Věc C-553/07

College van burgemeester en wethouders van Rotterdam

v.

M. E. E. Rijkeboer

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State)

„Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů — Směrnice 95/46/ES — Ochrana soukromí — Výmaz údajů — Právo na přístup k údajům a informacím o příjemcích údajů — Lhůta pro výkon práva na přístup“

Stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jaraba přednesené dne 22. prosince 2008   I ‐ 3891

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 7. května 2009   I ‐ 3919

Shrnutí rozsudku

Sbližování právních předpisů – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Směrnice 95/46

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46, čl. 12 písm. a)]

Právo na respektování soukromí, stanovené v čl. 1 bodě 1 směrnice 95/46 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, předpokládá, že se subjekt údajů může ujistit, zda jsou jeho osobní údaje zpracovávány bezchybně a přípustným způsobem, což zejména znamená, že jsou základní údaje, jež se jej týkají, správné a že jsou určeny oprávněným příjemcům. Jak se uvádí ve čtyřicátém prvním bodu odůvodnění směrnice, musí mít subjekt údajů za účelem provedení potřebných ověření právo na přístup k údajům, jež se jej týkají a jsou předmětem zpracovávání.

Článek 12 písm. a) směrnice 95/46 ukládá členským státům, aby stanovily právo na přístup k informacím o příjemcích nebo kategoriích příjemců údajů, jakož i k obsahu sdělovaných informací platící nejen ohledně přítomnosti, ale i minulosti. Členským státům přísluší stanovit lhůtu pro uchovávání těchto informací, jakož i odpovídající přístup k nim, které zajistí spravedlivou rovnováhu mezi jednak zájmem subjektu údajů na ochraně jeho soukromí, zejména uplatněním práv a opravných prostředků stanovených směrnicí 95/46, a jednak zátěží, kterou pro správce představuje povinnost tyto informace uchovávat.

Úprava omezující uchovávání informací o příjemcích nebo kategoriích příjemců údajů a obsahu předaných údajů na období jednoho roku, a tomu odpovídajícím způsobem omezující i přístup ke zmíněným informacím, zatímco základní údaje jsou uchovávány mnohem déle, nezajišťuje spravedlivou rovnováhu mezi daným zájmem a danou povinností, není-li prokázáno, že delší uchovávání těchto informací představuje nadměrnou zátěž pro správce. Vnitrostátnímu soudu přísluší provést nezbytná ověření.

(viz body 49, 70 a výrok)