1

Žalobkyně, společnost Vtesse Networks Ltd., je telekomunikačním operátorem poskytujícím používání vysokokapacitních linek převážně velkým podnikům. Vzhledem k tomu, že žalobkyně není vlastníkem sítě vysokokapacitních linek, pronajímá tyto linky jiným telekomunikačním operátorům a nabídku doplňuje vybudováním připojovacích sítí na míru.

2

Společnost British Telecommunications plc (dále jen „BT“), jež je nástupnickou společností bývalého monopolního telekomunikačního operátora ve Spojeném království, byla před svou privatizací veřejným podnikem známým pod názvem British Telecom. Nabízí širokou škálu služeb v odvětví telekomunikací, včetně pronajímání vysokokapacitních linek.

3

Spojené království Velké Británie a Severního Irska oznámilo svůj záměr poskytnout státní podporu na zavedení širokopásmových sítí příští generace, takzvaných sítí NGA v regionu Cornwall a na ostrovech Scilly (dále jen „oznámené opatření“). Evropská komise oznámení dne 29. července 2009 zaevidovala a dne 28. září 2009 obdržela doplňující informace od orgánů Spojeného království.

4

Dne 21. října 2009 Komise zaevidovala stížnost, kterou ve vztahu k oznámenému opatření předložila žalobkyně.

5

Ze spisu vyplývá následující:

6

Dne 12. května 2010 přijala Komise, ač nezahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, rozhodnutí C(2010) 3204, kterým se oznámené opatření prohlašuje za slučitelné s vnitřním trhem (dále jen „napadené rozhodnutí“).

7

V bodech 23 až 25 odůvodnění napadeného rozhodnutí je popsáno zadávací řízení zahájené k určení operátora, kterému budou pro účely zavedení sítě NGA v regionu Cornwall a na ostrovech Scilly poskytnuty finanční prostředky z veřejných zdrojů. Z uvedeného bodu 23 odůvodnění vyplývá, že státní podpora musí být poskytnuta na základě zadávacího řízení v návaznosti na soutěžní dialog v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132).

8

Z bodu 25 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že na základě oznámení o zakázce zveřejněného dne 17. března 2009 musí zúčastněné strany vyplnit dotazník k předběžné kvalifikaci, jež umožní provést prvotní vyhodnocení soutěžících podniků. Po prozkoumání tohoto dotazníku k předběžné kvalifikaci bylo k podání nabídek vyzváno pět uchazečů, dva byli vyloučeni a jeden vzal svou nabídku zpět. Dne 28. srpna 2009 byla oběma uchazečům, kteří se ještě účastnili soutěžního dialogu, konkrétně společnosti BT a konsorciu Babcock, jehož součástí je žalobkyně, zaslána výzva k podání konečné nabídky. Dne 18. září 2009 konsorcium Babcock uvedlo, že konečnou nabídku nepodá. Konečná nabídka společnosti BT byla obdržena dne 16. října 2009. Formální vyhodnocení nabídky proběhlo v souladu se stanoveným postupem a objektivními kritérií a společnost BT byla jako vybraný uchazeč doporučena strategické správní radě pro projekt.

9

Komise následně uvedla různé body vznesené žalobkyní v její stížnosti (body 38 až 43 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a obsah vyjádření k této stížnosti podaný orgány Spojeného království (body 44 až 49 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

10

Poté, co se Komise ujistila, že oznámené opatření skutečně obsahuje prvky státní podpory (body 50 až 57 odůvodnění napadeného rozhodnutí), posoudila jeho slučitelnost s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, tak jak je vykládán ve světle pokynů Společenství k použití pravidel státní podpory ve vztahu k rychlému zavádění širokopásmových sítí (Úř. věst. 2009, C 235, s. 7, dále jen „pokyny“). Komise v souladu s pokyny prozkoumala cíl tohoto opatření (body 60 až 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí), jeho povahu ve vztahu k tomuto cíli a narušení hospodářské soutěže nebo účinek, který by mohlo mít na obchod (body 64 až 70 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Uzavřela, že v projednávaném případě byl cíl v souladu s kritérii definovanými v pokynech pro oblast širokopásmových sítí a že oznámené opatření bylo proto slučitelné s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU (body 71 a 72 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

11

Žalobkyně podala projednávanou žalobu návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 27. srpna 2010.

12

Podáními došlými kanceláři Tribunálu podala společnost BT dne 25. listopadu 2010 a Polská republika a Spojené království dne 13. prosince 2010 návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastníci na podporu návrhových žádání Komise.

13

Usneseními předsedy druhého senátu Tribunálu bylo vedlejší účastenství povoleno dne 18. ledna 2011 Polské republice a Spojenému království a dne 25. ledna 2011 společnosti BT.

14

Společnost BT předložila spisy vedlejšího účastníka dne 29. března 2011 a Polská republika a Spojené království je předložily dne 31. března.

15

Dopisem ze dne 6. června 2011 podala žalobkyně k Tribunálu návrh na stanovení nové lhůty pro podání repliky nebo případně na vydání organizačního procesního opatření na základě čl. 64 odst. 4 jednacího řádu Tribunálu, který by jí umožnil takový spis podat. Tribunál návrh na prodloužení lhůty k podání repliky zamítl dne 1. července 2011. Vzhledem k tomu, že se jednalo o návrh na vydání organizačního procesního opatření, měl Tribunál po vyslechnutí účastníků řízení za to, že není namístě mu vyhovět.

16

Dne 8. července 2011 předložila žalobkyně své vyjádření ke spisům vedlejších účastníků společnosti BT, Polské republiky a Spojeného království.

17

Při změně složení senátů Soudu byl soudce zpravodaj přidělen k devátému senátu, kterému byla tudíž tato věc přidělena.

18

V rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu vyzval Tribunál (devátý senát) jednak účastníky řízení, aby odpověděli na některé písemné otázky, a jednak Komisi, aby poskytla určité dokumenty. Účastníci řízení této výzvě vyhověli.

19

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

20

Komise navrhuje, aby Tribunál:

21

Společnost BT na podporu návrhových žádání Komise navrhuje, aby Tribunál:

22

Polská republika na podporu návrhových žádání Komise navrhuje, aby Tribunál:

23

Polská republika a Spojené království na podporu návrhových žádání Komise navrhují, aby Tribunál:

24

Žalobkyně vznesla na podporu své žaloby tři žalobní důvody vycházející zaprvé ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, zadruhé z nesprávné aplikace nebo porušení článku 102 SFEU a zatřetí z porušení práva na obhajobu.

25

V rámci projednávané žaloby je napadána jednak přípustnost žaloby ve vztahu k požadavkům stanoveným v čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu a jednak aktivní legitimace žalobkyně ve vztahu k napadenému rozhodnutí.

26

Komise ve své žalobní odpovědi a na jednání poukázala na to, že v souladu s čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu musí být druhý žalobní důvod prohlášen za nepřípustný. Žalobkyně podle ní v tomto žalobním důvodu neuvedla rozsah své žaloby. Mimoto není jasně uveden ani skutkový ani právní stav, o něž se žalobkyně opírá.

27

Společnost BT tvrdí, že námitka nepřípustnosti ve vztahu k druhému žalobnímu důvodu vznesená Komisí by se měla bez návrhu vztahovat na celou žalobu. Uvádí, že pokud Komise ve své žalobní odpovědi uvedla odpověď na většinu bodů vznesených v žalobě, je to z velké částí z důvodu její předběžné znalosti skutkového stavu projednávaného případu ze správního řízení a z důvodu „spekulativního“ výkladu žalobních důvodů vznesených žalobkyní. Nic to nemění na tom, že podle názoru společnosti BT Tribunál nemůže provést soudní přezkum pouze na základě skutečností uvedených v žalobě.

28

V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že podle čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, který se na řízení před Tribunálem použije na základě čl. 53 prvního pododstavce tohoto statutu a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu, musí každá žaloba obsahovat předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů.

29

Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné, aby umožnilo žalované připravit si svou obhajobu a Tribunálu o žalobě rozhodnout, případně i bez dalších podpůrných informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je k přípustnosti žaloby třeba, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby (usnesení Tribunálu ze dne 28. dubna 1993, De Hoe v. Komise, T-85/92, Recueil, s. II-523, bod 20; rozsudek Tribunálu ze dne 29. ledna 1998, Dubois et Fils v. Rada a Komise, T-113/96, Recueil, s. II-125, bod 29, a usnesení Tribunálu ze dne 11. července 2005 Internationaler Hilfsfonds v. Komise, T-294/04, Sb. rozh., s. II-2719, bod 23).

30

V projednávaném případě není namístě prohlásit projednávanou žalobu za nepřípustnou z důvodu, že by nebyla v souladu s požadavky článku 21 statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu. Jakkoliv je totiž pravda, že se Komise musela na určitých místech v žalobní odpovědi uchýlit k výkladům argumentů žalobkyně, z nichž některé žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 8. července 2011 potvrdila, tak detailně rozvinutá argumentace Komise a vedlejších účastníků ohledně opodstatněnosti žaloby potvrzuje, že žaloba je dostatečně jasná a konkrétní, což umožnuje účastníkům řízení připravit si užitečně jejich obhajobu.

31

Každopádně v rozsahu, v němž se výtky ohledně čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu týkají přípustnosti jednotlivých žalobních důvodů, Tribunál uvedené výtky přezkoumá v rámci analýzy jednotlivých žalobních důvodů.

32

Komise ani Polská republika v rámci písemné části řízení nerozporovaly přípustnost žaloby z důvodu nedostatku aktivní legitimace. Společnost BT naproti tomu tvrdí, že první a druhý žalobní důvod zpochybňující opodstatněnost napadeného rozhodnutí jsou nepřípustné z důvodu, že žalobkyně nesplnila kritéria dané judikaturou Soudního dvora a že jsou v každém případě neopodstatněné. Pokud jde o třetí žalobní důvod směřující k ochraně procesních práv žalobkyně, má společnost BT za to, že by podle ní měl být rovněž prohlášen za nepřípustný, protože žalobkyně nepředložila žádný důkaz na podporu svého tvrzení, podle něhož je zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU. Pokud jde o Spojené království, to ve svém spisu vedlejšího účastníka pouze vyjádřilo pochybnosti ohledně přípustnosti prvního a druhého žalobního důvodu, a to ze stejných důvodů, jaké uvedla společnost BT.

33

Úvodem je třeba připomenout, že ač podle čl. 40 čtvrtého pododstavce statutu Soudního dvora, použitelného na Tribunál na základě článku 53 uvedeného statutu, nejsou vedlejší účastníci řízení oprávněni vznést návrhová žádání, která nemají stejný směr jako návrhová žádání vznesená podporovaným účastníkem řízení, pokud se jedná o splnění nepominutelných podmínek řízení, je třeba přezkoumat přípustnost žaloby podle článku 113 jednacího řádu i bez návrhu (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise, C-313/90, Recueil, s. I-1125, body 21 až 24).

34

Každopádně je v tomto ohledu třeba poukázat na to, že Komise i Spojené království na jednání uvedly, že sdílejí názor společnosti BT, že co se týče prvního a druhého žalobního důvodu, žalobkyně podle nich nesplnila kritéria stanovené judikaturou Soudního dvora, což bylo zaneseno do protokolu o jednání.

35

Podle článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU „[K]aždá fyzická nebo právnická osoba může podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají […]“.

36

Podle ustálené judikatury platí, že jiné subjekty než osoby, jimž je rozhodnutí určeno, mohou tvrdit, že jsou tímto rozhodnutím osobně dotčeny ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU pouze tehdy, jestliže je toto rozhodnutí zasahuje z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byla individualizována osoba, jíž je rozhodnutí určeno (rozsudky Soudního dvora ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62, Recueil, s. 197, 223; ze dne 19. května 1993, Cook v. Komise, C-198/91, Recueil, s. I-2487, bod 20, a ze dne 15. června 1993, Matra v. Komise, C-225/91, Recueil, s. I-3203, bod 14).

37

Tak by tomu bylo zejména tehdy, pokud by bylo postavení žalobkyně na trhu podstatně ovlivněno podporou, která je předmětem dotčeného rozhodnutí (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. prosince 2008 British Aggregates v. Komise, C-487/06 P, Sb. rozh. s. I-10515, bod 30 a citovanou judikaturu). Žalobkyni tedy přísluší, aby odpovídajícím způsobem uvedla důvody, pro něž může rozhodnutí Komise poškodit její legitimní zájmy tím, že se podstatným způsobem dotkne jejího postavení na relevantním trhu (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. listopadu 2007, Španělsko v. Lenzing, C-525/04 P, Sb. rozh. s. I-9947, bod 41 a citovanou judikaturu).

38

Pokud jde o určení toho, zda došlo k podstatnému zásahu do postavení podniku na dotčeném trhu, z judikatury vyplývá, že samotná okolnost, že akt může mít určitý vliv na soutěžní poměry na relevantním trhu a že se dotyčný podnik nacházel v nějakém konkurenčním vztahu vůči tomu, kdo má prospěch z tohoto aktu, nemůže v žádném případě postačovat k tomu, aby uvedený podnik mohl být považován za osobně dotčený uvedeným aktem (viz rozsudek British Aggregates v. Komise, bod 37 výše, bod 47 a citovanou judikaturu; usnesení Tribunálu ze dne 4. května 2012, UPS Europe a United Parcel Service Deutschland v. Komise, T‑344/10, , bod 47).

39

Podnik se totiž nemůže spoléhat výlučně na své postavení soutěžitele ve vztahu k podniku-příjemci, ale musí mimoto prokázat, že se nachází v takové faktické situaci, jaká jej individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým byla individualizována osoba, jíž je rozhodnutí určeno (viz rozsudek British Aggregates v. Komise, bod 37 výše, bod 48 a citovanou judikaturu; usnesení UPS Europe a United Parcel Service Deutschland v. Komise, bod 38 výše, bod 48).

40

V tomto ohledu je nejprve třeba připomenout, že prokázání podstatného zásahu do postavení soutěžitele na trhu však nemůže být omezeno na předložení určitých důkazů nasvědčujících zhoršení jeho obchodní nebo finanční výkonnosti (viz rozsudek British Aggregates v. Komise, bod 37 výše, bod 53 a citovanou judikaturu; usnesení UPS Europe a United Parcel Service Deutschland v. Komise, bod 38 výše, bod 49).

41

Skutečnost, zda u žalobkyně došlo k podstatnému dotčení jejího postavení na trhu, pak přímo nezávisí na výši dotčené podpory, ale na tom, jak závažně může tato podpora uvedené postavení zasáhnout. Takový zásah se u podpor podobné výše může lišit v závislosti na takových kritériích, jakými je dotčený trh, specifická povaha podpory, doba, pro kterou byla poskytnuta, hlavní a vedlejší povaha zasažené činnosti žalobkyně a možnosti žalobkyně obejít negativní účinky podpory (v tomto smyslu viz usnesení UPS Europe a United Parcel Service Deutschland v. Komise, bod 38 výše, bod 58).

42

Bez ohledu na výše uvedené je konečně třeba zmínit, že když Komise přijme rozhodnutí v souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), kterým se konstatuje slučitelnost podpory s vnitřním trhem, implicitně rozhoduje o tom, že nezahájí formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999 (rozsudek Soudního dvora ze dne 24. ledna 2013, 3F v. Komise, C‑646/11 P, , bod 26). Zúčastněné strany, kterými jsou v souladu s čl. 1 písm. h) nařízení č. 659/1999 osoby, podniky nebo sdružení případně ovlivněné poskytnutím podpory, tj. zejména podniky, které s příjemci této podpory soutěží a jež jsou nositeli záruk formálního vyšetřovacího řízení, se mohou domoci jejich dodržování jen tehdy, když mají možnost napadnout toto rozhodnutí před soudem Evropské unie. Za těchto podmínek může tedy jejich žaloba sledovat jen ochranu procesních práv, která jim náleží na základě čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999 (rozsudek British Aggregates v. Komise, bod 37 výše, bod 28).

43

Ve světle všech ustanovení a judikatury uvedených v bodech 35 až 42 výše považuje Tribunál za vhodné ještě před otázkou, zda bylo soutěžní postavení žalobkyně podstatně ovlivněno oznámeným opatřením takovým způsobem, že by byla aktivně legitimována ke zpochybnění opodstatněnosti napadeného rozhodnutí, nejdříve přezkoumat otázku, zda je žalobkyně zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení č. 659/1999, takže zda je aktivně legitimována, aby se mohla domáhat ochrany svých procesních práv.

44

Zaprvé, jde-li o otázku, zda je žalobkyně zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 1 písm. h) nařízení č. 659/1999, je třeba poukázat na to, že společnost BT zpochybňuje, že by žalobkyně mohla být považována za zúčastněnou stranu z toho důvodu, že v tomto smyslu nepředložila žádný důkaz.

45

Je sice pravda, že v části žaloby týkající se přípustnosti žaloby na základě článku 263 SFEU žalobkyně nepředložila žádné důkazy ohledně jejího postavení jako zúčastněné strany.

46

To však nemění nic na tom, že žalobkyně uvedla – aniž to ostatní účastníci řízení napadli – jednak že je specializovaným poskytovatelem telekomunikačních služeb v tom, že velkým podnikům, které chtějí vzájemně propojit své provozovny, nabízí hlavně maloobchodní pronajímání vysokokapacitních linek používajících optická vlákna a jednak že společnost BT poskytuje v přímé konkurenci s ní služby v souvislosti s pronajímáním vysokokapacitních linek zákazníkům v mnoha segmentech telekomunikačního trhu.

47

Proto je třeba mít za to, že společnost BT a žalobkyně jsou konkurenčními telekomunikačními operátory na trhu poskytování specializovaných telekomunikačních služeb a že žalobkyně musí být považována za zúčastněnou stranu ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU. Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že je aktivně legitimována k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí, pokud se svou žalobou domáhá ochrany svých procesních práv.

48

Zadruhé, pokud se jedná o otázku, zda může žalobkyně nad rámec své aktivní legitimace k podání žaloby za účelem ochrany svých procesních práv zpochybnit opodstatněnost napadeného rozhodnutí, má Tribunál za to, že žalobkyně neprokázala, že by její postavení na trhu bylo podstatně ovlivněno ve smyslu judikatury uvedené v bodě 37 výše.

49

Argumenty, které žalobkyně v tomto ohledu vznesla, nemohou vyvrátit konstatování uvedené v bodě 48 výše.

50

Žalobkyně v žalobě v zásadě tvrdí:

51

V tomto ohledu je zaprvé třeba připomenout, že podnik se nemůže dovolávat pouze svého postavení konkurenta ve vztahu k podniku – příjemci podpory, ale musí kromě toho prokázat s ohledem na stupeň své případné účasti na řízení a význam zásahu do svého postavení na trhu, že se nachází ve faktické situaci, která jej individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byla individualizována osoba, jíž je rozhodnutí určeno (viz bod 39 výše).

52

Žalobkyně v projednávaném případě předložila Komisi stížnost, která byla zaevidována dne 21. října 2009. Jak kromě toho vyplývá z napadeného rozhodnutí jako celku, toto rozhodnutí zohledňuje informace uvedené v stížnosti, jakož i informace, které orgány Spojeného království poskytly na žádost Komise poté, co žalobkyně předložila svou stížnost. Je tedy třeba konstatovat, že se žalobkyně správního řízení skutečně účastnila.

53

Z judikatury nicméně vyplývá, že z pouhé účasti žalobkyně na správním řízení nelze vyvodit, že je aktivně legitimována. Žalobkyně musí v každém případě prokázat, že oznámené opatření bylo způsobilé podstatně poškodit její postavení na trhu (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. listopadu 2007, Sniace v. Komise, C-260/05 P, Sb. rozh. s. I-10005, bod 60, a usnesení Tribunálu ze dne 21. ledna 2011, Vtesse Networks v. Komise, T‑54/07, , bod 92).

54

Zadruhé, jak již bylo judikováno, z rozsudku Cofaz a další v. Komise, bod 50 výše nevyplývá – na rozdíl od toho, co v podstatě tvrdí žalobkyně – že podání stížnosti žalobkyní, jakož i její účast na správním řízení, postačují k prokázání toho, že oznámené opatření se jí bezprostředně dotýká (v tomto ohledu viz usnesení Vtesse Networks v. Komise, bod 53 výše, bod 93).

55

Zatřetí, co se týče tvrzení žalobkyně, podle níž byla jednak jedinou zbývající telekomunikační společností v zadávacím řízení a jednak jedinou, která byla způsobilá být příjemcem podpory, je třeba poukázat na to, že toto tvrzení musí být odmítnuto. Zaprvé totiž, jak to již na jednání uvedly zejména společnost BT, Spojené království a Komise, dvěma zbývajícími účastníky zadávacího řízení byly společnost BT a konsorcium Babcock, jehož je žalobkyně součástí, a nikoliv společnost BT a žalobkyně. Zadruhé ze spisu a z toho, co bylo řečeno na jednání, v tomto ohledu vyplývá, že žalobkyně nebyla jedinou zbývající telekomunikační společností, jelikož mezi ostatní členy konsorcia Babcock patří zejména telekomunikační společnosti Surf Telecoms a Motorola Inc. Avšak ani za předpokladu, že by tyto dvě společnosti nebyly pověřeny vybudováním fyzické infrastruktury a nebyly hlavní částí zadávacího řízení zcela bezprostředně dotčeny, jak tvrdí žalobkyně, tak to nemění nic na tom, že tyto dvě společnosti byly napadeným rozhodnutím dotčeny. Jeví se totiž, jak to ostatně uznává žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 8. července 2011, že v rámci nabídky konsorcia Babcock, se Motorola účastnila nabídky v části týkající se bezdrátové sítě a Surf Telecoms pronajímal žalobkyni vlákna. Proto je třeba mít za to, že žalobkyně není dotčena způsobem, který by ji individualizoval ve vztahu k jiným společnostem.

56

Začtvrté je třeba připomenout, že pouhá okolnost, že napadené rozhodnutí může mít určitý vliv na soutěžní poměry na relevantním trhu a že se žalobkyně nachází v určitém konkurenčním postavení vůči společnosti BT, nemůže představovat podstatné dotčení soutěžního postavení žalobkyně. Žalobkyně dále musí prokázat význam zásahu do jejího postavení na trhu (viz bod 41 výše).

57

Žalobkyně však takový zásah neprokázala. Omezuje se totiž pouze na tvrzení, že zadávací řízení bylo pro ni významným projektem, přičemž jí náleželo uvést spíše důvody, proč mohlo napadené rozhodnutí poškodit její zájmy podstatným zásahem do jejího postavení na relevantním trhu.

58

Z výše uvedených úvah vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by napadené rozhodnutí podstatně ovlivnilo její soutěžní postavení.

59

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, jednak že v rozsahu, v němž je žalobkyně zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 108 odst. 2 a čl. 1 písm. h) nařízení č. 659/1999, je aktivně legitimovaná k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí za účelem ochrany svých procesních práv, a jednak že naproti tomu není aktivně legitimována k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí za účelem zpochybnění jeho opodstatněnosti.

60

Skutečnost, že žalobkyně nebyla schopna prokázat, že její postavení na trhu by bylo dotčenou podporou podstatně ovlivněno, však není na překážku tomu, aby za účelem prokázání, že Komise měla mít pochybnosti o slučitelnosti dotčené podpory s vnitřním trhem, které by odůvodňovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, žalobkyně předložila argumenty týkající se opodstatněnosti posouzení Komise, ovšem pouze za předpokladu, že by nejméně jeden z žalobních důvodů její žaloby vycházel z toho, že Komise porušila svou povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení.

61

Nejprve je třeba připomenout, že pokud se podle judikatury žalobkyně dovolává porušení svých procesních práv z důvodu, že Komise nezahájila formální vyšetřovací řízení, může uplatnit jakýkoliv důvod, který ji umožní prokázat, že posouzení informací a skutečností, které měla Komise k dispozici ve fázi předběžného přezkoumání oznámeného opatření, muselo vyvolat pochybnosti ohledně kvalifikace oznámeného opatření jako státní podpory a její slučitelnosti se Smlouvou. Důsledkem použití takových argumentů však nemůže být změna předmětu žaloby nebo pozměnění podmínek její přípustnosti. Existence pochybností o této kvalifikaci nebo této slučitelnosti s vnitřním trhem je naopak právě tím důkazem, který je třeba předložit s cílem prokázat, že Komise měla povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení (viz rozsudek Tribunálu ze dne 10. července 2012, Smurfit Kappa Group v. Komise, T‑304/08, bod 52 a citovanou judikaturu; rozsudek Tribunálu ze dne 16. září 2013, Colt Télécommunications France v. Komise, T‑79/10, , bod 84).

62

Tento důkaz může být předložen prostřednictvím souboru shodujících se nepřímých důkazů, přičemž to, zda existují pochybnosti, musí být zjišťováno jak z okolností přijímání rozhodnutí nevznést námitky, tak z jeho obsahu tím, že se porovná posouzení, z nichž Komise v uvedeném rozhodnutí vycházela, se skutečnostmi, kterými Komise disponovala, když se vyjádřila ke kvalifikaci a slučitelnosti dotčené podpory s vnitřním trhem (viz rozsudek 3F v. Komise, bod 42 výše, bod 31 a citovanou judikaturu). Žalobkyně nese důkazní břemeno, pokud jde o existenci takových pochybností (rozsudky Tribunálu ze dne 15. března 2001, Prayon-Rupel v. Komise, T-73/98, Recueil, s. II-867, bod 49; ze dne 3. března 2010, Bundsverband deutscher Banken v. Komise, T-36/06, Sb. rozh. s. II-537, bod 127, a Colt Télécommunications France v. Komise, bod 61 výše, bod 37).

63

Dále je třeba připomenout, že z judikatury vyplývá, že pokud žalobkyně vznese žalobní důvod, kterým zamýšlí hájit svá procesní práva, nelze Tribunálu vytýkat, že vzal v úvahu argumenty v jiných žalobních důvodech vznesené za účelem prokázání, že Komise měla mít pochybnosti o kvalifikaci dotčených opatření jako státní podpory nebo o jejich slučitelnosti s vnitřním trhem (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 24. května 2011, Kmise v. Kronoply a Kronotex, C-83/09 P, Sb. rozh. s. I-4441, body 56 až 58, a ze dne 22. září 2011, Belgie v. Deutsche Post a DHL International, C-148/09 P, Sb. rozh. s. I-8573, body 64 až 66).

64

Právě ve světle judikatury zmíněné v bodech 61 až 63 výše je třeba přezkoumat, zda jsou žalobní důvody přípustné.

65

Především je třeba poukázat na to, že žalobkyně jakožto zúčastněná strana je oprávněna uplatňovat třetí žalobní důvod, protože prostřednictvím tohoto žalobního důvodu výslovně chrání svá procesní práva.

66

Jedná-li se o první žalobní důvod, žalobkyně tvrdí, že Komise zjevně nesprávně posoudila skutkový stav, když konstatovala, že proběhlo otevřené a nediskriminační zadávací řízení v souladu se zásadami hospodářské soutěže, přestože mělo být shledáno, že hospodářská soutěž byla v případě tohoto zadávacího řízení vyloučena (první část), že návrh týkající se používání stávající infrastruktury, jež byl učiněn vůči společnosti BT, byl rovněž poskytnut ostatním uchazečům, kteří o něj zažádali (druhá část), a že celkový účinek na hospodářskou soutěž byl kladný (třetí část).

67

Pokud jde o druhý žalobní důvod, žalobkyně tvrdí, že skutkový stav popsaný v žalobě prokazuje, že došlo ke zneužití dominantního postavení z důvodu uzavření infrastruktury nebo služeb, odmítnutí zpřístupnit základní zařízení a snížení marží v rozsahu, v němž byl navržen přístup společnosti BT k vláknovým službám. Žalobkyně v podstatě tvrdí, že ačkoliv Komise tento důvod jasně uvedla, tak jak vyplývá z bodu 41 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise nevěnovala pozornost otázce, zda společnost BT porušením článku 102 SFEU zneužila svého dominantního postavení. Podle ní tedy napadené rozhodnutí porušilo článek 102 SFEU a posouzení dopadu oznámeného opatření na hospodářskou soutěž uvedené v bodech 69 a 70 odůvodnění napadeného rozhodnutí je neplatné, a v důsledku toho je napadené rozhodnutí protiprávní a nespadá do působnosti čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

68

V odpovědi na nepřípustnost prvního a druhého žalobního důvodu, kterou společnost BT tvrdila v písemné části řízení a na jednání, na němž ji rovněž tvrdily Komise a Spojené království, žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 8. července 2011 uvedla, že uvedené tvrzení nebylo opodstatněné, protože nezohlednilo rozsudek Komise v. Kronoply a Kronotex, bod 63 výše. Když se v rámci organizačního opatření řízení Tribunál dotázal účastníků řízení na tento bod (viz bod 18 výše), tak měli s výjimkou Polské republiky a žalobkyně za to, že rozsudek Komise v. Kronoply a Kronotex, bod 63 výše, potvrzuje, že první a druhý žalobní důvod jsou nepřípustné.

69

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že ačkoli je pravda, že rozsudek Komise v. Kronoply a Kronotex, bod 63 výše, umožňuje zohlednit argumenty o opodstatněnosti rozhodnutí za účelem určení, zda je prokázána existence pochybností tvrzena na podporu procesního žalobního důvodu vycházejícího z toho, že nebylo nezahájeno formální vyšetřovací řízení, je nutno konstatovat, že závěr o přípustnosti prvního a druhého žalobního důvodu, který z něho vyvozuje žalobkyně, nemůže obstát. Argumentace žalobkyně totiž v podstatě znamená, že vzhledem k tomu, že uplatnila procesní žalobní důvod, může uplatnit jakýkoli jiný argument nebo žalobní důvod směřující k opodstatněnosti napadeného rozhodnutí, aniž to představuje problém ve vztahu k přípustnosti.

70

Taková úvaha však nemá žádnou oporu v rozsudku Komise v. Kronoply a Kronotex, bod 63 výše, tak jak byl přebrán pozdější judikaturou Tribunálu a Soudního dvora. Z toho rozsudku totiž pouze vyplývá, že věcné argumenty je možné zohlednit pouze v rozsahu, v němž tyto argumenty umožňují podpořit žalobní důvod vycházející z existence pochybností, jež odůvodňují zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Argumenty však musí být vymezeny tak, aby vyjadřovaly vztah ke skutečnosti, která má být prokázána, a sice k existenci pochybností o slučitelnosti opatření s vnitřním trhem.

71

Za okolností projednávaného případu by proto Tribunál mohl zohlednit první a druhý žalobní důvod projednávané žaloby pouze v rozsahu, v němž by tyto důvody spočívaly na argumentech prokazujících, že Komise nedokázala překonat pochybnosti, jimž čelila ve fázi předběžného přezkoumání.

72

V tomto ohledu je však nutno konstatovat, že první a druhý žalobní důvod vznesené žalobkyní neobsahují žádný argument prokazující, že Komise měla pochybnosti, jež by odůvodňovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Jak totiž ve svých odpovědích na písemnou otázku Tribunálu uvádí společnost BT, Spojené království a Komise, tyto žalobní důvody směřují pouze ke zpochybnění opodstatněnosti posouzení Komise.

73

Žalobkyně se v rámci prvního žalobního důvodu omezuje na poukázání na to, že některá tvrzení uvedená v napadeném rozhodnutí představují zjevně nesprávné posouzení skutkového stavu. Žalobkyně nevysvětluje, jak argumenty uplatňované v rámci tohoto žalobního důvodu nasvědčují existenci pochybnosti, a tím méně jak zřejmé chyby, jichž se dovolává, ovlivnily její procesní práva. První žalobní důvod tedy nijak neprokazuje takové okolnosti, na jejichž základě by Komise byla povinna zahájit formální vyšetřovací řízení.

74

Co se týče druhého žalobního důvodu, jež vychází z porušení článku 102 SFEU, žalobkyně ve své žalobě učinila závěr, že „napadené rozhodnutí porušuje článek 102 SFEU […] a posouzení dopadu opatření na hospodářskou soutěž, jež je uvedeno v napadeném rozhodnutí (body 69 a 70 odůvodnění) je neplatné […], a v důsledku toho je napadené rozhodnutí protiprávní a nespadá do působnosti čl. 107 odst. 3 písm. c) [SFEU]“. Jak společnost BT správně uvádí ve své odpovědi na písemnou otázku Tribunálu, žalobkyně se dovolává porušení primárního práva spíše než nedodržení jejích procesních práv, což se jasně vztahuje k meritu věci a přesahuje ochranu procesních práv.

75

Na základě toho je třeba uzavřít, jak to učinily Komise, společnost BT a Spojené království, že žalobkyně sice žádá prostřednictvím prvního a druhého žalobního důvodu Tribunál, aby posoudil opodstatněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž prohlašuje dotčenou podporu za slučitelnou s vnitřním trhem, avšak že uplatňovanými argumenty nezamýšlí účinně hájit svá procesní práva vyplývající z čl. 108 odst. 2 SFEU. V důsledku toho Tribunálu nepřísluší, aby vykládal tyto žalobní důvody, jež zpochybňují výhradně opodstatněnost napadeného rozhodnutí, jako žalobní důvody, jejichž cílem je v podstatě ochrana procesních práv žalobkyně, protože tento výklad by vedl k překvalifikování předmětu žaloby (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 29. listopadu 2007, Stadtwerke Schwäbisch Hall a další v. Komise, C‑176/06 P, , bod 25, a Komise v. Kronoply a Kronotex, bod 63 výše, bod 55).

76

Je třeba ostatně dodat, že tento závěr nelze zpochybnit vyjádřeními žalobkyně ze dne 8. července 2011, v jejichž rámci opakovaně přeformulovala dva první žalobní důvody na procesní žalobní důvody svým tvrzením, že tyto dva žalobní důvody odhalují pochybnosti, na jejichž základě mělo být zahájeno formální vyšetřovací řízení.

77

Žalobkyně totiž nemůže v rámci uvedeného vyjádření platně překvalifikovat svůj první a druhý žalobní důvod tím, že bude tvrdit, že tyto žalobní důvody ukazují na existenci pochybností, zatímco ve fázi žaloby žalobkyně v rámci těchto žalobních důvodů neuplatnila žádný argument vycházející z existence pochybností, které by byly překážkou k přijetí napadeného rozhodnutí bez zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

78

Je nutno konstatovat, že takové argumenty, které žalobkyně poprvé předložila ve svém vyjádření ze dne 8. července 2011, jsou nepřípustné. Z ustanovení čl. 44 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 48 odst. 2 jednacího řádu totiž vyplývá, že žaloba musí obsahovat předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů a že nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení, čemuž tak v projednávaném případě není.

79

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba vyhovět námitce nepřípustnosti ohledně prvního a druhého žalobního důvodu a odmítnout tyto žalobní důvody jako nepřípustné.

80

Pokud jde o třetí žalobní důvod, který je žalobkyně oprávněna jakožto zúčastněná strana uplatňovat, je třeba poukázat na to, že obsahuje dvě odlišné výtky. Na jedné straně žalobkyně rozporuje legalitu rozhodnutí nezahájit formální vyšetřovací řízení. Na druhé straně žalobkyně tvrdí, že bylo porušeno její právo na obhajobu v rozsahu, v němž nebyla požádána o odpověď na vyjádření orgánů Spojeného království k její stížnosti.

81

Žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise porušila její procesní práva z důvodu, že nezahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU.

82

Jak bylo připomenuto v bodě 62 výše, je třeba uvést, že žalobkyně nese důkazní břemeno, pokud jde o existenci pochybností, jejichž důkaz může poskytnout prostřednictvím souboru shodujících se nepřímých důkazů, které se týkají jednak okolností a doby trvání fáze předběžného přezkoumání a jednak obsahu napadeného rozhodnutí.

83

Je třeba uvést, že ačkoli první část třetího žalobního důvodu vychází z porušení jejích procesních práv z důvodu nezahájení formálního vyšetřovacího řízení, žalobkyně v žalobě na takové nepřímé důkazy nijak neodkazuje. Až ve vyjádření ze dne 8. července 2011 žalobkyně poprvé uvádí okolnosti týkající se řízení o předběžném přezkoumání. V podstatě tvrdí, že doba trvání fáze předběžného přezkoumání, jakož i komunikace mezi Komisí a orgány Spojeného království představují nepřímé důkazy o existenci pochybností odůvodňujících zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

84

Tyto argumenty týkající se okolností a doby trvání řízení tedy nemohou být považovány za rozšíření uvedeného žalobního důvodu v žalobě, a to ani implicitně.

85

Je tudíž třeba mít za to, že tyto nové argumenty musí být prohlášeny za nepřípustné na základě čl. 48 odst. 2 jednacího řádu, podle jehož znění nelze v průběhu řízení předkládat nové důvody, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení, čemuž tak v projednávaném případě není.

86

Žalobkyně v žalobě tvrdí následující:

„Ve shrnutí skutkového stavu uvedeném [v žalobě] a dvou prvních žalobních důvodech se uvádí, že podpora je přinejmenším na první pohled neslučitelná s vnitřním trhem. Za těchto okolností bylo v napadeném rozhodnutí protiprávně rozhodnuto o nezahájení úplného přezkumu podle čl. 108 odst. 2 [SFEU] anebo o ukončení přezkoumání podle čl. 108 odst. 3 [SFEU].“

87

Je tedy třeba poznamenat, že žalobkyně pro účely tvrzení, že Komise měla zahájit formální vyšetřovací řízení, pouze odkazuje na skutečnosti uvedené v její žalobě a na argumenty v rámci prvního a druhého žalobního důvodu, aniž by uvedla, v čem skutkové okolnosti nebo uvedené argumenty svědčí o pochybnostech, které by odůvodnily zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

88

Zajisté, jak již bylo připomenuto v bodě 61 výše, pokud se žalobkyně dovolává porušení svých procesních práv z důvodu, že Komise nezahájila formální vyšetřovací řízení, může uplatnit jakýkoliv důvod, který jí umožní prokázat, že posouzení informací a skutečností, které měla Komise k dispozici ve fázi předběžného přezkoumání oznámeného opatření, muselo vyvolat pochybnosti ohledně jeho slučitelnosti se Smlouvou.

89

Z těchto odkazů na judikaturu nicméně vyplývá, že žalobkyně musí za účelem prokázání existence pochybností identifkovat indicie týkající se obsahu napadeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek Prayon-Rupel v. Komise, bod 62 výše, bod 49). Navíc, pokud žalobkyně pouze odkazuje na argumenty vznesené na základě jiného žalobního důvodu, tak jako v projednávaném případě, musí přesně identifikovat ty z takto vznesených argumentů, které jsou podle ní s to prokázat existenci takových pochybností.

90

V projednávaném případě žalobkyně na podporu první výtky třetího žalobního důvodu odkazuje na shrnutí skutkového stavu uvedené v žalobě a na argumenty v rámci prvních dvou žalobních důvodů. Tento vágní a nijak nepodložený odkaz přitom neumožňuje Tribunálu, aby identifikoval přesné skutečnosti uvedené v rámci prvního a druhého žalobního důvodu, které podle žalobkyně prokazují existenci pochybností a opodstatněnost třetího žalobního důvodu.

91

První část třetího žalobního důvodu je proto nutno zamítnout.

92

Na podporu druhého žalobního důvodu žalobkyně uvádí, že napadené rozhodnutí ukončilo přezkoumání Komisí z důvodu, že Komise obdržela dostatečné ujištění ze strany orgánů Spojeného království co do skutečnosti, že stížnost je neopodstatněná. Žalobkyně má za to, že za takových okolností bylo minimální formalitou, aby jí jakožto stěžovatelce byly sděleny odpovědi uvedených orgánů.

93

Je třeba poukázat na to, že žalobkyně tímto argumentem v podstatě tvrdí, že nezávisle na ochraně procesních práv, která pro ni vyplývají z čl. 108 odst. 2 SFEU, měla mít možnost předložit své vyjádření k informacím poskytnutým orgány Spojeného království. Takový argument musí být zamítnut.

94

Nejprve je třeba zdůraznit, že povinnost vyzvat zúčastněné strany k předložení jejich připomínek vzniká při přijetí rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, jehož cílem je umožnit Komisi získat úplné informace o všech okolnostech věci.

95

Dále, stejně jak správně tvrdí Komise, je třeba připomenout, že řízení o kontrole státních podpor je vzhledem ke své obecné systematice řízením zahájeným vůči členskému státu, jež je vzhledem ke svým povinnostem vyplývajícím z unijního práva odpovědný za poskytnutí podpory. V tomto řízení je hlavní úlohou zúčastněných stran jiných, než je dotyčný členský stát, být zdrojem informací pro Komisi a v tomto ohledu se samy nemohou dovolávat takové kontradiktorní diskuze s Komisí, jaká byla zahájena ve prospěch zmíněného členského státu. Zúčastněné strany jiné, než je dotyčný členský stát, disponují pouze právem účastnit se správního řízení v rozsahu přiměřeném okolnostem projednávaného případu (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 26. června 2008, SIC v. Komise, T-442/03, Sb. rozh. s. II-1161, bod 222, a z 1. července 2010, ThyssenKrupp Acciai Speciali Terni v. Komise, T-62/08, Sb. rozh. s. II-3229, body 161 a 162).

96

Konečně je třeba rovněž uvést, že takové obecné právní zásady unijního práva, jako je právo být vyslechnut nebo zásada řádné správy, nemohou umožnit unijnímu soudu rozšířit v rámci řízení o kontrole státních podpor procesní práva, jež zúčastněným stranám přiznává Smlouva a sekundární právo. Není to možné ani na základě skutečnosti, že je žalobkyně aktivně legitimována podat žalobu proti napadenému rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ThyssenKrupp Acciai Speciali Terni v. Komise, bod 95 výše, bod 167).

97

Z toho vyplývá, že druhá část třetího žalobního důvodu musí být zamítnuta.

98

Vzhledem k tomu, že žádný z argumentů uplatněných v rámci třetího žalobního důvodu není s to prokázat existenci pochybností, na jejichž základě by Komisi byla povinna zahájit formální vyšetřovací řízení, musí být třetí žalobní důvod zamítnut, stejně jako žaloba v plném rozsahu.

99

Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise a společnost BT požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí a společností BT. Podle čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce jednacího řádu členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Z toho plyne, že Polská republika a Spojené království ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (devátý senát)

rozhodl takto:

Skutečnosti předcházející sporu

Správní řízení

Napadené rozhodnutí

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

K přípustnosti

K souladu žaloby s čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu

K aktivní legitimaci žalobkyně ve vztahu k napadenému rozhodnutí

K přípustnosti žalobních důvodů vznesených žalobkyní s ohledem na její aktivní legitimaci

K věci samé

K první části třetího žalobního důvodu

– K nepřímým důkazům týkajícím se řízení o předběžném přezkoumání

– K nepřímým důkazům týkajícím se obsahu napadeného rozhodnutí

Ke druhé části třetího žalobního důvodu

K nákladům řízení