13.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 54/81

1.

vyzdvihuje význam jednotného trhu pro posílení hospodářského růstu, zvýšení investic, zvyšování životní úrovně a vytváření pracovních míst v regionech a městech v celé EU;

2.

zdůrazňuje naléhavost dotvoření jednotného trhu se zbožím a službami, jež je stanoveno ve strategii pro jednotný trh, a poukazuje na to, že mnohé z nejzávažnějších a dosud přetrvávajících ekonomických překážek jsou právě v oblasti služeb;

3.

upozorňuje na to, že služby jsou důležitou součástí evropského hospodářství, která se podílí přibližně 70 % na HDP a zaměstnanosti. Nicméně podotýká, že odvětví služeb v EU se vyznačuje nízkým růstem produktivity a slabou hospodářskou soutěží, což brání rozvíjení jeho potenciálu. Zdůrazňuje, že odstranění překážek přeshraničního poskytování služeb, které jsou důsledkem rozdílných vnitrostátních předpisů a postupů, by poskytovatelům služeb a zákazníkům poskytlo více možností k plnému využívání potenciálu vnitřního trhu. Žádá proto Komisi a členské státy, aby dále přijímaly opatření, která zvýší konkurenceschopnost sektoru služeb, posílí konkurenci mezi podniky a odstraní právní a procesní překážky ochromující přeshraniční poskytování služeb;

4.

zdůrazňuje, že služby jsou důležitým mezivstupem pro hospodářství a že konkurenceschopné služby, zejména podnikatelské služby, mají zásadní význam pro produktivitu a nákladovou konkurenceschopnost jiných odvětví, např. zpracovatelského průmyslu, které jsou zásadně důležité pro regionální a místní ekonomiku;

5.

poukazuje na to, že po deseti letech od jejího přijetí dosud nebyl plně využit potenciál směrnice o službách k posílení volného pohybu služeb a že poskytovatelé v řadě odvětví služeb se stále ještě potýkají s četnými problémy, když se chtějí etablovat v jiném členském státě nebo chtějí dočasně poskytovat přeshraniční služby. Žádá Komisi a členské státy, aby dále přijímaly opatření k omezení těchto překážek. Připomíná, že podle odhadů by odstranění překážek přeshraničního obchodu a investic do služeb v rámci, který již stanoví směrnice o službách, mohlo přispět k navýšení HDP EU o 1,7 %;

6.

vítá záměr Komise odstranit neopodstatněné byrokratické překážky bránící poskytování služeb a má za to, že návrhy mohou přispět k vytvoření skutečného jednotného trhu se službami, což by rovněž podnítilo hospodářský růst, investice a zaměstnanost v evropských regionech a městech. Zdůrazňuje nicméně, že při provádění balíčku týkajícího se služeb je nutné dodržovat zásady proporcionality a subsidiarity;

7.

upozorňuje na vzájemnou spojitost mezi různými částmi balíčku a na to, že je nutné je považovat za součást nedílného celku a v této souvislosti posuzovat význam jednotlivých návrhů;

8.

domnívá se, že navrhovaný postup oznamování by měl být s největší pravděpodobností změněn vzhledem k rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-320/16 – trestní řízení proti Uber France SAS, k níž generální advokát předložil dne 4. července 2017 předběžné stanovisko, v němž se uvádí, že členské státy „mohou (…) zakázat a stíhat protiprávní výkon takové přepravní činnosti, jako je činnost v rámci služby UberPop, aniž musí návrh zákona nejprve oznámit Komisi“;

9.

poukazuje na to, že směrnice o službách požaduje, aby členské státy odstranily administrativní překážky, které poskytovatele služeb odrazují od přeshraničního podnikání, ale že zatím v tomto ohledu nebyla zcela účinná;

10.

vítá nový elektronický průkaz služeb jakožto účelný prostředek k podpoře mobility poskytovatelů služeb, požaduje však vyjasnění toho, do jaké míry nový elektronický průkaz služeb souvisí s již existujícími systémy, jako je systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI) a evropský profesní průkaz. Je přesvědčen, že elektronický průkaz může pomoci omezit složité administrativní postupy a náklady, které vznikají přeshraničním poskytovatelům služeb při vyřizování administrativních formalit. To má vliv zejména na malé a střední podniky, které jsou páteří regionálních a místních ekonomik, neboť ony jsou složitými administrativními postupy spojenými s přeshraniční činností zasaženy nejvíce;

11.

staví se proti přístupu spočívajícímu v přenesení hlavní odpovědnosti za postup na orgány domovského členského státu, neboť je to v rozporu se zásadou hostitelského členského státu, jíž se řídí směrnice o službách. Elektronický průkaz služeb by totiž neměl bránit příslušným veřejným orgánům hostitelského členského státu v provádění nutných kontrol ekonomických činností vykonávaných na jeho území nebo mu tyto kontroly ztěžovat. Elektronický průkaz služeb, tak jak ho navrhla Komise, by poskytovatelům služeb umožnil jednat výhradně s domovským členským státem jako zprostředkovatelem a harmonizoval by výměnu údajů na základě zásady země původu;

12.

klade si otázku ohledně dopadu navrhovaného evropského elektronického průkazu služeb na odvětvové sociální průkazy totožnosti, které již byly zavedeny z podnětu příslušných veřejných orgánů členských států nebo sociálních partnerů;

13.

poukazuje na to, že návrh nevyjasňuje, jaká kritéria by měl domovský stát použít k určení toho, zda je poskytovatel služeb na jeho území zákonně usazen, třebaže jsou ve směrnici 2014/67/EU vyjmenovány faktické prvky, pomocí nichž se určuje, zda podnik v členském státě skutečně vykonává podstatné činnosti;

14.

v tomto kontextu upozorňuje na to, že vydávání přenositelných dokumentů A1 v souvislosti s vysíláním pracovníků již ukázalo možná úskalí z toho důvodu, že potvrzování údajů o příchozích poskytovatelích služeb závisí výhradně na domovském členském státu, zejména pokud jde o falešnou samostatnou výdělečnou činnost. V tomto ohledu se v posouzení dopadů připojeném k návrhu na změnu směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků uvádí: „Přesnost informací, které přenositelné dokumenty A1 obsahují, nelze mimo jiné zaručit vzhledem k tomu, že orgány ve vysílajících zemích neprovádějí formální kontroly.“ (1);

15.

poukazuje na to, že některé vlastnosti elektronického průkazu služeb, jako jsou např. zásada „pouze jednou“ pro předkládání informací, jeho neomezená doba platnosti, povinnost členských států používat informace uvedené v elektronickém průkazu služeb bez možnosti požádat později o důkaz platnosti poskytnutých informací a restriktivní postupy jeho odnětí, jež mohou vyžadovat konečné soudní rozhodnutí, by mohly vážně ohrozit kontrolu souladu s vnitrostátními právními předpisy a vymáhání práv pracovníků a spotřebitelů;

16.

konstatuje, že evropský elektronický průkaz služeb má obsahovat informace o pojistném krytí. Vzhledem k neomezené době platnosti průkazu však lze předpokládat, že bude informace zapotřebí poskytnout jen jednou, v důsledku čehož by inspekce a kontroly v hostitelských členských státech mohly být méně účinné;

17.

zdůrazňuje, že elektronický průkaz služeb by byl k dispozici nejen poskytovatelům služeb, kteří chtějí dočasně poskytovat přeshraniční služby, ale i těm, kteří chtějí služby poskytovat prostřednictvím pobočky, agentury či kanceláře zřízené v jiném členském státě;

18.

považuje za důležité, že ačkoli je zavedení elektronického průkazu pro členské státy povinné, bude jeho využívání pro poskytovatele služeb dobrovolné, bez ohledu na to, zda jde o osoby samostatně výdělečně činné nebo o podniky;

19.

poukazuje na to, že elektronický průkaz služeb je dobrovolný nástroj a jeho využívání bude záviset na jeho očividné přidané hodnotě pro poskytovatele služeb a na úsilí, které vynakládají podnikatelské kruhy a příslušné orgány v členských státech za účelem co největšího zvyšování informovanosti o elektronickém průkazu a jeho přínosech, a to i na regionální a místní úrovni;

20.

staví se kriticky k zásadě tichého souhlasu v případě, že poskytovatelé služeb nedostanou ve stanovených lhůtách od orgánu hostitelského členského státu odpověď na svou žádost o vystavení elektronického průkazu. Příslušné fiktivní povolení by mělo být bez náhrady zrušeno, nebo by alespoň měla být stanovena přiměřená lhůta pro přezkoumání a vyřízení;

21.

vyjadřuje politování nad skutečností, že legislativní návrh neuvádí důležité aspekty elektronického průkazu služeb, mj. podrobné informace, jež mají být obsaženy ve standardním formuláři žádosti, a dokumenty, které mají být v žádosti zahrnuty jako podklady, nýbrž předpokládá, že je Komise upřesní v aktech v přenesené pravomoci. Upozorňuje na to, že regionální a místní orgány by tím ztratily možnost se k těmto důležitým otázkám vyjadřovat. Požaduje, aby Evropský výbor regionů obdržel veškeré dokumenty týkající se aktů v přenesené pravomoci současně s odborníky z členských států, Evropským parlamentem a Radou a aby měl přístup na zasedání odborných skupin Komise, jež se věnují přípravě příslušných aktů v přenesené pravomoci, a mohl tak včas předkládat důležité připomínky;

22.

poukazuje na to, že použitelnost elektronického průkazu je v první fázi omezena na služby pro podniky a služby v oblasti stavebnictví, tj. odvětví, jež mají mimořádný hospodářský význam, ale omezenou úroveň přeshraničního obchodu a investic a nízký růst produktivity, a tudíž by mohla mít prospěch z intenzivnější přeshraniční hospodářské soutěže;

23.

zdůrazňuje, že řádné fungování systému elektronických průkazů služeb bude záviset na spolupráci mezi členskými státy, jež bude probíhat prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu a do níž budou zapojeny regionální a místní orgány, což vyžaduje, aby veřejné orgány platformu více využívaly a aby se více investovalo do jejího rozvoje. Vzhledem mj. k tomu, že provádění dalších důležitých částí balíčku týkajícího se služeb (zejména postupu oznamování) bude záviset na jeho efektivitě, vyzývá Výbor Komisi, aby vypracovala akční plán přizpůsobení platformy, tak aby umožňovala podporu nezbytných postupů;

24.

žádá Komisi, aby zajistila, že systém vydávání elektronického průkazu služeb bude v souladu s elektronickými systémy vydávání průkazu, které již existují v členských státech, a že bude usnadněna interoperabilita s členskými státy;

25.

vybízí Evropskou komisi k tomu, aby dále rozšiřovala použitelnost elektronického průkazu služeb tak, aby byl v budoucnu k dispozici v co největším počtu odvětví, včetně mikropodniků, malých podniků a inovativních a rychle se rozvíjejících podniků;

26.

podporuje záměr, aby byl poskytovatelům služeb účtován poplatek za vystavení elektronického průkazu služeb. Poplatek bude stanoven tak, aby jeho výše nebyla neúměrně vysoká. Doporučuje, aby Komise bedlivě sledovala výši poplatku účtovaného členskými státy a podávala o ní zprávy, neboť by mohla být určujícím činitelem využívání elektronického průkazu jakožto dobrovolného nástroje;

27.

zastává názor, že z pohledu poskytovatelů služeb je velkou předností elektronického průkazu služeb to, že orgány členských států po držiteli elektronického průkazu nesmí vyžadovat informace, které jsou již obsažené v elektronickém průkazu, mj. informace týkající se zadání veřejné zakázky, soutěže o návrh nebo udělení koncese, založení dceřiných společností nebo registrace poboček podle práva obchodních společností či registrace v systému povinného sociálního pojištění, jelikož to sníží administrativní náklady poskytovatelů služeb na dodržování předpisů obecně a průkaz tak pro ně bude atraktivní a budou motivováni k jeho využívání;

28.

zdůrazňuje, že tato skutečnost může mít v praxi dopad na organizační a elektronické postupy, např. na postupy regionálních a místních orgánů při zadávání veřejných zakázek, a může vyvstat nutnost zavést přechodné období, aby bylo možné plynule uzpůsobit systémy tak, aby vyhovovaly novým požadavkům;

29.

podporuje ustanovení o usnadnění dodržování administrativních formalit souvisejících s vysíláním zaměstnanců a o usnadnění pojistného krytí v souvislosti se službami poskytovanými přeshraničně, neboť se tím také zvýší atraktivita elektronického průkazu pro poskytovatele služeb a podpoří to jeho využívání;

30.

zdůrazňuje, že právní předpis se v souladu s ustanoveními směrnice o službách nedotýká definice ani organizace služeb obecného hospodářského zájmu a nevztahuje se ani na služby obecného zájmu nehospodářské povahy, tj. služby, které jsou často poskytovány na místní a regionální úrovni, a nemá vliv na pracovní právo ani podmínky zaměstnávání;

31.

vyzývá Komisi k tomu, aby v souvislosti s elektronickým průkazem služeb zavedla účinné systémy kontroly s cílem zamezit nekalé hospodářské soutěži a podvodným praktikám. Důsledné provádění těchto kontrol, které by nebyly založeny jen na prověřování elektronických údajů, by umožnilo omezit případný sociální dumping a využívání nehlášené práce;

32.

má pochybnosti o tom, zda výhody, jež zavedení elektronického průkazu služeb přinese poskytovatelům služeb, vyváží související administrativní zátěž pro příslušné orgány členských států, a to i na regionální a místní úrovni, mimo jiné vzhledem ke skutečnosti, že dnes již ve všech členských státech existují jednotná kontaktní místa pro případné otázky a problémy týkající se přeshraničního poskytování služeb a že si orgány členských států mohou prostřednictvím systému IMI vyměňovat informace. Dále vyjadřuje politování nad tím, že návrh jasně neuvádí, které administrativní povinnosti, jež musí plnit poskytovatelé služeb, budou pro držitele elektronického průkazu zbytečné. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se EHSV domnívá, že zavedení elektronického průkazu služeb je z hlediska proporcionality problematické;

33.

podporuje zásadu, že vnitrostátní pravidla, jež omezují svobodu usazování a volný pohyb služeb, by měla být nediskriminační, pokud jde o státní příslušnost nebo bydliště, přiměřená a opodstatněná naléhavým důvodem obecného zájmu;

34.

podporuje kroky ke zlepšení postupu oznamování pro služby, neboť zkušenosti s prováděním směrnice o službách ukazují, že stávající postup je neúčinný, jelikož rozsah oznamovací povinnosti není jasný, členské státy k ní tudíž přistupují různě a zainteresované strany nemají k oznámením přístup;

35.

domnívá se, že v případě reformy by mělo být respektováno právo členských států regulovat služby na svém území, pokud budou v souladu se zásadami stanovenými ve směrnici o službách;

36.

poukazuje na to, že problémům, na něž upozorňuje Evropská komise a k nimž patří např. zanedbání oznámení všech opatření, by se dalo předejít i zlepšením současného systému oznamování podle směrnice o službách. Přidaná hodnota nového postupu oznamování, jehož uplatňování je pro vnitrostátní zákonodárce – a i na regionální a místní úrovni – více omezující a složitější, by měla být posouzena s ohledem na zásady subsidiarity a proporcionality;

37.

vítá, že byla ujasněna konkrétní opatření, jež musí členské státy oznamovat, a informace, jež musí v tomto ohledu poskytovat;

38.

podporuje větší transparentnost, ale domnívá se, že je třeba výslovněji upozornit na konkrétní možnosti, které by zainteresované strany mohly využít k předkládání připomínek během konzultačního období;

39.

požaduje, aby byly právní předpisy, které mají pouze místní působnost, vyňaty z oblasti působnosti směrnice;

40.

zastává názor, že konzultace by neměla členským státům bránit v přijetí příslušného opatření;

41.

je toho názoru, že upozornění Komise uvedené v čl. 6 odst. 1 by mělo podrobně uvádět důvody, proč má Komise za to, že předmětný návrh opatření je neslučitelný se směrnicí o službách, a veškerá doporučení, jež Komise případně bude mít ohledně změn návrhu opatření a jež by odstranila její obavy. Doporučuje změnit návrh směrnice tak, aby to bylo zajištěno;

42.

domnívá se, že by Komise po vydání upozornění měla být povinna zahájit dialog s příslušnými orgány, a to i na regionální a místní úrovni;

43.

obává se, že rozhodnutí navrhované v článku 7 by nepřiměřeně omezovalo svobodu zákonodárců na vnitrostátní, regionální a místní úrovni. Je přesvědčen, že by se naopak mělo jednat o nezávazné doporučení, které by vnitrostátním a regionálním zákonodárcům nebránilo v dokončení legislativního procesu s přihlédnutím k doporučením Komise. Poukazuje na to, že Komise může napadnout zákonnost přijatých opatření u Soudního dvora Evropské unie, což představuje významnou potenciální sankci, již by vnitrostátní a regionální zákonodárci, kteří od Komise obdrží upozornění/doporučení ohledně neslučitelnosti, zcela jistě zohlednili;

44.

domnívá se, že upřesnění, které návrh směrnice podává v souvislosti s rozsahem oznamovaných opatření a předkládaných informací, spolu s posílenými konzultacemi, mechanismem upozorňování a ustanovením o doporučení Komise ohledně neslučitelnosti by měly být dostatečné na to, aby umožnily lepší postup oznamování, který bude účinný a zároveň bude respektovat pravomoci vnitrostátních a regionálních zákonodárců;

45.

navrhuje, aby Komise vypracovala odhad ročního nárůstu počtu oznámení, jejichž obdržení očekává v důsledku nového postupu oznamování, aby v případě potřeby mohla plánovat dostupné kapacity nutné k účinnému reagování na očekávané objemy ve lhůtách stanovených v legislativním návrhu;

46.

zdůrazňuje, že odborné služby jsou z hlediska hospodářství velmi důležité, neboť zaměstnávají 22 % pracovníků v celé EU, což představuje 47 milionů pracovních míst;

47.

připomíná, že regulace odborných služeb zůstává ve výhradní působnosti členských států a že je tedy na členských státech (ať již na celostátní, regionální či místní úrovni), aby rozhodly, zda a jak regulovat povolání v mezích zásad nediskriminace a proporcionality;

48.

konstatuje, že regulace odborných služeb může probíhat ze strany státu nebo formou samoregulace profesními sdruženími a že ji v mnoha případech vykonávají regionální a místní orgány v členských státech. Proto jsou podmínky, za nichž musí členské státy plnit své závazky ohledně provádění posouzení přiměřenosti, velmi složité a nejednotné, a to i pokud jde o zapojení všech přímo dotčených zainteresovaných stran;

49.

uznává, že kontrola regulace povolání v celé EU je nejednotná, což má negativní dopad na poskytování služeb a mobilitu odborníků. Dále uznává, že je žádoucí mít na úrovni EU soudržnější právní rámec pro posuzování přiměřenosti nových nebo pozměněných požadavků na přístup k regulovaným povoláním nebo na jejich výkon, jehož součástí by byla judikatura Soudního dvora Evropské unie;

50.

domnívá se, že je důležité, aby návrh ponechal rozhodnutí o tom, co regulovat a jak, na členských státech a jejich příslušných orgánech na regionální a místní úrovni, ale aby zajistil, že takové rozhodnutí bude založeno na důkazech a bude mu předcházet transparentní a objektivní posouzení, které bude prováděno ve všech členských státech stejně a s ohledem na zjištěné cíle veřejného zájmu;

51.

zastává názor, že výčet kritérií stanovených v článku 6 by měl být považován za orientační, neboť se pravděpodobně nepoužijí všechna kritéria nebo všechna kritéria nebudou mít v jednotlivých konkrétních případech stejný význam. Domnívá se, že i když musí být posouzení přiměřenosti důkladná, objektivní a založená na důkazech, měla by být rovněž souměřitelná, jelikož univerzální přístup by v mnoha případech mohl představovat zbytečnou zátěž. Kromě toho jsou požadavky článku 6 co do svého rozsahu a složitosti přehnané;

52.

vítá ustanovení, jež zainteresovaným stranám poskytují možnost vyjádřit svůj názor na nové právní nebo správní předpisy omezující přístup k regulovaným povoláním nebo jejich výkon, a je přesvědčen, že k zaručení řádné regulace je nutná transparentnost a zapojení všech zainteresovaných stran;

53.

upozorňuje na to, že nová pravidla týkající se přiměřenosti, která zahrnují pravidelné sledování právních a správních předpisů s prováděním důkladných a objektivních testů přiměřenosti založených na důkazech, mj. prostřednictvím zapojení nezávislých kontrolních orgánů a za rozsáhlejší účasti zainteresovaných stran, způsobí zvýšení pracovní zátěže a nákladů pro orgány členských států, a to i na regionální a místní úrovni. Týká se to zejména článku 4, podle nějž by byl test přiměřenosti vyžadován nejen v případě nově zaváděných právních předpisů týkajících se regulovaných povolání, ale také v případě změn předpisů stávajících, což lze označit za přehnané;

54.

bere na vědomí úsilí Komise o zajištění toho, že regulace povolání bude odpovídat danému účelu, a sice tím, že členské státy přiměje přezkoumat, zda jsou jejich požadavky na tato povolání nutné ke splnění cílů jejich vnitrostátní veřejné politiky;

55.

vítá pokyny pro vnitrostátní reformy v oblasti regulovaných povolání, které by potenciálně mohly členským státům velmi pomoci přizpůsobit jejich regulační rámce pro povolání, která mají vysoký potenciál z hlediska růstu a tvorby pracovních míst, mj. pro architekty, právníky, účetní, patentové zástupce, realitní agenty a turistické průvodce;

56.

konstatuje, že pokyny mají sloužit jako doplněk hodnocení v rámci evropského semestru, a domnívá se, že může být užitečné začlenit je do procesu evropského semestru;

57.

domnívá se, že aspekty návrhů, z nichž sestává balíček týkající se služeb, vyvolávají důležité otázky spojené se subsidiaritou a proporcionalitou (2). Připomíná, že některé národní a regionální parlamenty vydaly odůvodněná stanoviska, v nichž upozorňují na otázky subsidiarity a proporcionality, mj. na obavy ohledně potenciálního zasahování do vnitrostátních legislativních postupů;

58.

obává se, že návrhy týkající se elektronického průkazu služeb, postupu oznamování a testu přiměřenosti způsobí příslušným orgánům v členských státech, mj. regionálním a místním orgánům, další administrativní zátěž, což bude mít následně důsledky i z hlediska správních kapacit a rozpočtu.