31.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 94/1

1.

Účelem tohoto návrhu nařízení je patřičně uplatňovat celní a zemědělské právní předpisy Unie a poskytnout zejména Komisi, ale i celním a dalším orgánům členských států účinnější mechanismy s cílem pomáhat v prevenci, vyšetřování a stíhání operací, které jsou v rozporu s celními a zemědělskými předpisy. Za tímto účelem návrh:

2.

Účetní dvůr prověřil návrh Komise s ohledem na výsledky své auditní práce.

3.

Účetní dvůr se domnívá, že návrh přispěje k dosažení cílů vytyčených v nařízení za předpokladu splnění určitých podmínek, které jsou uvedeny ve specifických poznámkách v bodech 5–8. Návrh na změnu článku 18b a na zřízení rejstříku ve smyslu článků 18a a 18g návrhu nařízení také reagují na připomínky uvedené v bodech 9 a 10 stanoviska Účetního dvora č. 3/2007 (6), vydaného při poslední změně tohoto nařízení. Účetní dvůr rovněž považuje za užitečné vyjasnit článek 12 o tom, že informace získané v rámci vzájemné spolupráce mohou být přípustnými důkazy v trestním řízení v členských státech. Z těchto důvodů návrh Komise vítá.

4.

Vzhledem k tomu, že evropský inspektor ochrany údajů je příslušným orgánem pro otázky týkající se ochrany údajů, a Komise je s ním proto bude muset konzultovat, Účetní dvůr se touto skutečností v tomto stanovisku nezabývá.

5.

Články 18a a 18g návrhu stanovují opatření, jimiž Komise zřídí a bude analyzovat rejstřík údajů získaných od soukromých nebo veřejných poskytovatelů služeb, kteří působí v mezinárodním dodavatelském řetězci a sdílejí tyto údaje s orgány členských států. Čl. 18a odst. 6 a čl. 18g odst. 3 omezují přístup k tomuto rejstříku pouze na určitá oddělení Komise a vnitrostátní orgány a podmiňují předávání údajů ostatním orgánům a subjektům zvláštními podmínkami. Tato ustanovení sekundárního práva však nemohou omezit auditní pravomoci Účetního dvora zakotvené v primárním právu, konkrétně čl. 287 odst. 3 SFEU. Přísně vzato sice není odkaz na auditní pravomoci Účetního dvora v pozměněném nařízení (ES) č. 515/97 nutný, ale přesto by bylo užitečné v příslušném článku upozornit, že tato ustanovení platí „aniž je dotčeno právo Účetního dvora na přístup k dokumentům a informacím podle čl. 287 odst. 3 SFEU“. Všechny strany, které provádí toto nařízení, si tak budou vědomy auditních pravomocí Účetního dvora a na tyto pravomoci se nebudou vztahovat omezující podmínky. Ze stejného důvodu by byl užitečný odkaz na Účetní dvůr v článku 29, který se týká přístupu k celnímu informačnímu systému.

6.

Články 18c až 18f stanoví opatření, jimiž Komise bude získávat a zpracovávat informace o pohybu kontejnerů na celním území Unie, v jeho rámci a mimo celní území Unie. Tuto informaci budou poskytovat veřejní a soukromí poskytovatelé, v praxi tedy lodní přepravci. V rámci přípravy legislativního návrhu byla konzultována Světová rada přepravců (World Shipping Council – WSC), která zastupuje přibližně 90 % světové kapacity linkových plavidel (7). Tento postup dává určitou míru jistoty, že návrh je schůdný a nepovede k nepřiměřeným nákladům pro přepravce (8).

7.

Účetní dvůr upozorňuje, že legislativní návrh neobsahuje žádné ustanovení o ověřování úplnosti, spolehlivosti a včasnosti údajů poskytnutých lodními přepravci. V legislativní účetní závěrce na to navíc nejsou vyčleněny žádné zdroje. Úplnost, spolehlivost a včasnost údajů jsou rizikové oblasti, které je potřeba zohlednit, a to s patřičným ohledem na náklady veškerých kontrolních opatření zavedených v této souvislosti.

8.

Článek 18h navrhovaného nařízení zmocňuje Komisi (OLAF) k tomu, aby přímo od hospodářských subjektů získala doklady k dovozním a vývozním prohlášením nezbytné pro účely vyšetřování. Cílem je urychlit vyšetřování úřadu OLAF, a snížit tím riziko promlčení. Účetní dvůr považuje toto opatření za vhodné. V zájmu otevřené a účinné spolupráce mezi Komisí a členskými státy by však bylo vhodné v tomto článku uvést, že: