DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Vysoká úroveň měnové a hospodářské integrace členských států eurozóny a zvláštní opatření k posílení koordinace jejich hospodářských politik na základě článku 136 Smlouvy umožňují přijmout při poskytování finanční pomoci Unie opatření ad hoc.

Je třeba plně respektovat zásadu, že za závazky rozpočtu EU ručí všechny členské státy EU, avšak zároveň by měla být zavedena odpovídající opatření, která zaručí, že členským státům mimo eurozónu bude poskytnuta plná kompenzace v případě, že nedojde k platbě v rámci evropského mechanismu finanční stabilizace a budou muset být použity zdroje z rozpočtu EU a/nebo bude Komise muset o další zdroje požádat nezúčastněné členské státy.

2015/0162 (NLE)

Návrh

NAŘÍZENÍ RADY,

kterým se mění nařízení Rady (EU) č. 407/2010 o zavedení evropského mechanismu finanční stabilizace

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 122 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise 1 ,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)Úroveň měnové a hospodářské integrace v eurozóně se v posledních letech zvýšila a případná finanční pomoc, která by byla poskytnuta členskému státu, jehož měnou je euro, by byla prospěšná pro finanční stabilitu eurozóny jako celku.

(2)Navíc po zavedení evropského mechanismu finanční stabilizace (EFSM) byl do článku 136 Smlouvy doplněn nový odstavec 3 (rozhodnutí 2011/199/EU), který objasňuje, za jakých podmínek mohou členské státy, jejichž měnou je euro, zavést mechanismus stability pro eurozónu. Členské státy, jejichž měnou je euro, jako hlavní mechanismus stability pro eurozónu zřídily Evropský mechanismus stability (ESM).

(3)Jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 122 odst. 2 SFEU a v nařízení (EU) č. 407/2010, může evropský mechanismus finanční stabilizace poskytnout finanční pomoc Unie všem členským státům. Rizika spojená se situací, kdy členský stát ztrácí přístup na trh, se však zásadně liší v závislosti na tom, zda je tento členský stát součástí eurozóny. Potenciální negativní vedlejší účinky jsou pro eurozónu podstatně vyšší, neboť členský stát ve finančních obtížích by pravděpodobně představoval riziko pro finanční stabilitu eurozóny jako celku.

(4)Ve většině případů by finančním nástrojem, který má být použit pro poskytnutí finanční pomoci členskému státu eurozóny, měl být ESM. Existují však situace, kdy praktické, procesní nebo finanční důvody vyžadují použití EFSM, a to obvykle před poskytnutím finanční pomoci z ESM nebo současně s ní. Tyto situace jsou oprávněným důvodem k tomu, aby před zásadou posílené solidarity mezi členskými státy eurozóny, která je nutná pro řádné fungování měnové unie, byl upřednostněn mechanismus finanční pomoci fungující na základě práva Unie.

(5)Za těchto podmínek by poskytnutí nové finanční pomoci Unie ve prospěch členského státu, jehož měnou je euro, mělo být podmíněno zavedením opatření, která zajistí, aby členským státům, které nepřijaly jednotnou měnu, byla poskytnuta plná kompenzace v případě, že nedojde k platbě v rámci EFSM a budou muset být použity zdroje z rozpočtu EU a/nebo bude Komise muset o další zdroje požádat nezúčastněné členské státy.

(6)Tato zásada byla schválena dne 17. července 2015 ve společném prohlášení Komise a Rady.

(7)Nařízení (EU) č. 407/2010 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V článku 3 nařízení (EU) č. 407/2010 se vkládá nový odstavec 2a, který zní:

„2a. Pokud je přijímajícím členským státem členský stát, jehož měnou je euro, je poskytnutí finanční pomoci Unie podmíněno právně závaznými ustanoveními, která zaručují, že členským státům, které nepřijaly jednotnou měnu, bude poskytnuta plná kompenzace za jakékoli závazky, jež jim mohou vzniknout v důsledku případného selhání přijímajícího členského státu při splácení finanční pomoci v souladu s jejími podmínkami.“

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

Za Radu

předseda