EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 27.7.2017
COM(2017) 386 final
2017/0165(NLE)
Návrh
ROZHODNUTÍ RADY
o uzavření jménem Evropské unie Úmluvy Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi, pokud jde o otázky, které souvisejí s trestním právem hmotným a justiční spoluprací v trestních věcech
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
1.SOUVISLOSTI NÁVRHU
Manipulace s výsledky zápasů je obecně považována za jednu z největších hrozeb pro současný sport. Podrývá hodnoty sportu, jako je integrita, fair play a respektování druhých. V důsledku tak může organizovaný sport přijít o podporu fanoušků a příznivců. Kromě toho jsou do manipulace s výsledky zápasů často zapojeny organizované zločinecké sítě působící v celosvětovém měřítku. Jedná se o problém, který se v současné době stal prioritou pro veřejné orgány, sportovní hnutí a donucovací orgány na celém světě. Se záměrem řešit tyto problémy vyzvala v létě roku 2012 Rada Evropy strany Evropské kulturní úmluvy, aby zahájily jednání o úmluvě Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními výsledky. K tomu došlo v říjnu 2012, kdy proběhlo první jednání přípravné skupiny Rady Evropy.
Dne 13. listopadu 2012 Komise přijala „doporučení pro rozhodnutí Rady, kterým se Evropská komise zmocňuje, aby se jménem EU účastnila jednání o mezinárodní úmluvě Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními výsledky“. Doporučení Komise bylo dne 15. listopadu 2012 předáno pracovní skupině pro sport zřízené Radou. V návaznosti na diskuzi v rámci pracovní skupiny Rada rozdělila návrh rozhodnutí Rady na dvě rozhodnutí, jelikož doplnila hmotněprávní základy, včetně právního základu vyplývajícího z části třetí, hlavy V SFEU. Dne 10. června 2013 přijala Rada jedno rozhodnutí týkající se záležitostí souvisejících se sázením a sportem. Druhé rozhodnutí, které se týkalo záležitostí souvisejících se spoluprací v trestních věcech a s policejní spoluprací, Rada přijala dne 23. září 2013.
Dne 9. července 2014 náměstci ministrů Rady Evropy přijali úmluvu o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi. Úmluva byla dne 18. září 2014 otevřena k podpisu na konferenci ministrů odpovědných za sport pořádané Radou Evropy. Úmluva je podle svého čl. 32 odst. 1 otevřena k podpisu Evropské unii. Od té doby úmluvu podepsalo mnoho stran, včetně řady členských států.
Dne 2. března 2015 předložila Komise Radě své návrhy rozhodnutí Rady ohledně podpisu úmluvy jménem Unie; i) návrh rozhodnutí Rady o podpisu úmluvy jménem Unie, pokud jde o otázky, které souvisejí s trestním právem hmotným a justiční spoluprací v trestních věcech {COM(2015)86} na základě čl. 82 odst.1 a čl. 83 odst. 1 SFEU a ii) návrh rozhodnutí Rady o podpisu úmluvy jménem Unie, pokud jde o otázky, které nesouvisejí s trestním právem hmotným a justiční spoluprací v trestních věcech {COM(2015)84} na základě článků 114 a 165 SFEU. Důvodová zpráva těchto návrhů Komise obsahovala podrobnou analýzu pravomocí týkající se úmluvy. Návrhy Komise byly naposledy projednány ve Výboru stálých zástupců ve dnech 11. a 20. listopadu 2015. Při této příležitosti předsednictví dospělo k závěru, že nebude v práci na spisu pokračovat, dokud nezíská souhlas všech delegací.
V kontextu těchto událostí Unie úmluvu dosud nepodepsala. Podle Komise by měl být podpis úmluvy součástí úsilí Unie o zapojení se do boje proti manipulaci s výsledky zápasů, a to ve spojení s dalšími nástroji, jako jsou například chystaná iniciativa Komise týkající se manipulace s výsledky zápasů související se sázením, která je v souladu se sdělením Komise o on-line hazardních hrách z roku 2012, práce odborné skupiny zabývající se manipulací s výsledky zápasů a přípravné akce a projekty zaměřené na manipulaci s výsledky zápasů.
Tento návrh se týká právního nástroje pro uzavření dohody.
2. DOHODA
Podle článku 1 úmluvy je jejím účelem „bojovat proti manipulaci se sportovními soutěžemi v zájmu ochrany integrity sportu a sportovní etiky v souladu se zásadou autonomie sportu“. Za tímto účelem je konečným cílem úmluvy „chránit integritu sportu a sportovní etiky“. Úmluva tak činí prostřednictvím řady opatření zaměřených na prevenci, odhalování a sankcionování manipulace se sportovními soutěžemi. S ohledem na uvedený účel úmluva podporuje také mezinárodní spolupráci a zřizuje monitorovací mechanismus k zajištění účinného uplatňování ustanovení úmluvy.
Úmluva tak ztělesňuje mnohostranný přístup k řešení manipulace se sportovními soutěžemi. Proto se opatření, která mají být přijata, liší svou povahou a dotýkají se různých oblastí práva, přičemž převažuje aspekt prevence. Mezi další dotčené oblasti práva patří trestní právo hmotné, justiční spolupráce v trestních věcech, ochrana údajů a také regulace sázkových činností.
Většinu ustanovení o prevenci obsahují kapitoly II a III úmluvy, přičemž kapitola III obsahuje řadu ustanovení k usnadnění výměny informací mezi všemi zainteresovanými stranami.
Opatření vztahující se na sázkové služby se mohou dotknout svobod na vnitřním trhu týkajících se práva na svobodu usazování a volný pohyb služeb, a to v rozsahu, v němž provozovatelé sázkových služeb vykonávají hospodářskou činnost. Pokud jde o čl. 3 odst. 5 písm. a) a zejména článek 11, definice „nelegálních sportovních sázek“ odkazuje na jakékoliv sportovní sázky, jejichž typ nebo provozovatel nejsou povoleny podle právních předpisů platných v jurisdikci příslušné smluvní strany, na jejímž území se nachází sázející. Termín „platné právní předpisy“ zahrnuje právní předpisy EU. Z toho vyplývá, že musí být zohledňováno také jakékoliv právo vyplývající z předpisů EU a že vnitrostátní předpisy členských států EU musí být v souladu s právními předpisy EU, zejména pokud jde o pravidla vnitřního trhu.
V článcích 9 a 11 jsou oproti tomu stanovena opatření, jež by mohla vést k dosažení určité míry sblížení právních předpisů. V článku 9 úmluvy je například navržen orientační seznam opatření, které by mohl příslušný regulační orgán v oblasti sázení „případně“ použít v boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi v souvislosti se sportovními sázkami. V čl. 10 odst. 1 úmluvy se uvádí, že „každá ze stran přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která mohou být nezbytná k zabránění střetu zájmu a zneužití důvěrných informací ze strany fyzických a právnických osob, které se podílejí na poskytování produktů sportovního sázení (...)“ (zvýraznění doplněno). Cílem čl. 10 odst. 3 úmluvy je zavedení oznamovací povinnosti: „Každá ze stran přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která mohou být nezbytná k tomu, aby provozovatele sportovních sázek zavázala k tomu, aby příslušnému regulačnímu orgánu v oblasti sázení (...) neprodleně oznamovali jakékoliv nepoctivé nebo podezřelé sázení “ (zvýraznění doplněno). Článek 11 úmluvy o nelegálních sportovních sázkách pak stranám dává ještě větší volnost. Ustanovení tohoto článku zní takto: „Každá ze stran (...) prozkoumá nejvhodnější prostředky pro boj proti provozovatelům nelegálních sportovních sázek a zváží přijetí opatření, která jsou v souladu s platnými právními předpisy příslušné jurisdikce, jako jsou (...)“
Z toho vyplývá, že článek 9, čl. 10 odst. 1 a čl. 10 odst. 3 úmluvy vytvářejí základ pro případnou harmonizaci podle článku 114 SFEU, a to v rozsahu, v němž provozovatelé sázkových služeb vykonávají svou hospodářskou činnost. Článek 11, který obsahuje ještě volnější znění, nicméně stále zahrnuje určitý stupeň sblížení předpisů, na něž se může rovněž vztahovat článek 114 SFEU o vytvoření a fungování vnitřního trhu.
Článek 11 úmluvy může navíc mít dopad také na služby poskytované ze třetí země. Na dotčená opatření, která se týkají přímo „přístupu“ k takovýmto službám, by se vztahovala společná obchodní politika Unie podle článku 207 SFEU.
Kapitola IV se týká trestního práva a spolupráce, pokud jde o prosazování (články 15 až 18). Článek 15 úmluvy nestanoví trestnost provádění manipulace se sportovními soutěžemi všeobecně, ale pouze u některých jejích forem (pokud zahrnují korupci, nátlak nebo podvody).
Článek 16 se týká praní špinavých peněz. Na úrovni Unie je tato problematika upravena rámcovým rozhodnutím Rady 2001/500/SVV a směrnicí 2014/42/EU. Čl. 16 odst. 3 úmluvy spadá do pravomoci EU a vztahuje se na něj článek 114 SFEU (Směrnice 2005/60/ES o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu). Kapitola V, která se týká soudní pravomoci, trestního práva procesního a donucovacích opatření, a kapitola VI, která upravuje sankce a opatření, obsahují ustanovení, která doplňují ustanovení trestního práva hmotného obsažená v článcích 15 až 18 úmluvy. Článek 19 úmluvy (soudní pravomoc) představuje doplňkové ustanovení k trestněprávním ustanovením. Články 20, 21 a 25 úmluvy (vyšetřovací úkony, ochranná opatření, zadržení a konfiskace) představují trestně procesní ustanovení, na něž se může vztahovat čl. 82 odst. 2 SFEU (písm. a) a b)).
Kapitola VII se týká mezinárodní spolupráce v justičních a jiných věcech. Je třeba uvést, že úmluva neobsahuje žádný právní režim, který by nahrazoval stávající pravidla, a nejsou jí tedy dotčeny nástroje, které již existují v oblasti vzájemné pomoci v trestních věcech a oblasti vydávání. V tomto kontextu existuje na evropské úrovni komplexní soubor nástrojů, které usnadňují justiční spolupráci v trestních věcech a jež by se vztahovaly buď na různé způsoby manipulace s výsledky zápasů nebo na kriminalizaci manipulace s výsledky zápasů jako nového trestného činu ve vnitrostátních právních řádech členských států. To by se vztahovalo na článek 26 úmluvy.
Závěr
Na určité trestné činy se v současnosti nevztahuje čl. 83 odst. 1 SFEU. Ostatní trestné činy jsou v pravomoci Unie, avšak výlučnou pravomoc má pouze v případě dvou ustanovení – článku 11 (do té míry, pokud se vztahuje na služby poskytované z a do třetích zemí) a článku 14 týkajícím se ochrany údajů (částečně). Zbývající trestné činy jsou ve sdílené nebo „podpůrné“ pravomoci.
3.PRÁVNÍ ZÁKLAD PRO NAVRHOVANÉ ROZHODNUTÍ
3.1. Hmotněprávní základ
Pokud jde o právní základ, podle ustálené judikatury musí volba právního základu aktu EU vycházet z objektivních skutečností, které je možné soudně přezkoumat; k těmto faktorům patří účel a obsah aktu. Pokud přezkum aktu Unie ukáže, že tento akt sleduje dvojí účel nebo že má dvě složky, a pokud je možno jeden z těchto účelů nebo jednu z těchto složek identifikovat jako hlavní nebo převažující, kdežto druhý nebo druhá je pouze vedlejší, musí být akt založen na jediném právním základě, a sice na tom, který vyžaduje hlavní či převažující účel nebo složka. Pouze výjimečně, pokud je prokázáno, že akt má současně několik cílů, které jsou neoddělitelně spojeny, aniž by jeden byl druhotný a nepřímý k jinému, musí být takový akt založen na různých odpovídajících právních základech.
Jako hmotněprávní základ, který je zde případně relevantní, patří: článek 16 SFEU (ochrana údajů), čl. 82 odst. 1 a čl. 82 odst. 2 SFEU (justiční spolupráce v trestních věcech), čl. 83 odst. 1 SFEU (trestní právo hmotné), článek 114 SFEU (vytvoření a fungování vnitřního trhu), článek 165 SFEU (sport) a článek 207 SFEU (společná obchodní politika).
Uvedený cíl, kterým je boj proti manipulaci se sportovními soutěžemi, jako celek obsahuje prvky prevence a spolupráce, jež jsou upraveny zejména v článku 165 SFEU, a prvky spolupráce a sblížení předpisů, jež jsou upraveny zejména v článku 114 (pokud jde o jiná než trestní ustanovení), článku 207 SFEU (v míře, ve které se dotýkají přístupu provozovatelů sázkových služeb ze třetích zemí) a v čl. 82 odst. 1 a článku 83 SFEU (pokud jde o trestní věci).
Pokud jde o sázkové služby, mohou být relevantní články 114 a 207 SFEU, v závislosti na tom, zda se jedná či nejedná o služby „uvnitř EU“. Zdá se, že aspekt vnitřního trhu je v úmluvě jako celku přítomen výrazněji, zatímco aspekt společné obchodní politiky se zdá být přítomen pouze v článku 11 úmluvy. Avšak i kdyby nebyl článek 207 SFEU uveden a byl ve vztahu k aspektům vnitřního trhu považován za pomocný, nemají členské státy pravomoci, pokud jde o příslušné aspekty, které spadají do oblasti společné obchodní politiky.
Pokud jde o ochranu údajů, nepředstavuje hlavní cíl úmluvy a související ustanovení jsou pouze náhodná. V současné době se v řadě úmluv Rady Evropy uvádí, že je nezbytné dodržovat ochranu údajů, i když tyto závazky mohou plynout rovněž z jiných úmluv (např. z úmluvy č. 108 o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat), vzhledem k tomu, že strany jednotlivých úmluv nemusí být totožné.
Aby tedy mohla EU v souvislosti s úmluvou vykonávat své pravomoci v plném rozsahu (kromě prvků, které nejsou v její pravomoci), jsou hlavním hmotněprávním základem čl. 82 odst. 1, čl. 83 odst. 1, článek 114 a článek 165 SFEU.
Ze spletité povahy úmluvy a ze skutečnosti, že obsahuje pravomoci, které mohou náležet výlučně EU a také pravomoci, které EU nemá, vyplývá, že není možné, aby Unie nebo členské státy uzavřely úmluvu samostatně.
3.2. Procesní právní základ
Čl. 218 odst. 6 SFEU stanoví, že Rada na návrh vyjednavače přijme rozhodnutí o uzavření dohody.
V čl. 218 odst. 6 písm. a) SFEU je stanoveno, že tam, kde se dohoda týká „oblasti, na něž se vztahuje řádný legislativní postup, přijme Rada rozhodnutí o uzavření dohody po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.
Jak bylo uvedeno výše, úmluva o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi zahrnuje oblasti, na něž se vztahuje řádný legislativní postup.
Kromě toho rozhodnutí Rady o uzavření dohody podléhá hlasování kvalifikovanou většinou podle čl. 218 odst. 8) SFEU.
3.3
Závěr
Právním základem tohoto návrhu rozhodnutí měly být čl. 82 odst.1 a čl.83 odst. 1 SFEU ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) SFEU.
2017/0165 (NLE)
Návrh
ROZHODNUTÍ RADY
o uzavření jménem Evropské unie Úmluvy Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi, pokud jde o otázky, které souvisejí s trestním právem hmotným a justiční spoluprací v trestních věcech
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 1 a čl. 83 odst. 1 SFEU ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,
vzhledem k těmto důvodům:
(1)Článek 15 úmluvy nestanoví trestnost provádění manipulace se sportovními soutěžemi všeobecně, ale pouze u některých jejích forem (pokud zahrnují korupci, nátlak nebo podvody). Na chování, které je podstatou manipulace se sportovními soutěžemi, se pouze částečně vztahují oblasti trestné činnosti výslovně uvedené v čl. 83 odst. 1 SFEU, a to pokud je prováděna v rámci organizované trestné činnosti nebo prostřednictvím podvodných praktik.
(2)Podle článku 16 úmluvy každá ze stran přijme opatření nezbytná k tomu, aby bylo jako trestný čin kvalifikováno jednání zahrnující praní peněz, pokud je trestný čin přinášející zisk trestným činem souvisejícím s manipulací se sportovními soutěžemi, jakož i napomáhání a navádění ke spáchání takového trestného činu. Společná pravidla Unie stanovila rámcovým rozhodnutím Rady 2001/500/SVV. Podle článku 1b uvedeného rozhodnutí musí členské státy přijmout nezbytná opatření, aby se nečinily ani nezachovávaly žádné výhrady ohledně závažných trestných činů v oblasti praní peněz uvedených v článku 6 Úmluvy Rady Evropy z roku 1990 o praní, vysledování, zajištění a propadnutí výnosů z trestné činnosti. Právo Unie tedy stanoví definici trestných činů, které lze považovat za praní peněz. Ustanovením, že praní výnosů z manipulace se sportovními soutěžemi by mělo být považováno za praní peněz, článek 16 úmluvy pravděpodobně ovlivní nebo pozmění oblast působnosti právních předpisů Unie.
(3)Pravomoc vztahující se na články 17, 18, 22 a 23 (v kapitolách IV a VI) úmluvy souvisí s pravomocí týkající se článků 15 a 16 úmluvy.
(4)Kapitola V, která se týká soudní pravomoci, trestního práva procesního a donucovacích opatření, a kapitola VI, která upravuje sankce a opatření, obsahují ustanovení, která doplňují ustanovení trestního práva hmotného obsažené v článcích 15 až 18 úmluvy. Článek 19 úmluvy (soudní pravomoc) představuje doplňkové ustanovení k trestněprávním ustanovením.
(5)Kapitola VII se týká mezinárodní spolupráce v justičních a jiných věcech. Je třeba uvést, že úmluva neobsahuje žádný právní režim, který by nahrazoval stávající pravidla, a nejsou jí tedy dotčeny nástroje, které již existují v oblasti vzájemné pomoci v trestních věcech a oblasti vydávání. V tomto kontextu existuje na evropské úrovni komplexní soubor nástrojů, které usnadňují justiční spolupráci v trestních věcech a jež by se vztahovaly buď na různé způsoby manipulace se sportovními soutěžemi nebo na kriminalizaci manipulace se sportovními soutěžemi jako nového trestného činu ve vnitrostátních právních řádech členských států.
(6)Evropská unie podporuje Úmluvu Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi, neboť je přínosná pro úsilí Evropské unie v boji proti manipulaci se sportovními výsledky v zájmu ochrany integrity sportu a sportovní etiky v souladu se zásadou autonomie sportu.
(7)V souladu s rozhodnutím Rady [...] ze dne [...] byla Úmluva Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi podepsána [...] dne [...], s výhradou jejího uzavření k pozdějšímu datu.
(8)Ustanovení úmluvy, která spadají do pravomoci Unie, jiná než ustanovení týkající se trestního práva hmotného a justiční spolupráce v trestních věcech, jsou předmětem samostatného rozhodnutí, které Rada přijme souběžně s tímto rozhodnutím.
(9)Úmluva by měla být schválena jménem Unie.
PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:
Článek 1
Jménem Evropské unie se uzavírá Úmluva Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi.
Znění úmluvy se připojuje k tomuto rozhodnutí.
Článek 2
Předseda Rady jmenuje osobu zmocněnou přistoupit jménem Evropské unie k uložení schvalovací listiny stanovené článkem 32 úmluvy vyjadřující souhlas Evropské unie být touto úmluvou vázána. Generální sekretariát Rady vystaví plnou moc k podepsání úmluvy, s výhradou jejího uzavření, osobě nebo osobám určeným vyjednavačem úmluvy.
Článek 3
Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí. Bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.
V Bruselu dne
Za Radu
předseda / předsedkyně