1. Sociální zabezpečení migrujících pracovníků – Použitelné právní předpisy – Osoba, která přestala vykonávat veškerou výdělečnou činnost na území jednoho členského státu a přemístila své bydliště do jiného členského státu – Právní předpisy prvního členského státu umožňující dobrovolné pojištění v určitých odvětvích systému uvedeného státu – Porušení zásady jednotnosti – Neexistence
(Nařízení Rady č. 1408/71, čl. 13)
2. Sociální zabezpečení migrujících pracovníků – Pravomoc členských států organizovat své systémy sociálního zabezpečení – Meze – Dodržování práva Společenství – Pravidla Smlouvy o volném pohybu pracovníků
(Čl. 39 ES)
3. Sociální zabezpečení migrujících pracovníků – Pojištění v systému sociálního zabezpečení – Osoba, která přestala vykonávat veškerou výdělečnou činnost na území jednoho členského státu a přemístila své bydliště do jiného členského státu – Právní předpisy prvního členského státu podmiňující povinné pojištění v určitých odvětvích uvedeného systému trvalým bydlištěm – Podmínky dobrovolného pojištění, které jsou méně výhodné než podmínky povinného pojištění – Nepřípustnost
(Čl. 39 ES)
1. Zásada jednotnosti systému sociálního zabezpečení stanovená čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1408/71, ve znění nařízení č. 2195/91, není zpochybněna použitím právní úpravy členského státu, která dává nerezidentům možnost, aby poté, co ukončili veškerou pracovní činnost v tomto členském státě, zůstali dobrovolně pojištěni na základě právních předpisů uvedeného státu ve vztahu k odvětvím, ve kterých přestali být pojištěni povinně.
Ustanovení hlavy II uvedeného nařízení, jejíž součástí je článek 13, totiž mají za cíl nejenom zabránění současnému použití více vnitrostátních právních řádů a komplikacím, ve které toto může vyústit, ale zároveň zabránění tomu, aby osoby, které spadají do působnosti nařízení, byly zbaveny ochrany v oblasti sociálního zabezpečení, protože zde nejsou právní předpisy, které by se na ně vztahovaly. Je věcí vnitrostátních právních předpisů každého členského státu určit podmínky pro existenci práva nebo povinnosti stát se osobou pojištěnou v systému sociálního zabezpečení nebo v té či oné části takového systému, včetně podmínek, které se týkají ukončení pojištění.
(viz body 33–34, 37–38)
2. Avšak i když si členské státy ponechávají svou pravomoc organizovat své systémy sociálního zabezpečení, musí nicméně při výkonu této pravomoci dodržovat právo Společenství a obzvláště ustanovení Smlouvy o ES o volném pohybu pracovníků.
(viz bod 39)
3. Článek 39 ES brání právním předpisům členského státu, na základě kterých osoba, která ukončila veškerou pracovní činnost na jeho území, zůstává povinně pojištěná pro určitá odvětví sociálního zabezpečení, pouze když si tam ponechala své bydliště, přestože tato osoba zůstává na základě právních předpisů tohoto členského státu povinně pojištěna pro jiná odvětví sociálního zabezpečení, i když se její bydliště nachází v jiném členském státě, pokud jsou podmínky dobrovolného pojištění pro odvětví, kde skončilo povinné pojištění, méně výhodné než podmínky povinného pojištění.
Takové právní předpisy totiž staví nerezidenty do méně výhodné situace než rezidenty ve vztahu k jejich pokrytí sociálním zabezpečením a představuje na základě této skutečnosti zásah do svobody pohybu zaručené článkem 39 ES.
(viz body 44–45 a výrok)