Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 24. dubna 2009 – Koukou v. Elliniko Dimosio

(Věc C‑519/08)

„Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu – Sociální politika – Směrnice 1999/70/ES – Ustanovení 5 a 8 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou – Pracovní smlouvy na dobu určitou ve veřejném sektoru – Po sobě jdoucí pracovní smlouvy – Snížení obecné úrovně ochrany zaměstnanců – Opatření pro předcházení zneužití – Sankce – Úplný zákaz přeměny pracovních smluv na dobu určitou na smlouvy na dobu neurčitou ve veřejném sektoru – Důsledky nesprávného provedení směrnice – Konformní výklad“

1.                     Sociální politika – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70 – Opatření pro předcházení zneužití používání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu [Směrnice Rady 1999/70, příloha, ustanovení 5, bod 1, písm. a), a 8, bod 3] (body 48, 59, 72, 81, 91, 102, 133, výrok 1–6, 8)

2.                     Sociální politika – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70 – Zákaz snížení obecné úrovně ochrany pracovníků v oblasti uzavřené uvedenou dohodou (Směrnice Rady 1999/70, příloha, ustanovení 5, bod 1, a 8, bod 3) (bod 124, výrok 7)

Předmět

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Monomeles Protodikeio Athinon – Výklad ustanovení 5 a 3 přílohy směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. L 175, s. 43; Zvl. vyd. 05/03, s. 368) – Objektivní důvody ospravedlňující neomezené obnovování po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou – Povinnost uzavírat takové smlouvy uložená vnitrostátními právními předpisy – Zákaz přijímat prováděcí právní předpisy snižující úroveň ochrany zaměstnanců – Pojem „snížení“

Výrok

1)

Ustanovení 5 bod 1 písm. a) rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999 a obsažené v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS musí být vykládáno v tom smyslu, že brání používání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou, které by bylo odůvodněno pouze tou okolností, že je upraveno obecným zákonným nebo správním předpisem členského státu. Naopak pojem „objektivní důvody“ ve smyslu této směrnice vyžaduje, aby použití tohoto zvláštního druhu pracovních poměrů, který je stanoven ve vnitrostátní právní úpravě, bylo odůvodněno existencí konkrétních skutečností souvisejících zejména s dotčenou činnosti a podmínkami jejího výkonu.

2)

Ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která sice vyžaduje, aby jakožto opatření, jež mají předcházet zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv, byla dodržena maximální délka těchto smluv, avšak stanoví výjimky z posledně uvedeného omezení co se týče některých skupin zaměstnanců, pokud mohou využít alespoň jednoho z opatření, jež mají předcházet zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv vyjmenovaných ve zmíněném ustanovení.

3)

Ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která stanoví jakožto opatření, jež mají omezit zneužití po sobě jdoucích smluv na dobu určitou, vyplacení odměny za práci a odstupného, jakož i trestní a disciplinární sankce, pokud podmínky uplatňování i účinné provádění relevantních ustanovení vnitrostátního práva z nich činí vhodné sankční opatření proti zneužití po sobě jdoucích smluv na dobu určitou veřejnou správou, což je povinen ověřit předkládající soud.

4)

Ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že pokud vnitrostátní právní řád dotyčného členského státu neobsahuje ve veřejném sektoru další účinná opatření, která by zabránila a případně sankcionovala zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou, což musí ověřit předkládající soud, brání vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, jestliže se tato úprava nepoužije ratione temporis na po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou, které byly uzavřeny nebo obnoveny po uplynutí doby stanovené pro provedení směrnice 1999/70, jestliže platnost těchto smluv uplynula již k datu vstupu této právní úpravy v platnost nebo v jakémkoliv okamžiku v průběhu 3 měsíců předcházejících tomuto datu.

5)

Za okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení, ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že pokud vnitrostátní právní řád dotčeného členského státu obsahuje v příslušné oblasti jiná účinná opatření, která by zabránila a případně sankcionovala zneužití po sobě jdoucích smluv na dobu určitou ve smyslu téhož bodu 1, nebrání uplatnění pravidla vnitrostátního práva, které pouze ve veřejném sektoru zcela zakazuje přeměňovat po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou, jež je vzhledem k tomu, že mají sloužit uspokojování stálých a trvalých potřeb zaměstnavatele, třeba považovat za zneužívající, na pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Předkládajícímu soudu nicméně přísluší posoudit, v jakém rozsahu podmínky uplatňování, jakož i účinné provedení příslušných ustanovení vnitrostátního práva činí z těchto ustanovení vhodné opatření, které by předcházelo a případně sankcionovalo zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou veřejnou správou.

6)

Ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že v zásadě nebrání tomu, aby spory týkající se zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv ve veřejném sektoru patřily pod výlučnou příslušnost správních soudů. Přísluší nicméně předkládajícímu soudu, aby dbal na to, že bude zajištěno právo na účinnou soudní ochranu při dodržování zásady efektivity a rovnocennosti.

7)

Ustanovení 8 bod 3 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která za účelem zjištění existence zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou stanoví dodatečné podmínky k těm, které jsou stanoveny starším vnitrostátním právem, jako je zejména čl. 8 odst. 3 zákona 2112/1920 o povinném vypovídání pracovních smluv zaměstnanců v soukromém sektoru, jestliže se takové podmínky dotýkají omezené skupiny zaměstnanců, kteří uzavřeli smlouvu na dobu určitou, nebo jsou kompenzovány opatřeními, jimiž má být předcházeno zneužití pracovních smluv na dobu určitou ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 zmíněné rámcové dohody, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

8)

Předkládajícímu soudu přísluší vyložit relevantní ustanovení vnitrostátního práva pokud možno v souladu s ustanovením 5 bodem 1 a ustanovením 8 bodem 3 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, jakož i v tomto rámci určit, zda ustanovení vnitrostátního práva, jako je čl. 8 odst. 3 zákona 2112/1920, musí být použito na spor v původním řízení místo některých dalších ustanovení tohoto práva.