USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
18. prosince 2009
Věc F-92/09 R
U
v.
Evropský parlament
„Veřejná služba – Předběžné opatření – Návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí o propuštění – Naléhavost – Fumus boni juris“
Předmět: Návrh, podaný na základě článků 242 ES, 243 ES, 157 AE a 158 AE, kterým U navrhuje odklad vykonatelnosti rozhodnutí Parlamentu ze dne 6. července 2009 o propuštění a nařízení předběžných opatření.
Rozhodnutí: Odkládá se výkon rozhodnutí o propuštění žalobkyně ze dne 6. července 2009 až do vydání rozhodnutí Soudu, kterým se ukončuje řízení. Není třeba samostatně rozhodnout o návrzích směřujících k reintegraci žalobkyně ani o návrzích směřujících k nařízení veškerých opatření nezbytných k zachování jeho práv a zájmů. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Řízení o předběžném opatření – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky přiznání – „Fumus boni juris“ – Naléhavost – Kumulativní charakter – Pořadí zkoumání a způsob ověření
(Články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)
2. Řízení o předběžném opatření – Odklad vykonatelnosti – Podmínky přiznání – Vážná a nenapravitelná újma – Důkazní břemeno
(Článek 278 SFEU; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)
3. Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vyživované dítě – Postavení osoby na roveň vyživovanému dítěti
(Služební řád úředníků, příloha VII čl. 2 odst. 4 a čl. 17 odst. 2)
4. Úředníci – Propuštění pro nezpůsobilost – Povinnost řádné péče
1. Na základě čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musejí návrhy na předběžná opatření označit zejména okolnosti, které dokládají naléhavost, a rovněž skutkové i právní důvody, které prima facie (fumus boni juris) odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření.
Podmínky týkající se naléhavosti a fumus boni juris jsou kumulativní, takže návrh na vydání předběžného opatření musí být zamítnut, pokud není dána jedna z těchto podmínek.
V rámci celkového posouzení disponuje soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních širokým prostorem pro uvážení a může s ohledem na zvláštnosti projednávaného případu určit způsob ověřování různých podmínek i pořadí tohoto ověřování, neboť žádné pravidlo práva Společenství mu neukládá předem stanovené schéma zkoumání pro posouzení nezbytnosti předběžného rozhodnutí.
(viz body 40 až 42)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 9. srpna 2001, De Nicola v. EIB, T‑120/01 R, Recueil FP, s. I‑A‑171 a II‑783, body 12 a 13
Soud pro veřejnou službu: 31. května 2006, Bianchi v. ETF, F‑38/06 R, Sb. VS s. I‑A‑1‑27 a II‑A‑1‑93, body 20 a 22
2. Ačkoli nemůže být újma čistě peněžní povahy v podstatě považována za nenapravitelnou nebo za obtížně napravitelnou škodu, jelikož může být předmětem následného finančního vyrovnání, přísluší nicméně soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních posoudit v závislosti na okolnostech vlastních každému případu, zda okamžité provedení aktu, o jehož odklad vykonatelnosti se žádá, může navrhovateli způsobit vážnou a bezprostředně hrozící újmu, kterou by žádné následné rozhodnutí nemohlo napravit.
V projednávaném případě se musí soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních na základě všech okolností situace žalobce ujistit, že žalobce má k dispozici částku, která mu obvykle umožní uhradit všechny výdaje nezbytné pro zajištění svých základních potřeb až do okamžiku, kdy bude rozhodnuto v hlavním řízení.
(viz body 47, 49 a 50)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 30. listopadu 1993, D v. Komise, T‑549/93 R, Recueil, s. II‑1347, bod 45; 10. února 1999, Willeme v. Komise, T‑211/98 R, Recueil FP, s. I‑A‑15 a II‑57, bod 37; 28. listopadu 2003, V v. Komise, T‑200/03 R, Recueil FP, s. I‑A‑317 a II‑1549, bod 57
3. Článek 2 odst. 4 přílohy VII služebního řádu stanoví, že jakákoli osoba, kterou má úředník ze zákona povinnost vyživovat a tato povinnost je spojena se značnými výdaji, může být výjimečně považována za vyživované dítě na základě zvláštního odůvodněného rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování s přihlédnutím k podpůrným dokladům. Okolnost, že úředník nepožadoval, aby byl některý z členů jeho rodiny považován za vyživované dítě podle těchto ustanovení, nemůže nicméně prokázat, že tento úředník neposkytuje finanční podporu své rodině, která zůstala v zemi jeho původu.
Kromě toho čl. 17 odst. 2 přílohy VII služebního řádu stanoví, že úředník může ve prospěch vyživovaného dítěte nebo osoby, ohledně které prokáže, že má vůči ní povinnosti stanovené soudním rozhodnutím nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, nechat část svých výdělků pravidelně převádět do jiného členského státu, než je stát, kde vykonává svou službu. Okolnost, že úředník neuvedl, že splňuje zvláštní podmínky stanovené těmito ustanoveními pro převod části svých výdělků své rodině, která zůstala ve státě jeho původu, nemůže nicméně rovněž prokázat, že tento úředník neposkytuje své rodině finanční podporu.
(viz body 59 a 60)
4. Povinnost péče vůči zaměstnancům ukládá administrativě, aby v případě pochybností ohledně zdravotních příčin obtíží úředníka při výkonu úkolů, které mu přísluší, odstranil před přijetím rozhodnutí týkajícího se propuštění uvedeného úředníka tyto pochybnosti při vynaložení veškerého úsilí.
Tento požadavek je ostatně vyjádřen ve vnitřních předpisech Parlamentu týkajících se řízení o zlepšení uplatněného v rámci zjišťování, vedení a rozhodování eventuálních případů odborné nezpůsobilosti úředníků, neboť článek 8 uvedeného předpisu stanoví, že konečnému hodnotiteli přísluší za určitých okolností konzultovat zdravotní službu Parlamentu, pokud se dozví o skutečnostech, které mohou odhalit, že chování vytýkané úředníkovi by mohlo mít zdravotní příčiny.
Navíc jsou povinnosti, které ukládá administrativě povinnost péče vůči zaměstnancům, podstatně přísnější v případě, kdy se jedná o zvláštní situaci úředníka, o jehož duševním zdraví, a v důsledku toho o jehož schopnosti přiměřeně hájit své zájmy se vyskytly pochybnosti; platí to tím spíše, jestliže dotyčné osobě hrozí propuštění, a je tudíž v situaci, kdy je zranitelná.
(viz body 75 až 77)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 26. února 2003, Latino v. Komise, T‑145/01, Recueil FP, s. I‑A‑59 a II‑337, bod 93
Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2006, de Brito Sequeira Carvalho v. Komise, F‑17/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑149 a II‑A‑1‑577, bod 72