Kasační opravný prostředek podaný dne 2. září 2011 Solvay SA proti rozsudku Tribunálu (šestého rozšířeného senátu) vydanému dne 16. června 2011 ve věci T-186/06, Solvay SA v. Evropská komise

(Věc C-455/11 P)

2011/C 347/16

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Solvay SA (zástupci: O. W. Brouwer, advokát, M. O'Regan, solicitor)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka uvádí dva důvody kasačního opravného prostředku. V napadeném rozsudku Tribunál částečně zamítl žalobu, kterou navrhovatelka podala, na částečné zrušení rozhodnutí Komise 2006/903/ES v konečném znění ze dne 3. května 2006 ohledně postupu podle článku 81 Smlouvy o založení Evropského společenství a článku 53 Dohody o EHP (věc č. COMP/F/C.38.620 — peroxid vodíku a perboritan).

Prvním důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka napadá závěr Tribunálu, že se účastnila porušení čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 EHP mezi květnem 1995 a srpnem 1997. Tribunál překročil svojí posuzovací pravomoc a dopustil se nesprávného právního posouzení tím, že dospěl k závěru, že navrhovatelka diskutovala nebo si vyměňovala informace o cenách a své obchodní strategii s jinými podniky: k takovému zjištění nelze dospět na základě znění napadeného rozhodnutí. Tribunál se dopustil nesprávných právních posouzení, když potvrdil závěr uvedený v napadeném rozhodnutí, že tím, že diskuse, jednání a výměny informací mezi výrobci peroxidu vodíku (včetně navrhovatelky) měly jako neúspěšný pokus dospět k dohodě o rozdělení trhu (který nevyústil v uzavření dohody mezi nimi) společný úmysl omezit hospodářskou soutěž, představovaly porušení čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 EHP z důvodu, že byly alternativně buď přípravnými jednáními a tvořily součást stejné tajné dohody jako přiznaná kartelová dohoda o stanovení cen, do které vstoupily v srpnu 1997 nebo jednáním ve vzájemné shodě sloužícím k „přípravě půdy“ pro tuto pozdější kartelovou dohodu či představovaly zakázanou výměnu informací mezi podniky.

Svým druhým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka napadá závěr Tribunálu, že Komise nepřekročila svůj prostor pro uvážení, když v napadeném rozhodnutí dospěla k závěru, že jiný podnik, Arkema, splnil dne 3. dubna 2003 požadavky bodu 21 oznámení Komise o spolupráci z roku 2002. Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když definoval a uplatnil pojem „významná přidaná hodnota“ a zkreslil důkazy a dopustil se jejich zjevně nesprávného posouzení, když dospěl k závěru, že dokumenty, které Arkema faxovala dne 3. dubna 2003 bez jakýchkoliv doprovodných vysvětlení měly významnou přidanou hodnotu podle bodu 21 oznámení o spolupráci z roku 2002. Rovněž se dopustil nesprávného právního posouzení a zkreslil důkazy, když dospěl k závěru, že Komise byla v napadeném rozhodnutí oprávněna dospět k odlišnému závěru než v rozhodnutí K(2006) 2098 ze dne 31. května 2006 v řízení podle článku 81 ES a článku 53 Dohody EHP (věc COMPlF.38.645 — metakryláty), ve kterém uvedla, že stejný fax, který Arkema zaslala dne 3. dubna 2003 (který se týkal šetření Komise několika předpokládaných kartelových dohod, včetně peroxidu vodíku a metakrylátů,) nesplňoval požadavky bodu 21 oznámení o spolupráci dokud Arkema neposkytla následná vysvětlení.