Obsah

1............ Shrnutí 3

2............ Pařížský protokol 6

3............ Zajištění ambiciózního snížení emisí skleníkových plynů. 7

3.1......... Cíl EU pro rok 2030 a zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek. 7

3.2......... Sdílení celosvětového úsilí 8

4............ Zajištění dynamiky prostřednictvím pravidelného přezkumu cílů. 9

5............ Posílení transparentnosti a odpovědnosti 9

6............ Dosahování odolnosti vůči změně klimatu prostřednictvím přizpůsobení 10

7............ Podpora provádění a spolupráce. 10

7.1......... Mobilizace veřejného a soukromého financování opatření v oblasti klimatu. 10

7.2......... Posílení mezinárodní spolupráce. 11

7.3......... Podpora vývoje a zavádění technologií v oblasti klimatu. 12

7.4......... Budování kapacit 12

8............ Mobilizace dalších politik EU.. 13

9............ Další kroky. 15

1.           Shrnutí

Podle nejnovějších zjištění Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) bude mít změna klimatu, pokud nebudeme rychle jednat, vážné, všudypřítomné a nezvratné dopady na veškerou světovou populaci a ekosystémy. Omezení nebezpečného zvyšování průměrné globální teploty pod hranici 2°C oproti úrovni před průmyslovou revolucí (cíl nepřekročit 2°C) bude vyžadovat zásadní a trvalé snížení emisí skleníkových plynů ve všech zemích.

Tohoto celosvětového přechodu na nízké emise může být dosaženo, aniž by byl ohrožen růst a zaměstnanost, a tento přechod může poskytnout významné příležitosti pro oživení ekonomiky v Evropě a na celém světě. Opatření zaměřená na boj proti změně klimatu také významně přispějí k blahobytu občanů. Zdržení tohoto přechodu však zvýší celkové náklady a omezí možnosti pro účinné snižování emisí a připravení se na dopady změny klimatu.

Všechny země musí jednat rychle a společně. Od roku 1994 se smluvní strany Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) vyrovnávají s touto výzvou a výsledkem jejich úsilí je, že se do dnešního dne více než 90 zemí, jak rozvinutých, tak rozvojových, zavázalo omezit do roku 2020 své emise. Tyto závazky jsou však pro dosažení cíle nepřekročit 2°C nedostatečné[1]. Z těchto důvodů zahájily smluvní strany UNFCCC v roce 2012 jednání o nové právně závazné dohodě, která se bude vztahovat na všechny smluvní strany a světu umožní dosáhnout cíle udržet nárůst teploty pod 2 °C. Dohoda z roku 2015 má být dokončena v prosinci 2015 v Paříži a bude prováděna od roku 2020.

Díky pokroku na nedávné konferenci o klimatu, která se konala v Limě, se dosažení rozsáhlé dohody v Paříži stává reálné. Nejdůležitějším rozhodnutím bylo, jakým způsobem by země měly formulovat své navrhované cíle v oblasti snižování emisí a že by o nich měly informovat s dostatečným předstihem před konferencí v Paříži. Byl rovněž vypracován první úplný návrh znění dohody z roku 2015, který odráží postoje všech stran ke všem prvkům, které jsou předmětem jednání.

V dostatečném předstihu před konferencí v Limě prokazovala EU nadále svoji vedoucí úlohu a odhodlání v oblasti boje proti změně klimatu na celosvětové úrovni. Na evropském summitu v říjnu 2014 se čelní evropští představitelé shodli, že by EU měla zintenzivnit své úsilí a snížit své emise do roku 2030 alespoň o 40 % oproti roku 1990. Následovala oznámení Číny a Spojených států. Členské státy EU se v Limě zavázaly, že poskytnou přibližně polovinu počátečního kapitálu ve výši 10 miliard USD Zelenému klimatickému fondu na pomoc rozvojovým zemím. V rámci EU byl přijat nový investiční plán. Tento plán umožní, aby mohly být v nadcházejících třech letech (2015–2017) do reálné ekonomiky uvolněny veřejné a soukromé investice ve výši nejméně 315 miliard EUR. Tyto investice pomohou modernizovat ekonomiku EU a dále snižovat emise uhlíku.

Toto sdělení je reakcí na rozhodnutí přijatá v Limě a je klíčovým prvkem při provádění priority Komise spočívající v budování silné energetické unie s progresivní politikou v oblasti změny klimatu v souladu s politickými směry předsedy Komise. Sdělení připravuje EU na poslední kolo jednání před konferencí v Paříži, která se uskuteční v prosinci 2015.

Toto sdělení zejména:

Převádí rozhodnutí přijaté na evropském summitu v říjnu 2014 do podoby navrhovaného cíle EU pro snižování emisí - zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek (INDC) EU by měl být předložen do konce prvního čtvrtletí roku 2015. Navrhuje, aby všechny smluvní strany UNFCCC předložily své zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky v dostatečném předstihu před konferencí v Paříži. Čína, USA a další země skupiny G20, jakož i země s vysokými a středními příjmy by tak měly být schopny učinit do prvního čtvrtletí 2015. Nejméně rozvinutým zemím by měla být poskytnuta větší flexibilita. Načrtává vizi o transparentní a dynamické, právně závazné dohodě, jež bude obsahovat přiměřené a ambiciózní závazky všech smluvních stran s ohledem na vývoj globální ekonomické a geopolitické situace. Společně by tyto závazky – v souladu s vědeckými zjištěními – měly světu umožnit do roku 2050 snížit globální emise alespoň o 60 % pod úroveň v roce 2010. Rozdíl mezi úrovní ambicí stanovených v Paříži a úrovní potřebného snížení by měl být řešen sestavením pracovního programu, který by byl zahájen v roce 2016 a v rámci kterého by se v úzké spolupráci se Zeleným klimatickým fondem stanovila další opatření pro snížení emisí. Navrhuje, že by dohoda z roku 2015 měla mít formu protokolu k UNFCCC. Největší světové ekonomiky, zejména EU, Čína a USA, by měly prokázat politické vedení tím, že se k protokolu připojí co nejdříve. Protokol by měl vstoupit v platnost, jakmile bude ratifikován zeměmi, jejichž emise společně dosahují celkem 80 % současných globálních emisí. Na základě nového protokolu by se do financování opatření v oblasti klimatu, vývoje a transferu technologií a budování kapacit měly zapojit všechny strany a mělo by se usnadnit účinné a účelné provádění strategií ke snížení emisí a přizpůsobení se nepříznivým dopadům změny klimatu. Zdůrazňuje, že Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), Mezinárodní námořní organizace (IMO) a smluvní strany Montrealského protokolu by měly před koncem roku 2016 přijmout opatření za účelem účinné regulace emisí z mezinárodní letecké a lodní dopravy a výroby a spotřeby fluorovaných plynů. Upozorňuje na to, jak mohou další politiky EU, např. pokud jde o obchod, vědecký výzkum, inovace a technickou spolupráci, hospodářskou a rozvojovou spolupráci, snižování rizika katastrof a životní prostředí, posílit mezinárodní politiku EU v oblasti klimatu, a je doplněno akčním plánem diplomacie v oblasti klimatu, který byl společně vypracován Evropskou službou pro vnější činnost a Komisí. Cílem akčního plánu je v rámci příprav na pařížskou konferenci zintenzivnit aktivní působení EU a budovat spojenectví s ambiciózními mezinárodními partnery.

Některé aspekty tohoto sdělení jsou podrobněji popsány v doprovodném pracovním dokumentu útvarů Komise.

2.           Pařížský protokol

V zájmu prosazování společného postupu v souladu se zjištěními Mezivládního panelu pro změnu klimatu musí Pařížský protokol dosáhnout těchto cílů:

zajistit ambiciózní snížení emisí:

o upřesněním, že dlouhodobým cílem by mělo být snížit globální emise do roku 2050 alespoň o 60 % oproti úrovním z roku 2010[2], a

o v této souvislosti stanovením jasných, konkrétních, ambiciózních a přiměřených právně vymahatelných závazků v oblasti zmírňování změny klimatu, aby se svět vydal na cestu směrem k dosažení cíle nepřekročit 2 °C. Tyto závazky musí být v souladu se zásadami UNFCCC uplatňovanými v souvislosti s vývojem povinností, kapacit a různých vnitrostátních podmínek,

zajistit dynamiku poskytnutím celkového hodnocení, které bude prováděno každých pět let, za účelem posílení ambicí těchto závazků v oblasti zmírňování změny klimatu v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky, posílit transparentnost a odpovědnost, aby bylo možné posoudit, zda byly splněny cíle snižování emisí a související závazky. Je nutné vytvořit společný soubor pravidel a postupů pro podávání každoročních zpráv a pravidelné ověřování a hodnocení emisních inventur mezinárodními odborníky, podporovat udržitelný rozvoj odolný vůči změně klimatu prosazováním mezinárodní spolupráce a podporou politik, které snižují zranitelnost a zvyšují schopnosti zemí přizpůsobit se dopadům změny klimatu, a prosazovat účinné a efektivní provádění a spolupráci podporou politik, které mobilizují značné, transparentní a předvídatelné investice veřejného a soukromého sektoru do rozvoje hospodářství s nízkými emisemi odolného vůči změně klimatu.

Tyto cíle by měly být uvedeny v protokolu. V technickém pracovním programu, který má být dokončen do roku 2017, by měla být stanovena podrobná pravidla, postupy a instituce, které jsou potřebné pro dosažení těchto cílů.

Pro připojení k protokolu musí strana učinit závazek ke zmírnění změny klimatu. Strany se budou moci účastnit rozhodování podle protokolu a budou mít přístup k finančním a jiným zdrojům za účelem podpory provádění protokolu. Závazky ke zmírnění změny klimatu podle protokolu by měly být pro všechny strany stejně právně závazné.

Tak bude vládám, trhům a veřejnosti vyslán velmi jasný signál, že smluvní strany protokolu, jsou odhodlány bojovat proti změně klimatu, neboť jejich závazky představují:

rozhodné vyjádření politické vůle strany splnit své závazky, nezbytnou předvídatelnost a jistotu pro všechny veřejné a soukromé aktéry a stálost v kontextu vnitrostátních politických změn.

Země, které prosazují, že by závazky ke zmírnění změny klimatu na mezinárodní úrovni neměly být závazné, musí prokázat, jakým způsobem lze těchto přínosů dosáhnout jiným způsobem.

Očekává se, že všechny země skupiny G20, které představují přibližně 75 % globálních emisí, jakož i další země s vysokými a středními příjmy ratifikují protokol včas a budou ho od roku 2020 provádět. EU, Čína a USA by měly vyslat obzvláště důležitý signál politického vedení a udávat krok tím, že se k protokolu připojí co nejdříve. Protokol by měl vstoupit v platnost, jakmile země, jejichž emise v roce 2015 dosahují více než 40 gigatun ekvivalentu emisí CO2, uloží své ratifikační listiny. To představuje přibližně 80 % současných globálních emisí.

3.           Zajištění ambiciózního snížení emisí skleníkových plynů

3.1         Cíl EU pro rok 2030 a zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek 

Úsilí EU v politice v oblasti změny klimatu a v energetické politice přináší výsledky. Emise EU klesly mezi roky 1990 a 2013 o 19 %, přičemž HDP EU během téhož období vzrostlo o 45 %. Rámec politiky EU v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 schválený v říjnu 2014 vedoucími představiteli EU dále posílí politické prostředí. Stanoví závazný cíl snížení emisí pro celé hospodářství, který zahrnuje všechna odvětví a všechny zdroje emisí, včetně zemědělství, lesnictví a jiného využívání půdy, kterým je snížení domácích emisí do roku 2030 nejméně o 40 % oproti úrovni z roku 1990. Tento cíl je ambiciózní a přiměřený a je v souladu se způsobem, jak s přiměřenými náklady snížit domácí emise do roku 2050 alespoň o 80 %[3]. EU již podnikla významné kroky, aby se stala ekonomikou s nejnižšími emisemi na světě. Cíl pro rok 2030 sníží intenzitu emisí hospodářství EU o dalších 50 %. V rámci investičního plánu schváleného nedávno EU budou uvolněny významné soukromé finance na modernizaci a další dekarbonizaci hospodářství EU.

V současné době není smysluplné navrhnout vyšší podmíněný cíl. Pokud by si výsledek probíhajících jednání vynutil přijetí ambicióznějšího cíle, měla by být EU otevřena využití mezinárodních kreditů k doplnění vnitrostátních závazků, pokud bude plně zajištěna jejich ekologická vyváženost a nebude docházet ke dvojímu započítávání.

3.2         Sdílení celosvětového úsilí

Na EU připadá 9 % globálních emisí a tento podíl stále klesá. V listopadu 2014 dva největší světoví producenti emisí – Čína (25 % globálních emisí) a Spojené státy (11 % globálních emisí) – následovali EU a oznámili své orientační cíle pro období po roce 2020. Tyto cíle by společně pokrývaly téměř polovinu globálních emisí. K tomu, aby byl protokol účinný a aby bylo dosaženo celosvětově rovných podmínek, musí mít tyto vlastnosti:

· Široké zeměpisné pokrytí. K dosažení nezbytného pokrytí emisí musí všechny strany, s výjimkou nejméně rozvinutých zemí, předložit co nejdříve v roce 2015 své zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky. Všechny země skupiny G20 a země s vysokými a středními příjmy by měly být schopny učinit tak do konce prvního čtvrtletí roku 2015. Tyto zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky by měly být sdělovány v souladu s informačními požadavky dohodnutými v Limě. V tabulce 1 je uveden cíl snížit domácí emise alespoň o 40 %, jak bylo dohodnuto vedoucími představiteli EU v říjnu 2014, v podobě zamýšleného vnitrostátně stanoveného příspěvku v souladu s požadavky na informace dohodnutými v Limě, aby bylo zajištěno, že cíle jsou transparentní, kvantifikovatelné a srovnatelné. Tato tabulka představuje jednoduchou předlohu, která by mohla sloužit jako možný model pro strany, které ještě nedokončily své zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky. Na dobrovolném základě by nejméně rozvinuté země mohly předkládat zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky, které shrnují politiky a opatření s odhadem snížení emisí. Všechny ostatní smluvní strany protokolu musí vždy plnit závazek ke zmírnění změny klimatu. Tyto závazky by měly být uvedeny abecedně podle smluvních stran v příloze protokolu.

· Komplexní pokrytí odvětví a emisí. Závazky stran musí vytvořit silné pobídky pro všechny subjekty, aby dále snížily a omezily globální emise. Protokol by měl vyžadovat snížení emisí ve všech odvětvích, včetně zemědělství, lesnictví a jiných způsobů využívání půdy, mezinárodní letecké a námořní dopravy a fluorovaných plynů. Mezinárodní organizace pro civilní letectví, Mezinárodní námořní organizace a smluvní strany Montrealského protokolu by měly jednat, aby do roku konce 2016 účinně regulovaly emise z mezinárodní letecké a námořní dopravy a z výroby a spotřeby fluorovaných plynů.

· Nejvyšší možná úroveň ambicí. S dostatečným předstihem před konáním konference v Paříži si musí každá strana zvolit svůj typ závazku ke zmírnění změny klimatu a vymezit svoji úroveň ambicí a rozsah s ohledem na vývoj odpovědností, kapacit a různých vnitrostátních podmínek. Země s největšími odpovědnostmi a kapacitami musí mít nejambicióznější závazky v oblasti zmírňování změny klimatu. Zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek každé strany by měl v porovnání s jejím stávajícím závazkem představovat významný pokrok v úrovni ambicí v oblasti zmírňování a rozsahu. Měl by prokázat přibližování se nízkým úrovním celkových emisí a emisí na obyvatele a zlepšení intenzity emisí v průběhu času.

· Pevné závazky v oblasti zmírňování změny klimatu. Absolutní cíle na úrovni celého hospodářství spolu s emisními rozpočty představují nejpevnější typ závazků. Mají řadu výhod, mezi něž patří jistota, transparentnost, flexibilita a - pokud jsou používány obecně - sníženi rizika úniku uhlíku. V souladu s konceptem vývoje v průběhu času by všechny země, které již tyto cíle mají, měly tyto cíle udržovat a zvyšovat je oproti historickému referenčnímu roku nebo referenčnímu období. Země skupiny G20 a ostatní země s vysokými příjmy, které si v rámci protokolu nestanoví pro období po roce 2020 žádné absolutní cíle, by se měly zavázat, že tak učiní nejpozději do roku 2025. Ostatní rozvíjející se ekonomiky a země se středními příjmy byly vyzvány, aby tak učinily co nejdříve, nejpozději však v roce 2030.

4.           Zajištění dynamiky prostřednictvím pravidelného přezkumu cílů

Protokol by měl stanovit postup, který se bude vztahovat na všechny strany, pro pravidelný přezkum a posilování závazků týkajících se zmírňování změny klimatu, a to v souladu s dlouhodobým cílem protokolu. Jestliže se společné úsilí ukáže jako nedostatečné, měl by tento postup strany povzbudit, aby zvýšily úroveň ambicí stávajících závazků a aby si v následujících obdobích stanovily dostatečně ambiciózní cíle.

Počínaje rokem 2020 by měl být přezkum opakován každých pět let a měl by přispět k transparentnosti, jasnosti a srozumitelnosti závazků v oblasti zmírňování změny klimatu v souvislosti s jejich příspěvkem k cíli nepřekročit 2 °C. Strany by na základě přezkumu měly být vyzvány k objasnění pokroku, kterého dosáhly při plnění svých závazků v oblasti zmírňování změny klimatu, a důvodů, pro něž považují svá opatření za přiměřená a ambiciózní.

Tento postup by měl být vědecky podložený, vycházet z důkazů a řídit se kritérii vývoje odpovědností, kapacit a různých vnitrostátních podmínek. Měl by být jednoduchý, účinný a měl by bránit zdvojování jiných procesů. Postup pro cyklus přezkumů by měl být v průběhu času zlepšen, aby bylo možné dodržet cíl nepřekročit 2 °C.

Protokol a doprovázející rozhodnutí konference smluvních stran musí poskytnout dynamickou mobilizaci prostředků na financování opatření v oblasti klimatu, převod technologií a budování kapacit pro způsobilé strany, zejména ty s nejnižšími kapacitami. To bude zahrnovat postupy pro pravidelné posuzování a zlepšování přiměřenosti a účinnosti prostředků provádění mobilizovaných Zeleným klimatickým fondem, Globálním fondem pro životní prostředí (GEF) a ostatními příslušnými institucemi. V Paříži bude muset být také zajištěna podpora stran při pravidelných přezkumech a posilování jejich přístupů k přizpůsobení v průběhu času.

5.           Posílení transparentnosti a odpovědnosti

Protokol musí stanovit klíčové prvky společného systému pro transparentnost a odpovědnost, které se budou vztahovat na všechny strany. To musí zahrnovat přísná pravidla pro monitorování, podávání zpráv, ověřování a započítávání a postup pro vyvození odpovědnosti každé strany za plnění jejich závazků. Tento systém bude zásadní pro vytvoření důvěry, že každá strana provádí své závazky a je na dobré cestě k dosažení svého cíle. Bude rovněž zásadní vybudovat důvěru, podpořit ambice a zajistit předvídatelnost a právní jistotu. V tomto smyslu by strany měly předložit nejpozději při ratifikaci nejnovější soubor ročních inventur emisí za období od roku 2010 do roku 2015.

Tento systém by měl plnit svůj účel v dlouhodobém horizontu. Musí být dostatečně flexibilní, aby mohl zohlednit širokou škálu typů závazků, vnitrostátních kapacit a podmínek, avšak tato flexibilita by neměla ohrožovat transparentnost, odpovědnost a ambice. Nezávislé týmy odborníků by měly provádět pravidelné přezkumy. Nový protokol by měl uznat čisté transfery mezi zeměmi, které se rozhodly spojit své vnitrostátní trhy s uhlíkem, a tuto skutečnost je třeba vzít v úvahu při posuzování souladu.

Protokol by měl v neposlední řadě stanovit orgán pro usnadnění provádění a řešení otázek, které se objevily ohledně souladu v souvislosti s prováděním závazků jakékoli strany. Tento orgán by se měl zaměřit na závazky v oblasti zmírňování, včetně monitorování, podávání zpráv, ověřování a započítávání. Měl by být složený z odborníků a být nepolitický a jeho mandát by měl být stanoven v protokolu.

6.           Dosahování odolnosti vůči změně klimatu prostřednictvím přizpůsobení

Ambiciózní opatření v oblasti zmírňování změny klimatu mají zásadní význam, avšak stejně tak důležitá bude podpora individuálních nebo společných opatření, jejichž cílem bude připravit se na negativní dopady změny klimatu a přizpůsobit se jim. Úloha odvětví využívání půdy, pokud jde o odolnost zabezpečování potravin, a další environmentální, sociální a hospodářské přínosy jsou klíčové pro tuto práci. Cílem strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, která doplňuje strategie členských států, je zvýšit odolnost Evropy vůči změně klimatu. Přizpůsobení založené na ekosystémech může snížit rizika povodní a eroze půdy, jakož i zlepšit kvalitu vody a vzduchu.

V souvislosti s dosažením udržitelného rozvoje všech stran odolného vůči změně klimatu by protokol měl posílit závazky, na základě kterých budou všechny strany formulovat, plánovat a provádět opatření určená k usnadnění přizpůsobení a podávat o nich zprávy prostřednictvím svých národních sdělení. Protokol by měl i nadále usnadňovat pomoc pro regiony a země, které jsou nejvíce ohroženy nežádoucími dopady změny klimatu, včetně prostřednictvím finanční a technické podpory a budování kapacit.

Tímto způsobem protokol zajistí větší zviditelnění opatření pro přizpůsobení a jejich podpory a posílí ustanovení o monitorování a podávání zpráv v rámci UNFCCC. Rovněž umožní lépe porozumět účinnosti opatření prováděných za účelem umožnění odpovídajícího přizpůsobení v návaznosti na vnitrostátní zprávy a další příslušné informace, s cílem rozhodnout o dalších podpůrných opatřeních, které strany přijmou.

Jakmile bude protokol přijat, mělo by být provádění ustanovení cancúnského adaptačního rámce a Nairobského pracovního programu posíleno dalšími rozhodnutími konference smluvních stran.

7.           Podpora provádění a spolupráce

7.1         Mobilizace veřejného a soukromého financování opatření v oblasti klimatu

Přechod k ekonomikám vyznačujícím se nízkými emisemi a odolností vůči změně klimatu bude vyžadovat rozsáhlé změny investičních modelů. Protokol by měl podporovat investice do nízkoemisních programů a politik, které jsou odolné vůči změně klimatu. Všechny země by se měly zavázat, že přijmou opatření k posílení svého příznivějšího prostředí, aby přilákaly investice nepoškozující klima. V souladu se sdělením Komise nazvaným Globální partnerství pro vymýcení chudoby a udržitelný rozvoj po roce 2015 by měly být všechny zdroje účinně využívány k dosažení různých mezinárodně dohodnutých cílů v oblasti udržitelného rozvoje a klimatu. Země, které tak mohou učinit, by měly mobilizovat finanční podporu pro způsobilé strany protokolu. Základ finanční podpory musí být s tím, jak se mění kapacity stran v průběhu času, rozšířen. Všechny strany by měly také zajistit jasnost, pokud jde o klimatický dopad finančních toků, které nespadají do oblasti působnosti financování opatření v oblasti klimatu. Financování opatření v oblasti klimatu by mělo nadále odrážet vnitrostátní závazky vlád, příznivější prostředí a investiční strategie po roce 2020. Výše financí pro opatření v oblasti klimatu, které budou mobilizovány, bude také záviset na úrovni ambicí a na kvalitě navrhovaných zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků, následných investičních plánech a procesu plánování pro přizpůsobení se změně klimatu v jednotlivých zemích. Vzhledem k tomu, že zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky a procesy plánování pro přizpůsobení se změně klimatu v jednotlivých zemích nejsou v této fázi zcela známy, je příliš brzy na upřesnění rozsahu a typu financování souvisejícího s klimatem potřebného po roce 2020.

Financování opatření v oblasti klimatu z veřejného sektoru bude i nadále hrát důležitou roli při mobilizaci zdrojů po roce 2020. Protokol by měl rovněž uznat význam soukromého sektoru jakožto klíčového zdroje pro posílení financování opatření v oblasti klimatu.  Protokol by měl vyjasnit úlohu Zeleného klimatického fondu a Globálního fondu pro životní prostředí tím, že poskytne podporu při provádění. Měl by poskytnout záruky nejchudším zemím a zemím nejvíce ohroženým změnou klimatu, že budou nadále dostávat prioritní podporu. Toho lze nejlépe dosáhnout, pokud bude finanční rámec protokolu plně v souladu s financováním procesu rozvoje a rozvojovou agendou na období po roce 2015.

Protokol by měl podporovat vytváření a provádění silného příznivějšího prostředí pro přechod k ekonomikám vyznačujícím se nízkými emisemi a odolností vůči změně klimatu, a to včetně:

ambiciózních vnitrostátních politik v oblasti klimatu, účinné správy, včetně investičních rámců, cenových pobídek a finančních nástrojů upřednostňujících investice do projektů s nízkými emisemi, které jsou odolné vůči změně klimatu, a poskytování informací o tom, jak čelit změně klimatu.

Stanovení cen za povolenky na emise uhlíku a investiční politiky veřejných rozvojových bank budou při tom hrát ústřední roli. Začleňování otázek týkajících se klimatu do všech politik, rozvojových strategií a investic je nezbytné pro využití synergií mezi financováním rozvoje, zmírňování změny klimatu a přizpůsobení.

7.2         Posílení mezinárodní spolupráce

Sdílení informací o zkušenostech s tvorbou politik a prosazování osvědčených postupů značně urychlí a rozšíří opatření v oblasti klimatu. V posledních letech byla EU v této souvislosti aktivní ve dvoustranných a mnohostranných iniciativách, například prostřednictvím dvoustranných politických dialogů o otázkách obchodování s emisemi, zahájení iniciativ v oblasti udržitelné energie, které přispívají k rozvoji nízkouhlíkového hospodářství, nebo podpory rozvoje a praktického zavádění politik přizpůsobení prostřednictvím globální aliance pro boj proti změně klimatu, která v současné době zahrnuje 38 zranitelných rozvojových zemí a 8 regionů v Africe, Asii, karibské a tichomořské oblasti.

Protokol by měl podporovat systematičtější výměnu zkušeností mezi zeměpisnými oblastmi a v rámci nich spojovat technické odborné znalosti, včetně poznatků specializovaných organizací, soukromého sektoru, akademické obce, regionů a obcí. Protokol by měl zajistit uznání významných iniciativ, které provádějí a doplňují vnitrostátní úsilí za účelem snížení emisí a přizpůsobení se negativním dopadům změny klimatu. Na konferenci v Paříži by mělo být rovněž rozhodnuto o pokračování pracovního programu s cílem určit další zmírňující opatření v roce 2016, a to v úzké spolupráci se Zeleným klimatickým fondem a dalšími finančními institucemi. To bude zvláště důležité, pokud bude existovat rozdíl mezi celkovou úrovní závazků v oblasti zmírňování změny klimatu a snižováním emisí potřebným pro dosažení cíle nepřekročit 2 °C.

7.3         Podpora vývoje a zavádění technologií v oblasti klimatu

Vývoj a zavádění technologií v oblasti klimatu má zásadní význam pro plnění cílů v oblasti změny klimatu a rovněž přispívá k vytváření pracovních míst a udržitelnému hospodářskému růstu. Kombinace financování výzkumu, opatření pro uvádění na trh, vzdělávacích programů, financí a politik, které stanovují cenu emisí, vytváří příznivější prostředí pro široké spektrum technologií. Patří sem technologie na posílení odolnosti vůči extrémním klimatickým dopadům, klimatické služby a systémy vodního hospodářství, jakož i výroba energie, průmyslové procesy, doprava, zemědělství a snižování míry odlesňování.

Země si pro sebe volí nejvhodnější technologické možnosti, často na základě určení technologických potřeb a za podpory střediska a sítě pro technologie v oblasti klimatu (CTCN). Inovace, včetně nezbytného rozšíření přenosu technologií, závisí na dobrovolné spolupráci se soukromými subjekty, aby rozvíjely, financovaly a zaváděly technologii. Je nezbytné zachovat stávající pravidla duševního vlastnictví.

Protokol by měl uznat úlohu, kterou již zastává výkonný výbor pro technologie a středisko a síť pro technologie v oblasti klimatu, a to ve spojení s reformovaným postupem pro posuzování technologických potřeb.

7.4         Budování kapacit

Budování kapacit by mělo být nedílnou součástí podpory pro všechny činnosti související s protokolem, včetně plánování přizpůsobování, oznamovacích povinností, emisních inventur, přenosu technologií a projektů zmírňování změny klimatu. Mělo by proto být zajišťováno institucemi odpovědnými za podpůrné činnosti v těchto oblastech a musí být přizpůsobeno potřebám jednotlivých zemí.

Stávající opatření v rámci úmluvy by mohla být posílena, vhodnou platformou pro diskuze o tomto tématu bude však i nadále durbanské fórum pro budování kapacit. EU aktivně začleňuje budování kapacit do své podpory opaření v oblasti klimatu v rozvojových zemích, mimo jiné v souvislosti se závazky v oblasti zmírňování změny klimatu.

Na konferenci v Paříži by měla být dohodnuta pomoc zemím, které potřebují pomoc při vytvoření emisních inventur, vytvoření systémů pro monitorování, podávání zpráv a ověřování a při vypracování strategií rozvoje vyznačujícího se nízkými emisemi a odolností vůči změně klimatu, a to s odpovídajícími strukturami pobídek.

8.           Mobilizace dalších politik EU

V nadcházejících měsících EU před konferencí v Paříži zintenzivní svoji diplomacii v oblasti klimatu. Ministři zahraničních věcí EU podpořili akční plán diplomacie v oblasti klimatu, který byl společně vypracován Evropskou službou pro vnější činnost a Komisí.

Jeho součástí jsou tato opatření:

vznesení změny klimatu jako strategické priority v rámci politických dialogů, a to mimo jiné na zasedáních skupin G7 a G20 a na zasedání Valného shromáždění OSN, podpora rozvoje vyznačujícího se nízkými emisemi a odolností vůči změně klimatu a katastrofám prostřednictvím rozvojové spolupráce EU a navázání změny klimatu na jeho případné dlouhodobé důsledky, včetně výzev v oblasti bezpečnosti.

Také ostatní politiky EU mohou aktivně podporovat cíle EU v mezinárodním procesu vyjednávání a provádění protokolu v partnerských zemích. Mohou pomoci partnerským zemím v přípravné fázi protokolu a později při jeho provádění. Patří sem:

Hospodářská a rozvojová spolupráce. EU a její členské státy jsou již hlavními poskytovateli oficiální rozvojové pomoci a financování opatření v oblasti klimatu pro rozvojové země. EU vydala v roce 2013 na financování opatření v oblasti klimatu více než 9,5 miliardy EUR. EU by měla i nadále začleňovat cíle v oblasti klimatu do své hospodářské a rozvojové spolupráce. Za tímto účelem bylo pro období 2014–2020 již dohodnuto, že nejméně 20 % rozvojové pomoci EU, resp. 14 miliard EUR bude muset souviset s klimatem. Členské státy by rovněž měly stanovit konkrétní cíle pro začleňování. Dále by EU a její členské státy měly posílit koordinaci financování opatření týkajících se globálního klimatu, aby se zvýšil dopad a účinnost. Vědecký výzkum, technologický rozvoj a inovační politika. EU bude lépe využívat skutečnosti, že její rámcový program pro výzkum a inovace Horizont 2020 je plně otevřen pro účast třetích zemí a poskytuje finanční podporu méně rozvinutým zemím. EU bude podporovat povědomí o svém závazku investovat v rámci tohoto programu nejméně 28 miliard EUR na opatření spojená s klimatem. Část z této sumy díky rozsáhlé mezinárodní spolupráci umožní uvedení klimatických technologií na trhy a vzdělávání vědců a podnikatelů a přispěje k cílům diplomacie v oblasti klimatu. Obchodní politika.      Ve svých dvoustranných obchodních dohodách se EU a její partneři volného obchodu zavazují podporovat cíle v oblasti klimatu a účinně provádět úmluvu UNFCCC, mimo jiné prostřednictvím pravidelných strukturovaných dialogů a spolupráce v oblasti klimatických a obchodních záležitostí. V rámci systému GSP+ nabízí EU rozvojovým zemím, které ratifikovaly a účinně provádějí mezinárodní úmluvy, včetně úmluv o změně klimatu, lepší přístup na trh. V rámci organizace WTO spolupracuje EU se svými obchodními partnery na uzavření významné mezinárodní dohody, která se týká liberalizace obchodu s environmentálními výrobky a službami a která by měla být dokončena před koncem roku 2015 a měla by zlepšit šíření a využívání technologií šetrných ke klimatu. Environmentální politika. Provádění závazků EU v rámci globálního strategického plánu pro biologickou rozmanitost, který potvrdila strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti, bude mít zásadní význam pro řešení změny klimatu a zároveň bude mít sociální, hospodářské a kulturní vedlejší přínosy. Snižování rizika katastrof. Spolupráce EU v oblasti zvládání rizik katastrof[4], která zahrnuje vytváření vnitrostátních posouzení rizik, mimo jiné rizik spojených s dopady změny klimatu, a posilování kapacit zvládání rizik přispívá k posilování přizpůsobování se změně klimatu.

9.           Další kroky

Je třeba, aby EU:

předložila svůj vlastní zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek do konce prvního čtvrtletí roku 2015, vyzvala velké ekonomiky, aby se ujaly vedoucí úlohy předložením včasných a ambiciózních zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků zejména v kontextu Fóra největších světových ekonomik, skupiny G20 a G7, povzbuzovala a případně podporovala co největší počet stran při přípravě ambiciózních zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků, prosazovala ambiciózní celosvětová opatření v oblasti klimatu jako hlavní prioritu svých diplomatických vztahů a dialogu s partnerskými zeměmi, podporovala prostřednictvím UNFCCC a dalších mnohostranných a dvoustranných diskuzí přijetí ambiciózního, transparentního a dynamického protokolu, jak je uvedeno výše, prokázala a zajistila stabilitu a předvídatelnost finanční podpory, kterou EU jako celek poskytuje svým mezinárodním partnerům za účelem rozvoje vyznačujícího se nízkými emisemi a odolností vůči změně klimatu, vyvíjela tlak na rychlou liberalizaci obchodu s environmentálním zbožím a službami, ke které by mělo dojít nejpozději do konce roku 2015, zajistila, aby opatření v oblasti změny klimatu byla v souladu s jednáními OSN o cílech a financování udržitelného rozvoje v období po roce 2015 a rámci pro snižování rizika katastrof na období po roce 2015, a zajistila, aby druhé kontrolní období Kjótského protokolu bylo ratifikováno EU a jejími členskými státy a takovým počtem stran, který je nutný pro jeho vstup v platnost, před koncem roku 2015.

Komise ještě před pařížskou konferencí zorganizuje mezinárodní konferenci, aby bylo možné lépe navzájem porozumět rozsahu zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků a přiměřenosti společných ambicí a usnadnit otevřenou výměnu názorů. Cílem této konference, která se uskuteční v listopadu 2015, je spojit partnerské země, klíčové odborníky z akademické obce, expertní skupiny a mezinárodní organizace.

Do poloviny roku 2015 Komise rovněž začne Evropskému parlamentu a Radě předkládat legislativní návrhy na provedení rámce v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030.

Komise bude nadále začleňovat opatření v oblasti klimatu do své hospodářské a rozvojové spolupráce, podnikat kroky k užší spolupráci s členskými státy při poskytování financování rozvoje souvisejícího s klimatem a lépe využívat otevřenosti svého vědeckého výzkumu a inovačních programů na podporu svých mezinárodních partnerů a pomáhat jim připravit se na plnění jejich závazků v rámci nového protokolu.

Komise vyzývá Evropský parlament a Radu, aby navrhovaný přístup co nejdříve schválily.

Tabulka č. 1: Navržený zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek EU

Závazek

Druh || Absolutní snížení emisí oproti referenčnímu roku.

Pokrytí || Celé hospodářství.

Oblast působnosti || Všechny skleníkové plyny, na něž se nevztahuje Montrealský protokol: Oxid uhličitý (CO2) · Methan (CH4) · Oxid dusný (N2O) · Částečně fluorované uhlovodíky (HFC) · Zcela fluorované uhlovodíky (PFC) · Fluorid sírový (SF6) · Fluorid dusitý (NF3)

Referenční rok || 1990.

Období || 2021–2030 včetně.

Úroveň snížení || Dosažení alespoň 40 % snížení domácích emisí v roce 2030.

% zahrnutých emisí || 100 %.

Včetně zemědělství, lesnictví a jiných způsobů využívání půdy || Ano.

Čistý příspěvek mezinárodních tržních mechanismů || Bez příspěvku z mezinárodních kreditů.

Proces plánování || Evropská rada ve dnech 23. a 24. října 2014 schválila rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 (EUCO 169/14). Evropská komise připraví legislativní návrhy na provedení rámce pro rok 2030 (pracovní program Komise na rok 2015), včetně využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví.

Přiměřený a ambiciozní závazek || Tento závazek je v souladu s politikami EU dosáhnout přechodu na hospodářství s nízkými emisemi a reálně umožní splnit cíl nepřekročit 2° C. Představuje pro EU nákladově účinný způsob pro dosažení dlouhodobého snížení domácích emisí o 80 %. To je v souladu s hodnocením IPCC týkajícím se snížení ze strany rozvinutých zemí jako skupiny, které je potřebné pro snížení emisí do roku 2050 ve srovnání s rokem 1990 o 80–95 %. Emise skleníkových plynů EU již dosáhly svého vrcholu. Podle databáze pro globální výzkum atmosféry (EDGAR) dosáhly emise 28 členských států EU svého vrcholu v roce 1979, kdy činily zhruba 6,4 Gt ekvivalentu CO2.

Klíčové předpoklady

Použitá metrika || Potenciál globálního oteplování v horizontu 100 let v souladu se 4. hodnotící zprávou IPCC.

Metodiky pro odhad emisí || Pokyny IPCC z roku 2006.

Přístup pro započítávání pro zemědělství, lesnictví a jiné způsoby využívání půdy || Komplexní rámec (přístup založený na činnostech, přístup založený na jednotkách půdy) pro započítávání emisí a jejich pohlcování v důsledku činností v oblasti využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví, který je založen na: a) pravidlech dohodnutých v rámci 2/CMP.7, příslušných rozhodnutích konference smluvních stran a vnitrostátní legislativě EU (rozhodnutí 529/2013/EU) a ii) stávající úrovni ekologické vyváženosti.

Pokrytí

Odvětví / kategorie zdrojů || · Energie o Spalování paliv § Odvětví energetiky § Výroba a stavebnictví § Doprava § Jiná odvětví § Ostatní o Fugitivní emise z paliv § Pevná paliva § Ropa a zemní plyn a ostatní emise z výroby energie o Přeprava a ukládání CO2 · Průmyslové procesy a použití produktů o Zpracování nerostů o Chemický průmysl o Průmysl zpracování kovů o Neenergetické produkty z použití paliv a rozpouštědel o Elektronický průmysl o Užití produktů jako náhrad za látky, které poškozují ozonovou vrstvu o Výroba a použití jiných produktů o Ostatní · Zemědělství o Enterická fermentace o Hospodaření se statkovými hnojivy o Pěstování rýže o Zemědělské půdy o Řízené vypalování savan o Spalování zemědělských zbytků na polích o Vápnění o Používání močoviny o Ostatní hnojiva obsahující uhlík o Ostatní · Odpady o Skladování pevných odpadů o Biologické zpracování pevných odpadů  o Spalování odpadů ve spalovnách a otevřené spalování odpadů  o Čištění a vypouštění odpadních vod o Ostatní · Využití půdy, změny využití půdy a lesnictví stanovené v rozhodnutí 529/2013/EU o Zalesňování / opětovné zalesňování o Odlesňování o Obhospodařování lesů o Obhospodařování orné půdy o Obhospodařování pastvin o Nebo započítání ekvivalentních ploch podle vykazovaných kategorií UNFCCC o Jiné kategorie/činnosti, které si EU a její členské státy jakožto strany Kjótského protokolu a jeho změny dohodnuté v Dohá zvolily.

[1] Program OSN pro životní prostředí – „The emissions gap report 2014. A UNEP synthesis report“ (Zpráva o nedostatečném úsilí při snižování emisí za rok 2014. Souhrnná zpráva UNEP).

[2] To odpovídá dlouhodobému cíli EU snížit globální emise do roku 2050 oproti roku 1990 na polovinu, jak bylo potvrzeno Radou pro životní prostředí v jejích závěrech z 28. října 2014.

[3] KOM(2011) 112 v konečném znění: Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050

[4] Články 5 a 6 rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013 o mechanismu civilní ochrany Unie.

civilní ochrany Unie.

Příloha: Základní informace o EU a emisních profilech největších světových producentů emisí

Snižování emisí skleníkových plynů v EU za současného hospodářského růstu

Zdroj: EEA, GŘ ECFIN (databáze Ameco), Eurostat