Věc C-121/03
Komise Evropských společenství
v.
Španělské království
„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 75/442/EHS a 91/156/EHS – Pojem odpadů – Směrnice 85/337/EHS a 97/11/ES – Posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí – Směrnice 80/68/EHS – Ochrana podzemních vod před znečišťováním některými nebezpečnými látkami – Směrnice 80/778/EHS – Jakost vody určené k lidské spotřebě“
Stanovisko generální advokátky C. Stix-Hackl přednesené dne 26. května 2005
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 8. září 2005
Shrnutí rozsudku
1. Životní prostředí – Odpady – Směrnice 75/442 – Pojem – Látka, které se držitel zbavuje – Statková hnojiva – Vynětí – Podmínky – Mrtvá těla chovných zvířat uhynulých v zařízení – Zahrnutí
[Směrnice Rady 75/442, ve znění směrnice 91/156, čl. 1 písm. a)]
2. Životní prostředí – Odpady – Směrnice 75/442 – „Jiné předpisy“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) – Právní předpisy Společenství nebo vnitrostátní právní předpisy – Podmínky
[Směrnice Rady 75/442, ve znění směrnice 91/156, čl. 2 odst. 1 písm. b)]
3. Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 85/337 – Povinnost posoudit záměry uvedené v příloze II z hlediska jejich vlivů na životní prostředí – Posuzovací pravomoc členských států – Dosah a meze
(Směrnice Rady 85/337, ve znění směrnice 97/11, čl. 2 odst. 1, čl. 4 odst. 2 a příloha II)
4. Životní prostředí – Ochrana vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů – Směrnice 91/676 – Rozsah působnosti – Statková hnojiva – Zahrnutí – Použití statkových hnojiv jako zemědělského hnojiva – Vynětí z režimu ochrany podzemních vod zavedeného směrnicí 80/68
(Směrnice Rady 80/68, článek 5, a směrnice Rady 91/676)
1. Rozsah působnosti pojmu „odpad“ ve smyslu směrnice 75/442 o odpadech, ve znění směrnice 91/156, závisí na významu pojmu „zbavit se“ uvedeného v čl. 1 písm. a) prvním pododstavci uvedené směrnice.
V této souvislosti může předmět, materiál nebo surovina, jež vznikají těžebním nebo výrobním postupem, který není hlavně určen k jejich výrobě, v určitých situacích představovat nikoli zbytek, ale vedlejší produkt, kterého se podnik nechce „zbavit“ ve smyslu uvedeného ustanovení, ale který chce za podmínek, které jsou pro něj výhodné, využívat nebo uvádět na trh v pozdějším procesu bez jeho předchozího zpracování. Materiály nebo suroviny, jež mají z hospodářského hlediska hodnotu výrobku bez ohledu na své zpracování a které jako takové podléhají právním předpisům použitelným na tyto výrobky, v takovém případě nepodléhají ustanovením této směrnice, jež mají upravovat odstraňování nebo využití odpadů, pokud jejich opětovné využití nebude bez předchozího zpracování a v návaznosti na výrobní proces pouze možné, ale jisté.
Statková hnojiva tedy mohou být za stejných podmínek vyloučena z kvalifikace odpadů, pokud jsou používána jako půdní hnojiva v rámci legální praxe hnojení na řádně vymezených pozemcích a pokud se jejich skladování omezuje na potřeby tohoto hnojení. Skutečnost, že taková hnojiva nejsou používána na pozemcích téhož zemědělského podniku, jako je podnik, který je vyprodukoval, ale pro potřeby jiných hospodářských subjektů, nemá v tomto ohledu žádný dopad.
Naproti tomu mrtvá těla chovných zvířat, pokud tato zvířata uhynula v zařízení a nebyla poražena za účelem lidské spotřeby, nesmějí být v žádném případě používána za podmínek, které by umožňovaly, aby byly vyloučeny z definice odpadů ve smyslu uvedené směrnice. Držitel těchto mrtvých těl zvířat má povinnost se jich zbavit, takže tento materiál musí být považován za odpad.
(viz body 57–58, 60–62, 64)
2. Pojem „jiné předpisy“, uvedený v čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 75/442 o odpadech, ve znění směrnice 91/156, se může vztahovat jak na právní předpisy Společenství, tak na vnitrostátní právní předpisy upravující kategorii odpadů uvedenou v tomto ustanovení za podmínky, že se tyto právní předpisy, ať již předpisy Společenství nebo vnitrostátní předpisy, týkají nakládání s uvedenými odpady jako takovými a že vedou k úrovni ochrany životního prostředí, která přinejmenším odpovídá úrovni uvedené v této směrnici.
(viz bod 69)
3. Článek 4 odst. 2 směrnice 85/337 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnice 97/11, stanoví, že členské státy určí na základě přezkoumání každého jednotlivého případu nebo prahových hodnot nebo kritérií stanovených členským státem, zda záměry uvedené v příloze II této směrnice mají podléhat posouzení z hlediska svých vlivů. Toto ustanovení má v podstatě stejný dosah jako ustanovení čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337 v jejím původním znění. Nemění obecné pravidlo uvedené v čl. 2 odst. 1 této směrnice, podle nějž záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, jsou posouzeny z hlediska svých vlivů na životní prostředí.
(viz body 91–92)
4. Režim ochrany vod před znečištěním statkovými hnojivy se neopírá o směrnici 80/68 o ochraně podzemních vod před znečišťováním některými nebezpečnými látkami, ale o směrnici 91/676 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů. Specifickým cílem posledně uvedené směrnice je totiž boj proti znečištění vod způsobenému hnojením nebo vypouštěním živočišných výkalů, jakož i nadměrným používáním hnojiv. Režim ochrany, který upravuje, obsahuje přesná opatření ohledně nakládání s odpady, jež členské státy musejí uložit zemědělským provozovatelům a jež přihlížejí k charakteru většího či menšího ohrožení prostředí přijímajícího hnojivo. Přitom kdyby byl článek 5 směrnice 80/68 vykládán v tom smyslu, že členské státy musejí podřídit používání statkových hnojiv jako zemědělského hnojiva předchozímu šetření, které zahrnuje zejména hydrogeologický průzkum dotyčné oblasti, nahradil by režim ochrany zavedený směrnicí 80/68 částečně režim zavedený směrnicí 91/676.
(viz body 101–102)
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
8. září 2005 (*)
„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 75/442/EHS a 91/156/EHS – Pojem odpadů – Směrnice 85/337/EHS a 97/11/ES – Posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí – Směrnice 80/68/EHS – Ochrana podzemních vod před znečišťováním některými nebezpečnými látkami– Směrnice 80/778/EHS – Jakost vody určené k lidské spotřebě“
Ve věci C‑121/03,
jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 19. března 2003,
Komise Evropských společenství, zastoupená G. Valero Jordanou, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalobkyně,
proti
Španělskému království, zastoupenému N. Díaz Abad, jako zmocněnkyní, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalovanému,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení A. Rosas, předseda senátu, J.‑P. Puissochet (zpravodaj), S. von Bahr, U. Lõhmus a A. Ó Caoimh, soudci,
generální advokátka: C. Stix-Hackl,
vedoucí soudní kanceláře: M. M. Ferreira, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 15. prosince 2004,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 26. května 2005,
vydává tento
Rozsudek
1 Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Španělské království tím, že:
– nepřijalo opatření nezbytná ke splnění povinností, které pro něj vyplývají z článků 4, 9 a 13 směrnice Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech (Úř. věst L 194, s. 39; Zvl. vyd. 15/01, s. 23), ve znění směrnice Rady 91/156/EHS ze dne 18. března 1991 (Úř. věst. L 78, s. 32; Zvl. vyd. 15/02, s. 3, dále jen „směrnice 75/442“), nepřijalo nezbytná opatření, aby zajistilo, že odpady pocházející ze zařízení k chovu prasat v regionu Baix Ter v provincii Gerona budou odstraněny nebo využity bez ohrožení lidského zdraví a bez poškozování životního prostředí, ponechalo řadu těchto zařízení bez povolení vyžadovaného uvedenou směrnicí a neprovádělo nezbytné pravidelné kontroly těchto zařízení,
– neprovedlo před výstavbou uvedených zařízení nebo změnou jejich záměrů posouzení vlivů na životní prostředí v rozporu s ustanoveními článku 2 a čl. 4 odst. 2 směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 175, s. 40; Zvl. vyd. 15/01, s. 248, dále jen „směrnice 85/337, ve svém původním znění“) nebo ustanoveními této směrnice, ve znění směrnice Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997 (Úř. věst. L 73, s. 5; Zvl. vyd. 15/03, s. 151, dále jen „směrnice 85/337“),
– neprovedlo nezbytné hydrogeologické průzkumy ve znečištěné oblasti, pokud jde o zařízení k chovu prasat, na něž se vztahuje projednávaná žaloba, v souladu s ustanoveními čl. 3 písm. b), čl. 5 odst. 1 a článku 7 směrnice Rady 80/68/EHS ze dne 17. prosince 1979 o ochraně podzemních vod před znečišťováním některými nebezpečnými látkami (Úř. věst. 1980, L 20, s. 43; Zvl. vyd. 15/01, s. 134),
– překročilo v několika veřejných vodovodních sítích v regionu Baix Ter nejvyšší přípustnou koncentraci pro ukazatel „dusičnany“ stanovenou v příloze I, C bodě 20 směrnice Rady 80/778/EHS ze dne 15. července 1980 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (Úř. věst. L 229, s. 11) v rozporu s čl. 7 odst. 6 této směrnice,
nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedených směrnic.
Právní rámec
Právní úprava odpadů
Právní úprava Společenství
2 Článek 1 písm. a) první pododstavec směrnice 75/442 definuje odpad jako „jakoukoli látku nebo předmět spadající do kategorií uvedených v příloze I, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil“.
3 Článek 1 písm. a) druhý pododstavec směrnice 75/442 svěřuje Komisi úlohu vypracovat „seznam odpadů spadajících do kategorií uvedených v příloze I“. Rozhodnutím 94/3/ES ze dne 20. prosince 1993, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 bodu a) směrnice 75/442 (Úř. věst. 1994, L 5, s. 15), přijala Komise evropský katalog odpadů, v němž jsou mezi „odpady z prvovýroby v zemědělství“ uvedeny „zvířecí trus, moč a hnůj (včetně znečištěné slámy), kapalné odpady, soustřeďované odděleně a zpracovávané mimo místo vzniku“. Úvodní poznámka uvedená v příloze uvedeného rozhodnutí upřesňuje, že tento seznam odpadů není „taxativní“, že „skutečnost, že materiál je tam uveden, neznamená, že by byl odpadem za všech okolností“ a že „zařazení do tohoto seznamu má účinek pouze tehdy, pokud materiál odpovídá definici odpadů“.
4 Uvedený čl. 1 písm. c) definuje držitele jako „původce odpadu nebo fyzickou nebo právnickou osobu, která je vlastníkem odpadu“.
5 Článek 2 směrnice 75/442 stanoví:
„1. Z oblasti působnosti této směrnice jsou vyňaty:
a) plynné emise vypouštěné do ovzduší;
b) oblasti již upravené jinými předpisy:
[…]
iii) mrtvá těla zvířat a tyto zemědělské odpady: exkrementy a další přírodní nikoli nebezpečné látky používané v zemědělství;
[…]
2. Zvláštní pravidla pro jednotlivé případy nebo doplňující pravidla uvedená v této směrnici mohou být stanovena jednotlivými směrnicemi.“
6 Článek 4 uvedené směrnice stanoví:
„Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že odpady se budou odstraňovat bez ohrožení lidského zdraví a bez poškozování životního prostředí, zejména:
– bez ohrožení vod, ovzduší, půdy, rostlin a živočichů,
– bez obtěžování hlukem nebo zápachem,
– bez nepříznivého ovlivňování krajiny nebo míst zvláštního zájmu.
Členské státy rovněž učiní nezbytná opatření pro zákaz svévolného opuštění, nepovoleného ukládání a nekontrolovaného odstraňování odpadů.“
7 Podle článku 9 téže směrnice musí zejména v zájmu provedení uvedeného článku 4 každá organizace nebo podnik, který provádí operace odstraňování odpadů uvedené v příloze II A této směrnice, získat povolení od příslušného orgánu, přičemž toto povolení zahrnuje zejména druhy a množství odpadů, technické požadavky, bezpečnostní opatření, která je třeba přijmout, a metodu úpravy.
8 Podle článku 13 směrnice 75/442:
„Zařízení nebo podniky, které provádějí operace uvedené v článcích 9 až 12, musí podléhat přiměřené pravidelné kontrole příslušnými orgány.“
Vnitrostátní právní úprava
9 Článek 2 odst. 2 zákona č. 10/1998 ze dne 21. dubna 1998 o odpadech (BOE ze dne 22. dubna 1998) stanoví, že „tento zákon se podpůrně použije na látky, které jsou uvedeny dále, pokud jde o aspekty, které výslovně upravuje svou specifickou úpravou:
[…]
b) odstraňování a zpracování mrtvých zvířat a odpadů živočišného původu, jak je tato oblast upravena královským nařízením č. 2224/1993 ze dne 17. prosince 1993 o hygienických normách týkajících se odstraňování a zpracování mrtvých zvířat a odpadů živočišného původu a ochrany před choroboplodnými zárodky v potravě pro zvířata […]
c) odpady pocházející ze zemědělských zařízení a dobytka složené z exkrementů a dalších přírodních nikoli nebezpečných látek používaných v zemědělství, jak je tato oblast upravena královským nařízením č. 261/1996 ze dne 16. února 1996 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů, a právní úpravou, kterou má přijmout vláda v souladu s pátým doplňujícím ustanovením
[…]“
10 Toto páté doplňující ustanovení stanoví, že využívání odpadů uvedených v tomto čl. 2 odst. 2 písm. c) jako zemědělského hnojiva podléhá právní úpravě, kterou za tímto účelem vydává vláda, a doplňujícím normám přijatým případně autonomními regiony. Podle téhož doplňujícího ustanovení stanoví tato právní úprava druh a množství odpadů, jež mohou být používány jako hnojiva, jakož i podmínky, za nichž činnost nebude podléhat povolení, a stanoví, že výše uvedená činnost musí být prováděna bez ohrožení lidského zdraví a bez používání postupů nebo metod, jež by mohly poškozovat životní prostředí, zejména způsobovat znečištění vod. Uvedené doplňující ustanovení ve svém odstavci 3 rovněž stanoví, že pokud se odpady uvedené v tomto ustanovení využívají za podmínek v něm popsaných, nejedná se o vypouštění ve smyslu článku 92 zákona č. 29/1985 ze dne 2. srpna 1985 o vodách.
11 Na základě zákonného zmocnění vyplývajícího z tohoto pátého doplňujícího ustanovení přijala španělská vláda královské nařízení č. 324/2000 ze dne 3. března 2000, kterým se stanoví základní pravidla úpravy zařízení k chovu prasat (BOE ze dne 8. března 2000). Toto nařízení stanoví, že zpracovávání statkových hnojiv pocházejících ze zařízení k chovu prasat může proběhnout zejména využitím jako organického minerálního hnojiva a že maximální množství takto používaných hnojiv a množství dusíku v nich obsaženého musejí dodržovat normy královského nařízení č. 261/1996.
12 Autonomní společenství Katalánsko přijalo, pokud jde o něj, zákon č. 6/1993 ze dne 15. července 1993 o odpadech. Článek 4 odst. 2 písm. c) tohoto zákona vylučuje ze své působnosti „odpady ze zemědělských a chovných zařízení, které nejsou nebezpečné a které se používají výlučně v zemědělství“. Nařízení č. 220/2001 ze dne 1. srpna 2001 o nakládání s výkaly pocházejícími z chovu, které stanoví zejména povinnost vypracování plánů nakládání a vedení seznamů, tuto právní úpravu doplnilo. Toto nařízení upřesňuje, že při nakládání s uvedenými odpady musí být dodržována správná zemědělská praxe ohledně dusíku, jež byla přijata vyhláškou ze dne 22. října 1998.
Právní úprava týkající se posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí
Právní úprava Společenství
13 Článek 2 odst. 1 směrnice 85/337 ve svém původním znění stanovil:
„Členské státy přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění, aby ještě před vydáním povolení byly záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, posouzeny z hlediska jejich vlivů.
Tyto záměry jsou vymezeny v článku 4.“
14 Podle čl. 4 odst. 2 uvedené směrnice „[z]áměry z kategorií uvedených v příloze II podléhají posouzení v souladu s články 5 až 10, pokud členské státy usoudí, že to jejich povaha vyžaduje“. Tato příloha II bod 1 písm. f) uvádí zařízení k chovu prasat.
15 Podle čl. 4 odst. 1 směrnice 85/337 „podléhají záměry kategorií uvedených v příloze I posouzení v souladu s články 5 až 10“.
16 Uvedená příloha I bod 17 písm. b) zmiňuje zařízení k intenzivnímu chovu prasat s více než 3 000 místy pro jatečná prasata (nad 30 kg) a týž bod písm. c) zahrnuje zařízení s více než 900 místy pro prasnice.
17 Článek 4 odst. 2 směrnice 85/337 stanoví, že členské státy určí pro záměry uvedené v příloze II této směrnice na základě přezkoumání každého jednotlivého případu nebo prahových hodnot nebo kritérií stanovených členským státem, „zda záměry podléhají posouzení v souladu s články 5 až 10“. Odstavec 3 téhož článku 4 upřesňuje, že „při přezkoumávání každého jednotlivého případu nebo při stanovení kritérií nebo prahových hodnot podle odstavce 2 jsou brána v úvahu odpovídající kritéria výběru uvedená v příloze III“.
18 Příloha II bod 1 písm. e) směrnice 85/337 se týká „[z]ařízení k intenzivnímu chovu hospodářských zvířat (záměry neuvedené v příloze I)“ a bod 13 téže přílohy „jakékoliv změny nebo rozšíření záměrů uvedených v příloze I nebo v příloze II, které jsou již povoleny, uskutečněny nebo jsou právě uskutečňovány, které by mohly mít závažný negativní vliv na životní prostředí“. Směrnice 85/337 měla být členskými státy provedena do 14. března 1999.
Vnitrostátní právní úprava
19 Podle zákona č. 3/1998 Autonomního společenství Katalánsko ze dne 27. února 1998 o úplném zásahu správy v oblasti životního prostředí, jakož i jeho prováděcího nařízení, a sice nařízení č. 136/1999 ze dne 18. května 1999, podléhají zařízení s více než 2 000 prasaty určenými k výkrmu nebo 750 chovnými prasnicemi předchozímu povolení v oblasti životního prostředí, které předpokládá splnění přesných povinností ohledně nakládání se statkovými hnojivy a mrtvými těly zvířat. Zařízení s 200 až 2 000 prasaty musejí před svým vznikem získat povolení v oblasti životního prostředí. Týž zákon stanoví, že zařízení k chovu prasat, jež nemají povolení v oblasti životního prostředí, musejí předložit žádosti o povolení k uvedení své situace do souladu s právními předpisy.
20 Na vnitrostátní úrovni ukládá zákon č. 6/2001 ze dne 8. května 2001, kterým se mění královské nařízení s mocí zákona č. 1302/1986 ze dne 28. června 1986 o posuzování vlivů na životní prostředí (BOE ze dne 9. května 2001), podrobit nová zařízení k intenzivnímu chovu s více než 2 000 prasaty určenými k výkrmu a 750 chovnými prasaty řízení o posouzení vlivů na životní prostředí.
Právní úprava týkající se ochrany podzemních vod
Právní úprava Společenství
21 Článek 3 směrnice 80/68 stanoví:
„[č]lenské státy učiní potřebné kroky k tomu, aby:
[…]
b) omezily vnikání látek ze seznamu II do podzemních vod tak, aby nedocházelo k jejich znečišťování těmito látkami“.
22 Bod 3 uvedeného seznamu II zmiňuje „[l]átky, které mají škodlivý vliv na chuť nebo pach podzemních vod a sloučeniny náchylné způsobovat vytváření těchto látek ve vodě a učinit ji tak nevhodnou k lidské spotřebě“.
23 Článek 5 směrnice 80/68 zejména stanoví, že členské státy podřídí předchozímu šetření vypouštění látek z téhož seznamu II a mohou udělit oprávnění za předpokladu, že jsou dodržována všechna technická preventivní opatření, která zabrání znečišťování podzemních vod těmito látkami.
24 Podle článku 7 uvedené směrnice „předchozí šetření podle článků 4 a 5 zahrnou hydrogeologický průzkum dané oblasti, průzkum případné samočisticí schopnosti půdy, půdního podloží a rizika znečištění a změny jakosti podzemních vod způsobené vypouštěním; šetřením se rovněž stanoví, zda vypouštění látek do podzemních vod je z hlediska životního prostředí uspokojivým řešením“.
Vnitrostátní právní úprava
25 Žádný vnitrostátní právní předpis, jehož specifickým předmětem by bylo zajistit provedení směrnice 80/68, nebyl Soudnímu dvoru v rámci projednávané věci předložen.
Právní úprava týkající se jakosti vody určené k lidské spotřebě
Právní úprava Společenství
26 Článek 2 směrnice 80/778 stanoví:
„Ve smyslu této směrnice se vodou určenou k lidské spotřebě rozumí veškerá voda určená k tomuto účelu, v původním stavu nebo po úpravě, bez ohledu na její původ:
– pokud se jedná o vodu dodávanou ke spotřebě
nebo
– pokud se jedná o vodu:
– používanou v potravinářských zařízeních k výrobě, zpracování, konzervaci nebo uvádění výrobků nebo látek určených k lidské spotřebě na trh
a
– která ovlivňuje zdravotní nezávadnost potravin v jejich konečné podobě.“ (neoficiální překlad)
27 Podle čl. 7 odst. 1 uvedené směrnice:
„Členské státy stanoví pro vodu určenou k lidské spotřebě hodnoty ukazatelů uvedených v příloze I.“ (neoficiální překlad)
28 Odstavec 6 téhož článku upřesňuje, že „[č]lenské státy přijmou nezbytná opatření, aby voda určená k lidské spotřebě byla přinejmenším v souladu s požadavky specifikovanými v příloze I“. (neoficiální překlad)
29 Uvedená příloha I, C bod 20 stanoví, že nejvyšší přípustná koncentrace pro ukazatel „dusičnany“ činí 50 mg/l.
Vnitrostátní právní úprava
30 Oblast dotčená projednávanou žalobou byla prohlášena za ohroženou oblast podle nařízení č. 283/1998 Autonomního společenství Katalánsko ze dne 21. října 1998. K provedení tohoto předpisu bylo přijato nařízení č. 167/2000 ze dne 2. května 2000, kterým se přijímají výjimečná opatření v oblasti veřejných zdrojů zásobování znečištěných dusičnany, aby byla zaručena jakost vody určené k lidské spotřebě.
Postup před zahájením soudního řízení
31 Komisi byla v roce 2000 předložena stížnost, jež poukazovala na znečištění spodní vody v Baix Ter nacházející se v ústí řeky Ter v provincii Gerona, jakož i na znečištění vody rozváděné v řadě obcí v Empordà v téže provincii. Stěžovatel tvrdil, že toto znečištění různými látkami, zejména dusičnany, bylo způsobeno rozvojem intenzivního chovu prasat, z nějž byly splašky vypouštěny bez kontroly či čištění přímo do vodního prostředí. Týž stěžovatel, který zaslal Komisi výsledky analýzy, z níž vyplýval obsah dusičnanů v dotyčné vodě, uvedl, že zdravotní orgán provincie Gerona mu odmítl sdělit některé informace ohledně jakosti uvedené vody.
32 Dopisem ze dne 2. května 2000 vyzvala Komise španělské orgány, aby předložily své vyjádření k této stížnosti a sdělily jí informace týkající se dotčených chovných zařízení a stavu spodní vody v Baix Ter.
33 Dopisem ze dne 13. července 2000 zaslaly španělské orgány několik zpráv vypracovaných ředitelstvím pro životní prostředí Autonomního společenství Katalánsko. Ve své odpovědi tvrdily, že zemědělské odpady jsou vyloučeny z rozsahu působnosti směrnice 75/442 a že dotčené činnosti nepodléhají posouzení z hlediska svého vlivu na životní prostředí, jak je upraveno směrnicí 85/337. Dokumenty připojené v příloze k této odpovědi dokládají, že v návaznosti na kontrolu odpadů pocházejících z chovných zařízení byly zahájeny represivní akce a že se znečištění spodní vody dusičnany zvýšilo, přičemž polovina vzorků odebraných v prvním čtvrtletí 2000 nedodržovala nejvyšší koncentraci 50 mg/l. Pokud jde o směrnici 80/778, španělské orgány uvedly nařízení č. 167/2000.
34 Vzhledem k tomu, že se Komise domnívala, že španělské orgány porušily směrnice 75/442, 85/337, i v jejím původním znění, 80/68 a 80/778, zaslala dne 25. října 2000 Španělskému království výzvu.
35 Dopisy ze dne 1. a 15. února 2001 odpověděly španělské orgány na tuto výzvu a zaslaly Komisi zprávu vypracovanou ředitelstvím pro životní prostředí Autonomního společenství Katalánsko, v níž katalánská správa prohlašuje, že si je vědoma problému znečištění dusičnany v Baix Ter. Španělské orgány zejména uznaly, že v případě dotyčné spodní vody překročila koncentrace dusičnanů v šesti obcích prahovou hodnotu 50 mg/l. Uvedly nicméně, že nařízení č. 283/98 vymezilo dotčenou oblast jako ohroženou oblast Katalánska, pokud jde o znečištění dusičnany zemědělského původu, a že vláda schválila dne 3. dubna 2000 program opatření pro nakládání s vodními zdroji v oblastech ohrožených tímto znečištěním. Španělské orgány rovněž upřesnily, že v dotyčné oblasti je závazná správná zemědělská praxe přijatá vyhláškou ze dne 22. října 1998 a nařízení č. 205/2000 o přijetí programu agronomických opatření použitelných v ohrožených oblastech. Pokud jde o směrnice 75/442 a 80/68, španělské orgány uvedly, že nebyly porušeny, neboť veškerá dotyčná zařízení k chovu prasat podléhala postupu směřujícímu k tomu, aby bylo zaručeno správné nakládání s jejich odpady.
36 Dopisem ze dne 15. března 2001 zaslaly španělské orgány Komisi hygienickou zprávu vypracovanou ředitelstvím pro zdraví a sociální zabezpečení Autonomního společenství Katalánsko, z níž vyplývá překročení nejvyšší koncentrace dusičnanů 50 mg/l v dotyčné spodní vodě, jakož i v celé řadě studní v několika obcích.
37 Vzhledem k tomu, že se Komise domnívala, že dané odpovědi nadále nebyly dostatečné, zaslala dopisem ze dne 26. července 2001 Španělskému království odůvodněné stanovisko, v němž jej vyzvala, aby přijalo opatření nezbytná ke splnění svých povinností ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení tohoto stanoviska.
38 Dopisem ze dne 3. prosince 2001 odpověděly španělské orgány na odůvodněné stanovisko tím, že Komisi zaslaly novou zprávu vypracovanou ředitelstvím pro životní prostředí Autonomního společenství Katalánsko. V této zprávě nejprve uvedly, že v dotyčných zařízeních k chovu prasat probíhají řízení směřující k uvedení situace do souladu s právními předpisy a že byly zveřejněny zprávy o stavu životního prostředí vypracované v tomto rámci, jež předcházejí udělení nebo zamítnutí schválení. Poukázaly rovněž na existenci kontrolního plánu uvedených zařízení a zahájení represivních akcí. Zdůraznily, že všechna nová zařízení k intenzivnímu chovu prasat s více než 2 000 místy pro prasata určená k výkrmu a 750 místy pro chovná prasata podléhala posouzení jejich vlivů na životní prostředí v souladu se zákonem č. 6/2001. Konečně připustily, že nejvyšší koncentrace dusičnanů byla překročena v pěti obcích dotčené oblasti, jež podle zprávy ředitelství pro veřejné zdraví Autonomního společenství Katalánsko ze dne 14. září 2001 zaslané Komisi čítá pouhých 1 424 obyvatel.
39 Vzhledem k tomu, že se Komise domnívala, že Španělské království nadále nepřijalo nezbytná opatření ke splnění svých povinností, podala tuto žalobu.
40 Španělské království navrhuje, aby uvedená žaloba byla zamítnuta a Komisi byla uložena náhrada nákladů řízení.
K žalobě
K žalobním důvodům vycházejícím z porušení směrnice 75/442
Argumentace účastníků řízení
41 Komise tvrdí, že sporná zařízení produkují odpady ve značném množství, zejména hnůj a mrtvá těla zvířat, a že nakládání s těmito odpady je vzhledem k neexistenci jiných specifických právních předpisů Společenství upravujících všechna rizika zásahů do životního prostředí způsobená těmito odpady upraveno směrnicí 75/442.
42 Podle Komise je znečištění spodních vod v Baix Ter, jež uznaly španělské orgány ve svých dopisech z 1. a 15. února 2001, 15. března 2001 a 3. prosince 2001, způsobeno vypouštěním narůstajícího množství hnoje bez zpracování či kontroly v rozporu s článkem 4 uvedené směrnice. To potvrzuje řada analýz. Průměrné množství dusičnanů ve vodách hydrogeologické jednotky Baix Ter činí 61 mg/l, což překračuje nejvyšší povolenou koncentraci.
43 Komise mimoto tvrdí, že ke dni stanovenému v odůvodněném stanovisku fungovala dotyčná zařízení k chovu prasat bez povolení upraveného v článku 9 téže směrnice. Španělské orgány to připustily, když uvedly, že u řady těchto zařízení se situace uvádí do souladu s právními předpisy, což prokazuje, že vnitrostátní právní předpisy, jichž se tyto orgány dovolávají, nejsou dodržovány.
44 Konečně přibližně 200 zařízení k chovu prasat v dotyčné oblasti nepodléhalo přiměřeným a účinným pravidelným kontrolám příslušnými orgány v rozporu s článkem 13 směrnice 75/442. Španělské orgány se omezily na oznámení tabulky týkající se let 1994 až 1998 a uvedení kontrolního plánu a několika represivních akcí.
45 Španělská vláda zpochybňuje kvalifikaci odpadu ve smyslu směrnice 75/442, pokud jde o prasečí hnůj. Hnůj se používá jako půdní minerální organické hnojivo, a není tedy odpadem, nýbrž surovinou. Tento hnůj takto používaný jako surovina ve skutečnosti spadá pod směrnici Rady 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (Úř. věst. L 375, s. 1; Zvl. vyd. 15/02, s. 68), jejímž cílem je předcházet znečištění dusičnany pocházejícími ze zemědělských zdrojů.
46 Španělská vláda mimoto upřesňuje, že směrnice 91/676 musí být v každém případě považována za „jiný předpis“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice 75/442, v důsledku čehož se tato posledně uvedená směrnice nepoužije na prasečí hnůj. Pokud by pojem „jiných předpisů“ mohl být analyzován tak, že zahrnuje i vnitrostátní právní předpisy, musela by být královská nařízení č. 261/1996 a 324/2000 považována za předpisy spadající pod uvedený pojem.
47 V případě, že by se Soudní dvůr domníval, že hnůj spadá do rozsahu působnosti směrnice 75/442, má španělská vláda podpůrně za to, že Komise, jež musí prokázat, že skutečnosti, které uvádí, jsou správné, neprokázala nesplnění povinnosti z této směrnice. Akce příslušných španělských orgánů je důsledná a umožnila dosažení hmatatelných výsledků.
48 Komise ve své replice tvrdí, že pojem „jiných předpisů“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice 75/442 se vztahuje pouze na jiné právní předpisy Společenství, a nikoli na právní předpisy členských států. Soudní dvůr by se tedy měl odklonit od judikatury vycházející z rozsudku ze dne 11. září 2003, AvestaPolarit Chrome (C‑114/01, Recueil, s. I‑8725), v němž Soudní dvůr rozhodl, že vnitrostátní předpisy mohou rovněž představovat „jiné předpisy“.
49 Komise se v každém případě domnívá, že stávající španělská právní úprava, a sice královská nařízení č. 261/1996 a č. 324/2000, nezaručuje úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí srovnatelnou s úrovní ochrany zaručenou směrnicí 75/442. Krom toho neexistují jiné předpisy Společenství, jež by byly použitelné na hnůj, než je tato směrnice. Směrnice 91/676 má specifický rozsah působnosti, který nezahrnuje veškeré škody na životním prostředí způsobené statkovými hnojivy. Pokud jde o mrtvá těla zvířat, španělská vláda se o nich nezmiňuje a směrnice Rady 90/667/EHS ze dne 27. listopadu 1990 o veterinárních pravidlech pro zneškodňování a zpracování živočišného odpadu, jeho uvádění na trh a pro ochranu před patogenními původci v krmivech živočišného původu, též z ryb, a o změně směrnice 90/425/EHS (Úř. věst. L 363, s. 51), která nezahrnuje veškeré škody způsobené mrtvými těly zvířat ani veškeré činnosti nakládání s odpady, již nemůže být kvalifikována jako „jiný předpis“. Směrnice 75/442 se tedy jako jediná použije na odpady (hnůj a mrtvá těla zvířat) vyprodukované zařízeními k chovu prasat.
50 Komise dále odmítá tvrzení španělské vlády, že hnůj není odpadem, ale surovinou. Skutečnost, že prasečí hnůj je využíván a že je uveden v evropském katalogu odpadů, hovoří ve prospěch kvalifikace této látky jako odpadu. Pouze hnůj používaný v chovném zařízení jako hnojivo v souladu se správnou zemědělskou praxí může být považován za vedlejší produkt. To není případ všech chovných zařízení, na něž se vztahuje projednávaná žaloba, neboť hnůj je produkován v příliš velkém množství proto, aby mohl být vyhrazen k tomuto použití.
51 Komise se konečně domnívá, že dostatečně prokázala, že španělské orgány nesplnily povinnosti vyplývající ze směrnice 75/442.
52 Španělská vláda ve své duplice uvádí, že dle jejího názoru není relevantní zpochybňovat výklad, který Soudní dvůr vyvodil z pojmu „jiné předpisy“ ve svém výše uvedeném rozsudku AvestaPolarit Chrome.
53 Španělská vláda tvrdí, že veškeré použitelné vnitřní předpisy, a to jednak na vnitrostátní úrovni královské nařízení č. 261/1996 pro ohrožené oblasti a královské nařízení č. 324/2000 pro ostatní oblasti, podpůrně doplněné zákonem č. 10/1998, a jednak úplná právní úprava přijatá Autonomním společenstvím Katalánsko ohledně výkalů dobytka (plány nakládání, knihy hospodaření, pravidla hnojení a dopravy vně zařízení, povolovací a sankční režim atd.), představují „jiné předpisy“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 75/442, a že tato směrnice se tedy nepoužije. Komise ve své replice neprávem zdůrazňuje mrtvá těla zvířat, neboť projednávaná žaloba se vždy týkala znečištění vod způsobeného výkaly dobytka.
54 Španělská vláda uplatňuje, že na úrovni Společenství upravuje směrnice 91/676 recyklaci statkových hnojiv v zemědělství. Směrnice 90/667 se naproti tomu na hnůj nepoužije, neboť živočišné výkaly jsou vyloučeny z jejího rozsahu působnosti. Hnůj je vedlejším produktem, pokud je využíván jako hnojivo v souladu se správnou zemědělskou praxí. Skutečnost, že jej lze snadno uvést na trh, a to i mimo jeho výrobní oblast, prokazuje, že nespadá pod pojem „odpadu“ ve smyslu směrnice 75/442. Pokud jde o mrtvá těla zvířat, použije se specificky nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (Úř. věst. L 273, s. 1; Zvl. vyd. 03/37, s. 92).
55 Španělská vláda konečně zdůrazňuje, že katalánské orgány uskutečnily vzdělávací akce pro zemědělce za účelem vhodného nakládání s odpady ze statkových hnojiv, které podporují vznik závodů na kompostování pro zpracování přebytkových výkalů. Dvanáct těchto závodů je již v provozu, deset z nich se jako záměry nachází ve schvalovacím stadiu.
Závěry Soudního dvora
56 Úvodem je namístě upřesnit, že Komise ve své žalobě výslovně zmínila mrtvá těla zvířat mezi odpady produkovanými dotčenými zařízeními k chovu prasat. Žalobní důvody vycházející z porušení směrnice 75/442 se tedy týkají nejen nesplnění povinností při nakládání s prasečím hnojem vyprodukovaným uvedenými zařízeními, za něž jsou odpovědné španělské orgány, ale i nepoužití několika ustanovení uvedené směrnice na mrtvá těla zvířat.
57 Je třeba připomenout, že rozsah působnosti pojmu „odpad“ ve smyslu směrnice 75/442 závisí na významu pojmu „zbavit se“ uvedeného v čl. 1 písm. a) prvním pododstavci uvedené směrnice (viz rozsudek ze dne 18. prosince 1997, Inter‑Environnement Wallonie, C‑129/96, Recueil, s. I‑7411, bod 26).
58 V určitých situacích může předmět, materiál nebo surovina, jež vznikají těžebním nebo výrobním postupem, který není hlavně určen k jeho výrobě, představovat nikoli zbytek, ale vedlejší produkt, kterého se podnik nechce „zbavit“ ve smyslu čl. 1 písm. a) prvního pododstavce směrnice 75/442, ale který chce za podmínek, které jsou pro něj výhodné, využívat nebo uvádět na trh v pozdějším procesu bez jeho předchozího zpracování. V takovém případě neexistuje žádné odůvodnění pro to, aby předměty, materiály nebo suroviny, jež mají z hospodářského hlediska hodnotu výrobku bez ohledu na jejich zpracování a které jako takové podléhají právním předpisům použitelným na tyto výrobky, podléhaly ustanovením této směrnice, jež mají upravovat odstraňování nebo využití odpadů, pokud toto opětovné využití nebude bez předchozího zpracování a v návaznosti na výrobní proces pouze možné, ale jisté (viz rozsudek ze dne 18. dubna 2002, Palin Granit a Vehmassalon kansanterveystyön kuntayhtymän hallitus, C‑9/00, Recueil, s. I‑3533, body 34 až 36).
59 Soudní dvůr tak rozhodl, že úlomky zbytkového kamení a písku z obohacování rudy pocházející z důlního zařízení nespadají pod kvalifikaci odpadů ve smyslu směrnice 75/442, pokud je jejich držitel užívá pro nezbytné zasypání chodeb uvedeného dolu a poskytne dostatečné záruky vymezení a skutečné využití těchto látek (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek AvestaPolarit Chrome, bod 43). Soudní dvůr se rovněž domníval, že petrolejový koks, který je úmyslně vyráběn nebo je výsledkem současné výroby dalších hořlavých derivátů ropy v ropné rafinerii a je s jistotou používán jako palivo pro energetickou potřebu rafinérie a ostatních průmyslových podniků, není odpadem ve smyslu směrnice 75/442 (usnesení ze dne 15. ledna 2004, Saetti a Frediani, C‑235/02, Recueil, s. I‑1005, bod 47).
60 Jak právem uplatňuje španělská vláda, mohou být statková hnojiva za stejných podmínek vyloučena z kvalifikace odpadů, pokud jsou používána jako půdní hnojiva v rámci legální praxe hnojení na řádně vymezených pozemcích a pokud se jejich skladování omezuje na potřeby tohoto hnojení.
61 V rozporu s tvrzením Komise není namístě omezovat tuto analýzu na statková hnojiva používaná jako hnojiva na pozemcích téhož zemědělského podniku, jako je podnik, který tato hnojiva produkuje. Jak již totiž Soudní dvůr rozhodl, látka může být nepovažována za odpad ve smyslu směrnice 75/442, pokud je s jistotou používána pro potřeby jiných hospodářských subjektů, než je subjekt, který ji vyprodukoval (viz v tomto smyslu výše uvedené usnesení Saetti a Frediani, bod 47).
62 Naproti tomu analýzu umožňující se v určitých situacích domnívat, že zbytek z výroby není odpadem, ale vedlejším produktem nebo opětovně použitelnou surovinou v návaznosti na výrobní proces, nelze použít na mrtvá těla chovných zvířat, pokud tato zvířata uhynula v zařízení a nebyla poražena za účelem lidské spotřeby.
63 Tato mrtvá těla zvířat totiž nemohou být obecně opětovně využita k účelům lidské potravy. Jsou právní úpravou Společenství, zejména směrnicí 90/667, která byla po datu stanoveném v odůvodněném stanovisku zrušena článkem 37 nařízení č. 1774/2002, považována za „živočišný odpad“ a mimoto za odpad spadající do kategorie „vysoce rizikových látek“, které musejí být zpracovány v závodech schválených členskými státy nebo odstraněny spálením nebo zakopáním. Uvedená směrnice stanoví, že tento materiál může být použit k potravě pro zvířata, která neslouží lidské spotřebě, avšak pouze na základě povolení vydaných členskými státy a pod veterinární kontrolou příslušných orgánů.
64 Mrtvá těla zvířat uhynulých v dotčeném zařízení tedy nesmějí být v žádném případě používána za podmínek, které by umožňovaly, aby byly vyloučeny z definice odpadů ve smyslu směrnice 75/442. Držitel těchto mrtvých těl zvířat má povinnost se jich zbavit, takže tento materiál musí být považován za odpad.
65 Pokud jde v projednávaném případě zaprvé o hnůj produkovaný dotčenými chovnými zařízeními, z písemností ve spisu vyplývá, že tento hnůj je používán jako zemědělské hnojivo v rámci pravidel hnojení, jež jsou v souladu se zásadami správné zemědělské praxe stanovenými Autonomním společenstvím Katalánsko. Osoby řídící dotčená zařízení se ho tedy nechtějí zbavit, takže tento hnůj nepředstavuje odpad ve smyslu směrnice 75/442.
66 Okolnost, že v evropském katalogu odpadů jsou mezi „odpady z prvovýroby v zemědělství“ uvedeny „zvířecí trus, moč a hnůj (včetně znečištěné slámy), kapalné odpady, soustřeďované odděleně a zpracovávané mimo místo vzniku“, nemůže zpochybnit tento závěr. Tato obecná zmínka statkových hnojiv totiž nepřihlíží k podmínkám, za nichž jsou tato hnojiva používána a jež jsou určující pro účely posouzení pojmu odpad. Úvodní poznámka uvedená v příloze evropského katalogu odpadů ostatně obsahuje upřesnění, že tento seznam odpadů není „taxativní“, že „skutečnost, že materiál je tam uveden, neznamená, že by byl odpadem za všech okolností“ a „zařazení do tohoto seznamu má účinek pouze tehdy, pokud materiál odpovídá definici odpadů“.
67 Žalobní důvody vycházející z porušení směrnice 75/442 tedy musejí být zamítnuty, pokud se týkají nakládání s prasečím hnojem.
68 Pokud jde zadruhé o mrtvá těla zvířat produkovaná spornými chovnými zařízeními, jež musejí být považována za odpady ve smyslu směrnice 75/442, jak bylo řečeno v bodě 65 tohoto rozsudku, španělská vláda nicméně tvrdí, že na mrtvá těla zvířat se „již vztahují jiné právní předpisy“, a jsou tedy vyloučena z rozsahu působnosti této směrnice podle čl. 2 odst. 1 písm. b), iii) uvedené směrnice.
69 Soudní dvůr již rozhodl, že tento pojem „jiných předpisů“ se může vztahovat jak na právní předpisy Společenství, tak na vnitrostátní právní předpisy upravující kategorii odpadů uvedenou v čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 75/442 za podmínky, že se tyto právní předpisy, ať již předpisy Společenství nebo vnitrostátní předpisy, týkají nakládání s uvedenými odpady jako takovými a že vedou k úrovni ochrany životního prostředí, která přinejmenším odpovídá úrovni uvedené v této směrnici (viz výše uvedený rozsudek AvestaPolarit Chrome, bod 61).
70 Aniž by přitom bylo třeba se v projednávané věci vyslovit ke kritice, kterou Komise formulovala při jednání proti výše uvedenému rozsudku AvestaPolarit Chrome, je namístě podotknout, že ohledně dotčených mrtvých těl zvířat byly zákonodárcem Společenství přijaty „jiné předpisy“ Společenství než směrnice 75/442 ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) této směrnice.
71 Směrnice 90/667 se totiž týká zejména nakládání s těmito mrtvými těly zvířat jako odpady. Stanoví přesná pravidla použitelná na tuto kategorii odpadů, když zejména stanoví, že mají být zpracovávána ve schválených závodech nebo odstraňována spalováním nebo zakopáním. Definuje například situace, kdy tyto odpady, nemohou-li být zpracovány, musejí být spalovány nebo zakopávány. Článek 3 odst. 2 uvedené směrnice stanoví, že tyto odpady mohou být spalovány nebo zakopávány zejména tehdy, pokud „množství a vzdálenost neodůvodňují sběr odpadů“ a „zakopání musí být dostatečně hluboké, aby bylo zabráněno šelmám ve vyhrabání mrtvých těl zvířat nebo odpadů, a musí být provedeno na vhodném pozemku, aby bylo zabráněno kontaminaci podzemních vod a jakémukoli poškození životního prostředí. Před zakopáním mají být mrtvá těla zvířat ošetřena vhodným dezinfekčním prostředkem povoleným příslušným orgánem“. Táž směrnice rovněž upravuje kontroly, které musejí členské státy provést, a ve svém článku 12 stanoví, že veterinární experti Komise mohou v některých případech ve spolupráci s vnitrostátními orgány provést kontrolu na místě. Nařízení č. 1774/2002 vstoupilo v platnost po datu uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, a na projednávanou věc se tedy nepoužije. Toto nařízení, jež bylo přijato v důsledku hygienické krize zvané „nemoc šílených krav“, stanoví ještě přesnější požadavky na uskladnění, zpracování a spalování živočišného odpadu.
72 Ustanovení směrnice 90/667 upravují vlivy zpracování mrtvých těl zvířat na životní prostředí a podle stupně upřesnění stanovují úroveň ochrany životního prostředí, která přinejmenším odpovídá úrovni stanovené směrnicí 75/442. Představují tak, v rozporu s tím, co tvrdí Komise ve své replice, „jiný předpis“ vztahující se na tuto kategorii odpadů a umožňují se domnívat, že tato kategorie je vyloučena z rozsahu působnosti uvedené směrnice, aniž by bylo třeba zkoumat, zda vnitrostátní právní předpisy, kterých se dovolává španělská vláda, samy o sobě představují takový „jiný předpis“.
73 Směrnice 75/442 se tedy nepoužije na dotčená mrtvá těla zvířat. Vzhledem k tomu, že se Komise dovolávala pouze porušení této směrnice, musejí být žalobní důvody vycházející z jejího porušení zamítnuty, pokud se týká uvedených mrtvých těl zvířat.
74 Tyto žalobní důvody tedy musejí být zamítnuty v plném rozsahu.
K žalobním důvodům vycházejícím z porušení směrnice 85/337
Argumentace účastníků řízení
75 Komise uplatňuje, že podle ustálené judikatury Soudního dvora čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337, i v jejím původním znění, nesvěřuje členským státům pravomoc globálně a s konečnou platností vyloučit jeden nebo více druhů záměrů uvedených v příloze II uvedené směrnice z povinnosti provést posouzení. Určitý prostor pro uvážení, jímž členské státy disponují, pokud jde o vymezení záměrů uvedených v této příloze II, je totiž omezen povinností podřídit studii o vlivu na životní prostředí všechny záměry, jež by mohly mít významný vliv na životní prostředí, zejména v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, studii o vlivu na životní prostředí. Soudní dvůr již konstatoval, že Španělské království nesplnilo povinnosti vyplývající z těchto ustanovení (rozsudek ze dne 13. června 2002, Komise v. Španělsko, C‑474/99, Recueil, s. I‑5293).
76 V projednávaném případě měla být uskutečněna řízení o předchozím posouzení s ohledem na negativní účinky zařízení k chovu prasat na životní prostředí, zejména znečištění vod a nepříjemné zápachy, rozsah a nesmírně rychlý růst těchto zařízení v téže oblasti, jejich umístění v oblasti prohlášené za ohroženou na základě směrnice 91/676 samotnými španělskými orgány. Španělské orgány to uznaly ve své zprávě ze dne 31. října 2001, jež byla přiložena k jejich odpovědi na odůvodněné stanovisko.
77 Komise tedy tvrdí, že Španělské království porušilo článek 2 a čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337, i v jejím původním znění, podle toho, zda žádost o povolení nebo změnu dotyčných záměrů byla podána před 14. březnem 1999, datem vstupu v platnost změn provedených směrnicí 97/11, nebo po tomto datu.
78 Španělská vláda se domnívá, že Komise neupřesnila, kterého z obou znění směrnice 85/337 se nesplnění povinnosti týká, a že žalobní důvod je v důsledku toho nepřípustný.
79 Táž vláda podpůrně tvrdí, že tento žalobní důvod musí být v každém případě zamítnut. Mezi lety 2000 a 2003 bylo v regionu Baix Ter chovnými zařízeními podáno dvanáct žádostí o povolení nebo o povolení v oblasti životního prostředí, z toho se devět z těchto žádostí týkalo uvedení existujících zařízení do souladu s právními předpisy. Pouze tři spisy se tedy skutečně týkaly vzniku nových chovných zařízení. Čtyři tyto žádosti byly zamítnuty.
80 Komise ve své replice uplatňuje, že přesně uvedla, že španělské orgány porušily směrnici 85/337, i v jejím původním znění, podle toho, ke kterému datu byla chovná zařízení otevřena nebo rozšířena. Žalobní důvod je tedy přípustný. Ve věci samé nezpochybňuje španělská vláda argumentaci, o niž se tento žalobní důvod opírá.
81 Španělská vláda ve své duplice uvádí, že tvrzení Komise jsou nepřesná s ohledem na počet dotyčných zařízení, a sice 387 v roce 1989, a že tento žalobní důvod je tedy nepřípustný.
Závěry Soudního dvora
82 Je třeba připomenout, že Komise je povinna v každé žalobě podané na základě článku 226 ES uvést přesné žalobní důvody, o nichž má Soudní dvůr rozhodnout, jakož i alespoň shrnujícím způsobem právní a skutkové poznatky, na nichž jsou tyto žalobní důvody založeny (viz zejména rozsudky ze dne 23. října 1997, Komise v. Řecko, C‑375/95, Recueil, s. I‑5981, bod 35, a ze dne 29. listopadu 2001, Komise v. Itálie, C‑202/99, Recueil, s. I‑9319, bod 20).
83 Tak je tomu v projednávaném případě.
84 Komise totiž uvedla, že se její žalobní důvody týkají neexistence předchozího posouzení vlivů zařízení k chovu prasat v regionu Baix Ter na životní prostředí, když uvedla několik přesných příkladů zařízení, jež měla být podrobena takovému posouzení, a uvedla, že směrnicí, jejíž porušení je tvrzeno, je směrnice 85/337 nebo tato směrnice ve svém původním znění, podle toho, zda žádost o povolení nebo změnu dotyčných záměrů byla podána před 14. březnem 1999, datem vstupu v platnost změn provedených směrnicí 97/11, nebo po tomto datu.
85 Tyto žalobní důvody tedy byly podány přesně, tak aby Španělské království mohlo předložit svou obranu, a jsou tedy přípustné.
86 Pokud jde ve věci samé zaprvé o zařízení vzniklá nebo změněná před 14. březnem 1999, Komise právem tvrdí, že záměry zřízení nebo změny těchto zařízení, i když jsou uvedeny v příloze II směrnice 85/337 v jejím původním znění, měly být podrobeny předchozímu posouzení z hlediska svých vlivů na životní prostředí s ohledem na jejich vlastnosti podle čl. 2 odst. 1 téže směrnice.
87 Článek 4 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 85/337 v jejím původním znění totiž sice svěřoval členským státům určitý prostor pro uvážení při specifikaci, zda druhy záměrů vyjmenované v příloze II této směrnice měly být podrobeny posouzení, nebo při stanovení kritérií nebo prahových hodnot, tento určitý prostor pro uvážení však byl omezen povinností podrobit záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, studii o vlivu na životní prostředí, jež je uvedena v čl. 2 odst. 1 téže směrnice (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 24. října 1996, Kraaijeveld a další, C‑72/95, Recueil, s. I‑5403, bod 50; ze dne 21. září 1999, Komise v. Irsko, C‑392/96, Recueil, s. I‑5901, bod 64, a výše uvedený rozsudek Komise v. Španělsko, body 30 a 31). Jak Soudní dvůr rozhodl, nemohly členské státy zejména globálně a s konečnou platností vyloučit jeden nebo více druhů záměrů uvedených v této příloze II z povinnosti provést posouzení (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 2. května 1996, Komise v. Belgie, C‑133/94, Recueil, s. I‑2323, body 41 až 43).
88 V projednávaném případě vlastnosti dotyčných zařízení vyžadovaly, aby byly podrobeny posouzení z hlediska svých vlivů. Velikost řady z těchto zařízení, jejich zeměpisné umístění v oblasti, jež byla španělskými orgány v roce 1998 prohlášena za ohroženou podle směrnice 91/676, jejich poměrně vysoký počet v téže oblasti a zvláštní problémy spojené s tímto druhem chovných zařízení vyžadovaly provést tato posouzení.
89 Španělská vláda přitom nezmínila žádné řízení o předchozím posouzení, které by se použilo na dotčená zařízení k chovu prasat před 14. březnem 1999. Během postupu před zahájením soudního řízení uvedla, že tehdy platná vnitrostátní právní úprava nestanovila, že by dotčené činnosti měly být podrobeny posouzení z hlediska svých vlivů na životní prostředí. Argumenty, které uvádí před Soudním dvorem, se krom toho vztahují pouze na provedení vnitrostátních právních předpisů, jež vstoupily v platnost po 14. březnu 1999, v regionu Baix Ter.
90 Žalobním důvodům vycházejícím z porušení směrnice 85/337, v jejím původním znění, tedy musí být vyhověno.
91 Pokud jde zadruhé o chovná zařízení vzniklá nebo změněná po 14. březnu 1999, datu vstupu v platnost změn provedených směrnicí 97/11, je třeba podotknout, že ustanovení čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337 stanovila, že členské státy určí na základě přezkoumání každého jednotlivého případu nebo prahových hodnot nebo kritérií stanovených členským státem, zda záměry uvedené v příloze II této směrnice, mezi nimiž je uvedena řada jiných zařízení k intenzivnímu chovu, než jsou zařízení uvedená v příloze I téže směrnice, mají podléhat posouzení z hlediska svých vlivů.
92 Tato ustanovení mají v podstatě stejný dosah jako ustanovení čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337 v jejím původním znění. Nemění obecné pravidlo uvedené v čl. 2 odst. 1 této směrnice, podle nějž záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, jsou posouzeny z hlediska svých vlivů na životní prostředí. Vstup v platnost směrnice 97/11 se tedy nijak nedotkl povinnosti španělských orgánů zajistit, aby se taková posouzení uskutečnila ve vztahu k dotyčným chovným zařízením.
93 Španělská vláda nicméně tvrdí, že podle zákona č. 3/1998 a jeho prováděcího nařízení podléhají zařízení s více než 2 000 prasaty určenými k výkrmu nebo 750 chovnými prasnicemi předchozímu povolení v oblasti životního prostředí, které obsahuje přesné povinnosti ohledně nakládání se statkovými hnojivy a mrtvými těly zvířat. Zařízení s 200 až 2 000 prasaty musejí před svým vznikem získat povolení v oblasti životního prostředí. Týž zákon stanoví, že zařízení k chovu prasat, jež nemají povolení v oblasti životního prostředí, musejí podat žádosti o povolení, aby jejich situace byla uvedena do souladu s právními předpisy.
94 Podle španělské vlády se pouhé tři žádosti podané na základě uvedeného zákona týkaly vzniku nových chovných zařízení. Všechna nová zařízení tedy podléhají žádosti o povolení nebo povolení v oblasti životního prostředí, přičemž nejvýznamnější z nich podléhají na základě kritérií uvedených v bodě 93 tohoto rozsudku posouzení z hlediska svých vlivů.
95 Španělská vláda rovněž uvádí, že počet zařízení k chovu prasat se ve všech obcích regionu Baix Ter dotčených projednávanou žalobou snížil z 387 v roce 1989 na 197 v roce 1999. I když se od tohoto posledně uvedeného roku uvedený počet mírně zvýšil, snížil se výrazně počet zvířat, a sice o 12 017 kusů. Akce španělských orgánů vedla zejména k zahájení 63 sankčních řízení, v nichž byly uloženy peněžité tresty.
96 Komise přitom nepopírá opodstatněnost prahových hodnot stanovených vnitrostátní právní úpravou přijatou Autonomním společenstvím Katalánsko. Krom toho sice popírá účinnost opatření přijatých na základě zákona č. 3/1998, avšak neprokazuje, že by některá zařízení vznikla nebo byla změněna po 14. březnu 1999, aniž by byla podrobena posouzení z hlediska svých vlivů. V rozporu s tím, co tvrdí Komise, neuznaly španělské orgány, že by se zařízení nacházela v takové situaci. Uvedené orgány pouze připustily, že zařízení, která vznikla před vstupem v platnost zákona č. 3/1998 a jeho prováděcího nařízení, nebyla podrobena studii o vlivech na životní prostředí a že některá z nich byla podrobena povolovacím řízením, jež případně vedla k uvedení do souladu s právními předpisy.
97 Za těchto podmínek není prokázáno, že by Španělské království nesplnilo povinnosti vyplývající z ustanovení článku 2 a čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337. Žalobní důvody vycházející z porušení uvedených ustanovení tedy musejí být zamítnuty.
98 Z výše uvedeného vyplývá, že žalobní důvody Komise vycházející z porušení povinnosti provést posouzení vlivů zařízení k chovu prasat v regionu Baix Ter na životní prostředí nejsou opodstatněné, pokud se týkají porušení článku 2 a čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337, v jejím původním znění.
K žalobním důvodům vycházejícím z porušení směrnice 80/68
99 Komise tvrdí, že hnůj je látka, která má vliv na chuť nebo pach podzemních vod, a na kterou se tedy vztahuje seznam II směrnice 80/68. Podle čl. 3 písm. b), čl. 5 odst. 1 a článku 7 tedy měla v oblastech dotčených znečištěním, v nichž měla být zřízena zařízení k chovu prasat, proběhnout povolovací řízení zahrnující předchozí šetření a hydrogeologické průzkumy, což se však nestalo. Existence nekontrolovaného vypouštění a prosakování hnoje bylo prokázáno represivními akcemi španělských orgánů proti osobám řídícím dotčená zařízení.
100 Je však třeba jednak poukázat na to, že používání hnoje jako hnojiva je operace, která zpravidla odpovídá správné zemědělské praxi, a není tedy „odstraňováním nebo ukládáním těchto látek za účelem odstranění“ ve smyslu článku 5 uvedené směrnice.
101 Krom toho ani za předpokladu, že by používání hnoje mělo vliv na chuť nebo pach podzemních vod a mohlo být zdrojem znečištění vod, režim ochrany vod před znečištěním pocházejícím ze statkových hnojiv se na úrovni Společenství neopírá o směrnici 80/68, nýbrž o směrnici 91/676. Specifickým cílem posledně uvedené směrnice je totiž boj proti znečištění vod způsobenému hnojením nebo vypouštěním živočišných výkalů, jakož i nadměrným používáním hnojiv. Režim ochrany, který upravuje, obsahuje přesná opatření ohledně nakládání s odpady, jež členské státy musejí uložit zemědělským provozovatelům a jež přihlížejí k charakteru většího či menšího ohrožení prostředí přijímajícího hnojivo.
102 Přitom kdyby byl článek 5 směrnice 80/68 vykládán v tom smyslu, že členské státy musejí podřídit používání hnoje nebo obecněji statkových hnojiv jako zemědělského hnojiva předchozímu šetření, které zahrnuje zejména hydrogeologický průzkum, vyplývaly by z toho rozsáhlé vyšetřovací povinnosti bez ohledu na dotyčné území. Tyto povinnosti by byly zjevně přísnější než povinnosti, jež zákonodárce Společenství zamýšlel uložit směrnicí 91/676 členským státům v oblasti zemědělství. Režim ochrany zavedený směrnicí 80/68 by tak částečně nahradil specifický režim zavedený směrnicí 91/676.
103 Takový výklad směrnice 80/68 tedy nelze přijmout.
104 Španělské orgány tedy nebyly na základě uvedené směrnice povinny podřídit zemědělské používání hnoje v dotčených chovných zařízeních povolovacímu řízení upravenému touto směrnicí ani za těchto podmínek provádět hydrogeologický průzkum v dotyčné oblasti.
105 Žalobní důvody vycházející z porušení směrnice 80/68 tedy musejí být zamítnuty.
K žalobním důvodům vycházejícím z porušení směrnice 80/778
Argumentace účastníků řízení
106 Komise uplatňuje, že v několika obcích regionu Baix Ter byla několikrát překročena nejvyšší koncentrace dusičnanů 50 mg/l stanovená v příloze I, C bodě 20 směrnice 80/778, což španělské orgány uznaly ve svých dopisech z 13. července 2000, 1. a 15. února 2001, 15. března 2001, 3. prosince 2001 a 29. ledna 2002.
107 Španělská vláda uvádí, že Autonomní společenství Katalánsko zahájilo plán na odstranění znečištění vod dusičnany, který vedl k průzkumům a četným analýzám a ochranným opatřením zachycování vody pod vedením katalánské agentury pro vodu. V regionu Baix Ter byla zřízena síť dohledu s 28 body, na nichž se každé tři měsíce provádí analýza. V roce 2003 vyplynula z 73 % analýz provedených v této síti koncentrace dusičnanů nižší než 50 mg/l. Srovnatelné úsilí bylo vynaloženo, pokud jde o analýzu přítomnosti dusíkatých sloučenin v podzemních vodách provincie Gerona. Přetrvávající neuspokojivé výsledky veškerých těchto akcí lze částečně vysvětlit značným suchem, které v Katalánsku zavládlo v posledních letech. Chovná zařízení byla mimoto podrobena přísnějším kontrolám. V roce 2002 byly rovněž v řadě obcí podniknuty práce k odstranění problémů s veřejným zásobováním pitnou vodou. Problémy uvedené v ostatních sítích by měly být brzy vyřešeny.
Závěry Soudního dvora
108 Jak Soudní dvůr rozhodl, čl. 7 odst. 6 směrnice 80/778 neukládá pouhou povinnost postupovat s řádnou péčí, ale povinnost dosáhnout určitého výsledku (rozsudek ze dne 14. listopadu 2002, Komise v. Irsko, C‑316/00, Recueil, s. I‑10527, bod 37).
109 Španělská vláda přitom nepopírá, že z 30 až 40 % vzorků vody analyzovaných v oblasti dotčené projednávanou žalobou vyplynula koncentrace dusičnanů, která nedodržela prahovou hodnotu 50 mg/l stanovenou v příloze I, C bodě 20 směrnice 80/778. Tato vláda zejména uznává, že v některých obcích, zvláště v obcích Albons, Parlavà, Rupià a Foixà, nebyly splněny povinnosti vyplývající z této směrnice, pokud jde o ukazatel „dusičnany“.
110 I když opatření přijatá španělskými orgány zřejmě celkově zlepšila jakost vody určené k lidské spotřebě v regionu Baix Ter, neprokazují, že byly splněny povinnosti vyplývající z čl. 7 odst. 6 směrnice 80/778.
111 Pokud jde o okolnost tvrzenou španělskou vládou, že hygienické riziko pro dotyčné obyvatelstvo díky informačním kampaním kleslo, ta nijak nezbavuje španělské orgány povinnosti dosáhnout výsledku, která pro ně vyplývá ze směrnice 80/778.
112 Žalobní důvody vycházející z porušení směrnice 80/778 jsou tedy opodstatněné.
113 Z výše uvedeného plyne, že Španělské království tím, že:
– neprovedlo před výstavbou zařízení k chovu prasat v regionu Baix Ter nebo uskutečněním jejich změn posouzení vlivů na životní prostředí v rozporu s ustanoveními článku 2 a čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337, v jejím původním znění,
– překročilo v několika veřejných vodovodních sítích v regionu Baix Ter nejvyšší přípustnou koncentraci pro ukazatel „dusičnany“ stanovenou v příloze I, C bodě 20 směrnice 80/778 v rozporu s čl. 7 odst. 6 této směrnice,
nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedených směrnic.
114 Ve zbývající části je namístě žalobu zamítnout.
K nákladům řízení
115 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Podle čl. 69 odst. 3 téhož řádu může Soudní dvůr rozdělit náklady řízení mezi účastníky nebo rozhodnout, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady, pokud jsou účastníci řízení současně neúspěšní v jednom či více bodech nebo ve výjimečných případech.
116 V projednávaném sporu je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že žalobě nebylo vyhověno v plném rozsahu nesplnění povinnosti, jak bylo definováno Komisí.
117 Je tedy namístě uložit Španělskému království náhradu dvou třetin veškerých nákladů řízení. Komisi se ukládá náhrada jedné třetiny nákladů řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
1) Španělské království tím, že neprovedlo před výstavbou zařízení k chovu prasat v regionu Baix Ter nebo uskutečněním jejich změn posouzení vlivů na životní prostředí v rozporu s ustanoveními článku 2 a čl. 4 odst. 2 směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí a že v několika veřejných vodovodních sítích v regionu Baix Ter překročilo nejvyšší přípustnou koncentraci pro ukazatel „dusičnany“ stanovenou v příloze I, C bodě 20 směrnice Rady 80/778/EHS ze dne 15. července 1980 o jakosti vody určené k lidské spotřebě v rozporu s čl. 7 odst. 6 této směrnice, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedených směrnic.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Španělskému království se ukládá náhrada dvou třetin veškerých nákladů řízení. Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada jedné třetiny nákladů řízení.
Podpisy.
* Jednací jazyk: španělština.