ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)
25. října 2012 ( *1 )
„DPH — Směrnice 2006/112/ES — Články 306 až 310 — Zvláštní režim pro cestovní kanceláře — Přepravní služba poskytnutá cestovní kanceláří jednající vlastním jménem — Pojem ‚jediné poskytnutí služby‘ — Článek 98 — Snížená sazba DPH“
Ve věci C-557/11,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Naczelny Sąd Administracyjny (Polsko) ze dne 31. srpna 2011, došlým Soudnímu dvoru dne 4. listopadu 2011, v řízení
Maria Kozak
proti
Dyrektor Izby Skarbowej w Lublinie,
SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),
ve složení A. Rosas, vykonávající funkci předsedy šestého senátu, U. Lõhmus a C. G. Fernlund (zpravodaj), soudci,
generální advokátka: E. Sharpston,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
— |
za M. Kozak A. Bartosiewiczem a R. Kamińskim, doradcy podatkowi, |
— |
za polskou vládu M. Szpunarem a B. Majczynou, jako zmocněnci, |
— |
za Evropskou komisi L. Lozano Palacios a K. Herrmann, jako zmocněnkyněmi, |
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 98 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, s. 1, dále jen „směrnice o DPH“), ve spojení s přílohou III této směrnice, jakož i článků 306 až 310 uvedené směrnice. |
2 |
Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi M. Kozak a Dyrektor Izby Skarbowej w Lublinie (ředitel finančního úřadu v Lublinu) ve věci výpočtu daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), které podléhá činnost její cestovní kanceláře. |
Právní rámec
Unijní právo
3 |
Pod oddílem 2 kapitoly 2 hlavy VIII směrnice o DPH, nadepsaným „Snížené sazby“, článek 98 této směrnice stanoví: „1. Členské státy mohou rovněž uplatňovat jednu či dvě snížené sazby. 2. Snížené sazby se uplatňují pouze u dodání zboží a poskytnutí služeb těch kategorií, které jsou uvedeny v příloze III. […]“ |
4 |
Příloha III směrnice o DPH, nadepsaná „Seznam dodání zboží a poskytnutí služeb, která mohou být předmětem snížené sazby uvedené v článku 98“, stanoví: „[…]
[…]“ |
5 |
Pod kapitolou 3 hlavy XII směrnice o DPH, nadepsanou „Zvláštní režim pro cestovní kanceláře“, články 306 až 310 této směrnice stanoví: „Článek 306 1. Členské státy uplatňují zvláštní režim DPH na plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi v souladu s touto kapitolou, jednají-li cestovní kanceláře s cestujícími svým vlastním jménem a k uskutečnění cesty využívají dodání zboží a poskytnutí služeb jinými osobami povinnými k dani. […] 2. Pro účely této kapitoly se za cestovní kanceláře považují též organizátoři turistických zájezdů. Článek 307 Plnění uskutečňovaná cestovní kanceláří za podmínek uvedených v článku 306 v souvislosti s uskutečněním cesty se považují za jediné poskytnutí služby cestovní kanceláří cestujícímu. Toto jediné poskytnutí služby se zdaní v tom členském státě, v němž má cestovní kancelář sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, z níž službu poskytla. Článek 308 Za základ daně a cenu bez DPH ve smyslu čl. 226 bodu 8 při jediném poskytnutí služby cestovní kanceláří se považuje přirážka cestovní kanceláře, tj. rozdíl mezi celkovou částkou bez DPH, kterou má zaplatit cestující, a skutečnými náklady cestovní kanceláře na zboží dodané a služby poskytnuté jinými osobami povinnými k dani, pokud tato plnění slouží k přímému prospěchu cestujícího. […] Článek 310 Daň z přidané hodnoty, kterou cestovní kanceláři účtují jiné osoby povinné k dani při plněních uvedených v článku 307, jež slouží k přímému prospěchu cestujícího, není v žádném členském státě nárok odpočitatelná ani navratitelná [není v žádném členském státě odpočitatelná ani navratitelná].“ |
Polské právo
6 |
Článek 119 odst. 1, 5 a 6 zákona o dani ze zboží a služeb (ustawa o podatku od towarów i usług) ze dne 11. března 2004 (Dz. U. č. 54, částka 535), ve znění použitelném v rozhodné době z hlediska skutečností v původním řízení (dále jen „zákon o DPH“), stanoví: „1. Základem daně je v případě poskytování služby v oblasti cestovního ruchu, s výhradou odstavce 5, částka přirážky cestovní kanceláře snížená o částku splatné daně. […] 5. Pokud osoba povinná k dani v rámci poskytování služby v oblasti cestovního ruchu, mimo služeb, které byly pořízeny u jiných osob povinných k dani a jež slouží k přímému prospěchu cestujícího, sama poskytuje část služeb, dále nazývané jako ‚vlastní služby‘, stanoví se základ daně odlišně v závislosti na tom, zda se jedná o vlastní služby nebo zda se jedná o služby, které byly pořízeny u jiných osob povinných k dani a jež slouží k přímému prospěchu cestujícího. Základ daně se v případě poskytování vlastních služeb stanoví na základě obdobného použití ustanovení článku 29. 6. V případech uvedených v odstavci 5 má osoba povinná k dani povinnost uvést ve svém účetnictví výši podílu na částce uhrazené za službu, který připadá na služby, jež byly pořízeny u jiných osob povinných k dani a které slouží k přímému prospěchu cestujícího, a výši podílu připadajícího na vlastní služby. […]“ |
7 |
Podle čl. 41 odst. 2 zákona o DPH a bodu 144 přílohy 3 tohoto zákona se na služby pozemní přepravy cestujících uplatní snížená sazba DPH, a to ve výši 7 %, zatímco obecná sazba DPH činí 22 %. |
Spor v původním řízení a předběžná otázka
8 |
Maria Kozak provozuje cestovní kancelář se sídlem v Polsku. V průběhu roku 2007 prodala přímo cestujícím paušální turistické pobyty, které zahrnovaly ubytování a stravu, k jejichž zajištění využila služeb jiných poskytovatelů, jakož i přepravu, kterou zajistila sama za použití vlastního autobusového parku. |
9 |
Maria Kozak uplatnila při výpočtu DPH za služby pořízené u jiných poskytovatelů zvláštní režim stanovený pro plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi, přičemž jako základ daně použila podle článku 308 směrnice o DPH příplatek cestovní kanceláře, na který uplatnila obecnou sazbu DPH ve výši 22 %. Na vlastní přepravní služby použila, zejména co se týče základu daně, obecný režim DPH a na tyto služby uplatnila sníženou sazbu daně ve výši 7 %, stanovenou pro služby přepravy osob. |
10 |
Daňový orgán měl za to, že přepravní služby jsou pro celkovou službu v oblasti cestovního ruchu nabízenou cestovní kanceláří nezbytné a že musejí být považovány za služby od této služby neoddělitelné. Podle daňového orgánu neměla tudíž M. Kozak podle zákona o DPH uplatnit na své přepravní služby sníženou sazbu DPH, když s nimi nakládala jako se samostatnou službou, ale měla na ně uplatnit stejnou sazbu jako na ostatní služby, a to obecnou sazbu ve výši 22 %. Bylo tak přijato rozhodnutí, kterým byla konstatována nesprávnost výpočtu DPH provedeného M. Kozak za měsíce květen až červen a říjen až prosinec 2007. |
11 |
Maria Kozak s tímto výkladem zákona o DPH nesouhlasila a podala u Wojewódzki Sąd Administracyjny w Lublinie proti tomuto rozhodnutí žalobu. Nicméně tento soud názor daňového orgánu potvrdil. Následně M. Kozak podala u Naczelny Sąd Administracyjny (nejvyšší správní soud) kasační opravný prostředek. |
12 |
Tento soud má pochybnosti ohledně závěru Wojewódzki Sąd Administracyjny w Lublinie, podle něhož se musí jak na vlastní přepravní služby, tak na služby pořízené u třetích osob uplatnit sazba DPH ve výši 22 %, i když je jejich základ daně odlišný. Zejména se zamýšlí nad otázkou, zda je relevantní použití pojmu „jediné plnění“, jenž se nachází v bodě 45 rozsudku ze dne 15. května 2001, Primback (C-34/99, Recueil, s. I-3833), ve kterém Soudní dvůr rozhodl, že v případě plnění, které se skládá z několika dílčích plnění, jde o jediné plnění zejména tehdy, je-li nutno jedno dílčí plnění považovat za hlavní, zatímco jiné dílčí plnění je nutno považovat za vedlejší, sdílející daňový osud hlavního plnění. |
13 |
Vzhledem k tomu, že Naczelny Sąd Administracyjny má pochybnosti o výkladu článků 306 až 310 směrnice o DPH, jakož i o výkladu článku 98 této směrnice ve spojení s bodem 5 přílohy III směrnice, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku: „Pokud cestovní kancelář v rámci služby v oblasti cestovního ruchu, poskytnuté cestujícímu proti zaplacení paušální ceny zdaněné podle článků 306 až 310 [směrnice o DPH], které stanoví zvláštní režim zdanění DPH pro cestovní kanceláře, poskytne tomuto cestujícímu vlastní přepravní službu, která tvoří dílčí plnění nezbytné pro poskytnutí služby v oblasti cestovního ruchu, podléhá tato vlastní služba obecné sazbě daně, která se uplatní na služby v oblasti cestovního ruchu, nebo podléhá snížené sazbě daně, která se podle článku 98 ve spojení s [bodem 5] přílohy III této směrnice uplatní na služby přepravy osob?“ |
K předběžné otázce
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
14 |
Maria Kozak a Komise tvrdí, že pojem jediného poskytnutí služeb cestovní kanceláře zahrnuje podle článku 306 směrnice o DPH pouze služby pořízené u třetích osob. Nezahrnuje služby, které poskytl sám hospodářský subjekt. Z toho vyplývá, že se na vlastní přepravní službu uplatní obecný režim DPH, včetně sazby daně, a že na poskytnutí přepravní služby v takovém případě jako ve věci v původním řízení je podle článku 98 směrnice o DPH ve spojení s bodem 5 přílohy III této směrnice nutné uplatnit sníženou sazbu DPH, stanovenou vnitrostátními právními předpisy. |
15 |
Polská vláda tvrdí, že pokud je vlastní přepravní služba nezbytná pro poskytování služeb v oblasti cestovního ruchu, musí být považována za doplňkové plnění k této službě, která je jediným a hlavním plněním, jež podléhá zvláštnímu režimu DPH stanovenému v článcích 306 až 310 směrnice o DPH. Přepravní služba musí z tohoto důvodu sdílet osud hlavního plnění a musí, co se týče místa zdanění a sazby daně, podléhat zvláštnímu režimu DPH stanovenému v uvedených článcích, přičemž pokud jde o základ daně a nárok na odpočet, podléhá obecnému režimu DPH, neboť článek 308 této směrnice se nepoužije na vlastní služby. |
Odpověď Soudního dvora
16 |
Je třeba připomenout, že režim DPH použitelný na plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi, který je obsažen v článcích 306 až 310 směrnice o DPH, v zásadě přejímá ustanovení článku 26 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 32). Tento režim je zvláštním režimem, který obsahuje specifická pravidla pro činnosti cestovních kanceláří, jež se odchylují od obecného režimu DPH. |
17 |
Podle článku 306 směrnice o DPH členské státy uplatňují uvedený režim na plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi, jednají-li cestovní kanceláře s cestujícími svým vlastním jménem a k uskutečnění cesty využívají dodání zboží a poskytnutí služeb jinými osobami povinnými k dani. |
18 |
Ze samotného znění tohoto ustanovení vyplývá, že dotčenými službami jsou služby, které jsou pořízeny u třetích osob povinných k dani. |
19 |
Hlavním cílem pravidel zvláštního režimu DPH použitelného na plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi je vyloučit obtíže, které pro hospodářské subjekty vyplývají z obecných zásad směrnice o DPH, vztahujících se na plnění zahrnující poskytování služeb, které byly pořízeny u třetích osob (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. října 1998, Madgett a Baldwin, C-308/96 a C-94/97, Recueil, s. I-6229, bod 33). Použití obecných právních pravidel týkajících se místa zdanění, základu daně a odpočtu daně zaplacené na vstupu by totiž z důvodu četnosti a místa poskytovaných služeb naráželo na praktické obtíže pro tyto podniky, které by mohly narušovat výkon jejich činnosti (viz rozsudek ze dne 12. listopadu 1992, Van Ginkel, C-163/91, Recueil, s. I-5723, bod 14). |
20 |
Režim stanovený v článcích 306 až 310 směrnice o DPH se má jakožto výjimka z obecného režimu směrnice o DPH použít pouze v míře nezbytné pro dosažení svého cíle (výše uvedený rozsudek Madgett a Baldwin, bod 34). |
21 |
Soudní dvůr tak již dříve rozhodl, že zvláštní režim DPH použitelný na plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi se použije výlučně na služby, které byly pořízeny u třetích osob (viz výše uvedený rozsudek Madgett a Baldwin, bod 35). |
22 |
Tatáž argumentace vedla Soudní dvůr k rozhodnutí, že uvedený režim se netýká přepravních služeb uskutečněných bez prostředníka, jež spadají pod obecná ustanovení, použitelná na dopravní podniky (rozsudek ze dne 27. října 1992, Komise v. Německo, C-74/91, Recueil, s. I-5437, bod 26). |
23 |
Soudní dvůr z toho vyvodil, že pokud hospodářský subjekt, který podléhá ustanovením zvláštního režimu DPH použitelného na plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi, uskutečňuje proti úhradě paušální ceny plnění skládající se z poskytování služeb částečně dodaných jím samotným a částečně jinými osobami povinnými k dani, použije se tento zvláštní režim pouze na služby poskytované třetími osobami (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Madgett a Baldwin, bod 47). |
24 |
Právě v tomto kontextu je třeba chápat pojem „jediné poskytnutí služeb“, obsažený v článcích 307 a 308 směrnice o DPH. Tento pojem se vztahuje pouze na služby, které byly pořízeny u třetích osob povinných k dani. Mimoto pravidlo o jediném poskytnutí služeb, uváděné předkládajícím soudem a zmíněné v bodě 12 tohoto rozsudku, které se použije v oblasti obecného režimu DPH, nemůže ovlivnit posouzení uvedeného pojmu v kontextu zvláštního režimu DPH použitelného na plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi. |
25 |
Na výše uvedených úvahách nic nemění okolnost uváděná předkládajícím soudem, že vlastní přepravní služby jsou nezbytné pro celkovou službu v oblasti cestovního ruchu, kterou cestovní kancelář poskytuje cestujícímu. Bez ohledu na to, zda tyto služby jsou či nejsou nezbytné pro celkovou službu v oblasti cestovního ruchu, z této skutečnosti nevyplývá, že je nutné tyto služby považovat společně s touto celkovou službou za „jediné poskytnutí služby“ ve smyslu článků 307 a 308 směrnice DPH, ani že v důsledku toho musejí sdílet tentýž daňový režim jako uvedená služba. |
26 |
Z toho vyplývá, že pokud jde o vlastní přepravní služby poskytované cestovní kanceláří, jako jsou služby zajišťované samotnou M. Kozak, nemohou být tyto služby podrobeny zvláštnímu režimu DPH, který se uplatní na plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi, a to ani pro účely stanovení základu daně, ani pro účely použití jiných pravidel pro výpočet DPH. Co se týče sazby daně, použijí se pravidla obsažená v hlavě VIII směrnice o DPH. Podle čl. 98 odst. 2 této směrnice ve spojení s bodem 5 přílohy III směrnice mohou členské státy stanovit sníženou sazbu daně pro přepravu osob a jejich doprovodných zavazadel. Jak vyplývá z bodu 7 tohoto rozsudku, Polská republika této možnosti využila tím, že na uvedenou službu uplatňuje sazbu ve výši 7 %. |
27 |
Na položenou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že články 306 až 310 směrnice o DPH musejí být vykládány v tom smyslu, že pokud cestovní kancelář v rámci služby v oblasti cestovního ruchu poskytované cestujícímu proti úhradě paušální ceny, zdaněné podle těchto ustanovení, poskytne tomuto cestujícímu vlastní přepravní službu, která tvoří jedno z dílčích plnění této služby v oblasti cestovního ruchu, podléhá toto poskytnutí služby obecnému režimu DPH, zejména pokud jde o sazbu daně, a nikoli zvláštnímu režimu DPH použitelnému na plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi. Pokud členské státy v souladu s článkem 98 této směrnice stanovily sníženou sazbu DPH v oblasti přepravních služeb, použije se na uvedené poskytnutí služby tato snížená sazba. |
K nákladům řízení
28 |
Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. |
Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto: |
Články 306 až 310 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musejí být vykládány v tom smyslu, že pokud cestovní kancelář v rámci služby v oblasti cestovního ruchu poskytované cestujícímu proti úhradě paušální ceny, zdaněné podle těchto ustanovení, poskytne tomuto cestujícímu vlastní přepravní službu, která tvoří jedno z dílčích plnění této služby v oblasti cestovního ruchu, podléhá toto poskytnutí služby obecnému režimu daně z přidané hodnoty, zejména pokud jde o sazbu daně, a nikoli zvláštnímu režimu daně z přidané hodnoty použitelnému na plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi. Pokud členské státy v souladu s článkem 98 této směrnice stanovily sníženou sazbu daně z přidané hodnoty v oblasti přepravních služeb, použije se na uvedené poskytnutí služby tato snížená sazba. |
Podpisy. |
( *1 ) – Jednací jazyk: polština.