EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 22.11.2018
COM(2018) 762 final
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ
o provádění nařízení (ES) č. 1013/2006 o přepravě odpadů
Vznik, zpracování a přeshraniční přeprava nebezpečných odpadů a ostatních odpadů v členských státech Evropské unie za období 2013 až 2015;
výkon pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci
{SWD(2018) 468 final}
vznik, zpracování a přeprava nebezpečných odpadů a ostatních odpadů v členských státech eu za období 2013–2015;
výkon pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci
1.Úvod
Evropská unie (dále jen „EU“) je smluvní stranou Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování ze dne 22. března 1989 (dále jen „úmluva“). Cílem úmluvy je chránit lidské zdraví a životní prostředí před nepříznivými účinky nebezpečných odpadů.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů 1 (dále jen „nařízení“) provádí úmluvu do práva EU a je přímo použitelné v členských státech. V roce 2014 bylo změněno nařízením (EU) č. 660/2014 2 .
Každý kalendářní rok předkládá každý členský stát sekretariátu úmluvy zprávu o provádění úmluvy v předchozím kalendářním roce. Kopie této zprávy (dále jen „zpráva podle Basilejské úmluvy“) se rovněž zasílá Komisi spolu s dalšími informacemi ve formě odpovědi na dotazník o provádění (dále jen „dotazník EU“) 3 .
Na základě zpráv podle Basilejské úmluvy a dotazníků EU Komise každé tři roky vypracovává zprávu o provádění nařízení. Toto je pátá zpráva o provádění nařízení za období 2013–2015. Podrobné informace o zprávách členských států lze nalézt v doprovodném pracovním dokumentu útvarů Komise.
Úmluva používá pojmy „dovoz“ a „vývoz“ pro veškerou přepravu do země nebo ze země, která je stranou úmluvy. Podle právních předpisů EU se tyto pojmy vztahují pouze na pohyb do EU nebo z EU jako celku. V tomto dokumentu se pojmy objevují v uvozovkách a jsou vymezeny v souladu s úmluvou.
Všechny číselné údaje jsou přibližné a byly zaokrouhleny nahoru.
Výkon pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci
Článek 58 nařízení svěřuje Komisi v souladu s článkem 58a pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, kterými se mění přílohy nařízení. Cílem je zohlednit dohodnuté změny seznamu odpadů přijatého podle článku 7 směrnice 2008/98/ES, zohlednit rozhodnutí přijatá v rámci příslušných mezinárodních úmluv a dohod a zohlednit změny dohodnuté v rámci Basilejské úmluvy a rozhodnutí OECD 4 . V čl. 58a odst. 2 se uvádí, že tato pravomoc je Komisi svěřena na dobu pěti let od 17. července 2014. Komise je povinna vypracovat zprávu o přenesené pravomoci do devíti měsíců před koncem tohoto pětiletého období.
Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 58 byla Komisi svěřena prostřednictvím změny zavedené nařízením (EU) č. 660/2014, které se začalo používat od 1. ledna 2016. Komise od té doby pravomoc, která jí byla nařízením svěřena, nevyužila, protože dosud nebyly předloženy žádné změny seznamu odpadů přijatého podle článku 7 směrnice 2008/98/ES ani nebyla přijata žádná důležitá a relevantní rozhodnutí či změny dohodnuté v rámci příslušných mezinárodních úmluv a dohod, např. Basilejské úmluvy a rozhodnutí OECD, které by výkon této pravomoci přiměřeným způsobem odůvodňovaly. Komise však očekává, že v průběhu několika příštích let by takové změny v rámci Basilejské úmluvy mohly být dohodnuty.
2.Zprávy podávané členskými státy
V době, kdy byla tato zpráva vypracována, předložilo všech 28 členských států EU odpovědi na zprávu podle Basilejské úmluvy i na dotazník EU za období 2013–2015.
Pokud jde o údaje o celkovém množství odpadu přepravovaného mezi členskými státy, byly zjištěny nesrovnalosti mezi množstvími vykázanými zeměmi „vývozu“ a zeměmi „dovozu“ (tabulky 2-48 až 2-50). U kategorie „všechny oznámené odpady“ se tyto rozdíly pohybovaly mezi 2 % (2013) a 12 % (2014). Podobné tendence byly pozorovány v případě nebezpečného odpadu a všech ostatních oznámených odpadů. Jedním z možných vysvětlení této nesrovnalosti může být skutečnost, že členský stát, z něhož se odpad přepravuje, započítá odpad přepravený na konci kalendářního roku jako odpad v daném roce „vyvezený“, zatímco přijímající členský stát jej považuje za „dovezený“ odpad, až když je v průběhu následujícího roku zpracován. V takových případech je pravděpodobné, že množství „vyvezené“ v daném roce bude vyšší než množství v tom roce „dovezené“, zatímco v následujícím roce bude patrný opačný jev. Navíc některé členské státy do svých zpráv podle Basilejské úmluvy vždy nezahrnují přepravu oznámeného odpadu, který nespadá do oblasti působnosti úmluvy, protože k tomu nejsou právně zavázány. Další nesrovnalosti mohou vznikat z důvodu manuálního zpracování údajů z tištěných dokumentů, protože zatím nefungují plně elektronické systémy.
3.Vznik nebezpečných odpadů
Ve zprávě podle Basilejské úmluvy členské státy poskytují informace o celkovém množství vzniklých nebezpečných odpadů a „ostatních odpadů“. Nebezpečné odpady jsou definovány podle seznamu toků odpadů a/nebo složek (položky Y1–Y45 na základě kategorií úmluvy) a podle určitých nebezpečných vlastností. Kromě toho pokud vnitrostátní právní předpisy kvalifikují odpad jako nebezpečný, je rovněž považován za nebezpečný, je-li oznámen sekretariátu úmluvy. Podle úmluvy se „ostatními odpady“ rozumějí odpady shromažďované z domácností (položka Y46) a zbytky vzniklé při spalování odpadů z domácností (položka Y47). Tyto kategorie odpadů podléhají kontrolám podobným těm, které se vztahují na nebezpečné odpady podle úmluvy. V oddíle D pracovního dokumentu útvarů Komise je uveden úplný seznam kódů Y podle úmluvy.
V době vypracování této zprávy nebyly k dispozici úplné údaje o celkovém množství nebezpečných odpadů vzniklých v roce 2015, protože 11 členských států neposkytlo žádné informace (tabulka 2-1). Kromě toho pět členských států neoznámilo údaje za rok 2014 a pět neposkytlo údaje za rok 2013. Chybějící údaje byly doplněny odhadem vycházejícím z údajů z předchozích let.
V roce 2015 vzniklo v EU-28 70 milionů tun nebezpečného odpadu, v roce 2014 71 milionů a v roce 2013 75 milionů 5 .
V roce 2013 činilo množství vzniklého nebezpečného odpadu v EU-28 na jednoho obyvatele 148 kg. V roce 2014 to bylo 141 kg a v roce 2015 ještě méně, a to 138 kg (tabulka 2-2). Roční průměr za období 2013–2015 obnášel 143 kg.
V Německu bylo každý rok vyprodukováno nejvíce nebezpečného odpadu; v roce 2013 to bylo 17 milionů tun. V době, kdy tato zpráva vznikala, neposkytlo Německo žádné údaje o vyprodukovaném nebezpečném odpadu za rok 2014 ani 2015.
Z členských států, které při vykazování vzniklého odpadu použily kódy Y, oznámilo Polsko nejvyšší produkci odpadu v kategoriích Y46 a Y47, a to 11 milionů tun v roce 2015.
4.Přeprava odpadů z členských států
Ve svých zprávách podle Basilejské úmluvy za období 2013–2015 předložilo všech 28 členských států informace o „vyvezených“ nebezpečných odpadech.
V letech 2013–2015 bylo z členských států z EU přepraveno 1,2 milionu tun nebezpečných odpadů 6 , zatímco ve stejném období bylo do EU přepraveno z třetích zemí 6,2 milionu tun.
Od roku 2001 do roku 2015 vzrostl přeshraniční obchod s nebezpečnými odpady uvnitř EU a vně EU o 53 % (tabulka 2-6). K tomuto nárůstu došlo v největší míře v letech 2001 až 2007, mezi lety 2008 a 2015 byl zaznamenán 24% pokles.
V letech 2013–2015 bylo největším „vývozcem“ všech oznámených odpadů (12 milionů tun) Spojené království (UK). Předstihlo Nizozemsko (8 milionů tun), které bylo největším „vývozcem“ v období 2010–2012 (tabulka 2-9). V roce 2010 začalo Spojené království „vyvážet“ odpady za účelem energetického využití 7 , což zřejmě přispělo k nárůstu jeho celkové „vývozu“ v těchto letech. Stejně jako v letech 2010–2012 byly i v letech 2013–2015 dvěma největšími „vývozci“ nebezpečných odpadů Francie a Itálie; celkem byly z každé země přepraveny 4 miliony tun.
Z celkového množství odpadů vykázaných jako „vyvezené“ z členských států v období 2013–2015 (tj. nebezpečné odpady a ostatní oznámené odpady) tvořil nebezpečný odpad 35 % (tabulka 2-11, 2-12 a 2-13). Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Malta a Rumunsko „vyvezly“ nejvyšší procentní podíl nebezpečných odpadů z jejich celkového vykázaného „vývozu“ odpadů, kdy nebezpečné odpady tvořily 90 % či více z celkového množství odpadů, které každá země „vyvezla“.
Ve zprávě o provádění nařízení za období 2010–2012 se uvádí, že se zvyšuje objem odpadů, které jsou klasifikovány pomocí kódů EU nebo vnitrostátních kódů namísto kódů Y podle úmluvy. Tento trend pokračuje: v období 2013–2015 se „odpady jiné než nebezpečné podle předpisů EU a vnitrostátních předpisů“ (tj. odpady neklasifikované jako nebezpečné za použití vnitrostátních kódů nebo kódů EKO – Evropského katalogu odpadů) staly poprvé (v roce 2013 a 2014) největší kategorií odpadů (tabulky 2-14 až 216).
Méně než 1 % odpadů bylo jak v roce 2013, tak v roce 2014 přepraveno bez klasifikace (tabulky 2-15 a 2-16). V roce 2015 byla bez klasifikace přepravena 2 % odpadů, které pocházely všechny z Irska (tabulka 2-14). S výjimkou roku 2015 dále pokračuje trend pozorovaný od roku 2009, tedy že méně než 1 % přepravovaných odpadů jsou odpady neklasifikované (tabulka 2-17).
Na základě nejnovějších údajů, které jsou k dispozici, je zhruba 92 % nebezpečných odpadů EU zpracováno v zemi původu (tabulka 2-8). V roce 2015 „vyvezly“ více než 40 % svého nebezpečného odpadu čtyři členské státy 8 :
·Irsko – 78 %,
·Lucembursko – 84 %,
·Malta – 42 %,
·Slovinsko – 44 %.
V období 2013–2015 bylo přibližně 75 % nebezpečných odpadů přepravených z členských států využito. Tento podíl se v posledních letech prakticky nemění (tabulka 218). Během vykazovaného období bylo asi 22 % nebezpečných odpadů přepravených z členských států zpracováno postupem odstranění, zatímco 1,5 % nebezpečných odpadů bylo podrobeno „smíšenému“ zpracování (tj. kombinace odstraňování a využití). V některých případech nebyl způsob zpracování malého zlomku nebezpečných odpadů přepravených z členských států specifikován (méně než 0,1 %).
V roce 2013 bylo 94 % všech oznámených odpadů „vyvezeno“ z jednoho členského státu do jiného členského státu v rámci EU, zatímco v roce 2014 i 2015 tento údaj činil 92 % (tabulka 2-22). V roce 2013 bylo méně než 1 % oznámených odpadů přepraveno do jiných zemí než zemí OECD 9 , zatímco v roce 2014 i v roce 2015 to bylo 2,5 %. Pokud jde o nebezpečné odpady, bylo v roce 2013 z jednoho členského státu do jiného členského státu v rámci EU „vyvezeno“ 97 %, v roce 2014 a 2015 pak tento podíl mírně klesl na 92 % (tabulka 2-23).
Sedm členských států (Francie, Irsko, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Slovinsko a Švédsko) poskytlo informace o množstvích odpadů shromážděných z domácností (položka Y46), která byla v období 2013–2015 „vyvezena“ za účelem odstranění (tabulka 2-39). Švédsko jako jediné z těchto zemí uvedlo, že „vyvezlo“ odpady shromážděné z domácností za účelem jejich uložení do země (např. skládkování) 10 , což představuje celkem 3 000 tun přepravených v letech 2013–2015 v rámci EU.
Osm členských států (Česká republika, Finsko, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko Rakousko a Spojené království) uvedlo, že v období 2013–2015 „vyvezlo“ odpady shromážděné z domácností za účelem energetického využití 11 (tabulka 2-40). S výjimkou Francie, Německa a Rakouska, které odpady přepravovaly jak v rámci EU, tak do jiných zemí než zemí OECD, realizovaly všechny ostatní členské státy „vyvážející“ za účelem energetického využití přepravu pouze v rámci EU. Zdaleka největším „vývozcem“ odpadů shromážděných z domácností za účelem energetického využití bylo Spojené království, které za období tří let přepravilo 7 milionů tun.
Šestnáct členských států (Belgie, Bulharsko, Dánsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Slovensko a Spojené království) oznámilo, že „vyvezlo“ odpady shromážděné z domácností za účelem „jiného“ využití (tj. k jinému způsobu využití než R1), přičemž veškerý vývoz proběhl výhradně v rámci EU (tabulka 2-40). Opět platí, že největším „vývozcem“ bylo Spojené království, které v letech 2013–2015 vyvezlo 352 000 tun.
5.Přeprava odpadů do členských států
Ve svých výročních zprávách podle Basilejské úmluvy za vykazované období 2013–2015 předložily všechny členské státy informace o „dovozu“ odpadů 12 .
V roce 2013 bylo do členských států přepraveno 19 milionů tun oznámených odpadů z jiných členských států a třetích zemí, z čehož 9 milionů tun byl odpad nebezpečný (tabulka 230). Tento údaj vzrostl v roce 2014 na 25 milionů tun, z čehož 7 milionů tun tvořil nebezpečný odpad, a v roce 2015 činil 24 milionů tun, z čehož 10 milionů tun bylo odpad nebezpečný (tabulka 2-29 a tabulka 2-28).
Trend nárůstu „dovozu“ dále pokračuje: od roku 2001 se množství všech oznámených odpadů přepravených do členských států zvýšilo o 222 %, přičemž mezi lety 2010–2012 a 2013–2015 byl zaznamenán 41% nárůst (tabulka 2-35). Množství nebezpečných odpadů přepravovaných do členských států (tabulky 2-36) vzrostlo mezi roky 2001 a 2015 o téměř stejný podíl, a to o 225 %, což odpovídá nárůstu „dovozu“ všech oznámených odpadů.
V období 2013–2015 bylo Německo opět největším „dovozcem“ všech oznámených odpadů; bylo do něj přepraveno 19 milionů tun (tabulky 2-28 až 2-30). Nizozemsko bylo v tomto tříletém období druhým největším „dovozcem“. Dovozem 13 milionů tun předstihlo Francii (druhého největšího „dovozce“ v období 2010–2012), která se posunula na třetí místo s 11 miliony tun. Všechny tyto země mají velkou poptávku po vstupních surovinách do spaloven, což se do jejich celkových údajů o „dovozu“ promítá. V období 2013–2015 Německo rovněž „dovezlo“ nejvíce nebezpečného odpadu (8 milionů tun) a Francie (se 7 miliony tun) v tomto případě „dovezla“ více než Nizozemsko (3 miliony tun).
V roce 2015 bylo 81 % nebezpečných odpadů přepravených do členských států využito a 19 % odstraněno (tabulka 2-31). Průměrně bylo ve vykazovaném období z množství „dovezeného“ nebezpečného odpadu 78 % využito a 22 % odstraněno. Méně než jedna desetina % byla podrobena „smíšenému zpracování“ (tj. kombinace odstraňování a využití) nebo byla vykázána jako „dovezená“ pro nespecifikované zpracování. Podíl nebezpečných odpadů „dovezených“ za účelem odstranění je vyšší než v roce 2001, kdy činil 11 %. Nicméně podíl odpadů „dovezených“ za účelem odstranění v průběhu posledních vykazovaných období mírně klesal z 25 % v letech 2007–2009 na 24 % v období 2010–2012 a 22 % v období 2013–2015.
Největší podíl nebezpečných odpadů za účelem odstranění „dovezlo“ v období 2013–2015 Německo, a to 46 %. Důvodem zřejmě je, že země má více zpracovatelských zařízení pro bezpečné odstraňování nebezpečných odpadů než ostatní členské státy. Největší podíl nebezpečných odpadů za účelem využití „dovezla“ v období 2013–2015 Francie, a to 32 %. V těsném závěsu bylo Německo s 29 %. Pravděpodobným vysvětlením je opět fakt, že tyto země mají vhodná zařízení pro zpracování odpadů.
Stejně jako v letech 2010–2012 pocházely téměř všechny nebezpečné a ostatní oznámené odpady přepravené do členských států v období 2013–2015 z jiných zemí EU nebo ze zemí ESVO (tabulka 2-35). Podíl z těchto dvou zdrojů představoval dohromady 98 % v roce 2013, 99 % v roce 2014 a 98 % v roce 2015. Tento procentní podíl zůstává od roku 2001 velmi stabilní a lišil se případně vždy jen o jeden procentní bod. Zároveň v období 2013–2015 pocházely ze zemí EU a zemí ESVO dohromady téměř všechny nebezpečné odpady přepravené do členských států. V roce 2013 a v roce 2014 činil jejich podíl 97 % a v roce 2015 96 % z celkového množství.
Množství nebezpečných odpadů přepravovaných z jiných zemí než zemí OECD vzrostlo od roku 2001 téměř devětkrát 13 ; jako procentní podíl z celkového množství nebezpečných odpadů přepravovaných do EU však zůstává nízké a od roku 2001 vzrostlo pouze z 1 % na 2 % (tabulka 2-36).
6.Nedovolená přeprava, kontroly a donucovací opatření
Informace o nedovolené přepravě poskytují členské státy v dotazníku EU. Skutečnost, že k nedovolené přepravě dochází, oznámilo 25 členských států s výjimkou Lotyšska, Lucemburska a Malty.
Zatímco všech 28 členských států poskytlo informace o počtu provedených namátkových kontrol přeprav odpadů nebo souvisejícího využívání a odstraňování, pouze 11 členských států uvedlo své odpovědi za každý rok v souladu s formátem dotazníku EU, který se ptá na počet provedených kontrol a počet zjištěných nedovolených přeprav. Kromě toho některé členské státy EU nepopsaly podrobně platná donucovací opatření, která mají nedovolené přepravě odpadů bránit. Vzhledem k tomuto nejednotnému informování nejsou k dispozici kvalitní údaje, a lze tedy činit jen opatrné závěry.
Členské státy podaly na tuto otázku různě podrobné odpovědi, neboť si každý vyložil pojem „namátková kontrola“ jinak. Některé například poskytly podrobnosti o jednotlivých případech fyzické kontroly, zatímco jiné uvedly rovněž informace o správních kontrolách. Především není možné vždy zjistit, která definice byla použita, a to ani v případě členských států, které podaly zprávu v požadovaném formátu, neboť to výslovně neuvedly.
Komise již podnikla kroky, aby zlepšila jednotnost informací, které členské státy na toto téma podávají. Podle změny zavedené nařízením (EU) č. 660/2014 byl nedefinovaný pojem „namátková kontrola“ nahrazen pojmem „kontrola“, který je nyní v nařízení definován. Vhledem k tomu, že tato změna začala platit od 1. ledna 2016, se očekává, že informace členských států o kontrolách budou konzistentnější v následujícím vykazovaném období.
Celkem bylo v období 2013–2015 oznámeno 2 800 případů nedovolené přepravy odpadů, což představuje nárůst oproti období 2010–2012, kdy bylo nahlášeno 2 500 případů 14 . Celkový počet oznámených kontrol se rovněž zvýšil z přibližně 450 000 v období 2010–2012 na přibližně 600 000 v období 2013–2015, což může vysvětlovat vyšší počet zjištěných případů nedovolené přepravy.
V období 2013–2015 uvedla nejvíce případů nedovolené přepravy Belgie, celkem 644, což představuje 23 % všech nahlášených případů v EU-28 od roku 2013 do roku 2015. Nizozemsko oznámilo druhý největší počet případů, a to 493 (18 %), následované Spojeným královstvím s 385 případy (14 %). Tyto tři členské státy také uvedly nejvíce namátkových kontrol přeprav odpadů, což by vysvětlovalo, proč bylo zjištěno více případů nedovolené přepravy. Jak naznačuje zpráva sítě Evropské unie pro provádění a vymáhání práva v oblasti životního prostředí (IMPEL) o donucovacích opatřeních v období 2014–2015, může být důvodem vysokého počtu případů oznámených Nizozemskem a Spojeným královstvím rovněž skutečnost, že tyto země mají přístup k moři a mohou porovnat údaje o přepravě s údaji o lodních linkách a celními údaji 15 .
Ve zprávě sítě IMPEL se uvádí, že v rámci 31 zúčastněných zemí (28 členských států EU plus Norsko, Srbsko a Švýcarsko) bylo provedeno 4 787 správních a 12 396 fyzických kontrol dopravy. Z toho 28,7 % (přibližně 4 930) tvořily kontroly přepravy odpadů, přičemž bylo odhaleno 815 případů nedovolené přepravy. Ve zprávách, které členské státy předložily Komisi, je však za roky 2014 a 2015 uvedeno přibližně 2 000 případů nedovolené přepravy. Má se za to, že údaje ze sítě IMPEL poskytují spíše jen „přehled“ o cílené činnosti v zúčastněných zemích, a nikoli přesný obraz o prosazování v rámci EU.
Je třeba rovněž poznamenat, že i když Lotyšsko, Lucembursko a Malta neoznámily žádnou nedovolenou přepravu, neznamená to nutně, že v těchto členských státech k žádným takovým případům nedošlo. Naopak to může svědčit o tom, že se kontroly neprovádí často nebo nejsou cílené.
Třináct členských států (Belgie, Česká republika, Estonsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Lotyšsko, Malta, Německo, Polsko, Rakousko, Slovensko a Slovinsko) poskytlo podrobné informace o sankcích, které lze podle vnitrostátních právních předpisů uložit osobám provádějícím nedovolenou přepravu odpadů. Dvanáct z nich uvedlo podrobnosti o finančních sankcích (kromě Německa). Nejvyšší možnou finanční sankci nahlásila Česká republika, kde jak fyzickým, tak právnickým osobám může být uložena pokuta do výše 2 milionů EUR. Estonsko, Lotyšsko a Slovinsko mají vyšší pokuty pro právnické osoby než pro fyzické a Malta má vyšší minimální pokutu pro opakované porušení – maximální výše pokuty však zůstává stejná.
Sedm členských států (Belgie, Finsko, Francie, Itálie, Malta, Německo a Polsko) poskytlo informace o trestech odnětí svobody, které lze podle vnitrostátních právních předpisů uložit jako sankce. Nejdelší trest odnětí svobody – deset let za vážné poškození životního prostředí – oznámilo Německo. Běžnou sankcí se zdá být dvouletý trest, který uvedly Finsko, Francie, Itálie a Malta.
Údaje nejsou dostatečně spolehlivé, aby z nich bylo možno vyvodit závěry o tom, zda vyšší pokuty a delší tresty odnětí svobody od nedovolené přepravy odpadů odrazují. Je zajímavé zmínit, že Belgie vykázala nejvyšší celkový počet případů nedovolené přepravy, ačkoli má druhé a třetí nejvyšší pokuty (až 500 000 EUR ve Vlámsku a 1 000 000 EUR ve Valonsku) a může být udělen trest odnětí svobody.
7.Obecné závěry
Podávání zpráv a kvalita údajů
Za vykazované období 2013–2015 předložilo všech 28 členských států EU odpovědi na zprávu podle Basilejské úmluvy i na dotazník EU.
Většina nesrovnalostí v údajích o celkovém množství odpadů přepravovaných mezi členskými státy byly zjištěny u množství vykazovaných jako „vyvezená“ a „dovezená“. U všech oznámených odpadů byly nejméně přesné nahlášené údaje za rok 2014, kdy bylo „dovezené“ množství o 12 % vyšší než množství „vyvezené“, zatímco v případě nebezpečných odpadů byl nejméně přesný rok 2015, kdy „dovezené“ množství bylo o 19 % vyšší než množství „vyvezené“.
Přeprava odpadů
Většina nebezpečného odpadu se zpracovává v zemi původu, přičemž 23 členských států „vyváží“ méně než 25 % svých nebezpečných odpadů. V roce 2015 byly největšími „vývozci“ nebezpečných odpadů Irsko, Lucembursko, Malta a Slovinsko, protože vyvezly více než 40 % nebezpečných odpadů.
V letech 2013–2015 bylo z členských států z EU přepraveno 1,2 milionu tun nebezpečných odpadů, zatímco ve stejném období bylo do EU přepraveno z třetích zemí 6,2 milionu tun (tabulka 2-41) 16 . EU proto zůstává i nadále čistým „dovozcem“ nebezpečných odpadů, neboť jich na své území přepravila o 5 milionů tun víc, než z něj vyvezla. Z toho, že EU během tříletého vykazovaného období vyprodukovala 216 milionů tun nebezpečných odpadů, také vyplývá, že z EU bylo „vyvezeno“ méně než 1 % vzniklých nebezpečných odpadů.
Švédsko bylo jediným členským státem, který oznámil „vývoz“ odpadů kategorie Y46 v rámci EU za účelem odstranění způsobem D1 (např. skládkování), přičemž v období 2013–2015 přepravil celkem 3 000 tun. Česká republika, Finsko, Irsko, Itálie, Nizozemsko, Německo, Rakousko a Spojené království uvedly, že „vyvážejí“ odpady shromážděné z domácností za účelem energetického využití (použití jako palivo), přičemž zdaleka největším vývozcem za tímto účelem je Spojené království, které v období 2013–2015 přepravilo v rámci EU 7 milionů tun.
Podíl nebezpečných odpadů přepravených z členských států za účelem využití zůstal od roku 2001 více méně stejný a v období 2013–2015 se pohyboval kolem 75 %. Na druhé straně podíl nebezpečných odpadů přepravených za účelem odstranění se zvýšil z 16 % v roce 2001 na 24 % v roce 2015. To však odpovídá pouze 2 % všech vzniklých nebezpečných odpadů (jak bylo uvedeno výše, většina nebezpečného odpadu je zpracována v zemi původu).
Zdá se, že EU jako celek není v oblasti zpracování všech oznámených odpadů ani specifických nebezpečných odpadů soběstačnější než v roce 2001. Zatímco procentní podíly obou typů odpadů přepravených v rámci EU se za posledních 15 let měnily, v roce 2015 byly o něco nižší než v roce 2001 (92 % ve srovnání s 93 % v případě všech oznámených odpadů a 91 % ve srovnání s 95 % v případě nebezpečného odpadu).
Nedovolená přeprava odpadů
V období 2013–2015 bylo nahlášeno 2 800 případů nedovolené přepravy odpadů, což je o 12 % více než 2 500 případů oznámených v období 2010–2012. Oproti období 2010–2012 však nepokračoval meziroční růst a počet případů nedovolené přepravy se snížil na 800 v roce 2013 a v roce 2014 a 2015 se ustálil na 1 000. Pro srovnání se ve zprávě sítě IMPEL uvádí, že mezi lety 2014 a 2015 došlo k 815 případům nedovolené přepravy odpadů.
Údaje o počtu namátkových kontrol předložené členskými státy se velmi lišily. Odpovědi obsahovaly různě podrobné informace a různé výklady pojmu namátková kontrola. Souhrnně stojí za zmínku, že celkový počet oznámených kontrol se zvýšil z přibližně 450 000 v období 2010–2012 na přibližně 600 000 v období 2013–2015, což může vysvětlovat vyšší počet zjištěných případů nedovolené přepravy.
Dvanáct členských států poskytlo údaje o finančních sankcích, které mohou být uloženy osobám přepravujícím odpad nelegálně. Sedm států poskytlo podrobné informace o trestech odnětí svobody. Z odpovědí ostatních členských států vyplývá, že tato odrazující opatření také používají, nicméně v odpovědích neposkytly žádné podrobnosti. Údaje proto nejsou dostatečně spolehlivé na to, aby z nich bylo možno usoudit, zda vyšší pokuty a delší tresty odnětí svobody od nedovolené přepravy odpadů odrazují.
8.Další kroky
V čl. 60 odst. 2a nařízení se stanoví, že do 31. prosince 2020 musí být proveden přezkum nařízení. V době, kdy tato zpráva vznikala, již Komise zahájila přípravu k hodnocení nařízení, což představuje první krok v procesu vedoucím k jeho přezkumu. Účelem hodnocení bude posoudit, zda nařízení plní své cíle na základě pěti kritérií, a to účinnosti, efektivnosti, soudržnosti, relevance a přidané hodnoty EU, jakož i identifikovat poznatky získané v průběhu provádění.