12.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 327/26

1.1

EHSV bere na vědomí zveřejnění této zelené knihy Evropskou komisí a domnívá se, že tento dokument je dokladem pozitivního a výrazného posunu v nahlížení Komise na problematiku nekalých obchodních praktik.

1.2

EHSV považuje používání nekalých obchodních praktik nejen za „neférové“ či „neetické“, ale i za odporující základním právním zásadám a zájmu strany nabídky i strany poptávky. Vzhledem k tomu, že jde ve skutečnosti o zneužívání výrazně silnějšího postavení na trhu, doporučujeme v této souvislosti používat termín „zneužívající obchodní praktiky“, který je běžně používán např. ve francouzštině či angličtině.

1.3

Podle EHSV je současný rozsah a míra používání nekalých obchodních praktik hlavně důsledkem fúzí a akvizic podniků, k nimž došlo v průběhu posledních desetiletí.

1.4

EHSV považuje dosavadní výsledky Fóra na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového dodavatelského řetězce za nejasné a navrhnutá řešení za nedostatečná pro vyřešení problému nekalých praktik. Vyzývá proto Evropskou komisi, aby přišla s dalšími iniciativami.

1.5

EHSV nepochybuje o tom, že k používání nekalých praktik může docházet v rámci všech smluvních vztahů, ale je přesvědčen, že je situace obzvlášť závažná ve vztazích mezi obchodními řetězci na straně jedné a zemědělskými a potravinářskými MSP na straně druhé. Dochází zde k formám a míře zneužívání, jaké se v rámci jiných vztahů nevyskytují.

1.6

EHSV zvláště oceňuje skutečnost, že EK v zelené knize výslovně zpochybňuje existenci skutečné smluvní volnosti ve vztazích, které jsou výrazně nevyvážené, a ztotožňuje se tak s názorem EHSV.

1.7

Podle EHSV vystihuje zelená kniha Evropské komise podstatu a hlavní formy nekalých obchodních praktik. Na druhou stranu je ovšem EHSV přesvědčen, že by Evropská komise měla poskytnout jednotnou definici nekalých obchodních praktik podobnou té, která je již uvedena ve směrnici 2005/29/ES, protože existuje určitá podobnost mezi praktikami, na něž poukazuje zelená kniha a „klamavými marketingovými praktikami“ (1).

1.8

Nekalé obchodní praktiky nabývají na důležitosti v prostředí „atmosféry strachu“, která vyplývá z obav slabší smluvní strany z ukončení obchodní spolupráce se silnější smluvní stranou. Tak je tomu mimo jiné v případech, kdy velké obchodní systémy vyvíjejí na své dodavatele nepřiměřený nátlak a/nebo na maloobchody, a v důsledku toho i na spotřebitele, přesouvají břemeno příliš vysokých cen.

1.9

Podle EHSV překračují negativní důsledky používání nekalých obchodních praktik rámec vztahu B2B a pociťují je nejen slabší smluvní strany. Oběťmi jsou i spotřebitelé a „ekonomický zájem států“, což zelená kniha dostatečně nezdůrazňuje.

1.10

Podle EHSV jsou zákony přijaté v některých členských státech s cílem omezit používání nekalých obchodních praktik důsledkem nepřijatelnosti dnešní situace. Tyto zákony sice z různých důvodů uspokojivé řešení nepřinesly, nelze ovšem ani tvrdit, že by se ničeho nedosáhlo. Za úspěch se dá považovat vyšší transparentnost v rozdělení výnosů a ukončení těch nejskandálnějších vyděračských praktik.

1.11

Přestože EHSV nemá informace, které by nasvědčovaly, že přijetí uvedených zákonů na vnitrostátní úrovni má negativní dopad na volný pohyb zboží v EU, může k určitým omezením docházet. Žádný z těchto zákonů však nemá protekcionistický charakter. Ve stejné míře se týkají místních podnikatelů i podnikatelských subjektů z jiných členských států.

1.12

EHSV doporučuje, aby se skutečnost, že smluvní volnost v některých vztazích neexistuje, stala východiskem pro veškeré další úvahy o řešení problému nekalých obchodních praktik.

1.13

EHSV doporučuje, aby budoucí návrhy regulace nevyvážených obchodních vztahů zohlednily existenci „faktoru strachu“. Musí být nevyhnutelně zajištěna rovnováha vzájemného spravedlivého obchodování mezi smluvními stranami. Z tohoto důvodu nemůže být jediným primárním záměrem regulace nekalých praktik ochrana slabší smluvní strany, ale měla by to být rovněž ochrana „ekonomického zájmu států“ tak, aby např. dotčení dodavatelé potravin nemuseli aktivně vystupovat ve správních a soudních řízeních.

1.14

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby navrhla legislativu zakazující používání nekalých obchodních praktik. Jejím základem by měl být jejich rámcový seznam, který by měl obsahovat nejtypičtější formy nekalých praktik používaných silnější smluvní stranou s cílem přenést vlastní přirozené náklady a rizika na slabší smluvní stranu.

1.15

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby ve spolupráci s národními orgány pro ochranu hospodářské soutěže a ve světle skutečných zkušeností získaných v posledním desetiletí vypracovala radikální revizi stávající a zjevně zastaralé regulace hospodářské soutěže tak, aby bylo možné zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž rovněž na základě spravedlivé, relevantní výměny informací v tomto odvětví, a bylo tak možné vést v patrnosti všechny skutečné případy dominantního postavení.

2.1

Zelená kniha rozlišuje dodavatelsko-distribuční řetězce potravinářských a nepotravinářských komodit, což je naprosto opodstatněné, neboť potravinový řetězec má ve srovnání s jinými řetězci vlastní specifika.

2.2

Podniky patřící do dodavatelsko-distribučních řetězců byly v posledních dvou desetiletích předmětem rozsáhlých fúzí a akvizic, které vedly ke vzniku skutečných oligopolů. V potravinovém řetězci poznamenaly fúze a akvizice nejvíce maloobchodní sektor, o něco méně oblast zpracování potravin a nejméně oblast zemědělské prvovýroby. Výsledkem tohoto procesu jsou velké nerovnováhy v potravinovém řetězci, protože oligopoly disponují obrovskou vyjednávací silou vůči svým obchodním partnerům, kteří jsou mnohem roztříštěnější.

2.3

EHSV je přesvědčený, že vzniklé strukturální nerovnováhy v některých případech vedou k používání nekalých obchodních praktik a že tyto praktiky nejsou pouze v rozporu s férovým jednáním, ctí či etikou, ale že se příčí i základním právním zásadám.

2.4

Informace v zelené knize, podle níž se na unijní úrovni o nekalých obchodních praktikách začalo diskutovat až v roce 2009, není přesná. V tomto roce se tato problematika pouze stala součástí úřední agendy Evropské komise. Již v roce 2005 vydal Evropský hospodářský a sociální výbor význačné stanovisko (2), které v době, kdy bylo téma nekalých obchodních praktik ještě tabu, velmi kritickým způsobem poukázalo na mnohé negativní aspekty činnosti obchodních řetězců. Nelze opominout ani významnou úlohu písemného prohlášení poslanců Evropského parlamentu z roku 2007 (3), v němž se Evropská komise přímo vyzývala, aby provedla potřebné kroky k nápravě situace.

2.5

Podle EHSV jsou dosavadní výsledky Fóra na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového dodavatelského řetězce dosti rozpačité, poněvadž navrhovaný prováděcí rámec „osvědčených postupů“ nepřinesl dohodu, pokud jde o řešení nekalých obchodních praktik, nad čímž vyjádřili politování i tři evropští komisaři (4).

2.6

Zpráva z Evropské sítě pro hospodářskou soutěž potvrzuje realitu používání nekalých praktik, a to zejména v odvětví potravin. To je v souladu s přesvědčením EHSV, že zneužívání ekonomicky silnějšího postavení ze strany obchodních řetězců vůči výrobcům a zpracovatelům potravin malé a střední velikosti je řádově mnohem závažnější, než v rámci jiných smluvních vztahů. Důkazem je i to, že již mnoho let si stěžují pouze tito dodavatelé potravin do velkých obchodních řetězců a nikdo jiný.

2.7

EHSV zaznamenává potvrzení ze strany EK, že používání nekalých praktik má škodlivý dopad na hospodářství EU jako takové, nikoli jen na smluvní vztahy dvou podnikatelských subjektů.

3.1.1

Existence smluvní volnosti v obchodních vztazích, a to i v relaci obchodní řetězce – výrobci potravin malé a střední velikosti –, dosud nebyla oficiálně zpochybňována. Donedávna patřila mezi hlavní argumenty obchodních řetězců, ale i veřejných orgánů, proti regulaci nekalých obchodních praktik, která by údajně narušovala existenci smluvní volnosti. EHSV považuje za velmi důležité, že zelená kniha už toto paradigma opouští a že explicitně uznává, že v případě výrazné nerovnováhy v ekonomické síle dvou smluvních partnerů skutečná smluvní volnost neexistuje.

3.1.2

Podle Evropského hospodářského a sociálního výboru je uznání absence smluvní volnosti základním předpokladem pro účinné hledání důsledných řešení problémů vyplývajících z existujících nerovnováh v dodavatelsko-distribučním řetězci, zejména v případě potravin.

3.1.3

V této části zelené knihy Evropská komise velmi dobře vystihuje podstatu a hlavní formy nekalých obchodních praktik. Zejména ve vztahu obchodní řetězce – dodavatelé potravin nemá slabší strana skutečnou alternativu, protože významných odběratelů je na trhu velmi málo a hlavně se všichni vůči dodavatelům chovají podobně.

3.1.4

Různé příklady nekalých praktik uvedené v dokumentu prozrazují, že někteří odběratelé neváhají použít jakékoli prostředky, jak dosáhnout dodatečných a nijak neodůvodněných výhod na úkor druhé strany smluvní strany. Zejména jde o platby za fiktivní služby nebo služby, které pro druhou stranu nemají žádnou cenu a jsou nevyžádané.

3.1.5

Pokud jde o otázky kladené v této části zelené knihy, je stanovisko EHSV následující:

3.2.1

EHSV oceňuje, že se EK v této části odvolává na informace získané od některých národních orgánů pro ochranu hospodářské soutěže. Kromě uvedených orgánů doporučujeme spolupráci zejména s francouzským a českým orgánem, neboť mají přímé zkušenosti s prováděním vnitrostátních zákonů zaměřených na boj proti nekalým obchodním praktikám. Antimonopolní instituce mají při svých kontrolách právo prověřit účetní doklady (smlouvy, faktury, bankovní výpisy, …), z nichž se dá přímo prokázat používání nekalých praktik.

3.2.2

Uvedené příklady poskytnuté britskými, španělskými a irskými úřady pro ochranu hospodářské soutěže ukazují, že mnohé používané praktiky je nepřiměřené označovat za pouze „neetické“, protože jsou zjevně za hranicí legálnosti (zejména pokud se hovoří o „šikanování a zastrašování“).

3.3.1

Negativní dopad používání nekalých obchodních praktik na slabší stranu ze strany té silnější je nezpochybnitelný a utlumení investic a inovací ve výrobě je jejich logickým důsledkem. Podle názoru EHSV je ale dopad na spotřebitele naznačen nedostatečně, protože se zdaleka neprojevuje jen omezením inovací. V této části je ovšem úplně vynechán aspekt ohrožení ekonomických zájmů státu, který se částečně uvádí v předchozích částech zelené knihy. Nejmarkantněji je to vidět v zemích střední a východní Evropy, kde je velkodistribuce potravin plně pod kontrolou podnikatelských subjektů z jiných členských států. Vzhledem k tomu, že místní výrobci, z drtivé většiny malé a střední podniky, nejsou schopni plnit často vyděračské obchodní podmínky, upadá v tomto regionu celé zemědělsko-potravinářské odvětví a země tradičně soběstačné ve výrobě základních potravin do značné míry ztratily svoji potravinovou bezpečnost. Domácí produkci tak nahrazují dovozy často velmi pochybné jakosti.

3.3.2

Na otázky kladené v této části zelené knihy odpovídá EHSV takto:

4.1

Analýza stávajících právních rámců platných na úrovni členských států i na úrovni EU prozrazuje dvě skutečnosti. V první řadě to, že používání nekalých obchodních praktik ze strany ekonomicky silných subjektů je dnes všeobecně známý a nezpochybnitelný fakt, přičemž příslušné orgány ve více členských státech dospěly k závěru, že současná situace vyžaduje regulaci.

4.2

Dnešní míra používání nekalých obchodních praktik, zejména ve vztahu mezi velkými maloobchodními řetězci a výrobci potravin, poukazuje především na zastaralost legislativy zaměřené na ochranu hospodářské soutěže. Některé používané nekalé obchodní praktiky poukazují na silnou deformaci konkurenčního prostředí a na existenci reálných dominantních postavení, které ale současná antimonopolní regulace nepostihuje.

4.3

Při novelizaci legislativy na ochranu hospodářské soutěže považuje EHSV za naprosto legitimní na úrovni EU zakázat používaní definovaných nekalých praktik, a tím provést potřebnou harmonizaci roztříštěného právního prostředí. Mezi regulací nekalých obchodních praktik a novelizovanou antimonopolní legislativou však musí existovat logické propojení tak, aby za podpis smlouvy obsahující nekalé obchodní podmínky byli postihováni pouze jejich logičtí původci, tj. strany v dominantním postavení.

4.4

Pokud má být tato harmonizovaná regulace účinná, musí zohlednit existenci „hrozby vyřazení z prodeje“, a tedy nemožnosti slabších smluvních partnerů, zejména dodavatelů obchodních řetězců z řad MSP, podávat stížnosti, a její koncept musí být širší než pouhé řešení problémů ve vztahu B2B.

4.5

Na otázky kladené v této části zelené knihy (které nebyly zodpovězené v předcházející části) odpovídá EHSV takto:

5.1.1

EHSV se ztotožňuje s názorem Komise, že současné mechanismy zaměřené proti nekalým smluvním praktikám používané na vnitrostátní úrovni jsou obecně nedostatečné. Hlavním důvodem je nezohlednění absence skutečné smluvní volnosti a existence „obavy z vyřazení z prodeje“, tedy určité atmosféry strachu. S tímto problémem se zatím nejlépe dokázali vyrovnat ve Francii, kde kontrolní orgán koná i na základě neformálních informací a z vlastní iniciativy, přičemž je potlačování nekalých praktik postaveno na ochraně ekonomických zájmů státu, nikoli slabší smluvní strany.

5.1.2

V některých členských státech existují předpisy zaměřené proti používání nekalých smluvních praktik, v jiných však chybějí. Kromě toho panují mezi jednotlivými předpisy významnější rozdíly. Tyto skutečnosti jsou nepochybně určitou překážkou pro přeshraniční obchod. (otázka č. 16).

5.1.3

Podle EHSV může být jediným smysluplným společným přístupem k řešení negativního dopadu rozdílnosti dotyčných předpisů přijetí harmonizujícího právního textu zaměřeného proti používání nekalých smluvních praktik (otázka č. 17).

5.2.1

EHSV se ztotožňuje s tvrzením Komise, že v dnešní době na úrovni EU neexistuje žádný konkrétní mechanismus pro boj s nekalými obchodními praktikami. Rovněž je přesvědčený, že k překonání „faktoru strachu“ je nevyhnutelné udělit vnitrostátním orgánům kompetentním v této oblasti pravomoc konat z vlastní iniciativy, přijímat anonymní či neformální stížnosti a ukládat sankce (otázka č. 18).

6.1

EHSV souhlasí s tím, že k nekalým obchodním praktikám dochází v celém zásobovacím řetězci potravinářských i nepotravinářských komodit, ale v souladu s výše uvedeným je přesvědčen, že situace je nejvážnější na úrovni vztahu mezi velkodistribucí potravin a výrobci z řad MSP.

6.2

Pokud jde o zařazení do prodeje, není vůbec jasné, jaká je protihodnota příslušného poplatku, který musí potenciální dodavatel zaplatit. V drtivé většině případů nedává ani zaplacení tohoto poplatku, které je předběžnou a nevyhnutelnou podmínkou jakékoli obchodní spolupráce, dodavateli žádnou záruku, že od něj odběratel příslušné zboží skutečně odebere nebo že ho bezdůvodně „nevyřadí z prodeje“.

6.3

Tzv. zpětné bonusy jsou rutinní součástí praxe velkých obchodních řetězců a podle EHSV je jejich všeobecná prospěšnost přinejmenším pochybná. Na jedné straně jsou zpětné bonusy symbolem zneužívání reálného dominantního postavení, protože se za nimi často skrývají nevyžádané a fiktivní služby, na druhé straně způsobují výraznou netransparentnost na úrovni přerozdělení výnosů. Kvůli existenci zpětných bonusů mají dodavatelé (jakož i vnější pozorovatelé) velké problémy zjistit, kolik dostali skutečně zaplaceno za dodané zboží. Ve skutečnosti je dodávka zboží podmíněná akceptováním služeb nabízených odběratelem. Podle EHSV by se měly poplatky za skutečné a opodstatněné služby poskytované odběratelem započítat do nákupní ceny potravin.

6.4

Na otázky kladené v této části zelené knihy (které nebyly zodpovězené v předcházející části) odpovídá EHSV takto: