1. Společný celní sazebník – Zařazení zboží – Závazná informace o sazebním zařazení
(Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 82/97, čl. 5 odst. 4 a čl. 12 odst. 2; nařízení Komise č. 2454/93,3 ve znění nařízení č. 12/97, články 10 a 11)
2. Společný celní sazebník – Zařazení zboží – Závazná informace o sazebním zařazení – Zpochybnění uložení cel účastníkem řízení – Důkazní prostředky
(Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 82/97, čl. 12 odst. 2 a 5, čl. 217 odst. 1 a článek 243; nařízení Komise č. 2454/93, ve znění nařízení č. 12/97, článek 11)
3. Společný celní sazebník – Zařazení zboží – Závazná informace o sazebním zařazení
(Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 82/97, článek 12; nařízení Komise č. 2454/93, ve znění nařízení č. 12/97, čl. 10 odst. 1)
1. Článek 12 odst. 2 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení č. 82/97, jakož i články 10 a 11 nařízení č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 12/97, musí být vykládány v tom smyslu, že se deklarant, který předkládá celní prohlášení svým vlastním jménem a na vlastní účet, nemůže dovolávat závazné informace o sazebním zařazení, když oprávněnou osobou, které byla tato závazná informace vydána, není tento deklarant, ale spřízněná společnost, z jejíhož pověření tento deklarant tato prohlášení předložil.
Článek 5 odst. 4 druhý pododstavec uvedeného kodexu totiž jednak stanoví, že se osoba, která neprohlásí, že jedná jménem nebo na účet jiné osoby, nebo osoba, která nemá zmocnění pro zastupování, považuje za osobu jednající vlastním jménem a na vlastní účet. Z toho vyplývá, že zastoupení musí být výslovné a neplatí u něj domněnka. Dále pak okolnost, že dvě společnosti jsou členy stejné skupiny společností nebo že jedna z nich je daňovým zástupcem druhé z nich v členském státě dovozu, neznamená, že tato společnost má postavení zástupce ve smyslu tohoto článku 5 celního kodexu.
(viz body 31, 34–35, výrok 1)
2. Článek 12 odst. 2 a 5 a čl. 217 odst. 1 nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 82/97, jakož i článek 11 nařízení č. 2454/93, ve znění nařízení č. 12/97, ve spojení s článkem 243 nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 82/97, musí být vykládány v tom smyslu, že účastník řízení může v rámci řízení o uložení cel zpochybnit toto uložení cla tím, že jako důkaz předloží závaznou informaci o sazebním zařazení, která byla vydána v jiném členském státě pro totožné zboží, aniž tato závazná informace o sazebním zařazení může mít právní účinky, které jsou s ní spojené. Je nicméně na vnitrostátním soudu, aby určil, zda příslušná procesní pravidla dotčeného členského státu možnost předložení takových důkazních prostředků upravují.
(viz bod 44, výrok 2)
3. Článek 12 nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 82/97, a čl. 10 odst. 1 nařízení č. 2454/93, ve znění nařízení č. 12/97, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátní pokyn, který za účelem sazebního zařazení deklarovaného zboží vnitrostátním orgánům umožňuje vycházet ze závazné informace o sazebním zařazení vydané třetí osobě pro totožné zboží, nemůže u dovozců vyvolat legitimní očekávání, že se mohou tohoto pokynu dovolávat, jestliže při aplikaci unijního práva jednaly tyto orgány v rozporu s tímto právem.
(viz body 47, 49–50, výrok 3)