SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Směrem k oběhovému hospodářství: program nulového odpadu pro Evropu /* COM/2014/0398 final/2 */
Směrem
k oběhovému hospodářství: program nulového odpadu pro Evropu 1. Úvod:
oběhové hospodářství podporující udržitelný růst V ekonomikách členských zemí dochází k úbytku
cenných materiálů. Poptávka po omezených a někdy velmi vzácných zdrojích bude
nadále stoupat, přičemž tlak na zdroje způsobuje zhoršování životního prostředí
a jeho větší zranitelnost. V takovém světě může být pro Evropu z hospodářského
i environmentálního hlediska prospěšné využívat tyto zdroje lepším způsobem. Od
průmyslové revoluce naše ekonomiky rozvíjejí růstový vzorec, který se v
podstatě skládá ze čtyř fází: získání zdrojů, výroba, produkce, spotřeba a
likvidace. Jde o lineární model vycházející z předpokladu, že zdrojů je
dostatek, jsou dostupné, lehce získatelné a náklady na jejich likvidaci jsou
nízké. Je stále zřejmější, že tento model ohrožuje konkurenceschopnost Evropy. Přechod k oběhovému hospodářství je jádrem
programu účinného využívání zdrojů stanoveného v rámci strategie Evropa
2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění[1]. Další, trvalé zvýšení účinnosti
zdrojů je na dosah a může přinést významný hospodářský užitek. V systémech oběhového hospodářství se přidaná
hodnota produktů uchovává co možná nejdéle a zároveň se snižuje objem odpadu.
Jakmile produkt v oběhovém hospodářství dosáhl konce své životnosti, ponechá se
v hospodářství jako zdroj, aby se mohl opakovaně využít ve výrobě a vytvářet
tím další hodnotu. Přechod k oběhovému hospodářství si vyžaduje změny v
hodnotových řetězcích, od návrhu výrobku po vytvoření nových obchodních a
marketingových modelů, od nových způsobů zpracování odpadu na zdroje po nové
způsoby spotřebitelského chování. To znamená naprostou systémovou změnu a
rozvoj inovací nejen v oblasti technologií, ale také u organizací, ve společnosti
obecně, v oblasti financování a při formulaci politik. I v případě
vysoce oběhové ekonomiky tu bude i nadále existovat určitý prvek
linearity, jelikož bude vždy třeba primárních zdrojů a vždy bude nutné
odstraňovat zbytkový odpad. Průmysl si je již vědom silných argumentů pro
zlepšení produktivity zdrojů z obchodního hlediska. Odhaduje se,
že zvýšením účinnosti využívání zdrojů ve všech článcích hodnotových
řetězců by se mohl snížit potřebný objem materiálových vstupů do roku 2030[2] o 17–24 % a lepším
využíváním zdrojů by evropský průmysl mohl dosáhnout potenciálních úspor v celkové výši
630 miliard EUR ročně[3]. Studie zaměřené na
obchodní aspekty, které vycházejí z modelování na úrovni produktů, ukazují, že
oběhové hospodářství by průmyslu EU přineslo významné příležitosti úspory
nákladů a potenciální zvýšení HDP EU až o 3,9 %[4]
vytvářením nových trhů, nových produktů a hodnot pro podniky. Není proto
překvapující, že podniky se neustále snaží zlepšit řízení zdrojů, ale
brzdí je v tom řada překážek trhu. Evropská platforma na vysoké úrovni pro účinné
využívání zdrojů[5], na které se setkávají
zástupci vlád, podniků a organizací občanské společnosti, vyzvala
k přijetí opatření pro posun směrem k oběhovému hospodářství, jež se
více opírá o opětovné využití a vysoce kvalitní recyklaci a je méně závislé
na primárních surovinách. V souladu s Plánem pro Evropu účinněji
využívající zdroje navrhla Komise v roce 2011[6]
rámec pro činnost a zdůraznila potřebu integrovaného přístupu napříč mnoha
politickými oblastmi a úrovněmi. Hlavní myšlenky tohoto plánu jsou nyní
rozvíjeny v sedmém akčním programu pro životní prostředí (7. EAP)[7]. Přechod k modelům oběhového hospodářství slibuje pro
evropské hospodářství mnohem příznivější budoucnost. Umožnilo by to Evropě čelit současným i budoucím
výzvám
vyplývajícím z globálního tlaku na zdroje a rostoucí nejistoty
dodávek. Od opětovného vracení zdrojů zpět do výrobního procesu, snižování
odpadu a omezování závislosti na nejistých dodávkách vede přímá cesta ke
zvýšení konkurenceschopnosti. Oddělením hospodářského růstu od využívání
zdrojů a jeho dopadů nabízí perspektivu dlouhodobého, udržitelného růstu. Produktivita zdrojů
v EU vzrostla v letech 2000–2011 o 20 %, nicméně to mohlo být částečně
způsobeno dopady recese. Pokud by se nám podařilo
toto tempo udržet, dosáhli bychom do roku 2030 dalšího 30% růstu, zvýšení HDP o
téměř 1 %, přičemž by vzniklo přes 2 miliony více pracovních míst, než při stávajícím ekonomickém
scénáři[8]. Zintenzívnění úsilí
o zvýšení produktivity zdrojů půjde ruku v ruce
se stávajícími cíli politiky EU, jako je snižování emisí skleníkových plynů, zvyšování energetické
účinnosti, udržitelná reindustrializace hospodářství EU, zajištění přístupu
k surovinám, a rovněž snížení dopadů na životní prostředí. Existuje široká škála osvědčených opatření na podporu účinného
využívání zdrojů, u nichž se již prokázala jejich prospěšnost i potenciál,
který je možné uplatňovat systematičtěji. Zároveň se provádějí nezbytná
opatření s cílem zajistit, aby se v důsledku těchto změn vytvářela pracovní místa, a to zejména v souladu se sdělením
o ekologických pracovních místech[9] a Zeleným akčním plánem
pro malé a střední podniky[10]. 2. Vytvoření
podpůrného politického rámce Důležitou
hnací silou účinného využívání zdrojů i oběhového hospodářství jsou trhy,
jelikož materiály a energie nyní představují pro mnoho podniků hlavní
vstupní náklady. Nicméně zatímco trhy jsou již dnes hnací silou změn, existuje
řada tržních překážek, které brání účinnému a efektivnímu řízení zdrojů.
Předcházení vzniku odpadů, ekodesign, opětovné použití a podobná opatření
by mohla podnikům v EU přinést čisté úspory ve výši 600 miliard EUR
ročně, tj. 8 % ročního obratu, a zároveň snížit celkové roční emise
skleníkových plynů o 2–4 %[11]. Aby k tomu však došlo,
musí se odstranit tržní překážky, které brání tyto příležitosti realizovat,
odstranit. Produktivita
zdrojů může být pro širokou škálu odvětví přínosná a rovněž umožní evropským
podnikům těžit z rychlého růstu na trzích různých odvětví ekoprůmyslu, jež
se mají podle prognóz mezi lety 2010 a 2020 zdvojnásobit. Ve světě je po
zlepšení účinného využívání zdrojů poptávka v široké škále průmyslových
odvětví. Existující
infrastruktura, obchodní modely a technologie spolu se zavedenými vzorci
chování udržují ekonomiky jakoby ustrnulé v lineárním modelu. Podniky mohou mít
nedostatek informací, důvěry a kapacit, které k přechodu na řešení v duchu
oběhového hospodářství potřebují. Finanční systém často neposkytuje prostředky
na investice do zvýšení účinnosti nebo inovativních obchodních modelů, jež
jsou vnímány jako rizikovější a složitější a mnohé tradiční investory
odrazují. Vývoji nových výrobků a služeb mohou rovněž stát v cestě
konvenční spotřebitelské návyky. Tyto překážky mají tendenci přetrvávat tam,
kde ceny neodpovídají skutečným nákladům, které společnostem vznikají na
využívání zdrojů, a kde politiky neposkytují silný, jednoznačný
signál pro přechod k oběhovému hospodářství. Na základě
důkazů týkajících se klíčových produktů, materiálů a hodnotových řetězců
bude Komise spolupracovat se zúčastněnými stranami na vytvoření podpůrného
rámce pro oběhové hospodářství, které využívá opatření kombinující inteligentní
regulaci, nástroje trhu, výzkum a inovace, pobídky, výměnu informací
a podporu dobrovolných přístupů. Tento rámec přispěje k dosažení
cíle, jímž je udržitelná průmyslová obnova v EU, a odvíjí se od
proaktivního zapojení spotřebitelů a podniků, se zvláštním zaměřením
na malé a střední podniky. Na mezinárodní úrovni by EU měla úzce spolupracovat s dalšími
partnery, a to na mnohostranné i dvoustranné úrovni,
s cílem zajistit maximální dopad koncepce oběhového hospodářství. Komise bude: – dále
analyzovat případy významných selhání trhu a správy věcí veřejných, jež brání
snížení objemu odpadu a opakovanému využívání odpadních materiálů, přičemž
zohlední různorodost typů materiálů a jejich použití, a přispěje
k vytvoření příznivého politického rámce pro účinné využívání zdrojů
na úrovni EU. 2.1. Design a inovace pro oběhové
hospodářství Oběhové hospodářství nenechává řešení otázky, co s
odpadem, výhradně na konec životnosti výrobku, ale minimalizuje vznik
odpadu již ve fázi samotného navrhování výrobku a obvykle zapojuje inovativní
postupy v celém hodnotovém řetězci. Může se jednat například o: ·
snižování množství materiálů,
které je nezbytné pro poskytování konkrétní služby (snižování hmotnosti); ·
prodlužování možné doby používání výrobků (životnost); ·
omezování spotřeby energie a materiálů během výroby i
samotného využívání výrobku (účinnost); ·
omezování použití materiálů, které
jsou nebezpečné nebo se obtížně recyklují, a to jak ve výrobním
procesu, tak u výrobků samotných (nahrazování alternativami); ·
vytváření trhů s druhotnými surovinami (tj. recyklovatelnými
materiály) (na základě norem, veřejných zakázek atd.); ·
navrhování výrobků, které lze
snadněji udržovat, opravovat, modernizovat, regenerovat nebo recyklovat
(ekodesign); ·
rozvoj služeb, které v tomto ohledu spotřebitelé potřebují
(údržbářské a opravárenské služby atd.); ·
motivace ke snižování objemu odpadu a podpora jeho vysoce kvalitního třídění ze strany spotřebitelů; ·
motivace ke třídění odpadu a zavádění takových sběrných
systémů, které minimalizují náklady na recyklaci a opětovné využití; ·
možnost seskupovat činnosti, které se snaží
předcházet tomu, aby se z vedlejších produktů stával
odpad (průmyslová symbióza); a dále ·
alternativy k vlastnictví výrobků,
kdy se pomocí služeb pronájmu, zapůjčení či sdílení produktů rozšíří a zlepší
nabídka pro spotřebitele, a to při současném zachování jejich zájmů (z hlediska
nákladů, ochrany, informací, smluvních podmínek, pojištění atd.). Důležitým výchozím bodem je samotné navrhování
výrobních procesů, produktů a služeb. Výrobky mohou být ve fázi návrhu
upraveny tak, aby mohly být déle používány, aby je bylo možné snadněji opravit,
modernizovat, regenerovat a nakonec i recyklovat, namísto aby se jednoduše
vyhodily. Výrobní procesy lze založit více na myšlence opětovné použitelnosti
výrobků a surovin a schopnosti obnovy přírodních zdrojů, zatímco na
základě inovativních obchodních modelů může vzniknout nový vztah mezi podniky
a spotřebiteli. Následující koncepční schéma znázorňuje zjednodušeně
hlavní fáze modelu oběhového hospodářství, přičemž každý z nich
představuje příležitosti v oblasti snižování nákladů a závislosti
na přírodních zdrojích, dále v oblasti stimulace růstu a tvorby
pracovních míst, jakož i omezení odpadu a emisí poškozujících životní
prostředí. Tyto fáze jsou vzájemně propojeny, jelikož materiály lze použít
kaskádovitě, kdy si například průmysl vyměňuje vedlejší produkty, výrobky se
regenerují nebo přepracovávají, spotřebitelé využívají služeb pronájmu výrobků.
Cílem je minimalizovat objem zdrojů, které tento oběh opouštějí, a zajistit tak
optimální fungování celého systému. Některé politiky a nástroje EU již nabízejí
možnosti a poskytují pobídky v souladu s modelem oběhového hospodářství.
Hierarchie způsobů nakládání s odpady, která je základem evropských
právních předpisů týkajících se odpadů, vede k postupnému přijetí
preferovaných možností prevence vzniku odpadu, přípravy k opětovnému
použití a recyklaci a odrazuje od skládkování. Politiky týkající se
chemických látek mají za cíl postupně přestat používat toxické látky, které
vzbuzují mimořádné obavy. Některá opatření pro ekodesign výrobků spojených se
spotřebou energie zahrnují požadavky na životnost a usnadnění recyklace. Strategie pro biohospodářství[12] podporuje
udržitelné a integrované využívání biologických zdrojů a toků odpadu
pro výrobu potravin, energie a výrobků z biologických materiálů. Politika
v oblasti klimatu vytváří pobídky k úspoře energie a snižování
emisí skleníkových plynů. Společný
a soudržný rámec EU pro podporu oběhového hospodářství napomůže tomu, aby
tyto prvky spolu s programem Horizont 2020 řešily výzvy v oblasti
výzkumu a inovací[13]. S cílem podpořit navrhování
a inovace pro oběhové hospodářství Komise: – bude v souladu
s programem EU pro výzkum a inovace (Horizont 2020) poukazovat na
příležitosti, jak přejít k oběhovému hospodářství na evropské úrovni,
a to pomocí inovačních projektů velkého rozsahu zaměřených na spolupráci v
rámci hodnotových řetězců, na rozvoj dovedností a podporu trhu v
uplatňování inovativních řešení; – vytvoří posílené partnerství na podporu výzkumu
a inovativních politik pro oběhové hospodářství;
– usnadní rozvoj
modelů více respektujících zásady oběhového hospodářství, a to pro výrobky
i služby, například prostřednictvím soudržnější výrobkové politiky,
a bude dále prosazovat uplatňování směrnice o ekodesignu tím, že bude
věnovat zvláštní pozornost kritériím pro účinné využívání zdrojů, včetně
kritérií pro budoucí skupiny prioritních výrobků uvedené v pracovním plánu na
období 2015–2017; a dále – bude podporovat kaskádový princip udržitelného využívání biomasy
při zohlednění všech odvětví využívajících biomasu, aby mohla být využívána
energeticky nejúčinnějším způsobem. 2.2.
Uvolnění investic na řešení respektující zásady oběhového hospodářství EU
a členské státy by měly podporovat investice do inovací v zájmu oběhového
hospodářství a rovněž jejich zavádění na trh a dále by měly vzhledem k reformě
finančního systému odstraňovat překážky mobilizace většího objemu soukromého
financování do účinného využívání zdrojů. Nedávné návrhy předložené Komisí,
které se týkaly podávání nefinančních zpráv[14], dlouhodobého financování[15] a zaměstnaneckých penzijních
fondů[16], obsahovaly požadavky poskytovat
investorům relevantní informace o životním prostředí nebo zvažovat
investiční rizika související s nedostatkem zdrojů a změnou klimatu. V zájmu
snížení rizika pro investory jsou vyvíjeny inovativní finanční nástroje, jako
je například Nástroj financování přírodního kapitálu zřízený Komisí
a Evropskou investiční bankou. Dalším účinným nástrojem posilování
činnosti a investic soukromých subjektů v oblasti účinného využívání
zdrojů je partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP). Na dosahování
cílů oběhového hospodářství se aktivně podílí partnerství veřejného a
soukromého sektoru s názvem Iniciativa pro udržitelnost zpracovatelských
odvětví prostřednictvím hospodárného využívání zdrojů a energetické účinnosti
(SPIRE) a Společná iniciativa odvětví biotechnologií. Politika
má rovněž význam při poskytování vhodných signálů pro investice
do účinného využívání zdrojů tím, že odstraňuje dotace, jež mají za
důsledek poškozování životního prostředí, a přesouvá daňovou zátěž ze zdanění
práce na platby daní za znečišťování životního prostředí a spotřebu
zdrojů. Pokrok ohledně ekologické daňové reformy v členských státech EU je
řešen v rámci evropského semestru pro koordinaci hospodářských politik. S cílem uvolnit investice do
oběhového hospodářství Komise: – bude věnovat
pozornost slibným oblastem, které byly vymezeny v rámci Kulatého stolu pro
financování účinného využívání zdrojů[17], včetně inovativních
finančních nástrojů, přičemž zohlední otázky zdrojů v účetních pravidlech
pro podniky, vyjasní odpovědnost finančních institucí (povinnosti při správě
cizího majetku), vypracuje metodiky pro „zátěžové testy zdrojů“ pro podniky
a prozkoumá potenciál trhu s obligacemi v zájmu zvýšení finančních
prostředků věnovaných na projekty v oblasti účinného využívání zdrojů; – vypracuje
pokyny týkající se možností nabízených novými směrnicemi o veřejných
zakázkách v oblasti ekologických veřejných zakázek (tzv. GPP)
a doporučení týkající se monitorování výkonnosti členských států při
dosahování 50% cíle GPP[18], a dále bude podporovat
inovativní nástroje, jako je zadávání veřejných zakázek v předobchodní
fázi a zadávání veřejných zakázek v oblasti inovací, a usnadní
vytvoření sítí GPP mezi veřejnými orgány; a dále – bude i nadále
začleňovat priority oběhového hospodářství mezi oblasti financované z EU a motivovat členské státy k tomu, aby
dostupné finanční prostředky EU využívaly v programech a projektech
zaměřených na oběhové hospodářství, zejména prostřednictvím evropských
strukturálních a investičních fondů. 2.3.
Využití činností podniků a spotřebitelů a podpora malých
a středních podniků Podniky a spotřebitelé zůstávají při přechodu
na oběhové hospodářství klíčovými aktéry. Přijímání rozhodnutí v obou
směrech hodnotového řetězce tak musí být lépe propojeno, dodávat jednotnou
motivaci výrobcům, investorům, distributorům, spotřebitelům i subjektům
zajišťujícím recyklaci a zaručovat spravedlivé rozdělení nákladů i výhod mezi
články řetězce. Je třeba zapojit tržní mechanismy, aby bylo možné zajistit co
možná nejúčinnější rozdělení a využívání zdrojů. Zároveň je nutné řešit
případná selhání trhu nebo problémy bránící vývoji inovací. Posilovat
je nutné i fungování trhů s druhotnými surovinami. Zvláštní pozornost by
měla být věnována úsilí usnadnit podnikatelům, aby využívali potenciálních nových
trhů spojených s oběhovým hospodářstvím, a zajistit, aby byla na pracovním
trhu k dispozici nezbytná znalostní základna. Spotřebitelé by měli být lépe informováni o environmentálních vlastnostech
různých výrobků, aby mohli činit informovaná rozhodnutí. Evropská platforma pro účinné využívání zdrojů
identifikovala[19] významné příležitosti pro
podniky v různých fázích tzv. smyčky, kdy se materiály vracejí zpět do
výrobního procesu, a rovněž u různých článků dodavatelského řetězce původu nebo
jiných dodavatelských řetězců. Tyto příležitosti přitom vycházejí ze zkušeností
úspěšných iniciativ, jež lze rozšířit a uplatňovat v mnohem větším rozsahu. Jde
například o tyto příležitosti:
ve fázi
výroby: normy udržitelného zajišťování zdrojů, používání dobrovolných
režimů pod vedením průmyslu a maloobchodníků a průmyslová
symbióza v zájmu zásobování trhů vedlejšími produkty;
v oblasti
distribuce: poskytování lepších informací o látkách obsažených
ve výrobcích a způsobu opravy a recyklace výrobků, které jsou v
doporučeních Platformy uváděny jako „produktový pas“; a dále
ve
fázi spotřeby: pomocí spoluspotřebitelských modelů založených na
půjčování, výměně, směně nebo pronájmu produktů (např. automobilů,
nástrojů, ubytování) a pomocí systémů služeb spojených s výrobky lze
získat ze souvisejících aktiv nebo zdrojů dodatečnou hodnotu.
Pilotní fáze projektu Ekologická stopa, jež byl
uveden ve sdělení Komise s názvem Budování jednotného trhu pro ekologické
výrobky[20], umožňuje zúčastněným stranám
vypracovat společně jednotný způsob měření dopadů produktů a organizací
na životní prostředí. Po pilotní fázi Komise posoudí, zda tyto metody
fungují a mohou být uplatňovány na stávající nebo nové nástroje, jimiž se má
zlepšit environmentální výkonnost výrobků. Tato opatření by měla být rozšířena, aby se
zajistily správné rámcové podmínky a rovné podmínky pro stávající
a nové podniky, aby se mohly přizpůsobit globálním megatrendům v nakládání
se zdroji. Dále by se měly oceňovat podniky s nejlepšími výsledky, podporovat
začínající podnikatelé ve vytváření progresivních obchodních řešení, a
testovat je na trhu a poskytovat spotřebitelům spolehlivé informace. Na základě
procesu se zapojením mnoha zúčastněných stran, který byl zahájen v rámci
Evropského programu pro spotřebitele[21], se ukázala potřeba účinných
nástrojů proti klamavým a nepodloženým environmentálním tvrzením. Pracovní síla musí být vybavena dovednostmi, jež jí
umožní účinný přechod na oběhové hospodářství s vysokou zaměstnaností[22]. Sdělení o zelené zaměstnanosti[23] vytváří rámec pro otevření
příležitostí tvorby pracovních míst v oběhovém hospodářství účinněji
využívajícím zdroje. Důležitou úlohu při tom mají také vnitrostátní, regionální
a místní orgány jakož i sociální partneři, jelikož mohou poskytovat cílenou,
koordinovanou podporu ve formě investic, infrastruktury, technologie a
dovedností, a to se zvláštním zaměřením na potřeby malých a středních podniků.
Ze své pozice také mohou usnadnit a podporovat změnu v chování spotřebitelů
tak, aby se rozhodovali pro udržitelnější výrobky a služby. V zájmu podpory činností podniků,
zejména malých a středních, a spotřebitelů bude Komise: – stavět
na výsledcích pilotní fáze projektu Ekologická stopa, která poběží do roku
2016, a dále stanoví, jak uplatnit měření dopadu na životní prostředí
na výrobky a pracovní postupy a jak na základě výsledků měření poskytovat
spotřebitelům lepší informace o environmentálně šetrnějších a udržitelnějších
možnostech volby; – stimulovat
širokou spolupráci mezi zúčastněnými stranami prostřednictvím koordinační
a podpůrné činnosti v rámci programu Horizont 2020 a jeho
nástrojů, včetně Evropského inovačního a technologického institutu,
evropských strukturálních a investičních fondů, Akčního plánu pro ekologické
inovace, Zeleného akčního plánu pro malé a střední podniky a Evropského
programu pro spotřebitele; – stavět na
závazcích zúčastněných stran v rámci Evropského inovačního partnerství v
oblasti surovin, jež mají přímý vliv na produktivitu zdrojů; – podporovat
vytváření pracovních míst a rozvoj dovedností prostřednictvím
posílené koordinace politik, směřováním evropských finančních prostředků do
programů a projektů, které podporují zelený růst, zlepšením informovanosti
a monitoringu, a to i prostřednictvím evropského semestru, a spoluprací se
sociálními partnery, institucemi z oblasti vzdělávání a odborné přípravy
a dalšími zúčastněnými stranami; a dále – podporovat výměnu osvědčených postupů na mezinárodní
úrovni. 3. Modernizace
politiky nakládání s odpady a jejích cílů: odpad jako zdroj Přeměna odpadu ve zdroj je jednou z možností,
jak uzavřít kruh v rámci systémů oběhového hospodářství. Obecné
a specifické cíle stanovené v evropských právních předpisech byly
doposud hlavním motorem zlepšení v oblasti nakládání s odpady. Stimulují
inovace při recyklaci a opětovném využití, omezují skládkování, snižují
ztráty zdrojů a vytvářejí motivaci ke změně chování. V EU se však
stále v průměru vytváří přibližně pět tun odpadu na osobu ročně,
přičemž účinně recyklována je o něco více než třetina odpadu. Evropská unie si stanovila politický závazek[24] omezit vznik odpadu, recyklovat odpad
a vytvořit tak z něho významný, spolehlivý zdroj surovin v Unii, získávat
energii zpět pouze z nerecyklovatelných materiálů a zcela odstranit
skládkování. Rozvojem odpadové politiky se významně přispěje k růstu a vytváření
pracovních míst s poměrně nízkými nebo nulovými náklady a zároveň
k lepšímu životnímu prostředí. S ohledem na globální trh by
ambiciózní odpadová politika měla stimulovat inovace a pomáhat podnikům z
EU dále zvyšovat svou konkurenceschopnost při poskytování služeb souvisejících
s nakládáním s odpady a měla by nabízet nové příležitosti
na trhu pro vývozce z EU. 3.1. Stanovení cílů v oblasti nakládání
s odpady v zájmu přechodu k recyklující společnosti V přeměně odpadu na zdroje a podpoře
udržitelných způsobů nakládání s odpady, jako je například recyklace,
dosáhla Evropa značného pokroku. Nicméně mezi členskými státy stále existují
značné rozdíly. Šest členských zemí již účinně odstranilo skládkování
komunálního odpadu, tzn. podařilo se jim skládkování snížit za posledních 20
let z 90 % na méně než 5 % a v některých regionech
dosáhnout 85% míry recyklace. V jiných zemích se na skládky ukládá stále
více než 90 % odpadu a recykluje se méně než 5 % odpadu. Je potřeba silných politických signálů, aby bylo možné
z dlouhodobého hlediska předvídat investice a změny, aby mohly materiály, jako
jsou například plasty, sklo, kovy, papír, dřevo, pryž a jiné recyklovatelné
materiály, znovu vstoupit do ekonomiky jako druhotné suroviny za
konkurenceschopné ceny. Tuto dlouhodobou předvídatelnost lze zajistit
stanovením jasných cílů v oblasti recyklace pro období do roku 2030.
Tříděný sběr u zdroje spolu s vhodnými metodami výpočtu míry recyklace
zajistí její vysokou kvalitu a přispěje k rozvoji trhů pro
poskytování vysoce kvalitních druhotných surovin. Za
tímto účelem by měla být osvětlena stávající metoda měření, jíž se určuje, co
se skutečně recykluje, neboť některé členské státy v současné době uvádějí
shromážděný odpad jako odpad recyklovaný, ačkoli mezi těmito fázemi vznikají
významné materiální ztráty. Skládkování
veškerého recyklovatelného odpadu se má eliminovat do roku 2025. Do roku
2030 by se pak členské státy měly snažit skládkování prakticky odstranit.
Rekuperace energie, včetně využívání odpadní energie a biopaliv, bude významná
u dále nepoužitelného či nerecyklovatelného odpadu. To bude vyžadovat účinnější
využívání v současné době nerovnoměrně rozdělené rekuperační kapacity v EU
a také přijetí opatření k zamezení nadměrné kapacity. Úspěšná realizace těchto opatření může do roku
2030 vést ke vzniku více než 180 000 přímých pracovních míst v EU, a
to vedle 400 000 míst, která budou vytvořena v rámci provádění
platných právních předpisů o odpadech[25]. Podaří se tak uspokojit
10–40 % poptávky po surovinách v EU a zároveň se přispěje
k dosažení cíle 40% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030, což
znamená, že v roce 2030 by měl objem emisí činit o 62 Mt CO2 ročně
méně. S cílem posílit hospodářský,
sociální a environmentální užitek vyplývající z lepšího nakládání
s komunálním odpadem Komise navrhuje: –
zvýšit do roku 2030 opětovné
používání a recyklaci komunálního odpadu na 70 %; –
zvýšit do roku 2030 míru recyklace
obalového odpadu na 80 %, se střednědobými cíli 60 %
do roku 2020 a 70 % do roku 2025, včetně cílů pro konkrétní
materiály; –
zakázat do roku 2025 skládkování
recyklovatelných plastů, kovů, skla, papíru, lepenky a biologicky
rozložitelného odpadu, přičemž by se členské státy měly snažit skládky do roku
2030 prakticky odstranit[26]; –
dále rozvíjet trhy s vysoce kvalitními
sekundárními materiály, a to například prostřednictvím posuzování přidané
hodnoty kritérií vymezujících, kdy odpad u určitých materiálů přestává být
odpadem; a dále –
upřesnit metodu výpočtu pro recyklované
materiály s cílem zajistit vysokou úroveň kvality recyklace. 3.2. Dosažení zjednodušeného a lepšího
provádění právních předpisů v oblasti odpadů Členské státy mají možnost se rozhodnout, jak cílů
stanovených na úrovni EU dosáhnout. Existuje však značný potenciál pro další
zjednodušení a zlepšení provádění právních předpisů o odpadech
na vnitrostátní úrovni a snížení stávajících rozdílů. V roce 2012 vypracovala Komise srovnávací
přehled nakládání s odpady, jakož i plány obsahující konkrétní doporučení
pro členské státy s nejslabšími výsledky. Komise bude i nadále
věnovat zvláštní pozornost členským státům, které mají k dosažení cílů nejdále,
a bude se ve spolupráci s nimi snažit řešit nedostatky v provádění
právních předpisů již v rané fázi. Ukázalo se, že hospodářská opatření mají zásadní
význam pro zlepšení nakládání s odpady na vnitrostátní úrovni,
zejména prostřednictvím daně ze skládkování a spalování, režimů platby
podle množství odpadu a rozšířené odpovědnosti výrobce, nebo pobídkami pro
místní orgány, aby podporovaly předcházení vzniku odpadu, jeho opětovné využití
a recyklaci. Účinný se rovněž ukázal být zákaz skládkování. Stanovení
minimálních požadavků pro režimy odpovědnosti výrobce na úrovni EU umožní
snížit náklady a odstranit překážky, s nimiž se potýkají výrobci, když
musejí zároveň dodržovat pravidla několika vnitrostátních systémů v rámci
EU. Úsilí členských států zaměřené na integrované
nakládání s odpady včetně tříděného sběru, opětovného použití
a recyklace infrastruktury lze podpořit evropskými finančními prostředky.
Skládkování nebo samostatné spalování odpadu by v budoucnu nemělo být
podporováno. Optimální využívání dostupné kapacity nakládání
s odpady v EU by si vyžádalo lepší plánování a sdílení informací
a mohlo by zahrnovat toleranci k vyššímu objemu přepravy odpadů
v rámci EU do nejmodernějších a nejúčinnějších zařízení, přinejmenším
jako přechodné opatření. Je tu prostor pro další zjednodušení a usnadnění
sběru a vykazování dat na vnitrostátní úrovni a pro zvýšení spolehlivosti a
konzistentnosti údajů v celé EU. Přijetí společných ukazatelů umožní lépe
sledovat a měřit výsledky jednotlivých členských států[27]. Opatření pro další zjednodušení acquis
v oblasti nakládání s odpady a zajištění účinnosti a účelnosti
budou založena na již vynaloženém úsilí snížit administrativní náklady odpadové
politiky, například prostřednictvím výjimek z požadavků pro zpětný odběr
pro některé malé a střední podniky nebo snah zavést povinnost elektronické
výměny údajů u přepravy odpadů. Za účelem zajištění realizace výhod
plynoucích z právních předpisů EU prostřednictvím zjednodušení
a lepšího provádění navrhuje Komise: –
řešit překrývání cílů v oblasti
nakládání s odpady a sjednotit vymezení pojmů; –
výrazně zjednodušit oznamovací
povinnosti pro členské státy, včetně vyjasnění a zjednodušení metod výpočtu
cílů pro komunální odpad, skládkování a obalových odpadů; –
umožnit členským státům dát malým
a středním podnikům, které se věnují sběru a/nebo přepravě velmi malých
množství odpadu, který není klasifikován jako nebezpečný, výjimku ze souhrnného
povolení nebo registračních požadavků podle rámcové směrnice o odpadech; –
zavést každoroční podávání zpráv
prostřednictvím jediného kontaktního místa pro všechny údaje o odpadech a
zajistit, aby byly statistiky týkající se odpadů v souladu
s požadavky právních předpisů EU o odpadech a aby byly vnitrostátní
metodiky srovnávány se statistickými normami; –
vyžadovat po členských státech, aby
rozvíjely digitalizované systémy sledování údajů a ověřování údajů třetích
stran; –
zřídit mechanismus včasného varování,
který má zajistit, aby členské státy přijaly vhodný soubor opatření v zájmu
včasného dosažení cílů; –
stanovit minimální provozní podmínky pro
systémy rozšířené odpovědnosti výrobce, které by mohly být dále rozvíjeny
na vnitrostátní úrovni nebo v rámci pokynů EU a podporovat
využívání ekonomických nástrojů v členských státech; a dále –
podporovat přímé investice
do nakládání s odpady na vrcholu hierarchie způsobů nakládání
s odpady (předcházení vzniku odpadů, opětovné použití, recyklace). 3.3. Řešení specifických problémů
s odpady K řešení výzev spojených s určitými významnými
ztrátami zdrojů nebo dopady na životní prostředí jsou zapotřebí speciálně
uzpůsobené přístupy. Předcházení vzniku odpadu: Jako
první priorita, jež má vliv na všechny fáze v oběhovém hospodářství by se
mělo zajistit, aby vznikalo méně odpadu. Členské státy nedávno přijaly podle
požadavků rámcové směrnice o odpadech programy věnované předcházení vzniku
odpadů, které v současné době přezkoumává Evropská agentura pro životní
prostředí. Po jejich posouzení vytvoří Komise iniciativy na propagaci
osvědčených postupů v oblasti předcházení vzniku odpadů v EU. Odpad v moři: Odpadky
v moři znečišťují pláže, poškozují mořskou faunu a floru a vytvářejí dlouhodobý
problém s odpadem, jehož odstranění je nákladné. 7. akční program Společenství
pro životní prostředí vyzývá k vytvoření celounijního kvantitativního
hlavního cíle ke snížení odpadu, který by byl založen na opatřeních u zdroje. Úplným provedením opatření obsažených v revidovaných
právních předpisech EU týkajících se nakládání s odpady by se do roku 2020
mohlo dosáhnout snížení emisí ve výši 13 % a do roku 2030
snížení o 27 %. Stanovení specifického cíle pro snížení odpadu do
roku 2020 by představovalo jasný signál pro členské státy, které v současné
době pracují na opatřeních v zájmu dosažení „dobrého stavu prostředí“ moří
do roku 2020 podle rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí,
a zároveň by to bylo podnětem pro rozvoj akčních plánů týkajících se odpadků
v moři v rámci čtyř regionálních úmluv pro mořské prostředí. K
dosažení tohoto cíle by rovněž přispěla další opatření na úrovni EU, která
by zohledňovala mimo jiné výsledky probíhajícího hodnocení směrnice o
přístavních zařízeních pro příjem lodního odpadu a zbytků lodního nákladu[28]. V daný čas bude stanoven cíl druhé
fáze ve snižování objemu odpadků v moři, který bude vycházet z další analýzy
potenciálu pro snížení z jiných zdrojů, na pevnině i na moři, a bude
zohledňovat závazek přijatý na summitu Rio+20, který spočívá v dosažení významného
snížení množství odpadu v mořích do roku 2025. Stavební a demoliční odpad: Trhy
s recyklovanými materiály hrají nezbytnou úlohu při zvyšování míry
recyklace stavebních a demoličních odpadů. Návrhy pro lepší nakládání se
stavebním a demoličním odpadem, a rostoucí možnosti recyklace
a recyklovaného obsahu ve stavebních materiálech budou součástí rámce pro
posuzování environmentálního profilu budov, jak je uvedeno ve sdělení
Komise o příležitostech k účinnému využívání zdrojů ve stavebnictví[29]. Kromě toho bude v rámci navrženého mechanismu
včasného varování sledována situace v členských státech vůči cílové hodnotě 70%
recyklace do roku 2020, přičemž opatření budou zahrnovat zvýšené poplatky
za skládkování stavebního a demoličního odpadu, nebo dodatečné povinnosti
pro třídění u demoličních míst velkého rozsahu v zájmu zlepšení kvality
recyklovaných látek. Potravinový odpad: Odhaduje
se, že až 30 % všech potravin vyprodukovaných na celém světě se
proplýtvá nebo vyhodí. Komise zvažuje předložení konkrétních návrhů zaměřených
na snížení plýtvání s potravinami. Nebezpečný odpad: Správné
nakládání s nebezpečnými odpady zůstává výzvou, neboť údaje o stávajícím
likvidačním postupu pro část tohoto toku odpadů chybějí. Nejprve dojde ke
zlepšení dokumentace a dohledatelnosti zřízením registrů nebezpečného odpadu a
zjištěním kapacit a nedostatků systémů pro nakládání s nebezpečným odpadem v
jednotlivých členských státech.
Tyto
registry mohou být postupně rozšiřovány na další druhy odpadu, jako je
tomu již v případě několika členských států. Plastový odpad: Očekává
se, že výroba plastů v EU každoročně vzroste o 5 %. Recykluje se přitom pouze
24 % plastového odpadu, téměř 50 % končí na skládkách
a zbytek se spaluje. Veřejná konzultace týkající se plastového odpadu,
kterou v roce 2013[30] provedla Komise,
zdůraznila značný potenciál pro využití plastů udržitelnějším způsobem
a ukázala, že existuje silná podpora zákazu skládkování plastů a zlepšení
návrhů plastů a plastových výrobků. Důležitými kroky ke zlepšení
nakládání s plastovými odpady je nedávný návrh Komise, který umožňuje
členským státům omezit používání plastových tašek[31],
a návrhy obsažené v tomto sdělení, které hovoří pro posílení recyklace a
zákaz skládkování. Recyklace kritických surovin:
Důležité jsou všechny suroviny, nicméně ty kritické si zaslouží zvláštní
pozornost, neboť jejich výroba je soustředěna v několika málo
zemích světa a mnohé z těchto surovin mají nízkou míru nahraditelnosti i
recyklace. Komise podporuje efektivní využívání a recyklaci kritických
surovin v rámci své iniciativy v oblasti surovin[32] a
Evropského inovačního partnerství v oblasti surovin. Nedovolená přeprava odpadů: Komise
zintenzívní kroky s cílem zajistit soulad s příslušnými právními
předpisy EU, zejména s nařízením (ES) č. 1013/2006 o přepravě odpadů,
které bylo nedávno upraveno s cílem posílit kontroly přepravy odpadů. Recyklace fosforu: Fosfor
je životně důležitým zdrojem pro výrobu potravin, ale je u něho významné riziko
ohrožení zabezpečení dodávek a při současném způsobu využívání dochází ke vzniku
odpadu a ztrát ve všech fázích jeho životního cyklu. Na základě
konzultačního sdělení o udržitelném využívání fosforu[33]
připravuje Komise rámec pro další kroky. K řešení zvláštních problémů
s odpady Komise: –
navrhuje ambiciózní cíl snížit
do roku 2020 množství odpadků v moři o 30 % u deseti
nejčastějších typů odpadu nalezeného na plážích, jakož i pro lovná
zařízení nalezená na volném moři, přičemž daný seznam bude přizpůsoben
každé ze čtyř mořských oblastí v EU; –
hodlá přijmout opatření, která mají
stimulovat trhy s recyklovanými materiály získanými ze stavebního
a demoličního odpadu, a vyvinout společný rámec EU pro posuzování
environmentálního profilu budov; –
navrhuje, aby členské státy sestavily
národní strategii prevence plýtvání s potravinami a snažily se zajistit snížení
potravinového odpadu ve výrobě, maloobchodním prodeji, distribuci a
odvětví stravování, pohostinství a hotelnictví, jakož i v domácnostech do roku
2025 minimálně o 30 %; –
hodlá vytvořit řádný systém rejstříků
alespoň pro nebezpečný odpad, jehož by se účastnily všechny členské
státy; –
kromě svého návrhu omezit používání
lehkých plastových tašek navrhuje také zavést do roku 2025 zákaz plastů
na skládkách; –
navrhuje, aby členské státy začlenily
opatření týkající se sběru a recyklace odpadů obsahujících významné
množství kritických surovin do svých vnitrostátních plánů pro nakládání
s odpady; a dále –
zvažuje vytvořit politický rámec
týkající se fosforu v zájmu zvýšení jeho recyklace, na podporu inovací,
zlepšení tržních podmínek a začlenění jeho udržitelného využívání do právních
předpisů EU týkajících se hnojiv, potravin, vody a odpadu. 4. Stanovení
cíle pro účinné využívání zdrojů V 7. akčním programu pro životní prostředí
souhlasily členské státy a Evropský parlament s tím, že by Evropská
unie měla vypracovat ukazatele a stanovit cíle pro účinné využívání
zdrojů, a rovněž posoudit, zda by bylo vhodné zahrnout hlavní ukazatel
a cíle do evropského semestru. V návaznosti na rozsáhlé
konzultace byla jako nejvhodnější kandidát na cíl pro účinné využívání zdrojů
stanovena produktivita zdrojů měřená pomocí poměru HDP vůči spotřebě surovin[34]. Realistický cíl zvýšit produktivitu zdrojů, který
podpořila Evropská unie a její členské státy, by soustředil politickou
pozornost a využití v současné době opomíjeného potenciálu oběhového
hospodářství na dosažení udržitelného růstu a zaměstnanosti a zvýšení
soudržnosti politik EU. Představoval by přiměřený způsob, jak zajistit tento
soulad a podporovat příslušné činnosti. Podle prognóz má EU zvýšit svou produktivitu zdrojů
v období 2014–2030 o 15 % za současného hospodářského scénáře. Využíváním
inteligentních politik k podpoře přechodu na oběhové hospodářství, jak žádala
Evropská platforma pro účinné využívání zdrojů, by mělo být možné toto tempo
zdvojnásobit. Zvýšení produktivity zdrojů o 30 % nejen významně
přispěje k udržitelnosti růstu, ale rovněž bude mít kladný dopad na tvorbu
pracovních míst a růst HDP[35]. Průmysl bude ze zlepšení produktivity zdrojů těžit
formou posílené konkurenceschopnosti[36]. Náklady na zdroje totiž
tvoří významnou část jejich nákladové struktury, a proto potřebují dostupné a
spolehlivé dodávky[37]. Došlo by tak jak k
okamžitým finančním ziskům, tak k dlouhodobým strategickým výhodám,
jelikož rostoucí celosvětová poptávka po energii zvyšuje ceny i volatilitu
zdrojů. Pomocí zvýšení energetické účinnosti se proto Evropě podaří dosáhnout
svých reindustrializačních cílů. Cíl v oblasti produktivity zdrojů by sice nebyl
závazný a stanovil by se na úrovni EU, nicméně by byl podnětem pro ty členské
státy, které si zatím nestanovily cíl na vnitrostátní úrovni, vytvořit
opatření, která zohledňují využívání zdrojů. To by vedlo k vyváženějším
opatřením, které zohledňují širší hospodářské, sociální a environmentální
důsledky a zaplňují stávající mezeru. Členské státy by měly možnost provést bilanci
politik a činností a stanovit, které jsou hospodářsky
a environmentálně nejvýhodnější v souladu s širšími politickými
cíli. Při tom by měly možnost inspirovat se řadou již prokázaných, nicméně ne
široce užívaných osvědčených postupů, které by mohly přijmout za své
a přizpůsobit je vlastním potřebám a daným okolnostem. V současné
době probíhá přezkum strategie Evropa 2020[38], který je podporován
veřejnou konzultací, v níž se shromažďují názory všech zúčastněných stran na další
rozvoj strategie. Komise se proto domnívá, že jakékoliv rozhodnutí
týkající se stanovení hlavního cíle produktivity zdrojů by mělo být přijato
v rámci přezkumu po zohlednění výsledků veřejné konzultace spolu
s doporučeními Evropské platformy pro účinné využívání zdrojů. Aby si tvůrci politik uvědomili celkový tlak na
životní prostředí související se získáváním zdrojů, je třeba zohlednit i jiné
ukazatele, zejména pro využívání vody a omezených zdrojů půdy. Jako součást
ukazatelů strategie Evropa 2020 zveřejnil Eurostat srovnávací přehled účinnosti
využívání zdrojů od roku 2013[39]. Cílem přehledu je
sledovat provádění Plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje,
informovat o vazbě mezi zdroji a zapojit zúčastněné strany dále
do procesu měření společenského pokroku i jinak než pomocí HDP. S cílem využít potenciál účinného
využívání zdrojů v kontextu udržitelného růstu: –
zohlední Komise doporučení Evropské
platformy pro účinné využívání zdrojů týkající se hlavního cíle pro účinnost
zdrojů, jakož i výsledky veřejné konzultace probíhající v rámci přezkumu
strategie Evropa 2020; –
souběžně s tím bude dál rozvíjen
srovnávací přehled pro účinné využívání zdrojů, který slouží ke sledování
ukazatelů využívání materiálů a zdrojů jiných než uhlík (zejména půdy
a vodních zdrojů); a dále –
vnitrostátní statistické úřady by měly
pracovat na zavedení obecně přijímané metodiky v rámci Evropského
statistického systému pro výpočet spotřeby surovin na vnitrostátní úrovni. [1] KOM(2010) 2020, KOM(2011) 21. [2]
Studie o makroekonomickém modelování
udržitelného vývoje a vazbách mezi ekonomikou a životním prostředím (2011), Meyer, B. et al. [3] Pokyny pro účinné
využívání zdrojů při výrobě: zkušenosti se zlepšováním účinnosti zdrojů ve
výrobních závodech
(2012), Europe INNOVA. [4] Směrem
k oběhovému hospodářství: Ekonomické a obchodní argumenty pro
urychlený přechod (2012), Nadace Ellen MacArthurové. [5] http://ec.europa.eu/environment/resource_efficiency/re_platform/index_en.htm. [6] KOM(2011) 571. [7] Úř. věst.
L 354, 28.12.2013, s. 171-200. [8] Modelování
hospodářských a environmentálních dopadů změny ve spotřebě surovin (2014), Cambridge
Econometrics et al. [9] COM(2014) 446. [10]
COM(2014)
440. [11] Příležitosti pro
podnikání v oblasti zlepšování účinného využívání zdrojů (2013), AMEC et al. [12]
KOM(2012)
60. [13] Viz příloha tohoto
sdělení. [14] COM(2013) 207. [15] COM(2014) 168. [16] COM(2014) 167. [17] MEMO/13/110. [18] KOM/2008/400 [19]http://ec.europa.eu/environment/resource_efficiency/documents/erep_manifesto_and_policy_recommendations_31-03-2014.pdf [20] COM(2013) 196 a doporučení
Komise 2013/179/EU. [21] COM(2012) 225. [22] COM(2012) 173. [23] COM(2014) 446. [24] 7. akční program pro
životní prostředí. [25] SWD(2014)
207. [26] Určité porcento „zbytkového“
odpadu nelze získat zpět, a proto může být ukládáno na skládce,
jelikož žádné jiné alternativní řešení není v současné době
k dispozici. Tento podíl však má být omezen na nejvýše 5 %. [27] Například pro cíl
recyklace v oblasti komunálního odpadu jsou povoleny čtyři metody výpočtu.
V závislosti na zvolené metodě mohou být výsledky naprosto odlišné
(přibližně 20 %). [28] Směrnice 2000/59/ES. [29] COM(2014)
445 [30] COM(2013) 123. [31] COM(2013) 761. [32] KOM(2011) 25. [33] COM(2013) 517. [34] RMC (Raw Material
Consumption neboli spotřeba surovin) je souhrnný ukazatel k měření množství
(v tunách) všech materiálních zdrojů používaných v hospodářství, při
současném zohlednění využívání zdrojů, které jsou součástí dovozu.
V současné době je k dispozici pro celou EU a některé členské státy.
Země, pro které RMC k dispozici není, mohou mezitím využívat ukazatele
domácí materiálové spotřeb. [35] SWD(2014) 211. [36] Zúčastněné
strany upřednostňovaly RMC jako ukazatel využívání zdrojů, protože zachycuje
využívání zdrojů obsažených jak v dovážených, tak domácích produktech, což
umožňuje spravedlivé srovnání jejich účinného využívání zdrojů. [37] Poslední
studie odvětví výroby oceli a hliníku prokázaly, že suroviny tvoří
přibližně 30 až 40 procent jejich struktury nákladů, což je více než například
náklady na pracovní sílu. [38] COM(2014) 130 ze dne
19.3.2014; Hodnocení strategie Evropa 2020: strategie pro inteligentní a
udržitelný růst podporující začlenění. [39] http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/europe_2020_indicators/ree_scoreboard.