Věc C-516/09

Tanja Borger

v.

Tiroler Gebietskrankenkasse

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof)

„Sociální zabezpečení pracovníků – Nařízení (EHS) č. 1408/71 – Osobní působnost – Výklad pojmu „zaměstnaná osoba“ – Přídavky na péči o dítě – Prodloužení neplacené dovolené“

Shrnutí rozsudku

Sociální zabezpečení migrujících pracovníků – Unijní právní předpisy – Osobní působnost – Pracovník ve smyslu nařízení č. 1408/71 – Pojem – Osoba, které byla po narození dítěte prodloužena neplacená dovolená – Zahrnutí – Podmínky

[Nařízení Rady č. 1408/71, čl. 1 písm. a)]

Osobě, která spadá do systému sociálního zabezpečení nezávisle na existenci předchozí či stávající výdělečné činnosti, která si úmyslně prodloužila neplacenou dovolenou po dohodě se svým zaměstnavatelem pouze proto, aby mohla i nadále pobírat přídavky na péči o dítě, a jejíž doby účasti v systému důchodového pojištění v jednom státě by mohly být v okamžiku skutečného uplatnění nároku na starobní důchod započteny v jiném státě, musí být během šestiměsíčního prodloužení neplacené dovolené po narození jejího dítěte přiznáno postavení „zaměstnané osoby“ ve smyslu čl. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 1606/98, pokud je dotyčná osoba během této doby pojištěna, byť i pro případ pouze jediné pojistné události, na základě povinného nebo volitelného pojištění v rámci obecného nebo zvláštního systému sociálního zabezpečení uvedeného v čl. 1 písm. a) tohoto nařízení.

(viz body 27, 30, 33 a výrok)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (osmého senátu)

10. března 2011(*)

„Sociální zabezpečení pracovníků – Nařízení (EHS) č. 1408/71– Osobní působnost – Výklad pojmu „zaměstnaná osoba“ – Přídavky na péči o dítě – Prodloužení neplacené dovolené“

Ve věci C‑516/09,

jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Oberster Gerichtshof (Rakousko) ze dne 24. listopadu 2009, došlým Soudnímu dvoru dne 11. prosince 2009, v řízení

Tanja Borger

proti

Tiroler Gebietskrankenkasse,

SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),

ve složení K. Schiemann (zpravodaj), předseda senátu, A. Prechal a E. Jarašiūnas, soudci,

generální advokát: P. Mengozzi,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za T. Borger H. Burmannem, P. Wallnöferem a R. Bacherem, Rechtsanwälte,

–        za rakouskou vládu C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,

–        za Evropskou komisi V. Kreuschitzem a M. Van Hoofem, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu pojmu „zaměstnaná osoba“ ve smyslu článku 1 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, samostatně výdělečně činné osoby a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1; Zvl. vyd. 05/03, s. 3), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1606/98 ze dne 29. června 1998 (Úř. věst. L 209, s. 1; Zvl. vyd. 05/03, s. 308, dále jen „nařízení č. 1408/71“).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi T. Borger a Tiroler Gebietskrankenkasse z důvodu, že posledně uvedená odmítla T. Borger přiznat přídavek na péči o dítě na dalších šest měsíců neplacené dovolené, kterou čerpala po uplynutí zákonné dvouleté doby po narození jejího dítěte.

 Právní rámec

 Právní úprava Unie

3        Článek 1 nařízení č. 1408/71 stanoví, že pro účely tohoto nařízení:

„[…]

„a)       se ‚zaměstnanou osobou‘ a ‚osobou samostatně výdělečně činnou‘ rozumí každá osoba, která:

i)      je pojištěna na základě povinného nebo volitelného pokračujícího pojištění pro případ jedné nebo více pojistných událostí odpovídajícím odvětvím systému sociálního zabezpečení pro zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné nebo zvláštnímu systému pro úředníky;

ii)      je povinně pojištěna pro případ jedné nebo více pojistných událostí odpovídajících odvětvím sociálního zabezpečení, na které se vztahuje toto nařízení, v rámci systému sociálního zabezpečení pro všechny obyvatele nebo veškeré výdělečně činné obyvatelstvo:

–        může-li být označena za zaměstnanou osobu nebo osobu samostatně výdělečně činnou na základě způsobu, jakým je tento systém spravován nebo financován,

nebo

–        [...] nesplňuje-li tato kritéria, je pojištěna pro případ některé jiné pojistné události uvedené v příloze I v rámci systému pro zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné anebo systému uvedeného v bodě iii) na základě povinného nebo volitelného pokračujícího pojištění nebo, pokud žádný takový systém v daném členském státě neexistuje, splňuje definici uvedenou v příloze I;

iii)      je povinně pojištěna pro případ více pojistných událostí odpovídajících odvětvím, na která se vztahuje toto nařízení, v rámci jednotného systému sociálního zabezpečení pro všechny obyvatele venkova v souladu s kritérii stanovenými v příloze I;

iv)      je dobrovolně pojištěna pro případ jedné nebo více pojistných událostí odpovídajících odvětvím, na které se vztahuje toto nařízení, v rámci systému sociálního zabezpečení členského státu pro zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné nebo pro všechny obyvatele nebo některé kategorie obyvatel, pokud:

–        tato osoba vykonává výdělečnou činnost jako zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná;

nebo

–        byla dříve povinně pojištěna pro případ stejné pojistné události v rámci systému pro zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné stejného členského státu;

[…]“

4        Dohoda mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně jedné a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob, podepsaná v Lucemburku dne 21. června 1999 (Úř. věst. 2002, L 114, s. 6) stanoví v článku 1 své přílohy II o koordinaci systémů sociálního zabezpečení následující:

„1. Smluvní strany se dohodly, že v oblasti koordinace systémů sociálního zabezpečení budou ve svých vzájemných vztazích používat akty Společenství, na které je odkazováno, které jsou platné ke dni podpisu dohody, a to ve znění části A této přílohy, nebo pravidla, která jsou těmto aktům rovnocenná.

2.      Pojem ‚členský stát (členské státy)‘ uvedený v aktech, na které je odkazováno v části A této přílohy, zahrnuje vedle států, na které se vztahují dotyčné akty Společenství, i Švýcarsko.“ (neoficiální překlad)

5        Část A uvedené přílohy odkazuje především na nařízení č. 1408/71.

 Vnitrostátní právní úprava

6        Na základě § 15 odst. 1 zákona o ochraně matek z roku 1979 (Mutterschutzgesetz 1979, BGBl. 221/1979) musí být zaměstnankyni na její žádost poskytnuta neplacená dovolená do doby, než její dítě dosáhne věku dvou let, žije-li v domácnosti zaměstnankyně.

7        Ustanovení § 15 odst. 3 tohoto zákona stanoví, že neplacená dovolená může být na základě společné dohody prodloužena nad rámec uvedené doby. Ačkoli v důsledku uvedené neplacené dovolené zůstává stávající pracovní poměr zachován, je nicméně po dobu této dovolené pozastaven výkon hlavních pracovněprávních povinností.

8        Na základě zákona o přídavku na péči o dítě (Kinderbetreuungsgeldgesetz) má rodič nárok na přídavek na péči o dítě především tehdy, když uvedený rodič a dítě žijí na rakouském území. Pokud přídavek na péči o dítě pobírá pouze jeden rodič, končí jeho vyplácení nejpozději dosažením 30. měsíce věku dítěte.

9        Podle § 4 odst. 1 bodu 1 rakouského obecného zákona o sociálním zabezpečení (Österreichische Allgemeine Sozialversicherungsgesetz, dále jen „ASVG“) jsou zaměstnanci, kteří jsou zaměstnáni u jednoho nebo více zaměstnavatelů, účastni nemocenského, úrazového a důchodového pojištění (plné pojištění).

10      Ustanovení § 7 a § 8 ASVG uvádějí skupiny osob, které se účastní pouze jedné nebo dvou složek sociálního pojištění. Částečná účast v systému důchodového pojištění se podle § 8 odst. 1 bodu 2 ASVG vztahuje na osoby, které skutečně a převažující měrou vychovávají své dítě v prvních 48 kalendářních měsících po jeho narození v tuzemsku, pokud podle tohoto zákona byly účastny důchodového pojištění nebo se jej ještě neúčastnily.

11      Předkládající soud upřesňuje, že k vyloučení jakékoli diskriminace je požadavek týkající se výchovy dítěte v tuzemsku splněn i tehdy, když je dítě vychováváno ve Švýcarsku.

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

12      Tanja Borger, rakouská státní příslušnice s bydlištěm v Rakousku, čerpala od narození svého syna dne 7. ledna 2006 neplacenou dovolenou do 7. ledna 2008. Poté se se svým zaměstnavatelem dohodla na šestiměsíčním prodloužení uvedené dovolené, a to do 6. července 2008.

13      V březnu roku 2007 se T. Borger přestěhovala se svým synem do Švýcarska, kde její manžel vykonává od roku 2006 výdělečnou činnost.

14      Od 5. března 2006 do 28. února 2007 vyplatila Tiroler Gebietskrankenkasse T. Borger přídavek na péči o dítě a od 1. března 2007 do 6. ledna 2008 vyrovnávací příspěvek. Žádost T. Borger o poskytnutí přídavku na péči o dítě a zachování nároků plynoucích ze sociálního zabezpečení na dalších šest měsíců však byla zamítnuta.

15      Rozhodnutím ze dne 18. ledna 2008 odňala Tiroler Gebietskrankenkasse s účinností od 7. ledna 2008 nárok na poskytování vyrovnávacího příspěvku k přídavku na péči o dítě s odůvodněním, že T. Borger není v Rakousku zaměstnána ve skutečném pracovním poměru, takže je k poskytování rodičovských dávek příslušná Švýcarská konfederace, kde pracuje manžel T. Borger a kde bydlí všichni členové rodiny.

16      Předkládající soud poznamenává, že podle tvrzení Tiroler Gebietskrankenkasse byl pracovní poměr mezi T. Borger a jejím rakouským zaměstnavatelem ukončen bezprostředně po dodatečných šesti měsících neplacené dovolené.

17      Ve své žalobě ze dne 15. února 2008 T. Borger tvrdila, že Tiroler Gebietskrankenkasse měla povinnost vyplatit jí za období od 7. ledna do 6. července 2008 vyrovnávací příspěvek k přídavku na péči o dítě. Uvádí, že ačkoli jí byla poskytnuta neplacená dovolená, měla být i nadále považována za zaměstnanou ve skutečném pracovním poměru, a tudíž za zaměstnanou osobu ve smyslu nařízení č. 1408/71. Zdůrazňuje také, že po celou dobu výchovy svého dítěte byla částečně účastna rakouského systému důchodového pojištění.

18      Soud rozhodující v prvním stupni řízení žalobě T. Borger vyhověl a nařídil Tiroler Gebietskrankenkasse, aby jí za období od 7. ledna do 6. července 2008 vyplatila přídavek na péči o dítě.

19      Odvolání, které podala Tiroler Gebietskrankenkasse, odvolací soud zamítl. Tento soud měl za to, že osoba, která vychovává své dítě během prvních 48 měsíců po jeho narození, je v částečném rozsahu účastníkem systému povinného důchodového pojištění. Rozhodl, že vzhledem k této částečné účasti měla Rakouská republika povinnost vyplatit rodičovské dávky, bez ohledu na otázku, zda po uplynutí zákonné doby neplacené dovolené existoval i nadále pracovní poměr.

20      Tiroler Gebietskrankenkasse podala proti tomuto rozhodnutí mimořádný opravný prostředek, kde znovu uvedla argument, že T. Borger nemůže být za období od 7. ledna do 6. července 2008 považována za zaměstnanou osobu, která má zaměstnání v Rakousku. U předkládajícího soudu uvedla, že T. Borger požádala po skončení zákonné doby o další neplacenou dovolenou pouze za účelem získání rodičovských dávek. Krom toho poznamenává, že částečné důchodové pojištění nespadá pod systém sociálního pojištění pro zaměstnané osoby a že postavení zaměstnané osoby nelze přiznat osobě, která zajišťuje výchovu svého dítěte, aniž existuje jakýkoli pracovní poměr.

21      Tanja Borger tvrdí, že postavení „zaměstnané osoby“ ve smyslu nařízení č. 1408/71 závisí pouze na účasti na některé složce sociálního zabezpečení, v jejím případě na důchodovém pojištění nebo též na nemocenském pojištění, které souvisejí s příspěvky v mateřství.

22      V předkládacím rozhodnutí odkazuje Oberster Gerichtshof na judikaturu Soudního dvora (rozsudky ze dne 12. května 1998, Martínez Sala, C‑85/96, Recueil, s. I‑2691; ze dne 4. května 1999, Sürül, C‑262/96, Recueil, s. I‑2685, jakož i ze dne 7. června 2005, Dodl a Oberhollenzer, C‑543/03, Sb. rozh., s. I‑5049), ze které podle něho vyplývá, že k tomu, aby mohla být určitá osoba považována za zaměstnanou osobu ve smyslu nařízení č. 1408/71, je rozhodujícím kritériem účast v systému sociálního zabezpečení pro zaměstnance, výkon výdělečné činnosti je přitom bez významu, a že daná osoba nemůže pouze v důsledku neplacené dovolené na dobu určitou pozbýt svého postavení „zaměstnané osoby“ ve smyslu nařízení č. 1408/71.

23      Podle názoru Oberster Gerichtshof hovoří některé skutečnosti pro závěr, že částečné pojištění v systému důchodového pojištění, upravené, pokud jde o osobu v situaci T. Borger, v § 8 odst. 1 bodu 2 písm. g) ASVG, nepředstavuje účast v systému sociálního zabezpečení ve smyslu nařízení č. 1408/71. Tento soud totiž uvádí, že k uvedené částečné účasti na pojištění dochází nezávisle na existenci předchozí či stávající závislé či samostatně výdělečné činnosti.

24      Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Je nutno čl. 1 písm. a) nařízení [...] č. 1408/71 vykládat v tom smyslu, že se vztahuje – po dobu šesti měsíců – rovněž na osobu, která se po uplynutí zákonné doby dvouleté neplacené dovolené po narození dítěte dohodne se svým zaměstnavatelem na jejím prodloužení o dalších šest měsíců, aby dosáhla nejvyšší přípustné doby stanovené zákonem pro pobírání přídavků na péči o dítě nebo odpovídajícího vyrovnávacího příspěvku, a poté pracovní poměr rozváže?

2)      V případě záporné odpovědi na první otázku, je nutno čl. 1 písm. a) nařízení [...] č. 1408/71 vykládat v tom smyslu, že se vztahuje – po dobu šesti měsíců – rovněž na osobu, která se po uplynutí zákonné doby dvouleté neplacené dovolené dohodne se svým zaměstnavatelem na jejím prodloužení o dalších šest měsíců, i když v tomto období pobírá přídavky na péči o dítě nebo odpovídající vyrovnávací příspěvek?“

 K předběžným otázkám

25      Podstatou otázek předkládajícího soudu je, zda musí být osobě, která se nachází v takové situaci, jako je situace T. Borger, během šestiměsíčního prodloužení neplacené dovolené po narození jejího dítěte přiznáno postavení „zaměstnané osoby“ ve smyslu čl. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71.

26      Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že osoba je „zaměstnanou osobou“ ve smyslu nařízení č. 1408/71, pokud je pojištěna, a to i pro případ jedné pojistné události, na základě povinného nebo volitelného pojištění v rámci obecného nebo zvláštního systému sociálního zabezpečení uvedeného v čl. 1 písm. a) téhož nařízení, a to nezávisle na existenci pracovního poměru (výše uvedený rozsudek Dodl a Oberhollenzer, bod 34).

27      Předkládající soud však v první řadě poznamenává, že T. Borger je v systému sociálního zabezpečení nezávisle na existenci předchozí či stávající výdělečné činnosti. Zadruhé uvádí, že T. Borger úmyslně prodloužila neplacenou dovolenou po dohodě se svým zaměstnavatelem pouze proto, aby mohla i nadále pobírat přídavky na péči o dítě. Zatřetí se předkládající soud táže, zda je účast T. Borger v systému důchodového pojištění v Rakousku skutečně relevantní, protože délka výchovy dítěte, která zakládá částečnou účast T. Borger v tomto systému, by nemusela být v rakouském systému sociálního zabezpečení započtena, pokud by byl k vyplácení starobního důchodu T. Borger příslušný stát jejího bydliště, v daném případě Švýcarská konfederace.

28      Co se týče prvního bodu, postačí připomenout, že z výše uvedeného rozsudku Dodl a Oberhollenzer vyplývá, že pokud jde o osobní působnost nařízení č. 1408/71, není relevantní existence pracovního poměru, jelikož rozhodujícím faktorem je v tomto ohledu okolnost, že je určitá osoba povinně či volitelně pojištěna pro případ jedné či více pojistných událostí v rámci obecného či zvláštního systému sociálního zabezpečení uvedeného v čl. 1 písm. a) tohoto nařízení (výše uvedený rozsudek Dodl a Oberhollenzer, bod 31).

29      U druhé skutečnosti, na kterou poukazuje předkládající soud, je nutno konstatovat, že osobní důvody pro prodloužení neplacené dovolené nehrají žádnou roli, jelikož kvalifikace určité osoby jako zaměstnané osoby ve smyslu čl. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71 závisí na objektivním kritériu, a sice okolnosti, zda je tato osoba pojištěna, byť i pro případ pouze jediné pojistné události, na základě povinného nebo volitelného pojištění v rámci obecného nebo zvláštního systému sociálního zabezpečení uvedeného v tomto ustanovení.

30      Konečně ke skutečnosti, že v okamžiku skutečného uplatnění nároku na starobní důchod by mohly být doby účasti v systému důchodového pojištění v Rakousku započteny nikoli v tomto státě, ale ve Švýcarsku, je nutno uvést, že tato okolnost nebrání tomu, aby bylo určité osobě přiznáno postavení zaměstnané osoby, jak to uvedla ve svém písemném vyjádření Evropská komise. Možnost, aby určitá osoba spadala do působnosti nařízení č. 1408/71, totiž nezávisí na tom, zda nastane pojištěním krytá pojistná událost, a tudíž na otázce, ve kterém z těchto dvou států budou v okamžiku případného vzniku nároku na starobní důchod započítány tyto doby, ale na skutečnosti, zda tato osoba byla skutečně pojištěna, i když jen pro případ jedné pojistné události, na základě povinného nebo volitelného pojištění v rámci obecného nebo zvláštního systému sociálního zabezpečení uvedeného v článku 1 písm. a) tohoto nařízení.

31      Tyto tři skutečnosti uvedené předkládajícím soudem nejsou tedy takové povahy, aby bránily přiznání postavení „zaměstnané osoby“ ve smyslu nařízení č. 1408/71.

32      V daném případě předkládající soud uvádí, že podle § 8 odst. 1 bodu 2 ASVG se důchodového pojištění částečně účastní osoby, které své děti skutečně a převažující měrou vychovávají v tuzemsku v prvních 48 kalendářních měsících po jejich narození. Je každopádně na tomto soudu, aby provedl nezbytná ověření za účelem určení, zda osoba, která čerpá takovou prodlouženou neplacenou dovolenou, jako je neplacená dovolená v původním řízení, se podle rakouského právního řádu účastní i nadále takovéhoto systému důchodového pojištění, a zda tato účast umožňuje mít za to, že je tato osoba pojištěna, byť i pro případ pouze jediné pojistné události, na základě povinného nebo volitelného pojištění v rámci obecného nebo zvláštního systému sociálního zabezpečení uvedeného v článku 1 písm. a) nařízení č. 1408/71.

33      S ohledem na výše uvedené je třeba na výše položené otázky odpovědět tak, že osobě, která se nachází v situaci žalobkyně ve věci v původním řízení, musí být během šestiměsíčního prodloužení neplacené dovolené po narození jejího dítěte přiznáno postavení „zaměstnané osoby“ ve smyslu čl. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71, pokud je dotyčná osoba během této doby pojištěna, byť i pro případ pouze jediné pojistné události, na základě povinného nebo volitelného pojištění v rámci obecného nebo zvláštního systému sociálního zabezpečení uvedeného v čl. 1 písm. a) tohoto nařízení. Je na vnitrostátním soudu, aby ověřil, zda ve sporu, který mu byl předložen, je tato podmínka splněna.

 K nákladům řízení

34      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

Osobě, která se nachází v situaci žalobkyně ve věci v původním řízení, musí být během šestiměsíčního prodloužení neplacené dovolené po narození jejího dítěte přiznáno postavení „zaměstnané osoby“ ve smyslu čl. 1 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, samostatně výdělečně činné osoby a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1606/98 ze dne 29. června 1998, pokud je dotyčná osoba během této doby pojištěna, byť i pro případ pouze jediné pojistné události, na základě povinného nebo volitelného pojištění v rámci obecného nebo zvláštního systému sociálního zabezpečení uvedeného v čl. 1 písm. a) tohoto nařízení. Je na vnitrostátním soudu, aby ověřil, zda ve sporu, který mu byl předložen, je tato podmínka splněna.

Podpisy.

* Jednací jazyk: němčina.