6.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 86/10

—

s ohledem na summit OSN o udržitelném rozvoji a výsledný dokument, který Valné shromáždění přijalo dne 25. září 2015, s názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030“, a zejména na cíl č. 2 v rámci cílů udržitelného rozvoje stanovených v tomto dokumentu, kterým je vymýtit hlad, dosáhnout zabezpečení potravin a zlepšení výživy a prosazovat udržitelné zemědělství (1),

—

s ohledem na pařížskou dohodu smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu přijatou dne 12. prosince 2015 (2),

—

s ohledem na Souhrnný program rozvoje zemědělství v Africe, který schválila Africká unie (AU) v roce 2002 (3),

—

s ohledem na summit hlav států Africké unie, který se konal v Maputu (Mosambik) v roce 2003 a vlády AU se na něm zavázaly investovat více než 10 % svých celkových vnitrostátních rozpočtových prostředků do sektoru zemědělství (4),

—

s ohledem na zasedání představitelů států a vlád Africké unie z července 2012, které u příležitosti 10. výročí Souhrnného programu rozvoje zemědělství v Africe vyhlásilo rok 2014 „Rokem zemědělství a zabezpečení potravin v Africe“ (5),

—

s ohledem na prohlášení „Zrychlený zemědělský růst a transformace pro společnou prosperitu a lepší životní podmínky“, které dne 27. června 2014 přijal summit představitelů států Africké unie v Malabu (Rovníková Guinea) a v němž vlády států Africké unie potvrdily svůj závazek přidělit na zemědělství nejméně 10 % veřejných výdajů (6),

—

s ohledem na iniciativu pro zabezpečení potravin přijatou na summitu skupiny G8 v Aquile v roce 2009 (7),

—

s ohledem na rámec pozemkové politiky v Africe a její obecné zásady, které přijala společná konference ministrů pro zemědělství, půdu a živočišnou výrobu, jež se konala v dubnu 2009 v Addis Abebě (Etiopie) (8), jakož i na prohlášení „Problémy a výzvy týkající se půdy v Africe“ (9), které přijali představitelé států Africké unie v červenci 2009 na summitu v Sirte (Libye) a které naléhavě požaduje efektivní provádění uvedeného rámce a obecných zásad,

—

s ohledem na obecné zásady pro rozsáhlé pozemkové investice v Africe, které přijala společná konference ministrů Africké unie pro zemědělství, rozvoj venkova, rybolov a akvakulturu na zasedání v Addis Abebě ve dnech 1. a 2. května 2014 (10),

—

s ohledem na prohlášení afrických organizací občanské společnosti z května 2013 s názvem „Modernizace afrického zemědělství – Komu plyne prospěch?“ (11),

—

s ohledem na prohlášení západoafrických organizací drobných zemědělců z Djimini ze dne 13. března 2014 (12),

—

s ohledem na nezávazné pokyny Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) na podporu postupného uplatňování práva na přiměřenou výživu v souvislosti s vnitrostátním zabezpečením potravin z roku 2004 (13),

—

s ohledem na zprávu Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj (IAASTD) z roku 2009 s názvem „Zemědělství na křižovatce“ (14),

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966 (15),

—

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979 (16),

—

s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z roku 1987 (17),

—

s ohledem na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel z roku 2007 (18),

—

s ohledem na základní zásady a pokyny OSN k vystěhováním a vysídlením způsobeným rozvojem z roku 2007 (19),

—

s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, které schválila Rada OSN pro lidská práva v roce 2011 (20), a na pokyny OECD pro nadnárodní podniky ve znění z roku 2011 (21),

—

s ohledem na Pusanské partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci z roku 2011 (22),

—

s ohledem na dobrovolné pokyny pro odpovědnou správu půdy, rybolovu a lesů z roku 2012 (VGGT), (23)

—

s ohledem na Mezinárodní úmluvu na ochranu nových odrůd rostlin (úmluva UPOV) z roku 1991 (24),

—

s ohledem na Mezinárodní smlouvu o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství (ITPGRFA) z roku 2001 (25),

—

s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti z roku 1992 a přidružený Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti z roku 2000 a Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání z roku 2010 (26),

—

s ohledem na africký vzorový zákon o biologické bezpečnosti (27),

—

s ohledem na usnesení o právních předpisech týkajících se půdy pro zajištění potravinové soběstačnosti, které přijalo parlamentní shromáždění Frankofonie dne 12. července 2012 (28),

—

s ohledem na usnesení o sociálním a environmentálním dopadu pastevectví v zemích AKT, které přijalo Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU v Addis Abebě dne 27. listopadu 2013 (29),

—

s ohledem na sdělení Komise „Rámec politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin“ přijaté dne 31. března 2010 (30) a na závěry Rady o rámci politiky přijaté dne 10. května 2010 (31),

—

s ohledem na závěry Rady o zajišťování potravin a výživy ze dne 28. května 2013 (32),

—

s ohledem na akční plán Komise pro výživu z července 2014 (33),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o rámci politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin (34),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 o přístupu EU ke zvyšování odolnosti a snižování rizika katastrof v rozvojových zemích: poučení z krizí v oblasti zajišťování potravin (35),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2014 o úloze vlastnických práv, vlastnictví a vytváření bohatství při boji s chudobou a podpoře udržitelného rozvoje v rozvojových zemích (36),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o Tanzanii, zejména o otázce záborů půdy (37),

—

s ohledem na prohlášení o globálním sbližování v boji o půdu a vodu, které bylo vydáno na Světovém sociálním fóru v Tunisu v březnu 2015 (38),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 30. dubna 2015 o výstavě Expo 2015 v Miláně: „Potrava pro planetu, energie pro život“ (39),

—

s ohledem na žádosti africké občanské společnosti o zahrnutí potravinové soběstačnosti a práva na potraviny do agendy německého předsednictví skupiny G7 v červnu 2015 (40),

—

s ohledem na „Milánskou chartu“ (41), která byla předložena na výstavě Expo 2015 „Potrava pro planetu, energie pro život“ a kterou podepsal více než jeden milion osob, mezi nimiž jsou představitelé států a vlád i prostí občané, jež hromadně vyzývá sdružení, podniky, státní i mezinárodní instituce a jednotlivce, aby převzali odpovědnost za to, že i budoucí generace budou moci požívat práva na potraviny, a obsahuje závazné cíle týkající se zaručení tohoto cíle na celém světě,

—

s ohledem na skutečnost, že Výbor OSN pro celosvětové zajišťování potravin je adekvátním fórem pro dosažení dohody o politických pokynech v této záležitosti na mezinárodní úrovni a že všechny dotčené strany mají na tomto fóru svůj hlas;

—

s ohledem na iniciativu „Milan Urban Food Policy Pact“ ze dne 15. října 2015 (42) vypracovanou radou města Miláno, kterou podepsalo 113 měst na celém světě a která byla předána generálnímu tajemníkovi OSN Pan Ki-munovi a je dokladem ústřední úlohy měst při vytváření potravinových politik,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. ledna 2016 o situaci v Etiopii (43),

—

s ohledem na veřejné slyšení o Nové alianci pro zabezpečování potravin a výživu, které uspořádal Výbor pro rozvoj dne 1. prosince 2015 (44),

—

s ohledem na studii s názvem „Nová aliance pro zabezpečování potravin a výživu v Africe“, kterou na žádost Výboru pro rozvoj vypracoval profesor Olivier de Schutter a kterou zveřejnilo generální ředitelství pro vnější politiky v listopadu 2015 (45),

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0169/2016),

A.

vzhledem k tomu, že cílem Nové alianci pro zabezpečování potravin a výživu (dále jen „Nová aliance“) je zlepšit zabezpečování potravin a výživu tím, že 50 milionům osob v subsaharské Africe pomůže vymanit se do roku 2020 z bídy; vzhledem k tomu, že zúčastněné země sjednaly rámce spolupráce s jednotlivými zeměmi, který stanoví závazky k usnadnění soukromých investic v odvětví zemědělství v Africe;

B.

vzhledem k tomu, že investice do drobného zemědělství byly v posledních třiceti letech v Africe zanedbávány, zatímco se výrazně zvýšila závislost zemí s nízkými příjmy na dovozu potravin, což je učinilo zranitelnými vůči změnám cen na mezinárodních trzích;

C.

vzhledem k tomu, že velká partnerství veřejného a soukromého sektoru s sebou nesou riziko vytváření dominantního postavení velkých zemědělských společností v africkém zemědělství, které vytěsní místní podniky;

D.

vzhledem k tomu, že soukromé investice v rámci Nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu v Africe se týkaly více než 8,2 milionu drobných zemědělců a vytvořily více 21 000 pracovních míst, z nichž více než polovina byla pro ženy;

E.

vzhledem k tomu, že potravinová krize v roce 2008 vedla k tomu, že se všeobecně uznává, že je nutné podporovat produkci potravin drobných zemědělců pro domácí trh;

F.

vzhledem k tomu, že zahájení programů strukturálních změn začátkem 80. let 20. století přispělo k rozvoji zemědělství zaměřeného na vývoz, které upřednostňovalo zvyšování produkce tržních plodin pro světové trhy; vzhledem k tomu, že tato volba zvýhodnila velkoplošné, vysoce kapitalizované a mechanizované formy produkce, zatímco drobné zemědělství bylo relativně zanedbáváno;

G.

vzhledem k tomu, že mezinárodní trhy budou v budoucnu méně stabilní; vzhledem k tomu, že země by se neměly vystavovat riziku nadměrné závislosti na dovozu, ale spíše přednostně investovat do domácí produkce potravin, aby se staly odolnými;

H.

vzhledem k tomu, že jádrem Nové aliance musí být rodinná zemědělská hospodářství a drobní zemědělci;

I.

vzhledem k tomu, že zabezpečování potravin v rozvojových zemích závisí do značné míry na udržitelném využívání přírodních zdrojů;

J.

vzhledem k tomu, že tzv. póly růstu mají přilákat mezinárodní investory tím, že zpřístupní půdu velkým soukromým společnostem, a že se tak nesmí dít na úkor rodinných zemědělských hospodářství;

K.

vzhledem k tomu, že Nová aliance nezahrnuje žádný konkrétní ukazatel týkající se hladu a podvýživy;

L.

vzhledem k tomu, že rodinná zemědělská hospodářství a drobní zemědělci prokázali svou schopnost poskytovat rozmanité produkty a zvyšovat udržitelnost produkce potravin využitím postupů ekologického zemědělství;

M.

vzhledem k tomu, že monokultury zvyšují závislost na chemických hnojivech a pesticidech, vedou k rozsáhlé degradaci půd a přispívají ke změně klimatu;

N.

vzhledem k tomu, že nejméně 14 % celkových ročních emisích skleníkových plynů pochází ze zemědělství, a to zejména kvůli používání dusíkatých hnojiv;

O.

vzhledem k tomu, že existují různé formy vlastnictví půdy (zvykové, veřejné a soukromé), ale Nová aliance pro zabezpečování potravin a výživu v otázce vlastnických práv téměř výhradně odkazuje na přidělování vlastnických práv k půdě;

P.

vzhledem k tomu, že v roce 2050 bude žít 70 % obyvatel světa ve velkých městech a že otázka výživy bude stále více vyžadovat reakci jak na globální, tak na místní úrovni;

Q.

vzhledem k tomu, že přidělování vlastnických práv k půdě není jedinou formou ochrany před vyvlastňováním půdy a přesídlováním;

R.

vzhledem k tomu, že otázka pohlaví představuje významný aspekt investování do zemědělství v Africe; vzhledem k tomu, že ženy žijící na venkově byly dlouho diskriminovány, co se týče přístupu k řadě výrobních zdrojů, včetně půdy, úvěrů, vstupních zdrojů a služeb;

S.

vzhledem k tomu, že až do nedávné doby se podpora zemědělství zaměřovala na plodiny na vývoz, které zajišťovali muži, zatímco ženy byly ve značné míře odpovědné za produkci plodin pro obživu rodiny;

T.

vzhledem k tomu, že Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že na světě došlo ke ztrátě 75 % genetické rozmanitosti rostlin; vzhledem k tomu, že rozsáhlá genetická eroze zvyšuje naši zranitelnost vůči změně klimatu a výskytu nových škůdců a chorob;

U.

vzhledem k tomu, že kontrola, vlastnictví a dostupnost osiv jsou zásadní pro odolnost chudých zemědělců v souvislosti se zabezpečením potravin;

V.

vzhledem k tomu, že by mělo být chráněno právo zemědělců množit, používat, vyměňovat a prodávat své vlastní osivo;

W.

vzhledem k tomu, že překonávání nedostatků v oblasti výživy v Africe je stěžejní pro agendu udržitelného rozvoje; vzhledem k tomu, že špatná výživa se odvíjí od řady vzájemně spjatých procesů, které se týkají zdravotní péče, vzdělání, sanitárních a hygienických podmínek, přístupu ke zdrojům, posílení postavení žen atd.;

X.

vzhledem k tomu, že závazky přijaté v rámci spolupráce s jednotlivými zeměmi týkající se reforem právních předpisů v odvětví osiv mají za cíl posílit práva šlechtitelů na úkor stávajících systémů osiv pěstovaných zemědělskými podniky, na nichž jsou stále ve velké míře závislí nejchudší zemědělci;

1.

upozorňuje, že několik rámců spolupráce s jednotlivými zeměmi se zaměřuje na rozvoj zvláštních hospodářských oblastí s cílem maximalizovat investice prostřednictvím různých iniciativ počínaje silniční či energetickou infrastrukturou až po daňové a celní režimy nebo režimy vlastnictví půdy; rovněž zdůrazňuje, že je nutno zlepšit přístup k vodě a zaměřit se na tento problém, zintenzivnit vzdělávání v oblasti výživy a sdílet strategie osvědčených postupů;

2.

připomíná, že politiky zemědělských investic se spíše zaměřují na rozsáhlé nákupy půdy a na zemědělství zaměřené na vývoz, které obvykle nesouvisí s místními ekonomikami; konstatuje, že rozvoj rozsáhlých zavlažovacích soustav v geografických oblastech, na něž jsou cíleny investice Nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu, může snížit dostupnost vody pro jiné uživatele, jako například drobné zemědělce nebo pastevce; zdůrazňuje, že v tomto případě musí být důkladně posouzena a zlepšena schopnost rozsáhlých partnerství veřejného a soukromého sektoru přispívat ke snižování chudoby a k zabezpečování potravin; zdůrazňuje, že politiky zemědělských investic by měly být propojené s místním hospodářstvím a podporovat jeho rozvoj, a to včetně drobných zemědělců a rodinných zemědělských hospodářství; upozorňuje, že v dobrovolných pokynech Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) pro odpovědnou správu půdy se doporučuje zabezpečit přístup k půdě s cílem umožnit rodinám produkovat potraviny pro spotřebu domácnosti a zvýšit příjem domácností; zdůrazňuje, že je třeba, aby rozsáhlé pozemkové investice v Africe vycházely z těchto pokynů a zajišťovaly přístup k půdě drobným zemědělcům a místním komunitám, podporovaly investice do místních malých a středních podniků a zajišťovaly, aby partnerství veřejného a soukromého sektoru přispívala k zabezpečování potravin a ke snižování chudoby a nerovnosti;

3.

vyzdvihuje skutečnost, že proces rozhodování na základě rámce pro spolupráci nezahrnoval všechny zúčastněné strany, ale spíše vyloučil mj. venkovské komunity, zemědělské pracovníky, drobné zemědělce, rybáře a domorodé obyvatelstvo a nezohledňoval jejich právo na účast;

4.

lituje, že v souvislosti se zahájením Nové aliance nebyla dostatečně konzultována africká občanská společnost; zdůrazňuje, že účast skupin trpících nedostatkem potravin na politikách, které je ovlivňují, by se měla stát základem všech politik pro zabezpečování potravin;

5.

připomíná, že se Nová aliance zavázala prosazovat růst podporující začlenění založený na zemědělství, který podporuje drobné zemědělství a pomáhá mírnit chudobu, hlad a podvýživu; zdůrazňuje, že Nová aliance proto musí co nejvíce omezit používání chemických hnojiv a pesticidů vzhledem k jejich zdravotním a environmentálním dopadům na místní komunity, jako jsou ztráta biologické rozmanitosti a eroze půdy;

6.

kritizuje předpoklad, podle kterého podnikové investice do zemědělství automaticky zlepšují zabezpečování potravin a výživu a snižují chudobu;

7.

bere na vědomí zprávu skupiny G20 z roku 2011, v níž se zdůrazňuje, že investice motivované daňovými výhodami mohou fungovat jen krátkodobě; připomíná, že řada průzkumů zabývajících se motivací investorů poukazuje na neutrální nebo negativní dopad zvláštních daňových pobídek na investorská rozhodnutí (46);

8.

konstatuje, že kvůli daňovým pobídkám včetně osvobození od daně z příjmu právnických osob ve zvláštních hospodářských oblastech jsou africké státy připravovány o daňové příjmy, které by se bývaly mohly stát zdrojem klíčových veřejných investic do zemědělství, a zejména do programů zabezpečování potravin a výživy (47);

9.

vyzývá vlády a dárce, aby pozastavili nebo přehodnotili politiky, projekty a poradenství, které přímo podporují či umožňují skupování půdy prostřednictvím velmi nespravedlivých projektů a investic nebo nepřímo podporují zvyšování tlaku na půdu a přírodní zdroje, což může vést k závažnému porušování lidských práv; vyzývá k jejich nahrazení politikami, které chrání a upřednostňují potřeby drobných producentů potravin, zejména žen, a podporují udržitelné využívání půdy;

10.

varuje před opakováním asijského modelu „zelené revoluce“ z 60. let 20. století v Africe a před přehlížením jeho negativních sociálních a environmentálních dopadů; připomíná, že cíle udržitelného rozvoje zahrnují cíl na podporu udržitelného zemědělství, kterého má být dosaženo do roku 2030;

11.

se znepokojením konstatuje, že Nová aliance prosazuje v Malawi rozšíření produkce tabáku, místo aby podporovala alternativní způsoby zajištění živobytí v souladu s povinnostmi plynoucími z Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku z roku 2005 a se závazky učiněnými v rámci Agendy pro udržitelný rozvoj 2030;

12.

naléhavě žádá členské státy EU, aby usilovaly o přeměnu Nové aliance na skutečný nástroj udržitelného rozvoje a na prostředek na podporu rodinných zemědělských hospodářství a místních ekonomik v subsaharské Africe, a připomíná, že rodinná zemědělská hospodářství a drobní zemědělci produkují přibližně 80 % světových potravin a zajišťují více než 60 % pracovních míst v subsaharské Africe;

13.

se znepokojením konstatuje, že rámce spolupráce s jednotlivými zeměmi pouze částečně odkazují na mezinárodní normy definující odpovědné investice do zemědělství, že neodkazují ani na dobrovolné pokyny FAO na podporu postupného uplatňování práva na přiměřenou výživu v souvislosti s vnitrostátním zabezpečením potravin z roku 2004, ani na žádné povinnosti soukromých investorů dodržovat lidská práva;

14.

vyzývá EU spolu s jejími členskými státy coby největšího dárce rozvojové pomoci na světě, aby:

15.

vyzývá zúčastněné země, aby:

16.

připomíná závazek smluvních stran Nové aliance týkající se začlenění „dobrovolných pokynů na podporu postupného uplatňování práva na přiměřenou výživu v souvislosti s vnitrostátním zabezpečením potravin“ a žádá smluvní strany Nové aliance, aby se zavázaly k provádění mezinárodních norem definujících odpovědné investice do zemědělství a aby dodržovaly obecné zásady v oblasti podnikání a lidských práv a pokyny OECD týkající se nadnárodních podniků;

17.

trvá na tom, aby Nová aliance posílila řádnou správu přírodních zdrojů a aby přitom zaručila zejména přístup obyvatel k jejich vlastním zdrojům a chránila jejich práva v rámci smluvních práv u transakcí týkajících se přírodních zdrojů;

18.

vyzývá EU, aby spolu s OSN podporovala závazné přijetí Milánské charty a úkolů, jež obsahuje, všemi státy;

19.

připomíná význam, který má pro udržitelné zemědělství regulace vodních zdrojů a boj proti změně klimatu; vyzývá všechny partnery Nové aliance, aby se zaměřili na zlepšení přístupu k vodě a technikám zavlažování a na posílení ochrany životního prostředí a půdy;

20.

vyzývá EU, aby spolu s OSN podporovala přijetí a šíření iniciativy „Milan Urban Food Policy Pact“;

21.

vyzývá zúčastněné země, aby se zavázaly k uplatňování mezinárodních norem, které regulují investice na základě dodržování lidských práv, včetně rámce a pokynů Africké unie pro pozemkovou politiku v Africe a jejích obecných zásad týkajících se rozsáhlých pozemkových investic v Africe;

22.

požaduje, aby byla v plném znění zveřejněna všechna prohlášení o záměru týkající se rámců spolupráce s jednotlivými zeměmi; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby silné institucionální a právní rámce zajistily spravedlivé sdílení rizik a přínosů; zdůrazňuje, že aktivní zapojení občanské společnosti v rámci Nové aliance je za účelem posílení transparentnosti a dosahování jejích cílů zcela zásadní; připomíná, že je nutné podporovat dialog a konzultace se všemi skupinami občanské společnosti;

23.

vyjadřuje politování nad tím, že jediným společným ukazatelem pro deset rámců spolupráce Nové aliance je index podnikání Světové banky;

24.

zdůrazňuje, že soukromé společnosti, které se podílejí na mnohostranných rozvojových iniciativách, by měly nést individuální odpovědnost za své kroky; vyzývá smluvní strany Nové aliance, aby za tímto účelem sestavovaly výroční zprávu o činnostech uskutečňovaných v rámci aliance, přičemž tato zpráva by měla být zveřejňována a dostupná pro místní obyvatele a komunity, a aby zavedly nezávislý mechanismus odpovědnosti, včetně mechanismu umožňujícího místním obyvatelům a komunitám podávat stížnosti; rovněž zdůrazňuje, že investice Nové aliance, které ovlivňují pozemková práva, musí být předmětem nezávislého předběžného hodnocení dopadů a musí být také v souladu s dobrovolnými pokyny Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu;

25.

konstatuje, že nadnárodní společnosti působící v rámci Nové aliance upřednostňují velkoplošné smluvní zemědělství, což přináší riziko marginalizace drobných producentů; vyzývá všech deset afrických států zapojených do Nové aliance, aby zajistily, že mají ze smluvní zemědělské činnosti prospěch jak kupující, tak místní dodavatelé; domnívá se, že za tímto účelem je klíčové posílit kromě jiného organizace zemědělců, a zlepšit tak jejich vyjednávací pozici;

26.

zdůrazňuje, že soukromý sektor již nyní vytváří 90 % pracovních míst v partnerských zemích a potenciál pro zapojení soukromého sektoru je nepopiratelný, jelikož soukromé podniky jsou ideálně přizpůsobeny k poskytnutí udržitelné základny pro mobilizaci domácích zdrojů, což představuje základ jakéhokoli programu pomoci; klade důraz na význam transparentního regulačního rámce, který jasně stanovuje práva a povinnosti všech aktérů, včetně práv chudých zemědělců a zranitelných skupin, neboť bez takového rámce nemohou být tato práva úspěšně chráněna;

27.

požaduje, aby byly rámce spolupráce s jednotlivými zeměmi revidovány tak, aby účinně řešily rizika smluvní zemědělské činnosti a sdružujících programů určených pro drobné zemědělce, a to zajištěním spravedlivých smluvních podmínek, včetně cenových ujednání, dodržování práv žen, podpory udržitelného zemědělství a přiměřených mechanismů pro řešení sporů;

28.

varuje, že výhradní zaměření na přidělování vlastnických práv k půdě často vede k nejistotě drobných producentů potravin a původních obyvatel, zejména žen, neboť jejich práva k půdě nejsou právně uznána a tito lidé jsou zranitelní vůči nespravedlivým obchodům s půdou a vyvlastňování bez souhlasu nebo bez spravedlivého odškodnění;

29.

zdůrazňuje, že je nutné, aby drobní producenti potravin byli zastoupeni ve vedoucích pozicích, což umožní jejich vlastním nezávislým organizacím podporovat je v kontrolování jejich půdy, přírodních zdrojů a programů;

30.

se znepokojením konstatuje, že investoři a místní elity obchodující s půdou často označují cílové oblasti jako „pusté“, „ležící ladem“ nebo „málo využívané“, ačkoli jen velmi málo půdy v Africe skutečně leží ladem kromě jiného z důvodu pastevecké činnosti;

31.

zdůrazňuje, že 1,2 miliardy lidí doposud žije bez stálého přístupu k půdě nebo užívají majetek, na který nemají formální nárok, k němuž nemají vlastnické právo, nemají vyměřené hranice svých pozemků ani právní nebo finanční prostředky k přeměně majetku na kapitál;

32.

vítá začlenění dobrovolných pokynů pro odpovědnou správu půdy, rybolovu a lesů z roku 2012 do všech rámců spolupráce s jednotlivými zeměmi; požaduje účinné provádění a systematické posuzování souladu s uvedenými dobrovolnými pokyny a s cíli udržitelného rozvoje v rámci procesu přezkumu rámců spolupráce s jednotlivými zeměmi;

33.

zdůrazňuje, že by Nová aliance měla důsledně bojovat proti záborům půdy, které poškozují lidská práva tím, že místním komunitám berou pozemky, na nichž závisí jejich produkce potravin a výživa jejich rodin; připomíná, že v některých rozvojových zemích vedly zábory půdy k tomu, že dotčení obyvatelé přišli o práci a o živobytí a museli opustit své domovy;

34.

vyzývá zúčastněné země, aby:

35.

připomíná rovněž, že práva na užívání odvozená od zvykového práva držby by měla být uznávána a chráněna právním systémem v souladu s ustanoveními a rozhodnutími Africké komise pro lidská práva a práva národů;

36.

žádá, aby byla provedena předběžná studie dopadů Nové aliance týkající se práv k půdě a aby byla aliance podmíněna svobodným, předem daným a informovaným souhlasem dotčených místních obyvatel;

37.

podporuje důsledné a inovativní mechanismy monitorování v rámci Výboru pro celosvětové zajišťování potravin; vyzývá EU, aby si po konzultaci s organizacemi občanské společnosti vybudovala silnou pozici s cílem přispět ke globální monitorovací akci během 43. zasedání Výboru pro celosvětové zajišťování potravin v říjnu 2016 a zajistila komplexní a důkladné posouzení využívání a uplatňování dobrovolných pokynů pro odpovědnou správu půdy;

38.

vyzývá vlády dotčených států, aby zajistily, že podniky budou podrobně analyzovat možné dopady své činnosti na lidská práva (náležitá péče), provádět a zveřejňovat nezávislé předběžné analýzy dopadu na lidská práva, sociální práva a práva v oblasti životního prostředí, a zároveň zdokonalí a zajistí přístup k mechanismům pro podávání stížností týkajících se lidských práv na vnitrostátní úrovni, které by byly nezávislé, transparentní, spolehlivé a odpovědné;

39.

vyzývá smluvní strany Nové aliance, aby zavedly nezávislé mechanismy pro řešení stížností těch komunit, které byly dotčeny vyvlastněním půdy v důsledku rozsáhlých investičních projektů;

40.

připomíná, že boj proti podvýživě vyžaduje úzké propojení zemědělství, potravinářství a veřejného zdraví;

41.

připomíná, že je nutné vyvinout veškeré úsilí k dosažení zlepšení výživy, zabezpečení potravin a k boji proti hladu, jak je zakotveno v 2. cíli udržitelného rozvoje; trvá na tom, aby bylo lépe podporováno posilování postavení zemědělských družstev, která jsou klíčová pro rozvoj zemědělství a zabezpečení potravin;

42.

poukazuje na to, že stabilita je vyšší a míra emigrace nižší v oblastech, kde jsou zabezpečeny potraviny na základě zdravé a živé půdy a produktivních zemědělských ekosystémů odolných vůči změně klimatu;

43.

zdůrazňuje, že zásadní význam má vysoce kvalitní a vyvážená výživa, a je přesvědčen, že výživa by měla být ústřední otázkou při (opětovném) budování potravinových systémů;

44.

vyzývá proto, aby se našly způsoby, jak od přílišné závislosti na dovozu potravin přejít k zajištění spolehlivé domácí produkce potravin s upřednostněním místních plodin, které splňují nutriční požadavky; poukazuje na to, že tento přístup je s ohledem na rostoucí proměnlivost klimatu a trhů stále důležitější;

45.

připomíná, že pouhý energetický příjem nemůže být ukazatelem stavu výživy;

46.

zdůrazňuje potřebu strategií, na jejichž základě se omezí na minimum plýtvání potravinami v rámci celého potravinového řetězce;

47.

zdůrazňuje nutnost chránit biologickou rozmanitost; vyzývá členské státy EU, aby investovaly do agroekologických zemědělských postupů v rozvojových zemích v souladu se závěry Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj, doporučeními zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny a cíli udržitelného rozvoje;

48.

podporuje rozvoj politik, které jsou prospěšné pro udržitelná rodinná zemědělská hospodářství, a podněcuje vlády k vytvoření příznivého prostředí (napomáhající politiky, vhodné právní předpisy, participativní plánování za účelem politického dialogu, investice) pro rozvoj rodinných zemědělských hospodářství;

49.

vyzývá africké vlády, aby:

50.

zdůrazňuje, že Nová aliance musí vést ke zřízení regionálně uzpůsobené zemědělské struktury v primárních a zpracovatelských fázích;

51.

vyzývá africké vlády, aby podporovaly solidaritu mezi generacemi a zároveň uznaly její zásadní úlohu v boji proti chudobě;

52.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat programy vzdělávání v oblasti výživy na školách a v místních komunitách;

53.

upozorňuje na skutečnost, že právo na vodu doplňuje právo na potraviny a že rezoluce OSN z roku 2010 dosud nevedla k rozhodným opatřením na zajištění lidského práva na vodu; vyzývá EU, aby přezkoumala návrh Italského výboru pro světovou dohodu o vodě (CICMA) týkající se opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech;

54.

je si vědom zásadního významu, který má přístup k čisté pitné vodě, a dopadu, který na něj může mít zemědělství;

55.

uznává význam, který má přístup k vodě pro zemědělské potřeby, a riziko nadměrného využívání drahocenné vody k zavlažování, a v této souvislosti poukazuje na potřebu omezit nehospodárné zavlažovací praktiky a zdůrazňuje úlohu, kterou mohou hrát agronomické metody uchovávání vody ve zdravé, živé půdě a při ochraňování zdrojů pitné vody před znečištěním;

56.

poukazuje na to, že udržitelnou správou půdy se může ve světě vyprodukovat až o 58 % více potravin (48);

57.

poukazuje na synergii mezi přístupy orientovanými na půdu a na stromy a význam adaptace zemědělských ekosystémů na změnu klimatu; poukazuje zejména na velkou poptávku po palivovém dřevě; upozorňuje především na mnohoúčelové využití stromů, které vážou dusík;

58.

je si vědom specifik zemědělství v tropických a polovyprahlých oblastech, zejména pokud jde o plodiny vyžadující zastínění a ochranu půdy, a domnívá se, že pěstování monokultur, které vyčerpávají zdroje, je zastaralou praxí, přičemž konstatuje, že dárcovské země v rámci Nové aliance od této praxe postupně stále více ustupují;

59.

varuje před nadměrnou závislostí nad nahrazováním produkce potravin produkcí nepotravinových zemědělských komodit, zejména vstupních surovin pro výrobu biopaliv, v iniciativách financovaných Novou aliancí, kdy produkce těchto komodit může mít neblahý vliv na zabezpečení potravin a potravinovou svrchovanost zúčastněných zemí;

60.

upozorňuje, že agronomické postupy podporující přírodní procesy, jako je tvorba ornice, regulace vody, ochrana před škůdci či koloběh živin v rámci uzavřeného cyklu, mohou zajistit dlouhodobou produktivitu a úrodnost s nízkými náklady pro zemědělce i správní subjekty;

61.

poukazuje na to, že chemické přípravky používané v zemědělství mohou být v rozvojových zemích, jako jsou země účastnící se Nové aliance, používány v nadměrném množství nebo nevhodným způsobem;

62.

upozorňuje na to, že tuto situaci ještě zhoršuje negramotnost a nedostatek odpovídajícího zaškolení a že může vést k výskytu výrazně vyššího množství reziduí pesticidů v čerstvém ovoci a zelenině a k otravám a dalším účinkům na zdraví zemědělců a jejich rodin;

63.

připomíná, že na právech zemědělců volně produkovat, vyměňovat a prodávat osivo závisí živobytí 90 % zemědělců v Africe a že rozmanitost osiva je klíčová pro zvyšování odolnosti zemědělství vůči změně klimatu; zdůrazňuje, že žádosti velkých společností o posílení práv šlechtitelů na základě úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin (UPOV) z roku 1991 by neměly vést k zákazu takových neformálních ujednání;

64.

poukazuje na nebezpečí deregulace odvětví osiv v účastnických zemích, které může vést k nadměrné závislosti drobných zemědělců na osivu a přípravcích na ochranu rostlin vyráběných zahraničními společnostmi;

65.

připomíná, že ustanovení Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), která požadují určitou formu ochrany odrůd rostlin, nenutí rozvojové země přijmout režim úmluvy UPOV; zdůrazňuje, že tato ustanovení naopak zemím umožňují vytvářet specifické originální systémy, které budou lépe přizpůsobeny charakteristickým rysům zemědělské produkce každé země a tradičním osivovým systémům zemědělců, přičemž nejméně rozvinuté země, které jsou smluvními stranami Světové obchodní organizace, jsou zproštěny povinnosti dodržovat dotčená ustanovení dohody TRIPS; zdůrazňuje, že originální systémy musejí podporovat cíle a povinnosti stanovené v Úmluvě o biologické rozmanitosti, Nagojském protokolu a Mezinárodní smlouvě o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství a nesmí s nimi být v rozporu;

66.

s politováním konstatuje požadavek velkých společností harmonizovat prostřednictvím regionálních institucí právní předpisy týkající se osiv, které budou založeny na zásadách odlišnosti, uniformity a stability (DUS) v africkém kontextu a které budou bránit rozvoji a růstu osivových systémů zemědělců na národní a regionální úrovni, jelikož v rámci osivových systémů zemědělců nejsou obvykle šlechtěna a uchovávána osiva, která splňují kritéria DUS;

67.

naléhavě žádá členské státy skupiny G7, aby prostřednictví komunitních semenných bank podporovaly osivové systémy řízené zemědělci;

68.

připomíná, že ačkoli komerční odrůdy osiv mohou krátkodobě zlepšit výnosy, tradiční odrůdy zemědělců, krajové odrůdy a související znalosti jsou nejlépe přizpůsobeny specifickému agroekologickému prostředí a změně klimatu; zdůrazňuje, že jejich výkonnost se navíc odvíjí od užívání vstupních zdrojů (hnojiv, pesticidů, hybridních osiv), což pro zemědělce představuje riziko, že uváznou v začarovaném kruhu dluhů;

69.

se znepokojením konstatuje, že zavádění a šíření certifikovaných osiv v Africe zvyšuje závislost drobných zemědělců, zvyšuje pravděpodobnost zadlužení a postupně snižuje rozmanitost osiv;

70.

žádá, aby byly podporovány místní politiky usilující o zaručení důsledného a udržitelného přístupu k rozmanité a výživné stravě v souladu se zásadou vlastní odpovědnosti a subsidiarity;

71.

naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila zohledňování závazků týkajících se práv zemědělců, které EU přijala v rámci Mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství, v rámci veškeré technické a finanční pomoci určené na rozvoj politiky v oblasti osiv; žádá, aby EU podpořila režimy práv duševního vlastnictví, které posilují vývoj místně přizpůsobených odrůd osiv a osiv zemědělců pocházejících z minulých sklizní;

72.

naléhavě žádá členské státy skupiny G8, aby nepodporovaly geneticky modifikované plodiny v Africe;

73.

připomíná, že africký vzorový zákon o biologické bezpečnosti stanoví vysokou srovnávací normu biologické bezpečnosti; je přesvědčen, že veškerá pomoc ze strany zahraničních dárců v oblasti rozvoje biologické bezpečnosti na celostátní a regionální úrovni by tomu měla odpovídat;

74.

naléhavě žádá africké země, aby nezaváděly národní nebo regionální režimy biologické bezpečnosti s nižšími standardy biologické bezpečnosti, než jaké jsou stanoveny v Cartagenském protokolu o biologické bezpečnosti;

75.

vyzývá zúčastněné země, aby daly zemědělcům možnost vyhnout se závislosti na vstupech a podporovaly systémy osiv zemědělců s cílem zachovat a zlepšit zemědělskou rozmanitost prostřednictvím udržování místních státem vlastněných semenných bank, výměny a trvalého rozvoje místních odrůd osiv, a konkrétně pak poskytnutím flexibility, pokud jde o katalogy osiv, aby odrůdy používané zemědělci nebyly vylučovány a bylo zaručeno pokračování tradiční produkce;

76.

vyzývá zúčastněné země, aby ochránily a podporovaly přístup k osivu a zemědělským vstupním zdrojům pro drobné zemědělce, marginalizované skupiny a venkovské komunity a jejich výměnu a aby dodržovaly mezinárodní dohody o nemožnosti patentovat životní a biologické procesy, zejména pokud jde o místní druhy a odrůdy;

77.

zdůrazňuje riziko zvýšené marginalizace žen při rozhodování v důsledku rozvoje pěstování určitých komerčních plodin; konstatuje, že zemědělská odborná příprava je často cílena na muže a má tendenci upozaďovat ženy, které jsou tak vyloučeny z nakládání s půdou a plodinami, o něž se tradičně staraly;

78.

lituje, že rámce spolupráce s jednotlivými zeměmi do značné míry nevymezují přesné závazky týkající se sestavování rozpočtu z hlediska rovnosti žen a mužů, ani nesledují pokrok pomocí údajů členěných podle pohlaví; zdůrazňuje nutnost přejít od abstraktních a obecných závazků ke konkrétním a přesným závazkům v rámci vnitrostátních akčních plánů pro posílení postavení žen jakožto nositelek práv;

79.

naléhavě vyzývá vlády, aby odstranily veškerou diskriminaci žen, pokud jde o přístup k půdě, k programům mikroúvěrů a ke službám, a aby účinně zapojily ženy do přípravy a provádění politik zemědělského výzkumu a rozvoje;

80.

zdůrazňuje, že je nutné zajistit transparentnost veškerého financování poskytovaného společnostem soukromého sektoru a že takové financování musí být zveřejněno;

81.

vyzývá všechny dárce, aby přizpůsobili oficiální rozvojovou pomoc zásadám účinnosti rozvoje, zaměřili se na výsledky s cílem vymýtit chudobu a prosazovali otevřená partnerství, transparentnost a individuální odpovědnost;

82.

vyzývá dárce, aby směřovali podporu pro rozvoj zemědělství do vnitrostátních rozvojových fondů, které poskytují dotace a půjčky drobným zemědělcům a rodinným zemědělským hospodářstvím;

83.

naléhavě žádá dárce, aby podporovali vzdělávání, odbornou přípravu a technické poradenství pro zemědělce;

84.

vyzývá dárce, aby prosazovali vytváření profesních a hospodářských zemědělských organizací a podporovali zakládání zemědělských družstev, která umožňují poskytovat dostupné prostředky produkce a pomáhají zemědělcům zpracovávat a uvádět na trh jejich produkty způsobem, který chrání ziskovost jejich produkce;

85.

je přesvědčen, že financování, které členské státy skupiny G8 poskytují Nové alianci, je v rozporu s cílem podpory domácích místních podniků, jež nemohou soutěžit s nadnárodními společnostmi, které již těží ze svého dominantního postavení na trhu a často získávají obchodní, celní a daňové úlevy;

86.

připomíná, že cílem rozvojové pomoci je omezit výskyt chudoby a z dlouhodobého hlediska ji zcela vymýtit; je přesvědčen, že oficiální rozvojová pomoc by se měla zaměřit na přímou podporu drobných zemědělských hospodářství;

87.

zdůrazňuje, že je nezbytné kromě podpory soukromých investic oživit i veřejné investice do afrického zemědělství a upřednostňovat inovace do agroekologie, aby bylo udržitelným způsobem zvýšeno zabezpečení potravin a omezena chudoba a hlad, a to za současné ochrany biologické rozmanitosti a respektování znalostí a inovací původních obyvatel;

88.

zdůrazňuje, že členské státy skupiny G7 by měly zaručit africkým zemím právo na ochranu jejich zemědělského odvětví prostřednictvím celních a daňových režimů, které zvýhodňují rodinná zemědělská hospodářství a drobné zemědělce;

89.

vyzývá EU, aby vyřešila výše uvedené nedostatky Nové aliance, aby posílila její transparentnost a zdokonalila její správu a zajistila soudržnost opatření prováděných v jejím rámci s cíli rozvojové politiky;

90.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a smluvním stranám Nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu.