EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 18.11.2015
COM(2015) 572 final
SDĚLENÍ KOMISE
Zpráva o stavu energetické unie za rok 2015
{SWD(2015) 208}
{SWD(2015) 209}
{SWD(2015) 217 až 243}
1.
Úvod
Sdělení Komise nazvané „Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“ vdechlo novou dynamiku k uskutečnění přechodu na konkurenceschopnou a bezpečnou nízkouhlíkovou ekonomiku. V zájmu zachování této dynamiky mapuje předkládaná první zpráva o stavu energetické unie pokrok, kterého bylo dosaženo v posledních devíti měsících, a identifikuje klíčové otázky, jež si vyžádají zvláštní politickou pozornost v roce 2016, který bude pro provádění energetické unie klíčovým
.
Za několik dní se v Paříži sejdou vrcholní představitelé z celého světa, aby jednali o jedné z největších výzev pro lidstvo: změně klimatu. Zpráva o stavu energetické unie zdůrazňuje příspěvek Evropy k pařížským jednáním a soustředí se na následné kroky. Evropa musí i po konferenci v Paříži nadále zaujímat přední místo v procesu přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku, a to jak plněním cílů v oblasti energetiky a klimatu stanovených do roku 2030, tak diplomatickou činností v oblasti klimatu s cílem zajistit, že všechny země jednají podle svých závazků.
Tento přechod má silné ekonomické opodstatnění. Přední evropské společnosti mění své obchodní modely. Energie z obnovitelných zdrojů a energetická účinnost pomáhají vytvářet v Evropě pracovní místa, jež vyžadují nové dovednosti a investice. Mnohé změny spojené s tímto přechodem se odehrají ve městech a obcích. Bude-li se ve městech energie využívat inteligentněji, stanou se města důležitou hnací silou pro politiky EU v oblasti udržitelné energie.
Trhy s elektřinou a plynem stále nefungují tak, jak by měly. K dosažení úspěšného a sociálně spravedlivého přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku a společnost je třeba, aby občané převzali větší odpovědnost, využívali nových technologií a větší hospodářské soutěže ke snížení svých účtů za energie a aktivněji se trhu účastnili.
V roce 2015 byla energetika kvůli geopolitickým událostem v našem sousedství jedním z hlavních projednávaných témat. Při hledání odpovědí na tyto výzvy spolu energetická bezpečnost, účinnost, rozvoj infrastruktury, dokončení vnitřního trhu s energií a udržitelnost vzájemně úzce souvisejí. Druhý seznam projektů společného zájmu stanoví projekty infrastruktury, jež jsou ke splnění cílů naší energetické politiky nezbytně nutné.
Zpráva o stavu energetické unie odhaluje základní prvky mechanismu provádění, který povede k předvídatelnějším, transparentnějším a stabilnějším politikám. Na základě pokynů pro integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu mohou členské státy začít rozvíjet své integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu na období 2021 až 2030. Prvním krokem k měření a sledování toho, jak je energetická unie prováděna, je navrhovaná metodika klíčových ukazatelů.
V uplynulých měsících navštívili zástupci Komise řadu členských států, v nichž energetickou unii projednávali se širokou škálou zúčastněných stran. Zároveň také probíhaly technické diskuse se všemi členskými státy. Díky těmto kontaktům vypracovala Komise posouzení energetické unie pro každý členský stát a vyvodila politické závěry u všech pěti dimenzí energetické unie.
2.
Dekarbonizace ekonomiky
Dosažený pokrok
Ze všech velkých světových ekonomik dosahuje EU v současnosti nejvyšší uhlíkové účinnosti. Velmi úspěšně se jí podařilo oddělit hospodářský růst od emisí skleníkových plynů. V letech 1990 až 2014 se souhrnný hrubý domácí produkt EU zvýšil o 46 %, zatímco emise skleníkových plynů o 23 % poklesly. EU je jednou z pouhých tří velkých ekonomik
, které vyrábějí více než polovinu své elektřiny bez produkce skleníkových plynů.
Jedním z cílů strategie energetické unie je naši ekonomiku postupně stále více odpoutávat od závislosti na fosilních palivech. V roce 2015 bylo dosaženo pokroku ve třech oblastech, které jsou jádrem toho přechodu, a sice obchodování s emisemi, obnovitelné zdroje energie a další investice do nízkouhlíkových technologií a energetické účinnosti.
Systém EU pro obchodování s emisemi (ETS) posílí dohoda ohledně zavedení rezervy tržní stability, která začne fungovat od roku 2019. V červenci 2015 Komise předložila návrh na revizi systému EU pro obchodování s emisemi. Jedná se o poslední krok, který nastaví systém EU pro obchodování s emisemi tak, aby mohl plně hrát svou úlohu jako hlavní evropský nástroj k dosažení cílů v oblasti emisí skleníkových plynů do roku 2030. Komise vyzývá Evropský parlament a Radu, aby se uvedeným návrhem zabývaly přednostně.
Komise podporuje ambici EU stát se špičkou v oblasti obnovitelných zdrojů energie, a proto v červenci 2015 představila konzultativní sdělení o novém uspořádání trhu s elektřinou, jehož hlavním cílem je učinit tento trh schopným zvládat narůstající podíl obnovitelných zdrojů energie. Obnovitelné zdroje energie se stávají jedním z běžných zdrojů energie. Pro své potřeby je již využívá 78 milionů Evropanů a EU jako celek je na dobré cestě ke splnění svého cíle stanoveného pro rok 2020, aby se 20 % konečné spotřeby energie pokrývalo právě z obnovitelných zdrojů.
Přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku si vyžádá významné investice, zejména do rozvodných sítí, výroby, energetické účinnosti a inovací. Rozpočet EU k realizaci této přeměny přispívá tím, že klimatické cíle začleňuje do všech relevantních politických iniciativ, a zajišťuje tak, že nejméně 20 % rozpočtu EU na období 2014–2020 s klimatem počítá. V uvedeném období to představuje částku 180 miliard EUR. Více než 110 miliard EUR je k dispozici prostřednictvím evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF). Projekty v oblasti udržitelné energie, zejména z Dánska, Finska, Francie, Španělska a Spojeného království, byly navíc mezi prvními, jež byly schváleny v rámci Evropského fondu pro strategické investice, a získaly tak z tohoto fondu finanční záruku.
V březnu 2015 se EU na základě rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 vypracovaného Komisí zavázala, že do roku 2030 sníží emise z celého domácího hospodářství v porovnání s rokem 1990 nejméně o 40 %. V září 2015 se EU dohodla na svém postoji pro pařížskou konferenci o klimatu (COP 21). Potvrdila v něm svou připravenost k jednání o ambiciózní, závazné a transparentní celosvětové dohodě o klimatu, která jasně vytyčí cestu k omezení nárůstu průměrné globální teploty pod hranici 2 °C. V době přijímání této zprávy o stavu energetické unie představilo svůj zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek více než 160 zemí, jež produkují více než 90 % současných světových emisí. Rozsah těchto příspěvků je nevídaný a povede k významnému snížení emisí na celém světě. Zároveň se jedná o významný posun od opatření několika států v rámci Kjótského protokolu k opatřením, jež přijímají všichni.
K dosažení těchto cílů bude zapotřebí více rozhodné činnosti na místní úrovni. S tímto úmyslem svolala Komise 15. října 2015 zástupce měst a podnítila uzavření nového Paktu starostů a primátorů, v němž jsou zahrnuty iniciativy týkající se jak zmírňování dopadů změny klimatu, tak přizpůsobování se této změně. Uzavřením tohoto paktu Komise rovněž podnítí k akci místní orgány po celém světě, včetně regionů, které doposud nebyly zapojeny.
Před konferencí COP21 přijme závazky k činnosti v oblasti klimatu také více než 4000 podniků. Plnění těchto závazků v praxi nabízí významné obchodní příležitosti pro inovativní podniky EU a povede též k vytvoření pracovních míst a růstu v EU.
Další postup
Je třeba, aby bezprostředně po pařížské konferenci o klimatu všechny země proměnily své závazky do konkrétních politických kroků. V první polovině roku 2016 proto Komise hodlá předložit návrhy na realizaci cíle snižování emisí v odvětvích mimo ETS o 30 % ve srovnání s rokem 2005. Za tímto účelem stanoví vnitrostátní cíle snižování emisí skleníkových plynů a bude hledat způsob, jak zahrnout též problematiku využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF).
Protože zhruba jedna třetina emisí skleníkových plynů z odvětví mimo ETS pochází z dopravy, plánuje Komise vydat sdělení o krocích, jež jsou zapotřebí k dekarbonizaci všech druhů dopravy. Následovat by měly návrhy, jež se budou týkat mimo jiné standardů pro emise CO2 pro osobní i nákladní vozidla, monitorování těžkých nákladních vozidel, spravedlivého a účinného stanovování cen a pravidel pro přístup na trh silniční dopravy.
Kritickým faktorem pro snižování emisí ze silniční dopravy je účinné vymáhání regulačních norem. Testovací systémy výrazně podhodnotily emise skleníkových plynů a některých látek znečišťujících ovzduší. V této souvislosti Komise připravuje návrh zavést v EU světově harmonizovaný zkušební postup pro lehká užitková vozidla
. Jakmile tento nový postup vstoupí v roce 2017 v platnost, přinese přesnější informace o emisích CO2 a spotřebě paliva. Od roku 2017 navíc začnou platit povinné testy emisí za skutečného provozu, které budou měřit emise látek znečišťujících ovzduší u automobilů s naftovým motorem a jejichž cílem bude účinně u těchto automobilů snížit emise oxidů dusíku NOx
. Komise kromě toho pracuje na návrzích, které by měly posílit schvalování typu a systém dohledu nad trhem a rovněž nezávislost testování vozidel.
Nová směrnice o energii z obnovitelných zdrojů a politika udržitelnosti v oblasti bioenergie do roku 2030, které mají být předloženy v roce 2016, by měly poskytnout vhodný rámec pro dosažení závazného cíle, aby na úrovni EU do roku 2030 pocházelo alespoň 27 % energie z obnovitelných zdrojů. Rámec bude obsahovat politiky a opatření EU, které by spolu s příspěvky členských států uvedenými v jejich vnitrostátních energetických a klimatických plánech měly zajistit, že tohoto cíle bude dosaženo. V zájmu nastavení správných pobídek pro dekarbonizaci bude Komise rovněž usilovat o postupné odstranění dotací na fosilní paliva.
Politické závěry na úrovni členských států, regionů a na úrovni EU:
EU je na dobré cestě ke splnění cílů strategie EU 2020 v oblasti emisí skleníkových plynů (tj. snížit do roku 2020 tyto emise o 20 % ve srovnání s rokem 1990). Emise EU byly v roce 2014 o 23 % nižší než v roce 1990 a podle posledních prognóz předložených členskými státy se očekává, že v roce 2020 budou emise oproti roku 1990 nižší o 24 %.
Očekává se, že 24 členských států splní své vnitrostátní cíle v rámci strategie EU 2020 v odvětvích, na něž se nevztahuje systém ETS, za použití stávajících politik a opatření. Čtyři členské státy (Irsko, Lucembursko, Belgie a Rakousko) budou k dosažení svých cílů do roku 2020 na domácí půdě muset vyvinout zvýšené úsilí v odvětvích mimo ETS nebo budou muset využít stávajících možností flexibility, které se nabízejí v rozhodnutí o „sdílení úsilí“.
Pokud jde o energii z obnovitelných zdrojů, EU jako celek je na dobré cestě ke splnění cíle pro rok 2020. Všechny členské státy s výjimkou tří (Lucembursko, Nizozemsko a Spojené království) podle údajů z roku 2013 splnily svůj průběžný cíl pro období 2013–2014. Některé členské státy, k nimž patří Francie, Lucembursko, Malta, Nizozemsko a Spojené království a v menší míře i Belgie a Španělsko, musí posoudit, zda jsou jejich politiky a nástroje dostatečné a účinné ke splnění jejich cílů v oblasti obnovitelné energie. Dosažení cílů v oblasti obnovitelných energií do roku 2020 rovněž není jisté v případě Maďarska a Polska. Ostatních devatenáct členských států pravděpodobně své cíle v oblasti obnovitelných energií do roku 2020 překročí, některé z nich dokonce výrazně. Narůstající podíl obnovitelných zdrojů energie přispívá k posílení energetické bezpečnosti Evropy.
Kromě toho je v převážné většině členských států třeba vyvinout další úsilí k tomu, aby se obnovitelná energie lépe začlenila do trhu, a zejména aby byl zajištěn soulad mezi režimy podpor a fungováním trhů s elektřinou. Všechny členské státy musí zajistit dodržování nových pokynů pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky, včetně základního požadavku, aby byla podpora poskytována na základě jednoznačných, transparentních a nediskriminačních kritérií v soutěžním nabídkovém řízení a aby přiváděla obnovitelné zdroje energie blíže k trhu.
Švédsko je doposud jediným členským státem, který se zapojil do mechanismu spolupráce v oblasti obnovitelných zdrojů energie s jinou zemí (Norskem). Povzbuzující je skutečnost, že regionální fóra, jako je plán propojení baltského trhu s energií (BEMIP), rozšiřují svou působnost tak, aby pokrývala též spolupráci členských států v oblasti obnovitelné energie. Je třeba více takových regionálních iniciativ, mezi jinými též pro Severní a Středozemní moře.
3.
Energetická účinnost jakožto krok ke zmírnění poptávky po energii
Dosažený pokrok
K dosažení ambiciózní úrovně energetické účinnosti do roku 2030 začala Komise zavádět prostředky a nástroje, jež se energetickou účinností zabývají jako samostatným zdrojem. Jako první krok Komise v červenci 2015 navrhla revizi směrnice o energetických štítcích. Tento návrh zefektivní stávající acquis týkající se energetických štítků a posílí jeho prosazování. V roce 2015 rovněž vstoupila v platnost řada opatření týkajících se ekodesignu a energetických štítků, jež by mohla dále omezit spotřebu energie v domácnostech, a tím i snížit jejich účty. Ke konci toho roku má Komise v úmyslu předložit nový pracovní plán pro ekodesign, který nejenže zlepší energetickou účinnost, ale rovněž podpoří oběhové hospodářství.
Energetická účinnost hraje důležitou úlohu v rámci Evropského fondu pro strategické investice. Z fondu jsou již podporovány strategické projekty energetické účinnosti například ve Francii a Itálii. Řada dalších projektů čeká na schválení. Doplní se tím investice z evropských strukturálních a investičních fondů.
Zpráva o pokroku v naplňování cíle zvýšit energetickou účinnost do roku 2020 o 20 %
, jež je předkládána spolu s tímto sdělením, uvádí, že navzdory značnému pokroku odpovídá společné úsilí členských států pouze 17,6 % úspor primární energie ve srovnání s projekcemi pro rok 2020
. Komise však nadále věří, že cíle ve výši 20 % bude možné dosáhnout, budou-li stávající právní předpisy EU zcela a správně prováděny. Členské státy by měly posílit své ambice a investiční podmínky, aby se energetická účinnost v Evropě i nadále zlepšovala.
Další postup
Stále existuje mnoho překážek bránících plnému využití potenciálu energetické účinnosti. Jsou jimi například chybějící informovanost a nedostatek specializovaných finančních nástrojů. Výsledkem je omezené využívání možností energetické účinnosti a produktů a technologií s ní spojených.
V roce 2016 plánuje Komise předložit legislativní návrhy, jimiž by sladila směrnici o energetické účinnosti s orientačním cílem pro zlepšení energetické účinnosti v roce 2030 o nejméně 27 % (cíl bude v roce 2020 revidován a případně zvýšen na 30 %). Stejně důležitý je zvláštní důraz na budovy, jejichž spotřeba energie představuje přibližně 40 % celkové konečné spotřeby energie v EU a asi jednu čtvrtinu přímých emisí skleníkových plynů mimo ETS. Probíhá důkladné hodnocení směrnice o energetické náročnosti budov s ohledem na její revizi.
Největší spotřeba energie v EU připadá na vytápění a chlazení. Na začátek roku 2016 se plánuje zvláštní strategie pro vytápění a chlazení, jež bude usilovat o inteligentní přeměnu tohoto sektoru. Strategie by měla mimo jiné určit řešení a opatření, jež by vedla ke snížení poptávky po vytápění a chlazení v sektoru bydlení, terciárním sektoru a v průmyslu, a zároveň alespoň monitorovala kvalitu služeb a pohodlí a snižovala závislost na fosilních palivech.
Politické závěry na úrovni členských států, regionů a na úrovni EU:
Většina členských států by měla přijmout další opatření k urychlení svých ambic a úsilí, aby mohly splnit své vnitrostátní cíle energetické účinnosti pro rok 2020.
Několik členských států (Rakousko, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Francie, Řecko, Maďarsko, Itálie, Malta, Španělsko a Švédsko) oznámilo ambicióznější vnitrostátní cíle pro rok 2020 vyjádřené pomocí buď spotřeby primární energie, nebo konečné spotřeby energie, což je povzbuzující. Pět členských států současně své úrovně ambicí pro jeden z uvedených dvou cílů snížilo. Obecně nejsou úrovně orientačních vnitrostátních cílů pro rok 2020, které si vytyčilo například Chorvatsko, Finsko, Řecko a Rumunsko – ale také Kypr, Itálie a Portugalsko, pokud se jedná o vyjádření v konečné spotřebě energie – z hlediska očekávaného hospodářského růstu dostatečně ambiciózní.
Belgie, Estonsko, Francie, Německo, Nizozemsko, Polsko a Švédsko budou muset v období 2014–2020 svou spotřebu primární energie snižovat rychleji než v období 2005–2013, pokud chtějí splnit své orientační cíle stanovené pro spotřebu primární energie do roku 2020. Rakousko, Belgie, Estonsko, Francie, Německo, Litva, Malta a Slovensko si stanovily cíle konečné spotřeby energie v roce 2020, které budou vyžadovat výraznější snížení konečné spotřeby energie v období 2014–2020, než tomu bylo v období 2005–2013.
Co se týče energetické náročnosti, mezi členskými státy s nejvyšší (Bulharsko) a nejnižší (Dánsko a Irsko) energetickou náročností průmyslu existuje velký rozdíl. Do značné míry to souvisí se strukturálními rozdíly mezi členskými státy. Nicméně všechny členské státy kromě Řecka, Maďarska, Irska a Lotyšska omezily v období 2005–2013 energetickou náročnost v průmyslu a ve stavebnictví.
V odvětví výroby elektřiny vykazují analyzované ukazatele výkonnosti ve většině zemí zhoršující se trend. Členské státy musí zejména dále podporovat podíl tepla vyráběného prostřednictvím vysoce účinné kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET), jakož i vysoce účinné dálkové vytápění a chlazení.
4.
Plně integrovaný vnitřní trh s energií
Dosažený pokrok
Elektrická vedení a plynovody tvoří páteř integrovaného trhu s energií. Od předložení strategického rámce energetické unie se odehrálo mnohé. Do provozu bylo v dubnu 2015 uvedeno elektrické spojení mezi Itálií a Maltou, čímž se ukončila energetická izolace maltské elektrorozvodné sítě. Dokončení projektu Eastlink mezi Finskem a Estonskem a projektu Nordbalt mezi Litvou a Švédskem umožnilo pobaltským státům účastnit se od tohoto roku trhu s elektřinou na energetické burze NordPool. Dalším příkladem dobré spolupráce je iniciativa týkající se propojení LitPolLink mezi Litvou a Polskem, jež by mělo být spuštěno v prosinci 2015. V roce 2015 také došlo ke spuštění nového propojení elektrických sítí mezi Francií a Španělskem, které zdvojnásobí přenosovou kapacitu mezi oběma zeměmi. Co se týče plynu, nový terminál pro zkapalněný zemní plyn (LNG) ve městě Klaipėda (Litva) je prvním krokem k diverzifikaci dodávek v oblasti Baltského trhu s plynem a nedávná dohoda týkající se propojovacího plynovodu mezi Polskem a Litvou ukončí izolaci pobaltských států od vnitřního trhu s plynem. Propojovací vedení mezi Maďarskem a Slovenskem je rovněž důležitým mezníkem. Dále bylo v rámci EU i na jejích hranicích s Ukrajinou nainstalováno důležité vybavení pro zpětný tok plynu, jež má usnadnit obousměrný obchod. Pobaltské státy se navíc dohodly na společném strategickém cíli, totiž synchronizovat své energetické systémy s evropskou kontinentální sítí.
V roce 2015 Komise intenzivně spolupracovala s členskými státy na vytvoření skupiny na vysoké úrovni pro propojení plynových a elektrických sítí na Iberském poloostrově a ve střední a jihovýchodní Evropě (CESEC), jakož i na reformě skupiny na vysoké úrovni pro oblast Baltského moře (BEMIP). Členské státy zintenzivnily spolupráci v regionálních seskupeních, která začíná přinášet ovoce. Skupina na vysoké úrovni pro propojení plynových sítí střední a jihovýchodní Evropy se například dohodla na seznamu prioritních projektů, jejichž realizace umožní zemím tohoto regionu přístup k nejméně třem zdrojům plynu.
Komise zřídila Fórum pro energetickou infrastrukturu, jehož zahajovací zasedání se konalo 9.–10. listopadu v Kodani a jež se bude zabývat osvědčenými postupy v oblastech, jako jsou regulační překážky, rozvoj infrastruktury, přijetí veřejností či financování.
Komise společně s členskými státy intenzivně pracovala na odstranění stávajících regulačních překážek pro přeshraniční obchod s elektřinou a plynem. V úzké spolupráci s členskými státy řešila problémy spojené s úplným provedením třetího energetického balíčku v různých členských státech. Účelem iniciativy Komise týkající se uspořádání trhu je připravit cestu pro to, aby se evropský regulační rámec mohl více přizpůsobit realitě stále propojenějších evropských trhů s energií. Komise rovněž nadále přísně prosazovala pravidla hospodářské soutěže stanovená Smlouvou.
Plně propojený vnitřní trh s energií by měl především přinést hmatatelné výhody spotřebitelům. Tato zásada se odráží ve sdělení nazvaném Realizace nové politiky pro spotřebitele energie z července 2015
. Sdělení uznává, že spotřebitelům je stále ještě bráněno v tom, aby plně hráli svoji úlohu při transformaci energetického systému. Z pohledu spotřebitele trhy s elektřinou a plynem dosud nefungují tak, jak by měly, což dokládá dokument o tendencích spotřebitelů energie, který je předkládán společně s touto zprávou o stavu energetické unie
.
Další postup
Je třeba, aby v roce 2016 všichni aktéři intenzivněji pracovali na projektech infrastruktury. Politický impuls naléhavě potřebují zejména projekty společného zájmu. Ačkoli třináct projektů z prvního seznamu projektů společného zájmu bude ke konci roku 2015 dokončeno a o něco více než 100 projektů společného zájmu se nachází ve schvalovací fázi, více než čtvrtina se potýká se zpožděním, zejména kvůli udělování povolení či problémům s financováním. Postupy jednoduše trvají příliš dlouho na to, aby byly účinné. Jejich úspěšné vyřešení bude vyžadovat, aby členské státy plně provedly ustanovení obsažená v nařízení o hlavních směrech pro transevropské energetické sítě (TEN-E), a zvláště ustanovení týkající se udělování povolení.
Druhý seznam projektů společného zájmu, který je přijat současně s tímto sdělením, obsahuje ty projekty, které jsou nezbytně nutné pro dosažení našich cílů energetické politiky. Doprovodný pracovní dokument útvarů Komise uvádí, jakých zlepšení je k vytvoření páteřní infrastruktury pro integrovaný evropský trh s energií třeba. Očekává se, že u investic do infrastruktury se v roce 2016 projeví první přínosy nástrojů vyvinutých v rámci Evropského fondu pro strategické investice. Konkrétně pro elektřinu Komise plánuje sdělení o nezbytných opatřeních k dosažní cíle 15% propojení elektrických sítí v roce 2030. Kromě toho Komise zváží, jak financovat obě strany projektů na hranicích EU a Energetického společenství.
Členské státy a zúčastněné strany projevily velký zájem o spolupráci v oblasti severních moří. V této oblasti bude investována téměř polovina kapitálových výdajů vyčleněných celkově na všechny projekty společného zájmu týkající se elektřiny. Komise proto hodlá vytvořit skupinu na vysoké úrovni pro regionální spolupráci v Severním moři, jež se bude zabývat záležitostmi regulace, financování a územního plánování, které brání provádění těchto projektů.
V zájmu zabránění regionálním omezením budou rovněž nezbytné pokračující investice do vnitrostátní sítě infrastruktury. Zvláště velkým problémem jsou narušení trhu, která nedostatečná infrastrukturní síť způsobuje tam, kde jsou rozsáhlé jednotlivé nabídkové zóny. Proces přezkumu nabídkových zón, který provedla Evropská síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav, by měl určit kritická omezení sítě a případně oddělené nabídkové zóny pro omezené oblasti. Takové nabídkové zóny by rovněž mohly napomoci zvýraznit potřebu větších investic do sítě.
Kromě toho je třeba zajistit, aby stávající infrastruktura pro plyn a elektřinu byla plně využívána ve prospěch integrace trhu. Neustálé přísné vymáhání pravidel hospodářské soutěže se zejména soustředí na to, aby trhy nebyly rozdělovány tím, že se uměle omezuje využití stávající kapacity.
Legislativní návrhy ohledně zavedení nového uspořádání trhu se plánují na rok 2016. Hlavními cíli těchto právních předpisů je jednak dosáhnout lépe propojených velkoobchodních a maloobchodních trhů, jednak posílená regionální spolupráce a intenzivnější přeshraniční obchod, a jednak rozvoj krátkodobých a dlouhodobých trhů, jež by vysílaly správné investiční signály pro moderní technologie jak producentům, tak spotřebitelům elektřiny. Dopad revidovaného systému EU pro obchodování s emisemi by měl rovněž zajistit lepší dlouhodobé investiční signály pro investice do nízkouhlíkových technologií. Komise zajišťuje, že tam, kde členské státy podporují větší investice do svých energetických trhů prostřednictvím státní podpory, jsou režimy podpor navrženy v souladu s požadavky uvedenými v Pokynech pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky, aby se zamezilo potenciálním narušením trhu. Probíhající šetření v oblasti státní podpory týkající se mechanismů kapacity elektrické energie zkoumá, do jaké míry mohou současné a plánované kapacitní mechanismy bránit účinnosti vnitřního trhu.
Při přípravě těchto legislativních návrhů bude Komise klást zvláštní důraz na stimulaci účasti subjektů reagujících na spotřebu. Jejich účast je prostředkem ke zvýšení účinnosti a flexibility energetických sítí. Chybějící informace o nákladech a spotřebě, obtíže při změně dodavatelů a nedostatečné ocenění aktivní účasti by se měly stát minulostí.
Spotřebitelé – domácnosti i průmysl – si přejí větší transparentnost cen energie a energetických nákladů. Komise proto pracuje na tom, aby v roce 2016 zveřejnila novou zprávu o cenách energie a nákladech na energii, která poskytne přehled nákladů na energie, daní, dávek, ale i dotací. Zpráva by měla přispět k informovanější diskuzi o různých cenových úrovních v jednotlivých členských státech, různých složkách cen energií, jejich vlivu na konkurenceschopnost evropského průmyslu a investice v Evropě a jejich schopnosti ovlivňovat chování spotřebitelů. Jako první krok dnes Komise předložila návrh na zlepšení evropské statistiky týkající se cen elektřiny a zemního plynu
.
Při revizi klíčových právních předpisů v roce 2016 bude Komise věnovat zvláštní pozornost ochraně zranitelných spotřebitelů. Dotkne se to mimo jiné přezkumu směrnice o energetické účinnosti či návrhu na nové uspořádání trhu, v nichž by závazky členských států a organizátorů trhu vůči zranitelným spotřebitelům mohly být lépe formulovány. Komise hodlá zajistit, aby programy financování pro energetickou účinnost byly přístupné chudým a zranitelným zákazníkům, a bude usilovat o zlepšení sběru údajů o energetické chudobě.
Politické závěry na úrovni členských států, regionů a na úrovni EU:
Mnohé členské státy dosáhly značného pokroku v otevírání svých velkoobchodních trhů hospodářské soutěži, což přineslo značné výhody. Mezi členskými státy však existují značné rozdíly a řada z nich dosud zcela neprovedla nezbytná pravidla, která umožní konkurenceschopné a likvidní trhy.
Pokud jde o infrastrukturu pro elektřinu, 22 členských států směřuje ke splnění nebo již dosáhlo cíle 10% propojení výrobní kapacity elektrické energie do roku 2020. Mezi osm členských států, jež v současné době zůstávají pod úrovní cíle v oblasti propojení do roku 2020, se řadí Kypr, Irsko, Itálie, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Španělsko a Spojené království.
Dalších propojení je zapotřebí, aby se více prohloubil vnitřní trh s elektřinou (například v jihozápadní Evropě), stejně jako mezi několika členskými státy severní a východní Evropy (např. Německo, Polsko a Česká republika) nebo aby se některé členské státy (Irsko a Spojené království) lépe propojily se zbytkem severozápadní Evropy.
Regulace maloobchodních cen musí být podle nedávného rozsudku Evropského soudního dvora omezená v čase a musí se vztahovat pouze na výjimečné případy. Další dva členské státy (Irsko a Lotyšsko) sice nedávno úspěšně opustily regulaci cen pro konečné uživatele, ceny pro domácnosti jsou však nadále v různé míře regulovány zhruba v polovině členských států, což může představovat překážku pro účast subjektů na straně poptávky a maloobchodní hospodářskou soutěž.
Všechny členské státy musí lépe informovat spotřebitele o možnostech energetické účinnosti a dále zlepšit investiční podmínky pro soukromé spotřebitele. Kromě toho je třeba cílenějších opatření pro zranitelné spotřebitele, která by účinně řešila energetickou a palivovou chudobu.
Posílení práv spotřebitelů zavedením inteligentních měřicích systémů bylo účinně provedeno pouze v některých členských státech (zejména ve Finsku, Itálii a Švédsku), jakož i v menší míře v několika dalších (včetně Dánska, Estonska a Nizozemska). V několika členských státech je administrativní zátěž překážkou pro spotřebitele, kteří chtějí přejít k novým dodavatelům a lepším smluvním podmínkám.
Pokud jde o regionální úroveň, v polovině roku 2015 byla většina velkoobchodních trhů EU s elektřinou napojena na jeden nebo více sousedních trhů a projevily se náznaky sbližování cen. Situace je poněkud odlišná v případě plynu. Navzdory jistému sbližování cen na hlavních evropských plynárenských uzlech, přetrvávají napříč EU nadále výrazné cenové rozdíly a nedostatečná integrace trhu, což je částečně způsobeno vlivy dlouhodobých smluv a chybějícím propojením. Maloobchodní trhy s elektřinou a plynem jsou stále vnitrostátní (či ještě na nižší úrovni). Ve všech členských státech je zapotřebí dalšího úsilí v zájmu posílení regionální integrace trhu.
5.
Bezpečnost dodávek energie, solidarita a důvěra
Dosažený pokrok
EU a její členské státy se rozhodly podpořit soudržnější činnost EU v oblasti zahraniční a energetické politiky, která též zohledňuje geopolitický vývoj. V červenci 2015 Rada přijala závěry k diplomatické činnosti v oblasti energetiky a zároveň s nimi také akční plán. Závěry poukazují na potřebu posíleného dvoustranného a mnohostranného dialogu, většího využití nástrojů zahraniční politiky ke zvýšení diverzifikace, jakož i podporu transparentních a udržitelných energetických trhů založených na pravidlech.
Přechod ke konkurenceschopnému nízkouhlíkovému hospodářství povede k omezenějšímu využívání dovážených fosilních paliv, protože bude snižovat energetickou poptávku a využívat obnovitelné a jiné domácí zdroje energie. Při investování do odolné infrastruktury se musí vzít v úvahu měnící se prostředí, aby se předešlo vytváření nevyužitých aktiv.
Rok 2015 se vyznačoval přetrvávajícím napětím mezi Ruskem a Ukrajinou; přetrvávajícími nízkými cenami ropy, jež ovlivňují energetické trhy na celém světě; novými iniciativami pro dodatečnou infrastrukturu dodávky zemního plynu z Ruska; novými výhledy, jež otevřela dohoda o jaderné energii s Íránem, jakož i pokračujícím poklesem domácí produkce fosilních paliv.
Navzdory složité politické situaci se Ukrajina v průběhu zimy na přelomu roku 2014 a 2015 ukázala jako spolehlivý partner pro tranzit ruského plynu. EU se domnívá, že je v zájmu všech stran, aby Ukrajina důležitou tranzitní zemí zůstala. EU aktivně podporuje ukrajinskou vládu a společnost Naftogaz, jež o zachování své pozice usilují zejména důkladnou strukturální reformou plynárenského odvětví, kterou Ukrajina právě provádí. Je nezbytně nutné, aby tento reformní proces pokračoval. Po celý rok 2015 Komise aktivně napomáhala jednání mezi Ukrajinou a Ruskem s cílem zabezpečit dodávky plynu na Ukrajinu přes zimu. Výsledkem bylo parafování závazného protokolu dne 25. září 2015 a jeho provádění od 9. října 2015. Kapacita pro zpětný tok plynu z EU, zvláště ze Slovenska, na Ukrajinu se v roce 2015 rovněž značně zvýšila, a umožňuje tak Ukrajině dovážet plyn přes EU, čímž se snižuje její přímá závislost na Rusku.
Komise bere na vědomí plány obchodních společností vybudovat další plynovody spojující Rusko a Německo přes Baltské moře. Pokud by plynovody Nord Stream 3 a 4 byly postaveny, neotevřely by přístup k novému zdroji nabídky a dále by zvýšily přepravní kapacitu z Ruska do EU, i když nynější kapacita je v současnosti využívána jen z 50 %. Tyto nové plynovody budou muset být zcela v souladu s právem EU. Komise posoudí každý takový projekt podle jeho přínosů s využitím evropského regulačního rámce.
EU podpoří pouze ty projekty infrastruktury, jež jsou v souladu se základními principy energetické unie, včetně strategie energetické bezpečnosti EU. Diverzifikace zdrojů energie, dodavatelů a tras je zásadní pro zajištění bezpečnosti a odolnosti dodávek energie evropským občanům a podnikům. Bezpečnost dodávek energie v Unii úzce souvisí s energetickou bezpečností jejích sousedů. V tomto směru hraje ústřední roli Energetické společenství, a to jak propagací prioritních projektů propojení, tak také zajištěním, že tento region funguje podle pravidel slučitelných s pravidly EU. V této souvislosti se na vídeňské vrcholné schůzce pro Západní Balkán země tohoto regionu rozhodly vytvořit regionální trh s elektřinou. Ve Skupině na vysoké úrovni pro propojení plynových sítí střední a jihovýchodní Evropy se šest zemí Energetického společenství připojilo k memorandu o porozumění a dohodlo se spolu s devíti zeměmi EU na akčním plánu. Je to ukázkovým příkladem skutečnosti, že se energetická unie rozšiřuje a přináší výhody za hranicemi EU. V průběhu roku 2015 se Komise zapojila do podpory reformního procesu v Energetickém společenství. Mezinárodní energetická charta byla Evropskou komisí podepsána na konferenci konané ve dnech 20. až 21. května 2015 v Haagu.
Nedávné objevy zemního plynu ve východním Středomoří zvyšují potenciál středomořského regionu přispět k energetické bezpečnosti Evropy. Byla proto posílena spolupráce zřízením tří Evropsko-středomořských platforem pro plyn, pro regionální trh s elektřinou a pro podporu energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti. Jednání o transkaspickém plynovodu byla znovu zahájena a práce na jižním koridoru pro přepravu plynu pokračovala i v roce 2015.
Pozornost se během posledních měsíců výrazně stočila k elektrické energii. V některých členských státech se během posledního desetiletí snížil přebytek elektřiny a nyní se zvyšuje hrozba, že bude docházet k podpětí v síti. Aby bylo možné vyhodnotit, kde jsou v elektrizační soustavě skutečné problémy a jak je co nejlépe řešit, byla přijata řada iniciativ, jež mají zajistit, že analýza přiměřenosti výroby elektřiny se provádí na regionální úrovni a je založena na společné metodice
.
Další postup
Geopolitické výzvy v roce 2016 nezmizí. EU bude muset pokračovat ve své nové diplomatické činnosti v oblasti energetiky efektivně a vyjadřovat vůči třetím zemím jednotný názor. Bude také potřeba, aby v rámci diplomatické činnosti v energetice rozvíjela relevantní akční plány k posílení diverzifikace, a to rovněž pomocí nástrojů zahraniční politiky.
Revize nařízení o bezpečnosti dodávek plynu plánovaná na rok 2016 má za cíl zlepšit odolnost EU vůči narušením dodávky. Bude obzvláště důležité posílit regionální spolupráci mezi členskými státy, jak k předcházení výkyvům v dodávkách energie, tak k jejich zmírňování, a stejně tak k zajištění solidarity v případě stavu nouze. Komise hodlá současně předložit strategii ohledně zkapalněného zemního plynu (LNG) a skladování plynu, jež má zajistit, aby Evropská unie mohla plně těžit z možnosti diverzifikace, již LNG skýtá. Souběžně s tím bude Komise při probíhajících jednáních o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) dále zdůrazňovat význam energetiky obecně a zkapalněného zemního plynu konkrétně.
Ke zvýšení transparentnosti a k zajištění toho, že mezivládní dohody v oblasti energetiky budou v souladu s platnými právními předpisy a politikami EU, připravuje Komise návrh revize stávajícího rozhodnutí o mezivládních dohodách.
Do konce roku 2016 hodlá Komise představit nový právní nástroj týkající se bezpečnosti dodávky elektřiny navržený tak, aby posiloval transparentnost, zajišťoval společný přístup a lépe hledal přeshraniční řešení pro bezpečnost dodávky elektřiny. Tento nástroj by měl být plně začleněn do nového uspořádání trhu s elektřinou.
Co se týče jaderné energie, zveřejnění nového jaderného ukázkového programu v roce 2016 poskytne přehled investic, jež členské státy plánují do roku 2050 ve všech fázích jaderného cyklu. Vzhledem k tomu, že polovina členských států EU vyjádřila úmysl tento zdroj energie k výrobě určitě části své elektřiny i nadále využívat, měla by tato iniciativa lépe vyjasnit dlouhodobé potřeby investic do jaderné energie a správu odpovědnosti v této oblasti.
Politické závěry na úrovni členských států, regionů a na úrovni EU:
EU úspěšně pokračuje v diverzifikaci zdrojů, tras a dodavatelů energie. Nicméně zhruba 40 % plynu dováženého do EU v roce 2013 pocházelo z Ruska a řada členských států je stále na dodávkách z Ruska zcela či z velké části závislá, zejména Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Finsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva a Slovensko.
Kromě toho tři členské státy (Bulharsko, Litva a Portugalsko) dosud nesplňují standard pro infrastrukturu uvedený v nařízení o bezpečnosti dodávek plynu.
Je třeba více připojit zejména pobaltské státy a Finsko ke středoevropskému trhu se zemním plynem, zlepšit spojení mezi členskými státy (například mezi Maďarskem, Rumunskem, Bulharskem a Řeckem či mezi Portugalskem, Španělskem a Francií) a zajistit, aby všechny členské státy měly přístup k uzlům s kapalným plynem a mohly mít prospěch z kapacity LNG, kterou země rozvíjejí nebo mají potenciál rozvíjet.
Pokud jde o regionální úroveň, zátěžové testy provedené v roce 2014 jasně ukazují výhody regionální spolupráce při předcházení krizi v dodávkách plynu nebo jejím zmírňování. Komise již takovou spolupráci aktivně podporuje, např. prostřednictvím Skupiny na vysoké úrovni pro propojení plynových sítí střední a jihovýchodní Evropy (CESEC). V této práci by se mělo pokračovat.
Členské státy musí rovněž posílit (regionální) spolupráci, pokud jde o bezpečnost dodávek elektrické energie a přiměřenost výroby.
6.
Energetická unie pro výzkum, inovace a konkurenceschopnost
Dosažený pokrok
Výzkum, inovace a konkurenceschopnost jsou rozhodující k urychlení energetické přeměny EU a k využití výhod z hlediska pracovních míst a růstu, jež může energetická unie přinést. V září 2015 Komise předložila sdělení „Směrem k integrovanému strategickému plánu (SET) pro energetické technologie“. Toto sdělení představuje nový impuls pro rozvoj a rozšiřování nízkouhlíkových technologií lepší koordinací a prioritizací úsilí ve výzkumu a inovacích v celé Evropě.
K tomu, aby se inovace dostaly na trh, je klíčové financování. Komise a Evropská investiční banka se proto snaží v tomto směru působit v rámci investičního plánu pro Evropu a evropského fondu pro strategické investice (EFSI). Iniciativa InnovFin Energy Demonstration Projects (Inovativní financování demonstračních projektů v energetice) poskytuje v této souvislosti rizikové financování formou úvěrů, kapitálu a záruk, jež jde nad rámec tradiční podpory formou grantů. Měla by se tím posílit konkurenceschopnost společností přinášejících inovativní energetické technologie.
Možnosti financování investic do inovací rovněž poskytuje systém EU pro obchodování s emisemi. V roce 2014 členské státy použily či plánovaly použít pro účely spojené s klimatem a energetikou v průměru zhruba 87 % celkových příjmů z dražby povolenek v rámci systému EU pro obchodování s emisemi, které činily 3,2 miliardy EUR. V rámci programu NER 300 je na financování inovačních projektů v 20 členských státech vyčleněno kumulativní financování ve výši 2,1 miliardy EUR, jež má mobilizovat dalších 2,7 miliardy EUR ze soukromých investic.
Komise ve svých návrzích na revizi směrnice o systému pro obchodování s emisemi předložených v červenci 2015 navrhla nový fond inovací a nový fond pro modernizaci. Fond inovací navazuje na program NER 300 a rozšiřuje jeho oblast působnosti na nízkouhlíkové inovace v průmyslových odvětvích. Podporou nízkouhlíkových inovací a demonstrací fond inovací rovněž přispěje k realizaci klíčových činností v rámci strategického plánu pro energetické technologie. Nový fond pro modernizaci je určen členským státům, jejichž hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele nedosahuje 60 % průměru EU, a bude zaměřen na modernizaci energetického systému a zlepšení energetické účinnosti. Revidovaná směrnice o systému EU pro obchodování s emisemi rovněž navrhuje cílenější pravidla ohledně úniku uhlíku, která mají ochránit mezinárodní konkurenceschopnost odvětví, u nichž hrozí největší riziko přemístění výroby mimo EU.
Pro podporu cílů energetické unie v oblasti výzkumu a inovací má zásadní význam také rámcový program Horizont 2020. V období 2014–2015 z něj byl uvolněn finanční příspěvek ve výši více než 9 miliard EUR na podporu výzkumu v energetice (včetně jaderné energetiky), ekologické dopravy, opatření v oblasti klimatu a účinného využívání zdrojů, biohospodářství a klíčových základních technologií. Výzkum a inovace v oblasti energetiky a nízkouhlíkových řešení jsou navíc jednou z nejčastěji volených oblastí inteligentní specializace. Zvolilo si je více než 100 regionů EU, což znamená, že na tuto oblast budou vyčleněny značné prostředky z evropských strukturálních a investičních fondů. Tuto činnost by měla podporovat platforma inteligentní specializace v oblasti energetiky, kterou Komise zřídila v roce 2015.
Další postup
Jako součást balíčku dokumentů, které budou doprovázet zprávu o stavu energetické unie v roce 2016, hodlá Komise představit integrovanou strategii energetické unie pro výzkum, inovace a konkurenceschopnost. Tato integrovaná strategie by měla odrážet zjištění z konzultace, kterou Komise zahájí s členskými státy a zúčastněnými stranami ohledně tří propojených okruhů: energetických technologií, dopravy a konkurenceschopnosti ve světovém měřítku. Její součástí bude navýšení veřejných i soukromých investic do výzkumu a inovací, odstranění demotivačních faktorů u inovací a překonání překážek bránících soukromému investování. Jako důležitý prvek dynamického ekosystému inovací by měl být lépe propagován výzkum zdola nahoru (bottom-up).
Pozornost bude v roce 2016 věnována efektivnější koordinaci mezi energetickou unií, jednotným digitálním trhem a oběhovým hospodářstvím. Bude se to týkat mimo jiné postupné digitalizace odvětví energetiky a dopravy.
Transformace energetiky přinese změny v mnoha odvětvích, a vyžaduje proto užší zapojení sociálních partnerů. Angažovat by se mohli při zajišťování, aby dovednosti a vzdělávací programy vyhovovaly potřebám nových pracovních profilů, sledování pracovních podmínek v nových odvětvích či usnadňování sociálně spravedlivé přeměny v odvětvích a regionech, kde pracovních míst ubude. Komise již navázala kontakty se sociálními partnery na evropské úrovni a bude v tomto dialogu pokračovat i v roce 2016. Vyzývá také členské státy, aby se sociálními partnery diskutovaly, jaké důsledky transformace energetiky přinese a jak je nejlépe předvídat a zvládat
.
Politické závěry na úrovni členských států, regionů a na úrovni EU:
Evropský průmysl, výzkumné instituce a inovativní akademické subjekty mají v celosvětovém energetickém prostředí dobré postavení. Mnohé členské státy (např. Rakousko, Dánsko, Finsko, Francie, Německo a Spojené království) se usilovně snaží propagovat inovace a obchodní příležitosti související s energetickou účinností a nízkouhlíkovými technologiemi. To je jeden z důvodů, proč se navzdory hospodářské a finanční krizi zaměstnanost v odvětví obnovitelné energie zvýšila a za posledních pět let bylo v EU vytvořeno téměř půl milionu nových pracovních míst.
Některé členské státy (např. Francie, Nizozemsko a Portugalsko) nedávno podnikly pozitivní kroky, jež vnesly do daňových systémů prvky příznivé k ochraně životního prostředí a podpoře růstu. V řadě členských států však nadále existují nevyužité příležitosti k přeměně daňového systému tak, aby stimuloval zaměstnanost a konkurenceschopnost a zároveň přispíval k plnění cílů energetické unie. Členské státy, které začnou daňový systém v tomto směru měnit, by měly současně zajistit, aby nedocházelo k nepřiměřeným dopadům na cenovou dostupnost energie. Klíčové stimulující podmínky jsou nezbytné k tomu, aby inovace pronikly na trh. Budou-li daňové reformy, např. v oblasti dopravy a mobility, lépe odrážet environmentální i ekonomické náklady, mohou k tomuto přechodu přispět.
7.
Provedení energetické unie
Dosažený pokrok
Energetická unie potřebuje spolehlivý a transparentní proces správy, ukotvený v právních předpisech, aby se zajistilo, že opatření týkající se energetiky na evropské, regionální, vnitrostátní i místní úrovni přispívají k plnění jejích cílů.
Za účelem projednávání energetické unie na politické úrovni podnikl místopředseda Šefčovič v posledních několika měsících mnoho cest. Navázal dialog s vládami a parlamenty jednotlivých členských států, s Evropským parlamentem, jakož i zúčastněnými stranami a občany. Tyto návštěvy, společně s rozsáhlou osvětovou činností řady dalších komisařů, zejména komisaře Ariase Cañeteho, jsou důležitým nástrojem k vyslechnutí a výměně názorů na energetickou unii a projednání možností, jež tato unie členským státům a EU přináší.
Díky tomuto procesu, který byl navíc podpořen technickým dialogem s členskými státy, se podařilo vytvořit mnohem jasnější představu o možnostech, silných a slabých stránkách i hrozbách, které s energetickou unií souvisejí na úrovni členských států. Výsledky jsou zaznamenány v přiložených informačních přehledech, které byly potvrzeny po dvoustranných diskuzích s členskými státy
. Dalším výsledkem těchto diskuzí je navrhovaná metodika klíčových ukazatelů připojená k této zprávě o stavu energetické unie
. Tento pracovní dokument útvarů Komise využívá těchto prvních klíčových ukazatelů a předkládá srovnávací přehled situace v celé EU ohledně všech pěti dimenzí energetické unie. Klíčové ukazatele budou v budoucnu používány k měření a sledování realizace energetické unie.
Transformace energetiky vyžaduje strategické plánování. V současné době existují komplexní strategie v oblasti energetiky a klimatu na období po roce 2020, které obsahují národní orientační cíle pro emise skleníkových plynů, obnovitelné zdroje energie a pro energetickou účinnost, přibližně pouze ve třetině členských států. To vzbuzuje vážné obavy vzhledem tomu, že v oblastech, které často vyžadují dlouhodobé plánování, je nutné vytvořit předvídatelný rámec pro investice.
Další postup
Integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, které řeší všech pět dimenzí energetické unie, jsou nezbytnými nástroji pro strategičtější plánování. Budou rozhodující k dosažení cílů pro rok 2030. Související pokyny připojené k této zprávě o stavu energetické unie poskytují členským státům základ k vypracování vlastních plánů na období, na něž se vztahuje rámec do roku 2030.
Přípravné práce by měly začít co nejdříve, aby byla pro subjekty připravující projekty a pro investory v rychle se měnícím prostředí zajištěna jistota a předvídatelnost. Členské státy by proto měly návrhy svých vnitrostátních plánů předložit v roce 2017. Tyto návrhy se stanou základem pro další diskuze, jež by měly vyústit v konečnou podobu plánů během roku 2018, aby se plány začaly naplňovat s dostatečným předstihem před rokem 2021.
Vnitrostátní plány musí rovněž odrážet výsledek konzultací na regionální úrovni v oblastech, které by mohly těžit z posílené spolupráce se sousedními členskými státy. Komise hodlá v roce 2016 předložit pokyny k tomu, jak posílit regionální spolupráci v širším smyslu a jak může Komise usnadnit regionální přístupy.
Ke sledování pokroku je třeba zavést transparentní monitorovací systém založený na klíčových ukazatelích a na pololetních zprávách členských států o pokroku dosaženém podle jejich vnitrostátních plánů. Komise hodlá posoudit kolektivní pokrok dosažený na úrovni EU ve své výroční zprávě o stavu energetické unie, a bude-li třeba, navrhne politická i jiná opatření, aby bylo zajištěno, že cíle energetické unie budou naplněny.
Na základě mimo jiné kontroly účelnosti stávajících povinností ohledně podávání zpráv a probíhajících diskuzí s členskými státy, Evropským parlamentem a zúčastněnými stranami plánuje Komise v roce 2016 předložit návrh na zjednodušení plánování a požadavků na podávání zpráv spojených s opatřeními v oblasti klimatu a energetiky jak pro členské státy, tak pro Komisi. Účelem návrhu bude co nejvíce omezit administrativní zátěž v souladu s programem zlepšování právní úpravy a sladit plánování a požadavky na podávání zpráv se strategickým rámcem energetické unie.
8.
Závěry a další vývoj
Je nezbytné nutné udržet si ambice, vyváženost a dynamiku, které se rozvinuly po zahájení strategického rámce energetické unie v únoru 2015. Rok 2016 bude důležitým rokem, rokem realizace, v němž se strategické vize obsažené ve strategii energetické unie promítnou do legislativních iniciativ na úrovni EU, větší soudržnosti v naší komunikaci s externími partnery a dalšího rozvoje a realizace energetické unie.
EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 18.11.2015
COM(2015) 572 final
PŘÍLOHA
POKYNY PRO ČLENSKÉ STÁTY K VNITROSTÁTNÍM PLÁNŮM V OBLASTI ENERGETIKY A KLIMATU, JEŽ JSOU SOUČÁSTÍ SPRÁVY ENERGETICKÉ UNIE
EMPTY
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU, VÝBORU REGIONŮ A EVROPSKÉ INVESTIČNÍ BANCE
Stav energetické unie
{SWD(2015) 208}
{SWD(2015) 209}
{SWD(2015) 217 à 243}
POKYNY PRO ČLENSKÉ STÁTY K VNITROSTÁTNÍM PLÁNŮM V OBLASTI ENERGETIKY A KLIMATU, JEŽ JSOU SOUČÁSTÍ SPRÁVY ENERGETICKÉ UNIE
1.Úvod
Ve sdělení Komise o rámcové strategii k vytvoření energetické unie, jež bylo přijato dne 25. února 2015, se uvádí, že energetická unie potřebuje integrovanou správu a integrované monitorování, aby se zajistilo, že opatření týkající se energetiky na evropské, regionální, vnitrostátní a místní úrovni přispívají k plnění cílů energetické unie.
V říjnu 2014 vyzvala Evropská rada při schvalování rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 k vytvoření spolehlivého a transparentního systému řízení, který nebude obnášet žádnou zbytečnou administrativní zátěž, aby EU splnila cíle své energetické politiky, a dne 19. března 2015 dospěla k závěru, že je třeba vypracovat spolehlivý a transparentní systém správy. Efektivní a integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu budou ústředním bodem tohoto systému správy. Systém správy bude vycházet ze stávajících základních prvků, jako jsou vnitrostátní programy v oblasti klimatu a vnitrostátní plány pro obnovitelné zdroje energie a energetickou účinnost.
Komise bude při plnění těchto společných cílů úzce spolupracovat s členskými státy v zájmu úspěšného provádění energetické unie, snížení administrativní zátěže a posílení transparentnosti pro členské státy, jakož i zajištění jistoty pro investory do roku 2030 i v dalším období.
Účelem tohoto dokumentu je poskytnout členským státům pokyny pro vytváření jejich integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energie a klimatu, jakož i jejich hlavní prvky.
Tento dokument uvádí a vysvětluje hlavní kroky postupného procesu, a to od tohoto okamžiku až do dokončení vnitrostátních plánů v roce 2018, včetně hlavních úloh a úkolů jak členských států, tak Komise. S cílem doplnit a dále upřesnit tyto pokyny předloží Komise v roce 2016 legislativní iniciativu ke zjednodušení požadavků na plánování a podávání zpráv a vzor vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu.
1.Všeobecné zásady a rozsah působnosti vnitrostátních plánů
Vnitrostátní plán by měl být koncipován uceleně a zaměřit se na pět dimenzí energetické unie integrovaným způsobem, který zohlední vzájemnou interakci mezi různými dimenzemi. Specifické prvky stávajících plánů lze zachovat v závislosti na oblasti a periodicitě procesu plánování. Vnitrostátní plán by měl pokrývat období 2021 až 2030 a vycházet z toho, co by měl každý členský stát dosáhnout při plnění svých politik stanovených pro rok 2020, a rovněž by měl zahrnovat výhled až do roku 2050.
Členské státy sice mají právo vytvářet politiky odpovídající jejich konkrétní situaci, vnitrostátní plány by však měly stanovit směr, kterým by se vnitrostátní cíle a politiky v oblasti energetiky a klimatu měly ubírat, a to způsobem, který je v souladu se společně dohodnutými cíli energetické unie, zejména cíli pro rok 2030 (snížení emisí skleníkových plynů, zdroje obnovitelné energie, energetická účinnost a propojení elektrických sítí), jež schválila Evropská rada v říjnu 2014. V přístupu, který se pro snížení emisí v odvětví mimo systém obchodování s emisemi používá v rozhodnutí o „sdílení úsilí“, se bude sice pokračovat až do roku 2030, avšak cíle stanovené pro obnovitelnou energii a energetickou účinnost na úrovni EU budou dosaženy společným úsilím členských států, jakož i prostřednictvím politik a opatření na úrovni EU.
Je velmi důležité, aby vnitrostátní plány umožňovaly dlouhodobou předvídatelnost a jistotu pro investory a zajišťovaly větší spolupráci a soudržnost mezi přístupy, jež jednotlivé členské státy zaujímají v politikách upravujících oblast klimatu a energetiky.
2.Obsah vnitrostátních plánů
Vnitrostátní plány by měly pokrývat období let 2021 až 2030, včetně výhledu až do roku 2050, s cílem zajistit soudržnost s dlouhodobými politickými cíli na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni.
Vnitrostátní plány by měly zahrnovat tyto prvky:
a) Současná situace
Přehled vnitrostátního energetického systému a politického kontextu vnitrostátního plánu ve všech pěti dimenzích energetické unie (včetně makroekonomického kontextu, emisí skleníkových plynů, skladby zdrojů energie a situace v každém pododvětví energetického systému).
Posouzení situace, pokud jde o stávající politiky a opatření v oblasti energetiky a klimatu, včetně režimů podpory a daňových systémů pro obnovitelnou energii a energetickou účinnost, přičemž se vychází ze zkušeností učiněných při plnění cílů stanovených v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2020.
Přehled klíčových otázek přeshraničního významu, včetně příležitostí a výzev pro další regionální spolupráci a integraci.
Správní struktura při provádění vnitrostátních politik v oblasti energetiky a klimatu, včetně odpovědnosti hlavních správních orgánů a jejich vzájemné interakce.
V souladu s těmito pokyny mohou vnitrostátní plány vycházet ze stávajících vnitrostátních politických strategií, jež si členské státy vytyčily v oblasti energetiky a klimatu pro roky 2020, 2030 a další roky.
b) Cíle, politiky a opatření týkající se pěti dimenzí
Vnitrostátní plány by měly stanovit cíle pro každou dimenzi energetické unie. Co se týče cílů stanovených v oblasti energetiky pro rok 2030, měly by plány stanovit podíl, kterým musí každý členský stát přispět ke společnému dosažení cílů na úrovni EU. Pokud jde o emise skleníkových plynů v odvětvích mimo systém obchodování s emisemi, měly by plány stanovit politiky a opatření plánované ke splnění každoročních závazných vnitrostátních cílů stanovených v rámci revidovaného rozhodnutí „o sdílení úsilí“.
Měla by být stanovena vzájemná interakce mezi různými dimenzemi (např. podíl obnovitelné energie a energetické účinnosti na snížení emisí skleníkových plynů, potřeby v oblasti infrastruktury vyplývající z většího využívání obnovitelných zdrojů energie atd.).
Pro každý cíl by měl plán zahrnovat popis politik a opatření plánovaných pro jeho dosažení. Součástí uvedeného popisu by mělo být i posouzení, do jaké míry tyto politiky na sebe navzájem působí, přičemž cílem je zajistit soudržnost a zabránit dvojí regulaci.
Bezpečnost dodávek energie, solidarita a důvěra
Střednědobé až dlouhodobé cíle a normy týkající se zabezpečení dodávek energie, včetně diverzifikace jejich zdrojů a dodavatelských zemí, a dále infrastruktury, skladování, reakce strany poptávky, připravenosti reagovat na omezenou nebo narušenou dodávku některého zdroje energie a zavádění alternativních domácích zdrojů. Cíle by měly zahrnovat regionální spolupráci a politická opatření k dosažení těchto cílů by měla být koordinována na regionální úrovni. V této souvislosti by vnitrostátní plány měly vycházet ze specifických plánů pro bezpečnost dodávek energie (hodnotících plánů, preventivních akčních plánů a krizových plánů), které jsou vypracovány v souladu s nařízením o bezpečnosti dodávek plynu.
Politické strategie týkající se bezpečnosti dodávek energie v širším smyslu, včetně jiných příslušných politických rozhodnutí, jako jsou rozhodnutí týkající se úspor energie či skladby zdrojů energie.
Rovněž je třeba zabývat se obecným politickým přístupem k zajištění bezpečnosti dodávek energie ze zemí mimo EU, včetně prostřednictvím infrastruktury, a případně i zamýšleným přístupem k mezinárodním vládním dohodám se třetími zeměmi.
Plně integrovaný vnitřní trh s energií
Rozvoj propojení elektroenergetických sítí v období 2021 až 2030 (poměr mezi přeshraniční přenosovou kapacitou a instalovanou výrobní kapacitou), s přihlédnutím k 15% cíli stanovenému pro rok 2030 a specifickým faktorům daného členského státu, jako jsou náklady a potenciální obchodní toky. Zde je rovněž třeba uvést hlavní projekty plánované k dosažení nezbytného vzájemného propojení energetických soustav s výhledem do roku 2030.
Co se týče energetické infrastruktury, uvést, jak budou prováděny plánované vnitrostátní programy infrastruktury i projekty společného zájmu (PSP) týkající se členského státu, včetně harmonogramu. V této souvislosti by vnitrostátní plány měly vycházet z nařízení o hlavních směrech pro transevropské energetické sítě.
Cíle týkající se hospodářské soutěže na trhu, integrace a propojování trhů, zavádění flexibility v odvětví energetiky, včetně rozvoje krátkodobých trhů, a dále reakce strany poptávky, konkurenceschopnosti na energetických trzích a zavádění inteligentních technologií a inteligentních sítí.
Posouzení dopadů plánovaných investic do infrastruktury a vývoje ve výrobě energie na velkoobchodní i maloobchodní ceny energie a na integraci trhů s jinými členskými státy.
Energetická účinnost přispívající ke zmírnění poptávky
Vnitrostátní politiky a opatření plánované k podpoře plnění dohodnutých cílů energetické účinnosti stanovených na úrovni EU ve výši alespoň 27 % (do roku 2020 je třeba tyto údaje revidovat a případně je zvýšit na 30 %), přičemž se zohlední očekávané úspory energie plynoucí z těchto politik a opatření i provádění stávajících právních předpisů EU.
Plán energetických úspor, který je třeba vyčíslit, neboť je třeba uvést výslednou míru prvotní i konečné spotřeby energie do roku 2030, a to jako podíl daného členského státu na dosažení cíle EU.
Vnitrostátní politiky a opatření plánované ke zvýšení energetické účinnosti v odvětví stavebnictví. To zahrnuje vnitrostátní strategie renovace budov a vnitrostátní programy investic do energetické účinnosti.
Dekarbonizace hospodářství
Plánované politiky a opatření ke snižování emisí skleníkových plynů, a to pro všechna hlavní odvětví produkující emise, včetně dopravy a zemědělství, tak, aby do roku 2030 byly splněny každoroční závazné vnitrostátní cíle pro odvětví, na něž se nevztahuje systém obchodování s emisemi, které jsou stanoveny v rámci revidovaného rozhodnutí o „sdílení úsilí“, s dlouhodobým výhledem a cílem dosáhnout nízkouhlíkové ekonomiky (2050).
Vnitrostátní politiky a opatření plánované k podpoře plnění dohodnutých závazných cílů na úrovni EU v oblasti obnovitelné energie ve výši nejméně 27 %, s přihlédnutím k provádění stávajících právních předpisů EU, jakož i výhledu do roku 2050.
Plán pro podíl obnovitelné energie na hrubé konečné spotřebě energie do roku 2030, včetně plánů pro příslušné technologie, jakož i pro poptávku po elektřině (instalovaná kapacita a vyrobená energie), to je třeba uvést jako podíl daného členského státu určený potřebou splnit společně cíl EU.
Opatření ke zvyšování flexibility energetického systému s přihlédnutím k výrobě obnovitelné energie. Stav a plány pro propojení a integraci trhů s elektřinou, regionální opatření pro vyrovnávání a rezervy a údaje o tom, jak se posuzuje adekvátnost soustavy v kontextu obnovitelné energie. Vnitrostátní politiky a opatření plánované k podpoře jiných nízkouhlíkových technologií.
Vnitrostátní politiky a opatření plánované k podpoře dekarbonizace dopravy.
Pokud mají členské státy v úmyslu podpořit rozvoj specifických technologií, měl by plán obsahovat rovněž posouzení dopadu na ceny energie a energetické služby a na integraci trhu s jinými členskými státy.
Výzkum, inovace a konkurenceschopnost
Cíle, politiky a opatření stanovené na vnitrostátní úrovni, jejichž účelem je zajistit přiměřenou účast na novém evropském přístupu k výzkumu a inovacím s cílem urychlit transformaci energetického systému, zejména u činností, jež jsou součástí integrovaného strategického plánu pro energetické technologie (plán SET).
Vnitrostátní politické strategie a programy financování výzkumu a inovací v oblasti obnovitelné energie, energetické účinnosti a jiných nízkouhlíkových technologií, včetně v odvětví dopravy, a jejich uplatnění na trhu, včetně strategií na podporu výzkumných a technologických institucí.
Strategie průmyslové politiky týkající se konkurenceschopnosti odvětví nízkouhlíkových technologií i konkurenceschopnosti v širším smyslu, včetně dotací, dopad na růst, zaměstnanost a kvalifikaci v pododvětvích, finance a zdroje.
Případně cíle týkající se konkurenceschopnosti energetického systému a jeho podílu na konkurenceschopnosti ekonomiky jako celku, jakož i cíle týkající se mezinárodního obchodu s evropskými technologiemi a vybavením v oblasti energetiky a přístupu na trhy třetích zemí.
c) Integrované prognózy a ukazatele
Vnitrostátní plány by měly obsahovat samostatný oddíl věnovaný prognózám, který bude analytickým základem plánu, včetně referenčních a politických scénářů hodnotících příslušné dopady navržených politik a opatření. Zprávy o pokroku dosaženém při provádění vnitrostátních plánů, podávané dvakrát ročně, by měly využívat klíčových ukazatelů vyvinutých Komisí ve spolupráci s členskými státy, jakož i aktualizovaných prognóz, politik a opatření.
Vzhledem k průřezové povaze pěti dimenzí energetické unie je třeba posoudit a validovat politické cíle a nástroje na základě integrovaných metodických nástrojů. Z tohoto důvodu by vnitrostátní plány měly pro energetický systém a emise skleníkových plynů obsahovat prognózy na období do roku 2030 a dále, včetně výhledu do roku 2050. Prognózy by měly zohlednit např. makroekonomický kontext (jako například očekávané hrubé domácí produkty a růst počtu obyvatel), strukturální změny hospodářství, u nichž je pravděpodobné, že budou mít dopad na energetický systém a emise skleníkových plynů, dále globální energetické trendy (jako například mezinárodní vývoj cen fosilních paliv), jakož i ceny uhlíku, přeshraniční propojení energetických sítí a náklady na technologie. Komise k těmto otázkám poskytne technická doporučení, přičemž členské státy ujasní případy, v nichž by zvolily odlišný přístup, například z důvodu požadavků použitých při modelování.
Vnitrostátní plán by měl uvádět alespoň dva scénáře: i) referenční scénář vycházející ze současných trendů a stávajících politik a opatření na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni a ii) alespoň jeden politický scénář zohledňující provádění plánovaných vnitrostátních cílů prostřednictvím dodatečných politik a opatření týkajících se pěti dimenzí energetické unie, zejména včetně cílů pro rok 2030, jak je uvedeno ve vnitrostátním plánu. Poté by byly vyzdviženy potenciální synergie a kompromisy mezi politikami a opatřeními.
Komise může členské státy podpořit tím, že jim poskytne údaje a analýzy. Důležitým přínosem bude nový referenční scénář EU v oblasti energetiky, dopravy a emisí skleníkových plynů, který se připravuje v úzké spolupráci s členskými státy a bude zveřejněn v prvním pololetí roku 2016. Členským státům by rovněž mohly být poskytnuty politické scénáře a scénáře citlivých situací, jejichž účelem by bylo podpořit jejich strategické plánování, určit společné problémy a vyhodnotit dopady jednotlivých politických variant, které si členské státy při dosahování společných cílů energetické unie zvolily. Referenční scénář EU bude rovněž základem pro posouzení míry, do níž členské státy přispívají ke společnému plnění cílů energetické unie.
Vnitrostátní prognózy by měly být předkládány včas, aby bylo možné data uceleně shromáždit na úrovni EU a následně posoudit celkový stav energetického systému a dosažený pokrok. Vypracované prognózy i trendy hlavních výsledků modelace popisujících energetický systém je proto třeba prezentovat jasným a transparentním způsobem.
Členské státy by ve zprávách o pokroku dosaženém při provádění svých vnitrostátních plánů měly využívat klíčových ukazatelů. Komise na základě ukazatelů navržených v kontextu rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a ukazatelů již obsažených v informačních přehledech jednotlivých zemí předkládá ve svém pracovním dokumentu koncepci a první analýzu klíčových ukazatelů pro sledování pokroku při plnění cílů energetické unie. Navrhuje ukazatele týkající se pěti dimenzí energetické unie, například pro ceny energie, konkurenceschopnost, diverzifikaci dovozu energie, dekarbonizaci, výzkum a inovace nebo fungování energetického trhu.
3.Regionální spolupráce při vypracování vnitrostátních plánů
Aby energetická unie mohla řádně fungovat, musí členské státy při vytyčování svých energetických politik koordinovat svou činnost a navzájem mezi sebou spolupracovat. Vnitrostátní plány by proto měly od počátku vycházet z regionálních konzultací.
Členské státy by ve svém regionu měly určit témata vhodná pro společné nebo koordinované plánování a měly by svůj region konzultovat již v počátečních fázích přípravy plánu. Různé vnitrostátní plány v daném regionu by se měly navzájem doplňovat a pokud možno podporovat s využitím vnitrostátních kapacit tak, aby problémy daného regionu byly řešeny co nejbezpečnějším a nákladově nejefektivnějším způsobem. Zvláštní pozornost by měla být věnována zajištění koordinovaného přístupu k vývoji nových zdrojů energie a infrastruktur.
Společné přístupy a společné cíle mohou zvýšit dlouhodobou předvídatelnost a investiční jistotu. Koordinací vnitrostátních politik by se proto mělo rovněž zabránit negativním pobídkám a zmírnit možné nepříznivé účinky vnitrostátních politik na jiné členské státy. Plány by proto měly obsahovat posouzení dopadu zamýšlených cílů a politik uvedených v plánech na ostatní členské státy v regionu a posouzení možností posílení regionální spolupráce napříč politickými oblastmi a pododvětvími.
Za tímto účelem lze využít stávající fóra působící v rámci regionální spolupráce, včetně fór pro makroregionální strategie. Komise se do tohoto procesu aktivně zapojí a podpoří rozvoj vhodných nových fór. Je velmi důležité, aby regiony byly vyrovnané, jelikož to umožní spolupráci napříč několika dimenzemi energetické unie.
Komise členským státům poskytne podrobnější pokyny k regionální spolupráci při plnění cílů energetické unie v roce 2016.
4.Zprávy o plnění plánů a jejich aktualizace
Počínaje rokem 2020 by členské státy měly každé dva roky předkládat zprávy o provádění vnitrostátních plánů. Tyto zprávy budou důležitým nástrojem, díky němuž mohou všechny členské státy zjistit stav provádění cílů energetické unie.
Komise ve své výroční zprávě o stavu energetické unie předloží zprávu o pokroku.
Plánuje se, že aktualizace vnitrostátních plánů se v období 2021 až 2030 provede jednou, přičemž se přihlédne k měnícím se okolnostem a změnám, aby společně dohodnuté cíle energetické unie, zejména cíle stanovené pro rok 2030 v oblasti klimatu a energetiky, mohly být splněny. Pokud jde o konkrétní politická opatření vnitrostátních plánů, lze v případě potřeby naplánovat další aktualizace.
5.Postup a harmonogram
Vypracovávání vnitrostátních plánů bude dynamickým procesem. Výsledek nadcházejících legislativních procesů, které probíhají v souvislosti s klíčovými právními předpisy EU upravujícími oblast energetiky a klimatu, sice ovlivní koncepci a provádění vnitrostátních politik, proces vypracovávání vnitrostátních plánů však musí začít v roce 2016, aby plány mohly být dokončeny s dostatečným předstihem před rokem 2020, a to s přihlédnutím k souvisejícím právním předpisům EU.
Stávající závazky týkající se plánování a podávání zpráv pro oblasti politiky, u nichž byly stanoveny cíle pro rok 2020, zůstanou až do roku 2020 nezměněny. Zprávy by měly být synchronizovány s novým procesem vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Pro období po roce 2020 předloží Komise v roce 2016 legislativní iniciativu ke zjednodušení požadavků na plánování a podávání zpráv, jejímž cílem je snížit administrativní zátěž a zajistit soudržnost, zjednodušení a soulad mezi jednotlivými toky plánování a podávání zpráv a zároveň zachovat kvalitu vykazovaných informací a údajů. Komise a členské státy by již před rokem 2020 měly být schopny do určité míry konsolidovat a zjednodušit podávání zpráv, lze-li to učinit bez legislativních změn a dopadů na základní závazky. Konsolidací svých periodických zpráv, konkrétně zprávy o stavu energetické unie, jde Komise příkladem.
Harmonogram vypracování vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, s popisem příslušných činností členských států a Komise, je uveden v tabulce na konci tohoto oddílu.
Členské státy se vyzývají, aby do podzimu 2016 předložily první výsledky svých integrovaných prognóz určených pro referenční scénář. Měla by být zahájena regionální jednání s jinými členskými státy. V témže roce Komise dokončí referenční scénář EU pro rok 2016, vypracuje vzor vnitrostátních plánů a vydá pokyny k regionální spolupráci. V průběhu roku 2016 budou předloženy příslušné legislativní návrhy týkající se revidovaného rozhodnutí o „sdílení úsilí“, obnovitelné energie, energetické účinnosti, uspořádání trhu a zjednodušení závazků v oblasti plánování a podávání zpráv.
V roce 2017 by měly být zahájeny vnitrostátní politické postupy týkající se plánů, jejichž účelem je umožnit širokou politickou validaci plánů na vnitrostátní úrovni a dokončení konzultací na regionální úrovni i konzultací se zúčastněnými stranami. Do března 2017 by měly být Komisi předloženy integrované prognózy s uvedením jak referenčních, tak i politických scénářů. Tyto prognózy budou klíčovým podkladem pro vnitrostátní plány členských států. Návrhy vnitrostátních plánů by měly být Komisi předloženy v roce 2017, poté proběhnou konzultace s ostatními členskými státy a Komisí, zejména s cílem společně dosáhnout cílů stanovených v oblasti energetiky na úrovni EU. Následně Komise vydá k návrhům vnitrostátních plánů doporučení a předloží je v nadcházející zprávě o stavu energetické unie.
V roce 2018 by měly být Komisi předloženy konečné plány, které zohlední konzultace s ostatními členskými státy, doporučení Komise a příslušné právní předpisy EU. Komise následně vydá zprávu o stavu energetické unie, včetně prvního souhrnného zhodnocení vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu.
Co se týče cíle stanoveného na úrovni EU pro rok 2030 v oblasti obnovitelné energie a energetické účinnosti, posoudí Komise společné úsilí vytyčené ve vnitrostátních plánech členských států se zřetelem k plnění těchto cílů. Politiky a opatření na úrovni EU, jejichž cílem je podpořit úsilí členských států při plnění cílů, budou mimo jiné stanoveny v nové směrnici o obnovitelných zdrojích energie a přepracované směrnici o energetické účinnosti, které má Komise předložit v roce 2016. Konkrétní uplatňování některých těchto opatření bude určeno v pozdější fázi na základě společného úsilí členských států vytyčeného v jejich vnitrostátních plánech a zpráv o pokroku se zřetelem k plnění cílů energetické unie.
V průběhu tohoto procesu bude Komise pořádat pravidelná jednání a vést dialog s členskými státy s cílem poskytnout technickou podporu, zhodnotit přípravu plánů a projednat další postup.
Rovněž bude zajištěno náležité zapojení všech příslušných evropských institucí, zejména Rady a Evropského parlamentu, do procesu správy.
Tabulka: Harmonogram vypracování vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu
|
|
Členské státy
|
Evropská komise
|
|
2016
|
Začít s vypracováním zastřešující strategie a určením hlavních cílů politik ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu a jejich přehledu
Vypracovat integrované metodické nástroje k přípravě referenčních a politických scénářů, které budou analytickým základem vnitrostátních plánů, a předložit první výsledky referenčního scénáře
Zahájit se zúčastněnými stranami v jednotlivých členských státech konzultace k vnitrostátním plánům
Zahájit regionální diskuse s ostatními členskými státy ohledně přípravy vnitrostátních plánů
|
Dokončit ve spolupráci s členskými státy referenční scénář EU pro rok 2016
Vypracovat vzor pro vnitrostátní plány, včetně hlavních proměnných a parametrů pro vnitrostátní integrované prognózy
Vypracovat pokyny k regionální spolupráci
Předložit legislativní návrhy týkající se revidovaného rozhodnutí o „sdílení úsilí“, obnovitelné energie, energetické účinnosti (včetně pro odvětví stavebnictví), uspořádání trhu a zjednodušení závazků v oblasti plánování a podávání zpráv
Pořádat odborná jednání s členskými státy, např. v oblasti metodických nástrojů, jakož i klíčových ukazatelů
Zveřejnit 2. zprávu o stavu energetické unie
|
|
2017
|
Dokončit konzultace se zúčastněnými stranami a regionální konzultace o vnitrostátních plánech
Zapojit se do vnitrostátního politického procesu vedeného v souvislosti s vnitrostátními plány
Předložit Komisi integrované prognózy s uvedením jak referenčního, tak i politického scénáře
Předložit Komisi návrhy vnitrostátních plánů vycházející z pokynů Komise k vnitrostátním plánům a vzoru předloženého Komisí
|
Poskytovat členským státům technickou podporu při přípravě vnitrostátních plánů
Usnadňovat a podporovat regionální konzultace s ostatními členskými státy vedené ohledně vnitrostátních plánů, včetně zřízení příslušných fór
Organizovat konzultace s členskými státy k návrhům vnitrostátních plánů a poskytovat k těmto návrhům doporučení
Zveřejnit 3. zprávu o stavu energetické unie
|
|
2018
|
Dokončit vnitrostátní plány s přihlédnutím k vzájemnému hodnocení členských států a doporučením Komise
Předložit konečné vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu
|
Poskytovat členským státům podporu při konečném vypracování vnitrostátních plánů
Zveřejnit 4. zprávu o stavu energetické unie, včetně prvního souhrnného hodnocení vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, a předložit ji Radě a Evropskému parlamentu
|