EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 26.4.2016

COM(2016) 234 final

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Důstojný život: místo závislosti soběstačnost

Násilné vysídlování a rozvoj

{SWD(2016) 142 final}

1.Úvod

Cílem tohoto sdělení je předložit rámec politiky, jehož účelem bude zabránit pokračujícímu násilnému vysídlování obyvatelstva a postupně ukončit závislost násilně vysídlených osob na humanitární pomoci tím, že bude podpořena jejich soběstačnost a bude jim umožněno žít v důstojných podmínkách a přispívat k životu hostitelských společností do doby, než dojde k jejich dobrovolnému návratu nebo přesídlení.

Evropská unie je jako jeden z aktivních globálních hráčů a předních poskytovatelů humanitární a rozvojové pomoci odhodlána pomáhat lidem v nouzi po celém světě. Pomoc poskytuje jak v případě krizí, tak na podporu dlouhodobě udržitelného rozvoje jednotlivých zemí. Vzhledem k závažnosti současné uprchlické a migrační krize předkládá Evropská komise v rámci svého Evropského programu pro migraci komplexní a holistický přístup. 1 V tomto programu se požaduje postup založený na „strategickém plánování“ s cílem maximalizovat účinek humanitární a rozvojové pomoci EU, aby tak bylo možné vhodně řešit rozsah, vícerozměrové faktory a dopady nuceného vysídlení na místní úrovni.

Na celém světě je více než 60 milionů lidí – uprchlíků a vnitřně vysídlených osob – násilně vysídleno v důsledku konfliktů, násilí a porušování lidských práv 2 . Jedná se o nejvyšší míru násilného vysídlení od druhé světové války. Ve všech pěti případech největšího vysídlování uprchlíků – ze Sýrie, Afghánistánu, Somálska, Súdánu a Jižního Súdánu – jde o dlouhotrvající situaci 3 , přičemž řada Afghánců je vysídlena již více než tři desetiletí. Vleklost vysídlení je ještě o to horší, že v roce 2014 byl počet dobrovolně navrácených uprchlíků nejnižší za posledních třicet let 4 . Tři z pěti případů největšího vnitřního vysídlování jsou rovněž vleklé – Sýrie, Kolumbie a Súdán. Jen krize v Sýrii, která nyní probíhá už šestým rokem, vygenerovala 4,7 milionu uprchlíků a 6,5 milionu vnitřně vysídlených osob, přičemž EU jen v roce 2015 přijala 1 milion uprchlíků. Značný dopad mohou mít také klimatické jevy, jako např. letošní El Niño, které podle předpokladů do dvaceti let zesílí 5 . Kombinované účinky narůstajících konfliktů, násilí, změny klimatu, ekologických a přírodních katastrof přinutí k útěku ještě více lidí. Základní informace týkající se souvislostí a faktorů vedoucích k násilnému vysídlování, stejně jako posouzení stávajících politik, nástrojů a praxe Komise, pokud jde o pomoc uprchlíkům, vnitřně vysídleným osobám a žadatelům o azyl ve třetích partnerských zemích jsou uvedeny v pracovním dokumentu útvarů Komise, který doprovází toto sdělení.

Vysoký komisař OSN pro uprchlíky (UNHCR) v roce 2015 určil hlavní faktory, které nutí syrské uprchlíky v sousedních zemích hledat azyl v Evropě. K nim patří ztráta naděje, vysoké životní náklady a prohlubování chudoby a omezené možnosti získat obživu nebo vzdělání. U uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, které nemají vyhlídky na rozvoj a možnosti výkonu sociálních a ekonomických práv, je větší pravděpodobnost, že se odstěhují mimo region svého původu. Druhotná a vícenásobná vysídlení jsou odrazem kolektivní neschopnosti řešit konkrétní střednědobé a dlouhodobé potřeby a zranitelnost násilně vysídlených osob a jejich hostitelských komunit a nabídnout jim trvalé řešení 6 . Humanitární systém nemůže sám o sobě uspokojit rostoucí rozvojové potřeby násilně vysídlených osob a hostitelských komunit. Násilné vysídlení není pouze humanitární výzvou: je to také výzva politická, výzva v oblasti lidských práv, rozvojová a hospodářská, která je navíc nevyhnutelně spojena se širším jevem – migrací.

Zatímco předmětem bezprostřední pozornosti EU je násilné vysídlování vyvolané konflikty v jejím sousedství, otázka dlouhodobého násilného vysídlení je problém globální. Z tohoto důvodu Komise ve svém sdělení o úloze vnější činnosti EU za současné uprchlické krize 7 vyzvala EU a její členské státy, aby se zavázaly vyvíjet dlouhodobě větší úsilí k řešení základních příčin migrace a vysídlení. EU prokázala své odhodlání řešit základní příčiny vysídlení u jeho zdroje vystupňováním svého úsilí ve snaze zabránit vzniku nových konfliktů, vyřešit stávající konflikty a řešit porušování lidských práv – to vše jsou významné faktory násilného vysídlování. Klíčovou součástí této agendy je proto pokračující politické a diplomatické úsilí EU a jejích členských států nalézt řešení stávajících konfliktů a podporovat dodržování lidských práv v celém světě a stejně tak záchrana životů a pomoc při uspokojování bezprostředních humanitárních potřeb. Vedle právní a fyzické ochrany 8 , potravin a útočiště však násilně vysídlené osoby potřebují také přístup k pracovním místům a ke službám, jako je zdravotnictví, vzdělávání a bydlení. Acquis EU a osvědčené postupy rozvíjené od roku 1999 v rámci vytváření společného evropského azylového systému a harmonizace minimálních společných norem pro azylové řízení mohou představovat dobrý příklad toho, jak mohou partnerské země přijímat velké populace uprchlíků.

Násilné vysídlení: vleklý a složitý problém

Toto sdělení se zaměřuje na situace vleklého násilného vysídlení v partnerských zemích v důsledku konfliktu, násilí a porušování lidských práv, a to bez ohledu na právní postavení vysídlených osob podle Úmluvy o uprchlících z roku 1951. Prvky této nové politiky lze rovněž použít na vysídlení v důsledku přírodních pohrom a klimatických jevů, přičemž se uznávají různé politiky, souvislosti, potřeby a řešení. V důsledku toho, že v mnoha zemích původu neexistuje udržitelný mír, hostitelské země uplatňují restriktivní politiky a počet míst k přesídlení je omezený, žije většina vysídlených osob po více než pět let ve vleklém vysídlení. Jen nemnozí nalezli trvalá řešení, jako je dobrovolný návrat do vlasti, přesídlení nebo místní integrace. V roce 2014, kdy přibylo 2,9 milionu nových uprchlíků, se pouze 126 800 bývalých uprchlíků mohlo vrátit do země svého původu a pouze 105 200 bylo trvale přesídleno 9 . Dnes trvá vleklé vysídlení uprchlíků v průměru 25 let a v případě 90 % vnitřně vysídlených osob více než 10 let. 10

V roce 2014 žilo 86 % uprchlíků ve světě v rozvíjejících se regionech a nejméně rozvinuté země poskytovaly azyl 25 % z celosvětového počtu uprchlíků. 11 To vystavuje nesmírnému tlaku nejen samotné vysídlené osoby a jejich hostitelské země, vlády a společenství, ale i poskytovatele pomoci. Všechny tyto složky jsou společně odpovědné za zvládnutí této situace. Tlak vzniklý v důsledku přílivu a dlouhodobého pobytu vysídlených populací je zvlášť akutní v případě zranitelných společenství, zemí a regionů. To má dalekosáhlý dopad na veřejné školství, nakládání s odpady, ceny bydlení a nemovitostí, na veřejné služby, např. dodávky elektřiny a vody, na ceny potravin, mzdy i na celkovou stabilitu. S tím, jak stále více vysídlených osob nalézá útočiště v městském prostředí, má to zvlášť velký dopad na plánování a poskytováni služeb ve městech.

Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 12 uznává, že násilné vysídlování je jeden z klíčových faktorů, které hrozí do značné míry zvrátit pokrok dosažený v oblasti rozvoje v posledních desetiletích. Z tohoto důvodu byli uprchlíci a vnitřně vysídlené osoby zařazeni do kategorie zranitelných osob, které by neměly být „ponechány svému osudu“. Násilně vysídlené osoby využívají humanitární pomoci, avšak často jsou vyloučeny z programů a činností uskutečňovaných rozvojovými subjekty. Politiky hostitelských států často omezují přístup uprchlíků na trhy práce a omezují jejich pohyb a pobyt v dané zemi. Zakazují jim rovněž zlepšovat své bytové podmínky způsoby podporujícími trvalé pobývání a ztěžují jim nebo dokonce znemožňují získat dlouhodobé bezpečné právní postavení. Výsledkem těchto politik je udržování vysídlené populace v provizorní situaci a zajištění, že v případě, kdy nejsou vyhlídky na dlouhodobý rozvoj, jsou tyto populace i nadále trvale závislé na podpoře od humanitárních subjektů. Uprchlíci a vnitřně vysídlené osoby jsou produktivní jednotlivci, jejichž dovednosti a aktiva mohou přispívat hospodářství a společnosti hostitelských zemí nebo komunit. Bez možností rozvoje však převládající model závislosti na pomoci, kdy je poskytováno zázemí a humanitární pomoc, podkopává možnosti, aby se uprchlíci a vnitřně vysídlené osoby mohli stát soběstačnějšími 13 .

Situace, kdy dochází k vysídlování, jsou složité a mezi sebou se značně liší. Někteří uprchlíci mohou být zpočátku schopni se s nimi vyrovnat lépe než jejich hostitelé, například v důsledku úspor nebo úzkých rodinných vazeb v hostitelské zemi. Navíc, zatímco hostitelské země mohou dostávat rozvojovou pomoc EU, zranitelným hostitelským komunitám obvykle humanitární pomoc poskytována není. Zranitelné mohou být také populace, které zůstávají v komunitách, z nichž pocházejí, zatímco druzí byli nuceni se přestěhovat. Ti, kdo se navrátí dobrovolně, mohou být v relativně výhodnější situaci vzhledem ke svým dovednostem a kapitálu, které získali v zahraničí. Uprchlíci a vnitřně vysídlené osoby mohou čelit podobným problémům jako osoby migrující z venkova do města nebo jako širší městská nebo venkovská chudina. To může vést k napětí a ke konfliktům mezi komunitami, a vyvolat tak masivní druhotné vysídlení. Zejména v případě vnitřně vysídlených osob a vracejících se osob nemístný důraz na jejich právní postavení hrozí, že se dostane do rozporu s humanitární zásadou poskytovat pomoc pouze na základě potřeby. Přístup založený na právním postavení nemusí fungovat také v situacích, kdy motivace k přestěhování jsou smíšené a kumulativní a kdy zranitelnost závisí více na individuálních okolnostech než na příslušnosti ke konkrétně definované kategorii nebo skupině.

Při plánování zásahů by proto skutečné aspekty zranitelnosti měly převažovat nad právním postavením při plném respektování mezinárodního práva a práva v oblasti lidských práv. Musí být řešeny konkrétní potřeby ochrany násilně vysídlených osob na základě jejich pohlaví, věku a zdravotního postižení a také na základě jejich politického přesvědčení, etnické příslušnosti, jazyka, kastovního původu, náboženského vyznání a/nebo sexuální orientace. Přístup „jednoho řešení, které je vhodné pro všechny“, proto nefunguje. EU je odhodlána poskytnout politický rámec, který zajistí účinnější, adresnější a důstojnou globální odpověď na násilné vysídlování. Hodlá tak učinit spojením svých přístupů k politickým otázkám, předcházení konfliktům, rozvoji, lidským právům a humanitární pomoci a operativním posilováním výsledného spojení.

Vytváření rámce pro rozvojově zaměřenou politiku k řešení vleklého násilného vysídlení

Musí být zaveden rámec pro novou, soudržnou a kooperativní politiku. Politické, lidskoprávní, humanitární a rozvojové aspekty se musí navzájem doplňovat a vytvořit scénář, který bude výhodný pro všechny, jak pro vysídlené osoby, tak pro jejich hostitelské komunity. Tento rámec pro novou politiku bude vycházet ze silných stránek komplexního přístupu EU 14 a z přístupu EU ke zvyšování odolnosti 15 . Rámec bude využívat produktivní schopnosti uprchlíků a vnitřně vysídlených osob tím, že jim pomůže získat přístup ke vzdělání, bydlení, půdě, výrobním prostředkům, životním podmínkám a službám a bude podporovat vzájemnou komunikaci mezi nimi a hostitelskou komunitou.

K zavedení nového politického rámce, který bude účinně fungovat, je nutné překonat dosavadní rutinní postupy. Politické subjekty se musí více zapojit do jednání zaměřených na překonání překážek, jež vysídleným osobám brání v rozvoji jejich potenciálu. Humanitární a rozvojové subjekty působí v rámci různých strukturálních, programových a finančních cyklů a postupů, které neodrážejí skutečné dlouhodobé potřeby vysídlených osob nebo hostitelských komunit. Humanitární pomoc je koncipována jako krátkodobé opatření při vypuknutí krize, které má pokrýt okamžité humanitární potřeby a potřeby ochrany násilně vysídlených osob, ať už v táborech, nebo v městských oblastech. Na druhé straně rozvojová pomoc je poskytována na základě dlouhých víceletých plánů a cyklů financování.

Intenzivnější spolupráce humanitárních a rozvojových subjektů – s větší provázaností financování na úrovni plánování, výměny a vyhodnocování informací a stanovení cílů – může umožnit vypracování strategií účinnější a trvalejší ochrany a soběstačnosti. To přinese užitek vysídleným osobám i zranitelným hostitelským komunitám. Nový přístup k násilnému vysídlování zaměřený na rozvoj nepovede ke zvýšeným nákladům. Naopak, ve střednědobém až dlouhodobém výhledu zvýší efektivnost a zlepší výsledky pro poskytovatele i příjemce pomoci tím, že se sníží závislost na humanitární pomoci a maximalizuje se účinnost investic do rozvoje.

Zásadní je úloha hostitelských vlád, neboť ty jsou odpovědné za právní a politický rámec, jehož prostřednictvím lze uspokojovat potřeby uprchlíků, vnitřně vysídlených osob a hostitelských komunit. Vlády stanoví parametry pro rozvojové zásahy a načasování a prostor pro humanitární zásahy. Mnohé hostitelské státy často nejsou schopny tyto výzvy řešit samy. Jsou nutné podstatné investice ze strany mezinárodního společenství, zejména na místní úrovni, aby se zajistil kladný výsledek při dlouhodobém a skutečném sdílení zátěže. Takové investice by měly zamezit diskriminaci různých kategorií násilně vysídlených osob a podporovat spravedlivé a rovné zacházení odstraňováním překážek bránících zapojení na trzích práce, usnadněním přístupu k sociálním službám, zlepšováním bytových podmínek a nabýváním dlouhodobého bezpečného právního postavení.

V tomto sdělení se stanoví rámec nové, rozvojově orientované politiky s cílem násilné vysídlování řešit ve formě řady doporučení. Jeho cílem je spojovat různé nástroje a opatření, což zajistí, že EU bude mít účinný přístup k řešení důsledků násilného vysídlení, který bude pokrývat celý cyklus a bude založený na účasti více subjektů. Toto sdělení je navíc výzvou k podpoře tohoto nového přístupu našimi partnery, kteří se zabývají prováděním: agenturami OSN, mezinárodními organizacemi, nevládními organizacemi, organizacemi za občanskou společnost, soukromým sektorem a jinými nestátními subjekty v EU i partnerských zemích.

2.Prvky nového politického rámce

2.1.Pevnější vztah mezi humanitárními otázkami a rozvojem

Ohnisko politiky Komise se posunulo od lineárního humanitárně-rozvojového přístupu – který propojuje okamžitou pomoc, obnovu a rozvoj – k budování odolnosti. Nedávno byl přijat komplexní přístup, který integruje humanitární pomoc, rozvojovou spolupráci a politické zapojení. Je nesmírně důležité, aby se zainteresované subjekty v oblasti politiky a rozvoje v úzké spolupráci s humanitárními subjekty zapojily při vypuknutí krize spojené s vysídlováním. To by zajistilo zavedení vyváženějšího sdílení odpovědnosti mezi humanitárními a rozvojovými subjekty za plného respektování humanitárních zásad.

2.1.1.Včasné zapojení všech subjektů

EU by se měla prostřednictvím politických a rozvojových subjektů – svých i subjektů z členských států – zapojit již v rané fázi krize, což umožní soudržnější a koordinovanější přístup. Klíčový význam má plné dodržování humanitárních zásad a úzká koordinace s hostitelskou vládou. Cílem je zlepšit životní podmínky po celou dobu trvání vysídlení a co nejúčinněji uskutečňovat řešení, jež mohou vést k ukončení vysídlení. Současné nasazení široké škály nástrojů, založené na jejich komparativních výhodách a v rámci společného strategického rámce je v souladu s přístupem EU k posilování odolnosti. Tento přístup vyžaduje mnohostranné zapojení širšího okruhu subjektů politických, lidskoprávních, rozvojových, humanitárních, mezinárodních, vnitrostátních i místních, při kterém je možné maximalizovat komparativní výhody každého z těchto subjektů. Aby se napomohlo zvýšení soběstačnosti, je nezbytné, aby se na přípravě programů a strategií aktivně podílely vysídlené osoby i hostitelské komunity. Tato aktivní účast by měla pokrýt skutečné a rozmanité potřeby a konkrétní zranitelná místa a schopnosti lidí v každé konkrétní situaci.

Systém včasného varování před konflikty vytvořený EU 16 vychází z posouzení rizika vzniku konfliktů a podporuje přijetí včasných preventivních opatření EU, a to i v situacích, kde existuje riziko vzniku násilného vysídlení. Tento přístup k analýze konfliktů aktivuje možnosti komplexní reakce včetně zapojení členských států EU a klíčových mezinárodních partnerů, např. OSN.

2.1.2.Vypracování soudržných strategií založených na důkazech

Komplexní přístup EU k vnějším konfliktům a krizím 17 představuje důležitý výchozí bod pro strategicky soudržné používání politik a nástrojů EU v úzké spolupráci s členskými státy. Využití tohoto výchozího bodu by zvýšilo účinnost a dopad politiky a opatření EU, zejména proto, že konflikty a krize se nerozvíjejí po lineární trajektorii. Zásady komplexního přístupu se promítají do pokud možno preventivních kroků a do strategického plánování pod vedením příslušné země na základě společných rámcových dokumentů 18 nebo odpovídajících zastřešujících strategií. Tyto kroky a toto plánování by měly vycházet ze stávajících nástrojů výzkumu, posuzování rizik a řízení, což zajistí jednotnou důkazovou základnu a případně zahrnují společnou analýzu konfliktu, společné posouzení potřeb a další související analýzy situací s vleklým vysídlením a jejich aspektů.

Společné a komplexní analýzy souvislostí pro jednotlivé země by měly zahrnovat společnou analýzu politické situace a institucionálních rámců prováděnou zúčastněnými stranami. Tyto rámce by měly rovněž zahrnovat analýzu vyhlídek na trvalé řešení a demografický profil uprchlíků, vnitřně vysídlených osob a hostitelských komunit. Při přípravě analýz prostřednictvím konzultací s příjemci je třeba dodržovat zásady ochrany soukromí a ochrany údajů.

Zmapování přímých a nepřímých ekonomických, ekologických, sociálních, fiskálních a politických dopadů vysídlování je možné použít jako výchozí bod pro diskuse s hostitelskými vládami / místními orgány. Při zásazích by musela zůstat dostatečná míra pružnosti, aby bylo možné reagovat na měnící se potřeby a zranitelná místa.

Výsledkem by byly holističtější, účinnější a trvalejší strategie ochrany a soběstačnosti vysídlených osob, které jim poskytnou možnost důstojného života a zároveň sníží dopady na hostitelské komunity. Svěřenské fondy EU zřízené pro Středoafrickou republiku 19 , v reakci na krizi v Sýrii (fond Madad 20 ), pro Afriku 21 , jako nástroj pro uprchlíky v Turecku 22 a závazky přijaté na Londýnské konferenci „Na podporu Sýrie a regionu“ v únoru 2016 23 – to vše je odrazem tohoto posunu k holističtějším strategiím.

2.1.3.Od soudržných strategií k soudržnému plánování

Nový politický přístup musí být normou, a nikoli výjimkou. Měl by zahrnovat intenzivnější výměnu informací, koordinovaná hodnocení, společné analytické rámce a koordinované cykly plánování a financování. To zahrnuje i stanovení společných krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých cílů a také společných ukazatelů. Společné cíle dohodnuté mezi EU a hostitelskými zeměmi a formulované v rámci víceletého cyklu rozvojového plánování by umožnily poskytovat humanitární pomoc v případě nečekaných přílivů vysídlených osob, aniž by to narušilo rozvojové programy nebo zvýšilo nestabilitu místních komunit.

Je-li násilné vysídlování označeno za klíčovou hrozbu pro rozvoj, měly by být upraveny stávající programy nebo vytvořeny nové programy tak, aby vysídlování zohledňovaly. Společné plánování EU a členských států je pružný postup vedený zeměmi, který může být užitečným nástrojem pro řešení problematiky násilného vysídlení.

Dárci by měli zajistit předvídatelné a pružné financování. Na úrovni EU by měla tento přístup umožnit pružnost nástrojů financování vnější činnosti 24 . Větší pružnost a také možnost získávat doplňkové financování od jiných dárců včetně členských států EU Unii dodává nedávné vytvoření svěřenských fondů EU. Mezi další druhy nástrojů, které umožňují více pružnosti, patří nástroj přispívající ke stabilitě a míru 25 , zvláštní opatření a krizové modifikátory v projektech.

2.1.4.Posilování regionální spolupráce

Určujícím prvkem revidované evropské politiky sousedství (ENP) je zvýšená součinnost mezi různými politikami a nástroji EU. Mezi klíčovými opatřeními doporučuje přezkum ENP větší zapojení EU do posilování regionální spolupráce mezi sousedními zeměmi, jež čelí společným výzvám, a také do podpory akademické a pracovní mobility, a to i pro uprchlíky. Jako klíčové při poskytování ochrany násilně vysídleným osobám byly rovněž zdůrazněny pevnější vazby s diasporou, legislativními orgány a subjekty na trhu práce, jako jsou podniky, odbory a sociální partneři. Tyto faktory rovněž zvyšují odolnost hostitelských komunit 26 .

2.2.Strategické zapojení s partnery

2.2.1.Partnerské země

Podle mezinárodního práva v oblasti práv uprchlíků 27 a lidských práv jsou hostitelské vlády povinny poskytovat uprchlíkům ochranu a respektovat jejich lidská práva. Vlády jsou především odpovědny za ochranu svých občanů včetně těch, kteří jsou násilně vysídleni.

Velkými skupinami, kterým se nevěnuje dostatečná pozornost, jsou neregistrovaní uprchlíci a dobrovolně se vracející osoby. Je nezbytné vypracovat přístup na podporu jejich návratu a opětovné integrace, avšak bez formálního právního postavení uprchlíka tyto osoby nemají právo domáhat se podpory v rámci vnitrostátních programů.

Vnitrostátní právní rámce, rámce politiky a vedení, které poskytují vlády, stanoví parametry pro to, jak budou politické, rozvojové a humanitární subjekty řešit potřeby uprchlíků, vnitřně vysídlených osob a hostitelských komunit. Zásadní význam pro stanovení dlouhodobých strategií a rozvojových plánů s ohledem na výzvy, kterým jednotlivé země čelí, má politický dialog s hostitelskými vládami od počátku krize. EU by měla úzce spolupracovat se svými strategickými partnery a s mezinárodním společenstvím při poskytování pomoci hostitelským vládám a místním orgánům, aby bylo možné formulovat politiky, které zajistí právní ochranu vysídlených osob a poskytnou jim možnost stát se soběstačnými. Pomoc je nutné poskytovat také za účelem stabilizace zemí původu, aby se vytvořily základní podmínky pro dobrovolný návrat na území po skončení konfliktu.

Vysídlení velkého rozsahu jsou zdrojem velkého fiskálního napětí ve veřejných rozpočtech států a obcí, jakož i makroekonomických otřesů, které často mohou ohrozit národní rozvojové strategie a výnosy z rozvoje v posledních letech. Základní odpovědnost za podporu rozvojových přístupů schopných zvrátit tyto strukturální dopady násilného vysídlení mají hostitelské vlády, avšak ty často nemají dostatečné finanční zdroje a kapacitu na podporu těchto reakcí. Nejsou-li tyto situace řešeny, může to zvýšit zranitelnost hostitelských států i napětí mezi hostitelskými komunitami a komunitami uprchlíků nebo vnitřně vysídlených osob. Aby se tyto dopady zmírnily a podpořily se udržitelnější vládní reakce, zásadní úlohu při poskytování vnější podpory musí sehrát mezinárodní subjekty.

Politická rozhodnutí a právní rámec se obvykle přijímají na vnitrostátní úrovni, ale vysídlení se nejvíce bezprostředně dotýká místních orgánů. Úzká spolupráce s místními orgány a také dlouhodobé investice do jejich schopnosti reagovat je nezbytná pro zajištění místní odpovědnosti a udržitelnosti reakcí. Nejvíce inovativních přístupů vzniká na této úrovni, např. spolupráce mezi městy s cílem zvýšit jejich schopnosti v oblastech jako územní plánování, rozvoj místního hospodářství a poskytování služeb. Strategické využití dostupných nástrojů může propojit místní reakce s celostátními strukturami.

V Iráku EU podporuje postupný, víceúčelový program na podporu získávání peněžních prostředků, které jsou určeny na pomoc vysídleným osobám a zranitelným domácnostem v hostitelských komunitách. Cílem je lépe sladit vládní a humanitární plánování finanční pomoci, zamezit vytváření paralelních systémů a navázat úzkou spolupráci mezi poskytováním humanitární pomoci a dlouhodobé podpory. Program finanční pomoci byl spuštěn na místní úrovni a na úrovni jednotlivých provincií s cílem vybudovat místní propojení, která by posléze bylo možné povznést na celostátní úroveň v souvislosti s probíhající podporou a reformou vnitrostátních sítí sociálního zabezpečení.

Organizace občanské společnosti mohou pomáhat poskytováním podpory vysídleným osobám a posilováním jejich postavení tím, že je budou informovat o jejich právech a povinnostech. Mohou také usnadnit vzájemnou interakci mezi vysídlenými osobami a hostitelskými komunitami. Diaspora může současně pomáhat zvyšováním informovanosti o krizích a finanční podporou příslušníků hostitelských komunit i násilně vysídlených osob při zakládání mikropodniků.

Účinnost těchto opatření k posilování odolnosti a soběstačnosti silně závisí na rozsahu, v jakém jsou přijímány hostitelskými komunitami a samotnými vysídlenými osobami. Za tímto účelem by EU měla usilovat o vypracování lokalizovaného přístupu, přesně přizpůsobeného konkrétním zranitelným místům a schopnostem každého regionu. To je možné pouze tehdy, když se násilně vysídlené osoby a hostitelské populace aktivně zapojí do formulování místních politik a do sociálně-ekonomických činností. To by pomohlo nejen snížit napětí mezi různými populacemi, ale pomůže to také při městském plánování a ukáže to potenciální výhody jejich soužití. Skutečnost, že více násilně vysídlených osob nyní žije v městských oblastech, a nikoli v táborech, jim poskytuje více příležitostí k tomu, aby se integrovaly.

2.2.2.Zapojení soukromého sektoru

Soukromý sektor může sehrávat důležitou úlohu při zvyšování soběstačnosti a začleňování násilně vysídlených osob a posilování odolnosti jejich hostitelských komunit. Soukromý sektor může pomáhat jak na makroekonomické, tak na mikroekonomické úrovni. Může také poskytnout tolik potřebné služby a pracovní příležitosti. 

Činnost soukromého sektoru může být pružná, pokud jde o lhůty provádění, a také nákladově efektivní. Aby se však maximalizoval účinek soukromého sektoru, zejména jako doplňku jiných činností v terénu, je od samého počátku nutný holistický přístup, který identifikuje potenciální projekty a synergie.

Soukromý sektor může také plnit důležitou úlohu v rámci udržitelných přístupů vyhovujících potřebám trhu k budování komunálních infrastruktur pro služby, např. dodávky energie, vodní hospodářství a nakládání s odpady. Je proto nezbytné, aby strategický rámec byl zaveden v rané fázi krize, aby podniky mohly s důvěrou investovat.

Omezující podmínky v táborech omezují možnosti zvyšování soběstačnosti Příkladem některých nových přístupů určených pro poskytování podpory, která může zvýšit soběstačnost a vyvolat u vysídlených osob pocit důstojnosti a odpovědnosti, je poskytování hotovosti nebo kuponů. Spolu se systémy soukromého sektoru typu „peníze za práci“ pro krátkodobé zaměstnávání uprchlíků by soukromý sektor mohl poskytovat finanční služby prostřednictvím místních bankovních systémů pro mechanismy distribuce peněžních prostředků. Tyto služby by také mohly doprovázet systémy na podporu mikrofinančních institucí a mechanismů spoření a poskytování úvěrů a rovněž na podporu mikropodniků, malých a středních podniků a nově vznikajících podniků prostřednictvím posilování kapacit a financování. Již existují některé případy, kdy jsou podporovány mikropodniky a malé a střední podniky s cílem zvýšit zaměstnanost a posílit hospodářský rozvoj prostřednictvím různých produktů financování v rámci nástrojů pro kombinaci zdrojů 28 . Nástroje pro kombinaci zdrojů se tak mohou stát nástroji pro aktivaci doplňkových veřejných a soukromých zdrojů.

Finanční zprostředkovatelské fondy (FIF) jsou novým nástrojem ke snížení nákladů na poskytování půjček zemím se střední úrovní příjmů, které jsou hostiteli velkého množství násilně vysídlených populací, jako je např. Turecko, Jordánsko, Libanon a Ukrajina. Tento nástroj na poskytování půjček za zvýhodněných podmínek by měl fungovat podobně jako přechodový fond z Deauville, tj. bude financován z dárcovských grantů, zatímco provádění programu by řídily finanční zprostředkovatelské fondy.

Spolupráce se soukromým sektorem a sociálními podnikateli navíc může dopomoci mnoha uprchlíkům a vnitřně vysídleným osobám k získání mobilních telefonů a přístupu na internet. To by mohlo značně usnadnit získávání a sdílení informací, poskytování služeb jako výběr hotovosti pomocí mobilu nebo mobilní bankovnictví a usnadnit integraci uprchlíků a vnitřně vysídlených osob na místních trzích práce.

2.3.Zaměření na jednotlivá odvětví

2.3.1.Vzdělání

V krizích s násilným vysídlením napomáhá kvalitní vzdělání v bezpečném prostředí strategiím na ochranu dětí a je jednou z hlavních priorit pro násilně vysídlené osoby i pro hostitelské komunity. Nedostatečné možnosti vzdělání narušují vyhlídky na dosažení sociálního a ekonomického blahobytu a je nebezpečí, že vyvolají mezigenerační pokles lidského kapitálu a také ztrátu naděje, vytlačení na okraj společnosti, (sexuální) vykořisťování, trestnou činnost, násilí a radikalizaci. Vzdělávání v nouzových situacích při krizích s násilným vysídlením představuje podstatnou složku humanitární pomoci. V roce 2016 Komise čtyřnásobně zvýšila podíl svého ročního humanitárního rozpočtu určeného na vzdělání v nouzových situacích na 4 %. V tomto zvýšení se rovněž odráží důraz, který Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 klade na školství při odstraňování chudoby a zlepšování postavení dětí 29 .

Děti ve věku do 18 let v roce 2014 představovaly 51 % populace uprchlíků, což je zvýšení ze 41 % v roce 2009 a nejvyšší počet za více než jedno desetiletí 30 . Při odhadovaném počtu 65 milionů dětí ve věku od 3 do 15 let, které jsou přímo postiženy nouzovými humanitárními situacemi včetně vysídlení, existuje reálná hrozba „ztracené generace“ 31 . Aby se napomohlo integraci dětí a mladých lidí do jejich hostitelských komunit, je nutné účinně řešit takové problémy jako traumata, výživa, násilí na příslušnících druhého pohlaví a jazykové a kulturní překážky. To vyžaduje komplexnější přístup, který doplní humanitární pomoc.

S tím, jak se násilné vysídlení stává vleklým, mohou mít hostitelské komunity a jejich systémy veřejného školství problémy s přizpůsobením počtů a rozmanitosti vysídlených dětí a mladých lidí. Potřeba silnějších integračních nástrojů se tak stává naléhavější. Kritickou výzvou je zabezpečit, aby vlády a jiné orgány vyčlenily zdroje a kapacity potřebné k tomu, aby vysídlené i místní populace získaly přístup k úplnému, rovnoprávnému a kvalitnímu vzdělání. To platí na všech úrovních – předškolního, základního, středoškolského, odborného i vysokoškolského vzdělávání. Orgány by za tímto účelem měly co nejlépe využívat učitelů a jiných školských pracovníků mezi vysídlenými osobami, což zvýší i mezikulturní informovanost v rámci vzdělávacího systému hostitelské země. Pro nalezení přiměřené reakce je zvláště důležitá analýza různých úrovní vzdělání přítomných osob a různých potřeb. Rozvojová spolupráce podporuje hostitelské komunity prostřednictvím rozpočtové pomoci a programů budování infrastruktury, čímž zvyšuje jejich odolnost a připravenost. Vzdělání a jazyková výuka, poskytované v bezpečném a nenásilném prostředí citlivém na rozdíly mezi jednotlivými pohlavími, představují jeden z nejsilnějších nástrojů, jež pomáhají násilně vysídleným osobám integrovat se do svých hostitelských komunit. To platí obzvláště o ženách a dívkách.

Užší spolupráce mezi humanitárními a rozvojovými subjekty může zajistit kontinuitu vzdělávání tím, že překoná mezeru mezi vzděláváním v nouzových situacích a přístupem k úplnému, rovnoprávnému a kvalitnímu vzdělání na všech úrovních. Společné rozvojové a humanitární strategické plánování by současně mohlo umožnit využití technologického pokroku, jako jsou např. smartphony, tablety a internet, k elektronickému učení a interaktivnější výuce. To může pomoci překonat kulturní a jazykové překážky. V oblasti vysokoškolského vzdělání by nabídky stipendií, jež umožní přístup na univerzity, a rovněž spolupráce mezi univerzitami mohly umožnit, aby studenti během svého vysídlení mohli pokračovat ve studiu.

Somálští uprchlíci mohou využívat společně certifikovaných vzdělávacích programů, přičemž jsou zapsáni na keňských a kanadských univerzitách. V Jordánsku EU financuje program vysokoškolského studia, který uprchlíkům i místním studentům poskytuje přístup k hromadným otevřeným kurzům online. Program se realizuje prostřednictvím Britské rady. V Keni, Demokratické republice Kongo a Jižním Súdánu zřídily UNHCR a soukromá nadace 18 „stálých internetových škol“ využívajících sluneční energii. Studenti pomocí tabletů připojených na internet dostávají pokyny, učí se a provádějí výzkum, přičemž jejich učitelé jako hlavní učební pomůcku při výuce používají interaktivní tabule.

Podobně je třeba podporovat také inovace v oblasti neformálního učení. Tyto inovace by měly vycházet z osvědčených postupů, jako je poskytování alternativního základního vzdělání pracujícím dětem a jazyková a další výuka pro učitele a studenty pomocí mobilních technologií.

2.3.2.Přístup na trhy práce

Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak snížit závislost násilně vysídlených osob na pomoci a zvýšit jejich soběstačnost, je umožnit jim přístup na trhy práce. Vedle získání finanční nezávislosti to vysídleným osobám pomůže integrovat se a podílet se na životě svých hostitelských komunit a naučit se jazyku hostitelské země. Je tomu tak zejména tehdy, je-li zaměstnání orientováno tak, aby bylo výhodné pro vysídlenou i hostitelskou populaci a aby zmírňovalo tlak na hostitelskou komunitu. Naopak, neumožní-li se násilně vysídleným osobám pracovat nebo se jejich práce částečně omezí, povede to pravděpodobně k růstu neformální ekonomiky s negativními důsledky, jako je opětovné zavádění dětské práce, nucené práce, vykořisťovatelských forem práce a nebezpečí sociálního dumpingu a výsledného napětí mezi hostitelskou komunitou a vysídlenými osobami. Násilně vysídlené osoby jsou potenciální pracovníci, odborníci, podnikatelé a rozvojoví činitelé. Jejich účast na lokální ekonomické činnosti v jejich hostitelských zemích může značně prospět celému regionu. Aby však bylo možné tento potenciál využít, je třeba zavést nezbytný právní rámec. To by mělo být předmětem politických dialogů. Pomoci může také rozvojová spolupráce, a to nejen poskytnutím možností zaměstnání, ale i pomoci hostitelským vládám při budování kapacit.

Včasné zapojení rozvojových subjektů v krizích spojených s násilným vysídlením může podstatně zvýšit připravenost hostitelských komunit na příliv vysídlených osob. Rozvojová spolupráce může hostitelským zemím pomoci zapojit násilně vysídlené osoby do veřejných prací s vysokým podílem lidské práce. To by nejen napomohlo snadnější integraci násilně vysídlených osob do hostitelské komunity, ale prostřednictvím daňových příjmů zmírnit finanční zátěž, kterou pro hostitelskou zemi představuje přijímání vysídlených osob. Tyto veřejné práce by mimoto mohly přinést užitek místní komunitě a poskytnout pohotové řešení dalšího přílivu osob v budoucnu. Vytváření databází dovedností a dřívějších povolání násilně vysídlených osob se navíc může ukázat jako užitečné pro projekty ad hoc a může zvýšit mobilitu práce v rámci místní hostitelské komunity.

2.3.3.Přístup k službám

Potenciální dlouhodobější rozměr potřeb násilně vysídlených osob, jako je bydlení, zdravotní péče, výživa, ochrana, pitná voda a hygiena a vzdělání není možné naplnit pouze prostřednictvím humanitární pomoci. Vyloučení násilně vysídlených osob z poskytování veřejných služeb hostitelských komunit může navíc vyústit v závislost na pomoci, která brání udržitelnému rozvoji hostitelských komunit i vysídlených osob. Je-li to možné, měly by být násilně vysídlené osoby integrovány do stávajících struktur poskytování služeb tak, aby měly zajištěn rovný a spravedlivý přístup k těmto službám. Poskytnutí takového přístupu však může představovat problém, neboť příliv uprchlíků vytváří značný finanční tlak na hostitelské země, zvláště když se většinou jedná o zranitelné a nízkopříjmové ekonomiky. Služby jako zdravotní péče, ubytování, služby zaměstnanosti a odborné přípravy a péče o děti jsou vystaveny značným tlakům. Je tomu tak nejen v důsledku situace v samotné hostitelské zemi, která může být povážlivá, ale i v důsledku potenciálního nedostatku kvalifikovaných zdravotnických pracovníků schopných přizpůsobit se potřebám uprchlíků v takových oblastech, jako je duševní zdraví, posttraumatický stres a násilí na základě pohlaví. V akutních nouzových situacích, kdy stávající systémy nejsou schopny se s tímto vyrovnat, může vzniknout dočasná potřeba zavedení paralelních systémů pro poskytování doplňkových služeb. Tyto paralelní systémy by měly být integrovány do stávajících celostátních a místních systémů, jakmile to podmínky dovolí.

Zároveň jsou nezbytná doplňující opatření na podporu dlouhodobějších strategií udržitelného rozvoje a na ochranu makroekonomických podmínek postižených zemí. Mezinárodní aktéři mají k dispozici řadu opatření a nástrojů pomáhajících při dosažení makroekonomické stability: podporu provádění analýz makroekonomických účinků sloužících jako podklad pro holistické strategie; podporu opatření k povzbuzení hospodářského oživení a integrace uprchlíků mezi pracovní síly nebo zvýhodněné úvěry k nastartování obchodního rozvoje vytvářejícího zaměstnanost.

Pro zlepšování postavení násilně vysídlených osob a zajištění dlouhodobé pravidelné a předvídatelné pomoci pro ně při řešení chronické zranitelnosti je rovněž zapotřebí sociálního zabezpečení. V důsledku finančních tlaků, jimž čelí mnohé hostitelské země, je nutná strategie víceletého plánování, která doplní úsilí veřejných orgánů a pomoc od jiných subjektů. Aby se napomohlo vytvoření sociální záchranné sítě, je nezbytné zavést systémy sdílení informací a sledování dávek a také plány pro řešení nouzových situací a finanční plánování za účasti humanitárních a rozvojových subjektů EU a veřejných orgánů.

3.    Závěry

I přes úsilí EU jakožto největšího poskytovatele rozvojové pomoci a humanitárního aktéra na světě, velikost a složitost problému násilného vysídlení vyžaduje další ambiciózní opatření. Přístupy, jež řeší pouze bezprostřední humanitární potřeby, jsou neslučitelné s velkým rozsahem a vleklou povahou násilného vysídlení. Rozvojová pomoc musí být poskytnuta hned na počátku krize, a to nejen za účelem řešení základních příčin, ale i k řešení rozvojových potřeb vysídlených osob a jejich hostitelů.

V tomto sdělení se navrhuje přístup k uprchlíkům, vnitřně vysídleným osobám a jejich hostitelům orientovaný na rozvoj, s důrazem na jejich konkrétní zranitelná místa a schopnosti. Zavádí se reakce za účasti více činitelů včetně soukromého sektoru, založená na lepší znalosti toho, co funguje a co nefunguje v různých podmínkách. Je postavena na silném partnerství s hostitelskými zeměmi a vyzývá k větším synergiím mezi humanitárními a rozvojovými subjekty, pokud jde o sdílené analýzy, plánování a předvídatelnost a pružnost financování, a to i na místní úrovni, kde vznikají nejvíce inovativní reakce. Cílem je posílit odolnost a soběstačnost násilně vysídlených osob prostřednictvím kvalitního vzdělání, přístupu k hospodářským příležitostem a k sociálnímu zabezpečení.

Politika EU zaměřená na řešení násilného vysídlení pomůže předcházet fragmentaci nebo překrývání evropské reakce a lépe využívat potenciální úspory z rozsahu. Reakce EU a jejích členských států se díky tomu stane soudržnější, a tím i účinnější.

Světový humanitární summit, který se pod vedením OSN bude konat v květnu 2016, je významnou příležitostí, aby se EU a její členské státy spolu s dalšími aktéry zapojily s cílem zajistit včasnou politickou pozornost k násilnému vysídlování a budovat odhodlání uplatňovat soudržnější a holističtější globální přístup k řešení násilného vysídlení. Toto odhodlání by mělo vycházet ze společného strategického programu a větší spolupráce mezinárodních dárců, hostitelských vlád, místních komunit, občanské společností a samotných vysídlených osob.

(1)

COM(2015) 240, 13.5.2015

(2)

World at War. UNHCR: Global Trends, Forced Displacement in 2014 [Svět ve válce. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR): Globální trendy, nucené vysídlení v roce 2014], červen 2015.

(3)

Definuje se jako stav, kdy je v konkrétní zemi azylu v exilu nejméně 25 000 uprchlíků stejné národnosti po dobu pěti let nebo déle (UNHCR).

(4)

UNHCR: Trendy vývoje v polovině roku 2015, prosinec 2015.

(5)

Jak vyplývá ze závěrů Rady o evropské diplomatické činnosti v oblasti klimatu po 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (COP 21) (02/2016).

(6)

Mezinárodní právní rámec rozeznává tři trvalá řešení pro uprchlíky: dobrovolný návrat do vlasti, místní integrace a přesídlení. Trvalých řešení pro vnitřně vysídlené osoby lze dosáhnout prostřednictvím udržitelné opětovné integrace v místě původu, udržitelné místní integrace v místě původního vysídlení nebo udržitelné integrace v jiné části dané země.

(7)

JOIN(2015) 40, 9.9.2015.

(8)

Podle Ženevské úmluvy o uprchlících z roku 1951 a Protokolu z roku 1967 mají osoby, jimž byl přiznán status uprchlíka, právo na mezinárodní ochranu.

(9)

World at War. UNHCR: Global Trends, Forced Displacement in 2014 [Svět ve válce. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR): Globální trendy, nucené vysídlení v roce 2014], červen 2015.

(10)

World at War. UNHCR: Global Trends, Forced Displacement in 2014 [Svět ve válce. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR): Globální trendy, nucené vysídlení v roce 2014], červen 2015; Global Overview 2015: People internally displaced by conflict and violence [Světový přehled 2015: osoby vnitřně vysídlené v důsledku konfliktu a násilí], IDMC, květen 2015.

(11)

World at War. UNHCR: Global Trends, Forced Displacement in 2014 [Svět ve válce. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR): Globální trendy, nucené vysídlení v roce 2014], s. 2, červen 2015.

(12)

Transforming our world: the 2030 Agenda for Sustainable Development [Transformujeme svůj svět: agenda pro udržitelný rozvoj 2030], A/RES/70/1.

(13)

Soběstačnost je schopnost lidí, domácností nebo komunit naplňovat své základní potřeby a požívat sociální a ekonomická práva udržitelným a důstojným způsobem.

(14)

Komplexní přístup EU vůči vnějším konfliktům a krizím, JOIN(2013) 30, 11.12.2013.

(15)

Přístup EU ke zvyšování odolnosti: poučení z krizí v oblasti zajišťování potravin, COM(2012) 586, 3.10.2012.

(16)

SWD(2016) 3, 27.1.2016.

(17)

JOIN(2013) 30, 11.12.2013.

(18)

Společné rámcové dokumenty nahrazující strategické dokumenty jednotlivých zemí v současnosti předpokládá nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 77).

(19)

Rozhodnutí Komise C(2014) 5019 ze dne 11.7.2014 o zřízení svěřenského fondu Evropské unie pro Středoafrickou republiku „svěřenský fond Bêkou“.

(20)

Rozhodnutí Komise C(2014) 9615 ze dne 10.2.2014 o zřízení regionálního svěřenského fondu Evropské unie v reakci na krizi v Sýrii „fond Madad“.

(21)

Rozhodnutí Komise C(2015) 7293 ze dne 20.10.2015 o zřízení nouzového svěřenského fondu Evropské unie pro stabilitu a řešení základních příčin nelegální migrace a vysídlených osob v Africe.

(22)

Rozhodnutí Komise C(2015) 9500 final o koordinaci opatření Unie a členských států prostřednictvím koordinačního mechanismu – nástroj pro uprchlíky v Turecku.

(23)

Tyto závazky zahrnují přísliby EU a dohody EU jako např. ty, které jsou určeny pro Jordánsko a Libanon. Dohody jsou komplexní balíčky pomoci a podpory, které kombinují politické prvky v pravomoci EU (pomoc, obchod, mobilita, bezpečnost atd.) výměnou za závazky Jordánska a Libanonu týkající se sociální a ekonomické integrace syrských uprchlíků.

(24)

Úř. věst. L 77, 15.3.2014.

(25)

Nařízení (EU) č. 230/2014 (Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 1).

(26)

JOIN(2015) 50, 18.11.2015.

(27)

Smluvní strany Úmluvy o právním postavení uprchlíků (1951) a Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků (1967) jsou povinny chránit uprchlíky na svém území podle podmínek těchto právních nástrojů.

(28)

Kombinací zdrojů se rozumí doplňkové použití grantů a půjček v rámci vnější pomoci EU.

(29)

Cíl udržitelného rozvoje 4 – Kvalitní vzdělání: zajistit inkluzivní a spravedlivé kvalitní vzdělávání a podporovat celoživotní učení pro všechny.

(30)

World at War. UNHCR: Global Trends, Forced Displacement in 2014 [Svět ve válce. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR): Globální trendy, nucené vysídlení v roce 2014], červen 2015.

(31)

ODI — Education in Emergencies and Protracted Crises: Toward a Strengthened Response. Background Paper for Oslo Summit on education For Development [Vzdělání za nouzových situací a vleklých krizí: nutnost zesílené reakce. Podkladový dokument pro setkání na nejvyšší úrovni věnované otázkám vzdělání pro rozvoj, konané v Oslu], 6. až 7. červenec 2015.

(32)

Takových, jako byla např. jednání MOP na 105. a 106. zasedání Mezinárodní konference práce o normotvorné položce „Zaměstnanost a důstojná práce pro mír, bezpečnost a odolnost vůči pohromám: revize doporučení týkajícího se zaměstnanosti (Přechod od války k míru), 1944 (č. 71), zasedání Valného shromáždění OSN na vysoké úrovni k otázce uprchlíků a migrace, které se bude konat v září 2016 a tripartitní přípravné zasedání odborníků MOP k otázce přístupu uprchlíků na trhy práce.

(33)

Agentura Organizace spojených národů pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě.