30.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/16

1)

Jak má vnitrostátní soud přistupovat k otázce přiznání náhrady nákladů v neprospěch příslušníka veřejnosti, který neměl jako navrhovatel úspěch ve věci týkající se životního prostředí, s ohledem na požadavky čl. 9 odst. 4 Aarhuské úmluvy, provedené článkem 10a směrnice 85/337/EHS (1) a článkem 15a směrnice 96/61/EHS (2) (dále jen „směrnice“)?

2)

Má být otázka, zda je soudní řízení „nepřiměřeně nákladné“ ve smyslu čl. 9 odst. 4 Aarhuské úmluvy, provedeného směrnicemi, či nikoli, zodpovězena na objektivním základě (například, s ohledem na schopnost „běžného“ příslušníka veřejnosti dostát své případné povinnosti k náhradě nákladů řízení) nebo na subjektivním základě (s ohledem na prostředky, jimiž dotčený navrhovatel disponuje) nebo na základě kombinace obou uvedených přístupů?

3)

Nebo se jedná výlučně o otázku vnitrostátního práva členského státu, pouze s tím, že je nutné dosáhnout výsledku stanoveného směrnicemi, tedy že dotčené řízení nesmí být „nepřiměřeně nákladné“?

4)

Je při úvaze, zda řízení je či není „nepřiměřeně nákladné“, relevantní, že navrhovatel nebyl ve skutečnosti odrazen od zahájení řízení či pokračování v řízení?

5)

Je přípustné uplatňovat odlišný přístup k těmto otázkám i) ve fázi odvolacího řízení nebo ii) ve fázi řízení o dalším opravném prostředku, než je tomu v řízení v prvním stupni?