52013PC0315

Návrh ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o zavedení interoperabilní služby eCall v celé EU /* COM/2013/0315 final - 2013/0166 (COD) */


DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.           SOUVISLOSTI NÁVRHU

Tento návrh se zabývá součástí strategie Komise v oblasti systému eCall týkající se infrastruktury center tísňového volání, jež je založena na metodě trojí regulace pro palubní systém, telekomunikační sítě a centra tísňového volání.

1.1.        Obecné souvislosti

Bezpečnost provozu na pozemních komunikacích je jedním z hlavních prvků dopravní politiky Evropské unie. V roce 2011 bylo na silnicích EU při přibližně 1,1 milionu dopravních nehod zabito přibližně 30 000 lidí a zraněno více než 1,5 milionu lidí. Kromě tragédie, kterou představuje ztráta lidského života a zranění, představují tyto případy pro společnost také hospodářskou zátěž každoročních nákladů ve výši přibližně 130 miliard EUR. EU je pevně odhodlána snížit počet silničních nehod (předcházení nehodám čili aktivní bezpečnost), jakož i zmírňovat následky nehod, pokud k nim dojde (pasivní bezpečnost), a zlepšit účinnost záchranných služeb a účinnost lékařské péče po nehodě (terciární bezpečnost). V této souvislosti může systém eCall významnou měrou přispět ke snížení počtu smrtelných zranění v silničním provozu a také ke zmírnění závažnosti zranění v silničním provozu.

Jsou-li k silniční nehodě přivolány záchranné služby, má každá minuta zásadní význam pro záchranu životů a snížení závažnosti zranění. Zařízení eCall upozorňují záchranné služby okamžitě, i když je řidič nebo cestující v bezvědomí nebo není z jiného důvodu schopen zavolat, a urychlují příjezd záchranných týmů odhadem o 40 % v městských oblastech a 50 % ve venkovských oblastech. Systém eCall může také mít významný dopad na snížení dopravního přetížení způsobeného dopravními nehodami, a tak i celkového dopravního přetížení na evropských silnicích.

Harmonizované zavedení interoperabilní služby eCall v celé Evropské unii je tudíž v agendě Komise již od roku 2005 a nyní se stalo prioritním opatřením ke zlepšení bezpečnosti na silnicích a zavedení inteligentních dopravních systémů (ITS) v Evropě.

V rámci tohoto přístupu dobrovolného zavedení Komise ve svém sdělení z roku 2005 s názvem Zpřístupnění systému eCall občanům[1] naléhavě vyzvala státní i regionální orgány, aby jednaly a investovaly do záchranné infrastruktury, jež je pro systém eCall nezbytná, s cílem spustit plný provoz celoevropské služby v roce 2009. Komise také požádala evropské normalizační organizace (ETSI, CEN) o vypracování nezbytných společných evropských norem a poskytla jim k tomu odpovídající podporu.

Dne 21. srpna 2009 sdělení s názvem Systém eCall: čas jej zavést[2] referovalo o pokroku při zavádění systému eCall a dospělo k závěru, že dobrovolný přístup nevedl k dostatečným výsledkům. Komise uvedla, že pokud nedojde k podstatnému pokroku do konce roku 2009, zváží regulační opatření s cílem zajistit, aby ve všech nových vozidlech v Evropě bylo nainstalováno standardní vybavení systému eCall, přičemž by se začalo některými kategoriemi vozidel (osobními automobily a lehkými nákladními vozidly).

V srpnu roku 2010 vstoupila v platnost směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU ze dne 7. července 2010 o rámci pro zavedení inteligentních dopravních systémů v oblasti silniční dopravy a pro rozhraní s jinými druhy dopravy[3], která označila „harmonizované poskytování interoperabilní služby eCall v celé Unii“ za jednu ze šesti prioritních akcí pro přijetí specifikací.

Ve svém nelegislativním usnesení „zpráva o systému eCall: nová služba čísla 112 pro občany“[4], přijatém dne 3. července 2012, Evropský parlament prohlásil, že:

– „domnívá se, že eCall by se měl stát veřejným systémem tísňového volání v rámci celé EU, měl by být zabudován ve vozidle, využívat linku tísňového volání 112 a opírat se o společné celoevropské normy“,

– „připomíná, že hodnocení dopadů provedené Komisí ukazuje, že přijetí regulačních opatření za účelem povinného zavedení systému eCall je v současnosti jedinou možností, jak dosáhnout všech pozitivních dopadů“,

– „žádá Komisi, aby v rámci směrnice 2007/46/ES předložila návrh s cílem zajistit do roku 2015 ve všech nových typově schválených vozidlech a ve všech členských státech povinné zavedení veřejného systému eCall využívajícího linku tísňového volání 112“,

– „vítá doporučení Komise ze dne 8. září 2011 a žádá členské státy a operátory mobilní sítě, aby požadovaná opatření obsažená v tomto doporučení a modernizaci provedli nejpozději do konce roku 2014; lituje však, že pouze 18 členských států odpovědělo včas; vyzývá zbývající členské státy, aby tak učinily co nejdříve“,

– „vyzývá Komisi, aby do konce roku 2012 v rámci směrnice o zavádění inteligentních dopravních systémů přijala společné specifikace pro centra tísňového volání a aby navrhla směrnici o zavedení systému eCall“.

Zavedení systému eCall rovněž přispěje k plnění akčního plánu CARS 2020, který je předmětem sdělení z 8. listopadu 2012 s názvem CARS 2020: akční plán pro konkurenceschopný a udržitelný automobilový průmysl v Evropě[5].

Dne 26. listopadu 2012 přijala Komise nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 305/2013, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU, pokud jde o harmonizované poskytování interoperabilní služby eCall v celé Unii[6], které stanoví specifikace pro modernizaci infrastruktury center tísňového volání, jež je nutná pro řádný příjem a vyřizování volání eCall, aby se zajistila kompatibilita, interoperabilita a návaznost harmonizované služby eCall v celé Unii.

1.2.        Odůvodnění návrhu

Vzhledem k tomu, že do konce roku 2009 nebylo dosaženo v dobrovolném zavádění systému eCall významného pokroku, rozhodla se Komise provést posouzení dopadu s cílem posoudit nejvhodnější politickou možnost zavedení celoevropské služby systému eCall v celé EU.

Jak je vysvětleno v posouzení dopadů[7], systém eCall vyžaduje tři druhy opatření: montáž zvláštního systému ve vozidlech, schopnost operátorů mobilních sítí předávat zprávy v určitém formátu a v neposlední řadě i kapacitu středisek pro odezvu na tísňová volání (známých také jako centra tísňového volání) pro zpracování těchto zpráv. Systém může fungovat pouze tehdy, pokud fungují všechny tři části současně.

Posouzení dopadů dospělo k závěru, že nejlepší možností účinného zavedení systému eCall je přístup „regulační“. Základem systému služby eCall podle něj bude typově schválené vybavení pro jednotné evropské číslo linky tísňového volání 112 namontované do všech vozidel, počínaje určitými kategoriemi vozidel, a rámec pro vyřizování tísňových volání eCall v telekomunikačních sítích a centrech tísňového volání. Tak se systém eCall zpřístupní všem občanům v Evropě jakožto celounijní služba, urychlí se zavádění a realizuje se plný potenciál systému eCall k záchraně životů a zmírnění závažnosti zranění. V návaznosti na toto standardně vyrobené vybavení pro využívání linky tísňového volání 112 nebo souběžně s ním mohou být konečnému uživateli poskytovány další palubní tísňové služby a /nebo služby s přidanou hodnotou, které mu poskytnou ještě více bezpečnosti a ekonomické přínosy.

V souladu s tím Komise zveřejnila dne 8. září 2011 svou strategii k regulačním opatřením pro systém eCall spolu s přijetím první části této strategie, která spočívala v doporučení Komise[8] ohledně podpory službě eCall v elektronických komunikačních sítích pro předávání palubního tísňového volání využívajícího linku tísňového volání 112 („systému eCall“) po celé EU.

Aby bylo dokončeno provádění její strategie v oblasti systému eCall a zajištěno včasné a paralelní zavádění služby systému eCall využívajícího linky tísňového volání 112 třemi skupinami zúčastněných stran (operátory mobilních sítí, veřejnými záchrannými službami a automobilovým průmyslem) do roku 2015, navrhuje Komise toto:

– palubní zařízení: návrh v rámci daném směrnicí 2007/46/ES, aby se závazně předepsal systém eCall pro všechna nová vozidla kategorií M1 a N1 (osobní automobily a lehká užitková vozidla);

– mobilní komunikační sítě: výše uvedené doporučení Komise ohledně systému eCall;

– centra tísňového volání: přijetí výše uvedeného nařízení v přenesené pravomoci jakožto aktu v přenesené pravomoci podle směrnice 2010/40/EU ke stanovení specifikací pro centra tísňového volání.

Ustanovení čl. 6 odst. 2 směrnice 2010/40/EU ukládá Komisi, aby nejpozději do 12 měsíců po přijetí nezbytných specifikací pro prioritní akci případně předložila, po provedení posouzení dopadů, včetně analýzy nákladů a přínosů, Evropskému parlamentu a Radě návrh na zavedení této prioritní akce v souladu s článkem 294 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

To je konkrétním předmětem tohoto návrhu, kterým se doplňuje součást strategie Komise pro systém eCall týkají se center tísňového volání.

Tyto různé texty se vzájemně doplňují a společně umožní, aby služba eCall využívající linku tísňového volání 112 byla plně funkční do 1. října 2015.

2.           VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

2.1.        Konzultace se zúčastněnými stranami

Tento návrh je výsledkem obsáhlých konzultací s hlavními zúčastněnými stranami.

Bere v úvahu všechny konzultace v průběhu posouzení dopadů systému eCall. Tyto konzultace zahrnovaly zejména rozsáhlé příspěvky od zúčastněných stran, které se angažují v různých oblastech, např. v rámci Evropské platformy pro zavedení systému eCall (EeIP), skupiny odborníků pro centra tísňového volání systému eCall a řídicí skupiny pro systém eCall v rámci fóra eSafety/i-mobility, a veřejnou konzultaci o zavádění systému eCall, která probíhala od 19. července do 19. září 2010.

Návrh rovněž zohledňuje debaty na schůzích s odborníky z členských států, zemí EHP a Švýcarska konané ve dnech 13. října 2011, 29. května, 19. června a 3. července 2012 v rámci vypracovávání specifikací pro centra tísňového volání. Těchto zasedání se rovněž zúčastnili zástupci Evropského parlamentu a Evropského inspektora ochrany údajů[9].

Tento návrh rovněž bere v úvahu stanovisko Evropské poradní skupiny pro ITS, složené z 25 zástupců na vysoké úrovni poskytovatelů služeb ITS, sdružení uživatelů, dopravců a provozovatelů zařízení, výrobního odvětví, sociálních partnerů, profesních sdružení, místních orgánů a dalších relevantních fór[10].

2.2.        Posouzení dopadů a analýza nákladů a přínosů

Jako součást posouzení dopadů systému eCall byla provedena rozsáhlá analýza nákladů a přínosů u tří navržených variant, včetně upřednostněné varianty spočívající v regulačních opatřeních.

Pokud jde o analýzu nákladů a přínosů zvoleného řešení (varianta 3), každé ze tří plánovaných regulačních opatření pro systém eCall (palubní zařízení, telekomunikace, centra tísňového volání) je neoddělitelné od obou dalších. Zatímco náklady na centra tísňového volání lze odhadnout odděleně od palubní a telekomunikační části systému eCall, přínosy lze odhadnout pouze pro celou iniciativu systému eCall.

2.2.1.     Analýza hlavních nákladů pro centra tísňového volání

Mezní náklady vyřizování hovorů eCall využívajících tísňové linky 112 pro každé z center tísňového volání řádně vybavených k vyřizování hovorů využívajících tísňové linky 112 zdokonalených o lokalizační funkci – hovorů E112 (povinnost ze směrnice o univerzální službě[11]) – zahrnují toto:

– server s vnitropásmovým modemem (od 3 000 EUR do 20 000 EUR, v závislosti na počtu volání v systému eCall),

– software pro dekódování minimálního souboru údajů a integraci se softwarem centra tísňového volání,

– odbornou přípravu.

K těmto nákladům je třeba přičíst roční provozní náklady. V případě, že tísňová volání eCall budou přijímána v centru tísňového volání, které rovněž přijímá jiná tísňová volání, bude většina těchto nákladů začleněna do běžných provozních nákladů. Jinak budou náklady záviset na počtu operátorů, jichž je třeba k vyřízení odhadovaného počtu tísňových volání systému eCall[12].

Odhadované náklady na modernizaci center tísňového volání činí v průměru přibližně 1,1 milionu EUR na členský stát[13]. Tento odhad vyplývá ze shlukové analýzy, která vychází z hustoty obyvatelstva země, typologie nehod, silniční infrastruktury a infrastruktury záchranných služeb a další obecné statistiky. Náklady v každé zemi se značně liší v závislosti na počtu center tísňového volání, ale také na technickém řešení zvoleném pro modernizaci center tísňového volání.

Další informace o nákladech poskytl pilotní projekt HeERO, který byl proveden před zavedením systému[14] (leden 2011 až leden 2013) a do něhož byly zapojeny orgány devíti členských států a přidružených zemí, jakož i čtyřicet partnerů. Cílem tohoto projektu byla příprava na zavedení nezbytné infrastruktury, včetně spuštění interoperabilního harmonizovaného palubního systému tísňového volání využívajícího linky tísňového volání 112. Na tento projekt naváže pilotní projekt HeERO2, který byl spuštěn začátkem roku 2013 a který bude probíhat po dobu 24 měsíců za účasti dalších devíti členských států a přidružených zemí.

Pilotní projekt HeERO pomohl prokázat, že inovativními řešeními lze snížit náklady v porovnání se spíše konzervativním přístupem uplatněným v posouzení dopadů systému eCall, zejména v těch členských státech, kde existuje velký počet center tísňového volání. Potvrdil také, že odhadované a skutečné náklady provádění byly v očekávaném rozsahu.

2.2.2.     Analýza hlavních přínosů

K přínosům identifikovaným v posouzení dopadů a několika studiích, včetně vnitrostátních studií, patří:

– snížení počtu úmrtí (jež by za situace, kdy budou všechna vozidla vybavena systémem eCall, mělo obnášet 1 % až 10 % v závislosti na hustotě obyvatelstva země, silniční infrastruktuře a infrastruktuře záchranné odezvy)[15];

– snížení závažnosti zranění (mezi 2 % a 15 %)[16];

– snížení nákladů dopravního přetížení způsobeného dopravními nehodami. Jde o důsledek zlepšeného zvládání nehod, neboť nehoda je okamžitě nahlášena do center tísňového volání, takže informace o ní mohou být předány příslušné kontrole řízení provozu, která může okamžitě informovat ostatní uživatele silnice a pomoci snížit druhotné dopravní nehody;

– usnadnění záchranných služeb a zvýšená bezpečnost záchranných týmů (např. požárníků) při vyprošťování osob z vozidel, neboť minimální soubor údajů bude mimo jiné poskytovat informace o druhu paliva;

– snížení infrastruktury pro tísňová volání na okraji silnic, neboť každý účastník silničního provozu by byl s to spustit tísňové volání ze svého vozidla.

2.2.3.     Poměr přínosů k nákladům

Přínosy byly vyčísleny také peněžně[17] a pro různé varianty i pro různé druhy dotčených kategorií byla vypracována analýza nákladů a přínosů. Odhady jsou vypočteny až do roku 2033, neboť se vychází z toho, že podle upřednostněné politické varianty dojde v uvedeném roce k plnému rozšíření služby systému eCall.

|| Politická varianta 1 žádné opatření EU || Politická varianta 2 dobrovolná koncepce || Politická varianta 3 regulační opatření

poměr přínosů k nákladům || 0,29 || 0,68 || 1,74

3.           PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

3.1.        Právní základ

Ustanovení čl. 6 odst. 2 směrnice 2010/40/EU ukládá Komisi, aby nejpozději do 12 měsíců po přijetí nezbytných specifikací pro prioritní akci případně předložila, po provedení posouzení dopadů, včetně analýzy nákladů a přínosů, Evropskému parlamentu a Radě návrh na zavedení těchto specifikací v souladu s článkem 294 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

3.2.        Subsidiarita a proporcionalita

Podle zásady subsidiarity (čl. 5 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii) by EU měla jednat pouze tehdy, pokud zamýšlených cílů nemůže být dosaženo dostatečně pouze členskými státy, a proto jich z důvodu rozsahu nebo účinků zamýšlené činnosti může být lépe dosaženo na úrovni EU.

Bezpečnost silničního provozu je v centru zájmu celé Evropské unie a všech jejích obyvatel: 500 milionů občanů z 27 členských států používá více než 230 milionů vozidel na více než 5 milionech km silnic. Účelem iniciativy za interoperabilní službu systému eCall v celé EU je nakonec zavést do všech vozidel v Evropě minimální funkce nezbytné pro zajištění adekvátního vyřízení tísňových volání ze strany záchranných služeb. V současné době se v různých členských státech uskutečňuje ročně více než 100 milionů jízd na silnici a jejich počet se zvyšuje v důsledku další konsolidace Evropské unie (prostřednictvím volného pohybu zboží, osob a služeb). Je třeba podniknout kroky na úrovni EU, aby byla zaručena interoperabilita a kontinuita služby po celé Evropě, čehož nelze uspokojivě dosáhnout pouze na úrovni jednotlivých členských států. Přijetí opatření na úrovni EU na základě společných evropských norem pro systém eCall schválených evropskými normalizačními organizacemi (CEN a ETSI) navíc zajistí účinné poskytování záchranných služeb po celé Evropě, například v případě vozidel cestujících do zahraničí, a rovněž pomůže zabránit roztříštění trhu (které může nastat v důsledku rozšiřování vnitrostátních a/nebo registrovaných soukromých řešení zaváděných různými způsoby).

Systém eCall po celé EU v souladu se zavedením linek tísňového volání 112 a E112 byl koncipován tak, aby se minimalizoval dopad na všechny zúčastněné strany v hodnotovém řetězci (automobilový průmysl, operátory mobilních sítí, členské státy, centra tísňového volání) a aby se tento dopad spravedlivě rozložil.

Tento návrh vyzývá členské státy, aby na svém území zavedly nezbytnou infrastrukturu center tísňového volání eCall, jež je nutná pro řádný příjem a vyřizování volání eCall, a to v souladu se specifikacemi stanovenými v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 305/2013 ze dne 26. listopadu 2012, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU, pokud jde o harmonizované poskytování interoperabilní služby eCall v celé Unii, aby se zajistila kompatibilita, interoperabilita a návaznost harmonizované služby eCall v celé Unii. Plánem je udržet finanční a administrativní náklady pro vnitrostátní/regionální orgány na minimu, úměrně cílům, jichž má být dosaženo. Podstatná část realizace (organizace center tísňového volání) je ponechána na vnitrostátních rozhodovacích orgánech. Infrastrukturu center tísňového volání zmodernizují členské státy způsobem, který bude nejvhodnější pro jejich vnitrostátní/místní strukturu, čímž se zohlední konkrétní otázky a okolnosti v každém členském státě. Každý členský stát bude moci organizovat své záchranné služby nákladově nejefektivněji a podle svých potřeb, včetně možnosti filtrovat volání, která nejsou voláními tísňovými a která centra tísňového volání služby eCall nesmí vyřizovat, zejména v případě manuálně aktivovaných volání eCall.

3.3.        Podrobné vysvětlení návrhu

Článek 1 ukládá členským státům, aby nejpozději do 1. října 2015 na svém území zavedly nezbytnou infrastrukturu center tísňového volání eCall, jež je nutná pro řádný příjem a vyřizování volání eCall.

Článek 2 ukládá členským státům, aby nejpozději do 18 měsíců po vstupu tohoto rozhodnutí v platnost předložily Komisi zprávu o stavu jeho provádění.

Článek 3 stanoví, že toto rozhodnutí vstoupí v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

4.           ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Návrh nemá žádné důsledky pro rozpočet EU.

5.           NEPOVINNÉ PRVKY

· Evropský hospodářský prostor

Navržený právní předpis se týká záležitosti EHP, a proto by měl být rozšířen na Evropský hospodářský prostor.

2013/0166 (COD)

Návrh

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o zavedení interoperabilní služby eCall v celé EU

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 91 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[18],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[19],

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)       Podle čl. 3 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU ze dne 7. července 2010 o rámci pro zavedení inteligentních dopravních systémů v oblasti silniční dopravy a pro rozhraní s jinými druhy dopravy[20] představuje harmonizované poskytování interoperabilní služby eCall v celé Unii prioritní akci pro vypracování a použití specifikací a norem.

(2)       V článku 6 směrnice 2010/40/EU se požaduje, aby Komise přijala akty v přenesené pravomoci, pokud jde o specifikace nezbytné k zajištění kompatibility, interoperability a návaznosti v souvislosti se zaváděním a provozním využitím inteligentních dopravních systémů (ITS) pro prioritní akce.

(3)       Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 305/2013 ze dne 26. listopadu 2012, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU, pokud jde o harmonizované poskytování interoperabilní služby eCall v celé Unii[21] stanoví specifikace pro modernizaci infrastruktury center tísňového volání, jež je nutná pro řádný příjem a vyřizování volání eCall, aby se zajistila kompatibilita, interoperabilita a návaznost harmonizované služby eCall v celé Unii.

(4)       Ustanovení čl. 6 odst. 2 směrnice 2010/40/EU ukládá Komisi, aby nejpozději do 12 měsíců po přijetí výše uvedeného nařízení v přenesené pravomoci případně předložila, po provedení posouzení dopadů, včetně analýzy nákladů a přínosů, Evropskému parlamentu a Radě návrh na zavedení těchto specifikací v souladu s článkem 294 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

(5)       Očekává se, že interoperabilní služba eCall v celé EU zkrácením reakční doby tísňových služeb sníží počet smrtelných zranění v Unii a také závažnost zranění při silničních nehodách. Rovněž se očekává, že interoperabilní služba eCall v celé EU přinese společnosti úspory, neboť se zlepší zvládání nehod a omezí se dopravní přetížení silnic i druhotné dopravní nehody.

(6)       K zajištění interoperability a návaznosti služby v celé Unii a snížení nákladů na zavedení pro Unii jako celek je třeba, aby všechny členské státy zavedly prioritní akci systému eCall v souladu se společnými specifikacemi stanovenými v nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 305/2013. Tím by nemělo být dotčeno právo členských států zavést další technické prostředky k vyřizování jiných tísňových volání.

(7)       Jak ukázaly zkušenosti z jiných systémů tísňových volání, mohou ručně aktivovaná volání systému eCall zahrnovat určitý podíl volání zaměřených na asistenci v případě poruchy. V případě nutnosti mohou členské státy uplatnit veškeré vhodné technické a organizační prostředky k odfiltrování těchto volání zaměřených na asistenci v případě poruchy, aby se zajistilo, že centra tísňového volání služby eCall budou vyřizovat pouze volání skutečně tísňová.

(8)       Jelikož cíle tohoto rozhodnutí, totiž zajistit koordinované a soudržné zavedení interoperabilní služby eCall v celé Unii a zajistit interoperabilitu a návaznost této služby v celé Evropě, nemůže být dostatečně dosaženo na úrovni členských států a /nebo soukromého sektoru, ale z důvodu jeho rozsahu či účinků jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Členské státy nejpozději do 1. října 2015 na svém území zavedou nezbytnou infrastrukturu center tísňového volání eCall, jež je nutná pro řádný příjem a vyřizování volání eCall, případně očištěných od volání netísňových, a to v souladu se specifikacemi stanovenými v nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 305/2013, v zájmu zajištění slučitelnosti, interoperability a návaznosti interoperabilní služby eCall v celé Unii. Tím není dotčeno právo jednotlivých členských států organizovat své záchranné služby nákladově nejefektivněji a podle svých potřeb, včetně možnosti filtrovat volání, která nejsou voláními tísňovými a která centra tísňového volání služby eCall nesmí vyřizovat, zejména v případě manuálně aktivovaných volání eCall.

Článek 2

Nejpozději 18 měsíců po vstupu tohoto rozhodnutí v platnost předloží členské státy Komisi zprávu o stavu provádění tohoto rozhodnutí. Tato zpráva musí obsahovat alespoň seznam příslušných orgánů pro posuzování shody operací center tísňového volání služby eCall s požadavky uvedenými v článku 3 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 305/2013, seznam a zeměpisné pokrytí center tísňového volání služby eCall, popis zkoušek shody a popis protokolů o ochraně soukromí a osobních údajů.

Článek 3

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dvacátým dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 4

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament                                 Za Radu

předseda                                                        předseda

[1]               KOM (2005) 431 v konečném znění.

[2]               KOM(2009) 434.

[3]               Úř. věst. L 207, 6.8.2010, s. 1.

[4]               P7_TA(2012)0274.

[5]               COM(2012) 636 final.

[6]               Úř. věst. L 91, 3.4.2013, s. 1.

[7]               SEK(2011) 1019 v konečném znění.

[8]               2011/750/EU.

[9]               Viz program a souhrnný záznam na adrese:

http://ec.europa.eu/transparency/regexpert/index.cfm?do=groupDetail.groupDetail&groupID=1941.

[10]             http://ec.europa.eu/transparency/regexpert/index.cfm?do=groupDetail.groupDetail&groupID=2736.

[11]             Směrnice 2002/22/ES, článek 26.

[12]             SEK(2011) 1019 v konečném znění, příloha III.

[13]             SEK(2011) 1019 v konečném znění, příloha XIV.

[14]             http://ec.europa.eu/information_society/apps/projects/factsheet/index.cfm?project_ref=270906.

[15]             Studie SEiSS, E-MERGE, eIMPACT, AINO. Podrobnější údaje k výpočtu lze nalézt v příloze IV posouzení dopadů systému eCall.

[16]             Studie SEiSS, E-MERGE, eIMPACT, AINO. Podrobnější údaje k výpočtu lze nalézt v příloze IV posouzení dopadů systému eCall.

[17]             SEK(2011) 1019 v konečném znění, přílohy IV a XIV.

[18]             Úř. věst. C …, …, s. …

[19]             Úř. věst. C …, …, s. …

[20]             Úř. věst. L 207, 6.8.2010, s. 1.

[21]             Úř. věst. L 91, 3.4.2013, s. 1.