1.

V tomto řízení Sąd Okręgowy we Wrocławiu pokládá Soudnímu dvoru předběžnou otázku týkající se výkladu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (dále jen „nařízení“) ( 2 ).

2.

Článek 1 nařízení stanoví:

„1.   Účelem tohoto nařízení je:

2.   Toto nařízení nebrání žalobci uplatňovat nárok ve smyslu článku 4 s využitím jiného řízení, které je k dispozici podle práva členského státu nebo práva Společenství.“

3.

Článek 4 nařízení stanoví:

„Řízení o evropském platebním rozkazu se zavádí za účelem vymáhání peněžitých pohledávek na určitou částku, jež jsou splatné v době, kdy je podán návrh na vydání evropského platebního rozkazu.“

4.

Článek 7 nařízení stanoví:

„1.   Pro podání návrhu na vydání evropského platebního rozkazu se použije vzorový formulář A uvedený v příloze I.

2.   V návrhu se uvádí:

[…];

[…]

3.   V návrhu žalobce prohlásí, že poskytnuté informace jsou podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí pravdivé a že si je vědom toho, že jakékoli úmyslné nepravdivé prohlášení by mohlo vést k odpovídajícím sankcím podle právních předpisů členského státu původu.

[…]“

5.

Článek 8 nařízení uvádí:

„Soud, který obdrží návrh na vydání evropského platebního rozkazu, posoudí co nejdříve a na základě návrhu, zda jsou splněny požadavky stanovené v článcích 2, 3, 4, 6 a 7 a zda se nárok jeví jako opodstatněný. Toto posouzení lze provést automatizovaným postupem.“

6.

Článek 9 nařízení uvádí:

„1.   Nejsou-li požadavky stanovené v článku 7 splněny a není-li nárok zjevně neopodstatněný nebo není-li návrh nepřípustný, poskytne soud žalobci příležitost návrh doplnit nebo opravit. Soud použije vzorový formulář B uvedený v příloze II.

2.   Požaduje-li soud, aby žalobce návrh doplnil nebo opravil, stanoví lhůtu, již považuje za přiměřenou okolnostem. Soud může podle svého uvážení tuto lhůtu prodloužit.“

7.

Článek 12 nařízení stanoví:

„1.   Jsou-li splněny požadavky stanovené v článku 8, vydá soud evropský platební rozkaz co nejdříve […] a použije k tomu vzorový formulář E uvedený v příloze V.

[…]

3.   V evropském platebním rozkazu bude žalovaný poučen, že má možnost:

4.   V evropském platebním rozkazu bude žalovaný informován o tom, že:

[…]“

8.

Článek 16 odst. 3 nařízení stanoví:

„3. Žalovaný v odporu uvede, že nárok popírá, aniž by musel uvádět důvody.“

9.

Článek 17 odst. 1 první pododstavec nařízení uvádí:

„1. Je-li odpor podán ve lhůtě stanovené v čl. 16 odst. 2, pokračuje řízení před příslušnými soudy členského státu původu podle pravidel běžného občanského soudního řízení, pokud žalobce výslovně nepožádal, aby v takovém případě řízení skončilo.“

10.

Článek 25 nařízení stanoví:

„1.   Soudní poplatky za řízení o evropském platebním rozkazu a za běžné občanské soudní řízení, které následuje v případě podání odporu proti evropskému platebnímu rozkazu v členském státě, dohromady nepřevýší soudní poplatky běžného občanského soudního řízení bez předchozího řízení o evropském platebním rozkazu v tomto členském státě.

2.   Pro účely tohoto nařízení se soudní poplatky skládají z poplatků a výloh, které mají být soudu uhrazeny a jejichž výše je stanovena podle vnitrostátních právních předpisů.“

11.

Článek 26 nařízení, nadepsaný „Vztah k vnitrostátnímu procesnímu právu“, stanoví:

„Veškeré procesní otázky, jež nejsou konkrétně upraveny tímto nařízením, se řídí vnitrostátním právem“.

12.

Sąd Okręgowy ve Vratislavi ve svém předkládacím usnesení uvedl četná ustanovení polského občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), která mohou být v projednávaném sporu relevantní, a to články 126, 128 a čl. 187 odst. 1, které stanoví požadavky na obsah procesních podání a žalob a uvádějí, jaké písemnosti musejí být předloženy pro účely jejich doručení protistraně, a čl. 130 odst. 1 a čl. 394 odst. 1 bod 1, které upravují postup, jejž je třeba dodržet v případě, že má podaný návrh formální vady, a opravné prostředky proti rozhodnutím soudu v této oblasti.

13.

Mimoto vnitrostátní soud zmínil čl. 481 odst. 1 polského občanského zákoníku, který stanoví, že pokud je dlužník v prodlení se splněním peněžitého plnění, věřitel může požadovat úrok za období prodlení, i když sám žádnou škodu neutrpěl a k prodlení došlo v důsledku okolností, za které dlužník nenese odpovědnost ( 3 ), a článek 190 o. s. ř., který umožňuje soudní vymáhání budoucích, opakujících se plnění, pokud tomu nebrání právní vztah existující mezi účastníky řízení.

14.

Iwona Szyrocka s bydlištěm v Polsku podala dne 23. února 2011 u Sąd Okręgowy ve Vratislavi návrh na vydání evropského platebního rozkazu proti společnosti SiGer Technologie GmbH se sídlem v Tangermünde (Německo).

15.

V rámci uvedeného řízení vyvstaly následující otázky:

16.

Vzhledem k tomu, že má předkládající soud pochybnosti o výkladu nařízení, položil Soudnímu dvoru osm následujících předběžných otázek:

17.

Komise, jakož i rakouská, portugalská, finská, polská vláda a vláda Spojeného království předložily písemná vyjádření.

18.

Jednání ze dne 18. dubna 2012 se účastnily Komise, jakož i finská a polská vláda.

19.

První předběžnou otázkou předkládající soud požádal Soudní dvůr, aby objasnil, zda návrh na vydání evropského platebního rozkazu musí splňovat pouze formální požadavky uvedené v článku 7 nařízení, nebo zda musí zohledňovat i další požadavky stanovené vnitrostátními právními předpisy.

20.

Z analýzy textu nařízení jasně vyplývá, že řízení o evropském platebním rozkazu je na případných podobných vnitrostátních řízeních nezávislé.

21.

Zaprvé to vyplývá ze skutečnosti, že evropské řízení je podle článku 1 a desátého bodu odůvodnění nařízení doplňkovým a volitelným prostředkem pro žalobce, který nenahrazuje ani neslaďuje mechanismy vymáhání nesporných pohledávek stanovené vnitrostátními právními předpisy, avšak existuje vedle těchto mechanismů jako další nástroj ochrany jeho práv.

22.

Dotčené osobě tedy není bráněno, aby pro účely vydání platebního rozkazu využila jakékoliv jiné řízení dostupné podle právních předpisů členského státu nebo právních předpisů Společenství.

23.

Úvahu uvedenou v bodě 20 zadruhé podporuje šestnáctý bod odůvodnění, podle kterého soud vydá příkaz jen na základě informací poskytnutých ve formuláři návrhu v příloze k tomuto nařízení vyplněném s uvedením údajů podle článku 7, aniž evropský právní předpis uvádí, že je ho možné doplnit o další informace vyplývající z vnějších pramenů práva.

24.

Používání vzorových formulářů stanovených pro jednotlivé fáze řízení má podle jedenáctého bodu odůvodnění za cíl usnadnit přístup k řízení, snížit náklady na takové řízení, zkrátit jeho délku a sjednotit jeho průběh.

25.

Nezávislost evropského řízení je tak vzhledem k vnitrostátnímu řízení ještě zjevnější, jelikož použití uvedených formulářů umožňuje překonat formální náležitosti a s nimi související rozdílnosti vyplývající z vnitrostátních právních předpisů, jakož i vytvořit procesní nástroj, který je v zásadě totožný na celém unijním území, a tedy se odlišuje od podobných nástrojů, jež jsou platné v členských státech.

26.

Konečně nezávislost evropského řízení na vnitrostátních řízeních dále potvrzuje článek 26 nařízení, jelikož stanoví, že se vnitrostátní právo použije jen pro procesní otázky, které nejsou konkrétně upraveny tímto nařízením.

27.

Když se totiž zákonodárce stran konkrétních aspektů řízení rozhodl použít vedle právní úpravy podle nařízení vnitrostátní právní úpravu, učinil tak výslovně prostřednictvím odkazu na tuto právní úpravu ( 5 ).

28.

Ustanovení článku 26 a odkazy uvedené v bodě 27 a v poznámce pod čarou 5 by nebyly odůvodněné, kdyby bylo skutečně zamýšleno, aby byla právní úprava podle nařízení doplněna právní úpravou jednotlivých států, i pokud jde o aspekty, které upravuje, jelikož v takovém případě by nebylo potřebné upřesňovat, že se vnitrostátní zákon uplatní jen na ty procesní otázky, které nejsou upraveny tímto nařízením, ani uvádět případy, ve kterých se naopak uplatňuje právo členských států.

29.

Nezávislost řízení Společenství na vnitrostátním řízení vyplývá i z účelu, pro který bylo nařízení přijato, jejž lze vyvodit z jeho článků a bodů odůvodnění.

30.

Článek 1 odst. 1, který výslovně uvádí účel nařízení, totiž objasňuje, že jeho účelem ( 6 ) je zavedením řízení o evropském platebním rozkazu zjednodušit a urychlit soudní řízení týkající se nesporných peněžních nároků v přeshraničních případech a snížit náklady na ně ( 7 ), jakož i zajistit volný pohyb evropského platebního rozkazu stanovením minimálních norem, díky jejichž dodržování je zbytečné zahajovat v členském státě výkonu mezitímní řízení před uznáním a výkonem ( 8 ).

31.

Dvacátý devátý bod odůvodnění nařízení dále uvádí, že cílem tohoto nařízení je zavedení v souladu se zásadou proporcionality jednotného rychlého a účinného mechanismu vymáhání uvedených nároků, neboť podle šestého a osmého bodu odůvodnění vedou překážky, které v přeshraničních případech brání přístupu k účinné spravedlnosti, jakož i narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, které je důsledkem nerovnováhy ve fungování procesních prostředků dostupných věřitelům v různých členských státech, k potřebě právní úpravy Společenství zaručující rovné podmínky věřitelům i dlužníkům v celé Evropské unii ( 9 ) vzhledem k tomu, že prodlení s platbami jsou jednou z hlavních příčin ohrožení další existence podniků a vedou ke ztrátám vysokého počtu pracovních míst.

32.

Proto byl zaveden jednotný soubor společných minimálních procesních pravidel za účelem získání evropského platebního rozkazu, který však může napomoci k uskutečnění účelu uvedeného v bodech 30 a 31 pouze tehdy, je-li zaručena jeho nezávislost na podobných řízeních upravených členskými státy.

33.

Kdyby totiž vnitrostátní právní předpisy mohly doplňovat dotčené řízení, byl by zmařen cíl nařízení, neboť by se tak dospělo k výsledku, kterým by nebylo sjednocení a zjednodušení řízení, nýbrž vytvoření tolika rozdílných řízení, kolik je právních řádů členských států, v jejichž rámci by se uplatňovala pravidla stanovená jak právními řády členských států, tak unijním právem.

34.

Mimoto je zřejmé, že rovného přístupu k tomuto řízení všech unijních věřitelů a dlužníků lze dosáhnout pouze tehdy, bude-li zaručeno, že budou předem a obecně známa pravidla, která musejí být dodržena, aniž bude při rozhodování o podání návrhu na vydání platebního rozkazu třeba v každém konkrétním případě zjišťovat rozhodné právo, kterým se řídí soud, jemuž bude věc předložena.

35.

Této znalosti lze dosáhnout pouze tehdy, pokud je postup, který má být dodržen, co nejvíce zjednodušen a od počátku jednotný na celém unijním území (s výhradou existujících odkazů na ustanovení vnitrostátního práva).

36.

Z toho plyne, že je s ohledem jak na znění, tak na účel tohoto právního předpisu třeba přijmout takový výklad nařízení, který chrání nezávislost řízení upraveného tímto nařízením ve vztahu k řízením platným v jednotlivých členských státech.

37.

Je třeba zejména uvést, že jedinými procesními požadavky na vydání platebního rozkazu jsou požadavky uvedené v článku 7 nařízení, a pokud jsou splněny, rozkaz je třeba vydat, aniž má význam vnitrostátní právní úprava, neboť uvedený platební rozkaz, který je opatřením na evropské úrovni, nikoliv na úrovni státu ( 10 ), existuje vedle vnitrostátních nástrojů pro vymáhání pohledávek, aniž je nahrazuje.

38.

S ohledem na projednávanou věc uvádím, že pokud jsou splněny formální podmínky uvedené v článku 7, nelze vydání evropského platebního rozkazu odmítnout jen proto, že nejsou splněny další podmínky stanovené vnitrostátním právem upravujícím podobná řízení, jež byly zmíněny na jednání, jako je počet předložených stejnopisů návrhu a uvedení hodnoty předmětu sporu ve vnitrostátní měně.

39.

Především zdůrazňuji, že případné otázky týkající se nákladů řízení, které zmínila polská vláda na jednání a ve svých vyjádřeních, jejichž výše se podle článku 25 nařízení v každém případě stanoví v souladu s vnitrostátními právními předpisy, nemohou bránit vydání požadovaného opatření.

40.

Pokud jde o první předběžnou otázku, na závěr navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl tak, že článek 7 nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že s výjimkou konkrétních odkazů na právo členských států vyčerpávajícím způsobem upravuje požadavky, které musí splňovat návrh na vydání evropského platebního rozkazu.

41.

Vzhledem k odpovědi na první předběžnou otázku není nezbytné zkoumat druhou předběžnou otázku.

42.

Třetí předběžnou otázkou se Sąd Okręgowy we Wroclawiu táže, zda článek 4 nařízení má být vykládán v tom smyslu, že se charakteristické znaky peněžité pohledávky uvedené v tomto ustanovení, tzn. výše pohledávky vyčíslená na „určitou částku“ a splatnost pohledávky v okamžiku podání návrhu na vydání evropského platebního rozkazu, vztahují výlučně na jistinu, nebo v tom smyslu, že se vztahují rovněž na úrok z prodlení.

43.

Čtvrtou předběžnou otázkou položil Sąd Okręgowy we Wroclawiu řadu otázek týkajících se úroků, které mohou být v rámci předmětného řízení uplatňovány.

44.

Konkrétně se táže, zda je ve smyslu čl. 7 odst. 2 písm. c) možné kromě jistiny uplatňovat:

45.

Domnívám se, že je třeba zabývat se těmito dvěma otázkami společně, jelikož mám za to, že vnitrostátní soud měl v podstatě v úmyslu položit Soudnímu dvoru otázku, zda je možné se s ohledem na nařízení jako celek, zejména na ustanovení článku 4 a čl. 7 odst. 2 písm. c), domáhat zaplacení všech druhů úroků, včetně tzv. otevřených, to znamená úroků počítaných od data splatnosti do data zaplacení (v projednávané věci úroky z prodlení).

46.

Předně uvádím, že nelze sdílet úvahy předkládajícího soudu v rozsahu, v němž činí jednotlivé závěry týkající se možnosti uplatňovat tzv. otevřené úroky v závislosti na tom, zda je článek 4 dotčeného nařízení vykládán v tom smyslu, že se charakteristické znaky peněžité pohledávky uvedené v tomto ustanovení, tzn. výše pohledávky vyčíslená „na určitou částku“ a splatnost pohledávky v okamžiku podání návrhu na vydání evropského platebního rozkazu, vztahují výlučně na jistinu, nebo v tom smyslu, že se vztahují rovněž na úrok z prodlení ( 11 ).

47.

To zaprvé proto, že tímto způsobem se opomíjí vykládat uvedený článek 4 s ohledem na další články nařízení týkající se otázek úroků.

48.

Článek 4 nařízení totiž stanoví, že se řízení o evropském platebním rozkazu zavádí za účelem vymáhání peněžitých pohledávek na určitou částku, jež jsou splatné ke dni podání návrhu, a tím, že obecně a obzvláště širokou formulací odkazuje na pojem „pohledávka“, výslovně nerozlišuje mezi jistinou a úroky.

49.

Vedle tohoto ustanovení musí být však zohledněn i článek 7 nařízení, který stanoví, že se v návrhu na vydání platebního rozkazu uvádí „výše nároku, včetně jistiny a případně úroku, smluvních pokut a nákladů“ [odst. 2 písm. b)] a v případě požadovaného úroku úroková sazba a období, za něž je tento úrok požadován [odst. 2 písm. c)], jakož i „žalobní důvod včetně popisu okolností, kterých se žalobce dovolává jako základu nároku a případně požadovaného úroku“ [odst. 2 písm. d)].

50.

Zatímco článek 4 obecným způsobem objasňuje, jaký může být předmět návrhu na vydání platebního rozkazu (vymáhání nároku, a tudíž žádost o zaplacení peněžité částky), článek 7 výslovně popisuje složky, z nichž se uvedený nárok skládá, když rozlišuje mezi jistinou, úrokem, smluvní pokutou a náklady [odst. 2 písm. b)].

51.

Zadruhé úvaha předkládajícího soudu zmíněná v bodě 46 nezohledňuje, že možnost požadovat úroky, případně i otevřené, vyplývá ze samotné povahy pohledávky z titulu jistiny a pohledávky z titulu úroků, jakož i ze vzájemných vztahů mezi uvedenými pohledávkami.

52.

Úroky totiž představují peněžitý závazek, který se od pohledávky z titulu jistiny, na které je závislý, liší pouze tím, že je ve vztahu k ní akcesorický, a tím, že výše úroků souvisí s plynutím času a úměrně se v závislosti na něm mění.

53.

Mezi těmito dvěma závazky neexistují další podstatné rozdíly [takže článek 7 tím, že v odst. 2 písm. c) a d) objasňuje, že předmětem návrhu na vydání platebního rozkazu jsou peněžité pohledávky, které tvoří úroky a jistina, odlišuje úroky od jistiny pouze z důvodu, že úroky nemusí být vždy uplatněny] a v zásadě závazek zaplatit úroky jako příslušenství sleduje obvykle závazek zaplatit jistinu, takže lze tvrdit, že je možno úroky uplatnit, pokud existuje pohledávka, jejíhož uspokojení se lze domáhat u soudu.

54.

Uvedený vztah mezi závazkem zaplatit jistinu a závazkem zaplatit úroky je tedy založen na tom, že:

55.

Odpověď na otázku týkající se možnosti žádat zaplacení úroků, případně i otevřených, tudíž prostřednictvím evropského platebního rozkazu nemůže záviset pouze na výkladu článku 4 a na tom, zda se tyto úroky považují ve smyslu téhož článku 4 za pohledávku na určitou částku, jež je splatná.

56.

Je tomu tak proto, že vymahatelné pohledávky (ať už jistina, úroky, smluvní pokuty nebo náklady) musejí být posuzovány podle článků 4 a 7 jako celku, a zejména proto, že případná možnost požadovat úroky vyplývá z výše uvedeného akcesorického vztahu existujícího mezi úroky a jistinou.

57.

Jak bylo uvedeno výše, je třeba meritorně přezkoumat otázku, kterou položil Sąd Okręgowy we Wroclawiu, zda je v rámci předmětného řízení možné uplatňovat i úroky splatné do dne zaplacení, nebo pouze úroky splatné v době podání návrhu na vydání platebního rozkazu nebo v době vydání dotčeného platebního rozkazu.

58.

Odpověď vyplývá z přezkumu článků a účelu nařízení, jakož i z posouzení předmětu této právní úpravy jako celku a charakteru rozhodnutí orgánu, kterému byl předložen návrh.

59.

Zaprvé zdůrazňuji, že již citovaný článek 7, který obecně upravuje formální požadavky návrhu a výslovně zmiňuje možnost žádat úrok, ukládá [odst. 2 písm. c)] věřiteli povinnost uvést úrokovou sazbu a období, za něž je úrok požadován, avšak nikoliv rovněž uvést přesné datum, do kterého jsou požadovány.

60.

Toto ustanovení neomezuje svou působnost pouze na úroky splatné do okamžiku podání návrhu nebo vydání evropského platebního rozkazu, ani nestanoví povinnost přesně vyčíslit dlužné úroky.

61.

Tytéž úvahy je třeba uplatnit i na článek 4, který je třeba pro účely určení pohledávek, které mohou být předmětem dotčeného rozkazu, jak je zdůrazněno v bodech 47 až 50 a 56 výše, vykládat společně s článkem 7.

62.

Z toho vyplývá, že ustanovení nařízení, která pro účely uplatnění vymahatelných pohledávek upravují podmínky týkající se vypracování příslušného návrhu, nebrání tomu, aby se požadovaly i otevřené úroky, pro které není možné uvést ani datum, do kterého jsou požadovány, ani konečnou celkovou částku.

63.

K témuž závěru lze dospět i na základě posouzení účelu nařízení.

64.

Toto nařízení, jak bylo zdůrazněno při přezkumu první předběžné otázky ( 12 ), zavádí jednotnou procesněprávní úpravu směřující k vydání soudních rozhodnutí, jejichž předmětem jsou drobné přeshraniční peněžité pohledávky a jež jsou uplatnitelná ve všech členských státech, pokud jsou splněny minimální normy, kvůli jejichž dodržování je zbytečné zahajovat mezitímní řízení před uznáním a výkonem, čímž se dosáhne i praktického výsledku spočívajícího ve zjednodušení a urychlení příslušného sporného řízení (pátý bod odůvodnění nařízení) a umožnění rychlého a účinného vymáhání nesporných pohledávek (šestý bod odůvodnění nařízení).

65.

Kdyby byl přijat takový výklad tohoto nařízení, totiž že by se vyloučila možnost požadovat kromě jistiny i tzv. otevřené úroky, nebyly by dodrženy požadavky zdůrazněné v bodě 64.

66.

Kdyby totiž věřitelé museli omezit svůj návrh pouze na jistinu a případně úroky splatné ke konkrétnímu datu podání návrhu nebo maximálně datu vydání platebního rozkazu, byli by nuceni podávat více návrhů, a sice první návrh, kterým by se domáhali zaplacení jistiny a splatných úroků, a další návrhy úroků za následující období.

67.

Vydání jediného soudního rozhodnutí uplatnitelného ve všech členských státech by se tak stalo obtížnějším, a pohledávka v souhrnné výši by tak byla rozdělena na jednotlivé složky s tím důsledkem, že by existovalo velké množství soudních rozhodnutí, což by znamenalo nárůst soudních sporů a s tím související prodloužení lhůt a vyšší náklady, čímž by bylo obtížnější vymáhání dlužných částek, přinejmenším protože by to vedlo k zahájení mnoha řízení namísto jednoho.

68.

Věřitel by mimoto mohl být veden k tomu, aby podal u soudu návrh na vydání platebního rozkazu na základě vnitrostátních právních předpisů členských států, nikoliv na základě tohoto nařízení, pokud by v prvním případě, jako je tomu podle předkládajícího soudu v Polsku, bylo možné získat rozhodnutí, jehož předmětem by byla celá jeho pohledávka včetně úroků až do data zaplacení, vzhledem k tomu, že v druhém případě by mohla být požadována pouze jistina a část úroků.

69.

K témuž závěru uvedenému v bodě 62 lze konečně dospět na základě posouzení předmětu této právní úpravy jako celku a charakteru rozhodnutí orgánu, kterému byl předložen návrh.

70.

Jak je zdůrazněno v bodech 20 a 36, nařízení především zavedlo jednotné a nezávislé řízení ve vztahu k vnitrostátním řízením, jejichž předmětem je vydání platebních rozkazů, přičemž upravuje pouze procesní hlediska související s vydáním evropského platebního rozkazu, jak vyplývá i ze zelené knihy o řízení o evropském platebním rozkazu a opatřeních ke zjednodušení a urychlení řízení o sporech týkajících se drobných pohledávek (na kterou odkazuje pátý bod odůvodnění nařízení). Tato zelená kniha již od začátku uvádí jako svůj cíl zavedení zvláštního, rychlého a nenákladného řízení uplatnitelného ve všech členských státech pro vymáhání pohledávek, o kterých se předpokládá, že zůstanou nesporné.

71.

Zadruhé se evropský platební rozkaz vydává bez přezkoumání opodstatněnosti návrhu.

72.

Ve světle článku 8 a čl. 12 odst. 4 je totiž požadováno pouhé formální ověření splnění procesních podmínek stanovených nařízením a existence pohledávky, která se zakládá na informacích poskytnutých věřitelem v předloženém formuláři a která nevyžaduje žádné zjišťování pravdivosti těchto tvrzení. Z tohoto důvodu je dlužník po vydání platebního rozkazu poučen o tom, že platební rozkaz byl vydán jen na základě informací poskytnutých žalobcem.

73.

Je tomu tak proto, že v rámci evropského řízení neexistuje skutečné soudní jednání, jež je ponecháno až na případné řízení o odporu, a tudíž se povaha rozhodnutí orgánu, kterému byl předložen návrh, mění podle toho, v jaké fázi řízení je přijato.

74.

Ve fázi před podáním odporu, jež je upravena unijními právními předpisy, soud pouze přezkoumá splnění formálních náležitostí návrhu na základě údajů poskytnutých věřitelem. V řízení o odporu, jež je upraveno právem členských států a jehož předmětem je skutečné posouzení oprávněnosti nároku na pohledávku, tento soud naopak nařídí řádné jednání ( 13 ).

75.

Případná menší ochrana dlužníka ve fázi, která končí vydáním evropského rozkazu, nevyhnutelně vyplývá z potřeby, aby řízení bylo co nejjednodušší a co nejjednotnější. Tato menší ochrana je vyrovnána především tím, že podle čl. 16 odst. 3 může dlužník podat odpor, aniž by musel uvádět důvody, čímž podle článku 17 dosáhne toho, že řízení pokračuje běžným občanskoprávním soudním řízením; a dále tím, že věřitel musí podle čl. 7 odst. 3 prohlásit, že poskytnuté informace jsou pravdivé a že si je vědom toho, že nepravdivá prohlášení by mohla vést k sankcím ( 14 ).

76.

Příslušný soud tedy až na základě podání odporu, jak zdůraznila Komise na jednání, meritorně přezkoumá v plném rozsahu otázky týkající se nároku a výše pohledávky z titulu jistiny a z titulu úroků, a to i otevřených, je-li to třeba, podrobnou analýzou hmotněprávního předpisu (nebo případně předpisů), kterým se vztah řídí.

77.

Předmětem nařízení jsou tudíž procesněprávní instituty a podmínky, za kterých je v případě existence pohledávky možné získat platební rozkaz uplatnitelný v členských státech. Nezabývá se naopak hmotněprávními hledisky, a v rozsahu relevantním pro projednávaný případ zejména uvedením, jaké úroky lze požadovat.

78.

Na základě doposud rozvinutých úvah je tedy třeba s ohledem na doslovné znění tohoto nařízení, účel, pro který bylo toto nařízení přijato, předmět dotčené právní úpravy a charakter rozhodnutí orgánu, kterému byl předložen návrh, uvést, že zatímco se na řízení o vydání soudního rozhodnutí musí použít nařízení (a vnitrostátní zákon v rozsahu, v němž na něj nařízení odkazuje, nebo procesněprávní instituty, které neupravuje), pokud jde o druhy úroků, které je možno požadovat (to samé však platí pro všechny složky pohledávky), bude se muset logicky použít hmotněprávní úprava týkající se vztahu existujícího mezi účastníky řízení.

79.

Pokud taková hmotněprávní úprava přiznává věřiteli možnost požadovat tzv. otevřené úroky, bude moci je získat i prostřednictvím řízení stanoveného v nařízení.

80.

V případě, že uvedený zákon přiznává pouze úroky splatné ke dni podání návrhu nebo vydání soudního rozkazu, věřitel bude muset naopak svůj návrh předložit v souladu s touto právní úpravou.

81.

Z toho plyne, že pokud má věřitel v projednávaném případě podle hmotněprávní úpravy, kterou se vztah řídí (jíž je podle předkládacího usnesení polská právní úprava), právo na zaplacení i tzv. otevřených úroků, předkládající soud bude muset při vydání platebního rozkazu přiznat i uvedené úroky.

82.

Kromě toho neexistují důvody, proč by výše pohledávky zahrnující tzv. otevřené úroky podle hmotněprávního zákona použitelného na smlouvu, který si smluvní strany často výslovně zvolí nebo je jim v každém případě předem znám, musela být snížena v důsledku využití řízení uvedeného v dotčeném nařízení a přesto, že toto nařízení žádné výslovné ustanovení v tomto smyslu neobsahuje.

83.

Vláda Spojeného království zastává názor, že lze požadovat úroky pouze do dne vydání platebního rozkazu.

84.

Své tvrzení odůvodňuje tím, že pokyny pro vyplnění návrhu na vydání platebního rozkazu, které jsou součástí přílohy I tohoto nařízení, uvádějí s odkazem na oddíl 7 formuláře pro podání návrhu na vydání uvedeného rozkazu výlučně postup pro uplatnění úroků do dne vydání soudního rozhodnutí o návrhu věřitele (pro přesnost se uvádí, že za tímto účelem není třeba vyplňovat poslední políčko zmíněného oddílu 7).

85.

Další argument na podporu tohoto tvrzení lze podle ní vyvodit ze skutečnosti, že formulář pro vydání platebního rozkazu (vzorový formulář E přílohy V nařízení) umožňuje soudu, jemuž bude věc předložena, uvést v políčku „Úroky“ datum vydání platebního rozkazu v případě žádosti věřitele v tomto smyslu.

86.

K tomuto odkazuji na výše uvedené úvahy a na rozdíl od vlády Spojeného království podotýkám, že dotčené pokyny pouze příkladmo uvádějí případy, které mohou ve skutečnosti nastat.

87.

Zdůrazňuji, že formulář pro podání návrhu na vydání platebního rozkazu umožňuje přizpůsobit požadované úroky konkrétním požadavkům věřitele bez ohledu na pokyny pro jeho vyplnění.

88.

Je totiž možné do oddílu 7 uvedeného formuláře, který se týká úroků, vepsat kód 06 a písmeno E (které znamenají „jiné“) a následně vyplnit políčko dole v tomtéž oddíle s označením „V případě kódu 06 nebo E prosím upřesněte“, a je-li to třeba, oddíl 11 nadepsaný „Doplňující prohlášení a další informace (v případě potřeby)“.

89.

Věřiteli tak nic nebrání, aby požadoval úroky do libovolné splatnosti, případně i do zaplacení, aniž by je musel ihned přesně vyčíslovat.

90.

To vyplývá i ze skutečnosti, že závěrečné ustanovení formuláře pro podání návrhu na vydání rozkazu nevyžaduje uvést přesnou výši úroků, nýbrž odkazuje pouze na zaplacení „uvedené hlavní pohledávky“ (jistina) „a úroků“, přičemž tedy nepoužívá, pokud jde o úroky, výraz „uvedených“.

91.

Pokud jde o formulář pro vydání platebního rozkazu (vzorový formulář E přílohy V nařízení), v jehož výroku je obsažen ve vztahu k úrokům údaj „Částka“, uvádím, že nic nebrání soudu nařídit dlužníkovi zaplatit nikoliv přesnou částku úroků, vypočítanou s odkazem na konkrétně uvedené datum, ale „úroky splatné ke dni zaplacení“.

92.

Portugalská vláda se připojuje k tvrzení zastávanému vládou Spojeného království, zejména z důvodu, že čl. 12 odst. 3 písm. a) nařízení stanoví, že platební rozkaz obsahuje poučení pro dlužníka, že může zaplatit žalobci částku uvedenou v rozkazu.

93.

K tomuto odkazuji na výše uvedené úvahy a zdůrazňuji, že osoba, jíž je platební rozkaz určen, je v okamžiku jeho doručení zcela s to na základě jednoduché matematické operace vypočítat částku, kterou dluží v okamžiku zaplacení; pokud by nesouhlasila se stanovenou částkou, co se týče úrokové sazby a dne, od kterého jsou úroky splatné, jak jsou uvedeny v rozkazu, může podat odpor.

94.

Standardizované postupy pro vyplňování uvedených formulářů a příslušné připojené pokyny nemohou ostatně zbavovat věřitele práva požadovat veškeré úroky, které mu přísluší v době zaplacení, pokud je to možné na základě hmotněprávní úpravy použitelné na smluvní vztah, jelikož z přezkumu textu nařízení jako celku vyplývá, že mu v tom nebrání.

95.

Řešení zastávané portugalskou vládou a vládou Spojeného království by naopak zjevně mařilo cíle nařízení, kterými je zjednodušení a urychlení sporného řízení a rychlé a účinné vymáhání nesporných pohledávek, a mohlo by vést věřitele k tomu, aby upřednostnili vnitrostátní řízení o platebním rozkazu, která by zaručila úplné uspokojení jejich nároků, před dotčeným řízením.

96.

Pokud jde o třetí a čtvrtou předběžnou otázku, na závěr tedy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl tak, že článek 4 a čl. 7 odst. 2 písm. c) nařízení musí být vykládány v tom smyslu, že v řízení o evropském platebním rozkazu je možné kromě jistiny uplatňovat všechny druhy úroků, které lze požadovat na základě hmotněprávní úpravy použitelné na daný smluvní vztah, a tedy podle okolností jak úroky vypočtené od přesně určeného data splatnosti do data zaplacení neurčeného konkrétním dnem, tak úroky vypočtené do dne podání návrhu nebo do dne vydání platebního rozkazu.

97.

Pátou předběžnou otázkou se předkládající soud v případě kladné odpovědi na otázku 4 a) táže, jak musí být v platebním rozkazu podle nařízení formulováno rozhodnutí o úrocích?

98.

K tomuto uvádím, že na konci dotčeného formuláře je vyhrazeno políčko, v němž se po uvedení jistiny uvádějí úroky.

99.

Pokud jde o tzv. otevřené úroky, které mohou být přiznány na základě hmotněprávní úpravy, jíž se řídí daná smlouva, soud, jelikož nemůže určit jejich výši, se omezí na to, že vyplní políčko uvedené v bodě 98 tak, že v položce „Úroky“ v kolonce „Datum“ nařídí zaplatit úroky do dne zaplacení, přičemž v kolonce „Částka“ uvede příslušnou úrokovou sazbu.

100.

Samozřejmě se musí považovat za přípustný jakýkoliv jiný způsob označení, který je v zásadě rovnocenný a může jasně vyjádřit obsah soudního rozhodnutí (v tomto ohledu odkazuji na řešení navržená Komisí, jakož i polskou a rakouskou vládou v jejich vyjádřeních).

101.

Pokud jde o případy [které podle předkládajícího soudu spadají i do rámce čtvrté předběžné otázky písmena a) a páté předběžné otázky], ve kterých se naopak požaduje zaplacení úroků do dne podání návrhu nebo vydání platebního rozkazu, může soud, jelikož je mu známa úroková sazba a sledované období, provést příslušný výpočet a uvést v políčku na konci formuláře zmíněném v bodě 98 i částku dlužnou z titulu úroků.

102.

Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr odpověděl na pátou předběžnou otázku tak, že pokud jde o úroky, platební rozkaz podle nařízení lze formulovat takto:

103.

Vzhledem k odpovědi na čtvrtou a pátou předběžnou otázku není nezbytné zabývat se otázkou šestou a sedmou.

104.

Osmou předběžnou otázkou se předkládající soud táže, zda musí soud, pokud žalobce nevypočítá úrok požadovaný do dne podání návrhu, vypočítat tento úrok z úřední povinnosti nebo vyzvat účastníka řízení, aby chybějící údaje doplnil ve smyslu článku 9 nařízení.

105.

K tomuto odkazuji na výše uvedené úvahy a opakuji, že věřitel nemá podle článku 7 nařízení povinnost pod sankcí nepřípustnosti nebo zamítnutí návrhu vypočítat výši úroků, přestože tak však učinit může.

106.

Soud může uvedený výpočet provést za předpokladu, že žalobce poskytl poznatky nezbytné k tomuto účelu (jako je měna, úroková sazba a datum, od kterého se mají úroky počítat).

107.

Pokud nejsou údaje potřebné pro výpočet uvedeny, nebo jsou neúplné, soud, ledaže je nárok zjevně neopodstatněný nebo návrh nepřípustný ( 15 ), poskytne žalobci podle článku 9 nařízení možnost návrh doplnit nebo opravit ve lhůtě, kterou považuje za přiměřenou.

108.

Pokud jde o osmou předběžnou otázku, navrhuji tedy, aby Soudní dvůr odpověděl tak, že:

109.

S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázky Sąd Okręgowy we Wrocławiu následovně: