Věc C-242/06

Minister voor Vreemdelingenzaken en Integratie

v.

T. Sahin

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State)

„Dohoda o přidružení EHS-Turecko — Volný pohyb pracovníků — Zavedení poplatků pro účely obdržení povolení k pobytu v hostitelském členském státě — Porušení klauzule ‚standstill‘ zakotvené v článku 13 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80“

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 17. září 2009   I ‐ 8468

Shrnutí rozsudku

1. Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Volný pohyb osob – Pracovníci – Klauzule ‚standstill‘ uvedená v článku 13 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 – Podmínky použití

   (Rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80, čl. 6 odst. 1, a článek 13)

2. Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Volný pohyb osob – Pracovníci – Klauzule ‚standstill‘ uvedená v článku 13 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 – Působnost

   (Rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80, článek 13)

1.  Článek 13 rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80, který stanoví, že smluvní strany nemohou přijmout nová omezení týkající se volného pohybu pracovníků, nepodléhá podmínce, aby dotčený turecký státní příslušník splňoval požadavky čl. 6 odst. 1 tohoto rozhodnutí. Krom toho působnost uvedeného článku 13 není omezena na migrující turecké státní příslušníky, kteří vykonávají zaměstnaneckou činnost.

   Tato dvě ustanovení rozhodnutí č. 1/80 se totiž vztahují na odlišné případy, protože článek 6 upravuje podmínky výkonu zaměstnání umožňující postupnou integraci dotyčné osoby v hostitelském členském státě, zatímco článek 13 se týká vnitrostátních opatření ohledně přístupu k zaměstnání, přičemž do své působnosti zahrnul i rodinné příslušníky, jejichž připuštění na území určitého členského státu nezávisí na výkonu zaměstnání. Uvedený článek 13 není určen k ochraně tureckých státních příslušníků, kteří jsou již integrováni na pracovním trhu členského státu, ale má se uplatňovat právě na turecké státní příslušníky, kteří dosud nepožívají práv v oblasti zaměstnání a s tím spojeného pobytu podle čl. 6 odst. 1 rozhodnutí č. 1/80.

   Článek 13 naopak vyžaduje, aby se turecký státní příslušník pohyboval na území hostitelského členského státu legálně, pokud jde o pobyt a zaměstnání, což znamená, že turecký pracovník nebo jeho rodinný příslušník musí k tomu, aby se na území hostitelského členského státu pohyboval legálně, dodržovat pravidla tohoto státu ohledně vstupu, pobytu a případně zaměstnání. Tento článek rovněž nemůže sloužit ku prospěchu tureckého státního příslušníka, který se nachází v nelegálním postavení.

   (viz body 50–51, 53)

2.  Článek 13 rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby od vstupu v platnost tohoto rozhodnutí ve vztahu k dotyčnému členskému státu byla zavedena vnitrostátní právní úprava, která podmiňuje udělení povolení k pobytu nebo prodloužení jeho platnosti zaplacením poplatku, pokud je výše těchto poplatků vybíraných od tureckých státních příslušníků nepřiměřená ve vztahu k výši poplatku požadované od státních příslušníků Společenství.

   Klauzule „standstill“ upravená v uvedeném článku 13 totiž obecně zakazuje přijetí jakéhokoliv nového opatření, které by mělo za cíl nebo za následek podrobit výkon práva na volný pohyb pracovníků tureckým státním příslušníkem na území členského státu restriktivnějším podmínkám, než jsou ty, které platily v okamžiku vstupu rozhodnutí č. 1/80 ve vztahu k dotčenému členskému státu v platnost. Konkrétně tento článek zakazuje od data, kdy v hostitelském členském státě vstoupí v platnost právní akt, jehož součástí je toto ustanovení, zavádění jakýchkoliv nových omezení volného pohybu pracovníků, včetně omezení týkajících se hmotných nebo procesních podmínek v oblasti prvního vstupu na území dotyčného členského státu tureckých státních příslušníků, kteří zde hodlají využít uvedené hospodářské svobody.

   V tomto ohledu platí, že ačkoli přijetí nových pravidel, která se uplatňují stejně na turecké státní příslušníky, tak i na státní příslušníky Společenství, není v rozporu se žádnou z klauzulí „standstill“ upravených v oblastech, na které se vztahuje přidružení EHS-Turecko, jelikož Turecká republika nemůže být předmětem příznivějšího zacházení, než je zacházení, které si členské státy přiznávají mezi sebou na základě Smlouvy, nesmějí tato pravidla nicméně vést k vytvoření omezení ve smyslu článku 13 rozhodnutí č. 1/80. Tento článek 13 totiž ve spojení s článkem 59 dodatkového protokolu Dohody o přidružení EHS-Turecko znamená, že tureckému státnímu příslušníkovi, na kterého se tato ustanovení použijí a který jistě nesmí být v příznivějším postavení než státní příslušníci členských států Společenství, nemohou být naproti tomu uloženy nové povinnosti, které jsou nepřiměřené ve vztahu k povinnostem stanoveným pro posledně uvedené státní příslušníky. Vnitrostátní právní úprava představuje omezení zakázané článkem 13 rozhodnutí č. 1/80 v rozsahu, v němž pro účely posouzení žádosti o udělení povolení k pobytu nebo prodloužení jeho platnosti ukládá k tíži tureckých státních příslušníků, na které se použije uvedený článek 13, povinnost uhradit poplatek, který je značně vyšší než poplatek požadovaný za obdobných okolností od státních příslušníků Společenství a pokud nebyl uveden žádný relevantní argument, který by mohl tak značný rozdíl odůvodnit.

   (viz body 63–65, 67, 71–75 a výrok)