ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(druhý senát)
10. září 2009
Věc F-124/07
Joachim Behmer
v.
Evropský parlament
„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Povyšovací řízení 2006 – Legalita pokynů pro povyšování – Projednání s Výborem pro služební řád – Postup přidělování bodů za zásluhy v Parlamentu – Srovnávací přezkum zásluh – Diskriminace zástupců zaměstnanců“
Předmět: Žaloba podaná za základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se J. Behmer domáhá zrušení rozhodnutí Parlamentu o přidělení žalobci dvou bodů za zásluhy za rok 2005 a zrušení rozhodnutí nepovýšit žalobce do platové třídy AD 13 v rámci povyšovacího řízení 2006.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící posudek – Vyhotovení – Úředníci vykonávající činnosti zástupců zaměstnanců
(Služební řád úředníků, článek 43; příloha II, čl. 1 šestý pododstavec)
2. Úředníci – Povýšení – Rozhodnutí o přidělení bodů za zásluhy – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah
(Služební řád úředníků, článek 45)
3. Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh – Přidělení bodů za zásluhy výhradně generálním ředitelstvím, k němuž je úředník přidělen
(Služební řád úředníků, článek 45)
4. Úředníci – Služební řád – Obecná prováděcí pravidla – Povinnost stanovit takováto pravidla
(Služební řád úředníků, článek 45 a čl. 110 odst. 1)
5. Námitka protiprávnosti – Rozsah – Akty, proti nimž může být vznesena námitka protiprávnosti – Opatření, jež byla zrušena v rozhodné době – Vyloučení
(Článek 241 ES)
6. Úředníci – Povýšení – Kritéria – Zásluhy – Zohlednění odsloužených let – Podpůrná povaha
(Služební řád úředníků, článek 45)
7. Úředníci – Povýšení – Řízení
(Služební řád úředníků, článek 45)
8. Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh – Podmínky – Povinnost provést srovnávací přezkum zásluh u všech úředníků způsobilých k povýšení – Neexistence
(Služební řád úředníků, článek 45)
1. Článek l šestý pododstavec první věta přílohy II služebního řádu sice stanoví, že povinnosti vykonávané zástupci zaměstnanců se považují za součást služeb, které musí úředník vykonávat, výkon těchto funkcí však sám o sobě neodůvodňuje zvýšení počtu bodů za zásluhy přidělených úředníkovi. Kromě toho nezohlednění povinností zástupců zaměstnanců nemůže jako takové zakládat diskriminaci nebo tuto diskriminaci předpokládat.
(viz body 50, 51 a 165)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2007, Diomede Basili v. Komise, F‑108/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 37
2. Rozhodnutí o přidělení bodů za zásluhy, které se odchyluje od stanoviska výboru pro posudky bez jakéhokoli odůvodnění, musí být zrušeno pouze tehdy, pokud stanovisko výboru pro posudky uvádělo zvláštní okolnosti, které by mohly zpochybnit platnost nebo opodstatněnost návrhů na přidělení bodů za zásluhy.
(viz bod 60)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 16. května 2006, Magone v. Komise, T‑73/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑107 a II‑A‑2‑485, bod 54
3. V rámci systému přidělování bodů za zásluhy zavedeného Evropským parlamentem může být srovnávací přezkum zásluh úředníka pro účely přidělení bodů za zásluhy prováděn pouze v rámci generálního ředitelství, k němuž byl úředník přidělen, a tudíž každý úředník určitého ředitelství nebo služby, který aspiruje na povýšení, soutěží se všemi ostatními úředníky svého ředitelství nebo služby o omezený počet bodů za zásluhy bez ohledu na platovou třídu a funkční skupinu v rámci ředitelství nebo služby.
(viz bod 64)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 8. října 2008, Barbin v. Parlament, F‑44/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, body 43 a 44
4. Orgán Společenství má povinnost stanovit prováděcí opatření, která musí být podle čl. 110 odst. 1 služebního řádu projednána s výborem pro služební řád a s výborem zaměstnanců, pouze v případě kogentního ustanovení nebo tehdy, když ustanovení služebního řádu jsou natolik nejasná nebo nepřesná, že je lze uplatnit pouze svévolně.
Pokud jde o přijetí pokynů pro povyšování, je nutno konstatovat, že článek 45 služebního řádu nevyžaduje, aby byla přijata obecná prováděcí ustanovení ve smyslu čl.110 odst. 1 služebního řádu a není ani prokázáno, že by tento článek 45 byl natolik nejasný a nepřesný, že by přijetí obecných prováděcích ustanovení bylo nezbytné k tomu, aby se předešlo jeho svévolnému uplatnění.
(viz body 91 a 92)
Odkazy:
Soudní dvůr: 31. března 1965, Rauch v. Komise, 16/64, Recueil, s. 179, 193; 31. března 1965, Vandevyvere v. Parlament, 23/64, Recueil, s. 205, 215; 8. července 1965, Prakash v. Komise, 19/63 a 65/63, Recueil, s. 677, 695
Soud prvního stupně: 9. července 1997, Echauz Brigaldi a další v. Komise, T‑156/95, Recueil FP, s. I‑A‑171 a II‑509, bod 53
5. Rozsah námitky protiprávnosti musí být omezen na to, co je nezbytné k řešení sporu, v rozsahu, v němž akt s obecnou působností, jehož protiprávnost je namítána, musí být přímo nebo nepřímo použitelný na věc, která je předmětem žaloby, a mezi individuálním rozhodnutím a dotčeným aktem s obecnou působností musí existovat přímá právní spojitost.
Žalobce přitom nemůže mít prospěch ze zrušení opatření, která se v rozhodné době již neuplatňovala. Námitka protiprávnosti namířená proti prováděcím opatřením zrušeným před podáním žaloby musí být tudíž odmítnuta jako nepřípustná.
(viz body 95 a 96)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 26. října 1993, Reinarz v. Komise, T‑6/92 a T‑52/92, Recueil, s. II‑1047, bod 57; 15. září 1998, De Persio v. Komise, T‑23/96, Recueil FP, s. I‑A‑483 a II‑1413, bod 54
6. Článek 45 služebního řádu mezi kritérii označenými za rozhodující pro povýšení neuvádí kritérium odsloužených let, neboť toto kritérium je pouze podpůrné. Interní předpis Evropského parlamentu, podle kterého srovnávací přezkum zásluh zahrnuje analýzu trvalosti zásluh úředníků od jejich posledního povýšení, musí být tudíž vykládán v mezích stanovených článkem 45 služebního řádu a dalšími interními pravidly platnými v Parlamentu. Počet odsloužených let proto není hlavním kritériem pro povýšení a administrativa se může pouze podpůrně rozhodnout, že toto kritérium zohlední pro roztřídění uchazečů. Toto kritérium je nicméně zohledněno prostřednictvím jiných prvků stanovených v prováděcích opatřeních, která administrativu nezavazují k tomu, aby zohlednila celou profesní dráhu úředníka.
(viz body 106, 110, 141 a 142)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 9. dubna 2003, Tejada Fernández v. Komise, T‑134/02, Recueil FP, s. I‑A‑125 a II‑609, bod 42 a citovaná judikatura
7. V rámci systému povyšování přijatého orgánem oprávněným ke jmenování představují doporučení vydaná poradním výborem pro otázky povyšování pouze jednu z fází povyšovacího řízení a nijak administrativu nezavazují. V případě povyšovacího řízení končícího vydáním rozhodnutí o nepovýšení úředníka není tudíž okolnost, že výbor v okamžiku vydání svých doporučení neměl k dispozici konečné rozhodnutí o přidělení bodů za zásluhy uvedeného úředníka, relevantní, pokud je uvedený orgán v okamžiku přijetí svých rozhodnutí o povýšení seznámen s tímto konečným rozhodnutím.
(viz body 132 a 133)
8. Článek 45 služebního řádu, ani interní opatření přijatá Evropským parlamentem od poradního výboru pro otázky povyšování nevyžadují, aby provedl srovnávací přezkum zásluh všech úředníků způsobilých k povýšení. Uvedený výbor tedy není povinen zkoumat hodnotící posudky a příslušná shrnutí všech úředníků, ale musí mít pouze k dispozici uvedené dokumenty pro případ, že považuje za vhodné na ně odkázat.
Kromě toho při neexistenci povinnosti ukládající výboru pro otázky povyšování provést srovnávací přezkum všech úředníků může uvedený výbor při svých pracích vycházet pouze z doporučujících seznamů úředníků vypracovaných generálními ředitelstvími. To platí tím spíše, že vzhledem k tomu, že generální ředitelství provedla srovnávací přezkum zásluh za účelem vypracování svých doporučení, může výbor z těchto doporučení vycházet, aby si učinil představu o srovnávací zásluze úředníků.
(viz body 140 a 146)