Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Boj proti dezinformacím na internetu: evropský přístup

[COM(2018) 236 final]

(2018/C 440/32)

Zpravodaj:

Martin SIECKER

Konzultace	Evropská komise, 18. 6. 2018
Právní základ	článek 304 SFEU
Odpovědná specializovaná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Přijato ve specializované sekci	6. 9. 2018
Přijato na plenárním zasedání	19. 9. 2018
Plenární zasedání č.	537
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	121/16/34

1. Závěry a doporučení

1.1

Svoboda informací a projevu je v EU nedotknutelná, avšak tato svoboda je používána k vyvrácení zásad Unie za účelem znemožnění diskuse a kritického myšlení, a nikoli jako nástroj pro informování nebo přesvědčování, ale jako zbraň. Dezinformace se používají jako extrémní forma zneužívání sdělovacích prostředků s cílem ovlivňovat společenské a politické procesy a jsou obzvláště účinné, pokud jsou financovány vládami a využívány v mezinárodních vztazích. Mezi současné akutní případy patří (vedle mnoha jiných) státem financované dezinformace ze strany Ruska, kampaň na podporu brexitu, kterou nelze klasifikovat jinak než jako frontální útok na EU, a zásah do voleb v USA. Všechny tyto destabilizující akce budí velké obavy u evropské občanské společnosti.

1.2

Řada nástrojů a metod je v současné době využívána k podkopávání evropských hodnot a vnější činnosti EU, jakož i k vytváření a vyvolávání separatistických a nacionalistických postojů, manipulování veřejnosti a provádění přímých zásahů do vnitrostátních politik svrchovaných zemí a EU jako celku. Kromě toho lze pozorovat rostoucí vliv schopnosti provádět kybernetické útoky a stále častější využívání technologií jakožto zbraně k dosažení politických cílů. Dopad těchto kroků je často podceňován (1).

1.3

EHSV podporuje požadavek Komise, aby platformy sociálních médií převzaly větší díl odpovědnosti. Přestože je k dispozici několik studií a politických dokumentů, které v průběhu několika posledních let vypracovali evropští odborníci, ve sdělení nejsou uvedeny žádné povinné praktické kroky, které by větší odpovědnost sociálních médií zajistily.

1.4

EU by měla na základě dostupných studií zajistit, aby byl v současnosti i v budoucnu zkoumán dopad dezinformací v Evropě, mj. tím, že bude v rámci budoucích průzkumů Eurobarometr sledována odolnost Evropanů vůči dezinformacím. Tyto průzkumy by neměly zahrnovat pouze obecné údaje týkající se falešných zpráv, ale měly by rovněž zjišťovat, jaká je skutečná situace, pokud jde o odolnost Evropanů vůči dezinformacím. Text Komise neodráží naléhavost problematiky a není dostatečně ambiciózní, takže neřeší základní otázky, jako je např. zavedení mechanismů na podporu tradičních médií s cílem zaručit občanům jejich základní právo na kvalitní a spolehlivé informace, posouzení schůdnosti vytváření partnerství veřejného a soukromého sektoru s cílem zřídit placené online platformy, jež poskytují bezpečné a finančně dostupné online služby, prozkoumání příležitostí, jak zajistit větší transparentnost a lepší dohled, pokud jde o algoritmy, na jejichž základě tyto online systémy fungují, a zhodnocení možnosti rozbití monopolů za účelem opětovného nastolení rovných podmínek pro spravedlivou hospodářskou soutěž, a to s cílem zabránit postupnému úpadku společnosti.

1.5

EHSV vyjadřuje politování nad skutečností, že sdělení i zpráva odborné skupiny na vysoké úrovni neuvádějí, že hlavním zdrojem nepřátelských dezinformací namířených proti EU je Rusko. A přece prvním krokem při řešení jakéhokoliv problému je připustit, že problém existuje.

1.6

Na základě usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. června 2017 o on-line platformách a jednotném digitálním trhu (2) Komise odkazuje na výzvy EHSV k náležitému prosazování stávajících právních předpisů týkajících se těchto platforem. Mimoto EHSV Komisi vyzývá, aby ukončila diskusi o režimu právní odpovědnosti pro online platformy a provedla cílenou regulaci těchto platforem s ohledem na jejich definici a povahu. Online platformy a sociální sítě by se měly zavázat k realizaci těchto opatření pro zajištění transparentnosti prostřednictvím toho, že objasní, jakým způsobem příslušné algoritmy vybírají nabízené zprávy. Měly by být rovněž pobízeny k přijetí účinných opatření v zájmu zviditelnění spolehlivých a důvěryhodných zpráv a snazšího přístupu uživatelů k těmto zprávám.

1.7

1.8

EHSV souhlasí s Komisí v tom, že komunita ověřující fakta by měla úzce spolupracovat. Obdobné sítě již existují, jedna pod záštitou pracovní skupiny East StratCom. Potřebují však dostatečné finanční prostředky, které jim v současnosti chybí. EHSV vyzývá Komisi a členské státy, aby úsilí pracovní skupiny East StratCom plně podpořily, a to nejen zajištěním přiměřeného rozpočtu, ale také aktivní účastí všech členských států na činnosti skupiny, přičemž základem této účasti by mělo být vysílání odborníků do pracovní skupiny East StratCom a vytváření kontaktních míst. Je třeba proaktivněji propagovat internetovou stránku prezentující výsledky úsilí této pracovní skupiny (3), aby veřejnost v EU získala větší povědomí o hrozbách.

2. Shrnutí sdělení Komise

2.1

Dobře fungující, svobodný a pluralitní informační ekosystém dodržující přísné oborové standardy je pro zdravou veřejnou demokratickou debatu nezbytný. Komise vnímá hrozby, které představují dezinformace pro naše otevřené demokratické společnosti.

2.2

Komise má v úmyslu definovat komplexní přístup zaměřený na reakci na tyto hrozby, jenž spočívá v podpoře digitálních ekosystémů (4) založených na transparentnosti a upřednostňujících kvalitní informace, které vybavují občany proti dezinformacím a chrání naše demokracie a procesy politického rozhodování.

2.3

Komise vyzývá všechny relevantní aktéry, aby výrazně zintenzivnili svoje snahy o řádné řešení problému dezinformací. Má za to, že navržená opatření, pokud budou účinně realizována, viditelně přispějí k potírání online dezinformací.

2.4

Komise vymezila tři hlavní příčiny tohoto problému (vytvoření dezinformace, šíření prostřednictvím sociálních a dalších online médií, šíření samotnými uživateli online platforem) a předkládá řadu návrhů, jakým způsobem je lze řešit, a to v pěti oblastech politiky:

—	vytvoření transparentnějšího, věrohodnějšího a odpovědnějšího online ekosystému,

—	zajištění bezpečných a odolných volebních procesů,

—	podpora vzdělávání a mediální gramotnosti,

—	podpora kvalitní novinářské práce coby důležitého pilíře demokratické společnosti,

—	zvládání vnitřních a vnějších dezinformačních hrozeb s pomocí strategické komunikace.

3. Obecné připomínky

3.1

Nárůst organizovaných dezinformací od různých státních i nestátních subjektů je pro demokracii skutečnou hrozbou. Mezi takové destabilizační síly patří i vlády zemí, které jsou větší než kterýkoli členský stát EU. EU je tím pravým partnerem, jenž by měl jednat, chce-li proti této hrozbě bojovat, protože na rozdíl od jednotlivých členských států je Unie dostatečně velkým subjektem s dostatečnými prostředky a díky tomu má jedinečnou možnost vytvářet a provádět strategie a politiky zaměřené na řešení tohoto složitého problému.

3.2

Řádně fungující demokracie je závislá na dobře informovaných občanech, kteří jsou s to činit na základě spolehlivých faktů a důvěryhodných stanovisek informovaná rozhodnutí. Rozhodující význam má proto systém nezávislých, spolehlivých a transparentních podniků působících v oblasti sdělovacích prostředků – přičemž zvláštní postavení mají provozovatelé veřejnoprávního vysílání –, které zaměstnávají značný počet kvalifikovaných pracovníků pro shromažďování, kontrolu, hodnocení, analýzu a interpretaci zpravodajských zdrojů, aby byla zaručena určitá úroveň kvality a spolehlivosti zveřejněných reportáží.

3.3

Falešné zprávy a dezinformace nejsou totéž. Falešné zprávy se vyskytují odjakživa: jedná se o zastřešující pojem zahrnující fámy, válečnou propagandu, nenávistné projevy, senzace, lži, selektivní využívání faktů atd. Vynález knihtisku v 15. století umožnil šířit (falešné) zprávy ve větším měřítku a jejich zeměpisný dosah vzrostl ještě více po zavedení poštovní známky v roce 1840. Poslední překážky pro neomezené šíření zpráv padly s nástupem digitálních technologií a internetu.

3.4

Dezinformace je definována jako prokazatelně falešná nebo zavádějící informace, která vzniká, prezentuje se a šíří za účelem ekonomického prospěchu nebo úmyslného podvádění veřejnosti a která může poškozovat demokratické procesy a ovlivňovat volby a je vážnou hrozbou pro společnost (5).

3.5

Řetězec dezinformací tvoří několik článků: subjekty, které je vytvářejí, ti, kteří je přijímají, a online platformy, jež mají v celém procesu zastřešující úlohu, neboť usnadňují jejich šíření.

Subjekty, které dezinformace vytvářejí (mj. vlády, náboženské instituce, konglomeráty podniků, politické strany, ideologické organizace), tak činí z různých důvodů (s cílem ovlivnit veřejné mínění a manipulovat s ním, potvrdit svou údajnou převahu, vytvářet či navýšit zisk, získat moc, vyvolat nenávist, odůvodnit vyloučení atd.).

Subjekty, jež dezinformace šíří (zejména online platformy, ale i tradiční sdělovací prostředky), pro to mají různé pohnutky včetně finančního prospěchu či záměrné manipulace.

Ti, kteří informace přijímají (uživatelé internetu), často nejsou jako příjemci dostatečně kritičtí, a tudíž jsou online platformami záměrně manipulování. Zprostředkovatelské technologické společnosti jako Twitter, Google a Facebook (abychom uvedli jen několik příkladů) umožňují neomezené a nekontrolované sdílení obsahu na online platformách a výměnou za to shromažďují osobní údaje, jež těmto platformám umožňují vytvářet obrovské zisky pomocí detailně cílené reklamy, která zaměřuje konkrétně uzpůsobená obchodní sdělení na přesně vymezené cílové skupiny. Nevědomost příjemců, co se týče vlastní digitální ochrany, pak přispívá k tomu, že se tento problém zvětšuje.

3.6

Dotčené technologické společnosti nesou odpovědnost společně, neboť mají v tomto procesu zastřešující úlohu. Nepovažují se za vydavatele zpráv, ale „pouze“ za online platformy, které šíří informace a další obsah vytvořený zavedenými sdělovacími prostředky, přičemž nemusí platit náklady na vytváření obsahu v podobě redakčních pracovníků. Obsah je šířen z jiných zdrojů a tyto společnosti jej z věcného hlediska nekontrolují, nehodnotí, neanalyzují ani neinterpretují. „Google není ‚pouhou‘ platformou. Vymezuje, utváří a zkresluje způsob, jakým nahlížíme na svět.“ Takový byl jeden ze závěrů článku nazvaného „Velká loupež zvaná brexit: krádež naší demokracie“ („The great Brexit robbery: how our democracy was hijacked“) a uveřejněného v deníku Guardian. Článek se věnoval tomu, jak skrytá, globální akce různorodých sil vedoucích kampaň za odchod Spojeného království z EU ovlivnila výsledky referenda. Jelikož dezinformace a spolehlivé zprávy jsou prezentovány bez rozdílu, je pro uživatele obtížné oddělit jedno od druhého. Tyto technologické společnosti by se tudíž měly přednostně zaměřit na zajištění transparentnosti svých pravidel a údajů. Zvlášť důležité je to, nakolik jsou transparentní vazby mezi politikou těchto platforem v oblasti příjmů z reklamy a šířením dezinformací. (V tomto ohledu je třeba bedlivě sledovat současná jednání týkající se kodexu zásad boje proti dezinformacím, který měl být zveřejněn do konce července 2018.)

4. Konkrétní připomínky

4.1

Přes rozmanitost zpráv, kanálů, nástrojů, úrovní, ambicí a taktických cílů a bez ohledu na jejich rychle se přizpůsobující charakter je strategickým cílem dezinformačních kampaní podkopat liberální demokracii, zasít a umocnit nedůvěru v důvěryhodné zdroje informací, v geopolitickou orientaci dané země a v činnost mezivládních organizací. Dezinformace slouží k využití a prohloubení rozporů mezi jednotlivými socioekonomickými skupinami plynoucích z příslušnosti k určité národnosti či rase, výše příjmů, věku, vzdělání a profese. Vedle dobře známých zdrojů, jako je zpravodajství, využívání online platforem a rozesílání hromadných e-mailů, jsou dezinformace šířeny prostřednictvím různých dalších kanálů, například agentur pro styk s veřejností, lobbistů, expertních skupin, nevládních organizací, předních veřejně známých osobností, stranických politiků, odborníků, kulturních akcí a evropských ultrapravicových a ultralevicových hnutí, která na oplátku přijímají platby prostřednictvím různých „nezávislých“ veřejných nadací, zahraničních účtů atd.

4.2

Ruská vláda používá v rámci svých dezinformačních kampaní širokou škálu nástrojů a prostředků, jak již konstatovaly Evropský parlament (6), Evropská komise (7) a Evropská rada (8). Tyto dezinformační kampaně je třeba brát naprosto vážně. Tvoří součást ruské vojenské doktríny a jsou akceptovány nejvyššími představiteli nejdůležitějších ruských sdělovacích prostředků vlastněných státem. Tyto kampaně jsou přímo zaměřeny na narušení liberální demokracie, právního státu a lidských práv a na umlčení těch institucí, mezivládních organizací, politických činitelů a jednotlivců, kteří tyto zásady a práva hájí (9).

4.3

Žijeme v době vyznačující se silně polarizovanými politickými a demokratickými vztahy. Podle analytických středisek, jako jsou Freedom House, Economist Intelligence Unit a další, je demokracie od světové hospodářské krize v roce 2008 pod rostoucím tlakem. Jedním z důsledků je nový typ politického vedení, jehož profil představuje zpřetrhání demokratické tradice, kterou jsme v Evropě budovali posledních 70 let. Namísto demokraticky zvolených liberálních vůdců vidíme stále více „silných mužů“, nad jejichž zvolením visí otazníky ohledně integrity průběhu voleb, v nichž zvítězili. Takovéto politické vedení nám bylo známé ze zemí mimo sféru vlivu EU, například z Ruska a Číny. Ale s představiteli jako Trump či Erdoğan a se zvolenými „neliberálními demokraty“ v členských státech EU – kteří jsou všichni známí tím, že jsou příznivě nakloněni dezinformacím, pohrdají demokracií a mají poněkud narušený vztah k právnímu státu – se tento fenomén stává extrémně hlasitým a neuvěřitelně blízkým.

4.4

Řádně fungující demokracie je závislá na dobře informovaných občanech, kteří činí informovaná rozhodnutí na základě spolehlivých faktů a důvěryhodných stanovisek, ale „spolehlivost“ a „důvěra“ jsou pojmy, které v naší dnešní společnosti už nejsou tak samozřejmé jako dříve. V tomto velmi polarizovaném společenském prostředí a v důsledku přehlcení informacemi jsou lidé velmi náchylní přijímat dezinformace, a proto je poměrně snadné ovlivňovat jejich chování. Takovéto destabilizující akce s vysokou mírou úspěšnosti jsme viděli ve všeobecných volbách v různých členských státech, jakož i při jiných událostech, například během kampaně před referendem o brexitu, dezinformačních kampaní ohledně napadení Krymu a Ukrajiny nebo při útoku ruským vojenským raketovým systémem BUK na let MH17 společnosti Malaysian Airlines v roce 2014, při němž bylo zavražděno všech 298 osob na palubě. Výbor Komisi vybízí, aby prozkoumala proaktivnější způsoby, jak veřejnost poučit o hrozbách plynoucích z dezinformačních kampaní, kybernetických útoků a celkového dopadu zahraničního ovlivňování na společnost. Občanům by – např. na základě nedávných událostí v jiných zemích – měly být dostupným a atraktivním způsobem poskytnuty informace o naléhavých otázkách týkajících se kybernetické bezpečnosti, včetně rad a osvědčených postupů ohledně co nejlepší ochrany digitálního prostředí, v němž se každodenně pohybují.

4.5

EHSV souhlasí s Komisí, že vzhledem ke složitosti problému a rychlému vývoji situace v prostředí digitálních médií musí být jakákoli politická reakce komplexní, musí průběžně vyhodnocovat fenomén dezinformací a přizpůsobovat konkrétní cíle s ohledem na jejich vývoj. K vyřešení všech problémů neexistuje jediné řešení, ale nečinnost není alternativou. Návrhy Komise jdou správným směrem, musíme toho však dělat více a lépe. Opatření pro boj proti dezinformacím by měla být transparentní, rozmanitá, důvěryhodná a inkluzivní a současně by měla chránit svobodu projevu a další základní práva.

4.6

V oblasti dezinformací a hybridní války proti Západu se zdá být obzvláště aktivní Rusko, které se zaměřuje na EU. Abychom se mohli bránit, musíme naléhavě vytvořit transparentnější, věrohodnější a odpovědnější online ekosystém. EHSV by doporučil použít „Pražskou příručku“ (The Prague Manual), studii financovanou nizozemským ministerstvem zahraničních věcí a Mezinárodním visegrádským fondem, jež nabízí srozumitelný přehled o ruské nepřátelské podvratné činnosti v EU a o jejích hrozbách pro demokracii. Některé členské státy sice o existenci takových hrozeb stále pochybují, nebo dokonce přispívají k jejich šíření, verdikt studie je však velmi jasný – je naprosto nezbytné, aby EU jednala. Studie předkládá konkrétní návrhy, jak koncipovat a provádět strategie namířené proti nepřátelským a podvratným vlivům.

4.7

Z morálního hlediska je v souvislosti s dezinformacemi zavrženíhodná úloha online platforem. V poměrně krátké době si tyto platformy v podstatě vytvořily jakousi funkci veřejné služby, jakou měly v minulosti telefonní společnosti, televizní a rozhlasové vysílání či noviny. Aby uživatelé mohli služby online platforem „bezplatně“ používat, poskytují své osobní údaje, které těmto platformám umožňují prodávat obrovské množství detailně cílené reklamy, jak dokládá případ společnosti Cambridge Analytica. Tento (z hlediska soukromí) deformovaný model výnosů je pro tyto platformy příliš lukrativní, než aby se jej dobrovolně vzdaly. Zazněly návrhy, aby platformy jako Facebook rovněž nabízely důvěryhodnou a řádně fungující službu podobnou Facebooku, za kterou by uživatelé museli platit únosný poplatek, za což by jim bylo zaručeno respektování jejich soukromí. Vyvstává otázka, zda mají potenciální uživatelé stále dostatečnou důvěru ve věrohodnost a zásadovost takových portálů, jakým je např. Facebook, poté, co jsme byli svědky toho, jakým způsobem se společnost, která jej spravuje, zodpovídala ze svého jednání před Senátem USA. V zájmu posílení důvěry veřejnosti k online platformám a v zájmu ochrany občanů před takovýmto zneužíváním, včetně špatného nakládání s osobními údaji a jejich sdílení, je nutné platformy regulovat, jak již dříve ukázaly kodex chování pro boj proti nezákonným nenávistným projevům online z roku 2016, obecné nařízení o ochraně osobních údajů a směrnice o bezpečnosti sítí a informací. Nicméně samoregulace, jak navrhuje Komise, je v tomto ohledu jen prvním krokem a měla by být doprovázena dalšími opatřeními přijatými Komisí.

4.8

Andrew Keen, britský podnikatel a spisovatel známý jako „Antikrist internetu“, vydal čtyři velmi kritické knihy věnované vývoji internetu. Není proti internetu či sociálním médiím, je však toho názoru, že jádrem problému je činnost velkých technologických společností zaměřená na shromažďování citlivých informací o lidech. Soukromí je velmi cenným zbožím, definuje to, kým jsme. Takzvaně „bezplatný“ obchodní model – kdy neplatíme penězi, ale vzdáváme se soukromí – bude znamenat konec našeho soukromí. Keen poukazuje na podobnost s 19. stoletím, kdy průmyslová revoluce přinesla změny v rozsahu, jenž je srovnatelný s rozsahem změn, které v důsledku digitální revoluce probíhají právě teď. Když je změna definována jako revoluce, většinou ji doprovázejí obrovské problémy. V 19. století jsme tyto problémy dokázali vyřešit prostřednictvím nástrojů, jako jsou inovace, regulace, preference spotřebitelů, občanskoprávní žaloby a vzdělávání. Jeho poselství je, že lidská inteligence – nikoli umělá inteligence – to dokáže zopakovat a že musíme použít všechny prostředky, kterými jsme dostali pod kontrolu předešlou revoluci, a zajistit, že totéž učiníme s revolucí digitální a zabráníme tomu, aby nás ovládla.

4.9

4.10

Bylo by například přínosné zvážit možnost vytvoření online platformy založené na partnerství veřejného a soukromého sektoru, která by zaručovala soukromí uživatelů. Taková evropská platforma, jejímž spolufinancujícím partnerem z veřejného sektoru by byla Komise, by mohla být velmi lákavou a slibnou alternativou k manipulačnímu stroji Marka Zuckerberga a k dalším velkým soukromým a obchodním monopolům v USA a Číně. Tato platforma by měla zaručovat, že bude respektováno soukromí jejích uživatelů.

4.11

V tržním hospodářství má vše svou cenu, ale v případě této alternativy by měnou byly peníze, nikoli soukromí. Většina rozpočtu potřebného pro tuto poloveřejnou službu by mohla být pokryta penězi z daní, jak je tomu u všech veřejných služeb. Zbytek rozpočtu by byl financován tak, že by uživatelé museli platit relativně malou částku za ochranu svého soukromí před neukojitelným hladem současných „sociálních“ médií po datech. Pokud by EU a vlády členských států tuto platformu oficiálně prohlásily za upřednostňovaného partnera a využívaly ji jako alternativu k soudobým predátorům lačnícím po osobních údajích, dosáhla by tato platforma úspor z rozsahu, které potřebuje, aby měla šanci konkurovat současným účastníkům trhu. EU by jako upřednostňované partnery mohla rovněž využívat stávající vyhledávače, které zaručují absolutní soukromí, instalovat je jako výchozí aplikace ve všech počítačích používaných v orgánech EU a doporučit je jako výchozí aplikace vládním institucím členských států. Komise by rovněž mohla hrát více proaktivní úlohu a prozkoumat možnosti v oblasti regulace, pokud jde o algoritmy a rozbití monopolů.

4.12

I když ověřování faktů není řešením daného problému, je přece jen velmi důležité. Představuje první krok na cestě k pochopení, odhalení a analýze dezinformací, což je nezbytné pro koncipování dalších protiopatření. Značné úsilí je rovněž zapotřebí k tomu, aby se získala pozornost širší veřejnosti, protože ne každý používá platformy sociálních médií, a někteří lidé dokonce nepoužívají ani internet. Obzvláště obtížné může být oslovit obyvatele odlehlých regionů. Důležité je zviditelnění ve sdělovacích prostředcích. Nejběžnějším zdrojem informací je pro občany stále televize a povědomí veřejnosti o této problematice mohou významně zvyšovat pravidelné programy v jazycích členských států objasňující případy šíření dezinformací. Je důležité, aby ověřování faktů prováděli odborní pracovníci, aby nedošlo k chybám, které nedávno provázely první pokus Komise. Předcházet těmto problémům lze pomocí spolupráce s nakladatelstvími a organizacemi sdělovacích prostředků, jejichž novináři se na ověřování faktů podílejí.

4.13

Jedním z problémů spojených s dezinformacemi je skutečnost, že nelze kontrolovat identitu zdrojů, které na internetu dezinformace šíří. Fungovat v kyberprostoru s falešnou identitou je příliš snadné – a obecně vzato přesně to dělají subjekty, které jsou na internetu aktivní a mají nekalé záměry. Komise předkládá několik návrhů, které jsou uvedeny ve společném sdělení o kybernetické bezpečnosti ze září 2017. Problém spočívá v tom, že tyto návrhy nejsou závazné. Uživatelé by se mohli rozhodnout, že budou aktivní pouze na online platformách společně s těmi, kteří uvedou svou totožnost, Komise bude podporovat používání dobrovolných online systémů umožňujících identifikovat dodavatele informací atd. Může pochopitelně docházet ke střetu zájmů mezi soukromím a plnou kontrolou, a proto by mělo být možné zachovat anonymitu při pasivním surfování po internetu. Pokud však skutečně chceme dosáhnout pokroku v boji proti dezinformacím, budeme možná potřebovat přísnější opatření týkající se identifikace lidí, kteří na internetu působí proaktivně. Takto konec konců fungují kvalitní sdělovací prostředky, a to v souladu s kodexem z Bordeaux z roku 1954, který vypracovala Mezinárodní federace novinářů a jenž obsahuje velmi jasné a přísné zásady pro práci se zdroji. Někdy existují legitimní důvody, proč tradiční zpravodajské organizace usilující o kvalitní zpravodajství zveřejňují reportáže s anonymním zdrojem, v těchto případech je však vždy uvedeno, že redakční pracovníci jméno a adresu zdroje znají.

4.14

Technologie nejsou „dobré“ ani „špatné“, jsou neutrální. Lze je používat dobrým či špatným způsobem, což však závisí na volbách lidí, kteří je používají. Nové technologie, například technologie využívané v současnosti v umění dezinformací, mohou mít rovněž ústřední roli v boji proti dezinformacím. EHSV proto vítá záměr Komise plně využít pracovního programu Horizont 2020 a jeho nástupce programu Horizont Evropa k mobilizaci výzkumu a technologií, jako je umělá inteligence, technologie typu blockchain a algoritmy, aby v budoucnu bylo možné lépe identifikovat zdroje, ověřovat spolehlivost informací a posuzovat kvalitu a pravdivost zdrojů dat. Je ovšem nezbytné, aby byly důkladně prozkoumány další možnosti financování opatření zaměřených na boj proti dezinformacím, neboť většina iniciativ není pro programy v rámci Horizontu Evropa vhodná.

4.15

Základem demokracie v EU jsou bezpečné a odolné volební procesy, avšak jejich bezpečnost a odolnost již nejsou zaručeny. V posledních letech byly online manipulace a dezinformační taktiky zjištěny během voleb v nejméně 18 zemích a dezinformační taktiky se podílely již sedmým rokem na obecném poklesu svobody internetu. V souvislosti s volbami do Evropského parlamentu v roce 2019 vítá EHSV iniciativy, které Komise vyvinula, aby určila osvědčené postupy identifikace, zmírňování a řízení rizik volebního procesu v souvislosti s kybernetickými útoky a dezinformacemi.

4.16

Základními stavebními kameny při posilování odolnosti společnosti jsou mediální a digitální dovednosti a občanská výchova, zejména proto, že mladí lidé, kteří jsou na online platformách velmi často přítomni, jsou dezinformacím velmi přístupní. Politika v oblasti vzdělávání je vládní odpovědností, a proto je zajištění mediální gramotnosti a občanské výchovy na všech úrovních vnitrostátních vzdělávacích systémů a školení učitelů v tomto ohledu úkolem vlád členských států. Vlády však naneštěstí ve svých politických programech často opomíjejí dát v rámci vnitrostátních vzdělávacích systémů prioritu vzdělávání zaměřenému na mediální a informační gramotnost. Toto je třeba napravit v první řadě, ale mediální a informační gramotnost sahá i mimo rámec vzdělávacích systémů. Je nezbytné mediální gramotnost prosazovat a zlepšovat ve všech společenských skupinách bez ohledu na věk. V těchto oblastech by měly mít úlohu nevládní organizace. Řada těchto organizací již působí v celé Evropě, většina z nich však působí v malém měřítku a nemá potřebný dosah. Tento nedostatek by mohly odstranit vnitrostátní iniciativy v oblasti spolupráce těchto nevládních organizací a vládních institucí jednotlivých členských států.

4.17

Zásadní úlohu při předkládání solidních a rozmanitých informací veřejnosti hrají kvalitní zpravodajské sdělovací prostředky a spolehlivá novinářská práce. Tyto tradiční sdělovací prostředky se potýkají s finančními problémy, protože platformy šíří jimi vytvářený obsah, aniž by jim za to hradily vzniklé náklady, a tím tyto sdělovací prostředky připravují o příjmy z prodeje reklamy a získávají tyto příjmy pro sebe. Aby se zlepšila pozice vydavatelů a zajistilo se, že držitelé práv budou za svou práci získávat odměnu, jestliže plody jejich práce budou využívat jiní k obchodním účelům, byla by vítaná rychlá dohoda ohledně reformy autorských práv v EU. Kromě toho Výbor doporučuje, aby se usilovalo o nalezení řešení pro rozšíření iniciativy, již avizoval Evropský parlament v září 2018 a která se týká vyčlenění zvláštních finančních prostředků na evropské úrovni na podporu investigativní žurnalistiky v EU. Silný a spolehlivý tisk je základem odolné demokracie, jež je schopná obrany a v níž jsou trvale respektovány hodnoty pravdy a odpovědnosti. Finanční podpora má mimořádný význam pro menší sdělovací prostředky, které často čelí žalobám a zlovolným stížnostem, jejichž záměrem je ukončit jejich činnost.

4.18

Aby bylo možné čelit vnitřním i vnějším hrozbám dezinformací, zřídila Komise v roce 2015 pracovní skupinu East StratCom, která se zaměřuje na proaktivní strategickou komunikaci o politikách EU, a vytváří tak protiváhu ruským destabilizačním pokusům. EHSV by uvítal, kdyby Komise o činnosti pracovní skupiny East StratCom proaktivněji informovala širokou veřejnost a upozorňovala ji na informace uvedené na internetových stránkách pracovní skupiny, a zvyšovala tak povědomí veřejnosti o hrozbách pro naši demokracii a posilovala odolnost vůči nim. Je rovněž nezbytné navýšit rozpočet této pracovní skupiny. Evropský parlament schválil v říjnu 2017 rozpočet ve výši 1 000 000 EUR. Takovýto rozpočet je sotva srovnatelný s finančními prostředky, které investují jiní aktéři, např. Ruská federace. (Ministerstvo zahraničí USA odhaduje, že sofistikovaná činnost Kremlu v oblasti kampaní, jejichž účelem je ovlivňovat, zahrnuje interní a externí aparát propagandy za 1,4 miliardy USD ročně, který údajně osloví 600 milionů lidí ve 130 zemích a 30 jazycích.)

4.19

Výbor Komisi vybízí, aby vedle jiných opatření věnovala pozornost tomu, že vnitrostátní instituce a předpisy zabývající se bezpečností informací v členských státech jsou často nedostatečně rozvinuty, regulační prostředí je zastaralé (v důsledku čehož nemohou příslušné regulační orgány náležitě kontrolovat dezinformační kanály z hlediska jejich souladu s právními předpisy), instituce mezi sebou náležitě nespolupracují a zjevně nejsou k dispozici dlouhodobé vnitrostátní strategie pro boj proti dezinformačním kampaním ze strany jiných zemí a pro vypracování soudržné argumentace určené nejohroženějším skupinám obyvatelstva. Mimořádně důležité je také důkladně přezkoumat směrnici EU o audiovizuálních mediálních službách, která v současnosti umožňuje, aby se určitá mediální společnost zaregistrovala v kterémkoli členském státě EU, pokud má v dané zemi bydliště některý z členů jejího představenstva, jelikož díky tomu může tato společnost oslovit publikum v evropských zemích, přičemž využívá mezer v právních předpisech EU.

V Bruselu dne 19. září 2018.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Informační zpráva REX/432 – Využití sdělovacích prostředků k ovlivňování společenských a politických procesů v EU a ve východních sousedních zemích.

(2) 2016/2276 (INI).

(3) https://euvsdisinfo.eu.

(4) Komise ve svém dokumentu používá slovo „ekosystémy“. V tomto kontextu by možná bylo vhodnější slovo „infrastruktura“.

(5) Sdělení Komise COM(2018) 236 final.

(6) http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//NONSGML+TA+P8-TA-2017-0272+0+DOC+PDF+V0//CS.

(7) http://ec.europa.eu/newsroom/dae/document.cfm?doc_id=50271http://ec.europa.eu/newsroom/dae/document.cfm?doc_id=50271.

(8) http://www.consilium.europa.eu/cs/meetings/european-council/2015/03/19-20/; http://www.consilium.europa.eu/media/33465/22-euco-final-conclusions-cs.pdf; http://www.consilium.europa.eu/media/35959/28-euco-final-conclusions-cs.pdf.

(9) „The Strategy and Tactics of the Pro-Kremlin Disinformation Campaign“, ESVČ.

hlasů pro:	68
hlasů proti:	82
zdrželo se:	24