30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 223/11


Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 10. července 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Arbeidshof te Brussel – Belgie) – Centrum voor gelijkheid van kansen en voor racismebestrijding v. Firma Feryn NV

(Věc C-54/07) (1)

(„Směrnice 2000/43/ES - Diskriminační kritéria výběru zaměstnanců - Důkazní břemeno - Sankce“)

(2008/C 223/17)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Arbeidshof te Brussel

Účastníci původního řízení

Žalobce: Centrum voor gelijkheid van kansen en voor racismebestrijding

Žalovaná: Firma Feryn NV

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Arbeidshof te Brussel – Výklad čl. 2 odst. 2 písm. a), čl. 8 odst. 1 a článku 15 směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (Úř. věst. L 180, s. 22; Zvl. vyd. 20/01, s. 23) – Kritéria pro výběr zaměstnanců, která jsou přímo diskriminační z důvodu rasy nebo etnického původu – Důkazní břemeno – Posouzení a určení vnitrostátním soudem – Povinnost vnitrostátního soudu nařídit zastavení diskriminace, nebo nikoliv

Výrok

1)

Skutečnost, že zaměstnavatel veřejně prohlásí, že nepřijme zaměstnance určitého etnického nebo rasového původu, představuje přímou diskriminaci při náboru do zaměstnání ve smyslu čl. 2 odst. 2 směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, vzhledem k tomu, že taková prohlášení mohou skutečně odradit určité uchazeče od toho, aby se přihlásili, a tudíž působí jako překážka jejich přístupu na trh práce.

2)

Veřejná prohlášení, kterými zaměstnavatel oznámí, že v rámci své náborové politiky nepřijme zaměstnance určitého etnického nebo rasového původu, postačí ke vzniku domněnky existence přímo diskriminující náborové politiky ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice 2000/43. Tomuto zaměstnavateli pak přísluší, aby prokázal, že k porušení zásady rovného zacházení nedošlo. Může to učinit tak, že prokáže, že skutečná náborová praxe podniku těmto prohlášením neodpovídá. Předkládajícímu soudu přísluší, aby ověřil, že vytýkané skutečnosti jsou prokázány, a posoudil, zda skutečnosti uplatněné na podporu tvrzení uvedeného zaměstnavatele, podle kterých neporušil zásadu rovného zacházení, jsou dostatečné.

3)

Článek 15 směrnice 2000/43 vyžaduje, aby systém sankcí za porušování vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice byl i v případě, kdy neexistuje konkrétní oběť, účinný, přiměřený a odrazující.


(1)  Úř. věst. C 82, 14.4.2007.