Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Situace žen se zdravotním postižením

(průzkumné stanovisko na žádost Evropského parlamentu)

(2018/C 367/04)

Zpravodajka:

Gunta ANČA

Konzultace	Evropský parlament, 3. 4. 2018
Právní základ	Článek 29 Smlouvy o fungování Evropské unie
Rozhodnutí plenárního shromáždění	13. 3. 2018
Odpovědná specializovaná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato ve specializované sekci	6. 6. 2018
Přijato na plenárním zasedání	11. 7. 2018
Plenární zasedání č.	536
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	187/2/0

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Ženy a dívky se zdravotním postižením i nadále čelí vícenásobné a průřezové diskriminaci, která se zakládá jak na jejich pohlaví, tak na zdravotním postižení. Ženy se zdravotním postižením nemají stejné příležitosti zapojit se rovnoprávně s ostatními do všech oblastí společnosti. Jsou mimo jiné velmi často vyloučeny z inkluzivního vzdělávání a odborné přípravy, zaměstnání, přístupu k systémům snižování chudoby, přiměřeného bydlení a účasti na politickém a veřejném životě a řada legislativních aktů jim brání rozhodovat o vlastním životě, včetně sexuálních a reprodukčních práv. Čelí bariérám, pokud jde o užívání jejich práv coby občanek EU (1).

1.2.

Toto stanovisko vyzývá EU a všechny její členské státy, aby se řídily Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením (2), doporučeními, která EU v roce 2015 obdržela od Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením, pokud jde o ženy a dívky se zdravotním postižením, a obecnou připomínkou č. 3 tohoto výboru k článku 6 této úmluvy.

1.3.

Vyzýváme EU a její členské státy, aby začlenily hledisko zdravotního postižení do svých nadcházejících strategií, politik a programů v oblasti rovnosti žen a mužů a genderové hledisko do svých strategií týkajících se zdravotně postižených, včetně budoucí evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením na období 2020–2030 a evropského pilíře sociálních práv (3). Strategie navazující na strategii Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění by měla rovněž zahrnovat hledisko žen se zdravotním postižením, neboť jejich účast na hospodářském a společenském životě má zásadní význam pro úspěšnost celkové evropské strategie v hospodářské a sociální oblasti (4).

1.4.

Na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni by měla být přijata nezbytná opatření za účelem zavedení strukturovaného dialogu se samostatnou rozpočtovou položkou, která bude dostatečná pro zajištění smysluplné konzultace a zapojení zdravotně postižených, včetně žen, dívek a chlapců se zdravotním postižením, do provádění a monitorování Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením prostřednictvím organizací, jež je zastupují (5).

1.5.

Měly by být využívány současné a budoucí nástroje EU v oblasti financování, zejména strukturální fondy a Evropský sociální fond, jakožto klíčové nástroje na podporu členských států při prosazování přístupnosti a zákazu diskriminace, pokud jde o ženy a dívky se zdravotním postižením (6).

1.6.

EU a její členské státy by měly urychleně přistoupit k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva), čímž podniknou krok v potírání násilí vůči ženám a dívkám se zdravotním postižením (7). Tato opatření by měla zahrnovat kriminalizaci sexuálního a dalších typů násilí páchaného na ženách a dívkách se zdravotním postižením, včetně ukončení provádění nucených sterilizací (8).

1.7.

EU a členské státy by měly přijmout veškerá opatření k zajištění toho, aby ženy a dívky se zdravotním postižením měly rovný přístup ke speciálním zdravotnickým službám pro osoby se zdravotním postižením a k přístupným obecným službám. Všechny ženy a dívky se zdravotním postižením musí mít možnost uplatňovat svou způsobilost k právům a právním úkonům tím, že se budou moci samy, nebo (budou-li chtít) s pomocí rozhodovat, pokud jde o léčbu a/nebo terapii, mimo jiné tím, že přijmou vlastní rozhodnutí ohledně zachování své plodnosti a reprodukční nezávislosti (9).

2.   Úvod

2.1.

Ženy se zdravotním postižením se stále nacházejí na okraji společnosti. Jejich situace je nejen horší než situace žen bez zdravotního postižení, ale také horší než situace mužů se zdravotním postižením (10).

2.2.

Ženy se zdravotním postižením tvoří 16 % celé ženské populace v Evropě. Toto číslo vychází z počtu žen v Evropské unii, který aktuálně činí téměř 250 milionů, což znamená, že v EU žije přibližně 40 milionů žen a dívek se zdravotním postižením (11).

2.3.

V Evropě a na celém světě se zvyšuje počet starších lidí, což znamená, že dojde k proporčnímu nárůstu osob se zdravotním postižením. Počet žen se zdravotním postižením se bude nepoměrně zvyšovat, neboť ženy mají vyšší střední délku života (12).

2.4.

Toto stanovisko vyzývá EU a všechny její členské státy, aby se řídily Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením (13), doporučeními, která EU v roce 2015 obdržela od Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením, pokud jde o ženy a dívky se zdravotním postižením, a obecnou připomínkou č. 3 tohoto výboru k článku 6 této úmluvy. EU a její členské státy by měly okamžitě přijmout akční plán pro provádění této úmluvy, stanovit příslušný harmonogram a vyčlenit pro tento účel zdroje.

3.   Obecné připomínky

Mezinárodní a evropský právní rámec

3.1.

Evropská unie je spolu s 28 členskými státy EU smluvní stranou Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Úmluva o právech osob se zdravotním postižením je pro ně nyní v rámci mezinárodního práva závazná, což znamená, že jsou povinny společně prosazovat, chránit a zaručovat práva osob se zdravotním postižením, jak jsou uvedena v této úmluvě, včetně práv žen a dívek se zdravotním postižením. EU a její členské státy by měly jít příkladem, neboť jsou jedinou organizací regionální integrace na světě, která je smluvní stranou této úmluvy, a mají jedinečnou pozici pro to, aby zajistily harmonizovanou a rovnoprávnou ochranu žen a dívek se zdravotním postižením v celé Evropě.

3.2.

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením v článku 6 uvádí, že smluvní strany „uznávají, že ženy a dívky se zdravotním postižením jsou vystaveny mnohonásobným formám diskriminace, a přijmou vhodná opatření, aby jim zajistily plné a rovné užívání všech lidských práv a základních svobod. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, přijmou veškerá příslušná opatření k zajištění plného rozvoje, pokroku a posilování postavení žen, aby jim zaručily uplatnění a užívání lidských práv a základních svobod stanovených touto úmluvou“.

3.3.

V roce 2015 obdržela EU významná doporučení od Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením ohledně toho, jak zlepšit situaci osob se zdravotním postižením, včetně žen a dívek, v Evropské unii.

3.4.

V roce 2016 přijal Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením obecnou připomínku č. 3 k článku 6 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, v níž zdůrazňuje, že smluvní strany této úmluvy, včetně EU, by měly přijmout výše zmíněná opatření na podporu práv žen a dívek se zdravotním postižením.

3.5.

Všechny členské státy EU jsou také smluvními stranami Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW), která je nejkomplexnějším mezinárodním právním nástrojem pro prosazení rovnosti a užívání a uplatňování všech lidských práv žen v politické, ekonomické, sociální, kulturní, občanské a domácí sféře. Ženy a dívky se zdravotním postižením by měly také plně užívat úmluvy CEDAW a měly by být zapojeny do vnitrostátních snah týkajících se jejího provedení.

3.6.

Články 10 a 19 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) požadují, aby EU při vymezování a provádění svých politik a činností bojovala proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace a přijímala vhodná opatření. Článek 8 SFEU stanoví, že „při všech svých činnostech usiluje Unie o odstranění nerovností a podporuje rovné zacházení pro muže a ženy“.

3.7.

Články 20 a 26 Listiny základních práv Evropské unie zakazují diskriminaci na základě zdravotního postižení a uznávají právo postižených na opatření, která jim mají zajistit nezávislost, společenskou a profesní integraci a účast na životě společnosti. Listina také zmiňuje rovnost mužů a žen a zákaz diskriminace na základě celé škály důvodů – včetně pohlaví.

4.   Obecná doporučení

4.1.

Navzdory tomu, co bylo stanoveno v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením, úmluvě CEDAW, SFEU a Listině základních práv Evropské unie, EU nezahrnula hledisko zdravotního postižení do všech svých politik, programů a strategií týkajících se rovnosti žen a mužů a nepřijala ve svých strategiích v oblasti zdravotně postižených genderové hledisko. EU a jejím členským státům v současnosti chybí silný právní rámec pro ochranu, podporu a zajištění všech lidských práv žen a dívek se zdravotním postižením. Vyzýváme EU a její členské státy, aby začlenily hledisko zdravotního postižení do svých nadcházejících strategií, politik a programů v oblasti rovnosti žen a mužů a genderové hledisko do svých strategií v oblasti zdravotně postižených, včetně budoucí evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením na období 2020–2030 a evropského pilíře sociálních práv. Strategie navazující na strategii Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění by měla rovněž zahrnovat hledisko žen se zdravotním postižením, neboť jejich účast na hospodářském a společenském životě má zásadní význam pro úspěšnost celkové evropské strategie v hospodářské a sociální oblasti (14).

4.2.

EU a její členské státy dostatečně nekonzultují a nefinancují organizace zastupující ženy a dívky se zdravotním postižením. Na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni by měla být přijata nezbytná opatření za účelem zavedení strukturovaného dialogu se samostatnou rozpočtovou položkou, která bude dostatečná pro zajištění smysluplné konzultace a zapojení zdravotně postižených, včetně žen, dívek a chlapců se zdravotním postižením, do provádění a monitorování Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením prostřednictvím organizací, jež je zastupují (15).

4.3.

Ženy a dívky se zdravotním postižením zaujímají v rámci všech organizací v oblasti lidských práv ještě stále okrajové postavení. Pravidelné zprávy vypracovávané příslušnými smluvními orgány EU a členských států pro lidská práva musí automaticky zahrnovat informace o ženách se zdravotním postižením. Tento postup by se měl rozšířit na všechny instituce podílející se na prosazování lidských práv na evropské i vnitrostátní úrovni, včetně organizací zastupujících osoby se zdravotním postižením a jejich rodiny, ženy obecně a ženy se zdravotním postižením (16).

4.4.

EU a její členské státy nemají k dispozici souvislé a srovnatelné údaje a ukazatele v oblasti lidských práv týkající se žen a dívek se zdravotním postižením ani studie ohledně situace těchto žen a dívek v EU (17). EHSV doporučuje, aby evropské agentury, zejména Eurofound, Cedefop, FRA a EIGE, uplatňovaly v rámci své činnosti systematičtější přístup, pokud jde o osoby se zdravotním postižením a jejich situaci na trhu práce a ve společnosti. Zohledněna by měla být především situace žen a skutečnost, že intersekcionalita může vést k vícenásobné diskriminaci. EHSV rovněž doporučuje, aby tato problematika byla jasně zahrnuta do pracovních programů těchto agentur. Na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni by měla být otázka žen a dívek se zdravotním postižením začleněna do shromažďování údajů a statistik rozdělených podle pohlaví a věku a do stávajících statistických souborů a přehledů v souladu se zásadami Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Měl by být stanoven mechanismus, který by umožnil sledovat pokrok a financovat shromažďování údajů, studie a výzkum týkající se žen a dívek se zdravotním postižením a průřezové diskriminace, jíž tyto ženy a dívky čelí – včetně nejvíce marginalizovaných skupin ve společnosti, jako jsou například příslušníci etnických a náboženských menšin –, a získat tak vodítko pro plánování politik. Veškerý výzkum týkající se práv osob se zdravotním postižením by měl zohledňovat genderové hledisko a výzkum týkající se žen a dívek by měl zohledňovat hledisko zdravotního postižení.

4.5.

Měly by být využívány současné a budoucí nástroje EU v oblasti financování, zejména strukturální fondy a Evropský sociální fond, jakožto klíčové nástroje podpory členských států při prosazování přístupnosti a zákazu diskriminace, pokud jde o ženy a dívky se zdravotním postižením (18), a zvyšování informovanosti a viditelnosti možností financování opatření tohoto typu v programech po roce 2020. Organizacím osob se zdravotním postižením je třeba poskytovat přístupné informace a podporu, co se týče využívání možností financování.

4.6.

U žen a dívek se zdravotním postižením v Evropě hrozí větší riziko, že se stanou oběťmi vícenásobné a průřezové diskriminace. Spojení rasy, etnického původu, sociální příslušnosti, věku, sexuální orientace, státní příslušnosti, náboženského vyznání, pohlaví, zdravotního postižení, postavení uprchlíka nebo migranta atd. má multiplikační účinek, který zvyšuje diskriminaci, s níž se setkávají ženy a dívky se zdravotním postižením (19). Tato diskriminace vyplývá ze způsobu, jakým lidé utvářejí svou identitu, přičemž se neuznává rozmanitost, jež existuje mezi ženami se zdravotním postižením, a tyto ženy jsou ve všech společenských oblastech obvykle vnímány jako stejnorodý celek a na jejich situaci je nazíráno z vylučujícího hlediska (20). EU a její členské státy by měly zrušit veškeré diskriminační právní předpisy, politiky a postupy a prohlásit za nezákonnou veškerou diskriminaci na základě pohlaví a zdravotního postižení a její průřezové formy, mimo jiné tím, že přijmou účinné a rozsáhlé právní předpisy EU, které ochrání ženy se zdravotním postižením před průřezovou diskriminací ve všech oblastech života (21).

4.7.

Historie, postoje a předsudky v rámci komunity, včetně rodinného kruhu, vedly k vytvoření negativního stereotypu žen a dívek se zdravotním postižením, čímž přispěly k jejich sociální izolaci a vyloučení. Tyto ženy a dívky jsou téměř naprosto opomíjeny sdělovacími prostředky, a pokud se v nich objeví, je k nim přistupováno z asexuálního lékařského hlediska a neberou se v úvahu jejich schopnosti a přínos pro okolní prostředí (22). Ženy a dívky se zdravotním postižením si nejsou dostatečně vědomy svých práv podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, úmluvy CEDAW a práva EU. EU a její členské státy by měly zahájit rozsáhlou kampaň s cílem informovat o Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením a úmluvě CEDAW, zvýšit povědomí o situaci zdravotně postižených žen a odstranit předsudky vůči ženám a dívkám se zdravotním postižením (23). Sdělovací prostředky by měly být pobízeny k tomu, aby konzultovaly a zapojovaly ženy se zdravotním postižením, pokud možno ženy jmenované jejich organizacemi, které by se také měly podílet na prezentacích a měly by monitorovat programy. Organizacím osob se zdravotním postižením by měly být poskytovány finanční prostředky nezbytné k tomu, aby mohly informovat a poučovat zdravotně postižené ženy a dívky a jejich rodiny o právech plynoucích z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.

4.8.

EU má jakožto veřejná správa povinnost provádět tuto úmluvu interně v rámci svých orgánů. EU by měla zajistit, aby otázky týkající se žen a dívek se zdravotním postižením byly plně začleněny a respektovány v rámci jejích akcí a schůzí, sdělení, informací a konzultací a politik v oblasti sociálního zabezpečení a zaměstnanosti, a měla by se snažit zajistit, aby byly v jejích rozpočtech zohledňovány genderové otázky. Je třeba učinit pozitivní kroky s cílem zajistit, aby se ženy se zdravotním postižením mohly stejně jako ostatní podílet na činnosti a fungování orgánů EU.

5.   Konkrétní připomínky

5.1.   Násilí

5.1.1.

Ženy se zdravotním postižením jsou v porovnání s ostatními ženami vystaveny vyššímu riziku násilí, vykořisťování a zneužívání. Násilí může být mezilidské, institucionální a/nebo strukturální. Institucionální a/nebo strukturální násilí je jakákoli forma strukturální nerovnosti nebo institucionální diskriminace, která udržuje ženu v podřízeném postavení, ať už fyzicky nebo ideologicky, oproti ostatním osobám v její rodině, domácnosti nebo komunitě (24). Studie Agentury Evropské unie pro základní práva z roku 2014 odhaduje, že u žen a dívek se zdravotním postižením je třikrát až pětkrát vyšší pravděpodobnost, že se stanou oběťmi násilí, především domácího násilí (25).

5.1.2.

Právní předpisy EU a vnitrostátní právní předpisy týkající se prevence vykořisťování, násilí a zneužívání často ženám a dívkám se zdravotním postižením nevěnují pozornost. EU by měla přijmout opatření nezbytná k začlenění zdravotního postižení do všech právních předpisů, politik a strategií s cílem bojovat proti násilí, zneužívání a vykořisťování (26). Násilí páchané na ženách by mělo být trestně stíháno. Měla by přijmout veškerá náležitá legislativní, administrativní, sociální a vzdělávací opatření na ochranu žen a dívek se zdravotním postižením před všemi formami vykořisťování, násilí a zneužívání, jak doma, tak i mimo domov, a měla by jim usnadnit přístup ke spravedlnosti tím, že jim poskytne vhodnou pomoc a podporu v komunitách, přičemž zohlední jejich zvláštní potřeby, včetně zajištění podpůrných pomůcek, s cílem zamezit jejich izolaci a uvěznění doma (27).

5.1.3.

EU a její členské státy by měly urychleně přistoupit k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva), čímž podniknou krok v potírání násilí vůči ženám a dívkám se zdravotním postižením. Tato opatření by měla zahrnovat kriminalizaci sexuálního a dalších typů násilí páchaného na ženách a dívkách se zdravotním postižením, včetně ukončení provádění nucených sterilizací (28).

5.2.   Sexuální a reprodukční zdraví a práva, včetně respektování domova a rodiny

5.2.1.

Mylné stereotypy týkající se zdravotního postižení a pohlaví jsou formou diskriminace, která má obzvláště závažný dopad na požívání sexuálního a reprodukčního zdraví a využití práv v této oblasti a práva založit rodinu. Škodlivé stereotypy týkající se žen se zdravotním postižením zahrnují přesvědčení, že tyto ženy jsou asexuální, neschopné, iracionální a/nebo jsou hypersexuální (29).

5.2.2.

Volby žen se zdravotním postižením, zejména žen s psychosociálním nebo intelektovým postižením, se často ignorují a jejich rozhodnutí jsou často nahrazena rozhodnutími třetích stran, včetně zákonných zástupců, poskytovatelů služeb, poručníků a rodinných příslušníků, což je v rozporu s jejich právy podle článku 12 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (30). Příliš často se stává, že jsou ženy a dívky se zdravotním postižením nuceny ke sterilizaci či k potratům, nebo je jejich schopnost reprodukce regulována jiným způsobem. EU a členské státy by měly přijmout veškerá opatření, aby zajistily, že všechny ženy se zdravotním postižením budou moci uplatňovat svou způsobilost k právům a právním úkonům tím, že se budou moci samy, nebo (budou-li chtít) s pomocí rozhodovat, pokud jde o léčbu a/nebo terapii, mimo jiné tím, že přijmou vlastní rozhodnutí, co se týče zachování své plodnosti a reprodukční nezávislosti, uplatnění práva zvolit si počet dětí a intervaly jejich narození, otázek souvisejících s jejich sexualitou a uplatnění svého práva navazovat vztahy. K tomu by mělo docházet bez nátlaku, diskriminace a násilí. Nucená sterilizace a nucený potrat představují formu násilí páchaného na ženách a je třeba tyto činy trestně stíhat, jak se uvádí v článku 39 Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (31).

5.2.3.

Ženám se zdravotním postižením může být rovněž odepřen přístup k informacím, komunikaci a výchově v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, a to kvůli škodlivým stereotypům, které předpokládají, že jsou asexuální a nepotřebují tedy tyto informace na rovnoprávném základě s ostatními. Může se také stát, že informace nejsou k dispozici v přístupném formátu. Zdravotnická zařízení a vybavení, včetně přístrojů pro mamografické vyšetření a křesel pro gynekologické vyšetření, jsou pro ženy se zdravotním postižením často fyzicky nepřístupná (32). EU a členské státy by měly přijmout veškerá opatření, aby zajistily, že ženy a dívky se zdravotním postižením budou mít rovný přístup ke speciálním zdravotnickým službám pro osoby se zdravotním postižením a k přístupným obecným službám, jako je péče zubního či očního lékaře, péče v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a služby prevence, včetně gynekologické péče, lékařských vyšetření, plánování rodičovství a přizpůsobené pomoci během těhotenství.

5.2.4.

Je třeba učinit nezbytná opatření v oblasti vzdělávání odborných pracovníků, především těch, kteří působí v oblasti zdravotní péče a právních služeb, aby bylo zajištěno, že budou během soudního vyšetřování a řízení věnovat pozornost výpovědím dívek a žen se zdravotním postižením. Tato opatření by měla být podniknuta v těsné spolupráci s organizacemi, které zdravotně postižené osoby zastupují.

5.3.   Vzdělávání a odborná příprava

5.3.1.

Škodlivé genderové stereotypy ve spojení se stereotypy týkajícími se zdravotního postižení podněcují diskriminační postoje, politiky a postupy, jako je využívání vzdělávacích materiálů, jež udržují mylné genderové stereotypy a stereotypy týkající se zdravotního postižení, provádění genderově podmíněných rodinných aktivit, přidělování úlohy pečující osoby ženám a dívkám a v některých oblastech přikládání větší hodnoty vzdělávání chlapců než vzdělávání dívek, pobízení k dětským sňatkům dívek se zdravotním postižením a absence přístupných sanitárních zařízení ve školách, která by umožnila zachovávat hygienu během menstruace. To zase vede k vyšší míře negramotnosti, školní neúspěšnosti, nevyrovnané míře denní docházky, absencím a úplnému zanechání studia (33).

5.3.2.

Srovnávací analýza provedená na úrovni EU ukázala, že v roce 2011 mělo v EU pouze 27 % osob se zdravotním postižením ve věku 30–34 let dokončené terciární nebo obdobné vzdělání (34). Nejsou však k dispozici žádné údaje týkající se konkrétně žen a dívek se zdravotním postižením. V evropských školách a v různých členských státech EU nemá mnoho dívek a žen se zdravotním postižením přístup k inkluzivnímu a kvalitnímu vzdělávání v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Je prokázáno, že finanční krize měla negativní dopad na úsilí o dosažení inkluzivního vzdělávání.

5.3.3.

Na inkluzivní většinové vzdělávání pro dívky a ženy se zdravotním postižením je třeba nahlížet pomocí modelu kvalitního vzdělávání, rovných příležitostí, podpory a přiměřené úpravy (35) a všeobecné přístupnosti během celého života, přičemž je třeba zajistit, aby ženy se zdravotním postižením měly přístup k dalšímu vzdělávání coby prostředku, jak zlepšit svou osobní nezávislost, svobodný rozvoj osobnosti a sociální začlenění, a současně trvale uplatňovat právo rozhodovat za sebe a zvolit si svůj způsob života. Rodičům žáků se zdravotním postižením je třeba poskytovat nezbytné informace o přínosech inkluzivního většinového vzdělávání.

5.3.4.

EU a členské státy by měly posoudit současnou situaci a přijmout opatření, která všem studentům se zdravotním postižením usnadní přístup k inkluzivnímu a kvalitnímu vzdělávání a jeho využití v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, tím, že podpoří využívání evropských nástrojů financování. Dále by měly zahrnout ukazatele týkající se zdravotního postižení do strategie Evropa 2020 při sledování cílů v oblasti vzdělávání.

5.3.5.

V posledních letech byla zlepšena příslušná nařízení EU a programy pro výměnu studentů (jako je Erasmus+), do kterých byla začleněna finanční podpora pro mobilitu studentů se zdravotním postižením. V praxi však studenti se zdravotním postižením čelí mnoha bariérám, když se snaží získat přístup k vnitrostátním vzdělávacím službám cílové země (postoj, fyzické, komunikační a informační bariéry a nedostatečná flexibilita ve studijních plánech) (36). Programy EU v oblasti vysokoškolského vzdělávání, odborné přípravy a celoživotního učení by měly zahrnovat podporu pro ženy se zdravotním postižením. Mladým lidem se zdravotním postižením by měla být poskytována finanční podpora v rámci evropského výměnného programu pro podnikatele, neboť v současnosti tomu tak není. Je třeba si předávat osvědčené postupy a vzájemně se informovat o problémech v souvislosti s výměnnými programy určenými studentům a mladým podnikatelům a také poskytnout instruktáž pedagogickým pracovníkům, sociálním partnerům a médiím.

5.3.6.

Mělo by se zajistit, aby měly ženy a dívky se zdravotním postižením rovný přístup k různým součástem vybavení IKT a k informační společnosti. Při vyvíjení informačních a komunikačních technologií je třeba vzít v potaz ekonomické faktory a nutnost zaručit možnost vzdělávání a rovné příležitosti lidem všech věkových skupin tak, aby k nim měly přístup dívky a ženy se zdravotním postižením, jimž hrozí sociální vyloučení či chudoba.

5.4.   Zaměstnání

5.4.1.

Účast žen na trhu práce zůstává obecně mnohem nižší než účast mužů (46,6 % oproti 61,9 %). Trh práce ve všech členských státech vykazuje trvalou a výraznou segregaci žen a mužů. Ženy se zdravotním postižením jsou však z trhu práce vyloučeny mnohem více. V EU je podle indexu rovnosti žen a mužů Evropského institutu pro rovnost žen a mužů z roku 2015 zaměstnáno pouze 18,8 % žen se zdravotním postižením. V případě mužů jde o 28,1 %. Vysoká míra nezaměstnanosti mezi ženami se zdravotním postižením zůstává nepřijatelná a zvyšuje pravděpodobnost, že tyto ženy budou žít v chudobě a sociálním vyloučení. Ženy a dívky se zdravotním postižením se obtížněji zapojují na trhu práce, takže je pro ně těžší vést nezávislý život. Tyto ženy a dívky často pobírají příliš nízký plat. Překážky v oblasti mobility a vyšší závislost na rodinných příslušnících a pečujících osobách ztěžují jejich aktivní účast na vzdělávání, trhu práce a společenském a hospodářském životě dané komunity (37).

5.4.2.

Vzhledem k vysoké míře nezaměstnanosti žen se zdravotním postižením a jejich nečinnosti na trhu práce musí EU a její členské státy vypracovat obecná i pozitivní opatření zaměřená na ženy se zdravotním postižením s cílem podpořit odbornou přípravu, umístění do zaměstnání, přístup k zaměstnání, udržení si pracovního místa, stejnou odměnu za stejnou nebo rovnocennou práci, stejné možnosti kariérního postupu a přizpůsobení se na pracovišti a rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Ženy se zdravotním postižením musí mít stejně jako ostatní právo na spravedlivé a příznivé pracovní podmínky, včetně rovných příležitostí a stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci (38).

5.4.3.

Je třeba podporovat příležitosti k samostatné výdělečné činnosti, podnikání žen se zdravotním postižením, rovné zastoupení ve správních radách podniků, rozvíjení sociálních podniků nebo zahájení vlastního podnikání a vzít při tom v úvahu nástroj EU pro mikrofinancování a Evropský sociální fond v zájmu zvýšení zaměstnanosti a podpory sociálního začlenění. Ženy se zdravotním postižením by měly mít stejné právo na finanční pomoc v průběhu celého životního cyklu podniku a měly by být považovány za kompetentní podnikatelky. V tomto ohledu je třeba zajistit pozitivní opatření pro podnikající ženy se zdravotním postižením, včetně žen žijících ve venkovských oblastech, pomocí půjček se sníženou sazbou, mikroúvěrů a nevratných grantů.

5.4.4.

V důsledku nárůstu počtu osob se zdravotním postižením se zvýší zátěž pečovatelů, zejména z řad rodinných příslušníků, kdy se většinou jedná o ženy, které jsou nuceny pracovat na částečný úvazek a dokonce opustit trh práce, aby se věnovaly péči o závislé členy rodiny (39).

5.4.5.

EU a členské státy by měly prosazovat větší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem žen se zdravotním postižením a pečovatelů o osoby se zdravotním postižením pomocí účinných opatření založených na jejich zvláštních potřebách. K možným opatřením, která by mohla pomoci dosáhnout tohoto cíle, patří transparentnost mezd, náborové postupy a platby sociálního zabezpečení, flexibilní pracovní doba nebo práce z domova na částečný úvazek, rovnováha mezi náklady spojenými se zdravotním postižením v souvislosti s mateřstvím a péčí o jiné osoby vyžadující velkou míru podpory, podpora všeobecného přístupu k cenově dostupným a kvalitním podpůrným službám, jako jsou mateřské školky nebo pečovatelské služby pro seniory a další osoby vyžadující velkou míru podpory, v různou denní dobu (40).

5.4.6.

EU a členské státy by měly zahrnout ženy se zdravotním postižením a rodiny osob se zdravotním postižením do navrhované směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a do dalších politických opatření, která mají zlepšit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem pracovníků a pečujících osob (41).

5.4.7.

Ženy se zdravotním postižením čelí také specifickým bariérám bránícím jejich rovnoprávnému zapojení na pracovišti, k nimž patří sexuální obtěžování, nerovné odměny a nedostatečný přístup k opravným prostředkům z důvodu diskriminačních postojů těch, kdo zamítají jejich žádosti. EU a členské státy by ženám se zdravotním postižením a pečovatelům o osoby se zdravotním postižením měly rovněž zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci, včetně ochrany před obtěžováním a nápravy křivd. Obtěžování na pracovišti je třeba předcházet přijetím účinných protokolů o obtěžování v souladu s uplatňováním směrnice 2000/78/ES (42).

5.5.   Účast na politickém a veřejném životě

5.5.1.

V minulosti neměly ženy a dívky se zdravotním postižením možnost vyjadřovat své postoje, a proto jsou nepřiměřeně málo zastoupeny při přijímání veřejných rozhodnutí. Ve většině členských států EU vede zbavení občanů se zdravotním postižením jejich způsobilosti k právům a právním úkonům k tomu, že ztratí právo volit. Překážky týkající se hlasovacího práva mají též podobu nepřístupných volebních postupů, včetně nepřístupných hlasovacích místností (43). EU by měla zajistit, aby se ženy se zdravotním postižením mohly plně podílet na veřejném a politickém životě, zejména při volbách do Evropského parlamentu v roce 2019.

5.5.2.

Z důvodu nerovnováhy sil a vícenásobné diskriminace mají méně příležitostí zakládat organizace, které by mohly zastupovat jejich potřeby coby žen, dětí a osob se zdravotním postižením, nebo se k nim připojit. EU by měla přijmout opatření, která povzbudí ženy se zdravotním postižením, aby převzaly vedoucí úlohu ve veřejných orgánech s rozhodovací pravomocí na všech úrovních, a umožní jim zakládat organizace a sítě žen se zdravotním postižením a připojovat se k nim (44). Je třeba zavést programy vzdělávání a odborného vedení, které ženám se zdravotním postižením umožní aktivně se zapojit do politického a veřejného života.

---

(1)  Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením (UNCRPD), obecná připomínka č. 3 (CRPD/C/GC/3), s. 1; Evropské fórum zdravotně postižených (EDF), alternativní zpráva ke zprávě UNCRPD, s. 57.

(2)  Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením.

(3)  Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením (UNCRPD), Závěrečné připomínky k první zprávě EU, OSN (článek 6 CRPD/C/EU/CO/1).

(4)  Zpráva o ženách se zdravotním postižením, Evropský parlament, 14. října 2013, s. 6.

(5)  Viz poznámka pod čarou č. 3, čl.4 odst. 3; viz poznámka pod čarou č. 1, s. 17.

(6)  Viz poznámka pod čarou č. 4, s. 9.

(7)  Viz poznámka pod čarou č. 3, článek 16.

(8)  Zpráva týkající se ukončení provádění nucených sterilizací u žen a dívek se zdravotním postižením, Evropské fórum zdravotně postižených, 2018, s. 49.

(9)  2. manifest práv žen a dívek se zdravotním postižením v EU, Evropské fórum zdravotně postižených, 2011, s. 18 a 34.

(10)  Viz poznámka pod čarou č. 9, s. 4.

(11)  Modul ad hoc šetření pracovních sil EU týkající se osob se zdravotním postižením a dlouhodobými zdravotními problémy, 2002.

(12)  Viz poznámka pod čarou č. 4, s. 24.

(13)  Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením.

(14)  Viz poznámka pod čarou č. 3, článek 6; viz poznámka pod čarou č. 4, s. 6.

(15)  Viz poznámka pod čarou č. 3, článek 4.3; viz poznámka pod čarou č. 1, s. 17.

(16)  Viz poznámka pod čarou č. 9, s. 47.

(17)  Viz poznámka pod čarou č. 4, s. 16.

(18)  Viz poznámka pod čarou č. 4, s. 9.

(19)  Viz poznámka pod čarou č. 1, s. 2.

(20)  Viz poznámka pod čarou č. 9, s. 52.

(21)  Viz poznámka pod čarou č. 1, s. 15.

(22)  Viz poznámka pod čarou č. 9, s. 11.

(23)  Viz poznámka pod čarou č. 3, článek 8.

(24)  Viz poznámka pod čarou č. 1, s. 8.

(25)  Průzkum týkající se násilí páchaného na ženách, Agentura Evropské unie pro základní práva, 2014, s. 186.

(26)  Viz poznámka pod čarou č. 3, článek 16.

(27)  Viz poznámka pod čarou č. 9, s. 21.

(28)  Viz poznámka pod čarou č. 3, článek 16; viz poznámka pod čarou č. 8, s. 49.

(29)  Viz poznámka pod čarou č. 1, s. 10.

(30)  Viz poznámka pod čarou č. 1, s. 11.

(31)  Zpráva týkající se ukončení provádění nucených sterilizací u žen a dívek se zdravotním postižením, Evropské fórum zdravotně postižených, 2018, s. 49 a 50.

(32)  Viz poznámka pod čarou č. 1, s. 11; viz poznámka pod čarou č. 9, s. 34.

(33)  Viz poznámka pod čarou č. 1, s. 14.

(34)  Statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek, 2011.

(35)  Viz poznámka pod čarou č. 9, s. 32.

(36)  Alternativní zpráva ke zprávě UNCRPD, s. 43.

(37)  Viz poznámka pod čarou č. 4, s. 7.

(38)  Viz poznámka pod čarou č. 9, s. 41.

(39)  Viz poznámka pod čarou č. 9, s. 45; viz poznámka pod čarou č. 4, s. 6.

(40)  Viz poznámka pod čarou č. 4, s. 14; viz poznámka pod čarou č. 9, s. 43.

(41)  Viz poznámka pod čarou č. 3, článek 23.

(42)  Viz poznámka pod čarou č. 4, s. 25.

(43)  Alternativní zpráva ke zprávě UNCRPD.

(44)  Viz poznámka pod čarou č. 1, s. 16.