4.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 328/2


Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 6. října 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Grondwettelijk Hof — Belgie) — Base NV, Euphony Benelux NV, Mobistar SA, Uninet Internationl NV, T2 Belgium NV, KPN Belgium NV v. Ministerraad

(Věc C-389/08) (1)

(Elektronické komunikace - Směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice) - Článek 2 písm. g) a články 3 a 4 - Vnitrostátní regulační orgán - Vnitrostátní zákonodárce vystupující jako vnitrostátní regulační orgán - Směrnice 2002/22/ES (směrnice o univerzální službě) - Sítě a služby - Článek 12 - Výpočet nákladů na povinnosti univerzální služby - Sociální složka univerzální služby - Článek 13 - Financování povinností univerzální služby - Určení nespravedlivé zátěže)

2010/C 328/03

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Grondwettelijk Hof

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Base NV, Euphony Benelux NV, Mobistar SA, Uninet Internationl NV, T2 Belgium NV, KPN Belgium NV

Žalovaná: Ministerraad

Za přítomnosti: Belgacom NV

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Grondwettelijk Hof — Belgie — Výklad článku 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (Úř. věst. L 108, s. 51; Zvl. vyd. 13/29, s. 367) — Výpočet nákladů na povinnosti univerzální služby — Neprovádění posouzení případ od případu

Výrok

1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) sama o sobě v zásadě nebrání tomu, aby vnitrostátní zákonodárce vystupoval jako vnitrostátní regulační orgán ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice), pokud při výkonu této funkce splňuje podmínky odborných zkušeností, nezávislosti, nestrannosti a průhlednosti stanovené v uvedených směrnicích a pokud lze proti rozhodnutím, která při výkonu této funkce přijímá, podat účinný opravný prostředek k subjektu, který je nezávislý na zúčastněných stranách, což musí ověřit Grondwettelijk Hof.

2)

Článek 12 směrnice 2002/22 nebrání tomu, aby vnitrostátní regulační orgán na základě výpočtu čistých nákladů poskytovatele univerzální služby, který byl předtím jediným poskytovatelem této služby, měl obecně za to, že poskytování uvedené služby může pro podniky, které jsou nyní určeny za poskytovatele univerzální služby, představovat nespravedlivou zátěž.

3)

Článek 13 směrnice 2002/22 brání tomu, aby uvedený orgán na základě téhož výpočtu stejným způsobem konstatoval, že tyto podniky jsou z důvodu poskytování této služby skutečně vystaveny nespravedlivé zátěži, aniž provedl konkrétní posouzení situace každého z nich.


(1)  Úř. věst. C 285, 8.11.2008.