31.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 251/13

Zpravodaj:

Aurel Laurențiu PLOSCEANU

Spoluzpravodaj:

Enrico GIBELLIERI

1.1.

Úplné odstranění veškerého použitého azbestu a všech výrobků obsahujících azbest musí být pro Evropskou unii prioritním cílem. Je na členských státech, aby vypracovaly akční plány, EU by však měla plnit koordinační úlohu. V tomto ohledu EHSV vybízí EU, aby spolupracovala se sociálními partnery a dalšími zainteresovanými stranami na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni při přípravě a sdílení akčních plánů nakládání s azbestem a jeho odstraňování. Tyto plány by měly zahrnovat: vzdělávání a poskytování informací; školení státních zaměstnanců; vnitrostátní a mezinárodní odbornou přípravu; programy s cílem financovat odstraňování azbestu; osvětovou činnost týkající se odstraňování azbestu a produktů obsahujících azbest (a to i během jeho odstraňování z budov), veřejných infrastruktur a areálů bývalých továren na azbest; čištění areálů, budování zařízení na likvidaci azbestu a sutě obsahující azbest; sledování účinnosti stávajících právních požadavků; hodnocení expozice zaměstnanců, kteří jsou ohroženi; a ochranu zdraví.

1.2.

Několik členských států EU sestavilo rejstříky budov s výskytem azbestu. Je třeba vybídnout ostatní členské státy k vytvoření takovýchto rejstříků, které by pracovníkům a zaměstnavatelům sloužily jako zdroj důležitých informací o rizicích spojených s azbestem ještě před zahájením prací na opravách a doplnily by stávající požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví, které vyplývají z právních předpisů EU. Tato evidence by mohla být zahájena na místní úrovni u veřejných budov a veřejné infrastruktury.

Polsko je v současnosti jedinou zemí, která zavedla akční plán pro odstranění všech ještě stále existujících zdrojů azbestu a vyčlenila na něj finanční prostředky (1).

1.3.

Cílem je odstranit veškerý azbest do konce roku 2032. Evropská unie by měla členské státy vybídnout, aby tohoto příkladu následovaly a aby na různých úrovních – místní, regionální a vnitrostátní – zahájily konkrétní akční plány a programy. V tomto ohledu je velmi důležité také to, aby bylo v plné míře vymáháno dodržování evropských a vnitrostátních předpisů týkajících se azbestu. Na evropské úrovni při tom může sehrát významnou roli Výbor vrchních inspektorů práce (SLIC), na vnitrostátní úrovni pak jsou to inspektoráty práce.

1.4.

Z polského příkladu si lze vzít ponaučení, že mimořádně důležité je vyčlenit na odstraňování azbestu dostatečné veřejné finanční prostředky. Máme rovněž za to, že organizované a strukturované odstraňování azbestu představuje způsob, jak zlepšit regionální rozvoj a infrastrukturu daných regionů. Evropská komise by měla zvážit, zda by její strukturální fondy nemohly být výslovně zpřístupněny plánům na odstraňování azbestu.

1.5.

Od Evropské komise se žádá, aby uskutečnila studii, která se bude zabývat stávajícími vnitrostátními postupy a systémy evidence azbestu a jejich financováním.

1.6.

Vytváření skládek azbestového odpadu je pouze dočasným řešením problému, který je tímto způsobem přenechán k řešení budoucím generacím, protože azbestová vlákna jsou v čase prakticky nezničitelná. EHSV proto Komisi vyzývá, aby s odkazem na nejlepší dostupné technologie šířila informace o systémech pro likvidaci výrobků obsahujících azbest (plazmový hořák, pyrolytické spalování atd.). Je třeba podporovat výzkum a inovace s cílem zavést udržitelné technologie pro zpracování a inertizaci odpadu obsahujícího azbest, aby bylo možné ho bezpečně recyklovat, opětovně používat a v menší míře ukládat na skládkách. Komise by měla stanovit účinná opatření, která zamezí nebezpečnému odvážení azbestového odpadu na skládky, jež jsou určeny pro běžný stavební odpad.

1.7.

Financování ze strany EU a pobídky členských států zaměřené na snižování energetické náročnosti budov by měly být provázány s bezpečným odstraňováním azbestu z těchto budov. EU sice vypracovala ambiciózní politiku energetické účinnosti a očekává se, že přepracované znění směrnice o energetické účinnosti v jednotlivých členských státech určí dlouhodobou strategii renovace budov, tato politika však není spojena se strategiemi odstraňování azbestu. Důrazně se doporučuje takovéto provázání provést v konzistentní politice EU, která bude zahrnovat příslušné oblasti politiky.

V jakémkoli akčním plánu pro odstranění azbestu je třeba vzít v potaz kvalifikace veškerých subjektů, které se na dané činnosti podílejí. Týká se to pracovníků a podniků, koordinátorů BOZP a inspektorů práce, poradců, školitelů, zaměstnavatelů atd. Je naprosto nezbytné a doporučeníhodné, aby podniky zapojené do těchto akčních plánů disponovaly osvědčením o své způsobilosti.

1.8.

Bezpečné odstraňování azbestu do značné míry závisí na vyškolených pracovnících ve dvou kategoriích: na těch, kdo pracují ve specializovaných podnicích, a na těch, kteří vykonávají povolání, v němž přicházejí do styku s azbestem náhodně.

EHSV vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s vnitrostátními orgány poskytovala potřebnou podporu opatřením a iniciativám s cílem zajistit ochranu všech zaměstnanců v EU, vzhledem k tomu, že malé a střední podniky, které zaměstnávají většinu evropské pracovní síly, jsou obzvlášť vystaveny potížím při provádění hygienických a bezpečnostních předpisů. Řádné vyškolení má v tomto směru zásadní význam.

1.9.

EHSV vyzývá Komisi, aby společně se sociálními partnery a jinými relevantními zainteresovanými stranami vypracovala programy a osvětové činnosti týkající se rizik spojených s azbestem a potřeby vhodného školení všech zaměstnanců, kteří mohou přijít do styku s materiály obsahujícími azbest, podle čl. 14 odst. 1 směrnice 2009/148/ES a aby zlepšila informace o stávajících právních předpisech týkajících se azbestu a poskytovala praktické rady o tom, jak tyto předpisy dodržet, a to i občanům EU.

1.10.

V právních předpisech EU by měly být rovněž zohledněny a přejaty nejnovější výsledky vědeckého a lékařského výzkumu. Z nedávného výzkumu rovněž vyplynulo, že i velmi nízká expozice a velmi dlouhá doba latence mohou vést ke vzniku mezoteliomu a rakoviny plic. EHSV proto vyzývá Komisi, aby pozměnila doporučení 2003/670/ES tak, aby v něm byl zohledněn pokrok v lékařském výzkumu a aby byla rakovina hrtanu a vaječníků zahrnuta mezi nemoci související s azbestem.

1.11.

Je třeba zajistit, aby byly na úrovni členských států registrovány veškeré případy azbestózy, mezoteliomu a dalších onemocnění souvisejících s azbestem prostřednictvím systematického sběru údajů o nemocech z povolání a jiných nemocech způsobených azbestem, aby byly pleurální plaky kategorizovány a oficiálně registrovány coby nemoc spojená s azbestem a aby byl za pomoci k tomu určených sledovacích středisek spolehlivě zmapován výskyt azbestu. Je nutné řádně vyškolit zdravotnický personál, aby mohl plnit svůj úkol stanovení správné diagnózy.

1.12.

Mimoto by měly instituce EU šířit osvědčené postupy týkající se vnitrostátních pokynů a metod pro vnitrostátní postupy uznávání nemocí souvisejících s azbestem, nebo jejich šíření napomáhat.

1.12.1.

Je nutné zlepšit zejména aktivní zapojení obětí do procesu uznávání. Aby měly přístup k potřebným informacím a měly možnost se vyjádřit, musí jim být poskytnuta právní, finanční a osobní pomoc. Je nutné sdružit oběti působení azbestu v organizacích. Sníží se tak jejich osobní zátěž během procesu uznávání, která vždy ještě zhoršuje jejich utrpení v důsledku nemoci.

EHSV proto:

1.12.2.

V neposlední řadě EHSV Komisi vybízí, aby ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a Mezinárodní organizací práce (MOP), třetími zeměmi a dalšími mezinárodními orgány podporovala celosvětově vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti, například pojmenováním problémů spojených s azbestem a podporou řešení vedoucích k ochraně zdraví. Dále je třeba zvýšit informovanost a poskytovat pomoc osobám trpícím nemocemi spojenými s azbestem.

1.12.3.

Vzhledem ke značnému významu této problematiky EHSV/CCMI toto stanovisko představí na konferenci, která je pořádána ve spolupráci s Evropským parlamentem, Výborem regionů a Evropskou komisí.

2.1.

Azbest byl sice v celé Evropě zakázán (2) (zákaz byl vydán v roce 1999 a vstoupil v platnost v roce 2005), přesto zde ještě pořád zabíjí lidi. Ačkoliv jsou všechny druhy azbestu nebezpečné a jejich nebezpečný vliv je doložen a je předmětem regulace a ačkoliv bylo používání azbestu zakázáno, stále se vyskytuje v mnoha plavidlech, vlacích, strojích, bunkrech, tunelech, chodbách, potrubích ve veřejných i soukromých vodovodních sítích a zejména budovách, včetně mnoha veřejných i soukromých budov.

2.2.

Podle WHO je jen v EU každoročně zaznamenáno 20  000 až 30  000 případů onemocnění spojených s azbestem a očekává se, že do roku 2030 zemře v EU na mezoteliom více než 3 00  000 občanů (3). Dále se odhaduje, že na onemocnění spojená s azbestem ve světě každoročně zemře 1 12  000 lidí (4).

2.3.

To, že byl azbest v celé Evropě zakázán (5) (zákaz byl vydán v roce 1999 a vstoupil v platnost v roce 2005), ani stávající dozor nad trhem nezaručují, že výrobky obsahující azbest nebudou na evropský trh dováženy. Týká se to celé řady výrobků – jde mimo jiné o stavební materiály, domácí spotřebiče, brzdová obložení do automobilů či termosky. EU by v rámci nového přístupu k dozoru nad evropským trhem (6) mohla podniknout kroky proti výrobkům obsahujícím azbest.

2.4.

Na úrovni EU existuje komplexní soubor právních předpisů týkajících se azbestu, pokud jde o jeho zákaz, mezní hodnoty a ochranu pracovníků. Vedle zákazu používání azbestu a obchodování s ním byly stanoveny mezní hodnoty a zvláštní směrnice EU upravuje pracovní podmínky (7), přičemž platí, že dané podniky musí být certifikovány a musí pracovníkům poskytovat informace a odbornou přípravu. Předpisy EU jsou však často velmi obecné a vedou k odlišnému provádění. Mimoto stále chybí takové aspekty, jako jsou specifická ustanovení týkající se úrovní odborné přípravy pro různé funkce či ustanovení ohledně evidence zdrojů azbestu.

2.5.

Na tomto místě je třeba zmínit, že Evropský parlament ve své zprávě z vlastního podnětu přijaté v březnu 2013 (8) podrobně popsal různé problémy a oblasti politiky související s otázkou azbestu a uvedl v ní 62 konkrétních požadavků adresovaných politickým činitelům na evropské a vnitrostátní úrovni.

2.6.

Musíme si dnes uvědomit skutečnost, že roční výroba azbestu na celém světě zůstává na stejně vysoké úrovni, i když řada zemí jeho používání zakázala. Obchodování s azbestem a jeho používání se prostě jenom přesunulo z průmyslově vyspělých zemí do rozvíjejících se zemí. Vzkvétající celosvětový obchod s azbestem doprovází intenzivní činnost mezinárodní azbestové lobby, která ve své propagandě využívá také úslužnou výzkumnou práci některých vědců. V tomto ohledu je třeba poukázat rovněž na to, že do globálních odvětví zpracovávajících azbest i nadále putují evropské finanční investice. Evropa pokračuje i ve vývozu azbestu tím, že posílá plavidla k sešrotování do ostatních částí světa. Nesmíme zapomínat ani na to, že plavidla převážející azbest jako tranzitní náklad stále zajíždějí do doků a využívají přístavních zařízení v rámci EU nebo zde své zboží dočasně uskladňují.

2.7.

Je mimořádně důležité, aby ve světě platily stejné podmínky, co se týče azbestu. EU by se v tomto ohledu měla rozhodující měrou přičinit k tomu, aby bylo používání veškerých druhů azbestu na celém světě zakázáno. Evropa může v tomto směru ostatním regionům světa poskytnout své poznatky o zdravotních účincích azbestu, o jeho nahrazování jinými materiály a o jeho bezpečném odstraňování. Je nezbytné, aby EU intenzivněji spolupracovala s mezinárodními organizacemi při zavádění nástrojů, které umožní označit trh s azbestem za obchod s toxickými látkami, a aby hlavní prioritou učinila zařazení chrysotilového azbestu do seznamu látek v příloze III Rotterdamské úmluvy (9).

3.1.

Ze studie zveřejněné v roce 2011 (10) vyplývá, že podstatná část stávající zástavby v EU je starší 50 let. Přes 40 % obytných budov bylo postaveno před rokem 1960. Obrovský rozmach ve stavebnictví nastal v období 1961–1990, kdy se téměř ve všech členských státech bytový a domovní fond více než zdvojnásobil a kdy byl azbest rozsáhle používán.

3.2.

Ve stejné studii se uvádí, že budovy mají zhruba 40 % podíl na celkové konečné spotřebě energie v Evropě. Představují odvětví s nejvyšší spotřebou energie, na druhém místě je doprava s 33 %. Současně se EU v rámci svého plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 zavázala, že do roku 2050 sníží emise skleníkových plynů o 80–95 % (11).

3.3.

To znamená, že renovace budov skýtá značný potenciál z hlediska snížení jejich energetické náročnosti a tím i dosažení cílů plánu EU do roku 2050 a představuje jedinečnou příležitost k odstranění azbestu.

3.4.

To ovšem vyžaduje koordinovaný přístup a úzkou spolupráci na úrovni EU a na úrovni jednotlivých států, co se týče politik a finančních programů. Jsou rovněž potřebné inovační finanční nástroje, aby byly podníceny soukromé investice.

3.5.

Od EU se v tomto ohledu očekává, že bude plnit podpůrnou a koordinační úlohu. Lepší koordinace je nezbytná i v dalších oblastech politiky, jako je odborná příprava zaměstnanců, evidence a uznávání nemocí souvisejících s azbestem.

4.1.

I po zákazu azbestu zůstávají v budovách miliony tun azbestu a ne všechny členské státy již vytvořily rejstřík s údaji o tom, kde všude se azbest nachází a kolik je ho třeba odstranit. Chybí nám tudíž odpovídající výchozí bod pro náležité nakládání se všemi zbývajícími zdroji azbestu v Evropě.

4.2.

Polsko je v současnosti jedinou zemí EU, která zavedla celostátní program pro odstranění veškerého použitého azbestu. Odhadované náklady na tento program do roku 2030 činí 10 miliard eur. Tento program má jasný časový rámec a je odpovídajícím způsobem financován kombinací veřejných (stát, programy EU) a soukromých prostředků (vlastníci, územní sdružení atd.). Podobnou iniciativu je třeba zahájit ve všech zemích EU (12).

4.3.

Ve Francii bylo zjištěno, že z 15 milionů sociálních bytů se u 3 milionů vyskytují problémy související s azbestem. Nezbytná renovace si podle odhadů vyžádá 15 miliard eur. Odhadované náklady na jeden byt se pohybují v rozmezí 15  000 až 20  000 eur. Je třeba bedlivě sledovat činnost spojenou s výskytem azbestu v mrakodrapu Tour Montparnasse, emblematické stavbě v Paříži.

4.4.

Ve Spojeném království probíhá kampaň za odstranění azbestu ze všech škol. Jedním z důvodů, proč byla tato kampaň zahájena, je zvýšený výskyt mezoteliomu u britských učitelů (13).

4.5.

V Litvě byl v roce 2012 spuštěn program výměny azbestových střech, který realizuje ministerstvo zemědělství. Finanční podpora v rámci tohoto programu je určena obyvatelům vesnic a její maximální výše na jeden projekt nesmí překročit 6  000 litevských litasů (1  740 eur). EU a státní rozpočet financují až 50 % celkových způsobilých nákladů projektu.

5.1.

Jedním z hlavních problémů je povědomí o azbestu – a nedostatečná informovanost o něm. Mnoho osob je při výkonu své práce vystaveno působení azbestu. Je tomu tak především v odvětví údržby a dekontaminace, ale může se to dotknout i spousty jiných profesí (pokrývači, elektrikáři, topenáři, pracovníci zabývající se recyklací, koordinátoři BOZP, inspektoři práce a řada dalších). Platné právní předpisy již od zaměstnavatelů vyžadují, aby řádně vyškolili všechny pracovníky, kteří jsou nebo mohou být vystaveni azbestovému prachu či materiálům obsahujícím azbest. Se zákazem používání různých druhů materiálu se však postupně vytrácejí znalosti o jejich nebezpečnosti, vlastnostech a vzhledu. Mnoho členských států sice poskytuje odbornou přípravu pracovníkům provádějícím demolice, stavebním dělníkům, údržbářům a dalším pracovníkům, kteří se podílejí na odstraňování materiálů obsahujících azbest, ještě stále však nebyly stanoveny dostatečné standardy, které by byly uplatňovány v celé Evropě.

5.2.

Fyzická nedotknutelnost je základním lidským právem, které je mimo jiné zakotveno v Listině základní práv Evropské unie. Politiky EU musí být koncipovány tak, aby toto právo chránily. Týká se to především politiky v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ale také dalších oblastí politiky souvisejících s potenciálním vystavením působení azbestu a s tím, jak by s ním mělo být naloženo.

5.3.

Další důležitou otázkou je řádná informovanost stavebních inženýrů, architektů a zaměstnanců podniků, které se nespecializují na odstraňování azbestu. EHSV vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy vytvořila pracovní skupinu, která stanoví minimální kvalifikační požadavky týkající se azbestu a kvalifikační požadavky týkající se azbestu pro odbornou přípravu pracovníků v těchto profesích.

5.4.

Evropští sociální partneři z odvětví stavebnictví (FIEC a EFBWW) tento problém vyřešili vypracováním informačních modulů o azbestu (14), jež jsou určeny pro posledně uvedenou kategorii pracovníků. V rámci jiného projektu financovaného z prostředků EU (ABClean – projekt Leonardo Da Vinci), který probíhá mimo sociální dialog, vznikají některé materiály pro kurzy zaměřené na přípravu školitelů (15).

6.1.

Příliš mnoho lidí v Evropě trpí různými nemocemi způsobenými azbestem. Většina těchto onemocnění souvisí se zaměstnáním, avšak zdaleka ne všechna. Působení azbestových vláken byly vystaveny i ženy, když praly pracovní oděv svých mužů, a stejně tak jejich děti. V průběhu kampaně ve Spojeném království bylo zjištěno, že přibližně 80 % všech škol je ještě pořád kontaminováno azbestem. Z toho může snadno vzejít další generace obětí působení azbestu, zejména s ohledem na nejnovější vědecký výzkum týkající se otázky míry expozice/doby latence a vzniku onemocnění. I velmi nízká míra expozice může v kombinaci s dlouhou dobou latence vést k různým nemocem souvisejícím s azbestem. Vystavení působení azbestu tedy ohrožuje celou populaci v řadě členských států.

6.2.

Kromě toho se v důsledku velmi dlouhé doby latence a zčásti nedostatečných znalostí zdravotnického personálu obětem často nedostane včasné a náležité pomoci a informací od poskytovatelů zdravotní péče.

6.3.

Důležitým aspektem každého plánu na odstraňování azbestu je jeho bezpečná likvidace. V případě zanedbání tohoto aspektu dochází k nenadálému vystavení působení azbestu. Například ve Švýcarsku byla nejvyšší míra expozice azbestu naměřena v odvětví recyklace.

6.4.

V zájmu ochrany občanů a pracovníků je nutné zajistit fungující dozor nad trhem, který je předpokladem pro to, aby se zamezilo proniknutí nových materiálů obsahujících azbest na evropský trh.

6.5.

Pokud jde o smrtelné účinky všech forem azbestu, opírá se EU při svém konání o solidní společný základ. Ve směrnici 1999/77/ES se uvádí, že „dosud nebyla stanovena žádná úroveň expozice, pod níž chrysotilový azbest nevykazuje karcinogenní riziko“ a že „účinný způsob ochrany lidského zdraví je zákaz používání vláken chrysotilového azbestu a výrobků, které je obsahují“.

6.6.

Onemocnění související s azbestem mohou přivodit a často přivozují zvlášť bolestivou a pomalou smrt. Ve zprávě organizace EUROGIP (16) a zprávě o společném projektu EFBWW, EKOS a IBAS je popsána situace ohledně uznávání nemocí souvisejících s azbestem a poskytování odškodnění v případě těchto onemocnění tak, jak je upravena ve středo- a východoevropských členských státech (17). I když jsou nejpříznačnější nemoci související s azbestem v zásadě uznávány ve většině členských států, zůstává boj obětí za jejich uznání příliš často marný.

Výše uvedené zprávy poukazují také na značné rozdíly ve vnitrostátních předpisech a postupech týkajících se uznávání a odškodňování těchto nemocí. Obětem se často nedostane potřebné pomoci ani rady.