SDĚLENÍ KOMISE

Změna metody pro výpočet paušální částky a denní sazby penále, které Komise navrhuje v rámci řízení o nesplnění povinnosti u Soudního dvora Evropské unie

(2019/C 70/01)

1.   Úvod

Smlouva o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) stanoví, že když Komise postupuje Soudnímu dvoru Evropské unie případ členského státu, který se týká porušení práva EU, může Soudní dvůr uložit peněžní sankce ve dvou případech:

—	Když Soudní dvůr rozhodl, že členský stát porušující právní předpisy EU dosud nesplnil požadavky vyplývající z dřívějšího rozsudku týkajícího se protiprávního jednání (čl. 260 odst. 2 SFEU),

—	Když členský stát nesplnil svou povinnost oznámit opatření, jimiž se provádí směrnici přijatou legislativním postupem (čl. 260 odst. 3 SFEU).

V obou případech se sankce skládá z paušální částky, jíž se penalizuje existence samotného protiprávního jednání (1), a denní sazby penále, kterým se penalizuje trvání protiprávního jednání po vynesení rozsudku Soudním dvorem (2). Výši peněžitých sankcí navrhuje Soudnímu dvoru Komise a ten vydává konečné rozhodnutí.

Všeobecný přístup Komise k výpočtu navrhované sankce je již ustálený. Byl zaveden v roce 1997 (3), a jak je uvedeno v několika následujících sděleních (4), využívá přístup, který zohledňuje jak platební schopnost daného členského státu, tak jeho institucionální váhu. Tento princip se uplatňuje prostřednictvím tzv.“koeficientu n” (5). Ten se kombinuje s dalšími koeficienty – koeficientem závažnosti protiprávního jednání a koeficientem jeho trvání – a tvoří tak výpočet navrhované sankce ze strany Komise. Doposud se koeficient n vypočítával na základě hrubého domácího produktu (HDP) členského státu a počtu hlasů dotčeného státu v Radě (6).

Nicméně Soudní dvůr nedávno stanovil, že pravidla hlasování v Radě již nelze za tímto účelem používat (7). V důsledku toho by se za rozhodující faktor měl považovat HDP členských států.

Komise byla vždy toho názoru, že sankce musí být odrazující a zároveň přiměřené, přičemž její návrhy, které předkládá Soudnímu dvoru za účelem jeho konečného rozhodnutí, by tuto potřebu již měly zohledňovat. Rovnováhu zajišťovala kombinace platební schopnosti členského státu a jeho institucionální váhy. Pokud by se používalo pouze HDP, tato rovnováha by byla narušena, protože by se zohledňovala pouze hospodářská dimenze členských států. Na jednotlivé členské země by to mělo různý dopad a především by to mohlo vést ke značnému nárůstu výše navrhovaných sankcí pro více než jednu třetinu členských zemí. Komise se proto domnívá, že by koeficient n měl i nadále odrážet jak HDP, tak institucionální váhu. Toto sdělení obsahuje podrobnosti o tom, jak tuto rovnováhu zachovat a zároveň upravit metodu výpočtu, kterou Komise pro navrhované peněžní sankce používá.

2.   Úprava koeficientu n

Soudní dvůr při mnoha příležitostech rozhodl, že metoda výpočtu návrhu sankcí ze strany Komise je vhodným prostředkem, který odráží platební schopnost dotčeného členského státu a zároveň zachovává rozdíly mezi členskými státy v přiměřeném rozsahu. (8)

Nicméně ve svém rozsudku ze dne 14. listopadu 2018 (9) Soudní dvůr uvedl, že od 1. dubna 2017 se hlasovací systém v Radě stanovený Smlouvou o založení Evropského společenství (Smlouva o ES) změnil. (10) Soudní dvůr došel k závěru, že v důsledku toho nemůže koeficient n nadále zohledňovat hlasy členských zemí v Radě a že se musí spoléhat na hrubý domácí produkt (HDP) členských států jako na rozhodující faktor.

Složení koeficientu n

Komise se domnívá, že kromě platební schopnosti členských států by měl koeficient n zohledňovat také institucionální váhu jednotlivých zemí. To znamená, že metoda výpočtu koeficientu n by se neměla zakládat pouze na demografické nebo ekonomické váze, ale také na skutečnosti, že každý členský stát má v institucionálním uspořádání Evropské unie vlastní nezaměnitelnou hodnotu.

Vzhledem k rozsudku Soudního dvora je zapotřebí se znovu zamyslet nad začleněním institucionální váhy do výpočtu peněžitých sankcí. V zájmu zachování rovnováhy mezi platební kapacitou a institucionální váhou jednotlivých členských států bude Komise koeficient n vypočítávat na základě dvou prvků: HDP a počtu křesel zástupců, které má každý členský stát v Evropském parlamentu přidělené (11). Komise se domnívá, že takto bude nejlépe zohledněna institucionální váha členských států, která je dnes podle Smluv EU možná.

Rozpětí koeficientu n mezi členskými státy

Dalším důvodem pro zachování institucionální váhy členských států při výpočtu koeficientu n je skutečnost, že při výhradním využití HDP by se výrazně zvýšilo rozpětí koeficientu n mezi jednotlivými členskými státy. Rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším koeficientem n činí v současnosti 55. Při výhradním použití HDP by dosahoval hodnoty 312.

Zohledněním počtu křesel členského státu v Evropském parlamentu při výpočtu koeficientu n by se zajistilo, aby se rozdíly mezi členskými státy udržely v přiměřeném rozsahu.

Komise se dále domnívá, že nová metoda výpočtu koeficientu n by měla vést k částkám, které nezpůsobují neopodstatněné rozdíly mezi členskými zeměmi a zachovávají v co největší možné míře výši částek, kterých se dosahuje při současné metodě výpočtu, jež jsou přiměřené i dostatečně odrazující. Zatímco výsledné částky mohou být oproti stávající situaci nižší, jsou blíže praxi Soudního dvora, který obecně stanoví nižší pokuty, než navrhuje Komise.

Referenční hodnota pro koeficient n

Doposud používala Komise pro koeficient n jako referenční hodnotu Lucembursko. Tato praxe pochází z doby, kdy Lucembursko bylo mezi členskými státy zemí s nejnižším celkovým HDP. Komise považuje za vhodné zvolit takovou referenční hodnotu, které lépe odráží současnou ekonomickou a politickou realitu. Komise proto určí referenční hodnotu koeficientu n podle průměru každého z obou použitých koeficientů, tj. HDP a počtu zástupců v Evropském parlamentu (12). Použitím průměrných hodnot se rovněž zvyšuje stabilita těchto referenčních hodnot v čase.

Nicméně použití těchto koeficientů bez úpravy vede k referenční hodnotě pro koeficient n, která je významně nižší než současná hodnota. Z tohoto důvodu je potřeba provést úpravu, aby se zajistilo, že částky navrhované Komisí budou přiměřené a dostatečně odrazující. Současným hodnotám by se blížil korekční koeficient ve výši 4,5. Tím by se zajistilo, že žádný členský stát by nezaznamenal zvýšení. Příslušné sazby základního penále použité pro výpočet denního penále a paušální částky by se v důsledku toho upravily následovně:

—	Výše sazby základního penále pro denní penále: 690 EUR × 4,5 = 3 105 EUR;

—	Výše sazby základního penále pro paušální částky: 230 EUR × 4,5 = 1 035 EUR.

Podle stejné logiky bude stávající referenční minimální paušální částka ve výši 571 000 EUR vynásobena novým koeficientem n, aby se vypočítala výše minimální paušální částky pro každý členský stát. Aby bylo zajištěno, že navrhované částky budou přiměřené a dostatečně odrazující, uvedená částka bude rovněž vynásobena korekčním koeficientem: 571 000 EUR × 4,5 = 2 569 500 EUR. Tyto částky budou každoročně revidovány podle inflace.

Výsledný koeficient n pro každý členský stát je uveden v příloze I a výsledná minimální paušální částka v příloze II.

3.   Použití

Komise bude metodu výpočtu uvedenou v tomto sdělení používat pro kalkulaci peněžitých sankcí navrhovaných Soudnímu dvoru od chvíle, kdy bude toto sdělení zveřejněno v Úředním věstníku. Komise provede přezkum metody výpočtu uvedené v tomto sdělení nejpozději za pět let ode dne jeho přijetí.

Jakmile vystoupení Spojeného království z Evropské unie nabude právního účinku, a bez ohledu na to, zda nabude platnosti dohoda o vystoupení (13), či nikoli, Komise příslušné průměry přepočítá a následně upraví částky uvedené v přílohách I a II.

---

(1)  SEK(2005) 1658, bod 10.3.

(2)  SEK(2005) 1658, bod 14.

(3)  Metoda pro výpočet penále stanovená článkem 171 Smlouvy o založení Evropského společenství (Smlouva o ES) (Úř. věst. C 63, 28.2.1997, s. 2).

(4)  Viz zejména přepracované sdělení SEK (2005) 1658, sdělení s názvem „Provádění čl. 260 odst. 3 Smlouvy“ (Úř. věst. C 12, 15.1.2011, s. 1) a sdělení s názvem „Právo EU: lepší výsledky díky lepšímu uplatňování.“ (Úř. věst. C 18, 19.1.2017, s. 10).

(5)  SEK(2005) 1658, bod 14.

(6)  Jak bylo stanoveno ve Smlouvě o ES.

(7)  Rozsudek ze dne 14. listopadu 2018 ve věci C-93/17 Komise v. Řecko.

(8)  Věc C-93/17, Komise v. Řecko, EU:C:2018:903, bod 132.

(9)  Věc C-93/17, Komise v. Řecko, 118/17, EU:C:2018:903, body 138 a 142.

(10)  Nahrazeno systémem dvojí většiny stanoveným v čl. 16 odst. 4 Smlouvy o EU. Před ukončením systému hlasování v Radě stanoveném ve Smlouvě o ES měl každý členský stát v Radě pevný počet hlasů. Podle Lisabonské smlouvy má každý členský stát v Radě jeden hlas, přičemž kvalifikované většiny je dosaženo, když pro návrh hlasuje 55 % členských států, jež reprezentují alespoň 65 % obyvatelstva EU. Tento podíl nelze převést na přímé vážení a používat stejným způsobem jako předchozí systém.

(11)  Pro stávající volební období viz článek 3 rozhodnutí Evropské rady 2013/312/EU ze dne 28. června 2013, kterým se stanoví složení Evropského parlamentu (Úř. věst. L 181 ze dne 29.6.2013, s. 57) a článek 3 rozhodnutí Evropské rady (EU) 2018/937 ze dne 28. června 2018 pro nadcházející parlamentní období začínající 2. července 2019.

(12)  Průměr se vypočítá takto: Koeficient n je geometrický průměr vypočítaný na základě druhé odmocniny součinu koeficientů založených na HDP členských států a počtu křesel v Evropském parlamentu. Vypočítá se na základě následující rovnice:

přičemž: GDP n = HDP dotčeného členského státu v milionech eur; GDP avg = průměrný HDP v EU-28; Seat n = počet křesel daného členského státu v Evropském parlamentu; Seat avg = průměrný počet křesel všech členských států v Evropském parlamentu.

(13)  Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii, připojená k návrhu rozhodnutí Rady o podpisu této dohody jménem Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii, COM(2018) 833 final.