Sociální politika – Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků – Směrnice 93/104 o některých aspektech úpravy pracovní doby
(Směrnice Rady 93/104, články 3 a 5 a čl. 17 odst. 1)
Povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 17 odst. 1 a článků 3 a 5 směrnice 93/104 o některých aspektech úpravy pracovní doby, ve znění směrnice 2000/34, nesplní členský stát, který na pracovníky, jejichž pracovní doba se částečně neměří nebo není předem určena nebo si ji může určit pracovník sám, použije odchylku stanovenou ve zmíněném článku 17 odst. 1 a který nepřijme opatření nezbytná k provedení práv pracovníků na doby denního odpočinku a odpočinku v týdnu.
V tomto posledně uvedeném ohledu užitečný účinek práv udělených pracovníkům směrnicí 93/104 nutně zahrnuje povinnost členských států zaručit dodržení práva na skutečný odpočinek. Členský stát, který ve vnitrostátním opatření provádějícím uvedenou směrnici stanoví, že pracovníkům budou poskytnuta tato práva na odpočinek, a který nicméně v pokynech o výkonu těchto práv adresovaných zaměstnavatelům a pracovníkům uvádí, že zaměstnavatel nemusí zajistit, aby pracovníci skutečně těchto práv využili, nezajišťuje dodržení ani minimálních požadavků obsažených v článcích 3 a 5 této směrnice, ani jejího hlavního cíle. Uvedené pokyny tím, že dávají najevo, že zaměstnavatelé sice nesmí zabránit tomu, aby si pracovníci tyto minimální doby odpočinku vybrali, nicméně že se nemusí postarat o to, aby pracovníci skutečně byli schopni tohoto práva využít, jednoznačně zbavují práva poskytnutá články 3 a 5 uvedené směrnice jejich podstaty a nejsou v souladu s cílem této směrnice, podle které jsou minimální doby odpočinku nezbytné pro ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků.
(viz body 40, 42, 44, 47 a výrok)