optimus – Telecomunicações (C‑366/05, EU:C:2007:366), byla totiž operace zvýšení základního kapitálu provedena hotovostními vklady. Posledně zmíněná operace přitom byla, na rozdíl od operací ve věci v původním řízení, k 1. červenci 1984 osvobozena od kolkovného.

21

Za těchto podmínek se Tribunal Arbitral Tributário rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Brání čl. 4 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a), čl. 7 odst. 1 a čl. 10 písm. a) směrnice [...] 69/335 [...] takové vnitrostátní právní úpravě, jako je legislativní nařízení č. 322‑B/2001 ze dne 14. prosince 2001, podrobující kolkovnému operace zvyšování kapitálu kapitálových společností uskutečněné přeměnou pohledávek vyplývajících z dříve poskytnutých vedlejších plnění ve prospěch společnosti na základní kapitál, i když tato plnění měla formu peněžní, vzhledem ke skutečnosti, že ke dni 1. července 1984 vnitrostátní právní předpisy podrobovaly zvýšení základního kapitálu provedené tímto způsobem kolkovnému ve výši 2 %, a zároveň od téže daně osvobozovaly zvýšení základního kapitálu formou vkladu peněžních prostředků?“

22

Především je třeba zkoumat, zda musí být Tribunal Arbitral Tributário považován za soud členského státu ve smyslu článku 267 SFEU.

23

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora pro posouzení toho, zda je předkládající orgán svou povahou „soudem“ ve smyslu článku 267 SFEU, což je otázka, která je upravena výlučně unijním právem, přihlíží Soudní dvůr k souboru faktorů, například zda je daný orgán zřízen zákonem, zda se jedná o stálý orgán, zda má obligatorní jurisdikci, zda má řízení před ním kontradiktorní povahu, zda aplikuje právní předpisy a zda je nezávislý (rozsudek ze dne 31. ledna 2013, Belov, C‑394/11, EU:C:2013:48, bod 38 a citovaná judikatura). Kromě toho jsou vnitrostátní soudy oprávněny se obrátit na Soudní dvůr pouze tehdy, když před nimi probíhá spor a když rozhodují v rámci řízení, které má být ukončeno rozhodnutím soudní povahy (viz zejména rozsudek ze dne 31. května 2005, Syfait a další, C‑53/03, EU:C:2005:333, bod 29, a Belov, EU:C:2013:48, bod 39).

24

Ve věci v původním řízení z informací poskytnutých v předkládacím rozhodnutí vyplývá, že rozhodčí soudy v daňových záležitostech jsou zřízeny zákonem. Rozhodčí soudy jsou totiž uvedeny v seznamu vnitrostátních soudů obsaženém v článku 209 Ústavy Portugalské republiky. Kromě toho článek 1 legislativního nařízení č. 10/2011 ze dne 20. ledna 2011 o právním režimu daňové arbitráže stanoví, že daňová arbitráž představuje alternativní formu soudního řešení sporů v daňových záležitostech a článek 2 tohoto legislativního nařízení přiznává obecnou pravomoc rozhodčím soudům v daňových záležitostech pro posouzení legality likvidace jakékoliv daně.

25

Kromě toho rozhodčí soudy pro daňové záležitosti splňují jakožto součást systému soudního řešení sporů v oblasti daní, podmínku stálosti.

26

Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 37 svého stanoviska, je sice složení rozhodujících sborů Tribunal Arbitral Tributário dočasné, a jejich činnost po vydání rozhodnutí končí, avšak skutečností zůstává, že Tribunal Arbitral Tributário jakožto součást zmíněného systému vykazuje stálou povahu.

27

Co se týče obligatorní povahy jurisdikce, je třeba připomenout, že tento znak v rámci obvyklého rozhodčího řízení není naplněn, jelikož smluvní strany nemají žádnou právní ani faktickou povinnost předložit svůj spor rozhodčímu soudu, a veřejné orgány dotčeného členského státu se ani nijak nepodílejí na rozhodování o použití rozhodčího řízení, ani se od nich nepožaduje, aby z úřední povinnosti zasahovaly do průběhu rozhodčího řízení (rozsudek Denuit a Cordenier, C‑125/04, EU:C:2005:69, bod 13 a citovaná judikatura, jakož i usnesení Merck Canada, C‑555/13, EU:C:2014:92, bod 17).

28

Soudní dvůr naproti tomu uznal přípustnost předběžných otázek, které mu předložil rozhodčí soud zřízený zákonem, jehož rozhodnutí byla pro účastníky řízení závazná a jehož pravomoc nezávisela na dohodě mezi účastníky řízení (usnesení Merck Canada, EU:C:2014:92, bod 18 a citovaná judikatura).

29

Jak přitom uvedl generální advokát v bodech 28 a 40 svého stanoviska, Tribunal Arbitral Tributário, jehož rozhodnutí jsou podle čl. 24 odst. 1 legislativního nařízení č. 10/2011 pro strany závazná, se odlišuje od o rozhodčího soudu stricto sensu. Jeho pravomoc vyplývá totiž přímo z ustanovení legislativního nařízení č. 10/2011, a nepodléhá tudíž předchozímu projevu vůle stran předložit spor k vyřešení v rozhodčím řízení (obdobně viz rozsudek Danfoss, 109/88, EU:C:1989:383, bod 7). Když tedy osoba povinná k dani předloží svůj daňový spor k rozhodčímu řízení, má rozhodnutí Tribunal Arbitral Tributário v souladu s čl. 4 odst. 1 legislativního nařízení č. 10/201 závaznou povahu pro daňové a celní orgány.

30

Kontradiktornost řízení před soudy v daňových záležitostech je zaručena články 16 a 28 legislativního nařízení č. 10/2011. Kromě toho rozhodčí soudy v daňových záležitostech v souladu s čl. 2 odst. 2 uvedeného nařízení „rozhodují na základě právních předpisů, a rozhodování ex aequo et bono je vyloučeno“.

31

Pokud jde o nezávislost rozhodčích soudů v daňových záležitostech, z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce jednak vyplývá, že rozhodci tvořící Tribunal Arbitral Tributário, jemuž byl spor řešený v původním řízení předložen, byli v souladu s článkem 6 legislativního nařízení č. 10/2011 určeni Conselho Deontológico do Centro de Arbitragem Administrativa (etická rada střediska správní arbitráže) z rozhodců uvedených na seznamu vytvořeném touto institucí.

32

Dále článek 9 legislativního nařízení č. 10/2011 stanoví, že se rozhodci musí řídit zásadami nestrannosti a nezávislosti. Kromě toho se v čl. 8 odst. 1 uvedeného legislativního nařízení uvádí – jakožto případ překážky bránící vykonávání funkce rozhodce – existence jakéhokoliv osobního nebo profesního vztahu mezi rozhodcem a některým z účastníků řízení. Tím je zaručeno, že dotčený rozhodčí soud je třetí osobou ve vztahu k orgánu, který přijal rozhodnutí, proti němuž byl podán opravný prostředek (viz rozsudek RTL Belgium, C‑517/09, EU:C:2010:821, bod 38 a citovaná judikatura, jakož i usnesení Devillers, C‑167/13, EU:C:2013:804, bod 15).

33

Jak konečně vyplývá z článku 1 legislativního nařízení č. 10/2011, rozhodčí soudy v daňových záležitostech rozhodují v rámci řízení, jež vede k rozhodnutí soudní povahy.

34

Z veškerých výše uvedených úvah vyplývá, že předkládající orgán vykazuje všechny znaky nezbytné k tomu, aby mohl být uznán za soud členského státu ve smyslu článku 267 SFEU.

35

Soudní dvůr má tudíž pravomoc k tomu, aby zodpověděl otázky položené předkládajícím soudem.

36

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda články 4 a 7 a čl. 10 písm. a) směrnice 69/335 brání právní úpravě členského státu, jíž se znovu zavádí kolkovné z operací zvýšení základního kapitálu kapitálové společnosti, které ke dni 1. července 1984 podléhaly kolkovnému, ale následně byly od něj osvobozeny.

37

Podle společnosti Ascendi byly takové operace, jako jsou ty, o něž se jedná ve věci v původním řízení, na základě použitelného vnitrostátního práva osvobozeny od kolkovného již počínaje dnem 1. července 1984.

38

V tomto ohledu je ovšem třeba připomenout, že Soudnímu dvoru nepřísluší, aby se v rámci řízení o předběžné otázce vyjadřoval k výkladu vnitrostátních ustanovení ani aby posuzoval skutkový kontext sporu v původním řízení, neboť tento úkol přísluší výlučně předkládajícímu soudu (viz rozsudky Angelidaki a další, C‑378/07 až C‑380/07, EU:C:2009:250, bod 48, jakož i van Delft a další, C‑345/09, EU:C:2010:610, bod 114).

39

Ze znění předběžné otázky přitom vyplývá, že ke dni 1. července 1984 podrobovaly vnitrostátní právní předpisy takové zvýšení kapitálu, jako je to, o které se jedná v původním řízení, kolkovnému ve výši 2 %.

40

Pokud jde o otázku, zda ustanovení směrnice 69/335 brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je ta, o kterou se jedná v původním řízení, je třeba v první řadě připomenout, že zmíněná úprava podrobuje operace zvýšení základního kapitálu kapitálové společnosti kolkovnému. Jelikož má toto kolkovné dopad na kapitálové vklady jako takové, představuje daň z kapitálu ve smyslu článku 1 směrnice 69/335.

41

Za těchto podmínek není výklad článku 10 směrnice 69/335, jenž se dotýká pouze nepřímých daní, které nejsou daní z kapitálu, relevantní pro řešení sporu v původním řízení.

42

Je třeba konstatovat, že operace, o které se jedná v původním řízení, spadají do oblasti působnosti čl. 4 odst. 1 písm. c) směrnice 69/335. Jednotlivá zvýšení základního kapitálu dotčené kapitálové společnosti byla totiž „vkladem majetku jakéhokoli druhu“ ve smyslu tohoto ustanovení, tzn. přeměnou pohledávek akcionářů vůči této společnosti, vyplývajících z dříve poskytnutých vedlejších plnění v její prospěch, na základní kapitál.

43

Co se týče operací uvedených v čl. 4 odst. 1 směrnice 69/335, toto ustanovení určuje, že jsou „předmětem daně z kapitálu“.

44

Bez ohledu na znění tohoto čl. 4 odst. 1 však z článku 7 směrnice vyplývá, že neexistuje povinnost podrobit dani z kapitálu operace, kterých se týká první z uvedených ustanovení.

45

Naopak Soudní dvůr rozhodl, že čl. 7 odst. 1 první odrážka směrnice 69/335 obnáší jasnou a bezpodmínečnou povinnost členských států osvobodit od daně z kapitálu operace, jež ke dni 1. července 1984 byly osvobozeny od daně nebo zdaněny sazbou nejvýše 0,50 % (viz rozsudky Optimus – Telecomunicações, EU:C:2007:366, bod 30, a Pak-Holdco, C‑372/10, EU:C:2012:86, bod 28). Tato povinnost, jakož i jiné povinnosti vyplývající ze směrnice 69/335, zavazují Portugalskou republiku počínaje dnem 1. ledna 1986, tzn. dnem přistoupení tohoto státu k Evropské unii.

46

V rozsahu, v němž takové operace, jako jsou ty, o které se jedná v původním řízení a na které se vztahuje čl. 4 odst. 1 směrnice 69/335, byly ke dni 1. července 1984 podrobeny dani z kapitálu v sazbě převyšující 0,50 %, se však mohla Portugalská republika podle čl. 7 odst. 2 směrnice rozhodnout, že bude tento typ operace nadále podrobovat dani z kapitálu i po svém přistoupení k Unii dne 1. ledna 1986 (v tomto smyslu viz Logstor ROR Polska, C‑212/10, EU:C:2011:404, bod 34).

47

Konečně zbývá přezkoumat otázku, zda se členský stát mohl poté, co se v roce 1991 vzdal vybírání daně z kapitálu z operací spadajících do oblasti působnosti čl. 4 odst. 1 směrnice 69/335, rozhodnout takovouto daň v roce 2001 znovu zavést.

48

Vzhledem k tomu, že se čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 a 2 směrnice 69/335 výslovně netýkají daně nejprve zrušené a poté, po 1. červenci 1984, opět zavedené, je vhodné ve snaze nalézt cíl, který tato ustanovení sledují, uplatnit teleologický výklad dotčených ustanovení.

49

Z druhého a třetího bodu odůvodnění směrnice 85/303 přitom vyplývá, že úkolem směrnice 69/335 je snížit, či dokonce zrušit daň z kapitálu. S ohledem na tento cíl z uvedeného třetího bodu odůvodnění vyplývá, že členské státy, které neupustily od vybírání daně z kapitálu, mohly toto zdanění zachovat pouze tehdy, kdyby se v případě zrušení této daně setkaly s rozpočtovými problémy (v tomto smyslu viz rozsudek Logstor ROR Polska, EU:C:2011:404, bod 36).

50

Odkaz na den 1. července 1984, učiněný v čl. 7 odst. 1 prvním pododstavci směrnice 69/335, tedy nemůže pro členské státy, které k tomuto dni podrobovaly dotčené operace dani z kapitálu v sazbě vyšší než 0,50 %, představovat oprávnění znovu zavést takovou daň poté, co od ní upustily. Vůlí unijního zákonodárce bylo totiž daň z kapitálu zrušit, přičemž možnost ji zachovat představovala pouze výjimku odůvodněnou obavami členských států ze ztráty příjmů. Proto ztráta daňových příjmů, třebaže mohla odůvodnit zachování daně z kapitálu – v mezích stanovených v čl. 7 odst. 2 uvedené směrnice – po 1. červenci 1984, nemohla odůvodnit znovuzavedení takovéto daně (v tomto smyslu viz rozsudek Logstor ROR Polska, EU:C:2011:404, body 37 až 39).

51

Na rozdíl od toho, co tvrdí portugalská vláda, se povinnost „standstill“, vyplývající ze směrnice 69/335, týká jak operací uvedených v čl. 4 odst. 2 této směrnice, tak operací zmiňovaných v jejím čl. 4 odst. 1. V situaci, jako je ta, o níž se jedná v původním řízení, vyplývá totiž tato povinnost z § 7 odst. 1 a 2 směrnice 69/335, vykládaného ve světle účelu této směrnice. Jak přitom vysvítá z bodu 45 tohoto rozsudku, povinnosti plynoucí členským státům z článku 7 směrnice 69/335 se týkají jakýchkoli operací, které spadají do oblasti působnosti této směrnice, a tudíž všech operací, na něž se vztahuje její čl. 4, bez ohledu na to, zda jsou zmiňovány v odstavci 1, nebo odstavci 2 posledně uvedeného článku.

52

Proto je na položenou otázku třeba odpovědět, že čl. 4 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 1 a 2 směrnice 69/335 musí být vykládány v tom smyslu, že brání znovuzavedení daně z kapitálu z operací zvýšení základního kapitálu členským státem podle prvně zmíněného z těchto ustanovení, které takovéto dani podléhaly ke dni ke dni 1. července 1984, ale následně od ní byly osvobozeny.

53

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 4 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 1 a 2 směrnice Rady 69/335/EHS ze dne 17. července 1969 o nepřímých daních z kapitálových vkladů, ve znění směrnice Rady 85/303/EHS ze dne 10. června 1985, musí být vykládány v tom smyslu, že brání znovuzavedení daně z kapitálu z operací zvýšení základního kapitálu členským státem podle prvně zmíněného z těchto ustanovení, které takovéto dani podléhaly ke dni ke dni 1. července 1984, ale následně od ní byly osvobozeny.