52013DC0531

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Po roce 2015: směrem ke komplexnímu a integrovanému přístupu k financování vymýcení chudoby a udržitelného rozvoje /* COM/2013/0531 final */


SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Po roce 2015: směrem ke komplexnímu a integrovanému přístupu k financování vymýcení chudoby a udržitelného rozvoje

Úvod

V příštích dvou letech by se měli všichni partneři prioritně zaměřit na rozhodné kroky vedoucí k urychlení pokroku směrem ke splnění rozvojových cílů tisíciletí. Proto – a s ohledem na nadcházející zvláštní akci OSN k rozvojovým cílům tisíciletí v září 2013 – musí Evropská unie a její členské státy vystupňovat úsilí ke splnění současných závazků, mezi něž patří zvýšené a účinnější financování na podporu rozvojových zemí, jak je uvedeno ve sdělení Komise „Agenda pro změnu“[1]. Činnosti EU a jejích členských států (dále jen „EU“) jsou analyzovány v přiložené zprávě o odpovědnosti EU za rok 2013.

Spolu s tím byla formou různých procesů zahájena celosvětová debata o širší agendě po roce 2015. Sdělení Komise „Důstojný život pro všechny: Skoncovat s chudobou a umožnit světu udržitelnou budoucnost“[2], schválené Radou[3], se zaměřilo na otázku „co?“ a představilo vizi na období po roce 2015, která řeší snižování chudoby a udržitelný rozvoj v jednotícím rámci. Sdělení „Nová mezinárodní dohoda o změně klimatu“[4] klade řadu důležitých otázek ohledně financování klimatických opatření po roce 2020. V návaznosti na sdělení „Lepší podpora EU rozvojovým zemím při mobilizaci prostředků na financování rozvoje“[5] a následné závěry Rady[6] zaujímají oba dokumenty komplexní přístup ke všem zdrojům financování a integrovaný přístup k různým procesům řešícím tyto zdroje.

Toto sdělení se zaměřuje na finanční stránku otázky „jak“ v souvislosti s rámcem po roce 2015. Jeho cílem je připravit společný přístup EU k otázkám financování v rámci mezinárodních diskusí – jak by mohl být strukturován globální přístup, jaké prostředky jsou k dispozici a jaké zdroje lze mobilizovat, jaké procesy je vhodné využít a jakými zásadami by se tato činnost měla řídit. V současné fázi by Evropská unie měla být otevřena dialogu s partnery. Toto sdělení nenavrhuje nové kroky ani závazky pro EU. Ty budou moci být přijaty později v souvislosti s novou celosvětovou dohodou o souboru závazků, který bude odrážet měnící se potřeby a schopnosti mezinárodních partnerů po roce 2015.

Sdělení sice klade důraz na financování pro rozvojové země, navrhovaný přístup však lze považovat za obecně platný. Ústřední princip platí pro všechny země – rozsah zdrojů financování je stejný pro všechny politické cíle a musí být využit způsobem, který přinese nejlepší výsledky.

1.           Měnící se celosvětová situace v oblasti financování

Během posledního desetiletí prošel svět výraznými změnami, zvláště pokud jde o rozložení globálního bohatství, schopnost zemí ovlivňovat celosvětové trendy, rostoucí roli nových dárců a změnu chápání financování rozvoje.

Finanční otázky jsou zvažovány v rámci několika mezinárodních procesů. Zpráva panelu OSN na vysoké úrovni o situaci po roce 2015 a otevřené pracovní skupiny OSN pro cíle udržitelného rozvoje obsahuje prvky týkající se financování a jiných způsobů provádění; činnost zahajuje výbor OSN, který má předložit varianty strategie financování udržitelného rozvoje a Valné shromáždění OSN pořádá konzultace, jež by mohly posílit proces financování rozvoje. Rámcová úmluva OSN o změně klimatu kromě toho pracuje na mobilizaci a účelném využití financování klimatických opatření v období po roce 2020 a Úmluva OSN o biologické rozmanitosti realizuje svou strategii mobilizace prostředků. Tyto a další procesy počítají pro dosažení řady politických cílů se stejnými prostředky, což může vést k překrývání závazků. Investice směrem k těmto cílům, které jsou založeny na stávajících a budoucích závazcích, by přitom měly fungovat souvisle vedle sebe a vytvářet synergie, a to jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní úrovni. Různé procesy týkající se financování by se proto měly řídit společně dohodnutým souborem zásad a být navzájem integrovány, aby jejich užitečnost pro dosažení řady globálních politických cílů byla co největší.

Současné diskuse jsou příležitostí k přepracování Monterreyského konsensu a vytvoření takového přístupu k financování, který má smysl tam, kde se použije nejvíce prostředků – na vnitrostátní úrovni. Monterreyský konsensus z roku 2002 a prohlášení z Dohá z roku 2008 o financování rozvoje předložily logickou zásadu, která stále platí: klíč k pokroku spočívá ve vnitrostátní činnosti každé země, kdy všechny dostupné prostředky musí být smysluplně využity. Tento komplexní přístup k financování by měl být hlavním tématem diskusí o financování a měl by být dále rozveden.

Prostředky mohou pocházet ze dvou zdrojů: veřejného a soukromého, a to jak na domácí, tak mezinárodní úrovni. K veřejným domácím financím patří daně a veřejné příjmy, včetně příjmů z přírodních zdrojů. Veřejné mezinárodní finance mohou mít podobu grantů, kapitálu či půjček. Mezi soukromé domácí finance se řadí investice místních podniků a prostředky z dobročinných zdrojů. Soukromé mezinárodní finance zahrnují mezinárodní investice a soukromé převody jako remitence či dary. Do jedné z výše uvedených kategorií by spadaly také nové a inovativní zdroje jako daň z finančních transakcí, příjmy z obchodování s emisemi skleníkových plynů či daně z ropných paliv.

Toto jsou kategorie prostředků, které může každá země investovat do všech vnitrostátních a mezinárodně dohodnutých cílů, přestože pro různé primární účely budou použity různé nástroje. Ty by měly být základem přístupu k financování. Veřejné prostředky jsou k dispozici přímo a vlády je mohou využít. Soukromé finance jsou zásadně odlišné v tom, že sledují soukromé zájmy a je nutné je uchopit tak, aby podpořily politické cíle. Veřejní političtí činitelé by se měli snažit o zvyšování dostupného financování a dohlédnout na to, aby byly prostředky účinně využívány ke splnění dohodnutých cílů. Proto je třeba všechny tyto zdroje chápat jako mix dostupných prostředků ke splnění cílů.

2.           Kde jsou ty peníze? Zaměřit se na to, co je důležité z pohledu rozvojové země

V roce 2010 bylo v rozvojových zemích k dispozici odhadem 7 129 miliard EUR[7] veřejných a soukromých financí s potenciálem přispět k vymýcení chudoby a udržitelnému rozvoji.

Tabulka 1: Finance, které jsou k dispozici rozvojovým zemím (v miliardách EUR, 2010)

Veřejné domácí finance

Celkem: 3 317

Daňové příjmy: 3 252

Potenciál zrušení dotací na škodlivá fosilní paliva: 309

Veřejné vnější půjčky: 65

Memo položky

Celkové rezervy, včetně zlata: 4 074

Nezákonný odliv financí: 649 (ztraceno odhadem 120 v daňových příjmech) včetně prostřednictvím korupce, trestné činnosti, daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem.

Veřejné mezinárodní finance

Celkem využito: 158

Granty v rámci oficiální rozvojové pomoci (ODA): 92, z čehož EU 39

Zvýhodněné půjčky: 7, z čehož EU 3

Jiná oficiální rozvojová pomoc: 54, z čehož EU -4

Mezinárodní bezpečnostní operace schválené OSN: 5, z čehož EU 2

Soukromé finance – domácí a mezinárodní

Celkem: 3 652

Domácí soukromé investice: 2 678

Mezinárodní investice: 624

Přímé zahraniční investice: 443

Zahraniční portfoliové investice 181

Soukromé vnější půjčky: 70

Remitence: 238

Potenciál ze snížení nákladů na převod na 5 %: 12 ročně

Soukromá dobročinnost: 42

Tyto údaje dokládají, že domácí veřejné prostředky jsou vyšší (dvacetkrát) než mezinárodní veřejné finance, které samy tvoří pouze 2 % celkových financí, které jsou k dispozici v rozvojových zemích. Soukromé finance jsou na stejné úrovni jako veřejné finance. Spolu s tím lze mezi jednotlivými zeměmi vysledovat zásadní rozdíly ve složení zdrojů financování, jak dokazuje rozdílná situace zemí s nízkými příjmy a zemí se středními příjmy.

Obrázek 1

Obrázek 2

2.1.        Domácí veřejné finance – pro vlády největší a nejlepší zdroj

Domácí veřejné finance (3 317 mld.. EUR) jsou hlavním zdrojem financování, které mají vlády přímo k dispozici pro účely politických cílů, a jsou tak nejdůležitějším elementem přístupu k financování. Kromě toho, že poskytují fiskální prostor pro financování priorit, měly by rovněž posílit domácí zodpovědnost a přispět ke zdravému vztahu mezi vládou a občany. Většina zemí by mohla výrazně zvýšit domácí výdaje na priority, mimo jiné zvýšením daňových příjmů, bojem proti nezákonným tokům a zrušením dotací na škodlivá fosilní paliva.

2.1.1.     Mobilizace domácích zdrojů

Výnos z daní v rozvojových zemích se různí a představuje v průměru 13 % HDP v zemích s nízkými příjmy a 22 % HDP v zemích se středními příjmy. Podle Rozvojového programu OSN může podíl vládních příjmů, které odpovídají rozvojovým cílům tisíciletí, činit 20 % HDP, což dokazuje, že většina zemí se středními příjmy by měla být s to těchto cílů dosáhnout pouze s použitím domácích veřejných prostředků. Mezinárodní měnový fond navíc soudí, že zvýšení vládních příjmů o zhruba 3 % HDP by mělo být proveditelné relativně rychle, a to aniž by byl zohledněn potenciál zvýšených příjmů z přírodních zdrojů a nových zelených daní. To znamená, že ukončení závislosti na pomoci je v dlouhodobém horizontu možné i u zemí s nízkým příjmem.

Nezákonné toky jako výnosy z trestné činnosti, daňových úniků a korupce, jejichž objem je odhadován na 649 mld. EUR, jsou v řadě zemí významným kanálem, kudy odtékají veřejné finance. Ztráta daňových příjmů je ale jen jedna ze stránek negativního dopadu těchto toků, které dále také odrazují od zákonných investic a podkopávají širší společenskou smlouvu. Nezákonné toky by země měly omezovat regulačními a donucovacími opatřeními.

2.1.2.     Udržitelné půjčky

Půjčky umožňují zemím uhradit počáteční zatížení investic a udržet stabilní veřejné výdaje v situaci, kdy příjmy kolísají. Celková zadluženost rozvojových zemí se během let snížila, avšak mnohé země jsou dosud v riskantním postavení nebo postrádají přístup na finanční trhy a spoléhají na oficiální půjčky. Významnějšími věřiteli rozvojových zemí se stali soukromí věřitelé a oficiální věřitelé mimo Pařížský klub. To podtrhuje nutnost toho, aby všichni aktéři uplatňovali odpovědné zásady půjčování, aby byla zajištěna udržitelnost dluhu.

Většinu mezinárodních rezerv rozvojových zemí, jejichž objem činí 4 074 mld. EUR, drží několik málo zemí se středními příjmy, zatímco rezervy chudších zemí jsou obecně malé. Součástí ochrany země proti šokům jsou preventivní rezervy, které lze doplnit o nástroje na bázi pojištění, přičemž zásadní pro snížení zranitelnosti je zdravý makroekonomický a prozíravý politický rámec.

2.1.3.     Vhodné investování dostupných domácích veřejných financí

Správně použít peníze, které jsou k dispozici, je přinejmenším stejně důležité jako navyšování prostředků. Země by se měly řídit osvědčenými pravidly pro správu veřejných financí a zajistit co nejvyšší přidanou hodnotu těchto dostupných prostředků. Přednost by měly mít investice, na kterých závisí dosažení předsevzatých cílů, a financování jednoho politického cíle by mělo podpořit také jiné cíle.

2.1.4.     Klíčové kroky ke zvýšení domácích prostředků investovaných do globálně dohodnutých politických cílů

Každá země by na vnitrostátní úrovni měla:

– reformovat daňový systém, posílit daňovou správu a zavést právní předpisy omezující korupci. Sem patří zvyšování transparentnosti, zodpovědnosti a udržitelnosti při správě přírodních zdrojů a boj proti daňovým únikům a vyhýbání se daňové povinnosti,

– zavést postupy, které zajistí náležité investování finančních prostředků, např. prostřednictvím inovativních partnerství, využívání soukromých fondů a rušení dotací na škodlivá fosilní paliva,

– řídit se principy odpovědného půjčování států a budovat odolnost.

Na podporu vnitrostátních snah by všechny země a mezinárodní aktéři měli:

– vyžadovat transparentnost finančního odvětví a nadnárodních společností v klíčových odvětvích, včetně iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu a jiných iniciativ, jež podporují udržitelné využívání přírodních zdrojů, důkladných pravidel o nezákonných tocích, předkládání výkazů podle jednotlivých zemí, zvýšené fiskální transparentnosti a výměny informací. V těchto oblastech je EU celosvětovým lídrem, ale pokrok závisí také na jiných aktérech, kteří se k těmto zásadám přihlásili,

– uplatňovat protikorupční pravidla, jako je Úmluva OSN proti korupci,

– posilovat mezinárodní finanční architekturu pro udržitelnost dluhů a vstřebávání šoků.

2.2.        Mezinárodní veřejné finance – pro některé stále důležité

Oficiální rozvojová pomoc je i nadále hlavním zdrojem financování pro 36 zemí s nízkými příjmy, které jsou také více zasaženy globálními výzvami; představuje 12 % jejich HDP, což je již tak méně, než kolik činí jejich domácí příjmy. Veřejné mezinárodní finance (158 mld.) mají vedle toho pro rozvojové země jako celek okrajový význam (0,7 % HDP). Ve 108 zemích se středními příjmy představuje oficiální rozvojová pomoc jen 0,2 % HDP, což potvrzuje, že pomoc by se měla zaměřit na země, které ji nejvíce potřebují.

2.2.1.     Navyšování finančních prostředků a monitorování toho, co je důležité

Vnější veřejné finance pro rozvojové země jsou výsledkem domácích rozpočtových rozhodnutí každého dárce. EU jako celek poskytuje větší objem pomoci než všechny ostatní rozvinuté země dohromady, od roku 2008 plní svoje závazky v rámci pomoci na podporu obchodu, plní závazky, pokud jde o financování rychlého zahájení činnosti v oblasti klimatu, a navyšuje financování v oblasti biologické rozmanitosti v souladu s rozhodnutími z Nagoji a Hajdarábádu. Přestože oficiální rozvojová pomoc EU jako celku v roce 2012 mírně poklesla, hlavy států a vlád EU znovu potvrdily závazek dostat se do roku 2015 navzdory obtížné hospodářské situaci na úroveň 0,7 % HND. Rozvíjející se ekonomiky a země na horní hranici středních příjmů by se měly spravedlivým dílem podílet na mezinárodních veřejných financích v závislosti na finančních prostředcích, kterými disponují.

Koncept oficiální rozvojové pomoci je stále častěji kritizován za to, že je příliš povšechný nebo že pod ni nespadají všichni poskytovatelé rozvojové spolupráce ani všechny relevantní akce. Oficiální rozvojovou pomoc je nutné reformovat a financování různých politických cílů je nutné lépe monitorovat, např. pomocí vylepšených politických ukazatelů (např. tzv. Rio markerů), které ukáží objemy oficiální rozvojové pomoci, jež podporují konkrétní politické cíle. Měl by být vypracován solidní základ, který zaznamená všechny finance, jež přináší prospěch rozvojovým zemím, aby všichni aktéři mohli být hnáni k odpovědnosti podle stejného měřítka. Významně v tomto směru přispívá práce Výboru pro rozvojovou pomoc na reformě oficiální rozvojové pomoci. Monitorování mezinárodních financí by mělo být součástí komplexního monitorovacího mechanismu, který bude sledovat také domácí a soukromé finance.

2.2.2.     Vhodné investování dostupných vnějších financí

Stejně jako v případě domácích prostředků znamená „dobře využívat finance“ jak „dělat správné věci“, tak „dělat věci správně“: prostředky by měly směřovat tam, kde je jich nejvíce třeba, a měly by být použity inovativně a účinně tak, aby současně posloužily několika politickým cílům najednou, např. prosazováním konkrétních politických cílů.

Účinnost lze zvýšit pomocí inovativních způsobů poskytování financí, které je třeba rozšiřovat. Podpořit soukromé a veřejné investice může také kombinování grantů s půjčkami a kapitálem, jakož i režimy záruk a mechanismy sdílení rizik, a EU v tomto směru aktivně pracuje. Šířeji vzato pak inovativní financování tak, jak je vyvinula vedoucí skupina pro inovativní financování rozvoje, může mít silný potenciál pro generování příjmů a zajistit stabilnější a předvídatelnější financování. Některé inovativní mechanismy financování, jako např. mechanismus čistého rozvoje, sledují konkrétní politický cíl, avšak tyto investice by měly zohlednit také širší kontext a přispět i k jiným cílům.

Aby „dělalo věci správně“, přijalo mezinárodní společenství v rámci Pusanského partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci jasné závazky s cílem postupovat účinněji a na základě demokratické odpovědnosti rozvojových zemí a sdíleného přesvědčení o potřebě poskytovat globální veřejné statky. Toto úsilí mohou narušit vícestranné procesy, které se snaží o vyčlenění financí pro konkrétní oblasti politiky, přičemž však rozvojové země potřebují, aby peníze šly tam, kde mohou „dělat správné věci“ na cestě k dosažení vnitrostátních cílů týkajících se globálních cílů.

2.2.3.     Klíčové kroky k navýšení mezinárodních veřejných prostředků investovaných do globálních cílů

Každá země by měla převzít odpovědnost a požadovat, aby všechny vnější finance sledovaly jejich vnitrostátní rozvojové plány, do nichž jsou začleněny dohodnuté cíle, v souladu se zásadami z Pusanu.

Všechny země a mezinárodní aktéři by se měli dohodnout na tom, že:

– se při poskytování mezinárodních veřejných financí budou držet zásad a závazků Pusanského partnerství,

– budou přispívat spravedlivým dílem k celosvětovému úsilí na základě dynamického spektra závazků. Nejbohatší země by měly přispívat více než země na horní hranici středních příjmů a rozvíjející se ekonomiky a vnější podpora by se měla zaměřit na země s nízkými příjmy. Spolupráce se zeměmi se středními příjmy na podporu zejména zemí na spodní hranici středních příjmů by se měla zaměřit na klíčové katalytické kroky,

– reformují oficiální rozvojovou pomoc a budou monitorovat veřejné finance v kontextu komplexního mechanismu vzájemné odpovědnosti,

– použijí způsoby financování, které vyhovují potřebám zemí a respektují dlouhodobou finanční udržitelnost. Inovativní mechanismy, které pákově posilují dodatečné zdroje, je třeba rozšířit stejně jako budování silnějších kapacit a technickou pomoc.

2.3.        Soukromé finance – klíčový motor růstu

Soukromé finance se od veřejných financí zásadně liší. Sledují soukromé zájmy a samy o sobě nesledují cíle veřejné politiky. Soukromé investice (3 652 mld. EUR) jsou přitom klíčovým motorem růstu a mohou k těmto cílům přispět. I malý posun priorit a způsobů soukromých investic může mít významný pozitivní dopad na cíle veřejné politiky. Takového posunu lze dosáhnout především domácími a zahraničními politickými pobídkami, jako jsou partnerství veřejného a soukromého sektoru.

Domácí soukromý sektor a mezinárodní soukromý sektor jsou dobře integrované, reagují na stejné pobídky, a proto jsou zde zvažovány společně. Jejich rozdělení má smysl jen pro monitorování závazků.

2.3.1.     Investice a obchod; věda, technologie a inovace

Domácí investice převyšují zahraniční investice a jsou pilířem hospodářského rozvoje. Doplňují je – mimo jiné díky know-how a technologii – přímé zahraniční investice a v menší míře soukromé vnější půjčky. Investice s pozitivním dopadem na veřejné cíle by měly být podpořeny příznivým politickým prostředím a inovativními mechanismy, jako jsou platby za ekosystémové služby založené na výsledcích, uhlíkové kredity nebo kompenzace za biologickou rozmanitost.

Obchod je významnou cestou, jak zvýšit výkon a produktivitu. Aby země mohly z těchto výhod těžit, měly by vytvořit příznivé prostředí, které podpoří obchod na mezinárodní, regionální a vnitrostátní úrovni. Bohatší země by měly udělit nejchudším zemím zvýhodněný přístup na jejich trhy a podporovat je. EU již nejméně rozvinutým zemím poskytuje široký přístup na trhy EU, a to včetně plného přístupu bez cel a kvót. Většina obchodu rozvojových zemí již dnes probíhá s jinými rozvojovými zeměmi a měl by být využit potenciál liberalizace obchodu jih-jih. Na mezinárodní úrovni vyžaduje zvláštní pozornost schopnost nejméně rozvinutých zemí profitovat z obchodu.

K dosažení globálních cílů by měly být využity nové technologie, jež přispívají k vyšší celosvětové integraci. Vzájemné ovlivňování technologií přizpůsobených kontextu rozvojových zemí a inovací lze dále podpořit pobídkami k vyšším investicím do výzkumu, mimo jiné prostřednictvím inovativních mechanismů, jako jsou např. předběžné tržní záruky.

2.3.2.     Remitence

Důležitým soukromým tokem jsou remitence, které se v několika rozvojových zemích významně podílí na HDP. Obrovským přínosem by bylo snížení nákladů na převod remitencí na 5 % v souladu s příslibem skupiny G20[8], a to i v případě dražších převodů jih-jih. Jak země, odkud se remitence posílají, tak cílové země remitencí by měly přijmout politická opatření, která vytvoří konkurenční a transparentní tržní podmínky, poskytnou přístup ke kvalitnějším finančním službám a podpoří informovanější a produktivnější využívání remitencí.

2.3.3.     Soukromá dobročinnost

Soukromá dobročinnost má některé shodné rysy s oficiální pomocí. V roce 2010 činila odhadem 42 mld. EUR a mohla by v některých společenstvích a v některých oblastech představovat významný příspěvek. Vzhledem k povaze soukromých darů je většinou nelze zohlednit ve vnitrostátních rozvojových plánech, přesto by mělo dojít ke zvýšení transparentnosti, předvídatelnosti a účinnosti.

2.3.4.     Klíčové kroky k navýšení mezinárodních veřejných prostředků investovaných do politických priorit

Každá země by na vnitrostátní úrovni měla:

– vytvořit podnikatelské prostředí, které podporuje politické cíle v souladu s mezinárodními závazky v oblasti důstojné práce, inovace a rozvoj domácích finančních systémů,

– investovat veřejné prostředky v oblastech, které pákově posilují soukromé prostředky k dosažení politických priorit.

Všechny země a mezinárodní aktéři by se kromě toho měli dohodnout na tom, že:

– vytvoří mezinárodní politické prostředí s transparentními a spravedlivými pravidly, včetně pokud jde o obchod a finanční trhy,

– využijí veřejné finance k pákovému posílení soukromých investic a podpoře inovací včetně prostřednictvím technologií.

Soukromý sektor by se také měl dohodnout na tom, že:

– se bude řídit zásadami dobré sociální a environmentální odpovědnosti podniků, čímž přispěje k posunu k zelené ekonomice podporující začlenění, přičemž bude vyhodnocovat dopad investic na politické cíle, při určování převodních cen se bude řídit zásadou obvyklých tržních podmínek, zajistí transparentnost své činnosti a připojí se k mezinárodním zásadám sociální odpovědnosti podniků a investorů.

– u soukromé dobročinnosti se při poskytování pomoci použijí pusanské zásady.

3.           Směrem ke komplexnímu a integrovanému přístupu k financování

3.1.        Zásady

Všechny aktéry by měla k dobrému využívání jejich prostředků motivovat globální agenda se společnými cíli na období po roce 2015. Měl by ji doplnit solidní přístup k financování, jehož použití bude všeobecné, který bude odrážet celosvětový vývoj a který zohlední všechny prostředky, jež mají jednotliví aktéři k dispozici. Nejlépe by tomuto cíli posloužilo přepracování a rozšíření mezinárodního programu pro financování rozvoje s ohledem na budoucí vývoj. Přestože proces vedoucí k rozpracování globálních cílů teprve začal, diskuse o financování by se měly řídit několika klíčovými zásadami:

– Financování je třeba vnímat v kontextu politik. Dobré politiky jsou ústředním pilířem provádění, neboť změna politik je účinnější než vynakládání prostředků na vyvažování špatných politik.

– Všechny dostupné prostředky je nutno posuzovat společně, neboť jsou všechny součástí jednoho celku. Tři kategorie financování – veřejné domácí, veřejné mezinárodní a soukromé – poskytují strukturu k určení klíčových opatření na vnitrostátní a mezinárodní úrovni.

– Globální přístup k financování by měl zajistit, aby stanovení důležitosti prostředků probíhalo v prvé řadě na úrovni jednotlivých zemí. Právě zde lze nejúčinněji rozhodovat o vhodných kompromisech mezi politickými cíli, a to v rámci mezinárodně dohodnutých závazků, úkolů a cílů. Posuzování mixu politik, financování a nástrojů nezbytných k dosažení dohodnutých cílů by mělo probíhat na úrovni jednotlivých zemí, neboť právě zde dochází k provádění. Všechny země by se měly zavázat k tomu, že budou co nejlépe využívat dostupných prostředků k dosažení dohodnutých politických cílů.

– Stejně jako se musejí vzájemně posilovat různé politické cíle, měl by způsob dosažení těchto cílů fungovat na úrovni jednotlivých zemí jako jeden balíček propojených zdrojů a nástrojů, který umožní pomocí stejných finančních prostředků dosáhnout několika politických cílů. Finanční prostředky musí podporovat synergie napříč různými všeobecnými cíli. Touto zásadou by při dodržování stávajících závazků mělo být začleňování cílů do vnitrostátních politik, a nikoli vyčleňování financí na celosvětové úrovni ke konkrétnímu účelu, což vytváří fragmentaci.

– Vnější veřejné finance je třeba přesměrovat do nejvíce potřebných zemí a spravedlivým dílem by se na tom měly podílet rozvíjející se ekonomiky a země na horní hranici středních příjmů.

– Všechny finanční prostředky by měly být monitorovány společně a jednotně, aby byla zajištěna transparentnost a vzájemná odpovědnost na národní i celosvětové úrovni, s cílem účelněji využívat tyto prostředky k dosažení několika globálních i národních cílů udržitelného rozvoje najednou. Je třeba zkvalitnit sledování všech finančních toků a jejich přínosu pro národní a globální cíle a související finanční cíle, pokud takové finanční cíle existují. To se neobejde bez dobré dostupnosti a kvality údajů na národní úrovni, a proto je třeba posílit statistické schopnosti.

3.2.        Jednotící rámec pro mezinárodní procesy

Diskuse o mezinárodním financování, které staví na příslibu soustředěně a globálně přistupovat k různým výzvám, uvedeném v prohlášení z Dohá, by měly být propojeny jednotícím rámcem. Výbor odborníků OSN, který konference Rio+20 pověřila navržením variant strategie financování udržitelného rozvoje, by tudíž měl být plně soudržný s procesem financování rozvoje. Měla by být uspořádána mezinárodní konference, která tyto prvky spojí do komplexního a integrovaného přístupu k financování, přičemž využije výsledků jednání výboru odborníků a procesů připravujících rámec pro období po roce 2015. Jak bylo rovněž naznačeno ve zprávě panelu OSN na vysoké úrovni o situaci po roce 2015, tento posílený globální proces by měl určit jednotící přístup k financování, a to zejména po roce 2015. Výše uvedené zásady by měly rovněž zajistit soudržnost a koordinaci konkrétních finančních toků a probíhajících procesů vyjednávání (např. v souvislosti s novou dohodou o změně klimatu). To zajistí, že každá země bude moci využít prostředky tam, kde nejlépe přispějí ke splnění dohodnutých společných cílů.

3.3.        Další kroky pro EU

Cílem tohoto sdělení je společný přístup EU k diskusím o financování v rámci agendy pro období po roce 2015, otevřené pracovní skupiny pro udržitelné rozvojové cíle, výboru odborníků OSN, pokud jde o návrh variant strategie financování udržitelného rozvoje a přezkum procesu financování rozvoje. Vedle toho by mělo také formulovat společné postoje EU k financování v oblasti klimatu, biologické rozmanitosti, chemických látek a jiných mezinárodních procesů.

Výše nastíněný přístup je příspěvkem k mezinárodním diskusím a EU by jej měla využít v diskusích s partnery.

[1]               KOM(2011) 637.

[2]               COM(2013) 92.

[3]               11559/13.

[4]               COM(2013) 167.

[5]               COM(2012) 366.

[6]               14533/12.

[7]               Všechny zdroje údajů v tomto sdělení jsou uvedeny v doprovodném pracovním dokumentu útvarů Komise.

[8]           Prohlášení ze summitu G20 dne 5. prosince 2011, bod 77.