Věc C‑530/11
Evropská komise
v.
Spojené království Velké Británie a Severního Irska
„Nesplnění povinnosti státem — Účast veřejnosti na rozhodovacím procesu a přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí — Pojem ‚přiměřené náklady‘ soudního řízení“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 13. února 2014
Akty orgánů – Směrnice – Provedení členskými státy – Směrnice, která má za cíl vytvořit práva jednotlivců – Požadavky jasnosti a právní jistoty – Provedení prostřednictvím soudní praxe – Přípustnost
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35, čl. 3 bod 7 a čl. 4 bod 4)
Žaloba pro nesplnění povinnosti – Předmět sporu – Určení během postupu před zahájením soudního řízení
(Článek 258 SFEU)
Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 85/337 a 96/61 – Provedení směrnice 2003/35 – Právo podat žalobu – Požadavek přiměřených nákladů řízení – Prostor pro uvážení ponechaný vnitrostátnímu soudu – Nezbytnost právního pravidla zajišťujícího přiměřené náklady řízení
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35, čl. 3 bod 7 a čl. 4 bod 4; směrnice Rady 85/337, článek 10a, a směrnice Rady 96/61, článek 15a]
Žaloba pro nesplnění povinnosti – Prokázání nesplnění povinnosti – Důkazní břemeno Komise – Domněnky – Nepřípustnost
(Článek 258 SFEU)
Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 85/337 a 96/61 – Provedení směrnice 2003/35 – Právo podat žalobu – Požadavek přiměřených nákladů řízení – Režim protizávazků v souvislosti s předběžnými opatřeními – Zahrnutí
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35, čl. 3 bod 7 a čl. 4 bod 4; směrnice Rady 85/337, článek 10a, a směrnice Rady 96/61, článek 15a]
Provedení směrnice nezbytně nevyžaduje formální a doslovné převzetí jejích ustanovení do výslovné a specifické právní normy a k jejímu provedení může postačovat i všeobecný právní kontext, pokud tento účinně zajišťuje úplné uplatnění směrnice dostatečně jasným a přesným způsobem.
Zejména v případě, kdy je cílem dotčeného ustanovení vznik práv jednotlivců, musí být právní situace dostatečně přesná a jasná a oprávněné osoby musí být schopny zjistit úplný rozsah svých práv a případně se jich i dovolat u vnitrostátních soudů.
V této souvislosti nelze mít za to, že každá soudní praxe má neurčitou povahu a je ze své podstaty nezpůsobilá splňovat požadavky jasnosti a přesnosti nezbytné k tomu, aby mohla být považována za platné splnění povinností vyplývajících z čl. 3 bodu 7 a čl. 4 bodu 4 směrnice 2003/35 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic 85/337 a 96/61, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně.
(viz body 33–36)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 39)
Požadavek týkající se neexistence nepřiměřených nákladů soudního řízení stanovený v čl. 3 bodu 7 a v čl. 4 bodu 4 směrnice 2003/35 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic 85/337 a 96/61, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně, nezakazuje, aby vnitrostátní soudy uložily v soudních řízeních náhradu nákladů řízení, jsou-li tyto náklady přiměřené a náklady, jež dotyčná strana nese, nejsou jako celek nepřiměřené.
Prostor pro uvážení, kterým v konkrétním případě při uplatňování vnitrostátního režimu nákladů řízení soud disponuje, nemůže být v této souvislosti sám o sobě považován za neslučitelný s požadavkem týkajícím se neexistence nepřiměřených nákladů. Kromě toho možnost soudu, jemuž byla věc předložena, vydat ochranné usnesení o nákladech řízení, které žalobci v rané fázi řízení umožňuje dosáhnout omezení výše nákladů, jež případně bude muset nést, zajišťuje vyšší předvídatelnost nákladů řízení a přispívá ke splnění tohoto požadavku.
Výše uvedená ustanovení směrnice 2003/35 nicméně mohou být považována za správně provedená pouze tehdy, je-li vnitrostátní soud na základě určitého právního pravidla povinen zajistit, že řízení nebude pro žalobce nepřiměřeně nákladné. Pouhá skutečnost, že k ověření, zda vnitrostátní právo členského státu splňuje cíle uvedené směrnice, by Soudní dvůr byl nucen provést analýzu a posouzení dosahu různých rozhodnutí vnitrostátních soudů, a tedy celé judikatury, zatímco unijní právo přiznává jednotlivcům přesně vymezená práva, která k tomu, aby byla účinná, vyžadují jednoznačná pravidla, vede k závěru, že provedení v každém případě není dostatečně jasné a přesné.
Kromě toho samotné podmínky, za nichž vnitrostátní soud rozhoduje o žádostech o ochranu před náklady řízení, nedovolují zaručit soulad vnitrostátního práva s požadavkem týkajícím se neexistence nepřiměřených nákladů soudního řízení, který stanoví směrnice 2003/35, pokud se ukáže, že soud může vydat ochranné usnesení o nákladech řízení pouze tehdy, pokud otázky, jež mají být rozhodnuty, představují veřejný zájem, a že není povinen takovouto ochranu přiznat, jsou-li náklady řízení objektivně nepřiměřené nebo je-li dotčen pouze soukromý zájem žalobce.
(viz body 44, 54–57)
Viz znění rozhodnutí.
(viz body 60–62)
Požadavek týkající se neexistence nepřiměřených nákladů soudního řízení stanovený v čl. 3 bodu 7 a v čl. 4 bodu 4 směrnice 2003/35 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic 85/337 a 96/61, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně, se vztahuje i na finanční náklady vyplývající z opatření, jimiž vnitrostátní soud může v rámci sporů, na které se vztahují uvedená ustanovení, podmínit vydání předběžných opatření.
S touto výhradou podmínky, za nichž vnitrostátní soud vydává takováto předběžná opatření, v zásadě podléhají jen vnitrostátnímu právu, a to v mezích zásad rovnocennosti a efektivity. Požadavek týkající se neexistence nepřiměřených nákladů nemůže být vykládán v tom smyslu, že a priori brání uplatnění finanční záruky – jako je například protizávazek v souvislosti s předběžnými opatřeními, který spočívá v tom, že se žalobci uloží zavázat se nahradit škodu, která může na základě předběžného opatření vzniknout, pokud nárok, jejž mají tato předběžná opatření chránit, nakonec nebude uznán jako opodstatněný – je-li tato finanční záruka stanovena vnitrostátním právem. Totéž platí pro finanční důsledky, které podle tohoto práva případně mohou vyplývat z žaloby představující zneužití práva.
Soud, který rozhoduje o této otázce, však musí zajistit, aby finanční riziko, které z toho pro žalobce vyplývá, bylo při posuzování neexistence nepřiměřených nákladů řízení tímto soudem rovněž zahrnuto do různých nákladů vzniklých v důsledku řízení.
(viz body 64, 66–68)
Věc C‑530/11
Evropská komise
v.
Spojené království Velké Británie a Severního Irska
„Nesplnění povinnosti státem — Účast veřejnosti na rozhodovacím procesu a přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí — Pojem ‚přiměřené náklady‘ soudního řízení“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 13. února 2014
Akty orgánů — Směrnice — Provedení členskými státy — Směrnice, která má za cíl vytvořit práva jednotlivců — Požadavky jasnosti a právní jistoty — Provedení prostřednictvím soudní praxe — Přípustnost
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35, čl. 3 bod 7 a čl. 4 bod 4)
Žaloba pro nesplnění povinnosti — Předmět sporu — Určení během postupu před zahájením soudního řízení
(Článek 258 SFEU)
Životní prostředí — Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí — Směrnice 85/337 a 96/61 — Provedení směrnice 2003/35 — Právo podat žalobu — Požadavek přiměřených nákladů řízení — Prostor pro uvážení ponechaný vnitrostátnímu soudu — Nezbytnost právního pravidla zajišťujícího přiměřené náklady řízení
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35, čl. 3 bod 7 a čl. 4 bod 4; směrnice Rady 85/337, článek 10a, a směrnice Rady 96/61, článek 15a]
Žaloba pro nesplnění povinnosti — Prokázání nesplnění povinnosti — Důkazní břemeno Komise — Domněnky — Nepřípustnost
(Článek 258 SFEU)
Životní prostředí — Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí — Směrnice 85/337 a 96/61 — Provedení směrnice 2003/35 — Právo podat žalobu — Požadavek přiměřených nákladů řízení — Režim protizávazků v souvislosti s předběžnými opatřeními — Zahrnutí
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35, čl. 3 bod 7 a čl. 4 bod 4; směrnice Rady 85/337, článek 10a, a směrnice Rady 96/61, článek 15a]
Provedení směrnice nezbytně nevyžaduje formální a doslovné převzetí jejích ustanovení do výslovné a specifické právní normy a k jejímu provedení může postačovat i všeobecný právní kontext, pokud tento účinně zajišťuje úplné uplatnění směrnice dostatečně jasným a přesným způsobem.
Zejména v případě, kdy je cílem dotčeného ustanovení vznik práv jednotlivců, musí být právní situace dostatečně přesná a jasná a oprávněné osoby musí být schopny zjistit úplný rozsah svých práv a případně se jich i dovolat u vnitrostátních soudů.
V této souvislosti nelze mít za to, že každá soudní praxe má neurčitou povahu a je ze své podstaty nezpůsobilá splňovat požadavky jasnosti a přesnosti nezbytné k tomu, aby mohla být považována za platné splnění povinností vyplývajících z čl. 3 bodu 7 a čl. 4 bodu 4 směrnice 2003/35 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic 85/337 a 96/61, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně.
(viz body 33–36)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 39)
Požadavek týkající se neexistence nepřiměřených nákladů soudního řízení stanovený v čl. 3 bodu 7 a v čl. 4 bodu 4 směrnice 2003/35 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic 85/337 a 96/61, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně, nezakazuje, aby vnitrostátní soudy uložily v soudních řízeních náhradu nákladů řízení, jsou-li tyto náklady přiměřené a náklady, jež dotyčná strana nese, nejsou jako celek nepřiměřené.
Prostor pro uvážení, kterým v konkrétním případě při uplatňování vnitrostátního režimu nákladů řízení soud disponuje, nemůže být v této souvislosti sám o sobě považován za neslučitelný s požadavkem týkajícím se neexistence nepřiměřených nákladů. Kromě toho možnost soudu, jemuž byla věc předložena, vydat ochranné usnesení o nákladech řízení, které žalobci v rané fázi řízení umožňuje dosáhnout omezení výše nákladů, jež případně bude muset nést, zajišťuje vyšší předvídatelnost nákladů řízení a přispívá ke splnění tohoto požadavku.
Výše uvedená ustanovení směrnice 2003/35 nicméně mohou být považována za správně provedená pouze tehdy, je-li vnitrostátní soud na základě určitého právního pravidla povinen zajistit, že řízení nebude pro žalobce nepřiměřeně nákladné. Pouhá skutečnost, že k ověření, zda vnitrostátní právo členského státu splňuje cíle uvedené směrnice, by Soudní dvůr byl nucen provést analýzu a posouzení dosahu různých rozhodnutí vnitrostátních soudů, a tedy celé judikatury, zatímco unijní právo přiznává jednotlivcům přesně vymezená práva, která k tomu, aby byla účinná, vyžadují jednoznačná pravidla, vede k závěru, že provedení v každém případě není dostatečně jasné a přesné.
Kromě toho samotné podmínky, za nichž vnitrostátní soud rozhoduje o žádostech o ochranu před náklady řízení, nedovolují zaručit soulad vnitrostátního práva s požadavkem týkajícím se neexistence nepřiměřených nákladů soudního řízení, který stanoví směrnice 2003/35, pokud se ukáže, že soud může vydat ochranné usnesení o nákladech řízení pouze tehdy, pokud otázky, jež mají být rozhodnuty, představují veřejný zájem, a že není povinen takovouto ochranu přiznat, jsou-li náklady řízení objektivně nepřiměřené nebo je-li dotčen pouze soukromý zájem žalobce.
(viz body 44, 54–57)
Viz znění rozhodnutí.
(viz body 60–62)
Požadavek týkající se neexistence nepřiměřených nákladů soudního řízení stanovený v čl. 3 bodu 7 a v čl. 4 bodu 4 směrnice 2003/35 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic 85/337 a 96/61, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně, se vztahuje i na finanční náklady vyplývající z opatření, jimiž vnitrostátní soud může v rámci sporů, na které se vztahují uvedená ustanovení, podmínit vydání předběžných opatření.
S touto výhradou podmínky, za nichž vnitrostátní soud vydává takováto předběžná opatření, v zásadě podléhají jen vnitrostátnímu právu, a to v mezích zásad rovnocennosti a efektivity. Požadavek týkající se neexistence nepřiměřených nákladů nemůže být vykládán v tom smyslu, že a priori brání uplatnění finanční záruky – jako je například protizávazek v souvislosti s předběžnými opatřeními, který spočívá v tom, že se žalobci uloží zavázat se nahradit škodu, která může na základě předběžného opatření vzniknout, pokud nárok, jejž mají tato předběžná opatření chránit, nakonec nebude uznán jako opodstatněný – je-li tato finanční záruka stanovena vnitrostátním právem. Totéž platí pro finanční důsledky, které podle tohoto práva případně mohou vyplývat z žaloby představující zneužití práva.
Soud, který rozhoduje o této otázce, však musí zajistit, aby finanční riziko, které z toho pro žalobce vyplývá, bylo při posuzování neexistence nepřiměřených nákladů řízení tímto soudem rovněž zahrnuto do různých nákladů vzniklých v důsledku řízení.
(viz body 64, 66–68)