Stanovisko Evropského výboru regionů – Akční plán pro kritické suroviny

(2021/C 175/03)

Zpravodajka: Isolde RIES (DE/SES) první místopředsedkyně zemského sněmu spolkové země Sársko Odkaz: COM(2020) 474 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Obecné připomínky

1.

zdůrazňuje, že moderní společnosti a ekonomiky nemohou trvale fungovat bez spolehlivých, bezpečných, konkurenceschopných a ekologických dodávek surovin. Kritické suroviny jsou takové suroviny, které mají velký hospodářský význam, ale jejich zabezpečené a trvalé dodávky z domácích zdrojů surovin nejsou dosud v Evropské unii zajištěny;

2.

zastává názor, že EU potřebuje silnou průmyslovou základnu, která je kvůli povinnosti přejít na nízkouhlíkové hospodářství a narůstající digitalizaci ve velké míře odkázána na odpovídající dodávky surovin a na účinné využívání a recyklaci těchto surovin;

3.

poukazuje na to, že podle jedné studie Evropské komise (1) se na základě informací, které máme v současnosti k dispozici, výrazně zvýší poptávka po kritických surovinách pro strategické technologie a odvětví do roku 2030, resp. 2050, a například EU bude potřebovat do roku 2030 pro výrobu baterií do elektromobilů a akumulátorů až 18krát více lithia a 5krát více kobaltu než dnes a do roku 2050 téměř 60krát více lithia a 15krát více kobaltu než dnes;

4.

upozorňuje na to, že z celosvětového pohledu se v EU vyrábí méně než 5 % kritických surovin, zatímco na průmysl EU připadá asi 20 % celosvětové spotřeby kritických surovin. EU závisí zvlášť silně na dovozech kritických surovin, které hrají klíčovou úlohu v budoucích technologiích a jsou, např. v podobě vzácných kovů a prvků, důležité pro inovativní technická použití. Jsou tedy zapotřebí pro výrobu a vytváření hodnoty tam, kde chce být evropské hospodářství významným světovým lídrem. Týká se to například využívání surovin v rámci Zelené dohody pro Evropu pro plánovaný přechod k bezpečné, čisté a cenově dostupné energii z obnovitelných zdrojů, k čistému a oběhovějšímu hospodářství nebo také k mobilitě a výstavbě účinnějším z hlediska energie a zdrojů;

5.

konstatuje, že celé odvětví surovin vytváří v EU asi 350 000 pracovních míst a že na spolehlivém a nediskriminačním přístupu k surovinám závisí více než 30 milionů pracovních míst v navazujících zpracovatelských odvětvích;

6.

zdůrazňuje, že kromě jiného krize COVID-19 ukázala také to, že v případě kritických surovin je Evropa až příliš odkázána na dodavatele ze zemí mimo EU a že narušení dodávek mohou mít negativní účinky na hodnotové řetězce průmyslu a na jiná odvětví;

Dopady na průmysl

7.

zdůrazňuje, že je nutné bojovat v případě kritických surovin proti nadměrné závislosti na zemích mimo EU a zvýšit odolnost kritických dodavatelských řetězců, má-li být spolehlivě zajištěna bezpečnost dodávek, transformace energetiky, jakož i digitální transformace;

8.

poukazuje na to, že kritické suroviny jsou potřebné především v mnoha klíčových odvětvích evropského průmyslu a odvětvích budoucnosti, jako je např. automobilový, ocelářský či letecký průmysl, IT, zdravotnictví nebo výroba energie z obnovitelných zdrojů. Potřeba surovin se mění a zvyšuje v souvislosti s inovativními produkty a novými technologiemi, jako je elektromobilita, digitalizace nebo průmysl 4.0 a transformace energetiky. Poptávka po surovinách se bude v celosvětovém měřítku zvyšovat také v souvislosti s růstem počtu obyvatelstva, industrializací a postupnou dekarbonizací odvětví dopravy a energetiky;

9.

zdůrazňuje, že spravedlivý a nediskriminační přístup k surovinám, bezpečné dodávky surovin, jakož i stabilní a předvídatelné ceny surovin mají ústřední význam pro možnosti vývoje, konkurenceschopnost evropského průmyslu a malých a středních podniků, inovace a zachování rozmístění průmyslu v EU;

10.

je přesvědčen, že je třeba zaujmout strategičtější přístup, mají-li být zajištěny udržitelné dodávky kritických surovin a snížena závislost na třetích stranách či na dovozech surovin. Zdůrazňuje, že to vyžaduje rozvoj diverzifikovaných hodnotových řetězců, snížení závislosti na surovinách, posílení oběhového hospodářství, podporu inovací pro alternativy, jakož i zajištění ekologicky prospěšných a sociálně odpovědných rovných podmínek hospodářské soutěže na světovém trhu;

11.

vítá, že Evropská komise předložila akční plán pro kritické suroviny a první zprávu o strategickém výhledu, v níž je závislost EU na dovozu kritických surovin označena za strategickou slabinu;

12.

podporuje cíle stanovené v akčním plánu týkající se rozvoje odolných průmyslových hodnotových řetězců v EU, snížení závislosti na kritických surovinách prostřednictvím využívání zdrojů v rámci oběhového hospodářství, udržitelných produktů a inovací, posílení domácího získávání surovin v EU, diverzifikace získávání surovin ze třetích zemí a odstranění narušení mezinárodního obchodu v souladu s pravidly Světové obchodní organizace;

13.

zdůrazňuje, že regiony závisí na kritických surovinách v různé míře. Vyzývá proto k určení regionální závislosti na kritických surovinách a z toho vyplývajících potřeb regionálního obchodu za účelem rozvoje udržitelných a inovativních hodnotových řetězců;

14.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány jsou v rámci akčního plánu významnou úrovní pro dosažení akceptace strategických cílů EU v oblasti surovin a průmyslových projektů;

15.

s ohledem na možné rozšíření působnosti kritérií taxonomie EU na hospodářská odvětví, která dosud nejsou zahrnuta, vyzývá k tomu, aby byla kritéria pro těžbu, získávání a zpracování surovin založena na posuzování životního cyklu („od kolébky ke kolébce“) a na socioekonomických aspektech. Dále by se při posuzování podniku mělo rozlišovat mezi investicemi do stávajících výrobních zařízení a do nových zařízení, aby se zabránilo tomu, že jen velmi málo investic bude klasifikováno jako udržitelné, a tím se zvýší náklady na financování nezbytné transformace hospodářství;

Zajišťování průmyslových hodnotových řetězců v EU

16.

požaduje, aby byly prostřednictvím strategického přístupu odstraněny mezery a slabiny stávajících surovinových dodavatelských řetězců. Tomuto cíli slouží například vhodné skladování umožňující předcházet nečekanému přerušení výroby a dodávek. Zapotřebí jsou rovněž alternativní zdroje dodávek v případě jejich přerušení, jakož i těsnější partnerství mezi aktéry v oblasti kritických surovin a v návazných odvětvích spotřeby, která spustí investice do strategického vývoje;

17.

vítá, že Evropská komise na aktuálním seznamu kritických surovin znovu potvrdila koks jako jednu z nejdůležitějších surovin pro ocelářství. Poukazuje na to, že tato surovina je pro ocelářství i nadále nezbytná, dokud nebudou moci být ve velké míře zavedeny technologicky a ekonomicky schůdné alternativy. Žádá Evropskou komisi kromě toho s ohledem na vývoj v oblasti vodíkové metalurgie o to, aby ověřila možnost případně zařadit na seznam kritických surovin EU železo briketované za horka (hot briquetted iron – HBI) a přímo redukované železo (direct reduced iron – DRI);

18.

podporuje průmyslové aliance, jako je Evropská bateriová aliance, jejímž prostřednictvím mají být vytvářeny pobídky pro rozsáhlé veřejné a soukromé investice, které pokud možno pomohou do značné míry uspokojit evropskou poptávku po lithiu. Kromě toho žádá, aby byly podporovány aliance pro primární sektor zaměřené na budoucnost;

19.

podporuje zejména novou Evropskou alianci pro suroviny, která má za cíl posílit odolnost EU v celém hodnotovém řetězci kovů vzácných zemin a magnetů. Vítá, že tato aliance nabízí členství všem zúčastněným stranám, k nimž se řadí i regiony, a že na její zahajovací akci byl pozván i Výbor regionů (2);

20.

hodnotí kladně, že Evropská investiční banka nedávno oznámila, že bude finančně podporovat projekty k zajišťování dodávek kritických surovin, které jsou zapotřebí pro nízkouhlíkové postupy v EU;

21.

žádá, aby bylo zajištěno, že tyto projekty nebudou narušovat hospodářskou soutěž, budou účinně využívat zdroje a budou udržitelné a také že přispějí ke strategické odolnosti EU;

Recyklace a nahrazování surovin

22.

konstatuje, že v Evropě se nedostatečně využívají vlastní kritické suroviny a že kapacity členských států EU pro zpracování, recyklaci, rafinaci a třídění dosud nejsou postačující;

23.

zdůrazňuje, že menší spotřeba, předcházení vzniku odpadu a recyklace musí být základními prvky přechodu na hospodářství účinně využívající zdroje. Žádá, aby byl spotřebitel transparentně a dostatečně seznámen se situací v oblasti surovin v naší společnosti založené na nadbytku a vyhazování nepotřebných věcí, jakož i s tržními podmínkami, jež platí v recyklačním průmyslu. Za zvýšení podílu výrobků s vysokou recyklovatelností a za menší spotřebu však spotřebitelé nesou pouze druhotnou odpovědnost. Hlavní odpovědnost mají především výrobci, a požadavky by tedy měly být kladeny na ně. U výrobků vyrobených v Unii by měl splnění požadavků zajistit jejich výrobce. Podobné požadavky musí být rovněž stanoveny pro výrobky, které se na trh EU dovážejí;

24.

zdůrazňuje význam aplikovaného a prakticky orientovaného výzkumu a vývoje pro získávání surovin a pro účinnost jejich využívání;

25.

požaduje, aby byl výzkum a vývoj v oblasti získávání surovin a oběhového hospodářství jako celku – včetně metalurgie jakožto klíčového faktoru – posílen a soustavně podporován. Upozorňuje, že při vývoji nových materiálů by v rámci financování výzkumu měla být v budoucnu vždy zohledňována jejich recyklovatelnost;

26.

zdůrazňuje, že současně je třeba sledovat rovněž cíl výrazného prodloužení životnosti a opravitelnosti výrobků, k jejichž výrobě je zapotřebí kritických surovin, a to uplatňováním zásady udržitelné konstrukce (ekodesignu), a nahrazení kritických surovin snáze získatelnými materiály, zejména tam, kde jejich životnost omezují technologický pokrok a plánované zastarávání. Žádá, aby byly u výrobků, které obsahují kritické suroviny, aktualizovány požadavky na označení CE tím, že do nich budou zahrnuta ambiciózní kritéria recyklovatelnosti;

27.

poukazuje na to, že za tímto účelem je možné využít program Horizont Evropa, Evropský fond pro regionální rozvoj, jakož i vnitrostátní programy v oblasti výzkumu a vývoje. V této souvislosti by například mohl být vypracován strategický program výzkumu a inovací pro evropské oběhové hospodářství (CICERONE – Circular economy platform for European priorities strategic agenda) a evropské geomontánní regiony by mohly využít projekt MIREU (hornické a hutnické regiony) k tomu, aby rozvinuly své kontakty a více se zaměřily na posílení a upřednostnění tématu zajišťování dodávek surovin;

28.

domnívá se, že spotřebitelé by měli být průběžně informováni o externalitách častého nakupování a výměny levných výrobků nízké kvality určených pro domácnost. Postupný návrat ke kultuře servisu a oprav by mohl vytvořit nová pracovní místa, která nelze přemístit do zahraničí;

29.

konstatuje, že v Evropě se pod pojmem „odpad“ v řadě případů skrývají cenné zdroje a kritické suroviny. Poukazuje v této souvislosti také na nedávno přijaté stanovisko Výboru regionů Nový akční plán pro oběhové hospodářství (3);

30.

zdůrazňuje, že by recyklované materiály měly být využívány v mnohem větší míře, aby se omezilo používání primárních a kritických surovin. Vyzývá Evropskou komisi, aby prověřila kritéria, která budou v souladu s pravidly hospodářské soutěže a podle kterých by nové produkty měly pokud možno obsahovat významný podíl recyklovaného materiálu, a doporučuje zohlednění těchto kritérií v rámci přístupu k hodnotovým řetězcům klíčových výrobků (4);

31.

vyzývá k tomu, aby bylo prozkoumáno zpětné získávání kritických surovin z komunálního odpadu s ohledem na použitelnost a ekonomickou proveditelnost a aby bylo toto zpětné získávání v rámci technických a ekonomických možností zintenzivněno. Zejména suroviny, které jsou zapotřebí pro energii z obnovitelných zdrojů či pro inovativní technická použití, jako jsou kovy vzácných zemin, galium nebo indium, se nerecyklují vůbec nebo jen v malém podílu, protože jejich recyklace je dosud technicky a ekonomicky poměrně nákladná. Výbor rovněž zdůrazňuje, že je důležité prosazovat účinné získávání energie v kombinaci se získáváním kovů a solí z odpadu, který vlivem znečištění, únavy materiálu či jeho složitosti nelze recyklovat jinak. Žádá proto Evropskou unii, členské státy a regiony s jejich veřejnými výzkumnými institucemi a podniky, aby vyvíjely větší výzkumnou činnost v této oblasti a umožnily využívání výsledků, aby se zabránilo tomu, že budou cenné suroviny skládkovány jako odpad;

32.

konstatuje, že se vyváží značné množství odpadu a šrotu, přestože je možné je v EU případně recyklovat jako druhotné suroviny. Vyzývá proto k výraznému zvýšení recyklační kapacity v rámci EU, a to zejména s ohledem na někdy katastrofální ekologické škody, jež způsobuje vývoz odpadu a šrotu do rozvojových a rozvíjejících se zemí, které mají nedostatečné recyklační kapacity;

33.

poukazuje na to, že v současnosti se statisticky nezpracovává to, jaké množství surovin ve formě minerálních odpadů se skládkuje. Vybízí proto Evropskou komisi, aby s pomocí členských států, regionů a obcí toto množství uskladněného materiálu zhodnotila a zmapovala;

34.

zdůrazňuje, že důležitou úlohu při přechodu na oběhové hospodářství hrají výrobci. Ti musejí vyvíjet inovativní výrobky, které umožňují třídění látek, čímž přispívají k ochraně životního prostředí, a které vyžadují co možná nejmenší využívání fosilních primárních surovin. Výrobci by rovněž měli přezkoumat stávající obchodní modely s cílem usilovat o snížení spotřeby zdrojů. Poukazuje na to, že své specifické úkoly plní současně také stát, například při stanovování vhodných rámcových podmínek a odpovídající právní úpravy, jakož i při vytváření ekonomických pobídek;

Posílení udržitelného získávání a zpracování surovin v EU

35.

zdůrazňuje, že EU se musí v rámci možností dlouhodobě zásobovat také surovinami z vlastních zdrojů a že musí vypracovat výhledové strategie rozvoje, včetně budování nových kapacit za účelem zpřístupnění a zpracování kritických surovin v EU a vypracování udržitelného modelu financování pro přeměnu stávajících těžebních činností na získávání kritických surovin;

36.

zdůrazňuje, že rozsáhlejší získávání domácích surovin v EU musí probíhat za dodržování osvědčených a přísných norem v oblasti životního prostředí a ochrany pracovníků. Poukazuje na to, že se v rámci projektů EU již zohledňují příslušné příklady osvědčených postupů, které však celkově dosud nevedly k výraznému nárůstu plánovaných investic do získávání a zpracování surovin. Zásobování ekonomiky kritickými surovinami z vlastních zdrojů však vyžaduje, aby byla vedle zachování dřívějších a současných těžebních činností také zahájena nová těžba;

37.

vyjadřuje proto politování nad tím, že v podnikové praxi dosud chybí výrazně silnější uplatňování výsledků výzkumu a vývoje pro získávání surovin, a zdůrazňuje, že nová těžba surovin pro špičkové technologie v EU se musí opírat o výsledky plánů výzkumu a vývoje na inovativní těžbu s nízkým dopadem. V této souvislosti vítá, že Evropská komise hodlá v rámci programu Horizont Evropa od roku 2021 dále snižovat dopad na životní prostředí, a navrhuje, aby při tom byla věnována pozornost zvláště oblastem vodního hospodářství a renaturace;

38.

zdůrazňuje, že povolení k zahájení těžby musí zahrnovat kromě environmentálních norem a norem pro ochranu pracovníků i řešení toho, jak se bude kompenzovat ztráta environmentální a rekreační hodnoty, aby se těžební oblasti mohly během těžby a po jejím ukončení i nadále využívat k rekreaci a jiným účelům, které jsou pro místní obyvatele stejně důležité;

39.

zdůrazňuje, že regiony na základě svých příslušných odborných znalostí hrají klíčovou úlohu. Poukazuje na to, že suroviny používané pro výrobu baterií se v EU nacházejí v řadě uhelných regionů, ale i v jiných regionech, a že řada odpadů z těžby je bohatá na kritické suroviny. Žádá proto, aby povrchové a podzemní doly, ve kterých byla ukončena těžba, jakož i nové povrchové a podzemní doly, ve kterých se nacházejí kritické suroviny, byly prozkoumány z hlediska možnosti získávání surovin. Poukazuje na to, že díky získávání těchto surovin bude možné vytvořit nová pracovní místa v někdejších a současných těžebních regionech;

40.

zdůrazňuje, že v bývalých a dosud činných těžebních regionech EU se nachází významné odborné know-how. Zkušenosti a znalosti by měly být předány novým generacím pracovníků a kompetence odborných pracovních sil by měly být posíleny prostřednictvím odborné přípravy a dalšího odborného vzdělávání;

41.

zdůrazňuje, že využívání nových surovinových zdrojů, jakož i otevírání nových povrchových i podzemních dolů může snížit závislost EU na třetích zemích, ale průzkum a těžba v rámci EU, které jsou k tomu nezbytné, často soutěží s jinými možnostmi využívání prostoru, a proto podléhají omezením daným územním plánováním. Zasazuje se proto o to, aby střety o formu využití ve smyslu zajišťování dodávek surovin byly řešeny pokud možno vzájemnou dohodou;

42.

konstatuje, že odpor veřejnosti vůči těžebním projektům v řadě zemí EU roste a úsilí tohoto průmyslu o zlepšení své ekologické stopy dosud není dostatečně uznáváno. Žádá proto Evropskou unii, členské státy, regiony a obce, aby transparentně a aktivně informovaly o výhodách a nevýhodách znovuotevírání nebo otevírání nových povrchových a podzemních dolů, aby bylo zajištěno zapojení všech relevantních zúčastněných stran, a tím se zabezpečila akceptace a porozumění ze strany občanské společnosti;

43.

poukazuje na to, že znovuotevírání nebo otevírání nových povrchových a podzemních dolů je – mj. z důvodu přísných environmentálních a bezpečnostních norem platných v EU – spojeno s vysokými investičními i provozními náklady, což v globálním srovnání představuje pro evropské těžební regiony ekonomickou nevýhodu. Žádá proto Evropskou unii a její členské státy, aby ověřily, zda a v jakém rozsahu je možné tyto záměry finančně podpořit z evropských prostředků nebo v rámci předpisů v oblasti státní podpory;

44.

podtrhuje, že Fond pro spravedlivou transformaci má přispět k tomu, aby se zmírnily socioekonomické dopady přechodu na klimatickou neutralitu v uhelných regionech a regionech s vysokými emisemi uhlíku a aby se hospodářství v regionech diverzifikovalo, mj. díky investicím do oběhového hospodářství. Regionální rozvoj kritických surovin by mohla podpořit také oblast politiky pro udržitelnou infrastrukturu v rámci fondu InvestEU;

45.

podporuje, aby byly rozvíjeny a uplatňovány odborné dovednosti, které jsou v EU k dispozici, s cílem zpracovávat a zušlechťovat některé kritické suroviny, například lithium. Žádá, aby se Evropská unie, členské státy, jakož i regionální a místní orgány aktivně zasadily o zvyšování a rozvoj příslušných dovedností;

46.

požaduje lepší vzájemnou koordinaci příslušných zúčastněných stran v oblastech průzkumu, těžby, distribuce, zpracování, opětovného využívání a recyklace. V této souvislosti plní základní úlohu regionální a místní orgány;

47.

zdůrazňuje, že k zajištění domácích surovin mohou významnou měrou přispět strategie a plánování členských států, jakož i regionálních a místních orgánů v oblasti surovin;

48.

uznává, že provádění nové, inovativní, akceptované, bezpečné a ekologicky šetrné těžby kritických surovin v EU vyžaduje povolení s vysokou mírou právní jistoty, a žádá, aby příslušné vnitrostátní, regionální a místní orgány a subjekty byly řádně koncipovány, organizovány a vybaveny v souladu s rostoucím významem jejich pravomocí a úlohy, tak aby transparentní, účinné a koordinované administrativní postupy umožňovaly získávání surovin na území EU;

Regionální spolupráce

49.

zdůrazňuje, že v zájmu udržitelné těžby v Evropě je důležité podpořit vnitrostátní a regionální průmyslová seskupení v oblasti surovin sdružující zástupce odvětví, báňské úřady, geologické služby, poskytovatele těžebních a dobývacích služeb v předcházejících i navazujících odvětvích, výrobce zařízení a těžební a rafinérské společnosti, jakož i přepravní průmysl a sociální partnery, a to rovněž za použití nových těžebních technologií;

50.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby místní, regionální, vnitrostátní a evropská úroveň spolupracovaly, aby bylo možné zvládat dopady na daném místě a pokrýt nezbytné investiční potřeby;

51.

žádá, aby se posílilo vytváření sítí evropských regionů s vysokou závislostí na kritických surovinách s cílem najít tak společná řešení a zajistit aktivní úlohu regionů v rámci Evropské aliance pro suroviny;

Získávání surovin ze třetích zemí

52.

konstatuje, že EU bude i nadále navzdory veškerým snahám významnou měrou odkázána na dovoz kritických surovin ze třetích zemí. Poukazuje na to, že v současnosti existuje intenzivní soutěž o kritické suroviny mezi mnoha státy;

53.

zdůrazňuje, že v obchodu se surovinami se zvětšují překážky obchodování a dochází ke stále většímu narušování hospodářské soutěže. Žádá Evropskou komisi, aby nepřetržitě sledovala vývozní a dovozní omezení a projednávala je na regionální, bilaterální a multilaterální úrovni. Zastává názor, že je třeba v plném rozsahu přezkoumat opatření narušující zahraniční obchod, pokud jde o suroviny, a zejména kritické suroviny, a v nezbytných případech podniknout další právní kroky v rámci požadavků Světové obchodní organizace (WTO);

54.

zastává názor, že politika v oblasti surovin prováděná diplomatickými prostředky má pro EU velký význam, a sice nejen s ohledem na průmyslovou a energetickou politiku a na mezinárodní obchod, ale také jako průřezové téma, které se dotýká různých oblastí vnitřní, vnější a bezpečnostní politiky;

55.

konstatuje, že pro hospodářskou a finanční odolnost EU by bylo prospěšné, kdyby se s kritickými surovinami obchodovalo v evropské měně, protože by se tím značně snížila volatilita cen a závislost dovozců z EU a vývozců ze třetích zemí na dolarových finančních trzích. Žádá Evropskou komisi a členské státy, aby se více zasazovaly o to, aby se obchodovalo v evropské měně;

56.

žádá, aby EU uzavřela větší počet strategických partnerství se třetími zeměmi s bohatými zásobami surovin. Vítá přístup Evropské komise spočívající v tom, že se před provedením pilotních projektů partnerství v roce 2021 poradí s členskými státy a průmyslovými odvětvími o prioritách, a to i v dotčených zemích, protože ty disponují místními odbornými znalostmi a sítí velvyslanectví členských států;

57.

zdůrazňuje, že posílená spolupráce se strategickými partnery musí být podmíněna odpovědným získáváním surovin. Vysoká koncentrace nabídek v zemích s nízkými sociálními a ekologickými standardy nejenže představuje riziko pro zajištění bezpečnosti dodávek, ale může také vyostřit sociální a ekologické problémy. Je proto třeba usilovat nejprve o uzavření mezinárodní dohody na úrovni Světové obchodní organizace, která bude mít za cíl vysokou transparentnost a průběžnou sledovatelnost dodavatelských a obchodních řetězců s ohledem na uplatnitelné sociální a ekologické standardy při získávání surovin ve třetích zemích. V návaznosti na to je třeba co možná nejdřív zahájit jednání o systematickém zlepšování těchto standardů, jak je tomu již v případě stávajících dohod EU o volném obchodu. Vítá nařízení o konfliktních minerálech, které vstoupilo v platnost dne 1. ledna 2021, a vyzývá Evropskou komisi, aby co nejdříve předložila vyvážený návrh týkající se povinnosti náležité péče v dodavatelských řetězcích;

58.

zdůrazňuje, že získávání surovin na silně konsolidovaných dodavatelských trzích a v hospodářské soutěži s trhy se silnou poptávkou (zejména s Čínou) je pro jednotlivé podniky stále těžší. Žádá, aby byly cíleně podporovány podnikatelské aliance, jako jsou například sdružení nakupujících podniků.

---

(1)  Critical Raw Materials for Strategic Technologies and Sectors in the EU – A Foresight Study: https://ec.europa.eu/docsroom/documents/42881.

(2)  Internetová stránka Evropské aliance pro suroviny a přihláška k členství: https://erma.eu/about-us/join-erma/.

(3)  Stanovisko Nový akční plán pro oběhové hospodářství (Úř. věst. C 440, 18.12.2020, s. 107).

(4)  Stanovisko Nový akční plán pro oběhové hospodářství (Úř. věst. C 440, 18.12.2020, s. 107).