Věc C-218/09
SGS Belgium NV a další
v.
Belgisch Interventie- en Restitutiebureau a další
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná hof van beroep te Brussel)
„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Nařízení (EHS) č. 3665/87 – Vývozní náhrady – Článek 5 odst. 3 – Podmínky poskytnutí – Výjimka – Pojem ‚vyšší moc‘ – Zboží zničené během přepravy“
Shrnutí rozsudku
Zemědělství – Společná organizace trhů – Vývozní náhrady – Rozlišená náhrada
(Nařízení Komise č. 3665/87, čl. 5 odst. 3)
Článek 5 odst. 3 nařízení č. 3665/87, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty, ve znění nařízení č. 1384/95, musí být vykládán v tom smyslu, že zkažení zásilky hovězího masa při přepravě nepředstavuje případ vyšší moci ve smyslu tohoto ustanovení.
Článek 5 odst. 3 nařízení č. 3665/87 představuje totiž výjimku z běžného režimu vývozních náhrad, a v důsledku toho musí být vykládán restriktivně. Jelikož je existence případu vyšší moci podmínkou sine qua non pro uplatňování nároku na vyplacení náhrady za vyvezené zboží, které nebylo propuštěno ke spotřebě ve třetí zemi vývozu, vyplývá z toho, že tento pojem musí být vykládán tak, že počet případů, kdy je možno využít takovéto platby, zůstává omezený. Nebezpečí zkažení hovězího masa je při jeho vývozu zvlášť výrazné zejména z důvodu manipulací při nakládce a vykládce mezi různými druhy použitých dopravních prostředků a přepravy na velké vzdálenosti. V důsledku toho lze mít za to, že výskyt takovéto pojistné události vyplývá z obchodního rizika neodmyslitelně spojeného s takovýmito operacemi, tzn. že se jedná o okolnost, již nelze označit ani za neobvyklou v rámci zmíněných obchodních operací, ani za nepravděpodobnou pro obezřetného obchodníka postupujícího s řádnou péčí.
(viz body 46, 48, 50, 52 a výrok)
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
18. března 2010(*)
„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Nařízení (EHS) č. 3665/87 – Vývozní náhrady – Článek 5 odst. 3 – Podmínky poskytnutí – Výjimka – Pojem ‚vyšší moc‘ – Zboží zničené během přepravy“
Ve věci C‑218/09,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím hof van beroep te Brussel (Belgie) ze dne 4. června 2009 došlým Soudnímu dvoru dne 15. června 2009, v řízeních
SGS Belgium NV,
proti
Belgisch Interventie- en Restitutiebureau,
Firme Derwa NV,
Centraal Beheer Achmea NV,
a
Firme Derwa NV,
Centraal Beheer Achmea NV,
proti
SGS Belgium NV,
Belgisch Interventie- en Restitutiebureau,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení J.‑C. Bonichot, předseda senátu, C. Toader (zpravodajka), K. Schiemann, P. Kūris a L. Bay Larsen, soudci,
generální advokátka: V. Trstenjak,
vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za SGS Belgium NV M. Stormem, avocat,
– za Firme Derwa NV L. Missonem a L. Wysenem, avocats,
– za belgickou vládu J.‑C. Halleuxem, jako zmocněncem,
– za Komisi Evropských společenství B. Burggraafem, jakož i Z. Maluskovou a E. Tserepa-Lacombe, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 odst. 3 nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 ze dne 27. listopadu 1987, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (Úř. věst. L 351, s. 1) ve znění nařízení Komise (ES) č. 1384/95 ze dne 19. června 1995 (Úř. věst. L 134, s. 14, dále jen „nařízení č. 3665/87“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporů týkajících se vývozní náhrady vyplacené za maso dodané na místo určení ve zkaženém stavu jednak mezi SGS Belgium NV (dále jen „SGS Belgium“), společností specializovanou na kontrolu a dohled, a Belgisch Interventie- en Restitutiebureau (belgický úřad pro intervence a náhrady, dále jen „BIRB“) a vývozní společností Firme Derwa NV (dále jen „Firme Derwa“), jakož i pojišťovnou Centraal Beheer Achmea NV (dále jen „Centraal Beheer Achmea“), a jednak mezi Firme Derwa a Centraal Beheer Achmea a SGS Belgium a BIRB.
Právní rámec
3 Nařízení č. 3665/87 stanoví pro hospodářské subjekty vyvážející hovězí maso mimo území Evropského společenství možnost získat vývozní náhrady.
4 Podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 3665/87 „[…] je výplata náhrady podmíněna prokázáním, že produkty, pro něž bylo přijato vývozní prohlášení, opustily celní území Společenství v nezměněném stavu nejpozději do 60 dnů od tohoto přijetí.“
5 Článek 5 odst. 1 a 3 nařízení č. 3665/87 stanoví:
„1. Výplata rozlišené nebo nerozlišené náhrady je podmíněna kromě toho, že produkt opustil celní území Společenství, tím, že produkt byl, s výjimkou případu, kdy zanikl v průběhu dopravy v důsledku případu vyšší moci, dovezen do třetí země, a případně do určené třetí země, ve lhůtě dvanácti měsíců po datu přijetí vývozního prohlášení:
[…]
Za podmínek stanovených v článku 47 však mohou být poskytnuty dodatečné lhůty.
[…]
Kromě toho mohou příslušné orgány členských států vyžadovat dodatečné doklady, které podle nich dostatečně prokáží, že produkt byl skutečně uveden na trh v dovážející třetí zemi.
[…]
3. Pokud byl produkt poté, co opustil celní území Společenství, zničen při přepravě následkem vyšší moci,
– vyplatí se v případě rozlišené náhrady část náhrady stanovená v souladu s článkem 20,
– vyplatí se v případě nerozlišené náhrady náhrada v plné výši.“
6 Článek 13 nařízení č. 3665/87 stanoví, že „[ž]ádná náhrada není poskytnuta pro produkty, které nemají řádnou a uspokojivou obchodní jakost a jestliže, jsou-li určené k lidské spotřebě, je vyloučena nebo podstatně snížena možnost jejich použití pro tento účel z důvodu jejich vlastností nebo jejich stavu“.
7 Podle čl. 17 odst. 3 tohoto nařízení se produkt považuje za dovezený, pokud jsou splněny dovozní celní formality propuštění ke spotřebě ve třetí zemi.
8 Článek 18 nařízení č. 3665/87 stanoví:
„1. Splnění celních formalit pro propuštění zboží ke spotřebě se prokáže předložením jednoho z těchto dokladů podle výběru dovozce:
a) celního dokladu, nebo jeho kopie či fotokopie; […]
b) osvědčení o vykládce a propuštění zboží ke spotřebě vystaveného mezinárodní kontrolní a dozorčí společností schválenou členským státem. [...]
2. Pokud vývozce nemůže ani po vykonání příslušných kroků získat doklad vybraný v souladu s odst. 1 písm. a) nebo b) nebo pokud existují pochybnosti o pravosti předloženého dokladu, může být splnění celních formalit pro propuštění zboží ke spotřebě považováno za prokázané předložením jednoho nebo několika z těchto dokladů:
[…]
c) osvědčení o vykládce vystaveného mezinárodní kontrolní a dozorčí společností schválenou členským státem potvrzující kromě jiného, že produkt opustil přístavní zónu, nebo alespoň skutečnost, že, pokud je jí známo, produkt nebyl následně naložen pro zpětný vývoz;
[…]“
9 Článek 20 nařízení č. 3665/87 stanoví:
„1. Odchylně od článku 16, a aniž by byl dotčen článek 5, se část náhrady vyplatí, jakmile se prokáže, že produkt opustil celní území Společenství.
[…]
2. Část náhrady podle odstavce 1 se rovná částce náhrady, kterou by vývozce obdržel v případě, že by jeho produkt dorazil na místo určení, pro které byla stanovena nejnižší sazba náhrady, přičemž nestanovení sazby předem se považuje za nejnižší sazbu.
[…]“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
10 V průběhu roku 1996 vyvezla Firme Derwa zásilku hovězího masa do Libanonu. Dne 24. června 1996 přijaly celní orgány odpovídající vývozní prohlášení. Dne 19. července 1996 zaplatila BIRB jako zálohu společnosti Firme Derwa vývozní náhradu ve výši 1 301 696 BEF (32 268,20 eur).
11 Dne 9. července 1996 dorazila tato zásilka masa do Bejrútu, kde z ní veterinární služba odebrala v souladu s veterinárními předpisy vzorky za účelem kontroly. V těchto vzorcích byla zjištěna přítomnost bakterií. Celá zmíněná zásilka byla prohlášena za nevhodnou pro lidskou spotřebu, příjemce ji odmítl převzít a následně byla zničena.
12 Pro konečný nárok na náhradu musela Firme Derwa do 12 měsíců od okamžiku přijetí vývozního prohlášení podat důkaz, že táž zásilka byla dovezena do Libanonu v nezměněném stavu. Dne 3. června 1997 požádala Firme Derwa u BIRB o dodatečnou lhůtu pro předložení důkazů.
13 Vzhledem k tomu, že Firme Derwa nevlastnila nezbytný dokument, Centraal Beheer Achmea jakožto pojistitel zboží požádala dne 14. dubna 1997 SGS Belgium, aby navázala kontakt se svým partnerským podnikem v Bejrútu za účelem vystavení osvědčení podle čl. 18 odst. 1 písm. b) nařízení č. 3665/87. Dne 17. června 1997 SGS Liban odpověděla faxem společnosti SGS Belgium, že toto zboží nebylo předmětem prohlášení o propuštění zboží ke spotřebě.
14 Dne 19. července 1997 však SGS Belgium přesto potvrdila, že zmíněné zboží bylo libanonskými celními orgány propuštěno ke spotřebě.
15 Dne 8. října 1997 uvolnila tudíž BIRB jistotu, kterou zaplatila Firme Derwa. Jelikož však Firme Derwa předložila důkaz o propuštění zboží ke spotřebě v Libanonu opožděně, musela vrátit část přijaté vývozní náhrady.
16 Při kontrole provedené v průběhu let 1998 a 1999 nalezl úřad hospodářského dohledu belgického ministerstva hospodářství v prostorách SGS Belgium fax odeslaný společností SGS Liban dne 17. června 1997, který vyvracel potvrzení o propuštění vyvezeného masa ke spotřebě.
17 Dne 21. dubna 1999 sdělila BIRB společnosti SGS Belgium výsledek této kontroly.
18 Dne 1. února 2001 BIRB sdělila společnosti SGS Belgium, že za těchto okolností nárok na náhradu podle článku 13 nařízení č. 3665/87 zanikl, neoprávněně vyplacená částka se zvyšuje o 15 %, protože náhrada byla zaplacena jako záloha, sankce je vypočtena ve výši 200 %, protože byly záměrně poskytnuty nepravdivé údaje, a že od uvolnění bankovní jistoty dne 8. října 1997 byly vypočteny úroky. Částka požadovaná BIRB činí tudíž 3 829 628 BEF (tj. 94 934 eur).
19 Dne 11. dubna 2001 podala BIRB proti SGS Belgium žalobu na zaplacení částky 3 829 628 BEF zvýšené o úroky z prodlení a zákonné úroky.
20 Dne 21. září 2001 SGS Belgium přizvala společnost Firme Derwa, jakož i společnost Centraal Beheer Achmea, k účasti v řízení a domáhala se jejich odpovědnosti za zaplacení příslušné částky.
21 Dne 8. srpna 2002 podaly Firme Derwa a Centraal Beheer Achmea žalobu proti BIRB.
22 Dne 11. dubna 2003 rozhodl rechtbank van eerste aanleg te Antwerpen (prvostupňový soud v Antverpách), že dovozní celní formality pro propuštění masa, o které šlo v původním řízení, ke spotřebě nebyly jednoznačně splněny, takže nebyly splněny ani podmínky pro vyplacení diferencované náhrady. Rechtbank van eerste aanleg te Antwerpen uložil tudíž SGS Belgium, aby BIRB zaplatila částku ve výši 3 829 628 BEF zvýšenou o úroky z prodlení a zákonné úroky.
23 Stejným rozsudkem bylo Firme Derwa a Centraal Beheer Achmea uloženo, aby společně a nerozdílně převzaly odpovědnost SGS Belgium za zaplacení příslušné částky. Žaloby Firme Derwa a Centraal Beheer Achmea byly zamítnuty jako neopodstatněné.
24 Hof van beroep te Antwerpen (odvolací soud v Antverpách), ke kterému byl podán opravný prostředek, rozsudkem ze dne 21. prosince 2004 rozhodl, že SGS Belgium nelze vytýkat žádné protiprávní jednání, protože celní prohlášení ze dne 19. července 1997 podané na základě čl. 18 odst. 1 písm. b) nařízení č. 3665/87 skutečně obsahovalo věcnou chybu a mohlo být považováno za osvědčení o vykládce ve smyslu čl. 18 odst. 2 písm. c) nařízení č. 3665/87, které odůvodňovalo nárok Firme Derwa na vývozní náhradu.
25 Podle hof van beroep te Antwerpen z toho plyne, že vývozní náhrada nebyla společnosti Firme Derwa vyplacena neoprávněně, a že se tak SGS Belgium nedopustila žádné nesrovnalosti, která by narušila obecný rozpočet Evropských Společenství nebo rozpočet spravovaný těmito Společenstvími, ani na takové nesrovnalosti neměla podíl.
26 BIRB podala proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek.
27 Dne 16. března 2007 rozhodl Hof van Cassatie (kasační soud), že osvědčení o vykládce ve smyslu čl. 18 odst. 2 písm. c) nařízení č. 3665/87 je zjevně vyvratitelný důkaz, jelikož se zboží skutečně dostalo do země určení a bylo tam uvedeno na trh. Hof van Cassatie ve svém rozsudku uvedl, že Hof van beroep neprávem rozhodl, že pokud existuje osvědčení o vykládce zboží, je třeba mít za to, že jsou splněny podmínky pro diferencovanou náhradu, jako by toto osvědčení představovalo nevyvratitelnou domněnku. Hof van Cassatie tedy rozsudek Hof van beroep te Antwerpen ze dne 21. prosince 2004 zrušil a věc vrátil hof van Beroep te Brussel (odvolací soud v Bruselu).
28 Před tímto dalším odvolacím soudem SGS Belgium uváděla, že dotčené zboží mělo v okamžiku vývozu řádnou obchodní kvalitu a bylo vhodné pro lidskou spotřebu a že by toto zboží tudíž mělo být považováno za zničené během dopravy v důsledku vyšší moci ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 3665/87.
29 BIRB nesouhlasila s touto změnou stanoviska SGS Belgium, které zastávala od počátku řízení, když tvrdila, že zmíněné zboží bylo skutečně dovezeno do Libanonu a propuštěno ke spotřebě. V každém případě BIRB tvrdí, že sloveso „zničit“ použité v tomto ustanovení nelze chápat ve smyslu „zkazit se“. K tomu, aby se mohl vývozce dovolávat ustanovení čl. 5 odst. 3 nařízení č. 3665/87, je třeba, aby zboží jako takové bylo zničeno, čili aby vývozce pozbyl jeho držby, což znamená, že zboží nemohlo dorazit na místo určení.
30 Hof van beroep te Brussel připouští, že změna stanoviska SGS Belgium vykazuje rozpor. Tato okolnost však podle uvedeného soudu nebrání možnosti, aby se uvedený vývozce dovolával zásahu vyšší moci.
31 Zmíněný soud má za to, vzhledem ke zprávě pojišťovny Lloyds, kterou předložila Centraal Beheer Achmea, že bylo maso, o které se jedná v původním řízení, převáženo v chladícím kontejneru, v řádném obalu, a že užití takovéhoto kontejneru mělo specificky za cíl zabránit zkažení masa. Během přepravy bylo toto zboží též správně udržováno na teplotě 0 °C. Z uvedené zprávy rovněž vyplývá, že zmíněné zboží mělo řádnou obchodní jakost a v okamžiku vývozu bylo vhodné pro lidskou spotřebu, a že při dovozu do Bejrútu bylo už naopak zkažené.
32 Za těchto podmínek se hof van beroep te Brussel rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Je nutné pojem ‚případ vyšší moci‘ uvedený v čl. 5 odst. 3 nařízení č. 3665/87 […] vykládat v tom smyslu, že zkažení hovězího masa během jeho přepravy v řádném obalu a v chladícím kontejneru, ve kterém byla stále zachovávána předepsaná teplota, představuje v zásadě případ vyšší moci?“
K předběžné otázce
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
33 SGS Belgium a Firme Derwa jsou toho názoru, že na položenou otázku je třeba odpovědět kladně. Zatímco totiž znění čl. 5 odst. 3 nařízení č. 3665/87 používá v nizozemském jazyce pojmu „verloren“, pojem „perte“ [zničení] použitý v tomto ustanovení by zahrnoval i význam „détérioration“ [zkažení], jak to vyplývá i z jiných jazykových znění zmíněného ustanovení. Znění v anglickém a francouzském jazyce tak obsahují pojmy „perished“, jakož i „péri“, ale nikoli „lost“ nebo „perdues“. Krom toho článek 114 přílohy I úmluvy o společném tranzitním režimu uzavřené dne 20. května 1987 mezi Rakouskou republikou, Finskou republikou, Islandskou republikou, Norským královstvím, Švédským královstvím, Švýcarskou konfederací a Evropským hospodářským společenstvím (Úř. věst. L 226, s. 2; Zvl. vyd. 02/02, s. 291) ve znění rozhodnutí Smíšené komise ES-EFTA č. 1/2000 „Společný tranzit“ ze dne 20. prosince 2000 (Úř. věst. 2001, L 9, s. 1), v tomto ohledu vysvětluje, že „[z]boží se považuje za nenávratně ztracené, jestliže bylo učiněno nepoužitelným“.
34 SGS Belgium tvrdí, že pro přepravu zboží, o něž se jedná v původním řízení, byla přijata opatření překračující rámec právních požadavků, zejména co se týče chlazení masa na konstantní teplotu. Výskyt bakterie byl tedy nepředvídatelnou událostí, a v tomto ohledu okolnost, že je možné uzavřít pojistku na uvedený typ pojistné události, nemůže takovéto tvrzení zpochybnit.
35 Belgická vláda a Komise Evropských společenství navrhují odpovědět na položenou otázku v tom smyslu, že takovéto zkažení zboží v zásadě nepředstavuje případ vyšší moci ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 3665/87. O případ vyšší moci by se jednalo pouze tehdy, pokud by byla známa příčina a okolnosti zkažení, a pokud by se jevilo, že toto zkažení představuje neobvyklou a nepředvídatelnou okolnost, o níž vývozce nemohl vědět a jejíž důsledky nastaly navzdory veškerým možným preventivním opatřením, které byly přijaty vývozcem.
36 Komise dodává, že nebezpečí výskytu bakteriální infekce je v určitém smyslu součástí obchodního rizika podstupovaného v rámci vývozu potravin podléhajících zkáze. V zásadě proto nelze mít za to, že bakteriální infekce přestavuje pro vývozce neobvyklou a nepředvídatelnou událost. Pouze existence dalších a výjimečných okolností by umožňovala dospět k jinému závěru. V tomto ohledu má však tento orgán k dispozici jen málo faktických informací, aby se mohl v této věci vyjádřit. Zejména konstatuje především neexistenci údajů ohledně vhodnosti a celkového stavu kontejneru použitého pro přepravu. Komise rovněž uvádí, že mezi dnem přijetí vývozního prohlášení a zjištěním bakterie uplynulo šestnáct dní, přičemž není známo, co se během této doby skutečně událo. Podle tohoto orgánu lze konečně existenci či neexistenci pojištění nebo smluvní doložky týkající se nebezpečí zkažení masa považovat za relevantní pro účely analýzy.
37 Co se týče opatření přijatých vývozcem ve věci v původním řízení, belgická vláda uvádí, že ze zprávy vypracované v Bejrútu pojišťovnou Lloyds vyplývá, že zjištěná bakteriální infekce mohla být způsobena přerušením chlazení v průběhu skladování masa. Konečně vzhledem k tomu, že skutečná příčina zkažení zboží, o které se jedná v původním řízení, nebyla doopravdy určena, nelze dospět k závěru, že vývozce přijal veškerá možná opatření, aby zabránil tomuto zkažení. Podle této vlády je pravděpodobné, že došlo k přerušení chlazení hovězího masa, o které se jedná v původním řízení, v průběhu přepravy nebo po jeho vyložení v bejrútském přístavu. Takováto událost by byla obvyklou a předvídatelnou okolností, která je pojistitelná, které se vývozce může snažit předejít, a která tudíž nepředstavuje případ vyšší moci.
Odpověď Soudního dvora
38 Podle ustálené judikatury je cílem systému diferencovaných vývozních náhrad otevřít nebo uchovat otevřené trhy dotyčných třetích zemí vývozům Společenství, přičemž diferenciace náhrad vychází ze záměru zohlednit charakteristiky vlastní každému dovoznímu trhu, na kterém hodlá Společenství působit (rozsudek ze dne 9. srpna 1994, Boterlux, C‑347/93, Recueil, s. I‑3933, bod 18 a citovaná judikatura).
39 Z této judikatury vyplývá, že by byl systém diferenciace zbaven smyslu, kdyby k získání nároku na vyplacení náhrady postačovalo pouhé vyložení vyváženého zboží v třetí zemi vývozu v nezměněném stavu (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Boterlux, bod 19).
40 Proto čl. 5 odst. 1 první pododstavec nařízení č. 3665/87 stanoví, že vyplacení náhrady je podrobeno nejen podmínce, že produkt musel opustit celní území Evropské unie, ale též podmínce, že byl dovezen do třetí země vývozu. V tomto ohledu čl. 17 odst. 3 tohoto nařízení upřesňuje, že se produkt považuje za dovezený, pokud jsou splněny dovozní celní formality propuštění ke spotřebě ve třetí zemi.
41 Krom toho podle článku 13 nařízení č. 3665/87 není poskytnuta žádná náhrada pro produkty, které nemají řádnou a uspokojivou obchodní jakost a jestliže, jsou-li určené k lidské spotřebě, je vyloučena nebo podstatně snížena možnost jejich použití pro tento účel z důvodu jejich vlastností nebo jejich stavu.
42 Pokud tedy jde o rozlišenou náhradu, čl. 20 odst. 1 a 2 nařízení č. 3665/87 stanoví vyplacení základní náhrady vypočtené podle nejnižší sazby náhrady použitelné ke dni vývozu poté, co vývozce předloží důkaz, že produkt opustil celní území Společenství. Vyplacení rozlišené části náhrady je podřízeno dodatečným podmínkám definovaným v článcích 17 a 18 uvedeného nařízení. Vývozce totiž musí ve lhůtě dvanácti měsíců po přijetí prohlášení prokázat, že produkt byl dovezen do třetí země nebo do jedné ze třetích zemí, pro které je náhrada stanovena tím, že předloží důkazy splnění celních formalit pro propuštění ke spotřebě v takové zemi (viz rozsudek ze dne 19. března 2009, Dachsberger & Söhne, C‑77/08, Sb. rozh. s. I-2097, bod 28).
43 Článek 5 odst. 3 nařízení č. 3665/87 však formou výjimky stanoví, že výplata náhrady je nicméně zajištěna, pokud byl produkt poté, co opustil celní území Společenství, zničen při přepravě následkem zásahu vyšší moci, takže nemohl být propuštěn ke spotřebě ve třetí zemi vývozu.
44 Z ustálené judikatury vyplývá, že pojem „vyšší moc“ musí být chápán obecně ve smyslu okolností nezávislých na tom, kdo se jí dovolává, neobvyklých a nepředvídatelných, jejichž důsledkům nemohlo být i přes veškerou vynaloženou péči zabráněno (viz zejména rozsudky ze dne 5. února 1987, Denkavit België, 145/85, Recueil, s. 565, bod 11, a ze dne 5. října 2006, Komise v. Belgie, C‑377/03, Recueil, s. I‑9733, bod 95).
45 Co se týče ustanovení nařízení č. 3665/87 týkajících se vyšší moci, ustálená judikatura rovněž uvádí, že jelikož pojem vyšší moci nemá totožný obsah v různých oblastech působnosti práva Unie, musí být jeho význam určen v závislosti na právním rámci, v němž se mají projevit jeho účinky (viz zejména rozsudky ze dne 7. prosince 1993, Huygen a další, C‑12/92, Recueil, s. I‑6381, bod 30, jakož i ze dne 29. září 1998, First City Trading a ostatní, C–263/97, Recueil, s. I–5537, bod 41).
46 V tomto ohledu je však třeba konstatovat, že čl. 5 odst. 3 nařízení č. 3665/87 představuje výjimku z běžného režimu vývozních náhrad, a v důsledku toho musí být toto ustanovení vykládáno restriktivně. Jelikož je existence případu vyšší moci podmínkou sine qua non pro uplatňování nároku na vyplacení náhrady za vyvezené zboží, které nebylo propuštěno ke spotřebě ve třetí zemi vývozu, vyplývá z toho, že tento pojem musí být vykládán tak, že počet případů, kdy je možno využít takovéto platby, zůstává omezený (viz per analogiam rozsudek ze dne 20. listopadu 2008, Heuschen & Schrouff Oriëntal Foods Trading v. Komise, C‑38/07 P, Recueil, s. I‑8599, bod 60).
47 Obecně je třeba uvést, že výskyt bakterií v baleních hovězího masa není neobvyklý. Navzdory existenci přísných hygienických požadavků, jako je preventivní zvěrolékařská péče o hovězí dobytek, chlazení masa a sledování, jakož i provádění opatření kontroly a dohledu zdravotnickými orgány, totiž dochází k tomu, že jsou balení masa prodávaná na území Unie stahována prodejními místy z trhu z důvodu zjištění bakterie.
48 Takovéto zdravotní nebezpečí bakteriální infekce se vyskytuje zejména v případech vývozů hovězího masa, jelikož než se toto maso dostane na místo určení, mohou být jeho balení předmětem častých manipulací při nakládce a vykládce mezi různými druhy použitých dopravních prostředků. Krom toho přeprava na velké vzdálenosti, zejména námořní přeprava, může být spojena s významnými změnami vnější teploty, čímž jsou chladicí zařízení potřebná při takovéto přepravě vystavena dalším technickým zátěžím. .
49 Co se týče otázky, zda hospodářský subjekt podnikl přiměřené kroky k zamezení kontaminace, je věcí vnitrostátního soudu zjistit přesné podmínky přepravy, skladování a vykládky zboží, o které se jedná v původním řízení, a ověřit, zda navzdory kontrole, kterou provedly zdravotnické orgány v členském státě vývozu, mohla být bakterie přítomna již od okamžiku nakládky tohoto zboží. Je však nutno uvést, že pokud přeprava masa ve vhodném obalu a v chladírenském kontejneru neustále udržujícím požadovanou teplotu nemohla zabránit výskytu nebo množení bakterií, je pravděpodobné že ve skutečnosti se již tato bakterie nacházela v zásilce masa v okamžiku, kdy opustila území Unie, tj. před její přepravou do třetí země, v míře, v níž nebyla nebo nemohla být zjištěna zdravotnickými orgány v členském státě vývozu.
50 V důsledku toho lze mít za to, že výskyt takovéto pojistné události vyplývá z obchodního rizika neodmyslitelně spojeného s takovýmito operacemi, tzn. že se jedná o okolnost, již nelze označit ani za „neobvyklou“ v rámci zmíněných obchodních operací, ani za „nepravděpodobnou“ pro obezřetného obchodníka postupujícího s řádnou péčí (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 11. července 1968, Schwarzwaldmilch, 4/68, Recueil, s. 549, 563).
51 Krom toho, jak správně uvedla belgická vláda a Komise, okolnost, že výskyt bakteriální infekce, jíž byla napadena vyvážená zásilka, může být, jako ve věci v původním řízení, předmětem konkrétní pojistky, spíše prokazuje, že takováto okolnost nemůže být považována za nepředvídatelnou v rámci vývozních operací.
52 Na položenou otázku je proto nutno odpovědět, že čl. 5 odst. 3 nařízení č. 3665/87 musí být vykládán v tom smyslu, že zkažení zásilky hovězího masa za podmínek popsaných předkládajícím soudem nepředstavuje případ vyšší moci ve smyslu tohoto ustanovení.
K nákladům řízení
53 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
Článek 5 odst. 3 nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 ze dne 27. listopadu 1987, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1384/95 ze dne 19. června 1995, musí být vykládán v tom smyslu, že zkažení zásilky hovězího masa za podmínek popsaných předkládajícím soudem nepředstavuje případ vyšší moci ve smyslu tohoto ustanovení.
Podpisy.
* Jednací jazyk: nizozemština.