ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

19. dubna 2012 ( *1 )

„Autorské právo a práva s ním související — Zpracování údajů prostřednictvím internetu — Zásah do výlučného práva — Audioknihy zpřístupněné na internetu prostřednictvím serveru FTP z IP adresy poskytnuté poskytovatelem internetového připojení — Soudní příkaz určený poskytovateli internetového připojení sdělit jméno a adresu uživatele IP adresy“

Ve věci C-461/10,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Högsta domstolen (Švédsko) ze dne 25. srpna 2010, došlým Soudnímu dvoru dne 20. září 2010, v řízení

Bonnier Audio AB,

Earbooks AB,

Norstedts Förlagsgrupp AB,

Piratförlaget AB,

Storyside AB

proti

Perfect Communication Sweden AB,

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),

ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, J. Malenovský (zpravodaj), R. Silva de Lapuerta, E. Juhász a D. Šváby, soudci,

generální advokát: N. Jääskinen,

vedoucí soudní kanceláře: K. Sztranc-Sławiczek, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 30. června 2011,

s ohledem na vyjádření předložená:

za Bonnier Audio AB, Earbooks AB, Norstedts Förlagsgrupp AB, Piratförlaget AB a Storyside AB P. Danowskym a O. Roosem, advokater,

za Perfect Communication Sweden AB P. Hellem a M. Moströmem, advokater,

za švédskou vládu A. Falk a C. Meyer-Seitz, jako zmocněnkyněmi,

za českou vládu M. Smolkem a K. Havlíčkovou, jako zmocněnci,

za italskou vládu G. Palmieri a C. Colelli, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s S. Fiorentinem, avvocato dello Stato,

za lotyšskou vládu M. Borkoveca a K. Krasovska, jako zmocněnkyněmi,

za Evropskou komisi R. Troostersem a K. Simonssonem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 17. listopadu 2011,

vydává tento

Rozsudek

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 3 až 5 a 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES (Úř. věst. L 105, s. 54), jakož i výkladu článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. L 157, s. 45; Zvl. vyd. 17/02, s. 32).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společnostmi Bonnier Audio AB, Earbooks AB, Norstedts Förlagsgrupp AB, Piratförlaget Aktiebolag a Storyside AB (dále společně jen „Bonnier Audio a další“) a společností Perfect Communication Sweden AB (dále jen „ePhone“) ohledně námitek posledně uvedené společnosti proti návrhu na nařízení sdělení údajů podanému společností Bonnier Audio a dalšími.

Právní rámec

Unijní právo

Ustanovení týkající se ochrany duševního vlastnictví

3

Článek 8 směrnice 2004/48 zní následovně:

„1.   Členské státy zajistí, aby v souvislosti s řízením o porušení práva duševního vlastnictví a na základě odůvodněné a přiměřené žádosti navrhovatele mohly příslušné soudní orgány nařídit, že informace o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je porušováno právo duševního vlastnictví, musí poskytnout porušovatel nebo každá jiná osoba,

a)

která prokazatelně v obchodním měřítku držela zboží porušující právo,

b)

která prokazatelně v obchodním měřítku užívala služby porušující právo,

c)

která prokazatelně v obchodním měřítku poskytovala služby používané při činnostech porušujících právo,

nebo

d)

byla označena osobou uvedenou v písmenech a), b) nebo c) jako účastník na výrobě, zpracování, nebo distribuci zboží či poskytování služeb.

2.   Informace uvedené v odstavci 1 případně obsahují:

a)

jména a adresy výrobců, zpracovatelů, distributorů, dodavatelů a jiných předchozích držitelů zboží nebo služeb, stejně jako velkoobchodníků a maloobchodníků;

b)

informace o vyrobeném, zpracovaném, dodaném, přijatém nebo objednaném množství a o ceně za dané zboží či služby.

3.   Odstavce 1 a 2 se použijí, aniž jsou dotčeny jiné právní předpisy, které:

a)

přiznávají nositeli práv práva na získání úplnějších informací;

b)

upravují použití informací poskytnutých na základě tohoto článku v občanskoprávním či trestním řízení;

c)

upravují odpovědnost za zneužití práva na informace;

d)

poskytují možnost odepřít poskytnutí informací, které by nutily osobu uvedenou v odstavci 1 přiznat svou účast nebo účast svého blízkého příbuzného na porušení práva duševního vlastnictví,

nebo

e)

upravují ochranu důvěrnosti informačních zdrojů nebo zpracování osobních údajů.“

Ustanovení týkající se ochrany osobních údajů

– Směrnice 95/46/ES

4

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355) zavádí normy týkající se zpracování osobních údajů za účelem ochrany práv fyzických osob v tomto ohledu při zajištění volného pohybu těchto údajů v Evropské unii.

5

Článek 2 písm. a) a b) směrnice 95/46 stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

a)

‚osobními údaji‘ veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné [fyzické] osobě (subjekt údajů); identifikovatelnou osobou se rozumí osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména s odkazem na identifikační číslo nebo na jeden či více zvláštních prvků její fyzické, fyziologické, psychické, ekonomické, kulturní nebo sociální identity;

b)

‚zpracováním osobních údajů‘ (‚zpracování‘) jakýkoli úkon nebo soubor úkonů s osobními údaji, které jsou prováděny pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromažďování, zaznamenávání, uspořádávání, uchovávání, přizpůsobování nebo pozměňování, vyhledávání, konzultace, použití, sdělení prostřednictvím přenosu, šíření nebo jakékoli jiné zpřístupnění, srovnání či kombinování, jakož i blokování, výmaz nebo likvidace.“

6

Článek 13 této směrnice, nadepsaný „Výjimky a omezení“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy mohou přijmout legislativní opatření s cílem omezit rozsah povinností a práv uvedených v čl. 6 odst. 1, v článku 10, v čl. 11 odst. 1 a v článcích 12 a 21, pokud toto omezení představuje opatření nezbytné pro zajištění:

a)

bezpečnosti státu;

b)

obrany;

c)

veřejné bezpečnosti;

d)

předcházení trestným činům a jejich vyšetřování, odhalování a stíhání nebo nedodržování deontologických pravidel pro regulovaná povolání;

e)

významného hospodářského nebo finančního zájmu členského státu nebo Evropské unie včetně měnové, rozpočtové a daňové oblasti;

f)

kontrolní, inspekční nebo regulační funkce vyplývající, i pouze příležitostně, z výkonu veřejné moci v případech uvedených v písmenech c), d) a e);

g)

ochrany subjektu údajů nebo práv a svobod druhých.“

– Směrnice 2002/58/ES

7

Článek 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 514) stanoví:

„Není-li stanoveno jinak, použijí se definice uvedené ve směrnici 95/46/ES a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) [Úř. věst. L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349].

Použijí se rovněž tyto definice:

[…]

b)

‚provozními údaji‘ se rozumějí jakékoli údaje zpracovávané pro účely přenosu sdělení sítí elektronických komunikací nebo pro jeho účtování;

[…]

d)

‚sdělením‘ se rozumí jakákoli informace, která se vyměňuje nebo přenáší mezi určitým počtem zúčastněných stran prostřednictvím veřejně dostupné služby elektronických komunikací; toto nezahrnuje informace přenášené jako součást vysílání pro veřejnost prostřednictvím sítě elektronických komunikací s výjimkou případů, kdy lze informace přiřadit k identifikovatelnému účastníku nebo uživateli, který tyto informace přijímá;

[.…]“

8

Článek 5 odst. 1 směrnice 2002/58 stanoví:

„Členské státy zajistí prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů důvěrný charakter sdělení přenášených pomocí veřejné komunikační sítě a veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a s nimi souvisejících provozních údajů. Zejména zakáží příposlech, odposlech, uchovávání nebo jiné druhy zachycování či sledování sdělení a s nimi souvisejících provozních údajů osobami jinými než uživateli bez souhlasu dotčených uživatelů, pokud k takovému jednání nejsou zákonem oprávněny v souladu s čl. 15 odst. 1. Tento odstavec nebrání technickému uchovávání, které je nezbytné pro přenos sdělení, aniž by tím byla dotčena zásada důvěrnosti.“

9

Článek 6 této směrnice stanoví:

„1.   Provozní údaje vztahující se k účastníkům a uživatelům zpracovávané a uchovávané provozovatelem veřejné komunikační sítě nebo poskytovatelem veřejně dostupné služby elektronických komunikací musí být vymazány nebo anonymizovány, jakmile již nejsou potřebné pro přenos sdělení, aniž by tímto byly dotčeny odstavce 2, 3 a 5 tohoto článku a čl. 15 odst. 1.

2.   Je možno zpracovávat provozní údaje nezbytné pro účely účtování a stanovení plateb za propojení. Takovéto zpracování je přípustné pouze do konce období, v němž lze právně napadnout účet či uplatňovat nárok na platbu.

3.   Pro potřeby marketingu služeb elektronických komunikací nebo pro poskytování služeb s přidanou hodnotou může poskytovatel veřejně dostupných služeb elektronických komunikací zpracovávat údaje uvedené v odstavci 1 pouze v nezbytném rozsahu a po dobu pro tyto služby nebo marketing nezbytnou, pokud k tomu dal svůj souhlas účastník nebo uživatel, jehož se údaje týkají. Účastníci či uživatelé musí mít možnost kdykoliv svůj souhlas se zpracováním provozních údajů vzít zpět.

[…]

5.   Zpracování provozních údajů podle odstavců 1, 2, 3 a 4 musí být omezeno na osoby, které jednají z pověření provozovatelů veřejných komunikačních sítí a poskytovatelů veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, a které se zabývají účtováním nebo řízením provozu, požadavky zákazníků, odhalováním podvodů, marketingem služeb elektronických komunikací nebo poskytováním služeb s přidanou hodnotou, a musí být omezeno na rozsah, který je nezbytný pro účely těchto činností.

6.   Odstavce 1, 2, 3 a 5 se použijí, aniž by tím byla dotčena možnost informovat příslušné subjekty [možnost, aby byly příslušné instituce informovány] o provozních údajích v souladu s použitelnými právními předpisy s cílem řešit spory týkající se zejména propojení či účtování.“

10

Podle čl. 15 odst. 1 uvedené směrnice:

„Členské státy mohou přijmout legislativní opatření, kterými omezí rozsah práv a povinností uvedených v článku 5, článku 6, čl. 8 odst. 1, 2, 3 a 4 a článku 9 této směrnice, pokud toto omezení představuje v demokratické společnosti nezbytné, přiměřené a úměrné [nezbytné, vhodné a přiměřené] opatření pro zajištění národní bezpečnosti (tj. bezpečnosti státu), obrany, veřejné bezpečnosti a pro prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů nebo neoprávněného použití elektronického komunikačního systému, jak je uvedeno v čl. 13 odst. 1 směrnice 95/64/ES [95/46/ES]. Členské státy mohou [Za tímto účelem mohou členské státy] mimo jiné přijmout právní [legislativní] opatření umožňující zadržení [uchovávání] údajů na omezenou dobu na základě důvodů uvedených v tomto odstavci. Veškerá opatření uvedená v tomto odstavci musí být v souladu s obecnými zásadami práva Společenství, včetně zásad uvedených v čl. 6 odst. 1 a 2 Smlouvy o založení Evropské unie [Smlouvy o Evropské unii].“

– Směrnice 2006/24

11

Dvanáctý bod odůvodnění směrnice 2006/24 uvádí:

„Ustanovení čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58/ES se nadále vztahuje na údaje, včetně údajů souvisejících s neúspěšnými pokusy o volání, jejichž uchovávání není konkrétně vyžadováno podle této směrnice, a proto leží mimo oblast její působnosti, a na uchovávání pro jiné účely včetně soudních, než na které se vztahuje tato směrnice.“

12

Článek 1 odst. 1 směrnice 2006/24 stanoví:

„Účelem této směrnice je harmonizovat předpisy členských států týkající se povinnosti poskytovatelů veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí, pokud jde o uchovávání některých údajů jimi vytvořených nebo zpracovaných, s cílem zajistit dostupnost těchto údajů pro účely vyšetřování, odhalování a stíhání závažných trestných činů, jak jsou vymezeny každým členským státem v jeho vnitrostátních právních předpisech.“

13

Článek 3 odst. 1 uvedené směrnice stanoví:

„Odchylně od článků 5, 6 a 9 směrnice 2002/58/ES přijmou členské státy opatření pro zajištění toho, že jsou v souladu s touto směrnicí uchovávány údaje uvedené v jejím článku 5, pokud jsou tyto údaje vytvářeny nebo zpracovávány poskytovateli veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí v jejich jurisdikci při poskytování dotčených komunikačních služeb.“

14

Článek 4 téže směrnice upřesňuje:

„Členské státy přijmou opatření pro zajištění toho, že údaje uchovávané v souladu s touto směrnicí jsou poskytovány pouze příslušným vnitrostátním orgánům v konkrétních případech a v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Postupy pro získání přístupu k uchovávaným údajům v souladu s požadavky nezbytnosti a přiměřenosti a podmínky, jež mají být za tím účelem splněny, stanoví jednotlivé členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech, s výhradou příslušných ustanovení práva Evropské unie nebo mezinárodního práva veřejného, zejména Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950], jak ji vykládá Evropský soud pro lidská práva.“

15

Článek 5 směrnice 2006/24 stanoví:

„1.   Členské státy zajistí uchovávání těchto kategorií údajů v souladu s touto směrnicí:

a)

údaje potřebné k dohledání a identifikaci zdroje sdělení:

1)

pokud jde o telefonii provozovanou v rámci pevné sítě a v rámci mobilní sítě:

i)

telefonní číslo volajícího,

ii)

jméno a adresa účastníka nebo registrovaného uživatele;

2)

pokud jde o připojení k internetu, internetovou elektronickou poštu a internetovou telefonii:

i)

přidělená označení uživatele,

ii)

označení uživatele nebo telefonní číslo, přidělované všem sdělením vstupujícím do veřejné telefonní sítě,

iii)

jméno a adresa účastníka nebo registrovaného uživatele, jemuž byla v době komunikace přidělena adresa internetového protokolu (IP), označení uživatele nebo telefonní číslo;

b)

údaje potřebné k identifikaci adresáta sdělení:

[…]

c)

údaje potřebné ke zjištění data, času a doby trvání komunikace:

[…]

d)

údaje potřebné k určení typu sdělení:

[…]

e)

údaje potřebné k identifikaci komunikačního vybavení uživatelů nebo jejich údajného komunikačního vybavení:

[…]

f)

údaje potřebné ke zjištění polohy mobilního komunikačního zařízení:

[…]

2.   Podle této směrnice nesmí být uchovávány údaje odhalující obsah sdělení.“

16

Článek 6 této směrnice týkající se doby uchovávání stanoví:

„Členské státy zajistí, aby se kategorie údajů uvedené v článku 5 uchovávaly po dobu nejméně šesti měsíců a nejvýše dvou let ode dne komunikace.“

17

Článek 11 téže směrnice zní takto:

„Ve směrnici 2002/58/ES se v článku 15 vkládá nový odstavec, který zní:

‚1a.   Odstavec 1 se nevztahuje na údaje, které se podle směrnice [2006/24] mají uchovávat pro účely stanovené v čl. 1 odst. 1 uvedené směrnice.‘“

Vnitrostátní právo

Autorské právo

18

Ustanovení směrnice 2004/48 byla provedena do švédského práva vložením nových ustanovení do zákona 1960:729 o autorském právu k literárním a uměleckým dílům [lagen (1960:729) om upphovsrätt till litterära och konstnärliga verk], prostřednictvím zákona 2009:109 o změně zákona 1960:729 [Lag (2009:109) om ändring i lagen (1960:729)] ze dne 26. února 2009 (dále jen „zákon o právu autorském“). Tato nová ustanovení vstoupila v platnost dnem 1. dubna 2009.

19

Článek 53c zákona o právu autorském stanoví:

„Jestliže žalobce může prokázat existenci skutečných důkazů porušení autorského práva k dílu podle článku 53, může soud pod hrozbou pokuty nařídit osobě nebo osobám uvedeným v druhém pododstavci sdělení informací o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je porušováno právo duševního vlastnictví (nařízení sdělení informací). Takové opatření může být nařízeno na návrh majitele či držitele autorského práva nebo toho, kdo má zákonné právo na užívání díla. Lze jej nařídit pouze tehdy, jestliže požadované informace mohou usnadnit vyšetřování porušení práva nebo zásahu do práva způsobených uvedeným zbožím nebo uvedenými službami.

Povinnost sdělení informací má:

1o)

pachatel nebo spolupachatel porušení práva;

2o)

ten, kdo v obchodním měřítku disponoval zbožím porušujícím právo;

3o)

ten, kdo v obchodním měřítku využíval služby porušující právo;

4o)

ten, kdo v obchodním měřítku poskytoval službu elektronických komunikací nebo jinou použitou k porušení práva,

nebo

5o)

ten, kdo byl označen osobou uvedenou v bodech 2 až 4 jako účastník na výrobě nebo distribuci zboží či poskytování služeb porušujících právo.

Informace o původu a distribučních sítích zboží či služeb zahrnují zejména:

1o)

jména a adresy výrobců, distributorů, dodavatelů a jiných předchozích držitelů zboží či služeb;

2o)

jména a adresy velkoobchodníků a maloobchodníků,

a

3o)

informace o vyrobeném, zpracovaném, dodaném, přijatém nebo objednaném množství a o ceně za dané zboží či služby.

Předchozí ustanovení platí pro pokus o porušení práva podle článku 53 nebo jeho přípravu.“

20

Článek 53d uvedeného zákona stanoví:

„Sdělení informací lze nařídit pouze tehdy, pokud zájem na jeho důvodech převažuje nad obtížemi nebo jinými škodami, které může toto opatření způsobit osobě, které je určeno, nebo jakémukoliv protichůdnému zájmu.

Povinnost sdělení informací podle článku 53c se netýká informací, jejichž sdělením by dotčená osoba byla nucena přiznat svou účast nebo účast jí blízkých osob ve smyslu článku 3 kapitoly 36 občanského soudního řádu na porušení práva.

Zákon 1998:204 o osobních údajích [personuppgiftslagen (1998:204)] stanoví omezení zpracování těchto informací.“

Ochrana osobních údajů

21

Směrnice 2002/58 byla provedena do švédského práva mimo jiné zákonem 2003:389 o elektronických komunikacích [lagen (2003:389) om elektronisk kommunikation].

22

Podle článku 20 prvního pododstavce kapitoly 6 tohoto zákona nesmí osoba, která v souvislosti s poskytováním sítě elektronických komunikací nebo služeb elektronických komunikací získá přístup nebo je jí poskytnut přístup k údajům o účastnících, tyto údaje neoprávněně zpřístupnit nebo využít.

23

Předkládající soud v tomto ohledu poznamenává, že povinnost důvěrnosti, kterou mají mimo jiné poskytovatelé internetového připojení, je tedy koncipována tak, aby zakazovala pouze neoprávněné sdělení nebo využívání určitých údajů. Tato povinnost důvěrnosti je nicméně relativní, jelikož jiná ustanovení ukládají povinnost sdělení těchto údajů, v důsledku čehož se sdělení stává oprávněným. Podle Högsta domstolen se vychází z toho, že právo na informace zavedené článkem 53c zákona o právu autorském, které se vztahuje rovněž na poskytovatele internetového připojení, nevyžaduje speciální legislativní úpravy, aby tato nová ustanovení o sdělení osobních údajů převážila nad povinností důvěrnosti. Rozhodnutí soudu o nařízení sdělení těchto údajů tedy vylučuje povinnost důvěrnosti.

24

Směrnice 2006/24 nebyla provedena do švédského práva ve lhůtě k tomu stanovené.

Spor v původním řízení a předběžné otázky

25

Bonnier Audio a další jsou vydavatelskými společnostmi, které jsou nositelkami mimo jiné výlučných práv k rozmnožování, vydávání a zpřístupnění veřejnosti 27 děl ve formě audioknih.

26

Bonnier Audio a další mají za to, že jejich výlučná práva byla porušena tím, že těchto 27 děl bylo bez jejich souhlasu zpřístupněno veřejnosti prostřednictvím serveru FTP („file transfer protocol“), který umožňuje sdílení souborů a přenos dat mezi počítači připojenými na internet.

27

Poskytovatelem internetového připojení, jehož prostřednictvím došlo k údajné neoprávněné výměně souborů, je společnost ePhone.

28

Bonnier Audio a další podaly k Solna tingsrätt (soud prvního stupně v Solna) návrh na nařízení sdělení jména a adresy osoby používající IP adresu, ze které byly předmětné soubory zřejmě vloženy, během doby od 3:28 hodin do 5:45 hodin dne 1. dubna 2009.

29

Tento poskytovatel, společnost ePhone, proti tomuto návrhu brojil mimo jiné s tím, že požadované nařízení sdělení informací je v rozporu se směrnicí 2006/24.

30

Solna tingsrätt v prvním stupni návrhu na nařízení sdělení dotčených údajů vyhověl.

31

Uvedený poskytovatel, společnost ePhone, podal odvolání ke Svea hovrätt (odvolací soud ve Svea) a navrhl zamítnutí uvedeného návrhu na nařízení sdělení informací. Tato společnost rovněž navrhla položit Soudnímu dvoru předběžnou otázku za účelem upřesnění, zda směrnice 2006/24 brání tomu, aby informace týkající se účastníka, kterému byla přidělena IP adresa, byly sděleny jiným osobám, než jsou orgány uvedené v této směrnici.

32

Svea hovrätt rozhodl, že žádné ustanovení směrnice 2006/24 nebrání tomu, aby straně občanskoprávního sporu bylo nařízeno sdělit údaje o účastníkovi jiným osobám než veřejnému orgánu. Uvedený soud mimoto zamítl návrh na předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru.

33

Tentýž soud dále konstatoval, že společnosti vydávající audioknihy neprokázaly, že by existovaly skutečné důkazy porušení práva duševního vlastnictví. Rozhodl tedy, že se soudní příkaz ke sdělení dotčených údajů vydaný Solna tingsrätt zrušuje. Společnost Bonnier Audio a další nato podaly kasační opravný prostředek k Högsta domstolen.

34

Předkládající soud má za to, že bez ohledu na rozsudek ze dne 29. ledna 2008, Promusicae (C-275/06, Sb. rozh. s. I-271), jakož i usnesení ze dne 19. února 2009, LSG-Gesellschaft zur Wahrnehmung von Leistungsschutzrechten (C-557/07, Sb. rozh. s. I-1227), přetrvávají pochybnosti o tom, zda unijní právo brání uplatnění článku 53c zákona o právu autorském, jelikož daný rozsudek ani dané usnesení neodkazují na směrnici 2006/24.

35

Za těchto okolností se Högsta domstolen rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)

Brání [směrnice 2006/24], zejména její články 3 [až] 5 a 11, použití vnitrostátního ustanovení, zavedeného na základě článku 8 [směrnice 2004/48], které umožňuje, aby za účelem identifikace konkrétního účastníka bylo poskytovateli internetového připojení v občanskoprávním řízení nařízeno, aby majiteli nebo držiteli autorského práva sdělil informace o účastníkovi, kterému byla přidělena konkrétní IP adresa, která byla údajně použita při porušení uvedeného práva? Otázka vychází z předpokladu, že navrhovatel předložil skutečné důkazy o porušení autorského práva a že opatření je přiměřené.

2)

Má na odpověď na první otázku vliv skutečnost, že dotčený členský stát směrnici 2006/24 dosud neprovedl, třebaže již uplynula k tomu stanovená lhůta?“

K předběžným otázkám

36

Podstatou obou otázek předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda musí být směrnice 2006/24 vykládána v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní právní úpravy, zavedené na základě článku 8 směrnice 2004/48, která umožňuje, aby za účelem identifikace konkrétního účastníka nebo uživatele internetu bylo poskytovateli internetového připojení nařízeno, aby majiteli nebo držiteli autorského práva sdělil totožnost účastníka, kterému byla přidělena IP adresa, která byla údajně použita při porušení uvedeného práva, a zda skutečnost, že dotčený členský stát směrnici 2006/24 dosud neprovedl, třebaže již uplynula k tomu stanovená lhůta, má vliv na odpověď na tuto otázku.

37

Úvodem je třeba uvést, že Soudní dvůr vychází z předpokladu, že údaje dotčené ve věci v původním řízení byly uchovány v souladu s vnitrostátními právními předpisy, při dodržení podmínek stanovených v čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, což musí ověřit předkládající soud.

38

A dále je účelem směrnice 2006/24 podle jejího čl. 1 odst. 1 harmonizovat vnitrostátní právní předpisy členských států týkající se povinnosti poskytovatelů veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí, pokud jde o zpracovávání a uchovávání některých údajů vytvářených nebo zpracovávaných takovými poskytovateli, s cílem zajistit dostupnost těchto údajů pro účely vyšetřování, odhalování a stíhání závažných trestných činů, jak jsou vymezeny každým členským státem v jeho vnitrostátních právních předpisech.

39

Jak navíc vyplývá z článku 4 směrnice 2006/24, údaje uchovávané v souladu s touto směrnicí mohou být poskytnuty pouze příslušným vnitrostátním orgánům v konkrétních případech a v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

40

Směrnice 2006/24 se tak vztahuje výlučně na zpracovávání a uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných poskytovateli veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí, s cílem zajistit dostupnost těchto údajů pro účely vyšetřování, odhalování a stíhání závažných trestných činů, jakož i jejich poskytování příslušným vnitrostátním orgánům.

41

Takto vymezenou věcnou působnost směrnice 2006/24 potvrzuje její článek 11, který stanoví, že v případě, kdy jsou takové údaje uchovávány pro účely stanovené v čl. 1 odst. 1 uvedené směrnice, se čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 na uvedené údaje nevztahuje.

42

Naopak, jak vyplývá z dvanáctého bodu odůvodnění, ustanovení čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 se nadále vztahuje na údaje uchovávané pro jiné účely, než které konkrétně uvádí čl. 1 odst. 1 směrnice 2006/24, zejména pro účely soudních řízení.

43

Z článku 11 ve spojení s dvanáctým bodem směrnice 2006/24 tak vyplývá, že tato směrnice představuje speciální a přesně vymezenou právní úpravu, která se odchyluje od obecné směrnice 2002/58, konkrétně od jejího čl. 15 odst. 1, a nahrazuje jej.

44

K věci v původním řízení je třeba uvést, že dotčená právní úprava sleduje cíl odlišný od cíle směrnice 2006/24. Týká se totiž poskytování údajů v rámci občanskoprávního řízení pro účely určení zásahu do práv duševního vlastnictví.

45

Uvedená právní úprava tedy nespadá do věcné působnosti směrnice 2006/24.

46

Ve věci v původním řízení proto nemá význam skutečnost, že dotčený stát směrnici 2006/24 dosud neprovedl, třebaže již uplynula k tomu stanovená lhůta.

47

Soudní dvůr však pro to, aby soudu, který mu položil předběžnou otázku, poskytl užitečnou odpověď, může zohlednit i normy unijního práva, na které vnitrostátní soud ve své otázce neodkázal (viz zejména rozsudky ze dne 18. listopadu 1999, Teckal, C-107/98, Recueil, s. I-8121, bod 39, a ze dne 28. února 2008, Abraham a další, C-2/07, Sb. rozh. s. I-1197, bod 24).

48

Je přitom třeba konstatovat, že okolnosti v původním řízení vybízejí ke zohlednění takových norem unijního práva.

49

Odkaz ze strany předkládajícího soudu v první otázce na dodržení požadavků týkajících se skutečných důkazů porušení autorského práva a přiměřenosti opatření spočívajícího v nařízení sdělení informací přijatého na základě prováděcího zákona dotčeného v původním řízení, a rovněž – jak vyplývá z bodu 34 tohoto rozsudku – na výše uvedený rozsudek Promusicae, totiž ukazuje, že předkládající soud si klade i otázku, zda předmětná ustanovení tohoto prováděcího zákona mohou zajistit spravedlivou rovnováhu mezi jednotlivými použitelnými základními právy, jak to vyžaduje uvedený rozsudek, který vyložil a uplatnil různá ustanovení směrnic 2002/58 a 2004/48.

50

Odpověď na takovou implicitní otázku tak může být relevantní pro řešení věci v původním řízení.

51

Za účelem poskytnuté této užitečné odpovědi je třeba nejprve připomenout, že ve věci v původním řízení společnost Bonnier Audio a další požadují sdělení jména a adresy účastníka nebo uživatele internetu, který použil IP adresu, z níž byly zřejmě soubory obsahující chráněná díla neoprávněně vyměněny, a to za účelem jeho identifikace.

52

Je třeba konstatovat, že sdělení požadované společností Bonnier Audio a dalšími představuje zpracování osobních údajů ve smyslu čl. 2 prvního pododstavce směrnice 2002/58, vykládaného ve spojení s čl. 2 písm. b) směrnice 95/46. Toto sdělení tedy spadá do působnosti směrnice 2002/58 (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Promusicae, bod 45).

53

Je třeba rovněž uvést, že ve věci v původním řízení je sdělení těchto údajů požadováno v rámci občanskoprávního řízení, ve prospěch majitele nebo držitele autorského práva, to znamená osoby soukromého práva, a nikoli ve prospěch příslušného vnitrostátního orgánu.

54

V tomto ohledu je třeba bez dalšího konstatovat, že žádost o sdělení osobních údajů za účelem zajištění účinné ochrany autorského práva patří svým předmětem do působnosti směrnice 2004/48 (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Promusicae, bod 58).

55

Soudní dvůr již přitom rozhodl, že čl. 8 odst. 3 směrnice 2004/48 ve spojení s čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 nebrání tomu, aby členské státy stanovily povinnost předávání osobních údajů osobám soukromého práva za účelem postihu porušení autorského práva před občanskoprávními soudy, ale ani tyto státy nezavazuje, aby takovou povinnost stanovily (viz výše uvedený rozsudek Promusicae, body 54 a 55, jakož i výše uvedené usnesení LSG-Gesellschaft zur Wahrnehmung von Leistungsschutzrechten, bod 29).

56

Soudní dvůr však dodal, že při provedení mimo jiné směrnic 2002/58 a 2004/48 musí členské státy dbát na to, aby se opíraly o výklad těchto směrnic, který umožní zajistit spravedlivou rovnováhu mezi jednotlivými základními právy chráněnými právním řádem Unie. Navíc orgány a soudy členských států při plnění opatření provádějících tyto směrnice musí nejen vykládat své vnitrostátní právo v souladu s těmito směrnicemi, ale rovněž dbát na to, aby se neopíraly o takový jejich výklad, který by byl v rozporu s uvedenými základními právy nebo s jinými obecnými zásadami unijního práva, jako je zásada proporcionality (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Promusicae, bod 68, a výše uvedené usnesení LSG-Gesellschaft zur Wahrnehmung von Leistungsschutzrechten, bod 28).

57

V projednávané věci se dotčený členský stát rozhodl využít nabízené možnosti, jak je popsána v bodě 55 tohoto rozsudku, stanovit povinnost předávání osobních údajů osobám soukromého práva v rámci občanskoprávního řízení.

58

Je přitom třeba poukázat na to, že k tomu, aby mohlo být sdělení dotčených údajů nařízeno, vyžaduje dotčená vnitrostátní právní úprava mimo jiné, aby existovaly skutečné důkazy porušení práva duševního vlastnictví k dílu, aby požadované informace mohly usnadnit vyšetřování porušení autorského práva nebo zásahu do takového práva a aby zájem na důvodech tohoto nařízení převažoval nad obtížemi nebo jinými škodami, které může toto opatření způsobit osobě, které je určeno, nebo jakémukoliv protichůdnému zájmu.

59

Tato právní úprava tedy vnitrostátnímu soudu, jemuž byl předložen návrh na nařízení sdělení osobních údajů podaný aktivně legitimovanou osobou, umožňuje poměřit v závislosti na okolnostech každého případu a s ohledem na požadavky vyplývající ze zásady proporcionality dotčené protichůdné zájmy.

60

V této situaci je třeba mít za to, že taková právní úprava může v zásadě zajistit spravedlivou rovnováhu mezi ochranou práva duševního vlastnictví, jíž požívají nositelé autorského práva, a ochranou osobních údajů, jíž požívá účastník nebo uživatel internetu.

61

S ohledem na výše uvedené je třeba na položené otázky odpovědět tak, že:

směrnice 2006/24 musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání použití vnitrostátní právní úpravy, zavedené na základě článku 8 směrnice 2004/48, která umožňuje, aby za účelem identifikace konkrétního účastníka nebo uživatele internetu bylo poskytovateli internetového připojení nařízeno, aby majiteli nebo držiteli autorského práva sdělil totožnost účastníka, kterému byla přidělena IP adresa, která byla údajně použita při porušení uvedeného práva, neboť taková právní úprava nespadá do věcné působnosti směrnice 2006/24.

ve věci v původním řízení nemá význam skutečnost, že dotčený stát směrnici 2006/24 dosud neprovedl, třebaže již uplynula k tomu stanovená lhůta.

směrnice 2002/58 a 2004/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná v původním řízení, v rozsahu, v němž tato právní úprava umožňuje vnitrostátnímu soudu, jemuž byl předložen návrh na nařízení sdělení osobních údajů, podaný aktivně legitimovanou osobou, poměřit v závislosti na okolnostech každého případu a s ohledem na požadavky vyplývající ze zásady proporcionality dotčené protichůdné zájmy.

K nákladům řízení

62

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

 

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

 

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání použití vnitrostátní právní úpravy, zavedené na základě článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví, která umožňuje, aby za účelem identifikace konkrétního účastníka nebo uživatele internetu bylo poskytovateli internetového připojení nařízeno, aby majiteli nebo držiteli autorského práva sdělil totožnost účastníka, kterému byla přidělena adresa internetového protokolu (IP), která byla údajně použita při porušení uvedeného práva, neboť taková právní úprava nespadá do věcné působnosti směrnice 2006/24.

 

Ve věci v původním řízení nemá význam skutečnost, že dotčený stát směrnici 2006/24 dosud neprovedl, třebaže již uplynula k tomu stanovená lhůta.

 

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) a směrnice 2004/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná v původním řízení, v rozsahu, v němž tato právní úprava umožňuje vnitrostátnímu soudu, jemuž byl předložen návrh na nařízení sdělení osobních údajů, podaný aktivně legitimovanou osobou, poměřit v závislosti na okolnostech každého případu a s ohledem na požadavky vyplývající ze zásady proporcionality dotčené protichůdné zájmy.

 

Podpisy.


( *1 ) – Jednací jazyk: švédština.