EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 7.7.2016
COM(2016) 445 final
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ
o provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS
Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS
1.Úvod
Nařízení o stavebních výrobcích 1 nahradilo dřívější směrnici o stavebních výrobcích, kterou se stanovovaly harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh v EU. Nařízení o stavebních výrobcích se uplatňuje v plném rozsahu od července 2013.
Tato zpráva Evropskému parlamentu a Radě podle čl. 67 odst. 2 nařízení o stavebních výrobcích předkládá informace o stavu provádění nařízení o stavebních výrobcích, včetně získaných zkušeností, míry dosažení cílů nařízení o stavebních výrobcích a problémů, u kterých je třeba zajistit zlepšení.
Věcné důkazy, o které se tato zpráva opírá, pocházejí ze zpráv členských států a zúčastněných stran předkládaných Komisi, z pravidelné zpětné vazby obdržené z členských států a od hlavních zúčastněných stran, zejména prostřednictvím poradní skupiny, Stálého výboru pro stavebnictví a skupiny správní spolupráce v oblasti dozoru nad trhem (AdCo-CPR) a z externí studie vypracované v červenci 2015 pod názvem „Analýza provádění nařízení o stavebních výrobcích“ 2 .
Tato zpráva se nezabývá problémy již zahrnutými do zvláštních studií, zpráv vypracovaných Komisí a zpráv, které mají být vypracovány později v průběhu tohoto roku. Jedná se mimo jiné o zprávu z roku 2014 o nebezpečných látkách 3 , zprávu o výkonu přenesených pravomocí přijatou v roce 2015 4 a připravovanou zprávu o financování Evropské organizace pro technické schvalování (EOTA), která má být předložena 1. ledna 2017 5 .
Obdobně jsou soudržnost právních předpisů EU vztahujících se na odvětví stavebnictví, včetně nařízení o stavebních výrobcích, i související náklady a přínosy pro tento sektor předmětem odvětvové kontroly účelnosti plánované na rok 2017. Pokud jde o ekonomický dopad nařízení o stavebních výrobcích, byla zahájena studie, jejíž výsledky by podle předpokladů měly být k dispozici v létě 2016.
2.Přístup nařízení o stavebních výrobcích
Cíle nařízení o stavebních výrobcích
Hlavní cíl nařízení o stavebních výrobcích zůstává stejný jako v případě směrnice o stavebních výrobcích, tj. zajistit lepší fungování jednotného trhu a zlepšit volný pohyb stavebních výrobků v EU prostřednictvím stanovených harmonizovaných podmínek pro uvádění stavebních výrobků na trh.
Nařízení o stavebních výrobcích má rovněž konkrétní operativní cíle: zjednodušení stávajícího systému 6 , objasnění použitých koncepcí a vymezených pojmů a zvýšení důvěryhodnosti celé struktury. Všechny tyto cíle rovněž přispívají k naplňování politiky EU týkající se malých a středních podniků, jejímž účelem je zajistit pro malé a střední podniky, zejména pak mikropodniky, rovné podmínky.
Přístup nařízení o stavebních výrobcích přispívá k naplňování strategie Evropské unie nazvané „Evropa 2020“ 7 a k dosažení cílů akčního plánu „Stavebnictví 2020“ 8 , zejména pak udržitelné konkurenceschopnosti odvětví stavebnictví a jeho podniků.
Fungování nařízení o stavebních výrobcích
Systém vycházející z nařízení o stavebních výrobcích harmonizuje podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh, neboť vytváří společný technický jazyk, který slouží k vymezení základních charakteristik s ohledem na naplňování harmonizovaných technických specifikací: harmonizovaných norem a evropských dokumentů pro posuzování. Mají pokrývat oblast základních požadavků na stavby 9 . Vztahuje-li se na stavební výrobek harmonizovaná norma 10 nebo je-li pro něj vystaveno evropské technické posouzení, vypracuje výrobce prohlášení o vlastnostech a připojí k výrobku označení CE.
Nařízení o stavebních výrobcích se ve své snaze o konsolidaci jednotného trhu pro stavební výrobky již nezaměřuje na obecné zásady původně stanovené v nařízení Rady o novém přístupu k technické harmonizaci a normalizaci 11 a následně pozměněné rozhodnutím č. 768/2008/ES o společném rámci pro uvádění výrobků na trh 12 . Hlavní rozdíly jsou následující:
Rozdělení pravomocí mezi EU a členskými státy: EU se zabývá pravidly pro přístup na jednotný trh. Členské státy nesou odpovědnost za požadavky v oblasti bezpečnosti, životního prostředí a energie vztahující se na stavby.
Harmonizované podmínky pro uvádění na trh: namísto harmonizace stavebních výrobků nebo požadavků vztahujících se na stavební výrobky se právní předpisy EU (nařízení o stavebních výrobcích) omezují na vytvoření harmonizovaných podmínek pro uvádění těchto výrobků na trh. Harmonizované technické specifikace mají usnadnit volný oběh stavebních výrobků a umožnit hospodářským subjektům plně využívat výhod jednotného trhu.
Díky společnému technickému jazyku mohou odborníci, orgány veřejné správy a uživatelé stavebních výrobků získat spolehlivé informace umožňující porovnat vlastnosti výrobků. K dalším výhodám patří následující:
výrobky je nutné testovat pouze jednou v souladu s harmonizovanou normou nebo evropským dokumentem pro posuzování;
vnitrostátní orgány mohou s odkazem na harmonizované normy nebo evropské dokumenty pro posuzování stanovit požadavky týkající se vlastností;
uživatelé stavebních výrobků mohou lépe vymezit svoje požadavky týkající se vlastností;
dozor nad trhem se může spolehnout na jednu společnou strukturu informací.
Obecné informace o provádění nařízení
Vzhledem k tomu, že nařízení o stavebních výrobcích přináší novou dokumentaci, postupy a povinnosti, uvedené nařízení stanovuje přechodné období. Nařízení o stavebních výrobcích se v plném rozsahu používá od 1. července 2013, tj. méně než tři roky před vypracováním této zprávy. Jde o jeden z důvodů, proč provádění některých aspektů nařízení o stavebních výrobcích ještě nelze plně posoudit a proč je toto posouzení zčásti předběžné.
V souvislosti s přechodem Komise zahájila informační kampaně, které se převážně zaměřovaly na hospodářské subjekty, zejména malé a střední podniky, ale také na orgány veřejné správy a uživatele stavebních výrobků 13 . Informační kampaně zaměřující se na příslušné členy nebo území vedlo také několik odvětvových sdružení a orgánů veřejné správy.
Celkově byly všechny prvky, které nařízení o stavebních výrobcích vyžadovalo, všemi příslušnými subjekty zavedeny: například po celé Evropě jsou k dispozici oznámené subjekty a subjekty pro technické posuzování 14 ; v členských státech jsou k dispozici kontaktní místa pro stavební výrobky. Některé aspekty však dosud nebyly realizovány v plném rozsahu a vyžadují další úsilí, čemuž se blíže věnují následující oddíly.
3.Pravidla pro uvádění stavebních výrobků na trh
K uvedení stavebního výrobku na trh v EU je potřeba prohlášení o vlastnostech a označení CE. Používat je musí výrobci výrobků spadajících do harmonizované oblasti 15 . Jedná se rovněž o jediný způsob poskytování informací 16 o vlastnostech výrobků ve vztahu k základním charakteristikám 17 vymezeným prostřednictvím nařízení o stavebních výrobcích.
Má-li být systém informování o vlastnostech výrobků zřízený na základě nařízení o stavebních výrobcích efektivní, je nutné jednotné uplatňování. Pravidla týkající se harmonizovaných podmínek pro uvádění stavebních výrobků na trh tudíž musí být stanovena na úrovni EU v nařízení o stavebních výrobcích nebo prostřednictvím uvedeného nařízení. Pokud by orgány veřejné správy v členských státech zvolily svoje vlastní přístupy, poškodilo by to soudržnost a přispělo by to k fragmentaci jednotného trhu.
V rozporu se zásadami nařízení o stavebních výrobcích jsou však v několika členských státech nadále používány národní značky 18 . Nejsou povoleny národní ex-ante procesy ani ověřování vztahující se k harmonizované oblasti 19 . Týká se to také dobrovolných značek bez národního významu, neboť nadměrně brání volnému pohybu stavebních výrobků s označením CE, například jsou-li spojeny s náročnějším systémem posuzování a ověřování stálosti vlastností (AVCP) zavedeným stavebními úřady nebo pojišťovnami či jsou-li spojeny s finančními pobídkami.
Uvedené bylo potvrzeno rozsudkem Soudního dvora EU v případu C-100/13 20 , ve kterém bylo uvedeno, že členské státy by neměly stanovovat další požadavky. Uplatňování tohoto rozsudku na základě nařízení o stavebních výrobcích a jeho široký záběr napříč všemi harmonizovanými normami potvrzují závaznou povahu společného technického jazyka. Vzhledem k tomu, že harmonizovaný systém vytvořený v nařízení o stavebních výrobcích nebo prostřednictvím uvedeného nařízení je považován za úplný, 21 není ponechán žádný prostor pro jiné systémy zabývající se uváděním stavebních výrobků na trh v harmonizované oblasti. Komise tudíž požádala všechny členské státy o sladění národních systémů s těmito zásadami a pozorně sleduje změny, které členské státy provádějí.
Dalším důležitým problémem při provádění nařízení, který identifikovala celá řada zúčastněných stran, je to, že se značně překrývají informace vyžadované v prohlášení o vlastnostech a v označení CE, což představuje další administrativní a finanční zátěž. Na základě pružného výkladu čl. 9 odst. 2 by značka CE mohla obsahovat pouze nejdůležitější informace a další informace by mohly být uvedeny v prohlášení o vlastnostech. Prohlášení o vlastnostech by bylo buď uváděno v papírové podobě přiložené k výrobku, elektronicky nebo prostřednictvím internetové stránky. Tím by se mohla zmírnit zátěž, kterou to představuje pro výrobce, a mohlo by to přispět k naplňování cílů nařízení o stavebních výrobcích, pokud jde o zjednodušení. Komise nadále podporuje takové zjednodušené a pružné řešení, neboť se tím rovněž zajišťuje právní jistota pro výrobce, kteří nechtějí různé výklady na úrovni členských států.
4.Kontaktní místa pro stavební výrobky
Kontaktní místa pro stavební výrobky zřizovaná všemi členskými státy k poskytování informací o vnitrostátních pravidlech fungují a odpovídají na žádosti o informace vznášené subjekty působícími v tomto odvětví. Evropská komise zveřejňuje seznam kontaktních míst pro stavební výrobky a svolává pravidelná jednání těchto kontaktních míst s cílem zajistit odpovídající koordinaci a sdílení osvědčených postupů.
Povědomí o službách nabízených kontaktními místy pro stavební výrobky však mezi subjekty působícími v tomto odvětví zůstává relativně nízké a působení těchto kontaktních míst vyvolává určité otázky ohledně doby odezvy a kvality poskytovaných informací.
Komise zvažuje způsoby, jak situaci zlepšit, včetně iniciativy nazvané Jednotná digitální brána (Single Digital Gateway), jejímž účelem je zefektivnit stávající platformy na úrovni EU a národní platformy poskytující informace a služby týkající se práv souvisejících s jednotným trhem.
Souběžně s iniciativami Komise musí členské státy i nadále přispívat ke zlepšení fungování svých kontaktních míst pro stavební výrobky a ke zvyšování povědomí o těchto kontaktních místech v sektoru stavebnictví.
5.Harmonizované normy
Na základě nařízení o stavebních výrobcích je hlavním zdrojem společného technického jazyka v této oblasti 457 existujících harmonizovaných norem citovaných v Úředním věstníku Evropské unie a více než 2 000 souvisejících podpůrných norem. Harmonizované normy podle odhadů zatím pokrývají cca 75 až 80 % všech stavebních výrobků. Většina těchto norem začala platit krátce po té, co nabylo plné účinnosti nařízení o stavebních výrobcích, což částečně vysvětluje dojem některých zúčastněných stran, že na základě nařízení o stavebních výrobcích došlo k radikálním změnám.
Na rozdíl od harmonizovaných norem vypracovaných na základě harmonizovaných právních předpisů Unie plně vycházejících z nového právního rámce 22 mají harmonizované normy vycházející z nařízení o stavebních výrobcích pouze popsat metody a kritéria posuzování vlastností stavebních výrobků ve vztahu k základním charakteristikám stavebních výrobků. Obecně tedy nestanovují požadavky ohledně samotných vlastností výrobků. Je to důsledkem výše popsaného rozdělení pravomocí mezi EU a členskými státy.
Jedním ze specifik nařízení o stavebních výrobcích je to, že předpokládá povinné používání harmonizovaných norem výrobci při uvádění stavebních výrobků na trh a orgány členských států při stanovování požadavků ohledně jejich používání 23 . To znamená, že všechny zúčastněné strany se mohou opírat o zavedená jednotná pravidla a nemusí k těmto účelům používat jiné (vnitrostátní) nástroje 24 .
Vzhledem k tomu, že používání harmonizovaných norem je pro stavební výrobky povinné a tyto normy mají velký dopad na trh, je obzvláště důležité, aby harmonizované normy dosahovaly vysoké kvality. Postupy jejich přijímání musí být navrhovány a uplatňovány s ohledem na dosažení tohoto cíle. Obzvláště důležité je, aby různé kategorie zúčastněných stran 25 byly přiměřeně a spravedlivě zastoupeny a aby byla dodržovaná pravidla uvedená v čl. 3 odst. 3 a v článku 27 nařízení o stavebních výrobcích týkající se zavedení nových tříd nebo mezních úrovní vlastností. U těchto dvou aspektů se nabízí prostor ke zlepšení.
Vzhledem k tomu, že většina harmonizovaných norem pochází z doby, kdy byla uplatňována směrnice o stavebních výrobcích, a všechny tyto směrnice byly vypracovány na základě pověření vydaných za účelem normalizace obvykle před 10 až 20 lety, některé normy nyní vyžadují revizi v souladu s technickým vývojem a vývojem na trhu. Kromě toho dosud nedošlo k důkladnému osvojení všech specifických rysů nařízení o stavebních výrobcích. Přechod ze směrnice k nařízení o stavebních výrobcích vyžadoval, aby se zúčastněné strany, evropské normalizační organizace a úřady v členských státech naučily přejímat tyto nové rysy a přenést je do harmonizovaných norem. Tento proces byl zahájen s určitým zpožděním a příslušná úprava teprve probíhá.
Tyto okolnosti vyžadují větší sledování a dohled ze strany Komise. V důsledku toho významný počet nominovaných harmonizovaných norem není v Úředním věstníku Evropské unie uveden, dokud nejsou provedeny příslušné úpravy nebo dokud nedojde k přijetí aktů v přenesené pravomoci s cílem zahrnout příslušné třídy a/nebo mezní úrovně. Průběžná spolupráce s poradci z Evropského výboru pro normalizaci (CEN) bude zásadní při zlepšování situace před tím, než jsou harmonizované normy předloženy Komisi za účelem zveřejnění referenčních údajů v Úředním věstníku Evropské unie.
Přestože nařízení o stavebních výrobcích nepřineslo rozsáhlé změny obecného rámce pro harmonizované normy v této oblasti, zúčastněné strany nedávno požadovaly rychlejší a efektivnější proces normalizace, kdy by normy lépe reagovaly na potřeby uživatelů. Úplnost harmonizovaných norem vycházejících z nařízení o stavebních výrobcích, kterou potvrdil Soudní dvůr EU v případu C-100/13 zmíněném výše 26 , ještě vyžaduje přizpůsobení celé řady norem 27 . Kromě toho musí být předkládány nové nebo revidované normalizační požadavky 28 a musí být dořešeny harmonizační normy dosud nevyhlášené v Úředním věstníku EU. Toho všeho lze dosáhnout pouze prostřednictvím rozšířené spolupráce mezi CEN, členskými státy, subjekty působícími v tomto odvětví, Komisí a příslušnými zúčastněnými stranami, zejména pak prostřednictvím společné iniciativy v oblasti normalizace 29 .
6.Evropská organizace pro technické schvalování (EOTA)
V případě produktů, u kterých nelze vlastnosti posuzovat zcela na základě harmonizovaných norem, nařízení o stavebních výrobcích 30 stanovuje zvláštní postupy zahrnující žádost výrobců o evropské technické posouzení a vypracování a přijetí evropských dokumentů pro posuzování Evropskou organizací pro technické schvalování, organizací subjektů pro technické posuzování.
Bylo dosaženo cílů Evropské organizace pro technické schvalování vymezených v nařízení o stavebních výrobcích a vyplývajících ze zkušeností a kritiky směrnice o stavebních výrobcích: zkrátit a zjednodušit postupy, snížit náklady vznikající výrobcům a zajistit větší transparentnost těchto postupů. Prvním krokem při přechodu od schvalování výrobků k pouhému posuzování jejich vlastností bylo zavedení souboru zásad 31 , které byly následně rozpracovány v konkrétní postupy pro navrhování a schvalování evropských dokumentů pro posuzování 32 . Dodržování těchto zásad bylo v pořádku díky většímu zapojení dotčených výrobců a Komise do těchto postupů.
Od listopadu 2011 většina členských států určila s využitím elektronických nástrojů Komise a v souladu s přísnými kritérii stanovenými v nařízení o stavebních výrobcích a na základě uvedeného nařízení subjekty pro technické posuzování 33 . Žádosti o evropské technické posouzení a tudíž i přípravu návrhu evropských dokumentů pro posuzování vyřizuje zejména omezený počet subjektů pro technické posuzování.
Přechod ze směrnice k nařízení o stavebních výrobcích však zatím není dokončen. Téměř 90 % evropských technických posouzení vydaných na základě nařízení o stavebních výrobcích dosud vychází z pokynů pro evropská technická schválení, které slouží jako evropský dokument pro posuzování 34 . Zásady, kterými se tyto postupy řídí, byly dohodnuty s Evropskou organizací pro technické schvalování a musí být dodržovány, aby se předešlo případným komplikacím zejména pro dotčené výrobce. Probíhá přeměna pokynů pro evropská technická schválení v evropské dokumenty pro posuzování, a to počínaje těmi nejčastěji používanými 35 . Evropská technická schválení vydaná na základě směrnice o stavebních výrobcích (do 30. června 2013) mohou výrobci používat jako evropská technická posouzení až do konce jejich platnosti (maximálně pět let, tj. potenciálně do 30. června 2018) 36 .
Změna paradigmatu v rámci subjektů pro technické posuzování ze „schvalování výrobku“ na „posuzování vlastností“ je hlavní výzvou, pokud jde o správné provádění ustanovení nařízení o stavebních výrobcích upravujících navrhování a přijímání evropských dokumentů pro posuzování. Po přijetí prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1062/2013 o formátu evropského technického posouzení pro stavební výrobky 37 se Evropská organizace pro technické schvalování a Komise dohodly na zásadách, kterými se bude řídit navrhování evropských dokumentů pro posuzování, a na základě zkušeností získaných v těchto procesech vypracovaly podrobné pokyny 38 . Uvedené umožnilo první zveřejnění odkazů na evropské dokumenty pro posuzování v Úředním věstníku v červenci 2015 39 .
Evropská organizace pro technické schvalování neinformovala Komisi o nutnosti řešit jakékoliv neshody mezi subjekty pro technické posuzování podle článku 23 nařízení o stavebních výrobcích. To však neznamená, že takové neshody neexistují, zejména pak vzhledem k tomu, že při přijímání evropských dokumentů pro posuzování v rámci Evropské organizace pro technické schvalování došlo ke zpoždění 40 .
Na závěr je tedy možné říct, že články 19, 20, 21 a 24 nařízení o stavebních výrobcích fungují v souladu se stanovenými cíli. Praktický přechod ze směrnice k nařízení o stavebních výrobcích by mohl být rychlejší a stanovené postupy by bylo možné ještě dále zefektivnit. Obecně však lze zlepšení potřebného k zajištění rychlejšího a transparentnějšího dokončení evropských dokumentů pro posuzování dosáhnout bez regulačních návrhů 41 .
7.Oznámené subjekty a oznamující orgány
Důvěryhodnost systému zřízeného na základě nařízení o stavebních výrobcích do značné míry závisí na oznámených subjektech 42 , které musí plnit přísné požadavky, pokud jde o technickou způsobilost, nestrannost a odpovědnost 43 . Obzvláštní pozornost by měla být věnována jejich nezávislosti, tedy kritériu zdůrazňovanému při přijímání nařízení o stavebních výrobcích. Odpovědnost za postupy pro oznamování a monitorování na vnitrostátní úrovni nesou oznamující orgány určené členskými státy 44 .
Činnosti skupiny oznámených subjektů a jejích podskupin byly podpořeny posíleným regulačním rámcem v nařízení o stavebních výrobcích 45 . Tato koordinace je nezbytná k zajištění jednotného uplatňování stanovených pravidel tak, aby se předešlo občasné kritice kvůli různorodosti postupů v této oblasti.
Větší právní jistoty a soudržnosti bylo dosaženo, kdy byla příloha V nařízení o stavebních výrobcích upravena nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 568/2014 ze dne 18. února 2014 46 . Uvedené nařízení objasňuje míru zapojení a úlohu oznámených subjektů při posuzování a ověřování stálosti vlastností stavebních výrobků. V důsledku toho oznámené subjekty nyní lépe chápou svoje povinnosti.
Přechod ze směrnice k nařízení o stavebních výrobcích přinesl změnu paradigmatu i v případě oznámených subjektů. Některé z nich se musí ještě přizpůsobit a kromě dalšího vysvětlení svých funkcí plně zohlednit pokrok dosahovaný v případě cílených činností v oblasti certifikace 47 . Uvedené rovněž souvisí s používáním akreditačních norem pro účely oznamování.
Zpětná vazba obdržená v souvislosti s uplatňováním ustanovení nařízení o stavebních výrobcích v této oblasti naznačuje, že některá pravidla by mohla být vymezena přesněji 48 . Obdobně by těmto ustanovením 49 prospělo další přezkoumání toho, zda by se měla distancovat od zásad nového přístupu 50 .
8.Mikropodniky a zjednodušení
Ve snaze nastolit pro malé a střední podniky a mikropodniky rovné podmínky nařízení o stavebních výrobcích umožňuje výjimku z povinnosti vypracovat prohlášení o vlastnostech 51 a zjednodušené postupy pro uvádění stavebních výrobků na trh 52 .
V současné fázi provádění nařízení jsou zkušenosti s praktickým používáním většiny z těchto možností ještě omezené, a to s výjimkou pravidel týkajících se zjednodušených postupů pro systémy tříd bez zkoušek, sdílení a kaskádového řazení 53 . Tato ustanovení jsou tam, kde je to relevantní, často používaná.
Prozatím však neexistují žádné listinné důkazy o používání jiných dotčených možností. To by mohlo znamenat, že dosud nedošlo k předpokládanému zmírnění finanční a administrativní zátěže pro podniky. Zúčastněné strany mimo jiné uvádí následující důvody pro toto omezené uplatňování:
různorodé postupy a výklady v jednotlivých členských státech;
nízká informovanost subjektů působících v tomto odvětví o těchto možnostech;
nejistota ohledně významu hlavních pojmů uvedených v nařízení o stavebních výrobcích;
problémy s prokazováním „ekvivalence“ a/nebo poskytováním alternativní technické dokumentace;
pochybnosti ohledně skutečného rozsahu souvisejících finančních úspor;
obava z nesouhlasu úřadů nebo uživatelů v případě, že postupy nejsou (správně) uplatňovány.
Zejména tyto obavy ovlivnily možnost mikropodniků uplatňovat zjednodušené postupy podle článku 37 tak, jak bylo v regulačním procesu pro nařízení o stavebních výrobcích zamýšleno.
Zdá se, že k dosažení pokroku je potřeba komplexní přístup s dalším rozpracováním stanovených zásad ve snaze lépe naplňovat očekávání malých a středních podniků, zejména pak mikropodniků, působících ve stavebnictví v EU. Komise tento vývoj podpoří projednáním problému na technické platformě.
9.Dozor nad trhem
V rámci nového právního rámce přijatého v roce 2008 nařízení (ES) č. 765/2008 54 vytvořilo hlavní administrativní rámec pro dozor nad trhem v členských státech, zatímco rozhodnutí č. 768/2008/ES obsahovalo referenční ustanovení o jednotlivých postupech dozoru nad trhem: tato ustanovení měla být vložena do právních předpisů vztahujících se k příslušnému odvětví. Články 56 až 59 nařízení o stavebních výrobcích vztahující se k dozoru nad trhem tudíž do značné míry vycházejí z článků R31 až R34 rozhodnutí č. 768/2008/ES, avšak byly přizpůsobeny příslušnému kontextu. Tyto úpravy by bylo možné vnímat jako dílčí příčinu některých z problémů týkajících se dozoru nad trhem, které byly při provádění nařízení o stavebních výrobcích zaznamenány 55 .
Fungování orgánů dozoru nad trhem v členských státech vychází od nabytí platnosti k 1. lednu 2010 z nařízení (ES) č. 765/2008 a všechny členské státy tyto orgány pro stavební výrobky řádně zřídily, přestože s odlišnými zdroji a různorodým skutečným dopadem na trh. V posledních několika letech postupně zintenzivnila spolupráce v rámci skupiny správní spolupráce v oblasti dozoru nad trhem, částečně i díky nové finanční podpoře, kterou činnosti této skupiny poskytla EU. Skupina správní spolupráce v oblasti dozoru nad trhem nedávno zorganizovala několik společných akcí souvisejících s dozorem nad trhem a účinně přispěla k rozvoji systému ICSMS 56 , který má lépe sloužit potřebám stavebnictví. Ve snaze zajistit bezpečné používání stavebních výrobků byl rovněž používán systém RAPEX, vytvořený na základě směrnice 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků.
Další průběžný rozvoj v rámci skupiny správní spolupráce v oblasti dozoru nad trhem zahrnuje přípravu odvětvového přístupu k posuzování rizik stavebních výrobků. Kromě toho se orgány v členských státech potýkají s aktuálními problémy při uplatňování článků 56 až 58 nařízení o stavebních výrobcích ve snaze související postupy zefektivnit 57 . Uvedený vývoj je velkým přínosem pro budoucí rozhodování o zlepšování dozoru nad trhem v členských státech.
10.Závěry, doporučení a další postup
Nařízení o stavebních výrobcích je prováděno pouze po relativně krátkou dobu, takže ještě nebylo dosaženo všech cílů, o jejichž naplnění nařízení o stavebních výrobcích usiluje. Významná část vykazovaných problémů souvisí s obtížemi při provádění a zpožděným přizpůsobováním zúčastněnými stranami. Před přijetím konečných závěrů ohledně fungování uvedeného právního předpisu je potřeba ještě zlepšit jeho provádění, zejména na vnitrostátní úrovni (například jednotný výklad a odstranění překážek bránících volnému pohybu), avšak také ze strany dalších aktérů, např. Evropského výboru pro normalizaci (CEN) a Evropské organizace pro technické schvalování (EOTA). Z tohoto důvodu Komise nepovažuje za vhodné v této fázi navrhovat změny nařízení o stavebních výrobcích.
Komise si však je jednoznačně vědoma toho, je potřeba pokračovat v dialogu s členskými státy a dalšími zúčastněnými stranami, pozorně sledovat situaci a vymáhat dodržování stávajících pravidel.
V návaznosti na předchozí snahu o vysvětlení a ve snaze dále podpořit odpovídající a jednotné provádění nařízení o stavebních výrobcích by se s důrazem na oblasti identifikované v této zprávě mohlo jednat zejména o vypracování dalších výkladových materiálů a doporučení i o opatření v oblasti komunikace a zvyšování informovanosti.
Je zde možnost prostřednictvím norem lépe reagujících na potřeby svých uživatelů díky úzké a účinné spolupráci mezi CEN, členskými státy, subjekty působícími v příslušném odvětví a Komisí dosáhnout rychlejšího a efektivnějšího procesu normalizace.
Pokud jde o Evropskou organizaci pro technické schvalování, bylo by možné zefektivnit procesní pravidla stanovená v příloze II nařízení o stavebních výrobcích a dosáhnout tak prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci rychlejšího a transparentnějšího dokončení evropských dokumentů pro posuzování.
V této fázi se Komise domnívá, že je potřeba dále vysvětlit některá ustanovení nařízení o stavebních výrobcích s cílem podpořit jednotné uplatňování, zejména pak následující ustanovení:
• článek 5 upravující výjimky z povinnosti vypracovat prohlášení o vlastnostech;
• článek 6 o obsahu prohlášení o vlastnostech;
• čl. 9 odst. 2 o informacích doplňovaných k označení CE;
• článek 37 o zjednodušených postupech pro mikropodniky;
• článek 38 o zjednodušených postupech pro výrobky vyráběné jednotlivě nebo nesériově;
• články 56-58 o postupech vztahujících se k dozoru nad trhem.
Komise hodlá nadále pozorně sledovat provádění uvedeného nařízení s cílem identifikovat další potenciální problémy, které ještě nebyly vyřešeny doplňujícím výkladem.
Komise se zapojí do dalšího dialogu s příslušnými zúčastněnými stranami ohledně problémů zjištěných prostřednictvím technických platforem, který má proběhnout do konce roku 2016. Komise fungování nařízení o stavebních výrobcích přezkoumá v okamžiku, kdy je možné očekávat, že nařízení o stavebních výrobcích dosáhne stádia větší zralosti, a s ohledem na výstupy výše uvedeného dialogu a výsledky nadcházejících souvisejících studií, odvětvových hodnocení a zpráv 58 .
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS, Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 5.
http://bookshop.europa.eu/en/analysis-of-the-implementation-of-the-construction-products-regulation-pbET0415686/, http://bookshop.europa.eu/en/analysis-of-the-implementation-of-the-construction-products-regulation-pbET0415688/, http://bookshop.europa.eu/en/analysis-of-the-implementation-of-the-construction-products-regulation-pbET0115716/.
COM(2014)511, 7.8.2014, podle čl. 67 odst. 1.
COM(2015)449, 16.9.2015, podle čl. 61 odst. 1.
V souladu s čl. 34 odst. 2 nařízení o stavebních výrobcích.
Nařízení o stavebních výrobcích bylo tudíž uvedeno v průběžném programu Komise, pokud jde o aktualizaci a zjednodušení acquis communautaire, a v roce 2014 zařazeno do programu REFIT (Program pro účelnost a účinnost právních předpisů).
http://ec.europa.eu/europe2020/index_cs.htm.
Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě, „Strategie pro udržitelnou konkurenceschopnost odvětví stavebnictví a jeho podniků“, COM(2012) 433, 31.7.2012.
Viz příloha I nařízení o stavebních výrobcích.
V souladu s vymezením v čl. 2 odst. 1 nařízení o stavebních výrobcích.
Nařízení Rady ze dne 7. května 1985, Úř. věst. C 136 ze dne 4.8.1985.
Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 82.
Konference z června 2012, video z roku 2014 a brožura z roku 2015 („Označení ES v případě stavebních výrobků — krok za krokem“, http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents?tags=ce-guide).
Nando, na adrese: http://ec.europa.eu/growth/tools-databases/nando/index.cfm?fuseaction=directive.notifiedbody&dir_id=33.
Podle čl. 4 odst. 1 tato oblast zahrnuje výrobky, na které se vztahují harmonizované normy, a výrobky, pro které bylo vydáno evropské technické posouzení.
Po přijetí nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 157/2014 ze dne 30. října 2013 o podmínkách týkajících se zpřístupňování prohlášení o vlastnostech stavebních výrobků na internetové stránce mohou výrobci prohlášení o vlastnostech zpřístupňovat elektronicky. Jde o důkaz toho, že tento přístup je v příslušném odvětví používán a vnímám pozitivně.
Srov. čl. 4 odst. 2 nařízení o stavebních výrobcích.
Značky (či obecněji postupy vytváření ex-ante požadavků pro výrobce) s národním významem.
Oblast základních požadavků týkajících se staveb podle přílohy I nařízení o stavebních výrobcích.
http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?td=ALL&language=en&jur=C,T,F&num=c-100/13 %23.
Viz odst. 62 rozsudku v případu C-100/13.
Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 768/2008 ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS, Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 82.
Srov. čl. 4 odst. 2, čl. 8 odst. 3, čl. 8 odst. 6 a čl. 17 odst. 5.
Přístup k harmonizovaným normám je důležitou otázkou, což uznává i generální advokát Soudního dvora EU ve svém stanovisku (zejména v odstavci 51) ze dne 28.1.2016 v případu C613/14. Toto stanovisko rovněž zdůraznilo použitelnost norem v rámci mechanismu harmonizace v EU. Kromě toho evropská veřejná ochránkyně práv nedávno svojí zprávou z 11.12.2015 uzavřela dotaz k tomuto tématu Q2/2013/EIS.
Viz čl. 17 odst. 2 nařízení o stavebních výrobcích.
Viz poznámka pod čarou 16.
Zejména v souvislosti s určitými základními požadavky týkajícími se staveb.
Vzhledem k tomu, že změny stávajících norem by měly být prováděny na základě zkráceného postupu pro udělování pověření.
Rozhodnutí Komise ze dne 1. června 2016 o schválení a podepsání společné iniciativy v oblasti normalizace, C(2016)3211.
Srov. čl. 19 odst. 1 vymezující rozsah těchto činností.
Srov. článek 20.
Srov. čl. 19 odst. 2 a 3 a příloha II nařízení o stavebních výrobcích; srov. rovněž článek 21.
Srov. články 29 a 30 a tabulka 2 v příloze IV nařízení o stavebních výrobcích; pokyny Komise podle čl. 29 odst. 4 byly rovněž řádně sděleny členským státům. Do května 2016 bylo v 25 zemích, včetně tří zemí Evropského sdružení volného obchodu, určeno 50 subjektů pro technické posuzování. Žádný subjekt pro technické posuzování dosud neurčilo šest členských států.
Srov. čl. 66 odst. 3 nařízení o stavebních výrobcích.
Odkaz na první upravený evropský dokument pro posuzování tohoto druhu byl v Úředním věstníku EU zveřejněn v květnu 2016.
Srov. čl. 66 odst. 4 nařízení o stavebních výrobcích.
Úř. věst. L 289, 31.10.2013, s. 42-43; tento akt vychází z čl. 26 odst. 3 nařízení o stavebních výrobcích.
Srov. článek 24 nařízení o stavebních výrobcích.
Do května 2016 bylo v Úředním věstníku zveřejněno 40 evropských dokumentů pro posuzování.
Evropská organizace pro technické schvalování zatím Komisi nenahlásila ani žádné zpoždění při přípravě evropských dokumentů pro posuzování podle přílohy II odst. 6 nařízení o stavebních výrobcích.
Procesní pravidla stanovená v příloze II nařízení o stavebních výrobcích by bylo možné zefektivnit prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci (srov. čl. 19 odst. 3 a čl. 60 písm. d)).
Tyto orgány vykonávají úkoly určené třetím stranám při posuzování a ověřování stálosti vlastností (AVCP) u stavebních výrobků. Do května 2016 bylo oznámeno 623 oznámených subjektů.
Požadavky týkající se oznámených subjektů jsou uvedeny v článku 43 nařízení o stavebních výrobcích.
Srov. článek 40 nařízení o stavebních výrobcích.
Srov. čl. 43 odst. 11 a článek 55 nařízení o stavebních výrobcích.
Úř. věst. L 157, 27.5.2014, s. 76-79.
Na rozdíl od certifikace výrobků se nařízení o stavebních výrobcích a zejména jeho nová příloha V zaměřují na certifikaci stálosti vlastností.
Srov. zejména články 43, 45 a 46 a čl. 52 odst. 2 a článek 55 nařízení o stavebních výrobcích.
Z rozhodnutí č. 768/2008/ES.
Srov. zejména článek 44, čl. 50 odst. 1, článek 51 a čl. 53 odst. 2 nařízení o stavebních výrobcích.
Článek 5.
Články 36 až 38. Přičemž mikropodniků se konkrétně týká článek 37.
Článek 36.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93, Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30.
Dne 13. února 2013 Komise přijala balíček návrhů na zlepšení bezpečnosti spotřebních výrobků a dozoru nad trhem průmyslových výrobků (COM(2013) 75; COM(2013) 78; COM(2013) 76), které nyní čekají na schválení v Evropském parlamentu a Radě.
Obecný informační systém a systém podpory komunikace pro účely dozoru nad trhem.
Komise zatím nebyla informována o žádných formálních postupech iniciovaných členskými státy podle těchto článků; podle čl. 56 odst. 2 by tyto informace bylo potřeba předložit na samotném začátku takových postupů.
Například výše uvedené odvětvové kontroly účelnosti, studie o ekonomických dopadech nařízení o stavebních výrobcích, zprávy o financování Evropské organizace pro technické schvalování, iniciativ týkajících se dozoru nad trhem a iniciativy Jednotné digitální brány.