Věc T-201/04

Microsoft Corp.

v.

Komise Evropských společenství

„Vedlejší účastenství – Reprezentativní sdružení – Článek 116 odst. 6 jednacího řádu Soudu – Návrh na zúčastnění se písemné části řízení – Působení náhody nebo vyšší moci – Výjimečné okolnosti“

Usnesení předsedy čtvrtého senátu Soudu ze dne 28. dubna 2005          

Shrnutí usnesení

1.     Řízení – Vedlejší účastenství – Dotčené osoby – Návrh na vstoupení do řízení podaný reprezentativním sdružením v řízení, ve kterém vyvstávají zásadní otázky, které mohou ovlivnit jeho členy – Přípustnost

(Statut Soudního dvora, čl. 40 pododst. 2 a čl. 53 pododst. 1)

2.     Řízení – Vedlejší účastenství – Rozsah procesních práv vedlejšího účastníka vázaný na datum podání návrhu na vstoupení do řízení

(Jednací řád Soudu, čl. 115 odst. 1 a čl. 116 odst. 2, 4 a 6)

3.     Řízení – Vedlejší účastenství – Omezení procesních práv přiznaných vedlejšímu účastníkovi, který podal svůj návrh po více než šesti týdnech po zveřejnění oznámení o podání žaloby v Úředním věstníku – Odchylky – Působení náhody nebo vyšší moci – Pojmy – Zpětvzetí návrhu jiného vedlejšího účastníka – Vynětí

(Statut Soudního dvora, čl. 45 pododst. 2 ; jednací řád Soudu, čl. 99 a čl. 115 odst. 1)

1.     Článek 40 druhý pododstavec Statutu Soudního dvora, který se použije na řízení před Soudem na základě čl. 53 prvního pododstavce uvedeného statutu, stanoví, že každá jiná osoba, která prokáže zájem na rozhodnutí sporu s výjimkou sporů mezi členskými státy, sporů mezi orgány Společenství nebo sporů mezi členskými státy a orgány Společenství, má právo vstoupit do tohoto řízení.

Takový zájem má reprezentativní sdružení, které má za cíl ochranu svých členů a které navrhuje vstoupit do řízení, ve kterém vyvstávají zásadní otázky, které mohou ovlivnit jeho členy. Tento široký výklad práva na vstoupení do řízení směřuje k lepšímu posouzení rámce věcí, přičemž se však vyhýbá multiplicitě individuálních vstoupení do řízení, která by ohrožovala efektivitu a řádný průběh řízení.

(viz body 25–26)

2.     Z ustanovení článku 115 odst. 1 ve spojení s čl. 116 odst. 2, 4 a 6 jednacího řádu Soudu vyplývá, že procesní práva vedlejšího účastníka se liší podle toho, zda podal návrh na vstoupení do řízení před uplynutím lhůty šesti týdnů od zveřejnění oznámení o žalobě v Úředním věstníku Evropské unie nebo po uplynutí této lhůty, ale před rozhodnutím o zahájení ústní části řízení.

Pokud vedlejší účastník podal svůj návrh před uplynutím této lhůty, je oprávněn účastnit se jak písemné, tak ústní části řízení. Z tohoto důvodu mu musí být předány opisy veškerých písemností týkajících se procesních úkonů a může předložit vyjádření obsahující návrhy směřující k úplné nebo částečné podpoře návrhů jednoho z hlavních účastníků řízení, své důvody a tvrzení a případně označení důkazů. Naopak, pokud vedlejší účastník předložil svůj návrh po uplynutí této lhůty, má pouze právo účastnit se ústní části řízení, pokud se na Soud obrátil před jejím zahájením. Z tohoto důvodu mu musí být předána zpráva k jednání a může na jejím základě předložit během této ústní části řízení své vyjádření.

Jelikož tato ustanovení mají kogentní povahu, nejsou v dispozici ani účastníků řízení, ani dokonce soudce.

(viz body 35–42)

3.     Článek 45 druhý pododstavec Statutu Soudního dvora stanoví, že zánik nároku pro zmeškání lhůty nelze namítat, jestliže dotyčná strana prokáže působení náhody nebo vyšší moci. Ustanovení týkající se procesních lhůt jsou předmětem přísné aplikace, jež odpovídá požadavku právní jistoty a nezbytnosti zabránit jakékoliv diskriminaci nebo jakémukoliv svévolnému zacházení při řádném výkonu soudnictví. Uvedený článek, který činí výjimku z této zásady, a musí být tedy vykládán restriktivně, se použije na procesní lhůty kogentní povahy, jejichž uplynutí způsobuje zánik práva podat žalobu nebo práva podat návrh na vstoupení do řízení, které do té doby měla fyzická nebo právnická osoba. Pokud se použije rovněž na lhůtu šesti týdnů stanovenou v čl. 115 odst. 1 jednacího řádu Soudu, jejíž uplynutí způsobuje nikoliv zánik práva podat návrh na vstoupení do řízení, ale omezení procesních práv přiznaných vedlejšímu účastníkovi, umožňuje podle ustálené judikatury tento článek tedy pouze za zcela výjimečných okolností, v případě působení náhody nebo vyšší moci, odchýlit se od ustanovení týkajících se procesní lhůty.

Pojmy „působení náhody“ a „vyšší moc“ zahrnují jednak objektivní prvek založený na existenci události, která není běžná a je nezávislá na vůli dotčené osoby, a jednak subjektivní prvek založený na povinnosti strany chránit se před následky takové události přijetím příslušných opatření a zejména dohlížením na průběh řízení a prokázáním péče. I když zpětvzetí návrhu reprezentativního sdružení, přestože má společné členy s navrhovatelem vedlejšího účastenství představuje snad událost, která se děje nezávisle na vůli navrhovatele vedlejšího účastenství, nepředstavuje však samo o sobě událost, která není běžná. Každý vedlejší účastník má totiž vždy právo vzdát se svého vedlejšího účastenství, stejně jako každý žalobce má právo vzít svou žalobu zpět v souladu s článkem 99 jednacího řádu.

(viz body 46–52)

USNESENÍ PŘEDSEDY ČTVRTÉHO SENÁTU SOUDU

28. dubna 2005 (*)

„Vedlejší účastenství – Reprezentativní sdružení – Článek 116 odst. 6 jednacího řádu Soudu – Návrh na zúčastnění se písemné části řízení – Působení náhody nebo vyšší moci – Výjimečné okolnosti“

Ve věci T‑201/04,

Microsoft Corp., se sídlem v Redmond, Washington (USA), zastoupený J.‑F. Bellisem, advokátem, a I. Forresterem, advokátem,

žalobce,

podporovaný

Association for Competitive Technology, Inc., se sídlem ve Washingtonu, DC (USA), zastoupenou L. Ruessmannem, advokátem,

DMDsecure.com BV, se sídlem v Amsterdamu (Nizozemsko), MPS Broadband AB, se sídlem ve Stockholmu (Švédsko), Pace Micro Technology plc, se sídlem v Shipley, West Yorkshire (Spojené království), Quantel Ltd, se sídlem v Newbury, Berkshire (Spojené království), Tandberg Television Ltd, se sídlem v Southamptonu, Hampshire (Spojené království), zastoupenými J. Bourgeoisem, advokátem,

Exor AB, se sídlem v Uppsale (Švédsko), zastoupenou S. Martínezem Lagem, H. Brokelmannem a R. Allendesalazarem Corchoem, advokáty,

Mamut ASA, se sídlem v Oslu (Norsko), a TeamSystem SpA, se sídlem v Pesaro (Itálie), zastoupenými G. Berrischem, advokátem,

The Computing Technology Industry Association, Inc., se sídlem v Oakbrook Terrace, Illinois (USA), zastoupenou G. van Gerven a T. Franchooem, advokáty, a B. Kilpatrickem, advokátem,

vedlejšími účastníky,

proti

Komisi Evropských společenství, zastoupené R. Wainwrightem, F. Castillem de la Torre, P. Hellströmem a A. Whelanem, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

AudioBanner.com, jednající pod obchodním jménem VideoBanner, se sídlem v Los Angeles, Kalifornie (Spojené státy), zastoupenou L. Alvizarem, advokátem,

Free Software Foundation Europe eV, se sídlem v Hamburku (Německo), zastoupenou C. Pianou, advokátem,

RealNetworks, Inc., se sídlem v Seattle, Washington (USA), zastoupenou A. Wincklerem, M. Dolmansem a T. Grafem, advokáty,

Software & Information Industry Association, se sídlem ve Washingtonu, DC (USA), zastoupenou C. Simpsonem, advokátem,

vedlejšími účastníky,

jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise K(2004) 900 konečné ze dne 24. března 2004 o řízení k uplatnění článku 82 ES (věc COMP/C‑3/37.792 – Microsoft) nebo na snížení pokuty uložené žalobkyni,

PŘEDSEDA ČTVRTÉHO SENÁTU SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ

vydává toto

Usnesení

 Skutečnosti předcházející sporu

1       Microsoft Corp. (dále jen „Microsoft“) vyvíjí a uvádí na trh software. Tento software se skládá z operačních systémů pro klientské osobní počítače (dále jen „PC“), nazvaných Windows, operačních systémů pro skupinové pracovní servery, nazvaných Windows Server, a z multimediálních přehrávačů umožňujících souvislý příjem, nazvaných Windows Media Player.

2       Sun Microsystems, Inc., se sídlem v Palo Alto, Kalifornie (USA) předložila dne 10. prosince 1998 stížnost Komisi. Předmětem této stížnosti bylo odmítnutí společností Microsoft poskytnout jí informace nezbytné k umožnění interoperability jejích operačních systémů pro skupinové pracovní servery s Windows. Komise zahájila v této věci šetření.

3       Komise zahájila v únoru 2000 druhé šetření týkající se společnosti Microsoft. Předmětem šetření bylo zahrnutí Windows Media Player do Windows.

4       Tato dvě šetření byla následně spojena pod číslem věci COMP/C‑3/37.792.

5       Komise přijala dne 24. března 2004 rozhodnutí K(2004)900 konečné o řízení k uplatnění článku 82 ES ve věci COMP/C‑3/37.792 – Microsoft (dále jen „rozhodnutí“).

6       Komise zaprvé pro posouzení chování společnosti Microsoft definovala tři relevantní trhy. Těmito trhy je trh operačních systémů pro klientské osobní počítače (body 324 až 342 odůvodnění rozhodnutí), trh operačních systémů pro skupinové pracovní servery (body 343 až 401 odůvodnění rozhodnutí) a trh multimediálních přehrávačů umožňujících souvislý příjem (body 402 až 425 odůvodnění rozhodnutí).

7       Zadruhé Komise usoudila, že všechny tyto trhy jsou celosvětového rozsahu (bod 427 odůvodnění rozhodnutí).

8       Zatřetí Komise shledala, že si Microsoft udržuje na dvou z těchto trhů, a to na trhu operačních systémů pro klientské osobní počítače (body 429 až 472 odůvodnění rozhodnutí) a na trhu operačních systémů pro skupinové pracovní servery (body 473 až 541 odůvodnění rozhodnutí), dominantní postavení.

9       Začtvrté měla Komise za to, že Microsoft svých chováním na těchto dvou trzích porušil článek 82 ES. Dospěla k názoru, že Microsoft zneužil své dominantní postavení na trhu tím, že odmítl poskytnout informace týkající se interoperability a povolit jejich použití pro vývoj a distribuci výrobků konkurujících výrobkům společnosti Microsoft na trhu operačních systémů pro skupinové pracovní servery v období od října 1998 do dne oznámení rozhodnutí [body 546 až 791 odůvodnění rozhodnutí a čl. 2 písm. a) rozhodnutí]. Rovněž dospěla k závěru, že Microsoft zneužil své dominantní postavení tím, že podmiňoval v období od května 1999 do dne oznámení rozhodnutí poskytnutí Windows současným nabytím Windows Media Player [body 792 až 989 odůvodnění rozhodnutí a čl. 2 písm. b) rozhodnutí].

10     Zapáté Komise uložila společnosti Microsoft ukončit tato porušení a zdržet se jakéhokoliv stejného nebo podobného chování a vyhovět souboru opatření k nápravě v určitých lhůtách (body 994 až 1053 odůvodnění a články 4 až 8 rozhodnutí).

11     Zašesté Komise uložila společnosti Microsoft pokutu 497 196 304 EUR (body 1054 až 1080 odůvodnění rozhodnutí a článek 3 rozhodnutí).

 Řízení

12     Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 7. června 2004 podal Microsoft tuto žalobu.

13     Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 17. prosince 2004 navrhl European Committee for Interoperable Systems (dále jen „ECIS“), se sídlem v Bruselu (Belgie), zastoupený D. Paemenem a N. Dodoo, advokáty, aby mu bylo povoleno vstoupit do řízení na podporu návrhů Komise.

14     Komise a Microsoft předložily svá písemná vyjádření k tomuto návrhu na vstoupení do řízení podáními došlými kanceláři Soudu dne 1. a 7. března 2005.

 K návrhu na vstoupení do řízení

 K přípustnosti návrhu na vstoupení do řízení

15     Microsoft má za to, že návrh na vstoupení do řízení je nepřípustný z toho důvodu, že nesplňuje formální podmínky stanovené jednacím řádem Soudu.

16     Článek 115 jednacího řádu podmiňuje přípustnost návrhu na vstoupení do řízení dodržením podmínek týkajících se lhůty, v níž musí být podán (odstavec 1), jeho věcného obsahu (odstavec 2 první pododstavec) a právního zastoupení osoby podávající návrh na vstoupení do řízení (odstavec 3).

17     V projednávaném případě návrh na vstoupení do řízení tyto podmínky splňuje.

18     Krom toho čl. 115 odst. 2 druhý pododstavec jednacího řádu podmiňuje přípustnost návrhu na vstoupení do řízení dodržením formálních podmínek stanovených v článku 43 a 44 uvedeného řádu. Článek 44 jednacího řádu ve svém odst. 5 písm. b) především stanoví, že je-li navrhovatel vedlejšího účastenství právnickou osobou podle soukromého práva, přikládá k návrhu rovněž důkaz o tom, že plná moc udělená jeho advokátovi byla řádně vystavena orgánem k těmto úkonům oprávněným.

19     V projednávaném případě má Microsoft v podstatě za to, že rozhodnutí o podání návrhu na vstoupení do řízení a udělení za tímto účelem plné moci D. Paemenovi a N. Dodoo nebyla dne 16. prosince 2004 řádně přijata řídícím výborem ECIS. Mimoto uznává, že valné shromáždění ECIS potvrdilo tato rozhodnutí dne 12. ledna 2005, ale konstatuje, že toto potvrzení se objevilo teprve po podání návrhu na vstoupení do řízení a samo možná není řádné.

20     Nelze vyloučit, že řádnost rozhodnutí přijatých řídícím výborem ECIS dne 16. prosince 2004 je třeba posuzovat s opatrností, a nelze tedy pokládat za jisté, že D. Paemen a N. Dodoo měli plnou moc řádně vystavenou orgánem k tomu oprávněným v době podání návrhu na vstoupení do řízení dne 17. prosince 2004. V každém případě je však nutno uvést, že „platně ustavené“ valné shromáždění ECIS se rezolucí ze dne 12. ledna 2005 usneslo „bezvýhradně potvrdit“ a „aniž by to bylo přísně požadováno stanovami ECIS nebo belgickým právem, schválit“ toto rozhodnutí. Toto konstatování vede k závěru, že návrh na vstoupení do řízení splňuje požadavky čl. 44 odst. 5 písm. b) jednacího řádu (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 11. května 1989, Maurissen a další v. Účetní dvůr, 193/87 a 194/87, Recueil, s. 1045, bod 33).

21     Návrh ECIS na vstoupení do řízení je tedy přípustný.

 K opodstatněnosti návrhu na vstoupení do řízení

 Argumenty osoby podávající návrh na vstoupení do řízení a účastníků řízení

22     ECIS uplatňuje, že splňuje podmínky, kterým podléhá právo na vstoupení do řízení přiznávané reprezentativním sdružením, a že tedy musí být povoleno její vstoupení do řízení ve sporu na podporu návrhů Komise.

23     Microsoft tento návrh zpochybňuje. Pochybuje totiž, že ECIS představuje reprezentativní sdružení, a že tedy splňuje všechny podmínky, kterým podléhá právo na vstoupení do řízení přiznávané reprezentativním sdružením, a že mu tedy může být povoleno vstoupit do řízení.

24     Komise má za to, že lze povolit vstoupení ECIS do řízení.

 Závěr předsedy

25     Článek 40 druhý pododstavec Statutu Soudního dvora, který se použije na řízení před Soudem na základě čl. 53 prvního pododstavce uvedeného statutu, stanoví, že každá jiná osoba, která prokáže zájem na rozhodnutí sporu s výjimkou sporů mezi členskými státy, sporů mezi orgány Společenství nebo sporů mezi členskými státy a orgány Společenství, má právo vstoupit do tohoto řízení.

26     Takový zájem má reprezentativní sdružení, které má za cíl ochranu svých členů a které navrhuje vstoupit do řízení, ve kterém vyvstávají zásadní otázky, které mohou ovlivnit jeho členy. Tento široký výklad práva na vstoupení do řízení směřuje k lepšímu posouzení rámce věcí, přičemž se však vyhýbá multiplicitě individuálních vstoupení do řízení, která by ohrožovala efektivitu a řádný průběh řízení (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 17. června 1997, National Power a PowerGen v. British Coal a Komise, C‑151/97 P(I) a C‑157/97 P(I), Recueil, s. I‑3491, bod 66; ze dne 28. září 1998, Pharos v. Komise, C‑151/98 P, Recueil, s. I‑5441, bod 6, a předsedy čtvrtého senátu Soudu ze dne 9. března 2005, Microsoft v. Komise, T‑201/04, Sb. rozh. s. II‑0000, bod 31).

27     V projednávaném případě se ECIS představuje jako sdružení zastupující podniky působící v odvětví informačních technologií. Seznam zastoupených podniků a seznam uvedený v protokolu z jeho valného shromáždění ze dne 12. ledna 2005 potvrzují, že přestože je počet členů ECIS omezený a že ne všichni jsou činní v odvětví informačních technologií, mnozí z nich v něm vykonávají výraznou činnost. ECIS tedy lze považovat za reprezentativní sdružení.

28     ECIS dále uvádí, že jejím cílem je především podporovat a bránit nehmotné a hmotné zájmy jeho členů. Článek 4 jeho stanov potvrzuje, že tomu tak skutečně je. ECIS musí být tedy považováno za sdružení, které má za cíl ochranu svých členů.

29     Konečně některé otázky, které ve věci vyvstávají, lze považovat za zásadní otázky týkající se odvětví informačních technologií a rozsudek, kterým se rozhoduje o věci samé, může tedy ovlivnit členy ECIS, již působí v tomto odvětví.

30     Z výše uvedeného vyplývá, že ECIS má zájem na rozhodnutí sporu.

31     ECIS musí být proto povoleno vstoupit do řízení na podporu návrhů Komise.

 K procesním právům vedlejšího účastníka

 Argumenty účastníků řízení

32     ECIS navrhuje, aby mu bylo povoleno účastnit se písemné části řízení. Ustanovení týkající se vedlejšího účastenství (články 115 a 116 jednacího řádu) umožňují soudci vyhovět tomuto návrhu. V každém případě je takové rozhodnutí odůvodněno působením náhody nebo vyšší moci (čl. 45 druhý pododstavec Statutu Soudního dvora) nebo přinejmenším výjimečnými okolnostmi. Z tohoto důvodu se ECIS dovolává skutečnosti, že sdružení Computer & Communications Industry Association (dále jen „CCIA“), jehož někteří členové jsou rovněž členy ECIS, vzalo dne 10. listopadu 2004 zpět návrh na vstoupení do řízení na podporu návrhů Komise, který podalo dne 23. června 2004.

33     Microsoft tento návrh zpochybňuje. Zastává názor, že články 115 a 116 jednacího řádu neumožňují soudci návrhu vyhovět. Dodává, že ECIS neprokázala působení náhody nebo vyšší moci ani výjimečné okolnosti, které by mohly odůvodnit výjimku z těchto ustanovení.

34     Komise má za to, že pokud lze vedlejšímu účastníkovi, jako je ECIS, povolit účastnit se písemné části řízení, musí tomu tak být pouze za výjimečných okolností, kterými může být v projednávaném případě shledáno zpětvzetí CCIA.

 Závěr předsedy

35     Článek 115 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že návrh na vstoupení vedlejšího účastníka do řízení se podává nejpozději před uplynutím lhůty šesti týdnů ode dne zveřejnění oznámení o žalobě v Úředním věstníku Evropské unie nebo, po uplynutí této doby, před rozhodnutím o zahájení ústní části řízení.

36     Článek 116 odst. 2 jednacího řádu stanoví, že je-li vyhověno návrhu na vstoupení do řízení podanému ve výše uvedené lhůtě šesti týdnů, vedlejšímu účastníku jsou předány opisy veškerých písemností týkajících se procesních úkonů, které byly doručeny účastníkům řízení.

37     Článek 116 odst. 4 jednacího řádu stanoví, že v případech uvedených v čl. 116 odst. 2 uvedeného řádu stanoví předseda lhůtu, ve které může vedlejší účastník předložit vyjádření vedlejšího účastníka obsahující návrhy směřující k úplné nebo částečné podpoře nebo zamítnutí návrhů hlavních účastníků řízení, své důvody a tvrzení, jakož i případně označení důkazů.

38     Článek 116 odst. 6 jednacího řádu stanoví, že je-li návrh na vstoupení vedlejšího účastníka předložen po uplynutí výše uvedené lhůty šesti týdnů, vedlejší účastník může na základě zprávy k jednání, která mu byla předána, předložit své vyjádření v průběhu ústní části řízení.

39     Ze všech těchto ustanovení vyplývá, že procesní práva vedlejšího účastníka se liší podle toho, zda podal návrh na vstoupení do řízení před uplynutím lhůty šesti týdnů od zveřejnění oznámení o žalobě v Úředním věstníku Evropské unie nebo po uplynutí této lhůty, ale před rozhodnutím o zahájení ústní části řízení.

40     Pokud vedlejší účastník podal svůj návrh před uplynutím této lhůty, je oprávněn účastnit se jak písemné, tak ústní části řízení. Z tohoto důvodu mu musí být předány opisy veškerých písemností týkajících se procesních úkonů a může předložit vyjádření obsahující návrhy směřující k úplné nebo částečné podpoře návrhů jednoho z hlavních účastníků řízení, své důvody a tvrzení a případně označení důkazů.

41     Naopak, pokud vedlejší účastník předložil svůj návrh po uplynutí této lhůty, má pouze právo účastnit se ústní části řízení, pokud se na Soud obrátil před jejím zahájením. Z tohoto důvodu mu musí být předána zpráva k jednání a může na jejím základě předložit během této ústní části řízení své vyjádření.

42     Tato ustanovení mají kogentní povahu (usnesení Soudu ze dne 30. května 2002, Coe Clerici Logistics v. Komise, T‑52/00, Recueil, s. II‑2553, body 24 a 31), nejsou v dispozici ani účastníků řízení, ani dokonce soudce.

43     V projednávaném případě bylo oznámení o žalobě zveřejněno dne 10. července 2004 (Úř. věst. C 179, s. 18). Návrh na vstoupení do řízení ECIS došel kanceláři Soudu dne 17. prosince 2004. Je tedy zjevné, že byl podán po uplynutí lhůty šesti týdnů stanovené v čl. 115 odst. 1 jednacího řádu, prodloužené o vzdálenostní lhůtu deseti dnů stanovenou v čl. 102 odst. 2 uvedeného jednacího řádu.

44     ECIS tedy může uplatňovat pouze procesní práva stanovená v čl. 116 odst. 6 jednacího řádu.

45     ECIS má však za to, že zpětvzetí CCIA představuje působení náhody nebo vyšší moci.

46     Článek 45 druhý pododstavec Statutu Soudního dvora stanoví, že zánik nároku pro zmeškání lhůty nelze namítat, jestliže dotyčná strana prokáže působení náhody nebo vyšší moci.

47     Ustanovení týkající se procesních lhůt jsou předmětem přísné aplikace, jež odpovídá požadavku právní jistoty a nezbytnosti zabránit jakékoliv diskriminaci nebo jakémukoliv svévolnému zacházení při řádném výkonu soudnictví (rozsudek Soudního dvora ze dne 12. července 1984, Ferriera Valsabbia v. Komise, 209/83, Recueil, s. 3089, bod 14, a usnesení Soudního dvora ze dne 18. ledna 2005, Zuazaga Meabe v. OHIM, C‑325/03 P, Sb. rozh. s. I‑403, bod 16).

48     Článek 45 druhý pododstavec Statutu Soudního dvora, který činí výjimku z této zásady, a musí být tedy vykládán restriktivně, se použije na procesní lhůty kogentní povahy, jejichž uplynutí způsobuje zánik práva podat žalobu (rozsudek Soudního dvora ze dne 2. března 1967, Simet a další v. Haute Autorité, 26/65 a 26/65, Recueil, s. 39, 52) nebo práva podat návrh na vstoupení do řízení (usnesení předsedy prvního senátu Soudu ze dne 22. března 1994, TWD Textilwerke Deggendorf v. Komise, T‑244/93 a T‑486/93, body 18 až 20, Recueil, s. II-2265), které do té doby měla fyzická nebo právnická osoba.

49     Pokud se čl. 45 druhý pododstavec Statutu Soudního dvora použije rovněž na lhůtu šesti týdnů stanovenou v čl. 115 odst. 1 jednacího řádu, jejíž uplynutí způsobuje nikoliv zánik práva podat návrh na vstoupení do řízení, ale, jako je tomu v projednávaném případě, omezení procesních práv přiznaných vedlejšímu účastníkovi, umožňuje podle ustálené judikatury tento článek pouze za zcela výjimečných okolností v případě působení náhody nebo vyšší moci odchýlit se od ustanovení týkajících se procesní lhůty (výše uvedený rozsudek Ferriera Valsabbia v. Komise, bod 14, a výše uvedené usnesení Zuazaga Meabe v. OHMI, bod 16).

50     Pojmy „působení náhody“ a „vyšší moc“ zahrnují jednak objektivní prvek založený na existenci události, která není běžná a je nezávislá na vůli dotčené osoby, a jednak subjektivní prvek založený na povinnosti strany chránit se před následky takové události přijetím příslušných opatření a zejména dohlížením na průběh řízení a prokázáním péče (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 1994, Bayer v. Komise, C‑195/91 P, Recueil, s. I‑5619, bod 32, a výše uvedené usnesení Zuazaga Meabe v. OHIM, bod 25).

51     V projednávaném případě představuje možná zpětvzetí návrhu CCIA událost, která se děje nezávisle na vůli ECIS, přestože, jak to ECIS připouští, mají tato dvě reprezentativní sdružení společné členy.

52     Zpětvzetí však nepředstavuje událost, která není běžná. Každý vedlejší účastník má vždy právo vzdát se svého vedlejšího účastenství, rovněž každý žalobce má právo v souladu s článkem 99 jednacího řádu vzít svou žalobu zpět. Zpětvzetí návrhu vedlejšího účastníka tedy samo o sobě nemá povahu, která není běžná. Krom toho žádná ze skutkových okolností uplatňovaných ECIS neumožňuje v projednávané věci kvalifikovat zpětvzetí CCIA jako neobvyklé. Zejména pokud se osoba, jako je CCIA, účastní jako dotčená třetí osoba správního řízení, aby přesvědčila Komisi o existenci porušení pravidel hospodářské soutěže, pokud Komise přijala v tomto smyslu rozhodnutí a pokud daná osoba vstoupila do řízení za účelem uplatňování svého zájmu, nelze považovat za neobvyklé, že se nakonec rozhodla změnit svou strategii, urovnat svůj spor s žalobcem mimosoudními prostředky a, pokud to uzná za vhodné, prostřednictvím zaplacení finančního protiplnění.

53     Konečně ECIS neprokazuje a nesnaží se ostatně vážně prokázat, že se zhostila povinnosti, která jí přísluší, chránit se před následky této události přijetím příslušných opatření.

54     ECIS tedy neprokazuje existenci působení náhody nebo vyšší moci.

55     ECIS má konečně za to, že zpětvzetí CCIA představuje výjimečnou okolnost.

56     I za předpokladu, že některé výjimečné okolnosti umožňují vedlejšímu účastníkovi, který podal svůj návrh na vstoupení do řízení po uplynutí lhůty šesti týdnů stanovené v čl. 115 odst. 1 jednacího řádu využívat procesního práva jiná, než jsou ta, která mu jsou přiznána v čl. 116 odst. 6 uvedeného řádu, je třeba připomenout, že skutkové okolnosti dovolávané ECIS neumožňují považovat zpětvzetí CCIA ani za neobvyklé, ani za výjimečné.

57     Z výše uvedeného vyplývá, že ECIS bude mít ta práva, která jsou stanovena v čl. 116 odst. 6 jednacího řádu.

58     Pokud má být návrh na účastnění se písemné části řízení podaný ECIS vykládán nikoliv jako uplatňování práva, ale jako projev ochoty splnit organizační procesní opatření, kterým ho Soud vyzývá k předložení jeho písemného stanoviska na základě čl. 64 odst. 3 písm. b) jednacího řádu, je třeba poznamenat, že přísluší čtvrtému senátu Soudu přezkoumat, až přijde čas, nezbytnost takového opatření.

 K nákladům řízení

59     Článek 87 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že o nákladech řízení se rozhoduje v rozsudku nebo usnesení, jímž končí řízení.

60     Vzhledem ke stadiu řízení bude tedy o nákladech řízení rozhodnuto později.

Z těchto důvodů

PŘEDSEDA ČTVRTÉHO SENÁTU

rozhodl takto:

1)      European Committee for Interoperable Systems se povoluje vstoupit do řízení ve věci T‑201/04 na podporu návrhů Komise.

2)      European Committee for Interoperable Systems bude moci předložit své vyjádření během ústní části řízení na základě zprávy k jednání, která mu bude předána.

3)      O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

V Lucemburku dne 28. dubna 2005

* Jednací jazyk: angličtina.