Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zdanění digitalizované ekonomiky

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2019/C 353/04)

Zpravodaj: Krister ANDERSSON

Právní základ	čl. 32 odst. 2 jednacího řádu stanovisko z vlastní iniciativy
Rozhodnutí plenárního shromáždění	15.2.2018
Odpovědná sekce	Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost
Přijato v sekci	2.7.2019
Přijato na plenárním zasedání	17.7.2019
Plenární zasedání č.	545
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	167/7/7

1. Závěry a doporučení

1.1.

EHSV považuje digitalizaci ekonomiky za skvělou příležitost a domnívá se, že digitální agenda EU je klíčovou politikou Evropské unie. Vzhledem k tomu, že digitalizace je i nadále důležitou hnací silou globálního hospodářského růstu, EHSV je přesvědčen, že politiky týkající se zdanění digitalizované ekonomiky by měly usilovat o podporu hospodářského růstu a přeshraničního obchodu a investic, a ne jim bránit.

1.2.

EHSV zdůrazňuje, že daňové systémy by měly řádně zohledňovat nové obchodní modely. Zásady spravedlivého daňového systému – jednotnost, předvídatelnost, neutralita – jsou pro veřejné orgány, podniky i spotřebitele stejně důležité jako doposud.

1.3.

Výbor proto podporuje záměr Komise pokračovat v prevenci agresivního daňového plánování ze strany podniků a netransparentnosti ze strany členských států s cílem zajistit rovné zacházení s podniky a podpořit konkurenceschopnost Evropy.

1.4.

EHSV je pevně přesvědčen, že v souvislosti s digitalizací ekonomiky musí být veškeré změny pravidel pro rozdělení práv na zdanění zisku mezi jednotlivými zeměmi koordinovány v celosvětovém měřítku, aby bylo možné lépe využívat výhody globalizace, přičemž je zapotřebí uplatňovat řádnou správu na globální úrovni a globální pravidla. EHSV proto vítá úzkou spolupráci mezi Komisí, členskými státy a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) spolu se skupinou G20, jejímž cílem je podpora při hledání mezinárodního řešení, které omezí riziko mezinárodního dvojího zdanění. Pokud však nebude možné dosáhnout mezinárodního řešení, musí EU zvážit samostatný postup.

1.5.

EHSV navrhuje, aby se členské státy, které zavedly zvláštní vnitrostátní systémy, důkladně zamyslely nad nejúčinnějšími řešeními, aby se zabránilo dodatečným komplikacím a nákladům jak na straně daňové správy, tak na straně podniků.

1.6.

EHSV vybízí Komisi a členské státy, aby pečlivě zvážily všechny možnosti, jak odstranit případné nedostatečné zdanění digitálních služeb, bez ohledu na to, kde je podnik usazen, v případě prodeje, který se uskuteční v členském státě. Služby poskytované prostřednictvím platforem, které využívají evropští spotřebitelé, by měly být plně začleněny do systému DPH, neboť to je pro řešení daňové problematiky zcela zásadní. Je však třeba poznamenat, že zákazníci využívající služeb digitální komunikace, např. Facebook apod., mají k těmto službám zjevně bezplatný přístup, což vyvolává otázku, jak by bylo možné DPH rozumně uplatňovat.

1.7.

Mohl by být používán klíč pro rozdělení navržený pro společný konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob (CCCTB) a jeho tři faktory, a to jako výchozí bod k rozdělování zbytkového zisku, pokud tuto metodu schválí OECD. Takovýto přístup EHSV podporuje.

1.8.

EHSV se však domnívá, že prostředky vynakládané na výzkum a vývoj jsou důležité pro vytváření nehmotných aktiv a že země, v níž tyto činnosti probíhají, by za to měla být odměněna. EHSV proto navrhuje, aby byl pro rozdělování zbytkového zisku použit vzorec sestávající ze čtyř faktorů, a nikoli jen ze tří faktorů, jež obsahuje vzorec pro CCCTB. EHSV si je plně vědom složitosti výpočtu mezinárodních práv na zdanění. Zároveň je nezbytné, aby byla práva na zdanění rozdělena mezi jednotlivé země přijatelným a spravedlivým způsobem.

1.9.

Pokud nelze dosáhnout přerozdělení mezinárodních práv na zdanění podle stávajícího rámce pro stanovování převodních cen, pak se EHSV vyslovuje pro rozdělování zbytkových zisků z tržních nehmotných aktiv pomocí vzorce o čtyřech faktorech.

1.10.

Vzhledem k rostoucí velikosti trhů mimo Evropu, zejména v zemích, jako je Čína, Indie a Brazílie, by rozdělování daňových práv na celý základ daně z příjmu právnických osob, nebo dokonce na celý zbytkový zisk vedlo ke značným ztrátám příjmů v mnoha členských státech a mohlo by mít za následek potíže s plněním sociálních cílů v evropských zemích.

1.11.

EHSV považuje za nezbytné zajistit přiměřenou rovnováhu mezi přerozdělením daní z příjmu právnických osob mezi čistě vývozní a čistě dovozní země, aby nebyla ohrožena šance zemí na splnění jejich sociálních a environmentálních cílů.

1.12.

Dohodnuté změny mezinárodních pravidel pro přidělování práv na zdanění jednotlivým zemím by měly být prospěšné pro všechny členské státy a jednotný trh.

2. Důvody pro předložení stanoviska z vlastní iniciativy

2.1.

Stávající systémy daně z příjmu právnických osob na celém světě a úsilí v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku (BEPS) jsou založeny na posuzování zisků právnických osob tam, kde ekonomické činnosti vytvářejí zisky a kde vzniká hodnota. Digitalizace ekonomik však přináší otázku, kde jsou zisky vytvářeny a jak jsou rozdělovány. Široce vymezené digitální služby mohou být poskytovány na dálku bez fyzické přítomnosti v místě spotřeby.

2.2.

V důsledku akčního plánu OECD v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku (dále jen „projekt BEPS“) již mezinárodní daňový systém prochází významnou přeměnou, která povede k mnohým změnám ve zdanění podniků. (1) Projekt BEPS byl zahájen s cílem bojovat proti činnostem v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku, nikoli aby měnil stávající mezinárodní normy týkající se rozdělování práv na zdanění přeshraničního příjmu mezi zeměmi. (2)

2.3.

Akce 1 týkající se BEPS se zabývala problémy v digitální ekonomice. (3) Protože nebylo dosaženo konsenzu ohledně toho, jak zdanit tyto nové obchodní modely, byla v roce 2018 zveřejněna průběžná zpráva inkluzivního rámce OECD/G20 pro řešení BEPS. (4) Tato zpráva stanovuje dohodnuté směřování činnosti inkluzivního rámce v oblasti digitalizace a mezinárodních daňových pravidel do roku 2020. Popisuje, jaký má digitalizace vliv i na další oblasti daňového systému, a poskytuje daňovým orgánům nové nástroje, které vedou ke zlepšení služeb pro daňové poplatníky, zvyšují účinnost výběru daní a odhalují daňové úniky.

2.4.

Dne 13. února 2019 vydala organizace OECD dokument k veřejné konzultaci nazvaný „Řešení daňových problémů plynoucích z digitalizace ekonomiky“. (5) Stanovuje revidovaná pravidla přidělování zisku a pravidla zdanitelného vztahu, jakož i návrh na globální boj proti erozi základu daně.

2.5.

Závěrečná zpráva inkluzivního rámce OECD je očekávána v roce 2020. Ministři financí Spojených států a Francie se však vyjádřili, že chtějí urychlit rozhovory na úrovni OECD, aby bylo řešení nalezeno již během roku 2019. (6) Spojené státy předložily návrh, jehož účelem je umožnit jurisdikcím trhů zdanit výnosy z marketingových nehmotných aktiv používaných v rámci dané jurisdikce, a to i v případě, že investice do vývoje těchto marketingových nehmotných aktiv je provedena v jiné zemi. Rovněž byl předložen německo-francouzský návrh na minimální sazbu daně z příjmu právnických osob. Toto stanovisko EHSV lze vnímat jako příspěvek k probíhající diskusi.

2.6.

Evropská komise již v roce 2014 vydala zprávu o zdanění digitální ekonomiky. (7) Odborná skupina Komise na vysoké úrovni pro zdanění digitální ekonomiky dospěla k závěru, že digitální technologie nabízejí Evropě obrovské příležitosti. Evropa může zlepšit své vyhlídky na růst a zaměstnanost, pokud vytvoří jednotný digitální trh a využije digitálního potenciálu jednotného evropského trhu. Odborná skupina důkladně projednávala zásady, jimiž by se mělo řídit mezinárodní zdanění.

2.7.

Tyto zásady jsou důležité i pro toto stanovisko. Odborná skupina dospěla k závěru, že není třeba zavádět zvláštní daňový režim pro digitální společnosti. Spíše obecná pravidla by měla být uplatněna nebo upravena tak, aby se s „digitálními“ společnostmi zacházelo stejně jako s ostatními.

2.8.

Prostřednictvím svého sdělení nazvaného Čas zavést moderní, spravedlivou a účinnou normu v oblasti zdanění digitální ekonomiky ze dne 21. března 2018 Komise předložila legislativní balíček týkající se harmonizované reformy unijních pravidel pro zdanění příjmu právnických osob z digitální činnosti. Balíček obsahoval dvě směrnice Rady doplněné právně nevynutitelným doporučením ohledně zdanění právnických osob v případě významné digitální přítomnosti.

2.9.

EHSV vydal k návrhům Komise v červenci 2018 stanovisko – Zdanění zisků nadnárodních společností plynoucích z digitální ekonomiky. (8) Ve stanovisku Výboru byly zdůrazněny negativní účinky daní z obratu a rovněž potřeba mezinárodního konsenzu.

3. Obecné připomínky

3.1.

3.2.

Internet umožňuje společnostem rozšířit svou činnost na všech globálních trzích bez výrazné fyzické přítomnosti, což je aspekt, který v nevídané míře pomáhá v exportu zejména malým podnikům. Digitalizaci rovněž často doprovází rostoucí význam nehmotných aktiv, jako je duševní vlastnictví a data.

3.3.

3.4.

EHSV považuje rovné podmínky v oblasti zdanění zisků právnických osob za velmi důležité. V uplynulých letech se ukázalo, že jednotlivé podniky jsou v některých členských státech schopny využívat zvláštní daňová pravidla, čímž snižují svou skutečnou daňovou sazbu téměř na nulu. K tomuto výsledku přispívá nedostatek transparentnosti. Některé z těchto případů se týkají nadnárodních společností působících v oblasti digitálních služeb.

3.5.

Výbor proto podporuje snahu Komise pokračovat v prevenci agresivního daňového plánování ze strany podniků – jak digitalizovaných podniků, tak kamenných obchodů – a netransparentnosti ze strany některých členských států s cílem zajistit rovné zacházení s podniky a podpořit konkurenceschopnost Evropy.

3.6.

EHSV je pevně přesvědčen, že veškeré změny pravidel pro rozdělení práv na zdanění zisku mezi jednotlivými zeměmi musí být globálního rázu, aby bylo možné lépe využívat výhody globalizace, přičemž je zapotřebí uplatňovat řádnou správu na globální úrovni a globální pravidla. EHSV proto vítá úzkou spolupráci mezi Komisí, členskými státy a OECD/G20, jejímž cílem je podpora při hledání mezinárodního řešení. Pokud však nebude možné dosáhnout mezinárodního řešení, musí EU zvážit samostatný postup.

3.7.

3.8.

EHSV konstatuje, že digitální technologie též mají potenciál zásadně změnit činnost v oblasti dohledu a šetření. OECD ve své zprávě z roku 2018 (9) ukazuje, jaký má digitalizace trojí pozitivní dopad na daňovou správu: zvyšuje účinnost dodržování daňových předpisů, zlepšuje služby pro daňové poplatníky a snižuje zátěž spojenou s dodržováním daňových předpisů.

3.9.

Větší množství údajů třetích stran, které mají daňové orgány k dispozici, umožňuje větší automatizaci vykazování, a šetří tak oběma stranám čas a peníze. Rovněž lze tyto údaje využít k boji proti nedostatečnému vykazování, daňovým únikům či podvodům. Software pro záznam dat přijatý některými daňovými správami, který zaznamenává údaje o prodeji v okamžiku provedení transakce – a může je předložit přímo daňovým orgánům – již v některých zemích významně zvýšil příjmy z daně z přidané hodnoty (DPH).

3.10.

EHSV zdůrazňuje, že při posuzování skutečné míry zdanění digitálního sektoru je třeba zohlednit změny daňových předpisů, k nimž dochází kvůli probíhajícímu zavádění pravidel v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku, neboť to může ve skutečnosti vést k tomu, že v EU bude zdaněno více zisků.

4. Další možný postup?

4.1.

Daň z přidané hodnoty neexistuje ve všech zemích světa. Ve všech zemích EU však ano. V zásadě jakákoli spotřeba služeb a zboží by měla podléhat DPH, pokud není vysloveně vyloučena ze základu daně. Příjmy z DPH představují v rozpočtu EU vlastní zdroj a podle EHSV je důležité zahrnout digitální služby do základu daně.

4.2.

EHSV vybízí Komisi a členské státy, aby pečlivě zvážily všechny možnosti, jak odstranit případné nedostatečné zdanění digitálních služeb, bez ohledu na to, kde je podnik usazen, v případě prodeje, který se uskuteční v členském státě. Služby poskytované prostřednictvím platforem, jež využívají evropští zákazníci, by měly být plně začleněny do systému DPH. Je však třeba poznamenat, že zákazníci využívající služeb digitální komunikace, např. Facebook apod., mají k těmto službám zjevně bezplatný přístup, což vyvolává otázku, jak by bylo možné DPH rozumně uplatňovat.

4.3.

EHSV konstatuje, že stávající systémy daně z příjmu právnických osob na celém světě jsou založeny na posuzování zisků právnických osob, které lze připsat každé příslušné jurisdikci. Zdanění by mělo vycházet z místa, kde je vytvářena hodnota. Vzhledem k tomu, jak je složité určit, kde v hodnotovém řetězci zisk vzniká, je potřeba nalézt univerzální zásady postupu posuzování místa, kde je hodnota vytvářena. Tato pravidla jsou vytvářena v rámci komplexní činnosti OECD a formulují daňové zásady a definice toho, jak stanovovat ceny zboží a služeb (pravidla stanovování převodních cen) pro společnosti v rámci obchodní skupiny.

4.4.

EHSV se domnívá, že čas od času je revize mezinárodních daňových pravidel nutná, neboť obchodní modely se vyvíjejí. Současná pravidla byla v nedávné době revidována v souvislosti s dohodou o erozi základu daně a přesouvání zisku (10). Nyní se nová pravidla a definice zavádějí do praxe. Očekává se výrazné omezení možnosti agresivního daňového plánování a eroze základu daně.

4.5.

Ke zbytkovému zisku (nebo ztrátě) může dojít zejména tehdy, pokud marketingová a produktová nehmotná aktiva vedou k mimořádným ziskům. Například využití seznamů zákazníků nebo shromážděných údajů může vést ke vzniku zbytkového zisku. Tato koncepce není v žádném případě nová a lze ji použít nejen k rozdělení zisku mezi zúčastněnými stranami, ale rovněž k rozdělení práv na zdanění mezi zeměmi. Vyžadovala by však určité inovativní myšlení a zkoumání toho, zda je možné rozdělit daňové pravomoci v souladu s tvorbou hodnot i v případě, že v dotčené zemi není žádná fyzická stálá provozovna. Toto je součástí diskusí OECD.

4.6.

EHSV konstatuje, že diskuse ohledně zdanění takzvaných digitálních podniků se primárně netýká eroze základu daně a přesouvání zisku ze strany podniků, ale rozdělení práv na zdanění mezi zeměmi.

4.7.

Zbytkový zisk (nebo ztrátu) lze popsat jako zisk (nebo ztrátu), který (která) je zaznamenán(a), jakmile jsou jednotlivé strany odměněny za své běžné příspěvky způsobem, který je v souladu se zásadou tržního odstupu. (11) V první řadě zahrnuje řádné tržní ocenění zjištěných rizik, hodnoty vytvořené výrobními faktory a vykonávaných funkcí.

4.8.

Prodej obvykle není rozhodujícím faktorem pro rozdělení zisků mezi podniky zapojené do transakce. Použijí-li se však stávající mezinárodní pravidla – přiřazení zisku jednotlivým společnostem na základě pokynů OECD týkajících se převodních cen –, zbytkový zisk by poté měl být přiřazen zemím, v nichž byly funkce vykonány. Jednou z těchto funkcí by mohl být „prodej“.

4.9.

Klíč pro rozdělení navržený pro CCCTB a jeho tři faktory (12) by se mohly používat k přidělování zbytkového zisku. (13)

4.10.

Lze však tvrdit, že prostředky vynakládané na výzkum a vývoj jsou důležité pro vytváření nehmotných aktiv a že země, v níž tyto činnosti probíhají, by za ně měla být odměněna. (14) To by vyžadovalo vzorec sestávající spíše ze čtyř faktorů než ze tří, jež jsou zahrnuty ve vzorci pro CCCTB.

4.11.

4.12.

Pokud je zbytkový zisk 30 (z celkového zisku skupiny 100) a pokud je výroba z hlediska tvorby hodnot rozdělena rovnoměrně mezi zeměmi A a B, tyto země budou danit 35 každá. (15) Jestliže se produkt rovněž prodává za stejnou částku v zemi C, zbytkový zisk bude rozdělen mezi země A, B a C. Země A a B obdrží dodatečný základ daně ve výši 13 a 3/4, zatímco země C má právo zdanit 2 a 1/2. (16)

4.13.

EHSV si je plně vědom složitosti výpočtu mezinárodních práv na zdanění mezi zeměmi. Znamenalo by to, že bude spočítána velikost zbytkového zisku, na které se příslušné země shodnou. Rovněž by bylo potřeba znát velikost každého ze čtyř faktorů v rámci klíče pro rozdělení. Použití upraveného vzorce pro CCCTB by bylo možné považovat za krok k zajištění akceptace CCCTB.

4.14.

Vzorec pro CCCTB by přidělil práva na zdaňování příjmu právnických osob zemím, ve kterých nejsou zaznamenány žádné inovace, výroba, rizika ani funkce. Pouhá skutečnost, že v dané zemi dochází k prodeji bez jakékoli další činnosti v této zemi, by poté ustavila zdanitelný základ. To je zásadní změna oproti stávajícím pravidlům. Pokud však bude vzorec pro CCCTB uplatněn pouze na zbytkový, a nikoli na celkový zisk, bude uznáno legitimní právo vývozních zemí ponechat si část práva na zdanění. Hodnota vzniklá na základě podnikatelské činnosti a inovací může poskytnout daňové úlevy, pokud budou zaznamenány náklady na výzkum a vývoj, a pokud podnik dosáhne zisku, stejná země se dočká daňových příjmů.

4.15.

Nedojde-li k žádné dohodě na úrovni OECD, doporučujeme, aby nová Evropská komise předložila nový návrh zdanění těchto společností v EU, a to na základě údajů, které již jsou k dispozici, např. celkového reklamního času během doby připojení zákazníků apod.

4.16.

Vzhledem k rostoucí velikosti trhů mimo Evropu, zejména v zemích, jako je Čína, Indie a Brazílie, by rozdělování daňových práv na celý základ daně z příjmu právnických osob, nebo dokonce na celý zbytkový zisk (17) vedlo ke značným ztrátám příjmů v mnoha členských státech a mohlo by mít za následek potíže s plněním sociálních cílů v evropských zemích.

4.17.

Podle studie společnosti Copenhagen Economics by čistě vývozní země mohly ztratit značné příjmy z daně z příjmu právnických osob, pokud bude část zisku zdaněna v místě prodeje zboží a služeb. (18) Z konzervativních odhadů vyplývá, že v roce 2017 pocházelo 18–21 % stávajícího základu daně z příjmu právnických osob v severských zemích ze zahraničních zbytkových zisků. V případě Německa se tento podíl odhaduje na 17 %. Pokud bude zaveden přístup založený na marketingových nehmotných aktivech, velká část těchto výnosů z daně z příjmu právnických osob bude přidělena jiným zemím.

4.18.

EHSV považuje za nezbytné zajistit přiměřenou rovnováhu mezi přerozdělením daní z příjmu právnických osob mezi čistě vývozní a čistě dovozní země.

4.19.

Kdyby byly evropské podniky primárně zdaněny na základě toho, kde své produkty prodávají, mohly by rovněž strukturovat své obchodní činnosti tak, aby náklady vznikly ve stejné zemi, kde se uskuteční prodej. Výsledkem tohoto procesu by mohl být přesun investic a pracovních míst do velkých spotřebitelských zemí, jako jsou Čína a Indie, což by vedlo k dalším ztrátám příjmů v členských státech. Abychom takovému vývoji zabránili, je třeba zajistit konkurenceschopnost Evropy.

4.20.

EHSV zdůrazňuje, že v případě každého nového režimu či pravidel pro to, jak rozdělovat práva na zdanění mezi zeměmi, je zapotřebí globální dohody a provádění. Absence těchto podmínek by měla za následek dvojí zdanění, a tudíž by snížila investice a zaměstnanost.

V Bruselu dne 17. července 2019.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Závěrečné zprávy BEPS 2015.

(2) Přesouvání zisku a eroze základu daně podniků v EU nahlášené Komisí dosáhly výše 50–70 miliard EUR, což odpovídá méně než 0,4 % HDP EU. SWD(2018) 81 final.

(3) OECD. BEPS – Řešení daňových problémů v digitální ekonomice, Akce 1: výsledky za rok 2014.

(4) OECD. Daňové problémy plynoucí z digitalizace – průběžná zpráva 2018 – inkluzivní rámec pro řešení BEPS, projekt zemí OECD a skupiny G20 týkající se BEPS (OECD Publishing, 16. března 2018), OECD.

(5) Dokument k veřejné konzultaci „Řešení daňových problémů plynoucích z digitalizace ekonomiky“, OECD.

(6) „Spojené státy a Francie urychlují plány, jak přimět globální technologické skupiny k placení daní. Ministři financí se shodli, že je potřeba mezinárodní minimální sazba daně z příjmu právnických osob“, Financial Times, 28. února 2019.

(7) Odborná skupina Komise pro zdanění digitální ekonomiky, 28/05/2014. Skupině předsedal Vitor Gaspar, bývalý portugalský ministr financí. Skládala se ze šesti odborníků z celé Evropy s různým zaměřením a odbornými znalostmi, jež jsou pro danou záležitost relevantní.

(8) Viz stanovisko EHSV k návrhu směrnice Rady, kterou se stanoví pravidla týkající se zdanění právnických osob v případě významné digitální přítomnosti (Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 73).

(9) Daňové problémy plynoucí z digitalizace – průběžná zpráva 2018.

(10) OECD 2015.

(11) Definice viz Převodní ceny v kontextu EU.

(12) Směrnice Rady o společném základu daně z příjmu právnických osob (COM(2016) 685 final – C8-0472/2016 – 2016/0337(CNS)). „Volba tří faktorů vychází z potřeby zohlednit jak stav výroby (strana nabídky, měřena pomocí aktiv a/nebo mzdy za práci), tak stav poptávky (prodej na místo určení), aby byla ekonomická činnost řádně popsána. Prodej má váhu jedné třetiny, mzda jedné šestiny, počet zaměstnanců jedné šestiny a aktiva jedné třetiny. Jejich součet se rovná jedné, aby bylo 100 % CCCTB rozděleno mezi všechny členské státy. Členské státy poté mohou uplatnit vnitrostátní sazby daně z příjmu právnických osob na svůj příslušný podíl zdanitelného základu.“ SWD(2016) 341 final.

(13) Je třeba poznamenat, že podniky se sociálními cíli, jako například některá družstva propojená s místní komunitou, rozdělují vytvářenou hodnotu příměji a že pro ně tedy klíč pro rozdělování nemusí být přímo použitelný.

(14) Pokud země poskytující dobrou infrastrukturu a rozsáhlé pobídky pro výzkum a vývoj nezískají spravedlivý podíl na zisku z daně z příjmů právnických osob, pak by to mohlo omezit či dokonce zcela potlačit jejich motivaci k vytváření příznivého investičního prostředí.

(15) „Běžný“ zisk bude 70.

(16) Po odměně na základě ceny za obvyklých tržních podmínek je zbývající zisk 30. Po přidání faktoru výzkumu a vývoje (R) k faktorům navrhovaným v rámci CCCTB by faktory v klíči pro rozdělování zahrnovaly kapitál K, pracovní sílu L, prodej S a také R. Všechny mají stejnou váhu (každý 1/4). V případě 3 zemí je třeba zohlednit 12 složek. Země C má však pouze jednu složku – prodej. Zbývajících 11 složek je rovnoměrně rozděleno mezi A a B, tj. 5 a 1/2 pro každou (5,5/12 * 30) = 13 a 3/4. Základ daně pro zemi C (1/12 * 30) se rovná 2 a 1/2. V případě zemí A a B se dodatečný základ daně ve výši 13 a 3/4 skládá z podílu 3 a 3/4 pro K, 3 a 3/4 pro L a 3 3/4 pro R (celek pro K je 7 a 1/2, pro L je 7 a 1/2 a pro R 7 a 1/2) a 2 a 1/2 pro S. Celek přiřazený S je rovněž 7 a 1/2.

(17) Pokud by byl celý základ daně založen výhradně na prodeji, zemi C uvedené v příkladu výše by byl přidělen základ daně ve výši 25. Pokud by byl na základě složky prodeje přidělen pouze zbytkový zisk, tentýž základ daně pro zemi C by byl 7,5.

(18) „Budoucí zdanění zisků podniků – Co si počít s nehmotnými aktivy?“, autoři: Sigurd Næss-Schmidt, Palle Sørensen, Benjamin Barner Christiansen, Vincenzo Zurzolo, Charlotta Zienau, Jonas Juul Henriksen a Joshua Brown, Copenhagen Economics, 19. února 2019.