1)

Vyžaduje na základě skutkového stavu původního řízení zásada loajální spolupráce podle čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii ve spojení se článkem 20 a článkem 21 Smlouvy o fungování Evropské unie, aby se použilo takové vnitrostátní ustanovení členského státu, jako je sporné ustanovení v původním řízení — podle kterého je přípustné zrušení správního aktu, který nabyl právní moci, za účelem ukončení porušování základního práva, které konstatoval rozhodnutím Evropský soud pro lidská práva, přičemž dotčené právo je zároveň uznáno v právních předpisech Evropské unie a jedná se přitom o volný pohyb státních příslušníků členských států — rovněž s ohledem na výklad ustanovení práva Unie relevantních pro omezení výkonu uvedeného práva, který rozhodnutím provedl Soudní dvůr Evropské unie, pokud je k ukončení porušení práva nutné zrušit správní akt?

2)

Vyplývá z čl. 31 odst. 1 a odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES (1) ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 (2) a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, že, pokud členský stát ve svých vnitrostátních předpisech stanovil řízení k přezkoumání správního aktu, který omezuje právo vyplývající z čl. 4 odst. 1 této směrnice, je příslušný správní orgán povinen, na návrh osoby, jíž je správní akt určen, tento akt přezkoumat a posoudit jeho legalitu tím, že zohlední rovněž judikaturu Soudního dvora Evropské unie týkající se výkladu relevantních ustanovení práva Unie, ve kterých jsou upraveny podmínky a omezení výkonu tohoto práva, aby bylo zajištěno, že stanovené omezení práva není v okamžiku vydání přezkumného rozhodnutí nepřiměřené, pokud správní akt ukládající omezení práva již v tomto okamžiku nabyl právní moci?

3)

Umožňují ustanovení čl. 52 odst. 1 druhé věty Listiny základních práv Evropské unie, resp. čl. 27 odst. 1 směrnice 2004/38, aby bylo použito vnitrostátní ustanovení, které stanoví omezení práva volného pohybu státního příslušníka členského státu Evropské unie v rámci Evropské unie pouze z důvodu existence závazku vůči soukromému subjektu, a to obchodní společnosti, který překračuje určitou, zákonem stanovenou částku závazku a na který není poskytnuto zajištění, v souvislosti se zahájeným vykonávacím řízením ohledně vymáhání pohledávky a bez zohlednění možnosti stanovené v právu Unie, aby orgán jiného členského státu vymáhal pohledávku?