Kasační opravný prostředek podaný dne 8. července 2010 Freixenet, SA proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 27. dubna 2010 ve věci T-110/08, Freixenet v. OHIM

(Věc C-345/10 P)

()

2010/C 274/13

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Freixenet, SA (zástupci: F. de Visscher, E. Cornu a D. Moreau, advokáti)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) uplatňuje na podporu svého kasačního opravného prostředku tři důvody.

Svým prvním důvodem uplatňuje především porušení práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces, článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článků 73 (druhá věta) a 38 (odstavec 3) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (1) [nyní články 75 (druhá věta) a 37 (odstavec 3) nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (2)].

První část tohoto důvodu se týká nedodržení zásady kontradiktornosti. Podle žalobkyně, narozdíl od závěru Tribunálu v napadeném rozsudku, odvolací senát OHIM provedl v rozhodnutí, které bylo napadeno před Tribunálem, nové posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky navrhovatelky, aniž by navrhovatelce umožnil formulovat své vyjádření k tomuto novému přístupu. V tomto ohledu je odůvodnění, které Tribunál poskytl ve vztahu k rozhodnutí prvního odvolacího senátu, nepřesné a nedostatečné vzhledem k zásadě procesní loajality a dodržování práva na obhajobu. Napadený rozsudek porušuje zásadu práva na obhajobu a procesní loajality rovněž tím, že rozhodl, že Úřad mohl navrhovatelce sdělit řadu skutkových okolností a oznámit jí, že své rozhodnutí o zamítnutí zamýšlí založit na těchto okolnostech, a následně, poté, co obdržel písemné vyjádření navrhovatelky k těmto okolnostem, se rozhodnout k nim přinejmenším částečně nepřihlížet a založit své rozhodnutí na skutkově a pojmově odlišném posouzení, aniž by poskytl navrhovatelce možnost uplatnit jakékoliv vyjádření.

Jeho druhou částí navrhovatelka uplatňuje především porušení povinnosti uvést odůvodnění Tribunálem, jelikož napadený rozsudek nemohl považovat za dostatečně odůvodněné rozhodnutí prvního odvolacího senátu pro použití čl. 7 odst. 1 písm. b), které neupřesňuje jakékoliv písemnosti, ze kterých mělo vycházet, ani rozhodnout, že odkaz na důkazy by byl nadbytečný, jelikož první odvolací senát údajně vycházel z „vývodů vycházejících z praktických zkušeností“. Navíc nejasnost ohledně skutečností a písemností, ze kterých Úřad a Tribunál vycházely, se dotýká jak práva na obhajobu, tak povinnosti uvést odůvodnění uvedenou v článku 73 výše uvedeného nařízení č. 40/94.

Svým druhým důvodem navrhovatelka uplatňuje porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení č. 40/94 Tribunálem. Přestože s pomocí písemností prokázala, že přihlašovaná ochranná známka je tvořena kombinací velmi charakteristických prvků, které ji významně odlišují od ostatních znázornění na trhu, Tribunál vycházel pouze z neurčitého popření Úřadu a přihlašované ochranné známce odepřel jakoukoliv rozlišovací způsobilost. Tribunál při posuzování rozlišovací způsobilosti ochranné známky uplatnil striktnější způsobilost než v případě jiných, tradičnějších, ochranných známek. Napadený rozsudek tak porušil pravidlo konkrétního posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky. Dále tím, že rozhodl, že velká většina spotřebitelů nevnímá originální vzhled ochranné známky jako užitečný prvek pro určení původu dotyčného šumivého vína, ale raději se odvolá na etiketu, vyloučil Tribunál z ochrany tvar prezentace výrobku, přestože je tato možnost výslovně stanovena v článku 4 výše uvedeného nařízení.

Svým třetím důvodem uplatňuje společnost podávající kasační opravný prostředek porušení čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94 Tribunálem, jelikož napadený rozsudek zakotvuje požadavek, aby přihlašovaná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním v každém členském státě Unie. Tím, že odmítl uznat získání rozlišovací způsobilosti užíváním u významné části zúčastněných kruhů, zatímco současně uznává, že ochranná známka navrhovatelky takovou způsobilost získala přinejmenším na území Španělska, totiž Tribunál formuloval pravidlo, které je s ohledem na výše uvedené nařízení nadměrné a nepřesné.

(1)  Úř. věst. 1994, L 11, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 78, s. 1.