ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

17. září 2002 (*)

„Veřejné zakázky na služby v oblasti dopravy – Směrnice 92/50/EHS a 93/38/EHS – Zadávající obec, která organizuje autobusové dopravní služby a jejíž nezávislý hospodářský útvar se účastní zadávacího řízení jako uchazeč – Zohlednění kritérií týkajících se ochrany životního prostředí za účelem určení ekonomicky nejvýhodnější nabídky – Přípustnost v případě, že útvar obce, který je uchazečem, splňuje tato kritéria jednodušeji“

Ve věci C‑513/99,

jejímž předmětem je žádost Korkein hallinto oikeus (Finsko) zaslaná Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES a směřující k získání ve sporu probíhajícím před prvně uvedeným soudem mezi

Concordia Bus Finland Oy Ab, původně Stagecoach Finland Oy Ab,

a

Helsingin kaupunki,

HKL-Bussiliikenne,

rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu čl. 2 odst. 1 písm. a), čl. 2 písm. c) a článku 4, jakož i čl. 34 odst. 1 směrnice Rady 93/38/EHS, ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací (Úř. věst. L 199, s. 84; Zvl. vyd. 06/02, s. 194), ve znění aktů o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. 1994, C 241, s. 21 a Úř. věst. 1995, L 1, s. 1) a čl. 36 odst. 1 směrnice Rady 92/50/EHS o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby (Úř. věst L 209, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 322),

SOUDNÍ DVŮR,

ve složení G. C. Rodríguez Iglesias, předseda, P. Jann a F. Macken, předsedové senátů, C. Gulmann, D. A. O. Edward, A. La Pergola, M. Wathelet, R. Schintgen a V. Skouris (zpravodaj), soudci,

generální advokát: J. Mischo,

vedoucí soudní kanceláře: H. von Holstein, náměstek vedoucího soudní kanceláře,

s ohledem na písemná vyjádření předložená:

–        za Concordia Bus Finland Oy Ab M. Heinonenem, oikeustieteen kandidaatti,

–        za Helsingin Kaupunki A.-L. Salo-Halinen, jako zmocněnkyní,

–        za finskou vládu T. Pynnä, jako zmocněnkyní,

–        za řeckou vládu D. Tsagkaraki a K. Grigoriouem, jako zmocněnci,

–        za nizozemskou vládu M. A. Fierstrou, jako zmocněncem,

–        za rakouskou vládu C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,

–        za švédskou vládu A. Krusem, jako zmocněncem,

–        za Komisi Evropských společenství M. Nolinem, jako zmocněncem, ve spolupráci s E. Saviou, avocat,

s ohledem na zprávu k jednání,

po vyslechnutí ústních vyjádření Concordia Bus Finland Oy Ab, zastoupené M. Savolou, asianajaja, Helsingin Kaupunki, zastoupené A.-L. Salo-Halinen, finské vlády, zastoupené T. Pynnä, řecké vlády, zastoupené K. Grigoriouem, rakouské vlády, zastoupené M. Winkler, jako zmocněnkyní, švédské vlády, zastoupené A. Krusem, vlády Spojeného království, zastoupené R. Williamsem, barrister, a Komise, zastoupené M. Nolinem, ve spolupráci s E. Saviou, na jednání konaném dne 9. října 2001,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 13. prosince 2001,

vydává tento

Rozsudek

1        Usnesením ze dne 17. prosince 1999, doručeným Soudnímu dvoru dne 28. prosince 1999, položil Korein hallinto-oikeus podle článku 234 ES tři předběžné otázky týkající se výkladu čl. 2 odst. 1 písm. a), čl. 2 písm. c) a článku 4, jakož i čl. 34 odst. 1 směrnice Rady 93/38/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací (Úř. věst. L 199, s. 84; Zvl. vyd. 06/02, s. 194), ve znění aktu o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. 1994, C 241, s. 21 a Úř. věst. 1995, L 1, s. 1, dále jen „směrnice 93/38“) a čl. 36 odst. 1 směrnice Rady 92/50/EHS o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby (Úř. věst L 209, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 322).

2        Tyto otázky byly položené v rámci sporu mezi Concordia Bus Finland Oy Ab (dále jen „Concordia“) na straně jedné a Helsingin Kaupunki (město Helsinky) a podnikem HKL-Bussiliikenne (dále jen „HKL“) na straně druhé o platnost rozhodnutí liikepalvelulautakunta (komise pro obchodní služby) města Helsinky o zadání zakázky, která se týká správy jedné linky městské autobusové sítě tohoto města, podniku HKL.

 Právní rámec

 Právní úprava Společenství

 Směrnice 92/50

3        Článek 1 směrnice 92/50 stanoví:

„Pro účely této směrnice se:

a) ,veřejnými zakázkami na služby‘ se rozumí zakázky sjednané písemně úplatnou smlouvou mezi poskytovatelem služeb a zadavatelem, s výjimkou:

[…]

ii) zakázek v odvětvích uvedených v článcích 2, 7, 8 a 9 směrnice 90/531/EHS nebo splňujících podmínky čl. 6 odst. 2 téže směrnice;

[…]“

4        Článek 36 směrnice 92/50, nazvaný „Kritéria pro zadání zakázek“ zní následovně:

„1. Aniž jsou dotčeny vnitrostátní právní a správní předpisy o výkonu [odměňování] určitých služeb, jsou kritéria, na nichž zakládají zadavatelé zadání zakázky, tato:

a)      pokud je zakázka zadána ekonomicky nejvýhodnější nabídce, různá kritéria podle zakázky: například jakost, technický přínos, estetické a funkční vlastnosti, technická pomoc a [poprodejní] servis, den dodání, dodací lhůta a lhůta pro dokončení, cena; nebo

b)      pouze nejnižší cena.

2. Pokud se má zakázka zadat ekonomicky nejvýhodnější nabídce, uvede zadavatel v zadávací dokumentaci nebo ve vyhlášení zakázky všechna kritéria, která zamýšlí při zadání zakázky uplatnit; pokud je to možné, v sestupném pořadí podle důležitosti.“

 Směrnice 93/38

5        Článek 2 směrnice 93/38 stanoví:

„1. Tato směrnice se vztahuje na zadavatele, kteří:

a)      jsou orgány veřejné moci nebo veřejnými podniky a vykonávají některou z činností uvedených v odstavci 2;

b)      pokud nejsou orgány veřejné moci nebo veřejnými podniky, vykonávají jako jednu ze svých činností jakoukoliv z těch, které jsou uvedeny v odstavci 2 nebo jejich kombinaci a působí na základě zvláštních nebo výlučných práv udělených příslušným orgánem členského státu.

2. Činnosti, na něž se vztahuje tato směrnice, jsou:

[…]

c)      provozování sítí poskytujících služby veřejnosti v odvětví železniční dopravy, automatizovaných systémů, tramvajové, trolejbusové, autobusové nebo lanové dopravy.

Pokud se týká dopravních služeb, je síť považována za existující tam, kde je služba poskytována podle provozních podmínek stanovených příslušným orgánem členského státu; například podmínky pro obsluhované trasy, kapacita, která má být k dispozici nebo četnost služeb;

[…]

4. Poskytování veřejné autobusové dopravy se nepovažuje za činnost ve smyslu odst. 2 písm. c), pokud mohou jiné subjekty volně poskytovat tyto služby, buď obecně, nebo pouze ve vymezené geografické oblasti, za stejných podmínek jako dotyční zadavatelé

[…]“

6        Podle článku 34 směrnice 93/38:

„1. Aniž jsou dotčeny právní a správní předpisy o odměňování určitých služeb, vycházejí zadavatelé při zadávání zakázek z těchto kritérií:

a) ekonomicky nejvýhodnější nabídka, která zahrnuje nejrůznější kritéria podle dané zakázky, například: dodací lhůta a lhůta pro dokončení, provozní náklady, efektivnost nákladů, kvalita, estetické a funkční charakteristiky, technická úroveň, záruční servis a technická pomoc, závazky s ohledem na náhradní díly, zabezpečení dodávek a ceny; nebo

b) pouze nejnižší cena.

2. V případě uvedeném v odst. 1 písm. a) stanoví zadavatelé v zadávací dokumentaci nebo ve vyhlášení zakázky všechna kritéria, která mají v úmyslu použít při zadání zakázky, pokud je to možné v sestupném pořadí podle důležitosti.

[…]“

7        Článek 45 odst. 3 a 4 směrnice 93/38 stanoví:

„3. Směrnice 90/531/EHS pozbývá účinku dnem provedení této směrnice v členských státech, aniž jsou dotčeny závazky členských států týkající se lhůt stanovených v článku 37 výše uvedené směrnice.

4. Odkazy na směrnici 90/531/EHS se chápou jako odkazy na tuto směrnici.“

 Vnitrostátní právní úprava

8        Směrnice 92/50 a 93/38 byly provedeny v rámci finského práva julkisista hankinnoista annettu laki (zákonem o veřejných zakázkách) 1505/1992, ve znění zákonů 1523/1994 a 725/1995 (dále jen „zákon 1505/1992“).

9        Na základě článku 1 zákona 1505/1992, státní a obecní orgány, jakož i ostatní zadavatelé, na něž se vztahuje uvedený zákon, musejí dodržovat ustanovení o organizaci výběrového řízení a zaručit účastníkům rovné a nediskriminační zacházení.

10      Podle článku 2 zákona 1505/1992 jsou zadavateli také obecní orgány.

11      Článek 7 odst. 1 zákona 1505/92 stanoví jednak to, že nákup musí být uskutečněn za nejvýhodnějších podmínek, a dále to, že nabídka, která má být přijata je nejlevnější nebo z obecného ekonomického hlediska nejvýhodnější.

12      Postupy zadávání veřejných zakázek ve Finsku jsou podrobněji upraveny nařízením 243/1995 o veřejných zakázkách na dodávky, služby a stavební práce přesahujících určitou prahovou hodnotu, jakož i nařízením 567/1994 o veřejných zakázkách územních samosprávných celků v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikaci přesahujících určitou prahovou hodnotu, ve znění nařízení 244/1995 (dále jen „nařízení 567/1994“).

13      Článek 4 odst. 1 nařízení 243/1995 vylučuje z jeho působnosti nákupy, na které se vztahuje nařízení 567/1994. Článek 1 odst. 10 uvedeného nařízení vylučuje z jeho působnosti nákupy, na které se vztahuje nařízení 243/1995.

14      Článek 43 nařízení 243/95 stanoví:

„1.      Zadavatel musí přijmout nabídku, která je v souladu s kritérii pro zadání navržené veřejné zakázky obecně nejvýhodnější z hlediska ekonomického nebo která je nejlevnější nabídkou. Kritérii obecného ekonomického hodnocení mohou být, například, cena, lhůta pro dodání nebo dokončení, provozní náklady, kvalita, náklady předvídatelné během životnosti věci, estetické nebo funkční charakteristiky, technické výhody, služby údržby, zabezpečení dodávek, technická pomoc a požadavky ochrany životního prostředí.

[…]“

15      Stejně tak čl. 21 odst. 1 nařízení 567/1994 stanoví, že zadavatel musí vybrat mezi všemi nabídkami tu, která je z obecného ekonomického hlediska nejvýhodnější, v závislosti na kritériích hodnocení věci, služby nebo práce, nebo která je nejlevnější. Hodnotícími kritérii použitými pro účely obecného ekonomického hodnocení mohou být například cena, lhůta dodání, provozní náklady, předvídatelné náklady během životnosti věci, kvalita, ekologické, estetické nebo funkční charakteristiky, technické výhody, služby údržby a technická pomoc.

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

 Organizace autobusových dopravních služeb města Helsinky

16      Z předkládacího usnesení vyplývá, že rada města Helsinky rozhodla dne 27. srpna 1997 postupně zadávat zakázky ve vztahu k celé síti městské autobusové dopravy města Helsinky tak, aby první linka přidělená v rámci zakázky začala fungovat na začátku podzimu 1998.

17      Na základě právní úpravy týkající se hromadné dopravy města Helsinky odpovědnost za plánování, rozvoj, provádění, obecně organizaci a dozor nad touto hromadnou dopravou je svěřena, pokud právní úprava nestanoví jinak, joukkoliikennelautakunta (komisi pro hromadnou dopravu) a Helsingin kaupungin liikennelaitos (dopravnímu podniku města Helsinky, dále jen „dopravní podnik“), který je podřízen jmenované komisi.

18      Podle platné právní úpravy je to komise pro obchodní služby města Helsinky, kdo je pověřen rozhodovat o zadávání veřejných zakázek na služby městské hromadné dopravy v souladu s cíli schválenými radou města Helsinky a komisí pro hromadnou dopravu. Krom toho je úřad pro zásobování města Helsinky pověřen výkonem činností, které se týkají veřejných zakázek v oblasti městské hromadné dopravy.

19      Co se týče dopravního podniku je městským obchodním podnikem, který je z funkčního a ekonomického hlediska rozdělen na čtyři výkonné jednotky (autobusy, tramvaje, metro jakož i cesty a nemovitosti). Výkonnou jednotkou pro autobusy je HKL. Dopravní podnik rovněž zahrnuje hlavní skupinovou jednotku, tvořenou jednotkou plánování, jednotkou správní a hospodářskou. Jednotka plánování vydává příkazy týkající se přípravy návrhů, které mají být předloženy komisi pro hromadnou dopravu, linek, které mají přiděleny v rámci zakázek a úrovně požadovaných služeb. Výkonné jednotky jsou hospodářsky oddělené od zbytku dopravního podniku a mají oddělené účetnictví a účetní rozvahu.

 Zadávací řízení dotčené v původním řízení

20      Dopisem ze dne 1. září 1997 a vyhlášením zveřejněným v Úředním věstníku Evropských společenství ze dne 4. září 1997 vyzval úřad pro zásobování města Helsinky k podávání nabídek na veřejnou zakázku pro správu městské autobusové sítě města Helsinky, podle tras a jízdního řádu uvedených v dokumentu obsahujícím sedm položek. Spor v původním řízení se týká položky č. 6 tohoto vyhlášení zakázky, která se vztahuje na linku č. 62.

21      Ze spisu vyplývá, že podle uvedeného vyhlášení zakázky, bude úspěšným uchazečem o veřejnou zakázku podnik, který městu učiní ekonomicky obecně nejvýhodnější nabídku. Toto hodnocení mělo zohlednit tři kategorie kritérií, tj. celkovou cenu požadovanou pro provoz, kvalitu parku vozidel (autobusů) a řízení dodavatele v oblasti kvality a životního prostředí.

22      Nejprve co se týče celkové požadované ceny, nejzajímavější nabídka měla obdržet 86 bodů a počet bodů ostatních nabídek byl počítán podle následujícího vzorce: počet bodů = cena odměny za roční provoz nejzajímavější nabídky vydělená cenou posuzované nabídky a vynásobená 86.

23      Dále, co se týče kvality parku vozidel, uchazeč mohl obdržet maximálně 10 dodatečných bodů na základě určitých kritérií. Takové body byly takto přiděleny zejména za používání autobusů, jejichž emise oxidu dusíku jsou nižší než 4g/kWh (+2,5 bodu/autobus), nebo nižší než 2g/kWh (+3,5 bodu/autobus) a úroveň hlučnosti nižší než 77dB (+1 bod/autobus).

24      Konečně, co se týče organizace dodavatele v oblasti kvality a životního prostředí, dodatečné body měly být přiděleny pro celek kvalitativních kritérií, jakož i pro program na ochranu životního prostředí potvrzený osvědčením.

25      Úřad pro zásobování města Helsinky obdržel osm nabídek, které se týkaly položky č. 6, mezi nimiž byly nabídky od HKL a Swebus Finland Oy Ab [(dále jen „Swebus“), který se později stal Stagecoach Finland Oy Ab (dále jen „Stagecoach“), a poté Condordia]. Nabídka posledně jmenovaného obsahovala dva návrhy, označené A a B.

26      Komise pro obchodní služby rozhodla dne 12. února 1998 o výběru podniku HKL, jako provozovatele linky představující položku 6, přičemž jeho nabídka byla celkově považována za ekonomicky nejvýhodnější. Z předkládacího usnesení vyplývá, že Concordia (v té době Swebus) učinila nejlevnější nabídku a pro svůj návrh A obdržela 81,44 bodů a pro návrh B 86 bodů. HKL obdržel 85,75 bodů. Co se týče parku vozidel nejvíc bodů obdržel HKL, tedy 2,94 bodů, Concordia (v té době Swebus) obdržela 0,77 bodů pro návrh A a 1,44 bodů pro návrh B. Maximální zvýšení díky emisím oxidu dusíku nižším než 2 g/kWh, jakož i úrovni hlučnosti autobusů nižší než 77 dB představovaly 2,94 bodů, které z tohoto titulu HKL obdržel. HKL a Concordia obdržely maximum bodů za svá osvědčení kvality a životního prostředí. Za těchto okolností HKL obdržel nejvyšší počet bodů, tedy 92,69. Concordia (v té době Swebus) se umístila na druhém místě, obdržela 86,21 bodu pro návrh A a 88,56 bodů pro návrh B.

 Průběh řízení před vnitrostátními soudy

27      Concordia (v té době Swebus) podala u Kilpailuneuvosto (rady pro hospodářskou soutěž) (Finsko) žalobu na neplatnost proti uvedenému rozhodnutí komise pro obchodní služby s tvrzením, že přidělení dodatečných bodů za park vozidel, jejichž emise oxidu dusíku a úroveň hlučnosti jsou nižší než určité limity, je nespravedlivé a diskriminační. Podle něho byly dodatečné body přiděleny za použití jednoho typu autobusu, který mohl ve skutečnosti nabídnout pouze jediný uchazeč, tj. HKL.

28      Kilpailuneuvosto tuto žalobu zamítla. Měla za to, že zadavatel má právo určit typ parku vozidel, který si přeje používat. Stanovení kritérií výběru a jejich vážení by mělo přesto být provedeno objektivně a s ohledem na potřeby zadavatele a kvalitu služby. Popřípadě by měl být zadavatel schopen doložit odůvodněnost výběru a uplatnění jeho hodnotících kritérii.

29      Uvedený rozhodovací orgán poznamenal, že rozhodnutí města Helsinky upřednostnit málo znečišťující autobusy vyplývá z politiky ochrany životního prostředí, jejímž cílem je omezit škodlivé vlivy na životním prostředí způsobené autobusovou dopravou. Takové rozhodnutí není procesní chybou. Pokud by toto kritérium bylo uplatněno nespravedlivým způsobem vůči určitému soutěžiteli, byl by zásah možný. Kilpailuneuvosto nicméně shledala, že všichni soutěžitelé měli možnost, pokud si to přáli, pořídit autobusy fungující na přírodní plyn. Učinila tedy závěr, že nebylo prokázáno, že předmětné kritérium bylo vůči Concordia diskriminační.

30      Concordia (v té době Stagecoach) podala opravný prostředek ke Korein hallinto-oikeus, aby dosáhla zrušení rozhodnutí Kilpailuneuvosto. Podle ní přidělení dodatečných bodů nejméně znečišťujícím a nejméně hlučným autobusům zvýhodňovalo HKL, jediný ucházející se podnik, který měl v praxi možnost používat park vozidel způsobilý získat tyto body. Krom toho uplatňovala, že v rámci obecného hodnocení nabídek nelze brát v úvahu faktory životního prostřední, které nemají žádný přímý vztah k předmětu vyhlášení veřejné zakázky.

31      Ve svém předkládacím usnesení Korein Halino-oikeus nejprve poznamenává, že za účelem určení, zda je to nařízení 243/1995, nebo nařízení 567/1994, co je v daném případě použitelné, je třeba zkoumat, zda zakázka dotčená v původním řízení spadá do působnosti směrnice 92/50, nebo směrnice 93/38. V tomto ohledu konstatuje, že příloha VII směrnice 93/38 v případě Finské republiky uvádí jak veřejné nebo soukromé entity, které spravují autobusové služby v režimu laki luvanvaraisesta henkilöliikenteestä tieallä 343/91 (zákona o přepravě osob na pozemních komunikacích podléhající povolení), tak i dopravní podniky, které spravují metro a tramvajovou síť města Helsinky.

32      Předkládající soud dále poznamenává, že přezkum věci vyžaduje rovněž výklad ustanovení práva Společenství, aby se zjistilo, zda městská rada, když zadává takové zakázky jako zakázky dotčené v původním řízení, má právo brát v úvahu kritérium ochrany životního prostředí týkající se nabízeného parku vozidel. Pokud by totiž argumenty Concordia, co se týče bodů přidělených na základě kritérií ochrany životního prostředí, jakož i jiných důvodů, byly přijaty, znamenalo by to, že by počet bodů obdržených na základě její nabídky B přesahoval ten obdržený podnikem HKL.

33      Korkein hallinto-oikeus konstatuje v tomto ohledu, že čl. 36 odst. 1 písm. a) směrnice 92/50 a čl. 34 odst. 1 písm. a) směrnice 93/38 neuvádějí otázky životního prostředí v seznamu kritérií pro určení ekonomicky nejvýhodnější nabídky. Soudní dvůr přitom ve svých rozsudcích ze dne 20. září 1988, Beentjes (31/87, Recueil, s. 4635), a ze dne 28. března 1995, Evans Medical a Macfarlan Smith (C‑324/93, Recueil, s. I‑563), rozhodl, že zadavatel může pro určení ekonomicky nejvýhodnější nabídky svobodně zvolit kritéria pro zadání veřejné zakázky. Tato volba se může nicméně týkat pouze kritérií, na základě kterých má být určena ekonomicky nejvýhodnější nabídka.

34      Předkládající soud nakonec odkazuje na sdělení Komise ze dne 11. března 1998 nazvané „Veřejné zakázky v Evropské unii“ [KOM(1988) 143 konečné], ve kterém má Komise za to, že je přípustné brát v úvahu důvody ochrany životního prostředí, aby byla vybrána nejvýhodnější nabídka z obecného ekonomického hlediska v rozsahu, v jakém pro samotného organizátora nabídkového řízení vyplývá z ekologických charakteristik výrobku přímá výhoda.

35      Vzhledem k těmto okolnostem se Korein hallinto-oikeus rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Mají se ustanovení týkající se působnosti směrnice Rady 93/38/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací […] a zvláště její čl. 2 odst. 1 písm. a), čl. 2 písm. c) a článek 4 vykládat v tom smyslu, že se uvedená směrnice vztahuje na postup městské rady jakožto zadavatele v rámci zakázky, která se týká provozu městské autobusové služby v případě, že

–        městská rada je v rámci své územní působnosti pověřena plánováním, rozvojem, prováděním a obecně organizací, jakož i dozorem, nad hromadnou dopravou,

–        městská rada má k dispozici, za účelem výkonu výše uvedených úkolů, komisi pro hromadnou dopravu a městský dopravní podnik, který je podřízený této komisi,

–        městský dopravní podnik má jednotku plánovaní, která vydává příkazy, připravuje pro komisi pro hromadnou dopravu návrhy o linkách, které mají být předmětem výběrového řízení a o úrovni kvality služby, která má být požadována, a 

–        městský dopravní podnik disponuje výkonnými jednotkami, které jsou ekonomicky oddělené od zbytku podniku a mimo jiné jednotkou, která se specializuje na autobusovou dopravu a podílí se na nabídkových řízeních týkajících se této dopravy?

2)      Má být právní úprava Společenství, která se týká veřejných zakázek a zejména čl. 36 odst. 1 směrnice Rady 92/50/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek […], nebo obdobné ustanovení (čl. 34 odst. 1) směrnice 93/38/EHS, vykládána v tom smyslu, že městská rada, která organizuje jakožto zadavatel nabídkové řízení týkající se provozování služby městské autobusové dopravy může zahrnout, mezi kritéria pro zadání zakázky na základě ekonomicky nejvýhodnější nabídky, kromě nabízené ceny, ekologického a kvalitativního řízení dodavatele nebo několika dalších charakteristik parku vozidel, rovněž omezení emisí oxidu dusíku nebo úrovně hlučnosti, podle podmínek uvedených ve vyhlášení zakázky tak, že pokud jsou emise oxidu dusíku nebo úroveň hlučnosti určitých vozidel nižší než určitá prahová hodnota, mohou být pro účely porovnání nabídek přiděleny dodatečné body?

3)      Jestliže je odpověď na předcházející otázku kladná: mají být pravidla týkající se veřejných zakázek Společenství vykládána tak, že přidělení dodatečných bodů na základě výše uvedených charakteristik parku vozidel v oblasti emisí oxidu dusíku nebo úrovně hlučnosti je nicméně zakázáno, je-li bez dalšího zjevné, že dopravní podnik města organizujícího nabídkové řízení, který spravuje autobusovou síť, má možnost nabídnout park vozidel, který vyhovuje zadaným podmínkám, tedy možnost, kterou jinak má vzhledem k daným okolnostem pouze málo podniků v odvětví?“

 K předběžným otázkám

36      Úvodem je třeba poznamenat, že jak vyplývá z předkládacího usnesení, důvody uplatněné Concordia na podporu jejího opravného prostředku před Korein hallinto-oikeus vycházejí pouze z údajné protiprávnosti systému hodnocení kritérií týkajících se parku vozidel stanovených ve vyhlášení zakázky dotčené v původním řízení.

37      Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu tedy je, zda čl. 36 odst. 1 směrnice 92/50 nebo čl. 34 odst. 1 písm. a) směrnice 93/38 umožňují zahrnout mezi kritéria pro zadání veřejné zakázky na základě ekonomicky nejvýhodnější nabídky, omezení emisí oxidu dusíku nebo úrovně hlučnosti vozidel tak, že pokud tyto emise nebo tato úroveň hlučnosti jsou nižší než určitá prahová hodnota, mohou být pro účely porovnání nabídek přiděleny dodatečné body.

38      Rovněž se dotazuje, zda pravidla stanovená v uvedených směrnicích, a zejména zásada rovného zacházení umožňují vzetí v úvahu těchto kritérií, pokud se bez dalšího jeví, že dopravní podnik města organizujícího nabídkové řízení patří k malému množství podniků, které mají možnost nabídnout takový park vozidel, který by vyhovoval uvedeným kritériím.

39      Přitom je nutno konstatovat, že ustanovení čl. 36 odst. 1 písm. a) směrnice 92/50 a čl. 34 odst. 1 písm. a) směrnice 93/38 jsou formulována v podstatě stejným způsobem.

40      Mimoto, jak vyplývá z předkládacího usnesení, neproběhla v rámci sporu v původním řízení žádná diskuze o použitelné vnitrostátní právní úpravě nebo právní úpravě Společenství.

41      Jak totiž vyplývá ze znění první otázky, Korein hallinto-oikeu se Soudního dvora nedotazuje na použitelnost směrnice 92/50, ale pouze na použitelnost směrnice 93/38 ve sporu v původním řízení.

42      Proto je třeba mít jednak za to, že druhá a třetí otázka se týkají slučitelnosti takových kritérií pro zadání zakázky, jako jsou kritéria dotčená v původním řízení, s příslušnými ustanoveními směrnice 92/50, a jednak za to, že podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda by odpověď na tyto otázky byla jiná, kdyby byla směrnice 93/38 použitelná. Z toho vyplývá, že je namístě zkoumat postupně druhou a třetí otázku a poté nakonec otázku první.

 K druhé otázce

43      Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 36 odst. 1 písm. a) směrnice 92/50 má být vykládán tak, že pokud v rámci veřejné zakázky týkající se poskytování služeb městské autobusové dopravy zadavatel rozhoduje o zadání této zakázky uchazeči, který předložil ekonomicky nejvýhodnější nabídku, může brát v úvahu omezení oxidu dusíku nebo úrovně hlučnosti vozidel tak, že pokud jsou tyto emise nebo tato úroveň hlučnosti nižší než určitá prahová hodnota, mohou být pro účely porovnání nabídek přiděleny dodatečné body.

 Vyjádření předložená Soudnímu dvoru

44      Concordia má za to, že v postupu při zadávání veřejné zakázky musejí být rozhodovací kritéria, podle znění příslušných ustanovení práva Společenství, vždy hospodářská. Pokud je cílem zadavatele vyhovět ekologickým nebo jiným požadavkům, je třeba použít jiný postup, než je veřejné nabídkové řízení.

45      Naopak účastníci původního řízení, členské státy, které předložily vyjádření a Komise tvrdí, že je možné zahrnout ekologická kritéria mezi nejrozhodnější kritéria pro zadání veřejné zakázky. Především odkazují na ustanovení čl. 36 odst. 1 písm. a) směrnice 92/50 a čl. 34 odst. 1 písm. a) směrnice 93/38, která pouze příkladmo uvádějí skutečnosti, jež zadavatel může brát v úvahu při zadání takové zakázky; dále se odvolávají na článek 6 ES, který vyžaduje zahrnutí požadavků ochrany životního prostředí mezi ostatní politiky Společenství; nakonec odkazují na výše citované rozsudky Beentjes a Evans Medical a Mcfarlan Smith, které umožňují zadavateli, když provádí hodnocení předložených nabídek, vybrat kritéria, která považuje za podstatná.

46      Konkrétně město Helsinky a finská vláda uvádějí, že je v zájmu uvedeného města a jeho obyvatel, aby škodlivé vlivy byly co možná nejvíce omezeny. Ve skutečnosti by z toho pro město Helsinky samotné, které je zodpovědné za ochranu životního prostředí na svém území, vyplývaly přímé úspory, zejména v oblasti sociální a lékařské péče, které by představovaly přibližně 50 % jeho celkového rozpočtu. Faktory, které přispívají, i jen nepatrně, k zlepšení stavu obecného zdraví populace, by mu umožnily rychle a ve značné míře snížit náklady.

47      Řecká vláda dodává, že diskreční pravomoc vnitrostátních orgánů při výběru kritérií pro zadání veřejných zakázek předpokládá, že tento výběr není svévolný a že kritéria braná v úvahu neporušují ustanovení Smlouvy o ES, a zejména jí stanovené základní zásady, jako je svoboda usazování, volné poskytování služeb a nediskriminace na základě státní příslušnosti.

48      Nizozemská vláda uvádí, že kritéria pro zadání veřejných zakázek používaná zadavatelem musejí vždy mít hospodářskou povahu. Přesto se domnívá, že tato podmínka je v původním řízení splněna, jelikož město Helsinky je zároveň zadavatelem a entitou finančně odpovědnou za politiku ochrany životního prostředí.

49      Rakouská vláda tvrdí, že směrnice 92/50 a 93/38 zavádějí dvě podstatná omezení výběru kritérií pro zadání veřejných zakázek. Jednak kritéria zvolená zadavatelem musejí souviset s veřejnou zakázkou, která má být zadána, a umožňovat určit nabídku, která je pro něj ekonomicky nejvýhodnější. Dále musejí být uvedená kritéria schopna poskytnout vodítko pro objektivní použití diskreční pravomoci přiznané zadavateli a nesmějí obsahovat prvky svévolného výběru. Navíc podle této vlády kritéria pro zadání zakázky musejí přímo souviset s předmětem zakázky, mít objektivně měřitelné účinky a být hospodářsky kvantifikovatelné.

50      Ve stejném smyslu švédská vláda tvrdí, že volba, kterou má zadavatel, je omezená v tom rozsahu, v jakém kritéria pro zadání zakázky musejí souviset se zakázkou, která má být zadána a být vhodná pro určení ekonomicky nejvýhodnější nabídky. Dodává, že tato kritéria musejí rovněž být v souladu s pravidly Smlouvy o volném pohybu zboží a služeb.

51      Podle vlády Spojeného království ustanovení čl. 36 odst. 1 směrnice 92/50 a čl. 34 odst. 1 směrnice 93/38 mají být vykládána v tom smyslu, že v rámci organizace zadávacího řízení pro provozování autobusových dopravních služeb může státní orgán nebo zadavatel vzít mezi jinými kritérii pro zadání zakázky pro vyhodnocení ekonomicky nejvýhodnější nabídky v úvahu kritéria životního prostředí, pokud tato kritéria umožňují srovnání všech nabídek, souvisejí se službou, jež má být poskytnuta, a byla předem zveřejněna.

52      Komise se domnívá, že kritéria pro zadání veřejné zakázky, která mohou být vzata v úvahu za účelem vyhodnocení ekonomicky nejvýhodnější nabídky, musejí splňovat čtyři podmínky. Podle ní taková kritéria musejí být objektivní, uplatnitelná na všechny nabídky, mít úzkou souvislost s předmětem dotčené zakázky a musejí s sebou nést přímou hospodářskou výhodu pro zadavatele.

 Závěry Soudního dvora

53      Je třeba připomenout, že čl. 36 odst. 1 písm. a) směrnice 92/50 stanoví, že kritéria, na jejichž základě může zadavatel zadat zakázku, jsou v případě zadání zakázky ekonomicky nejvýhodnější nabídce různá v závislosti na dotčené zakázce, například jakost, technický přínos, estetické a funkční vlastnosti, poprodejní servis a technická pomoc, den dodání, dodací lhůta nebo lhůta pro dokončení, cena.

54      Pro účely určení, zda a za jakých podmínek zadavatel může vzít v souladu s uvedeným čl. 36 odst. 1 písm. a) v úvahu ekologická kritéria je třeba zaprvé konstatovat, že, jak jasně vyplývá ze znění tohoto ustanovení, a zejména z použití výrazu „například“, nejsou kritéria, která mohou být použita jako kritéria pro zadání veřejné zakázky ekonomicky nejvýhodnější nabídce stanovena taxativně (viz rovněž v tomto smyslu rozsudek ze dne 18. října 2001, SIAC Construction, C‑19/00, Recueil, s. I‑7725, bod 35).

55      Zadruhé citovaný čl. 36 odst. 1 písm. a) nelze vykládat v tom smyslu, že každé ze zadávacích kritérií použitých zadavatelem za účelem určení ekonomicky nejvýhodnější nabídky musí nutně mít čistě ekonomickou povahu. Nelze totiž vyloučit, že faktory, které nejsou čistě ekonomické, by mohly z pohledu uvedeného zadavatele ovlivnit hodnotu nabídky. Toto konstatování je rovněž potvrzeno samotným zněním tohoto ustanovení, které výslovně uvádí kritéria týkající se estetických vlastností nabídky.

56      Krom toho, jak již Soudní dvůr rozhodl, cílem koordinace postupů při zadávání veřejných zakázek na úrovni Společenství je zrušení překážek volného pohybu služeb a zboží (viz zejména rozsudek SIAC Construction, uvedený výše, bod 32).

57      Vzhledem k tomuto cíli a rovněž s ohledem na ustanovení čl. 130 R odst. 2 první pododstavec třetí větu Smlouvy o ES, které bylo přesunuto Amsterodamskou smlouvou v mírně pozměněné podobě do článku 6 ES a které stanoví, že požadavky na ochranu životního prostředí musí být zahrnuty do vymezení a provádění politik a činností Společenství, je třeba učinit závěr, že čl. 36 odst. 1 písm. a) směrnice 92/50 nevylučuje možnost zadavatele použít v rámci hodnocení ekonomicky nejvýhodnější nabídky kritéria týkající se ochrany životního prostředí.

58      Toto konstatování nicméně neznamená, že uvedený zadavatel může přihlížet k jakémukoliv kritériu této povahy.

59      Tato volba se totiž – ačkoliv čl. 36 odst. 1 písm. a) směrnice 92/50 ponechává zadavateli možnost zvolit kritéria pro zadání zakázky, která hodlá použít – může týkat jen kritérií, jejichž účelem je určit ekonomicky nejvýhodnější nabídku (viz v tomto smyslu, co se týče veřejných zakázek na stavební práce, výše uvedené rozsudky Beentjes, bod 19; Evans Medical a Macfarlan Smith, bod 42, jakož i SIAC Construction, bod 36). Jelikož se nabídka musí nutně vztahovat k předmětu zakázky, vyplývá z toho, že zadávací kritéria, která mohou být použita v souladu s uvedeným ustanovením, musí rovněž souviset s předmětem zakázky.

60      V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, jak již Soudní dvůr rozhodl, že aby byla určena ekonomicky nejvýhodnější nabídka, musí mít zadavatel možnost vyhodnotit předložené nabídky a přijmout rozhodnutí na základě kvalitativních a kvantitativních kritérií, která se liší podle dotyčné zakázky (viz v tomto smyslu, co se týče veřejných zakázek na stavební práce, rozsudek ze dne 28. března 1985, Komise v. Itálie, 274/83, Recueil, s. 1077, bod 25).

61      Mimoto z judikatury rovněž vyplývá, že zadávací kritérium, v jehož důsledku by byla zadavateli poskytnuta neomezená svoboda výběru při zadání zakázky uchazeči, by bylo neslučitelné s čl. 36 odst. 1 písm. a) směrnice 92/50 (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky Beentjes, bod 26, a SIAC Construction, bod 37).

62      Dále je důležité poznamenat, že kritéria zvolená pro určení ekonomicky nejvýhodnější nabídky musí být uplatňována v souladu se všemi procesními normami směrnice 92/50, zejména jejími pravidly pro vyhlašování. Z toho vyplývá, že v souladu s jejím čl. 36 odst. 2 musí být všechna kritéria tohoto druhu výslovně uvedena v zadávací dokumentaci nebo ve vyhlášení zakázky, pokud je to možné, v sestupném pořadí podle důležitosti, která jim je přidělena, aby se hospodářské subjekty mohly dozvědět o jejich existenci a jejich dosahu (viz v tomto smyslu, co se týče veřejných zakázek na stavební práce, rozsudky Beentjes, uvedený výše, body 31 a 36, a ze dne 26. září 2000, Komise v. Francie, C‑225/98, Recueil, s. I‑7445, bod 51).

63      Konečně, taková kritéria musí být v souladu se všemi základními zásadami práva Společenství, a zejména zásadou nediskriminace, jak vyplývá z ustanovení Smlouvy v oblasti práva usazování a volného poskytování služeb (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky Beentjes, bod 29, a Komise v. Francie, bod 50).

64      Z těchto úvah vyplývá, že když se zadavatel rozhoduje zadat zakázku uchazeči, který předložil ekonomicky nejvýhodnější nabídku, v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. a) směrnice 92/50, může vzít v úvahu kritéria týkající se ochrany životního prostředí v rozsahu, v němž tato kritéria souvisí s předmětem zakázky, neposkytují uvedenému zadavateli neomezenou svobodu výběru, jsou výslovně uvedena v zadávací dokumentaci nebo ve vyhlášení zakázky a jsou v souladu se všemi základními zásadami práva Společenství, zejména zásadou nediskriminace.

65      Co se týče věci v původním řízení, je třeba nejprve konstatovat, že taková kritéria týkající se úrovně emisí oxidu dusíku a úrovně hlučnosti autobusů, jaká jsou dotčena v uvedené věci, musejí být považována za související s předmětem zakázky, která se týká poskytování služeb městské autobusové dopravy.

66      Dále kritéria spočívající v přidělení dodatečných bodů nabídkám splňujícím určité specifické a objektivně kvantifikovatelné požadavky na ochranu životního prostředí nemohou zadavateli poskytnout neomezenou svobodu výběru.

67      Krom toho je třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodech 21 až 24 tohoto rozsudku, že kritéria dotčená v původním řízení byla výslovně uvedena ve vyhlášení zakázky zveřejněném úřadem pro zásobování města Helsinky.

68      Konečně je třeba poznamenat, že otázka, zda kritéria dotčená v původním řízení jsou v souladu zejména se zásadou nediskriminace, musí být zkoumána v rámci odpovědi na třetí předběžnou otázku, jejímž předmětem je právě tento bod.

69      Proto je vzhledem k souhrnu předcházejících úvah třeba na druhou otázku odpovědět, že čl. 36 odst. 1 písm. a) směrnice 92/50 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud zadavatel rozhoduje v rámci veřejné zakázky týkající se poskytování služeb městské autobusové dopravy o zadání této zakázky uchazeči, který předložil ekonomicky nejvýhodnější nabídku, může vzít v úvahu taková ekologická kritéria, jako jsou úroveň emisí oxidu dusíku nebo úroveň hlučnosti autobusů, v rozsahu, v němž tato kritéria souvisí s předmětem zakázky, neposkytují uvedenému zadavateli neomezenou svobodu výběru, jsou výslovně uvedena v zadávací dokumentaci nebo ve vyhlášení zakázky a jsou v souladu se všemi základními zásadami práva Společenství, zejména se zásadou nediskriminace.

 Ke třetí otázce

70      Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda zásada rovného zacházení brání zohlednění takových kritérií spojených s ochranou životního prostředí, jako jsou kritéria dotčená v původním řízení, v důsledku skutečnosti, že dopravní podnik zadavatele je jedním z mála podniků, které mohou nabídnout park vozidel splňující uvedená kritéria.

 Vyjádření předložená Soudnímu dvoru

71      Concordia tvrdí, že možnost používat autobusy poháněné zemním plynem, které v praxi jediné splňují dodatečná kritéria omezení emisí oxidu dusíku a úrovně hlučnosti, je velmi omezená. V době nabídkového řízení totiž na celém území Finska existovala pouze jediná čerpací stanice dodávající zemní plyn. Její kapacita by umožnila zásobit přibližně patnáct autobusů poháněných plynem. Přitom před sporným nabídkovým řízením HKL podal objednávku na jedenáct nových autobusů poháněných plynem, což znamenalo, že kapacita stanice byla plně využita a že nemohla zásobit jiná vozidla. Mimoto tato čerpací stanice byla pouze provizorní.

72      Concordia z toho vyvozuje, že HKL byl jediným uchazečem, který měl skutečnou možnost nabídnout autobusy poháněné plynem. Navrhuje tedy, aby na třetí otázku byla dána odpověď, že přidělení bodů v závislosti na emisích oxidu dusíku a omezení úrovně hlučnosti autobusů by nemělo být připuštěno, přinejmenším v případě, kdy všechny hospodářské subjekty dotyčného odvětví nemají ani teoretickou možnost nabídnout služby zakládající nárok na toto přidělení.

73      Město Helsinky tvrdí, že nemělo žádnou povinnost zahájit zadávací řízení ve vztahu k vlastním službám autobusové dopravy, ať již na základě právní úpravy Společenství, nebo finských právních předpisů. Vzhledem k tomu, že zadání zakázky vždy vyžaduje dodatečné práce a náklady, neexistoval by totiž žádný rozumný důvod organizovat toto zadání, kdyby město Helsinky vědělo, že park vozidel vyhovující podmínkám stanoveným ve vyhlášení zakázky by mohl nabídnout pouze podnik, jehož je vlastníkem, nebo kdyby si opravdu chtělo ponechat provozování této dopravy.

74      Finská vláda se domnívá, že posouzení objektivity kritérií stanovených ve vyhlášení zakázky dotčeném v původním řízení definitivně spadá do posouzení vnitrostátního soudu.

75      Nizozemská vláda tvrdí, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že zadávací kritéria musí být objektivní a že nesmí docházet k žádné diskriminaci mezi uchazeči. Nicméně v bodech 32 a 33 rozsudku ze dne 16. září 1999, Fracasso a Leitschutz (C‑27/98, Recueil, s. I‑5697), Soudní dvůr skutečně rozhodl, že když v důsledku řízení o zadání veřejné zakázky zůstala pouze jediná nabídka, není zadavatel povinen zadat zakázku jedinému uchazeči, který je považován za vhodného. Nevyplývá z toho však, že v případě, že v důsledku použití zadávacích kritérií zůstal pouze jediný uchazeč, jsou tato kritéria protiprávní. V každém případě přísluší předkládajícímu soudu určit, zda ve věci v původním řízení byla skutečně narušena hospodářská soutěž.

76      Podle rakouské vlády může být použití zadávacích kritérií dotčených v původním řízení v zásadě přijato, a to i v případě, kdy – jako ve sporu před předkládajícím soudem – je těmto kritériím schopen vyhovět pouze relativně omezený počet uchazečů. Nicméně se zdá, že podle judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 22. září 1988, Komise v. Irsko, 45/87, Recueil, s. 4929), je přípustnost určitých minimálních ekologických norem omezená, pokud použitá kritéria omezují trh služeb nebo výrobků k dodání do té míry, že zůstává pouze jediný uchazeč. Nic však nenaznačuje tomu, že o takový případ jde v původním řízení.

77      Švédská vláda tvrdí, že zohlednění kritérií týkajících se emisí oxidu dusíku tak, jak k tomu došlo v původním řízení, znamená, že uchazeč, který má k dispozici autobusy poháněné plynem nebo alkoholem, byl odměněn. Podle této vlády nic nebrání ostatním uchazečům, aby si takové autobusy pořídili. Tato vozidla jsou dostupná na trhu již několik let.

78      Švédská vláda má za to, že přidělení dodatečných bodů z důvodu nízkých emisí oxidu dusíku a nízké úrovně hlučnosti autobusů, které uchazeč navrhuje dát do provozu, nepředstavuje přímou diskriminaci, ale uplatňuje se nerozdílně. Nadto se tato bonifikace nezdá být nepřímo diskriminační v tom smyslu, že by měla nutně za výsledek zvýhodnění podniku HKL.

79      Podle vlády Spojeného království nezakazuje směrnice 93/38 přidělení dodatečných bodů během hodnocení nabídek, když je předem známo, že málo podniků může potenciálně obdržet tyto dodatečné body, pokud zadavatel ve stadiu vyhlášení zakázky oznámil, že lze obdržet takové dodatečné body.

80      Komise má za to, že vzhledem k rozdílným pohledům účastníků v rámci sporu v původním řízení, není schopna určit, zda kritéria použitá ve věci v původním řízení porušují zásadu rovného zacházení s uchazeči. Náleží tedy předkládajícímu soudu, aby rozhodl o této otázce a na základě objektivních, relevantních a shodujících se indicií určil, zda uvedená kritéria byla přijata za jediným účelem vybrat nakonec nejlépe vyhodnocený podnik, nebo zda byla za tímto účelem stanovena.

 Závěry Soudního dvora

81      Je třeba konstatovat, že povinnost dodržovat zásadu rovného zacházení odpovídá samotné podstatě směrnic v oblasti veřejných zakázek, jejichž cílem je především podpora rozvoje účinné hospodářské soutěže v oblastech spadajících do jejich příslušné působnosti a které zakotvují kritéria pro zadávání zakázek, jež mají zajistit takovou soutěž (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 22. června 1993, Komise v. Dánsko, C‑243/89, Recueil, s. I‑3353, bod 33).

82      Podle judikatury citované v bodě 63 tohoto rozsudku tak musí být zadávací kritéria v souladu se zásadou nediskriminace, jak vyplývá z ustanovení Smlouvy týkajících se práva usazování a volného poskytování služeb.

83      V projednávaném případě je třeba nejprve uvést, jak vyplývá z předkládacího usnesení, že zadávací kritéria dotčená v původním řízení jsou objektivní a použitelná bez rozdílu na všechny nabídky. Dále, uvedená kritéria přímo souvisela s nabízeným parkem vozidel a byla zahrnuta do systému přidělování bodů. Konečně, v rámci tohoto systému mohly být dodatečné body přiděleny na základě jiných kritérií souvisejících s parkem vozidel, jako je používání snížených autobusů, počet míst k sezení a sklopných sedadel, jakož i stáří autobusů.

84      Krom toho, jak Concordia připustila na jednání, získala zakázku týkající se linky č. 15 sítě městských autobusů města Helsinky, nehledě na skutečnost, že vyhlášení zakázky výslovně vyžadovalo použití vozidel poháněných plynem.

85      Je tedy třeba konstatovat, že za takového skutkového stavu skutečnost, že jedno z kritérií zvolených zadavatelem za účelem určení ekonomicky nejvýhodnější nabídky mohlo být splněno jenom malým počtem podniků, mezi kterými figuroval podnik uvedeného zadavatele, nemůže sama o sobě představovat porušení zásady rovného zacházení.

86      Za těchto podmínek, je třeba odpovědět na třetí otázku, že zásada rovného zacházení nebrání zohlednění takových kritérií spojených s ochranou životního prostředí, jako jsou kritéria dotčená v původním řízení, v důsledku pouhé skutečnosti, že dopravní podnik zadavatele je jedním z mála podniků, které mohou nabídnout park vozidel splňující uvedená kritéria.

 K první otázce

87      Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda by odpověď na druhou a třetí otázku byla jiná, kdyby postup zadání veřejné zakázky dotčený v původním řízení spadal do působnosti směrnice 93/38.

88      V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že ustanovení čl. 36 odst. 1 písm. a) směrnice 92/50 a čl. 34 odst. 1 písm. a) směrnice 93/38 mají v podstatě totožné znění.

89      Zadruhé je třeba konstatovat, že ustanovení týkající se zadávacích kritérií jak směrnice Rady 93/36/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na dodávky (Úř. věst. L 199, s. 1; Zvl. vyd. 06/02, s. 110), tak směrnice Rady 93/37/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupu při zadávání veřejných zakázek na stavební práce (Úř. věst. L 199, s. 54; Zvl. vyd. 06/02, s. 163) mají také v podstatě totožné znění jako čl. 36 odst. 1 písm. a) směrnice 92/50 a čl. 34 odst. 1 písm. a) směrnice 93/38.

90      Zatřetí je důležité upřesnit, že tyto směrnice představují jako celek pevné jádro práva Společenství v oblasti zadávání veřejných zakázek a směřují k dosažení podobných cílů v rámci jejich příslušné působnosti.

91      Za těchto podmínek není důvodné vykládat různým způsobem dvě ustanovení, která spadají do stejné oblasti práva Společenství a mají v podstatě totožné znění.

92      Ještě je třeba připomenout, že v bodě 33 výše uvedeného rozsudku Komise v. Dánsko rozhodl již Soudní dvůr, že povinnost dodržovat zásadu rovného zacházení odpovídá samotné podstatě všech směrnic v oblasti veřejných zakázek. Přitom ze soudního spisu ve věci v původním řízení nevyplynula žádná skutečnost, na základě které by bylo možné prokázat, co se týče volby zadávacích kritérií zadavatelem, že by měl výklad uvedené zásady v projednávaném případě záviset na konkrétní směrnici použitelné na předmětnou zakázku.

93      Proto je třeba odpovědět na první otázku tak, že odpověď na druhou a třetí otázku by nebyla jiná, kdyby postup zadání veřejné zakázky dotčený v původním řízení spadal do působnosti směrnice 93/38.

 K nákladům řízení

94      Výdaje vzniklé finské, řecké, nizozemské, rakouské, švédské vládě a vládě Spojeného království, jakož i Komisi, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.

Z těchto důvodů

SOUDNÍ DVŮR

rozhodl o otázkách, které mu byly předloženy usnesením Korein Hallinto-oikeus ze dne 17. prosince 1999 takto:

1)      Článek 36 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 92/50/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby musí být vykládán v tom smyslu, že pokud zadavatel rozhoduje v rámci veřejné zakázky týkající se poskytování služeb městské autobusové dopravy o zadání této zakázky uchazeči, který předložil ekonomicky nejvýhodnější nabídku, může vzít v úvahu taková ekologická kritéria, jako jsou úroveň emisí oxidu dusíku nebo úroveň hlučnosti autobusů, v rozsahu, v němž tato kritéria souvisí s předmětem zakázky, neposkytují uvedenému zadavateli neomezenou svobodu výběru, jsou výslovně uvedena v zadávací dokumentaci nebo ve vyhlášení zakázky a jsou v souladu se všemi základními zásadami práva Společenství, zejména se zásadou nediskriminace.

2)      Zásada rovného zacházení nebrání zohlednění takových kritérií spojených s ochranou životního prostředí, jako jsou kritéria dotčená v původním řízení, v důsledku pouhé skutečnosti, že dopravní podnik zadavatele je jedním z mála podniků, které mohou nabídnout park vozidel splňující uvedená kritéria.

3)      Odpověď na druhou a třetí otázku by nebyla jiná, kdyby postup zadání veřejné zakázky dotčený v původním řízení spadal do působnosti směrnice Rady 93/38/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací.

Rodríguez Iglesias

Jann

Macken

Gulmann

Edward

La Pergola

Wathelet

Schintgen

Skouris

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 17. září 2002.

Vedoucí soudní kanceláře

 

      Předseda

R. Grass

 

      G. C. Rodríguez Iglesias


* Jednací jazyk: finština.