Věc C-456/11
Gothaer Allgemeine Versicherung AG a další
v.
Samskip GmbH
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Bremen)
„Soudní spolupráce v občanských věcech — Nařízení (ES) č. 44/2001 — Články 32 a 33 — Uznávání soudních rozhodnutí — Pojem ‚rozhodnutí‘ — Účinky soudního rozhodnutí na mezinárodní příslušnost — Smluvní ustanovení o založení příslušnosti“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 15. listopadu 2012
Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Uznávání a výkon rozhodnutí – Pojem rozhodnutí – Rozhodnutí o odmítnutí příslušnosti na základě smluvního ustanovení o založení příslušnosti – Zahrnutí
(Nařízení Rady č. 44/2001, druhý, šestý, šestnáctý a sedmnáctý bod odůvodnění a článek 32)
Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Uznávání a výkon rozhodnutí – Rozhodnutí o odmítnutí příslušnosti na základě smluvního ustanovení o založení příslušnosti – Uznání výroku i odůvodnění rozhodnutí
(Nařízení Rady č. 44/2001, články 32 a 33)
Článek 32 nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje i na rozhodnutí, jimiž soud jednoho členského státu odmítá svou příslušnost na základě smluvního ustanovení o založení příslušnosti bez ohledu na kvalifikaci takovéhoto rozhodnutí podle práva jiného členského státu.
Potřeba takového výkladu pojmu rozhodnutí, který musí být proveden autonomně, je potvrzena jednak cíli nařízení č. 44/2001, které jsou vedeny v bodech 2 a 6 odůvodnění uvedeného nařízení a směřují ke zjednodušení formalit uznávání a výkonu rozhodnutí a jejich volného pohybu, a jednak zásadou vzájemné důvěry mezi soudy, která je podle bodů 16 a 17 odůvodnění základem režimu zavedeného nařízením č. 44/2001.
Tuto vzájemnou důvěru by totiž ohrožovalo, kdyby soud členského státu mohl odmítnout uznání rozhodnutí, jímž soud jiného členského státu odmítl svou příslušnost na základě smluvního ustanovení o založení příslušnosti. Připustit, že by soud členského státu mohl odmítnout uznat takové rozhodnutí, by podkopávalo systém zavedený nařízením č. 44/2001, neboť takové odmítnutí by mohlo narušit řádné uplatňování pravidel uvedených v kapitole II tohoto nařízení vztahujících se k rozdělení pravomocí mezi soudy členských států.
(viz body 25, 29, 32, výrok 1)
Články 32 a 33 nařízení č. 44/2001, které se týkají soudní příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, musí být vykládány v tom smyslu, že je soud, na němž je požadováno uznání rozhodnutí, jímž soud členského státu původu odmítl svou příslušnost na základě smluvního ustanovení o založení příslušnosti, vázán zjištěním ohledně platnosti tohoto ustanovení, které je obsaženo v odůvodnění pravomocného rozsudku prohlašujícího žalobu za nepřípustnou.
Připustit, že by soud dožádaného členského státu mohl považovat za neplatné smluvní ustanovení o založení příslušnosti, které soud členského státu původu uznal za platné, by odporovalo zákazu přezkumu rozhodnutí ve věci samé, stanovenému v článku 36 nařízení č. 44/2001, zejména pokud tento posledně zmíněný soud mohl shledat svou příslušnost při neexistenci tohoto ustanovení. V posledně uvedeném případě by totiž takové konstatování soudu dožádaného členského státu zpochybnilo nejen mezitímní závěr soudu členského státu původu ohledně platnosti smluvního ustanovení o založení příslušnosti, ale i rozhodnutí tohoto soudu, jímž odmítl vlastní příslušnost, jako takové.
Dále, pojem „překážka věci rozsouzené“ v unijním právu, která je relevantní pro určení účinků takového rozhodnutí, se netýká pouze výrokové části předmětného soudního rozhodnutí, ale váže se k jeho odůvodnění, jež je nezbytnou oporou jeho výrokové části, takže je od ní neoddělitelné.
(viz body 38, 40, 43, výrok 2)
Věc C-456/11
Gothaer Allgemeine Versicherung AG a další
v.
Samskip GmbH
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Bremen)
„Soudní spolupráce v občanských věcech — Nařízení (ES) č. 44/2001 — Články 32 a 33 — Uznávání soudních rozhodnutí — Pojem ‚rozhodnutí‘ — Účinky soudního rozhodnutí na mezinárodní příslušnost — Smluvní ustanovení o založení příslušnosti“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 15. listopadu 2012
Soudní spolupráce v občanských věcech — Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech — Nařízení č. 44/2001 — Uznávání a výkon rozhodnutí — Pojem rozhodnutí — Rozhodnutí o odmítnutí příslušnosti na základě smluvního ustanovení o založení příslušnosti — Zahrnutí
(Nařízení Rady č. 44/2001, druhý, šestý, šestnáctý a sedmnáctý bod odůvodnění a článek 32)
Soudní spolupráce v občanských věcech — Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech — Nařízení č. 44/2001 — Uznávání a výkon rozhodnutí — Rozhodnutí o odmítnutí příslušnosti na základě smluvního ustanovení o založení příslušnosti — Uznání výroku i odůvodnění rozhodnutí
(Nařízení Rady č. 44/2001, články 32 a 33)
Článek 32 nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje i na rozhodnutí, jimiž soud jednoho členského státu odmítá svou příslušnost na základě smluvního ustanovení o založení příslušnosti bez ohledu na kvalifikaci takovéhoto rozhodnutí podle práva jiného členského státu.
Potřeba takového výkladu pojmu rozhodnutí, který musí být proveden autonomně, je potvrzena jednak cíli nařízení č. 44/2001, které jsou vedeny v bodech 2 a 6 odůvodnění uvedeného nařízení a směřují ke zjednodušení formalit uznávání a výkonu rozhodnutí a jejich volného pohybu, a jednak zásadou vzájemné důvěry mezi soudy, která je podle bodů 16 a 17 odůvodnění základem režimu zavedeného nařízením č. 44/2001.
Tuto vzájemnou důvěru by totiž ohrožovalo, kdyby soud členského státu mohl odmítnout uznání rozhodnutí, jímž soud jiného členského státu odmítl svou příslušnost na základě smluvního ustanovení o založení příslušnosti. Připustit, že by soud členského státu mohl odmítnout uznat takové rozhodnutí, by podkopávalo systém zavedený nařízením č. 44/2001, neboť takové odmítnutí by mohlo narušit řádné uplatňování pravidel uvedených v kapitole II tohoto nařízení vztahujících se k rozdělení pravomocí mezi soudy členských států.
(viz body 25, 29, 32, výrok 1)
Články 32 a 33 nařízení č. 44/2001, které se týkají soudní příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, musí být vykládány v tom smyslu, že je soud, na němž je požadováno uznání rozhodnutí, jímž soud členského státu původu odmítl svou příslušnost na základě smluvního ustanovení o založení příslušnosti, vázán zjištěním ohledně platnosti tohoto ustanovení, které je obsaženo v odůvodnění pravomocného rozsudku prohlašujícího žalobu za nepřípustnou.
Připustit, že by soud dožádaného členského státu mohl považovat za neplatné smluvní ustanovení o založení příslušnosti, které soud členského státu původu uznal za platné, by odporovalo zákazu přezkumu rozhodnutí ve věci samé, stanovenému v článku 36 nařízení č. 44/2001, zejména pokud tento posledně zmíněný soud mohl shledat svou příslušnost při neexistenci tohoto ustanovení. V posledně uvedeném případě by totiž takové konstatování soudu dožádaného členského státu zpochybnilo nejen mezitímní závěr soudu členského státu původu ohledně platnosti smluvního ustanovení o založení příslušnosti, ale i rozhodnutí tohoto soudu, jímž odmítl vlastní příslušnost, jako takové.
Dále, pojem „překážka věci rozsouzené“ v unijním právu, která je relevantní pro určení účinků takového rozhodnutí, se netýká pouze výrokové části předmětného soudního rozhodnutí, ale váže se k jeho odůvodnění, jež je nezbytnou oporou jeho výrokové části, takže je od ní neoddělitelné.
(viz body 38, 40, 43, výrok 2)